Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(pokračuje Buzková)

Paní a pánové, dalším bodem našeho jednání podle schváleného pořadu schůze je bod

Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 214 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 214/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl pan poslanec Karel Machovec.

Poslanec Karel Machovec: Paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych své úvodní slovo k tomuto zákonu začal citací ze studie, kterou vypracoval Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, ze studie, která se zabývá transformační zadluženosti družstev. Celý ten problém se dá pojmenovat "transformační zadluženost je reálným problémem družstev". Majetkoprávní transformace zemědělských družstev, uskutečněná v období 1992-93 znamenala potvrzení základních práv, práva držby, užívání a dispozice vlastníků půdy obhospodařované družstvy a zároveň rozdělení, resp. převedení na podíly příslušné části jejich majetku, čistého jmění družstev určeného pro rozdělení v transformaci.

Pro účely tzv. transformačního zákona (zákon č. 42/1992 Sb.) bylo toto jmění vymezeno tak, že nejdříve se od sumy aktiv, resp. celkového bilančního jmění v účetních cenách odečetly závazky družstva. Od zbývající částky se pak odečetly majetkové vklady členů a rovněž majetek, na který byl uplatněn nárok podle zvláštních předpisů, restitučních zákonů. Do čistého jmění určeného k rozdělení se podle transformačního zákona nezapočítávala ani částka určená k uspokojení případných dalších restitučních nároků, tzv. restituční rezerva.

Celkový objem čistého jmění zemědělských družstev, rozdělovaného v transformaci, lze orientačně odhadnout vzhledem k celkovému objemu majetku v zemědělských družstvech před transformací, míře jejich zadluženosti, podílu cizích zdrojů aj. na 45-50 mld. Kč.

Mezi kritéria, podle kterých se toto jmění dělilo mezi oprávněné osoby patřila jak známo výměra vlastněné půdy (podle tohoto kritéria se rozdělovalo 50 % příslušného jmění), množství majetku vloženého původně do družstva (30 % jmění) a počet v družstvu odpracovaných let (20 %).

V důsledku těchto kritérií, jakož i relativně atomizovaného vlastnictví půdy před kolektivizací našeho zemědělství a výrazného poklesu zaměstnanosti v zemědělských družstvech po roce 1990 připadla poměrně velká část jmění zemědělských družstev externím vlastníkům, oprávněným osobám bez pracovního vztahu k zemědělským družstvům. Vyplývá to i z následujících údajů o složení osob, které se podílely na transformaci družstev.

Celý problém velmi jasně vyplývá z toho, že pokud porovnáme položky účetní rozvahy zemědělských družstev za rok 1995, tak hodnota jednotlivých ukazatelů v přepočtu v korunách na hektar zemědělské půdy představuje asi tyto částky - pasiva a aktiva celkem 54 236 Kč na hektar, z toho vlastní jmění 22 400 Kč, z toho základní jmění 13 521 Kč, cizí zdroje 31 628 Kč a z toho závazky vůči oprávněným osobám 20 051 Kč. Každý hektar zemědělské půdy je v této chvíli zadlužen 20 000 korunami, které by pravděpodobně bez řešení celé problematiky novelizací zákona č. 42/1992 Sb., měly být v letech 1999-2000 vyplaceny hotově.

Z toho důvodu jsme si dovolili jako poslaneckou iniciativu předložit návrh zákona, který řeší problém tohoto restitučního zadlužení tím, že místo hotových peněz budou vydány cenné papíry, podílnické listy, které vyjádří reálnou hodnotu majetku, který je obsažen v jednotlivých družstvech.

Základním problémem zemědělských družstev v této chvíli je, že disponibilní majetek, který by sloužil k vyrovnání, obchodovatelný kapitál, tam není k dispozici. Majetek družstev má své složení, svoji specifickou strukturu a pokud nedojde k řešení tohoto problému, většina družstev bude zlikvidována nebo provede tzv. druhou transformaci, tzn. přeskočí s použitelným majetkem do jiné právnické osoby a nechá na původním subjektu pouze dluhy, které budou kryty majetkem, který není likvidní a není ani pro budoucí vlastníky těchto majetkových podílů zajímavý. Stávající družstva, kterým z hlediska vypořádání majetkových podílů vytvořil zákon jakýsi sedmiletý prostor pro ekonomickou konsolidaci transformovaných subjektů, nicméně v důsledku objektivní skutečnosti v drtivé většině z nich jejich ekonomika neumožní ani po uplynutí lhůty majetkové podíly oprávněných osob vypořádat. Tento problém by nevyřešila ani lhůta výrazně delší. Vzhledem k ekonomické situaci družstev, skladbě a struktuře jejich majetku, jejich reálné hodnotě a k poměru mezi hodnotou majetku družstev a hodnotou pohledávek oprávněných osob by nic nevyřešila ani případná eliminace finančního plnění. Výsledky provedených šetření totiž ukazují, že ve vztahu k vlastnímu jmění družstev jde o téměř 50% zadluženost a o hodnotu více než 30 mld. korun.

Na druhé straně zákon a všechny výše uvedené skutečnosti staví oprávněné osoby do role pasivních vlastníků čehosi a ponechává je v nejistotě, v jaké podobě, kdy a zda vůbec budou jejich majetkové podíly vypořádávány. Za nedostatečnou je třeba považovat i úpravu majetkových poměrů oprávněných osob, členů družstev, neboť zákon č. 42/91 v podstatě tuto otázku neřeší.

Všechny zmiňované problémy jsou vzhledem k důsledkům velmi vážné a měly by být urychleně vyřešeny. Východisko je nutno vidět především v opatření legislativního charakteru, tj. právně relevantní formou řešit to, co zákon č. 42/1992 Sb., neřeší.

Z těchto hledisek se jeví jako jediné konstruktivní řešení konstituování institutu zvláštního cenného papíru, jehož prostřednictvím by měla povinná osoba možnost, resp. povinnost oprávněnou osobu vypořádat. Navrhovaný způsob plně koresponduje se zásadami tržního hospodářství, především pomůže stanovit reálnou hodnotu majetkového podílu a je přijatelný pro obě zúčastněné strany, neboť ve vztahu k oprávněné osobě respektuje ústavní zásadu rovného postavení zaručuje vypořádání jejich majetkových podílů a majetkový užitek na základě tržní a tedy reálné hodnoty zemědělského majetku. Oprávněným osobám umožňuje vypořádat své závazky z transformace při zachování podnikatelských aktivit a své existence. Toto řešení je ve svých důsledcích i optimální z hlediska celospolečenského prospěchu.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem se předkládá návrh novelizace zákona 42/1992 Sb., který řeší danou problematiku vydáním zvláštních cenných papírů, podílnických listů ve výši nevyrovnaných majetkových podílů. Tyto podílnické listy přesně specifikují míru oprávnění věřitelů vůči dlužníkovi. Konstrukce novelizace navíc nevylučuje institut dohody o jiném způsobu vypořádání. Tato novelizace se vztahuje především na ty subjekty, které si ponechaly právní formu družstva. V návaznosti na tento mechanismus vypořádání novelizuje i zákon o dani z příjmu, tak aby se příjmy plynoucí z realizace majetkových práv prostřednictvím podílnických listů staly položkou osvobozenou od daně z příjmu. Na druhé straně je navrhováno, aby finanční prostředky, které dlužník použije na úhradu vykoupení podílnických listů byly ve smyslu tohoto zákona daňovým nákladem.

Návrh si nevyžádá žádné dodatečné výdaje ze státního rozpočtu, naopak lze reálně předpokládat, že jeho přijetím se výrazně sníží zatíženost soudů, okresních úřadů a územních odborů Ministerstva zemědělství ČR. Realizací dojde ke snížení výnosů daně z příjmů. Toto snížení je ale v podstatě fiktivní vzhledem k dosavadnímu přístupu ke zdanění majetkových příjmů z restituce a transformace zemědělského majetku, kdy se tyto daně prakticky odpouštějí.

Dámy a pánové, chtěl bych vás požádat o podporu tohoto zákona, protože se domnívám, že problémy transformace zemědělských družstev musejí být vyřešeny a dořešeny. Předkládáme zde s kolegy v dobrém přesvědčení formu, o které se domníváme, že nepoškodí žádnou ze zúčastněných stran. Není v žádném případě jakýmkoliv úmyslem tohoto zákona kohokoliv poškodit. Úmyslem tohoto zákona je pouze to, co již vzniklo, nějakým způsobem ošetřit.

Závěrem bych chtěl jen připomenout pro ty, kteří se hlouběji zabývají touto problematikou a znají důsledky uplatňování tzv. náhradového předpisu č. 120/92 Sb., který stanovil náhradu za tzv. vnesený majetek, resp. živý a mrtvý inventář, který počítal s tím, že na 1 ha zemědělské půdy se např. vydává jedna velká dobytčí jednotka, což byl stav, který v této republice v roce, kdy docházelo ke kolektivizaci družstev, nebyl a nikdy před tím nebyl popsán. Bylo jen pravidlem u velmi malých hospodářstvích, že se počítal 1 ha - jedna velká dobytčí jednotka. Průměrem v r. 1952 bylo 0,47 velké dobytčí jednotky na ha. Z toho zcela jasně plyne, že družstva v restitučním řízení podle zákona, resp. podle náhradové vyhlášky vydávala více majetku, než do družstva bylo vneseno. Opomenu tu skutečnost, že z tohoto majetku bylo i v průběhu minulých let vyrovnáno ve formě splacení tzv. investičních zápůjček, kdy nesplacenou částí zůstalo jen 20 % v nedělitelném fondu. Tato záležitost se samozřejmě netýká těch restituentů, kteří byli vyvlastněni podle zvláštních předpisů, protože tam byl režim jiný a jim patří plná náhrada tak, jak byla prováděna.

Děkuji za pozornost a ještě jednou vás žádám o podporu pro tento zákon.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Machovcovi, prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Vlastimil Tlustý.

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážená paní předsedkyně, vážení páni ministři, dámy a pánové, před tím, než vyslovím doporučení zpravodaje, dovolím si vás vrátit do r. 1992, kdy byl zákon č. 42 přijat a kdy ustanovení, které tu z úst pana navrhovatele teď bylo komentováno, bylo přijato.

Příslušný paragraf tzv. transformačního zákona nabídl oprávněným osobám, jinak řečeno držitelům majetkových podílů z transformace zemědělských družstev tři způsoby naložení s těmito majetkovými podíly. Tyto majetkové podíly byly v souladu se zákonem stanoveny v závislosti nejenom - a to zdůrazňuji na restitučních nárocích, ale i na době odpracovaných let, na hodnotě vloženého majetku do zemědělského družstva a tzv. okruh oprávněných osob disponoval sumou těchto majetkových podílů, přičemž každá tato oprávněná osoba mohla podle příslušného paragrafu svobodně rozhodnout o způsobu, jakým s tímto majetkovým podílem naloží.

Byly zvoleny tehdejším Federálním shromážděním tři možné metody tohoto naložení. Jednou metodou byla přeměna tohoto majetkového podílu na účastnický podíl na společnosti, která vznikla jako produkt transformovaného zemědělského družstva a tato forma znamenala pro příslušnou oprávněnou osobu stát se řádným účastníkem společnosti a přeměnit svůj transformační podíl na účast na této společnosti.

Druhou možnou metodou bylo rozhodnout se pro vydání takto stanoveného majetkového podílu v podobě reálného zemědělského majetku a vydat se na cestu jiné formy podnikání, než tu, kterou si zvolila většina oprávněných osob při transformaci, při schvalování tzv. transformačního podílu. Jinak řečeno druhá možnost byla opustit vznikající společnost, převzít reálný zemědělský majetek a stát se podnikatelem v zemědělství. Jen pro tuto větev rozhodování bylo možné žádat vydání reálného majetku. Na základě této nabídky vznikla značná část dnes soukromě hospodařících rolníků.

Třetí a velmi problematickou možností, kterou nabídl transformační zákon, bylo v podstatě neučinit ani krok, ani A ani B a přeměnit tzv. transformační podíl na pohledávku mezi původně oprávněnou osobu a transformujícím se zemědělským družstvem. Jinak řečeno - vystoupit ze společnosti, nestát se jejím účastníkem, ale ani se nestát zemědělským podnikatelem, tzn. nevyžadovat vydání reálného majetku. Pro tuto třetí možnost bylo do příslušného ustanovení uvedeno, že o vypořádání této pohledávky je možné zažádat nejdříve - zdůrazňuji slovo nejdříve - za sedm let po provedení transformace zemědělského družstva. Podstatné je, že volba jedné z těchto tří možností dalšího nakládání s transformačním podílem byla svobodnou volbou příslušné oprávněné osoby na jedné straně, případně vznikajícího podnikatelského subjektu na straně druhé. Zákon neukládal příslušné oprávněné osobě, kterou z těchto cest má zvolit a ponechal toto rozhodování na smluvní svobodě obou subjektů. Toto opakování východiska zákona č. 42 tu uvádím proto, aby bylo jasné, proč navrhnu to, co se chystám navrhnout, tj. zamítnutí tohoto návrhu zákona v prvním čtení, a to proto, že tento zákon svou podstatou zasahuje do dobrovolně vzniklého vztahu mezi oprávněnou osobou a zemědělskou společností. Nikdo nikoho v roce 1992 nenutil, aby volil tuto třetí cestu. A byla to dokonce zemědělská družstva, která dnes volají po odstranění nevýhod tohoto řešení, která tehdy v roce 1991 volala po zavedení této - dle mého názoru - velmi zvláštní varianty nakládání s majetkem. Byla to totiž varianta, při které se oprávněné osoby rozhodly zanechat svůj majetek v podnikatelských subjektech a zároveň se zřekly práva o tomto majetku spolurozhodovat. Je to rozhodnutí zvláštní a podivné. Já jsem tehdy vyjadřoval svůj údiv nad takovým rozhodnutím, nicméně - a to opakuji již po několikáté - toto rozhodnutí bylo učiněno dobrovolně a jeho důsledky dnes nemohou být přenášeny na kohokoliv, tím méně na stát nebo na státní rozpočet. Bylo by to zasahování do svobodného vztahu, který vznikl zcela zřetelně dobrovolně mezi dvěma subjekty, a to byla oprávněná osoba a transformující se družstva.

Děkuji vám za pozornost a opakuji vám svůj návrh na zamítnutí této předlohy v prvním čtení.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu zpravodaji Tlustému a otevírám obecnou rozpravu, do které dávám jako prvnímu slovo předsedovi poslaneckého klubu ODA panu poslanci Maškovi.

Poslanec Ivan Mašek: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové. Já bych chtěl požádat v této chvíli o přestávku na poslanecký klub ODA do 16.00 hodin.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Ano, já této žádosti vyhovuji. Paní poslankyně, páni poslanci, budeme pokračovat v 16.00 hodin, a to bodem ústní interpelace na premiéra vlády ČR. Paní poslankyně, páni poslanci, pro vaši informaci, jakým způsobem se bude ubírat další jednání. Po bodu ústní interpelace na členy vlády ČR bude přerušeno jednání do zítřka do 9.00 hodin, kdy budeme ráno v 9.00 hodin pokračovat bodem návrh poslanců Vojtěcha Filipa a dalších na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu. O tom, že tento bod bude prvním bodem jednání v pátek 24. 10. bylo již procedurálně rozhodnuto a k tomuto bodu byl přizván předseda Ústavního soudu profesor Kessler. Po projednání tohoto bodu se vrátíme k tomuto bodu, jehož projednávání jsme nyní přerušili. /Pokračování v projednávání bodu viz část 69./

(Schůze přerušena v 15.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.00 hod.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážení páni poslanci a poslankyně, dalším bodem našeho pořadu jsou

Ve čtvrtek 16. října 1997 proběhla první část ústních interpelací. Podle vylosovaného pořadí nyní budou v kladení ústních interpelací na předsedu vlády ČR eventuelně vlády ČR v čase od 16 do 17 hodin a na ostatní členy České vlády v čase od 17 - 18.30 hod. pokračovat paní poslankyně a páni poslanci, kteří se umístili na dalších místech.

Nyní dávám slovo panu poslanci Zdeňku Kramperovi, který byl vylosován na 10. místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády pana Václava Klause ve věci příjmové části státního rozpočtu na r. 1998. Připraví se pan poslanec Petr Zajíc.

Poslanec Zdeněk Krampera: Paní předsedající, dámy a pánové, pane předsedo vlády, příjmová část rozpočtu na příští rok 1998 je předpokládána na 536,6 mld. korun. Vzhledem ke skutečnostem, které jsou všeobecně známé, stojí příjmová část státního rozpočtu na předpokládané výši výběru daní od fyzických a právnických osob, DPH, spotřební daně, pojistného, cla. Není žádným tajemstvím, že za r. 1997 jsou nedoplatky za daně ve výši 60 mld. korun. Vzhledem k neustálému nárůstu krachujících fyzických i právnických osob vzniká situace, kdy budou předpokládané daňové příjmy nadále klesat a dále stoupat daňové nedoplatky. Všichni víme, že další okolnosti vznikají v rámci oblasti krácení daně, v neplacení částek sociálního a zdravotního pojištění a kompletního tunelování celé již těžce otřesené ekonomiky. Minulý rok vydržel návrh rozpočtu pouze několik měsíců a byl posléze krácen podruhé. Navíc rozpočet roku 1997 i přes škrty 40 mld. korun skončí s největší pravděpodobností schodkem. Nový návrh na r. 1998 vydrží také pouze několik měsíců.

Proto by mne a nejen mne zajímalo, kde a jak hodláte za současné situace, která se neustále zhoršuje, vybrat oněch 536,6 mld. korun příjmů státního rozpočtu. Přitom sám dobře víte, že výběr daní, tak jak vláda předpokládá, nebude naplněn.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, slovo má pan předseda vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážená prořídlá sněmovno, chtěl bych říci několik slov k otázce pana poslance o příjmové části státního rozpočtu vůbec a o tzv. daňových nedoplatcích zvláště.

Za prvé nesdílím jeho nedůvěru k naší neschopnosti vybrat částku 526,6 mld. korun. Považujeme tuto částku za částku reálnou, za částku, která je vybratelná a která je naplnitelná za předpokladu adekvátního ekonomického růstu, takového, na kterém je státní rozpočet na příští rok založen. Vy dobře víte, že na příští rok vycházíme z relativně skromného odhadu ekonomického růstu mezi 2,2 až 2,5 % a na tomto základě také stanovíme náš předpoklad vývoje příjmů státního rozpočtu.

Problém r. 1997 nebyl problém nedoplatků. Problém r. 1997 byl problém výrazného - a tisíckrát jsme si řekli, proč k němu dojít muselo - zpomalení ekonomického růstu a tedy nevyprodukování dostatečného objemu zdrojů, které by mohly vytvořit patřičné daňové příjmy. Oba balíčky nebyly vytvořeny daňovými nedoplatky. Moc bych prosil, aby to všichni brali na vědomí. Všichni víme, že problém r. 1997 vznikl z toho, že státní rozpočet sestavovaný někdy v měsících červenec, srpen, září loňského roku, vycházel z optimistického předpokladu vývoje ekonomiky v r. 1997 a předvídal ekonomický růst 5,4 %. My víme, že jsme někde u čtvrtiny až třetiny této hodnoty. Z toho vznikl balíčkovský problém r. 1997. Mám pocit, že to jsem na tomto místě do těchto mikrofonů říkal již několikrát.

Proto si myslím, že prognóza 2,2 - 2,5 je prognózou možnou, splnitelnou, realistickou a že mírná akcelerace ekonomiky v posledních měsících nás navádí k tomu, že to jsou čísla možná, pravděpodobná, předvídatelná.

To je k celkové obavě o nenaplnění příjmové stránky státního rozpočtu na příští rok.

Nemohu se nevyjádřit k otázce tzv. daňových nedoplatků. Pan poslanec použil přesnou cifru daňových nedoplatků evidovaných územními finančními orgány k 31.7., které činí 63,8 mld. korun. Opakuji, to nejsou daňové nedoplatky r. 1997. To jsou daňové nedoplatky za 8 let polistopadového vývoje, např. více než 13 mld. jsou daňové nedoplatky, které existovaly ještě z doby staré daňové soustavy, nikoliv nové daňové soustavy, která byla schválena v dubnu 1992. 13,1 jsou z předcházejících let, tedy ze staré daňové soustavy. Spojovat to z výsledkem hospodaření v r. 1997 je naprostý omyl a zavádění na scestí. Jde o to, že je to kumulovaná hodnota a nevyjadřuje nic za běžný rok.

Chcete-li pro jednoduchost, a je to velké zjednodušení, protože nebyl každý rok stejný - 63,8 bych mohl vydělit osmi a řekl bych, že v průměru ročně to bylo 8 miliard. Opakuji ale, že nebyl každý rok stejný.

Už to naznačuje, že jsme v částce úplně jiné. Opakuji - beru 8 miliard jako průměrnou hodnotu za předpokladu, že byly všechny roky stejné. Částka 8 miliard není vůbec malá. Kdybychom ji dnes v rozpočtu měli, nepřeli bychom se dnes o spotřební daň a o 59 jiných věcí. To je naprosto samozřejmé.

Chtěl bych říci, že míra ročních nedoplatků ke skutečně vybraným daním u nás nikdy nepřevýšila hodnotu 3 - 4 % v roce. 3 - 4 % daní nebylo dovybráno a stalo se tzv. daňovým nedoplatkem. Opakuji 3 - 4 % veškerých daňových příjmů. Můžeme diskutovat o tom, jestli je to moc nebo málo. Musíme říkat, že si přejeme, aby to bylo méně. Musíme dělat maximum pro to, aby se tato hodnota snižovala. Ale opakuji, že 3 - 4 % daňových nedoplatků je evropská hodnota.

Chtěl bych říci, že např. v zemích, které nepovažujeme za transformující se země, v zemích, které nemají nic společného s komunismem a minulostí, nekvalitou těch či oněch institucí, novostí těch či oněch institucí vybírajících daně, v zemích, jako je Rakousko a Francie, je přesně míra daňových nedoplatků České republiky. Jsem stoprocentně přesvědčen, že je to vytýkáno i rakouskému ministerskému předsedovi, francouzskému ministerskému předsedovi ve sněmovně rakouské a francouzské. To vůbec neznamená, že to, že ve Francii a Rakousku mají zhruba stejnou hodnotu je pochvala, že se máme radovat a že si máme říkat, že není co dělat. To není pravda. Na druhé straně prosím každého, aby to vzal jako zhruba standardní výsledek běžné tržní ekonomiky. Prostě řada plátců není z nejrůznějších důvodů schopna zaplatit své daně - ekonomické výsledky se zvrtnou jiným způsobem, najednou ztratí ty či ony prostředky, které použili jiným způsobem. Je to věčný boj daňové správy s plátci daní. Opakuji - zapomeňme číslo 63,8 jako číslo roku letošního a věřme, že se pohybujeme v kategorii 3 - 4% toho, co se vybere.

Myslím si, že to už je částka, která vypadá podstatně méně strašidelně, podstatně méně hrůzostrašně. Opakuji - není to žádné vítězství, protože kdybychom těch 8 mld. měli, bylo by to bezvadné. Jsme si vědomi, že je nezbytné efektivnost daňové správy zvyšovat. K tomu přispívají jak legislativní, tak organizační opatření. Víte dobře, že je celá řada harmonizačních prvků - harmonizace s předpisy Evropské unie je krokem vpřed. Zjednodušování a větší přehlednost daňového systému - v každé novele daňových zákonů přicházíme s těmito návrhy. Omezování výjimek z obecného režimu zdanění - myslím, že kdo chce vědět, ví, že problémy topných olejů byly problémy výjimek z obecného režimu zdanění a zneužívání těchto výjimek. Jsem proto velmi rád, že Poslanecká sněmovna neschválila tzv. zelenou naftu, protože to by byla opět výjimka - mluvíme opět o daňovém výnosu - z obecných režimů zdanění. Byla by to výzva měnit naftu normální za naftu zelenou a opačně. A opět zkoušet daňové nedoplatky nebo daňové úniky tímto způsobem. Neboli legislativní změny vedou ke snižování tohoto problému.

Děláme samozřejmě i nadále řadu organizačních opatření, jako je vydání nového organizačního řádu územních finančních orgánů, zřízení v rámci ministerstva financí ústředního finančního a daňového ředitelství. Zvažujeme změnu způsobu vedení účetnictví, snížení registračního prahu u DPH, zesílení postihů atd.

Abych to uzavřel - věřím, že z hlediska daňových příjmů je rozpočet sestaven racionálně, hlavně tentokráte hraje s nižším, realističtějším odhadem ekonomického růstu, růstu hrubého domácího produktu. Prosil bych, aby u daňových nedoplatků byl odlišen kumulativní náčet hodnot za celých osm let od veličiny v jednom běžném roce daně vybrané a daně nedoplacené. Tam jsme u těch tří až čtyř procent.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády. Ptám se pana poslance, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Je tomu tak. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedo vlády, interpelace byla směřována na celé naplnění příjmové části státního rozpočtu, ne pouze na nedoplatky za daně. Skládá se i z DPH, spotřebních daní, pojistného, cla - celý komplet balíku. Vzhledem k tomu, jak jsem už předestřel, že neustále krachují další a další fyzické i právnické osoby, které již nebudou schopny do našeho státního rozpočtu dodávat daně, ptal jsem se vás, jakým způsobem chcete nahradit tyto výpadky v těchto ztrátách, které teď zvláště do konce roku budou narůstat.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a prosím pana premiéra.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, já si myslím, že to nejsou tak nové dotazy proti tomu, na co jsem už odpovídal. Jistý počet krachujících firem je standardní součástí tržní ekonomiky. Je to standardní součástí dynamiky této ekonomiky. Něco se rodí, něco odumírá a bude to tak v každém případě vždycky. Alarmující by byla totální změna tendence, zvrat trendů, skok úplně někam jinam v počtu krachujících. Já ovšem žádné charakteristiky nebo náznaky tohoto jevu nevidím, proto si myslím, že se pohybujeme zhruba ve stejných hodnotách, a proto si také nemyslím, že díky tomu by mělo dojít k novému posunu ve výběru daní v negativním smyslu.

Samozřejmě, že bych mohl diskutovat v rámci interpelací o tom, co je předmětem standardní diskuse státního rozpočtu. Nevím, jestli je užitečné to zatahovat do interpelací. Nevím, jestli je užitečné diskutovat o vývoji daně z přidané hodnoty, co jsme změnili, jak se změnil daňový zákon, co to bude znamenat pro příští rok. Co jsme udělali, proč očekáváme vyšší fiskální přínos řádově o 6 mld. Proč očekáváme zvýšení inkasa spotřební daně o 8 mld. Proč očekáváme zvýšení výnosu cel atd. Ale to je spíš diskuse o státním rozpočtu než interpelace.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády. Nyní dávám slovo panu poslanci Petru Zajícovi, který byl vylosován na 11. místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády ve věci výsledku schůzky v Piešťanech. Připraví se paní poslankyně Květa Kořínková.

Poslanec Petr Zajíc: Pane premiére, mohl byste krátce zhodnotit výsledky vašeho jednání s premiérem Mečiarem v Piešťanech? Některé sdělovací prostředky považují za nadějný výsledek shodu na zahájení rozhovorů o výměně akcií Komerční banky a Všeobecné úvěrové banky. Pochybnosti vyvolává myšlenka na vypořádání 4,5 tuny slovenského zlata, když slovenský dluh vůči bývalé Státní bance československé činí 24,7 miliardy Kč. Pane premiére, jak vypadá stav se zachováním celní unie? Mohlo by dojít k jejímu oslabení či vyjmutí agrárního obchodu z jejího režimu?

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Jsem rád, že jsem dostal tuto otázku, protože jsem neměl ještě takovou příležitost pohovořit o výsledcích této pracovní návštěvy veřejným způsobem, kromě na tiskové konferenci.

Chtěl bych říci, že považuji za velmi pozitivní, že k této dlouho odkládané schůzce došlo. Já dobře znám reakci části politického spektra, dobře znám reakci části sdělovacích prostředků, která kritizuje za každou cenu ať se udělá to či ono. Dobře vím, že jsem byl předmětem rozsáhlé kritiky, že se schůzka nekoná dlouhou dobu. V momentě, kdy se schůzka uskutečnila, slyším od stejných per, od stejných autorů kritiku, že se schůzka konala. Na to už jsem si zvykl, to je prostě standardní život, ve kterém se musí předseda vlády pohybovat. Není divu, že se to stalo i v souvislosti s touto schůzkou.

Chtěl bych říci, že průlomem pro uskutečnění této schůzky byla nabídka slovenského premiéra, že v rozporu nebo naopak na rozdíl od předcházejících prohlášení, jednostranných deklarací, schůzka se uskutečňuje bez jakýchkoli předběžných podmínek. Toto naše strana považovala za dostatečný argument a za dostatečný motiv k tomu, aby se tato schůzka - krátká, pracovní - uskutečnila. Opakuji, pracovní, chcete-li, abych tím dal jasně najevo, že nešlo o standardní návštěvu, byla to záměrně schůzka ne v hlavním městě, tedy schůzka, která neznamenala očekávání, že dojde k oficiální návštěvě, při které člověk navštěvuje nejen předsedu vlády, ale i prezidenta, předsedu parlamentu, Nejvyšší soud nebo ústavní soud, setká se s celým politickým spektrem apod. Byla to jednosměrná, cílená schůzka s předsedou vlády. Zvažovali jsme, zda na území České republiky, někde nedaleko slovenských hranic, mysleli jsme zámek Židlochovice, nebo na slovenské straně. Zvolili jsme Piešťany.

To říkám na konto určitých dohadů a výtek, proč jsem nejednal s těmi nebo s oněmi na Slovensku. Byla to jednosměrná návštěva, která neznamenala standardní návštěvu Slovenské republiky.

Co se týče výsledků této schůzky, myslím, že výsledek je pozitivní v tom smyslu, že došlo k prolomení ledů, že došlo k navázání nové formy dialogu. Musím říci, jakkoli zde mám výčet setkání s předsedou vlády, od vzniku České republiky, tak musím říci, že tento seznam není tak krátký, možná, že by se páni poslanci a paní poslankyně divili, kolik setkání se slovenským premiérem bylo, jakkoli to nebyla setkání, že by došlo k desetihodinovým jednáním o tom či onom. Bylo to při různých příležitostech: 19. 1. 1993, 28. 1. 1993, 22. 2. 1993, 30. 4. 1993, 12. 1. 1994, 21. 3. 1994, 18. 6. 1994, 11. 9. 1995, 6. 10. 1995, 16. 12. 1995, 19. 1. 1996, 13. 9. 1996, 8. 11. 1996, 14. 12. 1996 a konečně 12. 9. 1997.

Já to říkám pro to, že jsem byl permanentně vystavován kritice, že se slovenským premiérem vůbec nejednám. Není to pravda. Nicméně souhlasím s tím, že toto izolované, osamocené, podrobné jednání bylo přínosem jak z informačního hlediska, tak z hlediska faktických věcí.

My jsme diskutovali otázky dalších možností rozšiřování bilaterální smluvní základny a nevím, jestli si to sněmovna uvědomuje, chybí nám tři důležité dohody mezi Českou republikou a Slovenskem a jsem rád, že se podařilo dát jisté stimuly k tomu, ohledně nedořešených otázek, ve třech důležitých dohodách: v dohodě o letecké přepravě, dohodě o zdravotní péči, o vzájemném poskytování zdravotní péče, a dohodě o podpoře a ochraně investic. Opakuji, důležité věci pro občany naší země, stejně tak jako pro občany Slovenska.

Dlouze jsme diskutovali CEFTu, kde bylo zřetelně oceněno, že jsme byli schopni vystupovat v rámci této organizace se stanovisky velmi blízkými, ne-li shodnými, což znamenalo tmelící prvek celé středoevropské zóny volného obchodu.

Celní unie. Byl vyjádřen oboustranný zájem na zachování. Jakkoli jsme kritizovali některá slovenská opatření, zejména v zemědělských a potravinářských produktech, tak ohledně certifikace, ohledně množstevních kvót, je evidentní, že slovenská strana má na některé tyto věci názor jiný, ale my vylučujeme možnost, že bychom vyjmuli nějakou část výrobků z Celní unie. Mám také pocit, že k tomu se neschyluje.

Diskutovali jsme samozřejmě reziduální majetkové otázky. Chtěl bych znovu zopakovat to, co všichni vědí, že 95 % majetkového problému je vyřešeno a my jsme se pokusili z toho zbytku ukrojit věci, které, máme pocit, že k řešení jsou. Neznamená to, že jsme byli schopni dořešit novátorským způsobem věci, které zatím znamenají diametrálně odlišný pohled obou stran. Dohodli jsme se, že můžeme snížit vzájemný finanční problém tím, že něco mezi 6 a 7 miliardami korun různých věcí bude možné vyřešit proto, protože jsou oboustranně vzájemně uznány, a pouze nebyly vyřešeny proto, že se nenašla celková dohoda. Takže já považuji za velmi užitečné, jestli o 7 miliard na obou stranách snížíme celý tento problém, není to úplně identické oboustranně, ale je to zhruba v rovnováze, prostě tyto věci zmizí a budou vyřešeny. Já to považuji za nešťastné, že jsme to za 4 roky nebyli schopni provést, předpokládám, že se sejde znovu komise pro dělení majetku bývalé federace a tato věc bude v dohledné době dořešena.

Hovořili jsme o problematice výměny akcií, oboustranně, největších obchodních bank, Komerční banky u nás a Všeobecné a úvěrové banky na Slovensku. Myslím, že jsme se shodli na tom, že chceme do 31. prosince tento problém vyřešit a pověřili jsme ministry financí a předsedy Fondu národního majetku, aby o této věci neprodleně jednali. I to je krok vpřed pro privatizaci našeho bankovního sektoru.

Musím se přiznat, že se nepodařilo nalézt stejnou dohodu ohledně ČSOB, spor, který existuje mezi oběma zeměmi, slovenská strana není připravena a ochotna vyřešit dohodou na politické úrovni. Její názor je opravdu diametrálně odlišný na tuto věc, pro mě to na straně jedné bylo zklamáním, na straně druhé bylo jednoznačným sdělením, že pokus o dialog tohoto typu nemá v této chvíli žádnou šanci na úspěch, a proto arbitrážní spor ve Washingtonu je bohužel věcí, která proběhne a kterou nejsme schopni politickým jednáním vyřešit. Bohužel, může to komplikovat vůbec hodnotu ČSOB, může to komplikovat schopnost naší ČSOB privatizovat.

V rámci tohoto jsme také řešili otázky zlata. Myslím, že i v této věci jsme schopni popolézt, ale opakuji, jedině v návaznosti na problém výměny akcií obou Komerčních bank, kde by došlo k jistému finančnímu vypořádání, vyrovnání, vyvážení řešení zlata, které tam existuje.

Pro velké oči někoho, kdo zlato považuje za něco tvrdšího a pevnějšího než peníze a kdo si pod tunou zlata představuje něco nepředstavitelného, ale na miliony a miliardy schvalované ve státním rozpočtu už si dávno zvykl, bych chtěl říci, že hodnota zlata, o kterou jde, se rovná, a teď říkám jenom pro schopnost orientačního chápání věci, jedné desetině sporu, který máme o dluh v ČSOB.

Já vím, že mediálně a občansky je daleko snazší chápat problém zlata než chápat problém tak či onak definovaného dluhu mezi Slovenskou inkasní a ČSOB zde v Praze, ale opakuji, zlato vůči tomuto problému, který je u arbitráže ve Washingtonu, je jedna ku deseti. Myslím, že toto je věc, kterou si málokdo uvědomuje, a byl bych moc rád, kdyby ji všichni vzali na vědomí.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády a ptám se pana poslance, chce-li položit panu premiérovi doplňující otázku. Vidím, že tomu tak není. Dávám tedy slovo paní poslankyni Květoslavě Kořínkové, která byla vylosována pod č. 12. Omlouvám se paní poslankyni, a to ve věci odpovědnosti vlády za činnost Českých drah.

***