Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Přítomno: 198 poslanců

(Schůze zahájena v 9.00 hodin.)

Předseda PSP Miloš Zeman: Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, je 9.00 hodin středoevropského času. Dovolte mi proto, abych vám popřál dobré jitro a zahájil osmý jednací den naší 15. schůze. Všechny vás na ní srdečně vítám. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami, případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty, nebo už náhradní kartu má. Zatím tak učinil dva páni poslanci. Oznamuji vám proto, že pan poslanec Maštálka má náhradní kartu č. 13 a pan poslanec Gross má náhradní kartu č. 9.

Dovolte mi také, abych vás seznámil s omluvami našich kolegů na dnešní schůzi. Omluvena je paní poslankyně Zdeňka Horníková z důvodu nemoci a pan František Čech z důvodu Japonska. To jsou veškeré omluvy, které jsem dnes dostal.

Ještě předtím, než zahájíme naše jednání a první dohodnutý bod, týkající se Ústavního soudu, věřím, že i pan místopředseda Honajzer, pan ministr Bratinka a další budou věnovat pozornost mému sdělení, že zde vítám předsedu Ústavního soudu pana Zdeňka Kesslera.

(Potlesk v sále.)

Doufám, že nikdo ze zlomyslných kolegů nebude stisk ruky předsedovi Ústavního soudu vykládat ve smyslu § 62, tj. že jsem opustil svoje křeslo a tím přerušil zasedání.

Kolegyně a kolegové, dříve než přikročíme k tomuto prvnímu dohodnutému bodu požádal o slovo předseda klubu SPR-RSČ Miroslav Sládek, jemuž podle jednacího řádu toto slovo uděluji. Prosím, pane poslanče. Ostatní prosím o klid.

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedo, dámy a pánové, s ohledem na to, co se odehrálo včera při interpelacích, kdy se ministr vnitra pokusil vyhrožovat poslancům republikánské strany, navrhuji zařazení nového bodu na pořad této schůze, ve kterém by sněmovna přijala usnesení doporučující předsedovi vlády okamžité odvolání ministra vnitra.

(Potlesk v části sálu.)

Včerejší vystoupení ministra vnitra, které lze i podle ohlasů občanů, kteří sledovali přenos interpelací v České televizi, hodnotit jako pokus o vyhrožování, je dalším důkazem toho, jak prorostla současná vládnoucí garnitura do struktur této země, jak si plete pojmy a jak si zcela bezostyšně osobuje právo rozhodovat o osudu naší země, ačkoli k tomu evidentně nemá mandát.

Dámy a pánové, byl to další důkaz toho, jak nezákonná atmosféra panuje v naší zemi, a jsem velmi rád, že je zde přítomen předseda Ústavního soudu, aby mohl nejlépe posoudit, jakým způsobem jsou zde práva občanů naplňována, nebo spíše porušována.

Dámy a pánové, v naší zemi, a zvláště v této sněmovně se přehlíží ledacos. Všichni si na to zvykli, nikdo se tomu už nediví, přesto je mojí povinností upozornit na to, že ministr vnitra je schopen vyhrožovat opozičním poslancům přímo v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Hovořím zde o ministrovi vnitra, i když musím zároveň uznat, že optimálním řešením pro celou naši zemi by byla demise celé vlády, případně realizace návrhu prezidenta republiky Václava Havla, tzn. úřednická vláda, např. tak, jak se o tom hovořilo v čele s profesorem Švejnarem. Ministrem financí by mohl být guvernér národní banky. Myslím si, byť jsem se soustředil v tomto usnesení, nebo v návrhu tohoto nového bodu pouze na osobu ministra vnitra, že skutečně demise celé vlády a ustavení úřednické vlády podle návrhu prezidenta Václava Havla by bylo v současné době, v současné politické situaci optimálním řešením pro celou Českou republiku. Děkuji.

(Potlesk v části sálu.)

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Sládkovi, který ale bohužel ve svém vystoupení opomněl uvést, jaký bod navrhuje, jako nový bod programu. Současně samozřejmě upozorňuji, že podle jednacího řádu mají dva kluby právo vetovat rozšíření programu. Nejdříve ale musíme vědět, jaký bod to je. Má to být okamžitě, pane poslanče? To znamená ještě před Ústavním soudem?

Poslanec Miroslav Sládek: Ano, okamžitě.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, nyní je to specifikováno. Nyní se o slovo hlásí pan místopředseda Honajzer.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vznáším jménem klubu ODA a ODS v tomto okamžiku veto na zařazení tohoto nového bodu.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Všichni známe zákon o jednacím řádu, takže není o čem diskutovat. Nyní je možné, abych otevřel první dohodnutý bod. Ještě než tak učiním, oznamuji vám, že pan poslanec Nájemník má náhradní kartu č. 11, paní poslankyně Kolářová náhradní kartu č. 16.

Kolegyně a kolegové, nyní budeme probírat tisk 210, stanovisko vlády k tomuto tisku jste dostali jako tisk 210/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl pan poslanec Vojtěch Filip. Ostatní prosím o klid.

Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo Ústavního soudu, vážený pane premiére, paní a pánové, dovolte mi, abych ještě před tím, než začnu uvádět návrh můj a svých kolegů na vydání doplnění zákona o Ústavním soudu, zákona č. 182/1993 Sb., abych se vyjádřil k jedné věci.

Při projevu, který tady přednesl kolega Sládek, apeloval na předsedu Ústavního soudu, aby se podíval, jaká je politická situace. Jsem přesvědčen o tom, že v této věci zásadním způsobem nemá pan kolega Sládek pravdu, a velmi bych si nepřál, abychom zatahovali Ústavní soud do politických sporů v této sněmovně.

Sám předkládám návrh zákona o Ústavním soudu, nikoliv, abych si činil nárok na to, abych vyřešil všechna problémová ustanovení, které tento zákon má, o kterých samozřejmě soudci Ústavního soudu ví pravděpodobně lépe než já a než kdokoliv v této sněmovně. Je pravda, že Ústavní soud České republiky, který byl zřízen v roce 1993 zákonem č. 182 a nahradil tak bývalý Ústavní soud České a Slovenské Federativní republiky, má již několikaleté zkušenosti. A v této zkušenosti vyplývá řada problémových bodů, které se tohoto zákona týkají.

Dovolil jsem si předložit této sněmovně jenom jeden drobný pozměňující návrh tohoto zákona. Proč jsem tak učinil? Jsem přesvědčen a spolu se mnou mnoho dalších kolegů a občanů této republiky, že Ústavní soud je zde proto, aby byl garantem ústavnosti, aby byl garantem dodržování lidských práv v České republice, aby byl také garantem spravedlivého procesu, který je zajištěn pro občany České republiky přímo z ústavy a z Listiny základních práv a svobod.

Proto jsem se zabýval tím, jestli přílišný administrativní postup, který je v zákoně popsán, nezabraňuje občanům České republiky, aby se svým způsobem mohli efektivně obracet na Ústavní soud. Těch problémů bylo několik. Víte, že jsme dostali do svých poslaneckých lavic již několikrát dopisy od občanů, kteří nás žádají, aby před Ústavním soudem nemusel být občan zastoupen advokátem. Zatím jsme nikdo tomuto návrhu nevyhověli, nikdy jsme takovou novelu nepodali, vláda se k tomu také neodhodlala, a já sám osobně za sebe říkám, že jsem přesvědčen o tom, že řízení před Ústavním soudem je velmi vážná věc a že zastoupení profesionálem, ať už jde o ten nebo onen úkon, je potřebné, a já sám osobně bych to nenavrhoval.

Jiná záležitost je ovšem ta, že samotné rozhodování Ústavního soudu probíhá dvojím způsobem. To znamená rozhodování v meritu věci, kdy Ústavní soud ve svém senátu zasedne a rozhoduje o návrhu. Pak je zde ještě jedno možné rozhodnutí, které v podstatě řeší situaci řekl bych administrativním způsobem. Jde o to, že může soud bez jednání odmítnout ústavní stížnost, která byla podána, a to pro procedurální nedostatek. Chápu, že není možné Ústavní soud zavalovat nápady kverulantů všeho druhu a zatěžovat administrativu Ústavního soudu někdy nesmysly, někdy jenom napolovic doloženými věcmi, nebo věcmi, které se týkají jenom určitého názoru občana, který nemá s právním vědomím nic společného. Ale v každém případě je nutné, abychom zákon o Ústavním soudu novelizovali tak, že zabráníme tomu, aby meritorní rozhodnutí bylo nahrazeno tím, že jeden soudce odmítne návrh z administrativních důvodů a věcně se návrhem, byť by byl sebedůležitější, vůbec nezabývá.

Proto jsem navrhl to, co máte v tisku 210. Velmi jsem očekával, že vláda České republiky můj návrh podpoří a vyjádří se stejným způsobem. Vždyť ve vládním prohlášení bylo jasně prohlášeno, jakým způsobem se budeme přibližovat k evropskému právu, jakým tempem a v jakých krocích. Proto mne stanovisko vlády, které bylo odmítavé, velmi překvapilo.

Ve své novele navrhuji v podstatě jenom tolik, že do nadpisu § 42 bychom napsali tento text: "Úkony soudce - zpravodaje a senátu mimo ústní jednání". Musíme popsat tedy činnost soudce - zpravodaje, toho, který dostal konkrétní případ přidělen, a to, jakým způsobem předstupuje před senát.

A v § 43 odst. 2 bychom vložili tento text: "O odmítnutí návrhu podle písm. c) předchozího odstavce (tedy § 42) a návrhu podaného podle § 64 odst. 1 - 4 tohoto zákona rozhoduje bez přítomnosti účastníků jednomyslným usnesením senátu." Dosavadní odst. 2 se označí jako odst. 3 a bude znít: "Usnesení o odmítnutí návrhu podle odst. 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, odůvodněno a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné."

Navrhuji, aby tato novela zákona nabyla účinnosti dnem vyhlášení. Mohl bych navrhnout, a chci tak učinit v příštích návrzích, že bychom se měli shodnout na tom, že i tato sněmovna bude vůči svým občanům vstřícná, a že pokud budeme něco vyhlašovat dnem vyhlášení, tak bychom si měli říci už kvůli lhůtám pro Senát, pro prezidenta republiky apod., že tyto návrhy mohou nabýt účinnosti 30 dnů ode dne vyhlášení, abychom legisvakanci, a tedy připravit se na určitý zákon, umožnili.Vzhledem k tomu, že jde o novelu, to v tomto případě nečiním, ale pokud by někdo z přítomných ve druhém čtení takový návrh předložil, vůbec nic bych nenamítal.

Tedy ještě jednou k tomu odůvodnění: Porovnával jsem naše rozhodování Ústavního soudu, meritorní rozhodování, protože odmítnutí ústavní stížnosti je v podstatě také rozhodnutí o meritu věci, ale bez projednání toho návrhu. Je to rozhodnutí, kterým se soud nezabývá. Tato rozhodnutí jsou v různých evropských zemích, v různých zemích, kde ústavní soudy fungují, zcela odlišná.

Téměř nikde, nemohu říci, že úplně nikde, ale téměř nikde není, že by takový návrh mohl odmítnout pouze soudce - zpravodaj, tedy jediný soudce Ústavního soudu. Ve většině evropských zemích a zejména u Evropského soudu pro lidská práva platí to, co jsem navrhl doplnit do § 43 odst. 2, tzn. že by takový návrh na odmítnutí z procedurálních důvodů musel být vázán na souhlas nejméně tří soudců Ústavního soudu, a to jejich jednomyslným rozhodnutím. To je podle mého soudu i krok k našemu sblížení s evropským právem.

Navíc jsem přesvědčen, že vláda ve svém návrhu nesprávně hodnotila mé odůvodnění, kdy jsem argumentoval tím, že Česká republika, která ratifikovala Protokol č. 9 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a to jako vyhlášku č. 41/1996 Sb. Podle čl. 48 platného jednacího řádu Evropské komise pro lidská práva pověřený člen komise jako zpravodaj přezkoumává podanou stížnost a předloží komisi zprávu o její přijatelnosti či nepřijatelnosti a návrh na další řízení. Tuto otázku rozhoduje pak sama komise podle čl. 35 jednacího řádu B Evropského soudu vydaného k provedení Protokolu č. 9, a rozhoduje se v otázce přijatelnosti také jednomyslně ve tříčlenném pověřovacím výboru - screening panel, pokud jste si studovali tento materiál.

Podle čl. 87 jednacího řádu Výboru OSN pro lidská práva, jehož pravomoc Česká republika uznala, je o přijatelnosti stížnosti oprávněna jednomyslně rozhodnout pracovní skupina, je-li složena alespoň z pěti členů. Je tady ten faktický rozdíl mezi evropskými strukturami a strukturami celosvětovými v rámci OSN. I posun ze tří na pět je také logický.

Pokud chceme Českou republiku považovat za demokratický právní stát, je proto můj požadavek opodstatněný, a tedy žádám tuto sněmovnu, aby propustila můj návrh v prvním čtení.

Na závěr mi dovolte jednu maličkost. Je samozřejmě pravda a budeme zde možná slyšet argumenty, že na Ústavní soud - a já to uznávám, beru tento argument - se obrací stále víc lidí. Soudci Ústavního soudu vycházeli vstříc českému státnímu rozpočtu a nepožadovali peníze, které by snad zatěžovali státní pokladnu víc, než je pro fungování tohoto soudu potřeba. V případě, že nebude rozhodovat jeden, budou rozhodovat ve třech, bude pravděpodobně i náročnější ono projednávání a samozřejmě také bude důležité, aby nastala lepší komunikace v rámci Ústavního soudu. Bude možná vznesen požadavek, ne kvůli této novele, ale kvůli nápadu případů Ústavnímu soudu na navýšení rozpočtu, protože pak by počet asistentů soudců Ústavního soudu pravděpodobně nestačil. Myslím si, že rozpočtový argument bychom si v tuto chvíli neměli povyšovat nad něco, co hodnotíme nejvýše, tj. dodržování lidských práv a ústavnosti v České republice.

Dovolte mi jednu malou připomínku k problémům financí a fungování Ústavního soudu. Naše delegace v Parlamentním shromáždění Rady Evropy navrhla skončení monitoringu. Proti tomuto kroku vystoupila kolegyně Jirousová, která je členkou této stálé delegace. Přesto, že byl monitoring zrušen, Česká republika se ocitla na pokraji - řekl bych - mezinárodních problémů, protože nejdříve Kanada, nyní o tom uvažuje Velká Británie, nevíme, jestli o tom bude uvažovat Francie - že uvažují tyto státy o zavedení vízové povinnosti. Tedy nejde jenom o to, jak sami hodnotíme naše dodržování lidských práv, jde také o to, jak jsme zvenku vnímáni a ono samo skončení monitoringu pravděpodobně nemělo onen efekt, který jsme od toho v rámci evropských struktur očekávali. Já jsem přesvědčen, že pokud se nám podaří tuto novelu přijmout, budeme mít hmatatelný důkaz toho, že skutečně chceme zabránit všem admistrativním možnostem, aby byl občan ochráněn proti zneužití nebo neprosazení svého práva. Byl bych rád, kdybyste tuto naši drobnou novelu podpořili.

Děkuji vám.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Filipovi. Zpravodajem pro prvé čtení byl určen pan poslanec Marek Benda, kterého prosím, aby se ujal slova.

Pane poslanče, jistě dáte přednost paní poslankyni Štěpové s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Vlasta Štěpová: Vážený pane předsedo, já bych mému předřečníku jenom ráda sdělila, že o skončení monitoringu České republiky nerozhodla Česká republika ani česká delegace, ale zhruba 400 poslanců 40 členských zemí Rady Evropy.

Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Štěpové. Nyní již uděluji slovo panu poslanci Bendovi jako zpravodaji.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, přiznám se, že s tímto návrhem zákona mám trochu problém, protože jsem několikrát po různých stížnostech Ústavnímu soudu byl v podobném rozpoložení jako pan předkladatel a měl jsem náladu takovéto ustanovení doporučit. Přesto vláda vydala negativní stanovisko a ústavněprávní výbor na svém jednání, které měl někdy před začátkem prázdnin na Ústavním soudu tyto věci probíral se soudci Ústavního soudu a ptal se na názor tehdy. Soudci Ústavního soudu nás přesvědčovali, že bychom takovéto ustanovení přijímat neměli. Že se jedná o otázku, která je na Ústavním soudu diskutována průběžně a že jakkoliv složitější případy v podstatě Ústavní soud neformálním způsobem řeší tak, jak by si představoval pan navrhovatel. To znamená, že jsou ostatní kolegové soudci Ústavního soudu příslušného senátu konzultováni před zamítnutím příslušného návrhu soudcem zpravodajem. Z tohoto důvodu jsem nyní na vážkách a možná bych skoro poprosil předsedu Ústavního soudu, aby vystoupil a řekl nám k věci z jejich hlediska, z hlediska představitele Ústavního soudu této republiky, protože si uvědomuji, že navrhovaná změna sice v některých případech, které bychom možná všichni rádi dostali před jednání senátu Ústavního soudu, by možná mohla pomoci, ale na druhou stranu v mnoha případech a těch případů je 99 %, které jsou zcela zjevně neopodstatněné, bude soudce Ústavního soudu zbytečně zatěžovat a zbytečně zdržovat jejich práci a bojím se, že by to mohlo vést k celkovému znefunkčnění Ústavního soudu.

Já v tuto chvíli nenavrhuji žádný další postoj Poslanecké sněmovny a mám skoro pocit, že by bylo asi vhodné, by se vyjádřil předseda Ústavního soudu pan dr. Kessler.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu zpravodaji a nyní otevírám obecnou rozpravu. Bude mi samozřejmě potěšením udělit slovo panu předsedovi Ústavního soudu kdykoliv o to požádá. Zatím se jako první a jediný písemně přihlášený do rozpravy přihlásil pan poslanec Jičínský. Má tedy slovo.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vážené shromáždění, navrhovatel tohoto návrhu poslanec Filip - já jsem spolupodepsal tento návrh - poměrně podrobně odůvodnil smysl této sice malé novely, ale přesto si myslím, že obsahově novely důležité.

Chci ve shodě s jeho návrhem rovněž požádat sněmovnu, aby po rozpravě postoupila tento návrh do druhého čtení a osobně si myslím, že v rámci jednání ústavněprávního výboru, kterému nepochybně tento návrh bude přikázán, pokud sněmovna s tím vysloví souhlas, bude možno tento návrh podrobně projednat a případně dále doplnit.

Chci teď udělat ještě několik podrobnějších poznámek. Kolega Benda nepochybně v dobrém úmyslu vyjádřil přání, aby v této věci zaujal stanovisko i předseda Ústavního soudu. Jsem rád, že tu předseda Ústavního soudu je, ale osobně bych nedoporučoval, aby v této diskusi vystupoval, a to z těchto důvodů. Předpokládám, že Ústavní soud v této věci nemohl jednat a nemohl zaujmout stanovisko, protože mu to z hlediska jeho poslání nepřísluší. Chtěli bychom tedy od předsedy Ústavního soudu, aby se vyslovoval ve věci, kde by mohl říci svůj osobní názor, ale nemůže říci názor instituce, protože instituce v této věci podle mého soudu oficiální názor mít nemůže. Instituce jako je Ústavní soud je vázána svým ústavním vymezením a dále zákonem o Ústavním soudu. Musí fungovat v rámci toho, jak toto ústavní a zákonné vymezení soudu vymezuje jeho úlohu. Chtěli bychom od předsedy Ústavního soudu více, než můžeme v této souvislosti požadovat. Možná, že by to ani pro něj nebylo osobně příjemné i z dalších důvodů.

Chci rovněž vyslovit podiv nad negativním stanoviskem vlády. Chápu, že vláda má obecně negativní stanovisko ke všem návrhům, které předkládá opozice a považuji to vcelku za normální. Tento návrh zákona ovšem není něčím, co souvisí se vztahem opozice a koalice. Tento návrh zákona se týká fungování ústavní instituce. Je to tedy otázka spadající do rámce ústavních základů právního státu v České republice, kde problém opozice a koalice by neměl být dominantní a myslím, že z povahy věci v této otázce dominantní být nemůže. Myslím, že vláda v této věci neprojevila dostatečnou znalost konkrétního rozhodování Ústavního soudu a že její stanovisko je apriorně zaujaté.

K vlastní věci bych chtěl říci to, že dosavadní zkušenosti z činnosti Ústavního soudu ukazují, že v zájmu právní jistoty a posílení důvěry v rozhodování Ústavního soudu je zapotřebí, aby o odmítnutí návrhu vždy rozhodoval kolegiální orgán, jemuž příslušní rozhodnout o návrhu meritorně (plénum nebo senát) a nikoli jako dosud jednotlivý soudce-zpravodaj, a to, co řeknu teď, je velmi důležité - aby právní názory Ústavního soudu týkající se důvodů pro odmítnutí návrhu byly jednotné a mohly se měnit jen způsobem stanoveným obecně pro změnu právních názorů Ústavního soudu. Zatím se tato úprava týká jen právních názorů vyslovených nálezem, nikoli však usneseními, jimiž se návrh odmítá.

V tomto směru můžeme sledovat v praxi Ústavního soudu nejednotnost a právě tato nejednotnost nás vedla k tomu, že podáváme tento návrh, aby prostředky, kterými této nejednotnosti lze zamezit, resp. kterými ji lze minimalizovat, byly využity a těmito prostředky je právě kolektivní posuzování i takovýchto návrhů.

Zájemcům o bližší seznámení se s touto problematikou...

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče. Prosím o klid v jednací síni. Kolegové, pokud nás chcete rušit různými artikulovanými i neartikulovanými výkřiky, opusťte tuto zasedací síň a jděte do kuloárů. Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Děkuji. Zájemcům o bližší seznámení se s touto problematikou doporučuji rozbor, který je uveřejněn v bulletinu Advokacie č. 8/97 na straně 10 - 19 v článku ústavní stížnost a dovolání.

Na závěr tedy opakuji své doporučení, aby sněmovna postoupila návrh do druhého čtení.

Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Nyní se mi ještě písemně přihlásil pan poslanec Hofhanzl a i když na své přihlášce neuvádí, k jakému bodu se hlásí, přesto logicky dedukuji, že právě k tomuto. Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedo sněmovny, pane předsedo Ústavního soudu, ctěné dámy, vážení pánové, mám stejné pochyby, jaké zde vyjádřil kolega Marek Benda, rovněž ze své zkušenosti z rozhodnutí Ústavního soudu. Ač nejsem právník, mohu se vyjádřit ke smyslu a o fungování této ústavní instituce.

Podal jsem Ústavnímu soudu svou stížnost na své vyvedení ze zasedání zastupitelstva města Jihlavy. Myslím, že to byla stížnost oprávněná, kdy jsem byl vyveden ze zastupitelstva pod záminkou, že zasedání zastupitelstva jest neveřejné. Ze zákona o obcích neznám podle § 40 neveřejné zasedání zastupitelstva.

Ústavní soud využil formální záminky, že nebyla porušena má práva osobně, že jsem si stěžoval na porušení práv veřejných. Jsem toho názoru, že tím dal Ústavní soud jistý precedens, že zastupitelstva obecní si mohou vykládat zákon jakýmkoli způsobem chtějí a myslím, že tím byl dán velký precedens tomu, co se děje v našich městech a obcích, kdy - jelikož zákon o obcích nemá sankce, nemá zákon o hospodaření obcí - dohodne-li se nadpoloviční většina zastupitelstva, mohou s majetkem obce učinit téměř cokoli.

Myslím, že by bylo rozumné, aby stížnost, která je podána k Ústavnímu soudu, nebyla rozhodována pouze jedním člověkem, jedním soudcem-zpravodajem.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Písemnou přihlášku v této chvíli nemám. Táži se pana poslance Bendy, zda si nyní přeje vystoupit jako poslanec nebo jako zpravodaj? Přeje si vystoupit v rozpravě. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Marek Benda: Přeji si vystoupit v rozpravě, protože to pokládám za korektní, aby bylo případně na má slova možné ještě reagovat. Po konzultacích, které tady proběhly, doporučuji také Poslanecké sněmovně, aby zákon propustila do druhého čtení s tím, že se v ústavně právním výboru nad celou věcí zamyslíme. Asi není řešitelná tak jednoduše, jak navrhuje pan navrhovatel, ale asi stojí za to zákon o Ústavním soudu otevřít a touto otázkou se zabývat. Myslím, že máme dostatečný kontakt s Ústavním soudem, abychom mohli probrat všechna pro a proti a případně sněmovně předložit ve druhém čtení nějaké řešení. Čili doporučuji sněmovně, aby návrh propustila do druhého čtení.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Bendovi. Dříve než uzavřu tuto rozpravu, táži se pana předsedy Ústavního soudu, jemuž jeden poslanec doporučoval, aby vystoupil, druhý pro změnu, aby nevystoupil, ale tak výrazná osobnost jistě nepotřebuje žádné cenné rady a rozhodne se sama, takže táži se předsedy Ústavního soudu, zda si přeje vystoupit v rozpravě? Není tomu tak, proto obecnou rozpravu uzavírám.

Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že v rozpravě nebyl podán návrh ani na zamítnutí, ani na vrácení k dopracování, budeme se zabývat pouze návrhem na přikázání výboru k projednání.

Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru. Táži se vás, zda někdo předkládá jiný návrh? Nikdo jiný návrh nepředkládá. Proto přistoupíme k hlasování o návrhu organizačního výboru. Přeje si někdo, abych vás odhlásil? Není tomu tak.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo souhlasí s předloženým návrhem, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo již 280 byl tento návrh přijat, když ze 173 přítomných poslanců bylo 148 pro a jeden proti.

Konstatuji tedy, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru.

Tím končím první čtení tohoto tisku. Děkuji za účast panu předsedovi Ústavního soudu. Samozřejmě pokud si bude přát na našem zasedání setrvat i dál, bude naším milým hostem, ale vidím, že si to nepřeje.

Kolegyně a kolegové, nyní budeme pokračovat v rozpracovaném bodu 26, ale vidím, že se ještě hlásí poslanec Filip.

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji sněmovně a děkuji zejména prof. Jičínskému za pomoc při odůvodnění a vám všem a ústavně právnímu výboru přeji příjemnou práci na tomto zákonu.

Předseda PSP Miloš Zeman: Doufám, že na něm budete aktivně spolupracovat, pane poslanče. Já samozřejmě děkuji i navrhovateli, blahopřeji mu k úspěchu. Nyní přecházíme k bodu 25. Prosím diskutující členy vlády, aby se laskavě soustředili na jednání. Takže nyní máme bod 25 a vidím, že se ještě hlásí pan poslanec Palas. Prosím, pane poslanče.

***