Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

 

 

(Schůze opět zahájena ve 13.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dámy a pánové, dovolte, abych vás pozval do sněmovní síně. Budeme pokračovat v přerušeném jednání k bodu, který se týká komise pro cenné papíry.

Dovolte mi, abych pro stenozáznam konstatoval, že z dnešního jednání a z případného jednání dalších dvou dnů jsou omluveni: paní poslankyně Štěpová a pan poslanec Kalus, kteří jsou členy stálé delegace do Rady Evropy a účastní se výboru Rady Evropy ve Štrasburku.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů vedle poslance Tlustého zaujal také pan ministr Ivan Pilip. Oba dva budou mít možnost využít, poté co skončila podrobná rozprava a než nechám hlasovat o procedurálních návrzích, závěrečného slova. Ptám se pana ministra, chce-li závěrečné slovo? (Pan ministr závěrečné slovo nechtěl.) Přeje si závěrečné slovo pan zpravodaj? (Ano.) Prosím, pane zpravodaji, ujměte se slova.

 

Poslanec Vlastimil Tlustý: Nebude to v pravém slova smyslu závěrečné slovo, jen zrekapituluji pozměňovací návrhy nebo procedurální návrhy, které v rozpravě padly.

Pan poslanec Sobotka navrhl vrátit tuto předlohu k projednání rozpočtovému výboru, ale tentýž návrh již ve druhém čtení v podrobné rozpravě přednesl jiný poslanec a bylo o něm hlasováno a rozhodnuto záporně, takže se domnívám, že je nehlasovatelný.

Dále paní poslankyně Rujbrová a pan poslanec Ransdorf přednesli dva návrhy. Jeden návrh směřuje k zamítnutí tohoto návrhu zákona a druhý návrh k vrácení této předlohy předkladatelům k přepracování. Oba dva jsou hlasovatelné.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Ještě jednou to zrekapituluji, pane zpravodaji. Konstatoval jste, že návrh na zamítnutí je hlasovatelný, návrh na vrácení k přepracování je hlasovatelný; který návrh není podle vašeho názoru hlasovatelný?

 

Poslanec Vlastimil Tlustý: Nehlasovatelný je návrh pana poslance Sobotky na vrácení rozpočtovému výboru, protože o stejném návrhu jsme již hlasovali. Uprostřed podrobné rozpravy druhého čtení byly předneseny dva identické návrhy a o jednom z nich již bylo rozhodnuto. To je, podle mého názoru, skutečný stav.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Nepletu-li se, v § 94 odst. 3 je konstatováno, že i po podrobné rozpravě může sněmovna vrátit návrh zákona výboru k novému projednání, což je jedna varianta. Druhá varianta - rozhodnout, že návrh zákona zamítá. Čili my bychom mohli hlasovat o event. zamítnutí, to v každém případě, určitě ne pak o vrácení vládě - navrhovateli k dopracování, ale je zde možnost vrácení výboru. Vy tvrdíte, že jsme o tom již hlasovali a z této logiky soudíte, že znovu takto podaný návrh není hlasovatelný. Požádal jsem zpravodaje o stanovisko, zpravodaj je zde mj. od toho, aby tato stanoviska sněmovně předkládal. Chce-li někdo stanovisko zpravodaje zpochybnit, ať vysvětlí z jakých důvodů se domnívá, že zpravodaj pravdu nemá. Hlásí se pan poslanec Gross.

 

Poslanec Stanislav Gross: Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že musíme v tuto chvíli hlasovat o návrhu, který podával - pokud se nepletu - kolega Sobotka a ještě někdo jiný z poslanců, tj. hlasovat o návrhu vrátit zákon výborům k novému projednání. O tomto návrhu se v rámci druhého čtení, v rámci podrobné rozpravy, může hlasovat až po podrobné rozpravě. Takto jasně zní dikce zákona. Jsem přesvědčen, že bychom si možná ušetřili procedurální rozpravu, kdybychom o tomto hlasovali. Pokud vůle na projednání této složité normy ve výborech je, tak to bude odhlasováno, pokud zde není, tak většina sněmovny v tomto směru rozhodne. Myslím, že pokud jde o tento zákon, bylo mnoho věcí, o kterých by se procedurálně dala vést diskuse.

Když už jsem u mikrofonu, vrátil bych se pouze k jediné. Ne však z toho důvodu, abych ji zpochybňoval, ale z toho důvodu, aby se nestala jakýmsi precedentem při projednávání zákonů, tj. záležitost, že pozměňovací návrh, který předkládá jednotlivý poslanec, může sněmovna vzít za základ svého dalšího projednávání. Znovu však zdůrazňuji, že nezpochybňuji průběh do této doby u tohoto zákona, ale protestuji proti tomu, aby se toto stalo precedentem do budoucna, protože zákon o jednacím řádu má na mysli úplně něco jiného. Zákon dává zákonné lhůty k tomu, aby se poslanci mohli připravit na projednávání určité předlohy, k tomu tam časové lhůty stanovené jsou, aby podávali pozměňovací návrhy. Pokud by se najednou zavedlo pravidlo, že lze vzít za základ pozměňovací návrh, tak tento úmysl zákonodárce je zcela zmařen.

Takže znovu říkám: Není to zpochybnění toho, co proběhlo do této doby, uvádím to kvůli tomu, abychom si takto nezvykli projednávat další zákony.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dobrá. O slovo dále požádal poslanec Brožík, pak pan zpravodaj Tlustý. Prosím, abychom si ušetřili procedurální spory. Zdá se mi, že to jakousi logiku mělo, zejména s odvoláním na to "po podrobné rozpravě".

 

Poslanec František Brožík: Dámy a pánové, nechci zdržovat. I po dohodě s panem zpravodajem Tlustým chci uvést, že jsem nepodával tento návrh v podrobné rozpravě, reagoval jsem na procedurální návrh, kdy byl vzat za základ návrh komplexního pozměňovacího návrhu kolegy Zajíčka. V té době jsem dával pozměňovací návrh, ovšem na přerušení projednávání a vrácení do výboru. Kdežto kolega Sobotka dal úplně jiný procedurální návrh, a to řádně v podrobné rozpravě. Pokud je mi známo, tak o podrobné rozpravě se ještě nehlasovalo.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Než předám slovo paní poslankyni Rujbrové, ptám se pana zpravodaje, zda chce reagovat teď? Byl předtím přihlášen. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, prosím sněmovnu o pochopení. Pan kolega Brožík má pravdu, použil formulaci, která zněla na přerušení a vrácení, zatímco kolega Sobotka použil pouze formulaci na vrácení rozpočtovému výboru. Souhlasím s interpretací, která teď byla přednesena. Vzhledem k rychlosti dalšího projednávání doporučuji, abychom o návrhu pana poslance Sobotky hlasovali. Konstatuji, že v tuto chvíli jsou hlasovatelné dva návrhy, a to návrh paní poslankyně Rujbrové a pana poslance Ransdorfa na zamítnutí této předlohy a návrh pana poslance Sobotky na vrácení k projednání rozpočtovému výboru.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Registruji teď tři přihlášky: poslankyně Rujbrová, ministr Pilip a poslanec Kužílek. Ptám se pana ministra Pilipa, zdali počká na vystoupení paní poslankyně? (Ano.)

 

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vzhledem ke stanovisku pana zpravodaje budu pouze stručná. Chtěla bych poukázat na stenozáznam, kdy jsem jako prvá a přímo s odkazem na ustanovení § 94 zákona o jednacím řádu navrhla, aby po skončení podrobné rozpravy bylo hlasováno o mých návrzích na zamítnutí a nebude-li tento návrh přijat, na vrácení do výboru.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dobrá, pan ministr Pilip počká také na to, až vystoupí pan poslanec Kužílek. Takže pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Oldřich Kužílek: Pane předsedající, dámy a pánové, také nerad zdržuji, ale asi něco je potřeba vyjasnit. Jednací řád zná bu" přerušení ve chvíli, kdy je přednesen nějaký, řekněme překvapivý návrh, což jednací řád samozřejmě nespecifikuje. Je to ustanovení úplně jiné, než o kterém zatím mluvíme. Je to ustanovení § 63 odst. druhého, kde se říká, že je-li v rozpravě přednesen návrh, může poslanec nebo navrhovatel navrhnout přerušení projednávané věci až do doby, kdy k přednesenému návrhu zaujme stanovisko výbor, určený sněmovnou nebo poslanecké kluby. Důležité je uvědomit si, že to nenarušuje mechanismus posunu v jednotlivých čteních a jaksi po tomto přerušení se pokračuje přesně tam, kde se skončilo, jen se znalostí názoru výboru. Zatímco kdykoliv použijeme slovo vrátit výboru, to znamená. něco jiného, to je tedy ten § 94, odst. 3, kdy je možno vrátit návrh výboru k novému projednání, a znamená to, že potom začne znovu druhé čtení. Jak jsem tady tomu rozuměl, tak kolega Brožík navrhoval mnohem spíše ten mechanismus podle § 63 odst. 2 - přerušení projednávané věci do doby, kdy k přednesenému návrhu zaujme stanovisko výbor. Čili nejde v žádném případě o vrácení výboru, takže jde jen o přerušení, zaujmutí stanoviska, sdělení stanoviska a pokračování z tohoto bodu dál. Kolega Brožík souhlasí.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Ještě jednou poprosím pana zpravodaje, aby se nám pokusil sumarizovat s odvoláním možná na oba dva paragrafy, které zde byly citovány ve vystoupení pana poslance Kužílka - to, o čem budeme za pár okamžiků hlasovat.

 

Poslanec Vlastimil Tlustý: Musím respektovat stanovisko předkladatele návrhu pana poslance Brožíka. Já jsem sice neslyšel slovo přerušení, a mohl bych tu polemizovat o tom, že nezaznělo, ale považuji to za bezpředmětné. Pokud on v tuto chvíli upřesňuje svůj návrh, jak ho přednesl pan poslanec Kužílek, tak mi nezbývá, než konstatovat, že návrhy jsou tři. Ten první je návrh pana poslance Brožíka na přerušení projednávání do okamžiku projednání současného stavu předlohy v rozpočtovém výboru a další dva návrhy jsou tak, jak je zde uvedla paní poslankyně Rujbrová - nebudu je opakovat - v souladu s § 93 - nebo s § 94.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: I mně se zdá, že věc je taková. Ptám se pana ministra, chce-li vystoupit. Jsem požádán o to, abych vás odhlásil. Takže tak činím. Požádám vás o nové přihlášení. Zdá se, že v tomto okamžiku po vystoupení několika poslanců a závěrečném shrnutí pana zpravodaje Tlustého je jasné všem, o čem budeme hlasovat. Jako první nechám tudíž hlasovat o návrhu pana poslance Brožíka, aby se tento bod přerušil, aby se k věci vyjádřili případně... Paní poslankyně Rujbrové napřed - dobře. Zpravodaj vyjmenoval ty návrhy, Brožík, Rujbrová 1, Rujbrová 2, takže jsem se chopil tohoto pořadí.

 

Nicméně teď zpravodaj upřesňuje a jako první budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Rujbrové na zamítnutí. Nikdo nic nenamítá, tudíž zahajuji hlasování pořadové číslo 325.

Ptám se, kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování skončilo tak, že pro hlasovalo 90 poslanců, proti 92. Tento návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Rujbrové na vrácení tohoto návrhu do výboru k novému projednání.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 326. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? Oznamuji vám, že pro hlasovalo 91 poslanců, proti 87. Rovněž tento návrh nebyl schválen.

 

Zbývá nám hlasování o návrhu poslance Brožíka na přerušení projednávání tohoto bodu.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 327. Ptám se kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Oznamuji vám, že pro hlasovalo 92, proti 87. Rovněž tento návrh nebyl schválen.

 

Končím druhé čtení tohoto návrhu zákona a dovolte mi, abych předal slovo své kolegyni Petře Buzkové, která bude řídit další jednání dnešní schůze.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Paní poslankyně, páni poslanci, dalším bodem je

 

47.
Zpráva o bezpečnostní situaci na území České republiky v roce 1996
/sněmovní tisk 211/

 

Zprávu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 211 a uvede ji ministr vnitra Jan Ruml. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

 

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi, abych uvedl Zprávu o bezpečnostní situaci na území České republiky za rok 1996. V říjnu minulého roku jsem před vás předstoupil se Zprávou o bezpečnostní situaci za rok 1995 a během jejího projednávání jste vznesli konkrétní připomínky k obsahu této zprávy, předložili jste náměty na její rozšíření o další informace, např. o problematiku hasičského záchranného sboru a také požadavky na detailnější rozbor jednotlivých problémů. Větší části vašich připomínek jsem vyšel vstříc. Nebylo však možné provést např. porovnání vývoje kriminality v České republice s vývojem v jiných státech, neboť celé koncepce kriminálních statistik jsou v mnoha státech zcela odlišné. Z neúplných údajů vyplývá, že v okolních státech se růst či pokles trestných činů pohybuje v rovině plus 5% až mínus 5%. V současné době se Ministerstvo vnitra podílí na zpracování dotazníku, který rozeslala Rada Evropy pro přípravu Evropské statistické ročenky o kriminalitě a trestní justici. Tato ročenka by měla obsahovat trendy vývoje kriminality v jednotlivých státech. Také porovnávání vývoje kriminality v České republice za delší časové období je reálné pouze od roku 1989, neboť porovnání od roku 1970 by bylo zavádějící, protože byl mnohokrát změněn trestní řád, byla změněna klasifikace trestných činů apod.

Předkládaný velmi obsáhlý materiál byl připraven ve spolupráci se řadou dalších resortů, kterých se problematika vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku týká. Z jeho závěru vyplývá, že kromě zvýšení počtu zaregistrovaných trestných činů na území hlavního města Prahy nedošlo ve vývoji kriminality v roce 1996 oproti roku 1995 k výraznějším změnám. Z žádného vnějšího nebo vnitřního bezpečnostního rizika nelze ani pro rok 1997 vyvozovat bezpečnostní ohrožení České republiky a jejího obyvatelstva. Celkový počet zjištěných trestných činů vzrostl o 18 000, přičemž téměř 3/4 tohoto vzrůstu jsou ovlivněny růstem kriminalitu na území hlavního města Prahy. V Praze bylo zaregistrováno o 13 000 trestných činů více, než v roce 1995. Vývoj kriminality v Praze byl zásadně ovlivněn vzrůstem majetkové trestné činnosti, která v Praze stoupla o 13 000 trestných činů. Do této kriminality policie řadí: kapesní krádeže, krádeže vloupáním, krádeže aut a majetkové podvody.

Naproti tomu pokračoval pozitivní trend počtu objasněných trestných činů i celkové objasněnosti, která se dosaženou hodnotou vyšší než 40 % pomalu dostává na úroveň západních zemí.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane ministře, promiňte prosím. Paní poslankyně, páni poslanci, velice vás prosím, abyste zachovávali takovou atmosféru v jednacím sále, aby pan ministr mohl přednášet svou zprávu. Současně prosím ty, kteří považují za nezbytné něco sdělovat svým kolegům, aby tak učinili v předsálí. Pane ministře, můžete pokračovat.

 

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Například ve Spolkové republice Německo činila v roce 1995 celková objasněnost 46 %, ale v nových spolkových zemích jen 39 %. V současnosti se veřejnost cítí nejvíce ohrožena tzv. pouliční kriminalitou a finanční kriminalitou. Proto se připravuje řada opatření ke zkvalitnění práce policie a velká část z nich je cílena právě ke zvyšování pocitu bezpečnosti občanů.

Pokud jde o hospodářskou a finanční kriminalitu, je třeba říci, že policie sbírá zkušenosti s touto problematikou, že se učí orientovat v novém hospodářském prostředí, rozpoznávat stále nové a nové druhy trestné činnosti, že formuluje metodiku odhalování a objasňování sofistikovaných trestných činů. Řadu protiopatření přijala už v minulém roce.

U Policie ČR byla změněna organizační struktura služby pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti. Na Ministerstvu financí byl zřízen finanční analytický odbor a vznikly útvary, jejichž činnost přímo vyplývá ze zákona o tzv. praní špinavých peněz. Byly zahájeny další kurzy a speciální semináře, zejména na odbornou přípravu policistů pro práci v útvarech pro odhalování organizovaného zločinu, závažné hospodářské trestné činnosti a korupce.

Další kroky vláda schválila po projednání aktualizace koncepce Ministerstva vnitra v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti a doktríny Policie ČR a v rámci korekce hospodářské politiky a dalších transformačních opatření. Patří mezi ně zintenzivnění výkonu dohledu nad činností soudu, návrh novel trestních zákonů a patří mezi ně i to, že vláda na určitou dobu zřídila funkci vládního zmocněnce. Kroky, kterými reagovala vláda v minulém roce na vývoj bezpečnostní situace lze dělit zejména na opatření legislativní, preventivní a opatření týkající se mezinárodní spolupráce.

Legislativní úsilí směřovala k uceleným úpravám zákonů a zároveň k harmonizaci s právem států Evropské unie. Dynamicky se rozvíjela oblast prevence, jejímž základem je organizace preventivních aktivit na místní úrovni. Je zaměřována na snížení míry trestné činnosti a na zvýšení pocitu bezpečnosti občanů i na pomoc obětem trestných činů. Hlavním úkolem pro mezinárodní spolupráci je příprava České republiky na vstup do EU a NATO, tedy harmonizace práva, spolupráce s institucemi EU, aktivní účast na strukturovaném dialogu a na činnosti specializovaných orgánů Rady Evropy, přístup k úmluvám Rady Evropy, mezinárodní spolupráci při řešení otázek emigrace a uprchlictví, prohlubování mezinárodní policejní spolupráce, zejména s policejními sbory sousedních států.

Nechci vás zatěžovat dalším výčtem údajů o vývoji kriminality a o přijatých či příjímaných opatření, s těmi jste se jistě seznámili v samotném textu. Zpráva o bezpečnostní situaci vypovídá o vývoji kriminality v ČR a v základních rysech o reakci státních orgánů na tuto situaci. Pro získání ucelené představy o velmi široké problematice veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti lze čerpat podrobnější a tématicky zaměřené doplňující informace také z dalších materiálů, které jsem předložil vládě v I. čtvrtletí tohoto roku. Mám na mysli zprávu o strategii prevence kriminality do roku 2000.

Informace o situace v oblasti migrace na území ČR, kterou Poslanecká sněmovna projednala a vzala na vědomí na své 12. schůzi. Chtěl bych vás ještě informovat, že jsem v průběhu roku 1996 vládě předložil dva další důležité materiály, které byly připraveny ve spolupráci téměř se všemi členy vlády.

Materiál o organizovaném zločinu a postupu proti tomuto typu trestné činnosti a aktualizace koncepce ministerstva vnitra v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti a doktríny Policie ČR. Oba tyto materiály vláda schválila v minulém roce.

V materiálu, který jsem jmenoval na druhém místě je stanoveno 16 základních priorit pro oblast vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na celé volební období. K jejich splnění přijala vláda usnesení č. 577 v listopadu 1996, jimž uložila členům vlády přibližně 50 konkrétních úkolů.

V minulých dnech jsem předložil vládě návrh na aktualizování strategie postupu proti organizovanému zločinu a na prosinec je připravována informace o účinnosti dosud přijatých opatření, předcházení a postihu přestupků a trestných činů motivovaných rasovou a národnostní nesnášenlivostí a trestných činů páchaných příznivci extrémistických skupin.

Nakonec bych chtěl říci, že statistické údaje o vývoji kriminality v ČR za třičtvrtě roku 1997, tzn. letošního roku, v podstatě potvrzují závěry zprávy o bezpečností situaci za rok 1996. Zvýšená pozornost bude věnována především v situaci v hlavním městě Praze. Odráží se to v konkrétních přijatých a navrhovaných opatřeních. Vláda přijala v srpnu tohoto roku nařízení, kterým stanovila zvláštní jednorázovou peněžitou náležitost 50.000,- Kč pro nové příslušníky Policie ČR, kteří se zaváží konat službu v hlavním městě Praze nepřetržitě nejméně 6 let.

Z rozpočtu resortu bylo pro krytí provozních nákladů Policie ČR Správy hlavního města Prahy uvolněno 80 milionů korun. V květnu tohoto roku byl schválen návrh na vyčlenění personalistů, náborářů přímo na jednotlivá obvodní ředitelství. Opatřením je sledováno především zlepšení personálního servisu pro obvodní služební funkcionáře. Větší zainteresovanost personalistů na doplňování konkrétních útvarů v teritoriu a jejich přímý kontakt s uchazeči o práci policisty.

V prosinci tohoto roku bude vládě předložen návrh na vytvoření nové organizační struktury Policie ČR v Praze, což bude komplexní materiál k reorganizaci policejní služby na území hlavního města Prahy. Další reakcí byla v legislativní oblasti např. příprava věcného návrhu zákona o pobytu cizinců a nového zákona o postihu drogové kriminality a řada dalších aktivit v oblasti prevence kriminality. Všechny tyto aktivity by se měly projevit zvýšenou bezpečností na území hlavního města Prahy.

Dámy a pánové tolik mé úvodní slovo ke zprávě o bezpečnostní situaci za rok 1996.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi. Na návrh organizačního výboru tento sněmovní tisk projednal výbor pro obranu a bezpečnost.

Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 211/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Jan Klas a informoval nás o jednání výboru a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny.

 

Poslanec Jan Klas: Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, zpráva o bezpečnostní situaci na území ČR v roce 1996 je periodickým materiálem, který předkládá ministr vnitra vždy jedenkrát za rok k projednání do Poslanecké sněmovny. Chtěl bych zdůraznit, že se jedná o zprávu, která přispívá k vytváření uceleného přehledu o stavu kriminality v ČR. Všechna uváděná čísla jsou srovnávána se stavem v roce 1995. Na zpracování zprávy se podílela řada ministerstev, Nejvyšší státní zastupitelství a Bezpečnostní informační služba.

Hlavním smyslem předkládané zprávy je stanovení hlavních bezpečnostních rizik pro další kalendářní rok, o kterých pravidelně jedná vláda ČR. Vládou stanovená bezpečnostní rizika pro rok 1996 zůstávají v platnosti i pro rok 1997. Zpráva je rozdělena na dvě části: na vlastní zprávu a na část, která obsahuje přílohy a grafy. Nejdůležitější závěry, které zde již uvedl pan ministr vnitra, lze shrnout zhruba do tří bodů.

Za prvé: počet zjištěných trestných činů vzrostl oproti roku 1995 cca o 5 %.

Za druhé: tento vývoj podstatně ovlivňovala kriminalita na území hlavního města Prahy, kde došlo k nárůstu případů trestní činnosti o 15,7 % oproti roku 1995.

3. Trvá pozitivní trend ve stálém růstu počtu objasněných trestných činů, konkrétně o 7,3 % i procentní objasněnosti, která dosáhla 41,3 %, tzn. o 0,9 % více než v roce 1995.

Zpráva se zabývá všemi podstatnými tématy z oblasti vnitřní bezpečnosti, tzn. přestupky, dále problematikou vyšetřování, trestního řízení, migrací, a to jak legální tak nelegální, organizovaným zločinem, především je zde zmiňována oblast drog, dále finančními machinacemi, rasovými konflikty, majetkovou kriminalitou, hospodářskou kriminalitou, daňovými úniky i novými formami trestné činnosti, jako je počítačová kriminalita. Dále se zabývá násilnou kriminalitou, veřejným pořádkem a v neposlední řadě bezpečností silničního provozu.

Závěrem lze konstatovat, kolegyně a kolegové, že zpráva je zpracována přehledně a detailně. Proto mi dovolte, abych k předložené zprávě přečetl usnesení, které přijal výbor pro obranu a bezpečnost na svém zasedání 17. září t. r.

Výbor pro obranu a bezpečnost doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby zprávu o bezpečnostní situaci na území České republiky v roce 1996 vzal na vědomí.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu zpravodaji Klasovi a zahajuji všeobecnou rozpravu, do které jsou zatím přihlášeni pánové poslanci Vojtěch Filip, který má slovo a připraví se pan poslanec Jindřich Nehera.

 

Poslanec Vojtěch Filip: Vážená paní předsedající, pane ministře, paní a pánové, dovolte mi, abych se stručně vyjádřil, i když sebou nesu obsáhlý balík materiálů, k předložené zprávě o bezpečnostní situaci.

Už v loňském roce při projednávání obdobné zprávy za rok 1995 jsme se vyjadřovali k pojetí této zprávy. Tato zpráva vychází ve svém hodnocení z bezpečnostní situace s porovnáním na rok 1995. Znovu opakuji, že na nevhodnost porovnání údajů za pouhé dva roky jsme opětovně upozorňovali v předchozích letech, protože toto období je příliš krátké a nemůže zachytit vývojové tendence ve srovnání delších časových řad.

V letošní zprávě - a za to bych rád poděkoval panu ministrovi a učinil jsem tak na výboru - je alespoň zčásti uvedeno hodnocení, ale jenom v tabulkách od roku 1993. Připravil jsem si a v určité fázi svého vystoupení řeknu vývojovou řadu řešení trestné činnosti na území ČR od roku 1980, resp. 1988. Jsem přesvědčen, že jenom v takovém hodnocení jsme schopni zajistit skutečnou analýzu situace a pochopit vývojové trendy kriminality na území České republiky a dostat jakési objektivní údaje i nasměrování orgánů činných v trestním řízení a jiných orgánů státu. Dlouhé časové řady jsou za Českou republiku totiž přirozeně zpracovatelům zprávy dostupné. Problém je ovšem skutečnost, že takové porovnání ukazuje současný stav kriminality v krajně nepříznivém světle.

Ve zprávě postrádáme srovnání dosaženého stavu se stavem v jiných zemích. Tento argument jsem v loňském vystoupení nepoužil. Pokud ale pan ministr začal o tom mluvit, jsem přesvědčen, že i on sám cítí, že porovnání s ostatními okolními zeměmi je v tuto chvíli přinejmenším potřebné, protože v některých ostatních zemích Evropy je důležité, jakým způsobem se sleduje a vysvětluje ta která činnost, ten, který nápad kriminality, ke kterému dochází. Nepovažujeme totiž za přesvědčivé vysvětlení, že takové srovnání je vyloučeno pro různost právní úpravy. Toto vysvětlení zaznělo na výboru pro obranu a bezpečnost.

Přes nepochybnou odchylnost úpravy v jednotlivých státech lze bez větších potíží porovnávat výskyt nejzávažnějších trestných činů jako jsou např. vraždy, loupeže, znásilnění apod. V poměru k počtu obyvatel nikoliv na počet trestných činů v tom kterém státě celkem, protože při porovnání např. na tisíc obyvatel je zřejmé, jaká je skutečná vývojová tendence.

K základní charakteristice kriminality a k základní charakteristice zprávy v roce 1996. Zpráva označuje tento stav zcela výstižně a jsem rád, že tomu tak je, jako stagnaci. Nutno však dodat, že jde o stagnaci mimořádně vysokého stavu kriminality, který po pronikavém nárůstu v letech 1990 - 1993 trvá až dosud. Třebaže v předchozích zprávách se opětovně projevily snahy prokázat alespoň náznaky zlepšení, právě stav z roku 1996 prokazuje, že v nejlepším případě jej lze pokládat za stagnaci, i když se spíše projevují některé příznaky zhoršení.

Počet zjištěných trestných činů v roce 1996 je nepatrně nižší než v roce 1994, kdy bylo dosaženo jakéhosi dosavadního vrcholu kriminality u nás. Oprávněně můžeme předpokládat, že dosažený stav kriminality v České republice nepředstavuje žádný mimořádný výkyv, ale že dosáhl úrovně, na níž se zřejmě ustálí i do budoucna. Byl bych nerad, kdybychom tento stav brali za jakýsi základ, od kterého se to bude stupňovat a ani si nemyslím, že jde o sanaci, abych nebyl napadnut jako v loňském roce. Vím, že je možné bohužel dojít i k vyšším číslům. S ohledem na celkovou politickou, ekonomickou a sociální situaci ve státě lze jen ztěží počítat s možností výraznějšího snížení kriminality, která je specifickým odrazem vnitřních rozporů společnosti. Neočekáváme ani další dramatický růst kriminality, protože u nás nastal stav kriminální nasycenosti, co se týká objektů útoku, těch, kteří trestné činy páchají, ale i těch, kteří jsou v současné době ve vazbě nebo ve výkonu trestu.

Bylo by jistě zajímavé srovnat podíl trestných činů popř. osob trestně stíhaných připadajících na 10 000 obyvatel v jiných zemích. Přes různost právní úpravy by tímto porovnáním bylo možné získat podněty pro naši případně vládní legislativní činnost i pro aktuální zaměření trestní politiky našeho státu. Zatímco ve většině krajů České republiky výskyt trestné činnosti se nevymykal z obvyklého rámce, nastal závažný nárůst kriminality v hlavním městě Praze o 15,6 %, když již v minulých letech tam byl stav nejvážnější. Problémem Prahy je pak zejména majetková trestná činnost, jejíž výskyt je největší především v centrálních obvodech Prahy 1 a Prahy 2. Zřejmě je důvodný záměr vedení policie přijmout k řešení tohoto problému zvláštní opatření a jsem rád, že takové nařízení vlády a tím je nařízení č. 222 z letošního roku, je na světě. Jsem přesvědčen, že i při tom téměř nezájmu části sněmovny o projednávání této zprávy, je část poslanců, kteří vnímají tento podnět a jsou ochotni se tím zabývat, a jsem rád, že taková situace je ve výboru pro obranu a bezpečnost, kde se tím zabýváme poměrně podrobně.

Dále nesouhlasím s tím, že je jako úspěch ve zprávě uváděn pokles kriminality v Severočeském a Severomoravském kraji. Teď to neberte tak, že 27. říjen mi leží tak na srdci, ale já to jako úspěch skutečně nevidím. Bez ohledu na to, jestli jsem byl já okraden nebo nebyl, je tam situace velmi vážná a nelze ji ani ve zprávě zlehčovat. Zpráva však nemá dostatečné vysvětlení pro změnu - a to tady chci uvést - kriminality nebo počtu a zaměření kriminálních trestných činů v tomto regionu, který patří dlouhodobě ke kriminalitou nejvíce postiženým. Je proto třeba posoudit, zda nejde o souvislost s omezováním těžkého průmyslu a těžby surovin, kterým jsou právě tyto kraje postiženy nejvíce a s tím spojeným odchodem těch skupin obyvatelstva, které se trestné činnosti dopouštějí zvláště často. Onu přirozenou migraci obyvatelstva za prací je potřeba také do té zprávy zapracovat.

Měřítkem úspěšnosti - a tady bych myslel, že je potřebné tomu věnovat pozornost - je podle mého soudu stav objasněnosti trestných činů. Ale není to jen měřítko úspěšnosti práce policie. Nepochybně nastalo zlepšení v porovnání s předchozími lety. 41 % objasněných trestných činů především vlivem situace v konsolidovaných krajích kriminalitou nejméně postižených, tj. v kraji jihočeském a východočeském, popř. v krajích, kde došlo k překvapivému poklesu kriminality, je jen otázkou toho, zda se zapracovala část policie do onoho objasňování trestných činů, které tam byly páchány jakoby nově. Ale samozřejmě v porovnání s dlouhodobým trendem je tato situace ještě nedostatečná.

Pokud jde o stav objasněnosti, je nutno ji posuzovat v souvislosti s rozsahem trestního stíhání. Tady se mi zdá, že jsme se neoprostili od toho, co bylo dříve uváděno. Znovu podotýkám, že je mým zájmem a zájmem mnoha kolegů z této sněmovny, aby bylo možné zahajovat trestní stíhání ve věci, aby bylo možné, resp. aby nebylo vůbec možné po dvouměsíčním neúspěšném pátrání po pachateli nebo nezjištění odložit tento trestný čin a "vyndat ho vlastně z výkaznictví." Dovolím si v této souvislosti porovnat právě trestnou činnost na území bývalého Československa se současnou situací. Čísel nebudu uvádět tolik, kolik jich mám připraveno, ale myslím, že jsou velmi zajímavá a stojí zato, aby je sněmovna vyslechla.

Celkový počet zjištěných trestných činů v bývalém Československu v r. 1980 byl 180 tisíc, v České republice 75 tisíc. V r. 1984, abych neříkal celou časovou řadu, 220 tisíc a v České republice 80 tisíc. V r. 1986 bylo v České republice 120 tisíc spáchaných trestných činů. V r. 1990 - 216 852 trestných činů a v r. 1996 to bylo 394 267 trestných činů. Znamená to ve skutečnosti, že nárůst trestné činnosti je v České republice více než dvojnásobný proti celé federaci cca před těmi 10 až 15 lety.

Obecně jsem ale přesvědčen, že otázka objasněnosti je mnohem důležitější než celkový počet spáchaných trestných činů. Pokud byla objasněnost ve sledovaných letech cca 80%, jak v r. 1980, 1984, 1986, tak v r. 1989 byla 78%, v r. 1990 38% a nejnižší byla v r. 1992 - 31,5 %, když konečně v loňském roce - a já to považuji také za úspěch jako pan ministr vnitra - je 42%, ovšem v porovnání s delší časovou řadou je třeba se nespokojit s tímto trendem a zabývat se touto situací velmi vážně.

Pokud jde o procento pachatelů, kteří jsou takto stíháni, je velmi zajímavé, že z těch pachatelů trestně stíhaných pak bylo nejméně odsouzeno právě v r. 1990. Bylo jich v tom roce odsouzeno jenom 14 tisíc a teprve v r. 1994 dosáhl počet trestných činů, které dostoupily před soud, 51931. Jsem totiž přesvědčen o tom, a jsem tomu rád, a říkám to tady právě proto, že pan ministr vnitra vyhověl mé žádosti z loňského roku, že se na této zprávě podílela průřezově již jiná ministerstva, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Myslím, že to totiž ukazuje, jakým způsobem pracuje celý represivní aparát.

Co mne ale na tom velmi zaráží, jakým způsobem se vyvíjí trestná činnost v policii, armádě a mezi celníky. Řekl bych jen dvě čísla. V r. 1993 trestná činnost v policii zahrnovala 376 trestně stíhaných, v r. 1996 364. Jde tedy o mírný pokles. Děkuji za ten údaj. Zato v armádě - a myslím, že to je varující signál pro tuto sněmovnu i pro práci našeho výboru pro obranu a bezpečnost, ale i pro ministra obrany, který to neposlouchá - trestná činnost od r. 1993 (nebudu porovnávat s tou minulostí) vzrostla z 3244 resp. 3974 na 6960 trestných činů. To je podle mého soudu velmi závažný údaj. Je vidět, že pokud se situace v Policii České republiky stabilizovala, v armádě ČR tomu tak není a situace se tam vyvíjí poměrně velmi dramaticky.

Stejně dramaticky se vyvíjí i trestná činnost v celní správě. Z 28 trestně stíhaných v r. 1993 bylo již v r. 1996 stíháno 82 celníků. Vzpomeňte si na počet celníků v porovnání s těmito čísly a je vidět, že je o čem hovořit i v dalších oblastech našeho veřejného života. Tady myslím konkrétně na opatření, která by mělo přijmout jak generální ředitelství cel, tak ministr financí.

Pokud jde o další tabulky, pokusím se tuto delší časovou řadu, kterou jsem pomocí svých kolegů získal nebo je získal z materiálů, které byly průběžně zveřejňovány, raději prosazovat ve výboru pro obranu a bezpečnost, protože by se pravděpodobně zde v celé sněmovně nesetkalo s úspěchem projednávání těchto dlouhých časových řad.

Pokud tedy jde o posouzení stavu kriminality z pohledu toho, co pan ministr přednášel, podle vykazování zjištěných škod, jsem přesvědčen, že neukazuje na skutečný problém ve stavu kriminality, protože ono sledování podle škod je v podstatě nesrovnatelné, pokud bychom nepřepočítávali na ceny tzv. základní, např. r. 1984, který se používá ve statistických výkazech. Jde o to, že míra inflace znehodnocuje tento údaj.

Pokud jde o odhalování přestupků, převážně závisí na aktivitě policie a nelze z jejich vývoje usuzovat na objektivní výskyt škodlivých jednání menší závažnosti. Jsem přesvědčen, že aktivity policie jsou nejvýraznější v silniční dopravě. Proto přestupky na tomto úseku představují 70 % celkového počtu. Jsem přesvědčen, že i přestupky v jiných oblastech společenského života jsou nejméně tak závažné jako v dopravě.

Nyní k bezpečnostním rizikům. Nechci se zabývat všemi bezpečnostními riziky, ale trochu mi vadí, že jsme podcenili ve zprávě ono omezení migrace a z toho vyplývající nebezpečí organizovaného zločinu. Zabýváme se občany bývalého Sovětského svazu, Vietnamu, Číny, kdežto nebezpečí z jihu a západu jakoby neexistovalo. Myslím, že klasická italská mafie není o nic méně nebezpečná než ty, o kterých mluvíme ve zprávě, a stejně tak bych nepodceňoval vliv fundamentalismu, který se šíří z jihu. Myslím, že toto riziko by bylo dobré popsat alespoň pro výbor pro obranu, protože tam bychom se jím měli interně zabývat velmi důsledně. Říkám to na tomto veřejném zasedání proto, že pro r. 1998 se tím budeme muset vážně zabývat vzhledem k postavení našich vojáků SFOR na území bývalé Jugoslávie. Jde o tento etnický konflikt a o toto nebezpečí skutečně výrazně jde. Myslím, že to nezpochybňuje ani ministr vnitra, ani ministr obrany.

Pokud jde o proklamativní řešení, které je zaměřeno na potírání projevů rasové nenávisti a xenofobie, byl bych rád, abychom se tímto problémem zabývali více důrazněji a bezproklamativnosti, která je ve zprávě obsažena. I ze současné doby je známo, že policejní vyšetřovatelé rasově motivované útoky proti Romům posuzují jako výtržnictví nebo ublížení na zdraví bez přitěžujících okolností. Soudci odmítají postihovat takové útoky jako motivované rasovou nesnášenlivostí a starosta městské části Prahy a člen Senátu dává návod k rasovým čistkám.

Já jsem přesvědčen, že s touto částí zprávy se nelze spokojit. Slabinou bezpečnostních rizik je i skutečnost, že při jejich vytyčení se vychází méně z věcných problémů, ale spíše z náplně práce složek policie. To je jediná vada, která byla napravena z pohledu vztahu mezi ministerstvy vnitra a spravedlnosti.

Do oblasti organizovaného zločinu jsou zahrnovány finanční machinace a podvody a projevy korupce jsou zahrnuty do hospodářské kriminality, a to jen proto, že se jejich odhalováním zabývá útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Jsem přesvědčen, že tady máme ještě co dohánět.

Vzhledem k tomu, že mi jednací řád neumožňuje vzít na vědomí tuto zprávu s výhradami, budu hlasovat pro její vzetí na vědomí.

Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi. Slovo dávám panu poslanci Jindřichu Neherovi. Dalším přihlášeným je pan poslanec Štrait.

***