Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(Schůze znova zahájena v 11.32 hodin.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové uplynula doba, která byla vyhrazena pro jednání politických klubů, nicméně zástupce klubu KSČM mě požádal ještě o dalších 30 minut, takže se sejdeme ve 12.00 hod.

(Schůze přerušena v 11.33 hod.)

(Schůze znovu zahájena ve 12.00 hod.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, věřím, že časový prostor, který byl vyhrazen pro jednání poslaneckých klubů, všem stačil k tomu, abychom mohli přistoupit k závěrečné fázi prvního čtení zákona o státním rozpočtu ČR na rok 1998. Prosím, aby všichni, kteří mají o jednání zájem, se posadili na svá místa, a já jsem povinen se zeptat pana ministra Ivana Pilipa, zdali chce vystoupit se závěrečným slovem v tuto chvíli. Je tomu tak, takže slovo má ministr financí Ivan Pilip.

Ministr financí ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, rozprava k prvnímu čtení návrhu státního rozpočtu byla poměrně obšírná, takže se mi ztěží podaří zareagovat na všechny hlavní nebo dílčí připomínky, které byly vzneseny. A také předpokládám, že prostor hlubší diskusi bude v dalších kolech jednání o státním rozpočtu, ať už v jednotlivých výborech, nebo při projednávání druhého a třetího čtení zde ve sněmovně. Přesto bych rád alespoň krátce zareagoval na některé hlavní připomínky, případně ne zcela přesně či korektně citované a využité pasáže návrhu státního rozpočtu, které zde byly použity.

Dovolte mi tedy, abych začal několika kritickými pasážemi k návrhu rozpočtu a k celkovému vývoji ekonomiky pro letošní rok. Za prvé musím odmítnout větu - odmýšleje a nechávaje stranou její celkovou formulaci - že se nelze hyenisticky schovávat za povodně. Pravda je to, že jak v mém úvodním vystoupení, tak v celém materiálu o státním rozpočtu se vláda za povodně neschovává a snaží se zcela přesně formulovat, jaké problémy, nebo jaké části s odstraňováním následků těchto povodní souvisejí a jak se promítají jak v objemu rozpočtu na příští rok, a jeho plánovaných výdajích, tak také jak se projeví v celkovém závěrečném součtu státního rozpočtu na tento rok. Proto také musím odmítnout interpretaci toho, že letošní rok znamená díky výsledkům hospodaření vlády schodek rozpočtu v rozsahu 25 - 27 miliard korun. Musím zde připomenout, že toto je přesně částka, která souvisí s povodněmi, já jsem ji říkal ve svém úvodu ve státním rozpočtu, ale je to částka, která se týká celkové sumy veřejných rozpočtů, nikoliv pouze státního rozpočtu, a z poloviny souvisí s rozhodnutími, která učinil tento parlament, protože 12 a půl miliardy korun, které byly uvolněny ze státních finančních aktiv a na které byl vydán souhlas na vydávání státních obligací, padla v tomto parlamentu. Samozřejmě v širším slova smyslu se projeví v celkových výsledcích veřejných rozpočtů jako takových a toto bylo jasně definováno.

Čili myslím, že by bylo korektní, abychom diskusi o závěrečném stavu rozpočtu pro letošní rok, který odráží východiska pro rok příští, pojmenovali přesně, a výsledek letošního rozpočtu, beru-li srovnání konečného salda s upraveným stavem státního rozpočtu pro tento rok, bude jednoznačně souviset ve svém důsledku s náklady na povodně, včetně významných částek, které rozhodla právě tato sněmovna.

Musím také odmítnout úvahu toho, že ostudou České republiky je srovnání s našimi sousedy. Já jsem již ve svém úvodu říkal, že růst odhadu mezi jedním až dvěma procenty, kdy bych citoval hlavní expertízy, které se týkají této ekonomiky, je růstem nižším, než jsme očekávali, není však ani stagnací, tím méně krizí této ekonomiky. My samozřejmě musíme při srovnání s jinými zeměmi okolo nás užívat také jiné věci, které se týkají stavu a vývoje ekonomiky, a tam údaje v České republice vypadají výrazně jinak. Úroková míra v Maďarsku 20,05%, Polsku 25,14% (byla to jedna z kritizovaných věcí v České republice,) zahraniční rezervy - 10,8 mld. v České republice, v Polsku - 19,4 miliard při významně větším počtu obyvatel a rozsahu ekonomiky.

Pohyb měny, který tady byl kritizován tak ostrými slovy: Za rok kurs k dolaru se změnil v České republice o 18% ; to číslo je větší než k marce, vzhledem k pohybu dolaru vůči marce, ale v Polsku zhruba o stejnou částku a v Maďarsku o 25% oslabila maďarská měna vůči dolaru. Čili srovnáváme-li náš vývoj v ČR s jinými zeměmi, je nutné, abychom ho hodnotili v širším kontextu, alespoň předtím než začneme používat tak silná slova, jako je "ostuda pro Českou republiku".

Další kritizovanou věcí byl vývoj zahraniční bilance České republiky. Rád bych ocitoval přesná čísla z dnes zveřejněné statistiky o zahraničním obchodu, která ukazují jakým způsobem na změny v hospodářské politice zareagoval vývoj právě zahraničně obchodní bilance. Jestliže ještě v březnu byl ve srovnání s minulým rokem index vývoje dovozu 106,7% a vývozu 100,3%, pak už v září byl tento poměr 111,6% nárůst dovozu a 115,6 % nárůst vývozu, a poprvé za posledních několik let došlo k zlepšení tendencí ve srovnání s minulým obdobím a předběžné odhady i za další období naznačují, že nejde o krátkodobý výkyv, ale že jde o jednoznačnou změnu tendence.

Další věci, která zde byla silně napadena, je otázka možného zadlužování českého státu. Musím říci, že takovýto výklad znamená nevzetí v úvahu reálných faktů a reálných podkladů o vývoji české ekonomiky. Klíčovým ukazatelem, který definuje zadluženost státu, je procento jeho státního dluhu vůči HDP. Tady mimochodem, když už byla zmiňována maastrichtská kritéria, je třeba připomenout, že v této oblasti je jako přijatelná míra brána 60%. V České republice je celková hrubá zadluženost vůči HDP 10,9%. A v příštím roce by se měla snížit na 9,4% HDP, na číslo, které je mimořádně nízké, nejen v kontextu ve srovnání s našimi sousedy, ale celkově ve srovnání se standardními evropskými ekonomikami.

Pro připomenutí tendencí, jak je dosahuje vláda: Ještě v roce 1995 bylo toto procento 15,8%, čili dochází k výraznému snižování zadluženosti. Zahraniční dluh v této částce celkové zadluženosti činí 26,8 mld a i z něj se počítá splacení 4,2 mld procent v roce příštím. Je tedy nutno říci, že kritika právě na stranu celkové zadluženosti Českého státu je velmi málo odpovídající skutečným číslům o vývoji české ekonomiky.

Další velmi výraznou kritikou směrem k návrhu státního rozpočtu byla otázka vývoje důchodů a možného krytí valorizace.

Za prvé bych rád řekl, že je skutečně velmi zavádějící slovo o tom, že důchodci byli okradeni o 15 mld korun. Nechám-li stranou úvahu o adekvátnosti takovýchto výrazů pro diskusi o zcela věcném problému, pak bych chtěl říci jedno. I kdyby se nezměnilo schéma pro valorizaci zákonem, který byl schválen minulý týden, znamenal by zvýšený nárok na valorizace v případě naplnění valorizačního schématu v červenci -což je nejpravděpodobnější varianta na to staré schéma - 7,8 mld Kč, tedy nikoli 15 mld, a dvojnásobné rozpětí v citování takovýchto ekonomických částek je chyba, která vysoce přesahuje možné expertní odhady.

Nicméně vrátil bych se ke státnímu rozpočtu na rok příští. Je nutné podtrhnout, že přece říci, že rozpočet by znamenal, že nebude valorizace, kdyby nastaly nebo se naplnily podmínky pro valorizaci, není pravdivé tvrzení. Zákon o důchodech prostě znamená, že tato podmínka by musela být naplněna a bylo by samozřejmě problémem vlády, a tady skutečně platí, že problémem, aby tuto podmínku začala naplňovat, ať již na úkor vládních rezerv nebo hledání nějakých jiných nástrojů. Nicméně i tady je nutné připomenout, jaký je vývoj. To valorizační schéma znamená, že se hodnotí průměrná inflace, zatímco číslo, které je uváděno ve státním rozpočtu, je celoroční průměr pro valorizaci, tzn. klouzavá valorizace za posledních 12 měsíců. A odhady, které jsou velmi velmi relevantní a velmi slibují vývoj ekonomiky, naznačují, že to naplnění by mělo být tak, že otazníkem zůstává pouze prosinec, zda to naplnění dojde tak, aby byla nutná valorizace v prosinci či nikoliv. Nicméně i kdyby byla nutná valorizace v prosinci, znamenalo by to vzhledem ke schválenému zákonu potřebu 900 mil. Kč, nikoli miliard či desítek miliard, jak tady bylo zmiňováno.

Navíc rozpočet tak, jak je sestaven, je vnitřně konsistentní a aby inflace byla vyšší, muselo by to znamenat, že nebyl dodržen některý z jiných odhadů, jako např. růst mezd či růst inflace, a to by se samozřejmě promítlo na příjmové stránce rozpočtu a znamenalo by to, že částka příjmů by minimálně o několik set milionů korun musela být vyšší a problém, který by zůstal, by byl v úplně jiném rozsahu, než tady bylo v různých scénářích popisováno.

Chtěl bych tedy jmenovat alespoň tyto hlavní problémy státního rozpočtu, které tu byly v diskusi napadány - a omlouvám se za to, že nezareaguji na všechny připomínky či kritiky, které tu byly vzneseny, vzhledem k velkému rozsahu diskuse a k předpokladu, že k nim ještě bude časový prostor. Musím se však závěrem vyjádřit k návrhům, které tady padaly na jiná usnesení. Chtěl bych říci, že je prakticky vyloučené, aby v reálném čase došlo ze zdrojů, které tady byly citovány, k obratu příjmů ve výši 20 - 30 mld Kč, což byly částky, které tady ve změnách byly uváděny. Ocituji jeden příklad. Jako možný zdroj bylo zrychlení výběru daňových nedoplatků. Už ve svém úvodu jsem hovořil o tom, že jde o věc, na kterou se chce vláda a Ministerstvo financí velmi výrazně soustředit, nicméně platí jedna věc, a totiž to, že částky uváděné jako daňové pohledávky státu, jsou kumulovanými částkami za posledních šest let, čili dokonce za dobu před změnou daňové soustavy. Úvahy o tom, že 20 mld z nich je nedobytných, nejsou přesné. Částky v sobě zahrnují veškerá penále a veškeré úroky za dluhy vzniklé již před šesti lety a později a znamená to, že vlastně v té určité kumulované částce jde o 3,8 % ze všech předepsaných daní, čili rozsah těchto nedoplatků v procentech za všechna ta léta, která se zde sčítají, je 3,8 %. Toto číslo pak ukazuje jiný rozměr problému a samozřejmě velmi významná část, významnější než 20 mld, jsou částky, které jsou fakticky nedobytné, protože firmy už dávno neexistují a v tom souhrnu jsou zahrnuty i daňové nové nároky vůči té firmě. Jinými slovy, jestliže některá firma v roce 1992 měla daňový nedoplatek 1 mil. a zkrachovala, tak díky automaticky připisovaným úrokům a penále je dnes pohledávka zhruba 4 mil. a přitom tam je fakticky nedobytná.

Čili je nutné vidět, že my maximálně zesílíme úsilí o to, aby se tyto částky vymáhaly, nicméně úvahy o tom, že zde by byl zdroj příjmů v řádu mnoha miliard či dokonce desetimiliard znamená nerealistický odhad a není možné na něm stavět žádný vážně sestavovaný rozpočet.

Proto také, když je kritizován vývoj - a v mnohém oprávněně - ekonomiky v minulém roce a je připomínána diskuse o státním rozpočtu právě před rokem, je nutné připomenout jedno. K rozpočtu padala ze strany opozice celá řada připomínek a celá řada kritik. Možná, že některé z nich se naplní. Jedna kritika, která ale byla skutečná a zásadní a která se projevila, tu nezazněla nikdy: totiž že ten rozpočet na rok letošní byl příliš optimistický a že výdajová stránka bylo to, co bylo nadsazeno. To tady při loňském projednávání nezaznělo. Bylo tomu právě naopak, zaznělo tu mnoho návrhů, jak plánované výdaje ještě dále zvýšit a kdyby k tomuto bývalo došlo, stáli bychom v průběhu letošního roku před daleko větším problémem, než byl ten, se kterým jsme se nakonec potýkali.

Proto bych sněmovně doporučil jedno. Hovořme seriózně o státním rozpočtu i o problémech ekonomiky, které samozřejmě reálně existují, ale nesnažme se je řešit tím, že připíšeme na obě strany státního rozpočtu nerealistická a ve světě reálné ekonomiky nepodložená čísla, která by této ekonomice nejen nepomohla, ale naopak by ji zavedla do ještě větších problémů, protože při reakci skutečného světa ekonomiky nejde jen o to, jaké procento např. deficitu doporučuje to či ono kritérium Evropské unie, ale jde o to, jak by ekonomická realita, jak by ekonomika, měna a další parametry zareagovaly na to, kdyby se vláda, sněmovna a ti, kteří jsou za ekonomiku zodpovědní, chovali takovýmto způsobem a dávali do možných příjmů a výdajů částky, které nejsou realistické a které se neopírají o fakta.

Doporučuji proto sněmovně, aby zamítla pozměňovací návrhy a doporučení, která zde byla směrem k vládě navržena. Doporučuji, aby vzala tento návrh státního rozpočtu jako ten, který má být projednán, aby při diskusích o něm diskutovala i o věcech, které jsou nutné ve změně ekonomické politiky, které mají vést k oživení a k novému vzrůstu nejen hrubého domácího produktu, ale i důvěry v tuto ekonomiku. Doporučuji, aby schválila návrh rozpočtu v prvním čtení tak, jak byl vládou navržen.

Děkuji.

(Potlesk koaličních poslanců.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru financí Ivanu Pilipovi za jeho vystoupení.

Teď jsem hodlal požádat o slovo zpravodaje poslance Jozefa Wagnera. Prosím, máte slovo, pak se hlásí o slovo předseda klubu SPR-RSČ poslanec Sládek.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, asi jsem dlužen sněmovně vysvětlit své stanovisko. Možná, že jsem včera jako každý, kdo viděl jistá emotivní vystoupení této iracionalitě na chvíli podlehl. Nicméně nechci vás zdržovat a pokusím se být velmi stručný. Chci pryč od té iracionality, ale některé věci je potřeba říci a to naprosto zřetelně.

Je zvykem v posledních letech české politiky, když někdo na někom něco chce a podmiňuje své vyjednávání nějakou žádostí, návrhem, že se okamžitě mluví o vydírání. Protože jsem věděl, že je to zvykem, řekl jsem zřetelně předsedovi vlády při jednání, které jsme měli o tomto rozpočtu, že nežádám nic, co by se takto dalo nazvat. Když jsem si dnes přečetl v novinách stanovisko předsedy vlády - já vám ho přečtu - "V posledních týdnech jsem mezi čtyřma očima vyslechl tolik jeho prohlášení, že bylo těžké říci, které je zrovna to nepravděpodobnější", měl jsem pocit, že pan předseda vlády jako by chtěl dát najevo, že poslanec, který je v té nepříjemné situaci, ve které by asi nechtěl být nikdo z vás, kolegyně a kolegové, prostě ani neví co chce.

Pane premiére, bylo velmi prosté pochopit co chci a doufám, že jste to pochopil, ale bohužel je proti vaší přirozenosti spojit vlastnosti osobní s požadavky na jistou míru koncepčnosti, spojené s výkonem vysoké státní funkce, kterou vykonáváte. Tento tlak na to, abyste zcela jednoznačně vyslovil jistou míru vize, úvah o budoucnosti a některé věci naprosto zřetelně a pregnantně, k čemu chcete směřovat a jakými prostředky toho chcete dosáhnout, to jste neučinil, ač jste byl mnohokrát vyzýván a mnohdy jste tento pragmatismus povyšoval nad úroveň koncepčnosti.

Obojí má místo v politice, ale míra toho, jakou máme představu o poměru obou dvou prvků ve vašem uvažování a v mém je odlišná. A o ničem jiném není spor. Snad ještě o jednom velmi významném. Projevuji stejnou obavu jako mnoho z vás, kolegyně a kolegové, aby při omezených příjmech byla každá koruna rozpočtových výdajů rozumně a potřebně investována, aby přinesla to, co se od ní očekává, aby prospěla občanům této země. Proto jednáme o rozpočtu jako o vážné věci. Znova opakuji - prospět občanům a nikoliv pozici moci či popularitě mocných. O tom to je.

Jaké byly tedy moje podmínky? Velmi prosté. Žádal jsem - s výjimkou jednoho jasného konkréta, které bylo přijato na všech stranách - dokonalého popisu sociální situace českého občanstva a českých rodin, jen jediné : aby vláda předložila, a to v souvislosti s rozpočtem, jehož to mělo být jakousi organickou součástí, byť to mohlo být vedle, parlamentní usnesení, vládní usnesení, cokoliv, v sérii dalších kroků jimiž vláda hledí do budoucnosti a jimiž nás oslovuje jako občany a jimi stanovuje jak co bude řešit. Ani tak ostrý požadavek jsem neměl. Jenom co je třeba řešit a do kdy. Místo toho předseda vlády v podstatě zesměšňuje požadavky, které byly vzneseny, hledá šanci k vágním odpovědím a pokouší se, aby stačil chatrný slib, jako se stalo v minulosti, který by v podstatě nemusel dodržet.

Je třeba vzít fakt, že v této sněmovně sedí 200 lidí. V této chvíli se přestávám cítit být odpovědný za ten jeden hlas víc, než mu přísluší. Přísluší mu jen jediná síla, jako každému, kolegyně a kolegové, z vás. Každý může mít odvahu, nebo nemusí mít odvahu vzepřít se něčemu, co nechce a podřídit se tomu, co chce sám. A nic jiného nám nepřikazuje ani ústava této země.

Abych byl tedy velmi konkrétní, co budu požadovat i nadále po vládě: budu požadovat, aby pochopila co je koncepce a co chci, že koncepce je stanovení cílů a prostředků na jejich dosažení. A my nevíme nic jiného než to, že vláda chce mít rozpočet, protože přežije, když ho bude mít, eventuálně jí to usnadní její přežití, když ho bude mít hned. O tom to být nesmí a o tom to není. Je to o tom, že politik nemá myslet více na své osobní pozice a postavení, ale na dobro společnosti, na dobro občanů, ne na touhu po moci, která se zde projevila dvakrát. Jednou jako nesmírná vůle ji získat a po druhé jako nesmírná vůle ji udržet. Ale ani jednou zde nezaznělo v této vážné debatě, že nejde o moc, ale že jde o službu veřejnosti a že tuto službu je třeba vykonávat se ctí.

Omlouvám se za tento úvod a po něm již bez dalšího přistupuji k návrhu usnesení. Doporučuji, aby se postupovalo takto:

První předložený návrh je usnesení rozpočtového výboru a již jsem oslovil sněmovnu, že navrhnu, aby se o něm hlasovalo jako o prvním. Upřesňuji, že nejdříve o hlavě I. a poté o pozměňovacích návrzích, které byly předloženy - je to návrh pana poslance Krause, návrh pana poslance Recmana a návrh pana poslance Vrzáně. Tady bych žádal sněmovnu, aby souhlasila s tím, že by se nejdříve hlasovalo o omezení, jak jej navrhuje pan poslanec Recman, který navrhuje 1 1/2 % a poté, aby se hlasovalo o pěti procentech, které navrhuje pan poslanec Kraus, jestli oba navrhovatelé s tím budou souhlasit. A jeden pozměňovací návrh pana poslance Vrzala byl předložen v části poslední přikázání výboru.

Doporučuji proto, aby pan předsedající nechal tento návrh schválit.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, navrhuji, pokud máme v paměti, co pan poslanec Wagner právě přednesl, to znamená proceduru hlasování, že bych to nechal odhlasovat a pak bych vám, tj. panu poslanci Sládkovi a panu poslanci Grossovi, dal příležitost, aby vystoupili.

Pan poslanec Gross má zřejmě k proceduře námitky, prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já mám námitky vůči proceduře, která zde byla panem zpravodajem navržena, protože si myslím, že v žádném případě tato procedura neodpovídá duchu zákona o jednacím řádu, ani neodpovídá tomu, jak Poslanecká sněmovna projednávala návrh státního rozpočtu v prvním čtení v předchozích dvou letech. Mám pocit - a každý z nás, co si pamatujeme, jak zde diskuse probíhaly, mi dá zapravdu - že každý rok při projednávání zákona v prvním čtení, mám na mysli zákon o státním rozpočtu, zde vedeme vždycky stejné debaty. V předchozích letech jsme si vždycky dokázali najít tu cestu, která odpovídá duchu jednacího řádu.

Já mám dvě námitky vůči tomu návrhu, který předkládal kolega Wagner. První se týká toho, že podle mého názoru nelze vzít za základ usnesení rozpočtového výboru, a to především z toho důvodu, že tento návrh nebyl přednesen v rozpravě. Tento návrh byl uveden ve zpravodajské zprávě a zpravodajská zpráva neprobíhá jako součást rozpravy. Druhý důvod - pro mě ještě důležitější - spočívá v tom, že my projednáváme návrh státního rozpočtu, který předložila vláda a neprojednáváme usnesení rozpočtového výboru, byť k tomuto návrhu státního rozpočtu. A chtěl bych upozornit na to, že sněmovna při řešení tohoto problému po dlouhé diskusi dala zapravdu tomu výkladu, že není možné jako první hlasování vzít hlasování o schválení agregátních čísel, která navrhuje vláda. Protože v tu chvíli se vlastně vylučuje smysl celé diskuse v prvním čtení. Neboť kdybychom schválili tento postup, smysl diskuse bude nulový. Protože diskuse by měla smysl pouze tehdy, pokud by Poslanecká sněmovna neschválila základní agregátní čísla, a pak bychom podle § 102 odst. 3 zákona o jednacím řádu mohli vést rozpravu, ve které budou padat návrhy na změny státního rozpočtu a na doporučení lhůty vládě k tomu, v jaké lhůtě má nový návrh zákona o státním rozpočtu předložit.

Já bych si na pomoc ke své argumentaci vzal stenozáznamy schůzí Poslanecké sněmovny jak z předroka, tak i před dvěma lety. Ocitoval bych nejprve to, co k této problematice řekl před rokem pan poslanec Jozef Wagner. Pan poslanec Jozef Wagner - cituji stenozáznam - řekl toto: Pokud sněmovna nebude mít námitky, doporučuji, aby se hlasovalo v pořadí - návrh pana poslance Recmana jako první, návrh poslance Grosse jako druhý, a teprve za předpokladu, že nebudou přijaty, návrh přednesený zpravodajem ve zpravodajské zprávě. - Já bych doporučil, abychom zvolili stejný postup jako před rokem.

Pokud by někdo chtěl polemizovat dále, dovolil bych si vzít na podporu svých argumentů jinou autoritu této sněmovny, která zastávala před dvěma lety stejný názor. Mám na mysli autoritu tuším tehdejšího předsedy výboru ústavně právního a dnešního ministra obrany, který řekl toto: Já jsem rozuměl návrhu poslance Krause, který byl ne moc srozumitelný, ale i to lze upřesnit, tak, že pan poslanec Kraus navrhuje, aby se sněmovna usnesla tak, že doporučuje vládě změny v návrhu státního rozpočtu, a to takové, jaké pan poslanec Kraus se domnívá, že by byly správné. Já ne, ale pan poslanec Kraus ano. A stanoví vládě lhůtu 21 dnů k předložení nového návrhu. A o tomto komplexním návrhu bychom v tuto chvíli měli hlasovat. - Tolik citát tehdejšího předsedy ústavně právního výboru.

Jako poslední argument - a snad také autoritu této sněmovny - bych si vzal na pomoc pana poslance Marka Bendu, který přednesl k tomuto tématu následující projev: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, doporučoval bych tuto procedurální diskusi ukončit (protože tehdy se tato diskuse, která probíhá nyní, také vedla - konec mého citátu a pokračuji v citátu pana poslance Bendy), a to hlasováním takovýmto: každý ve sněmovně má svůj názor a myslím, že je schopen se rozhodnout na základě znalosti jednacího řádu. Předesílám, že já budu hlasovat pro výklad pana dr. Ortmana, protože se domnívám, že má pravdu, a já to nechci vidět jako koaličně opoziční věc, ale jako věc sporu o výklad jednacího řádu. Domnívám se, že to, co řekl pan kolega Ortman a někteří další z opozice, je správnější výklad jednacího řádu, ke kterému já se hlásím a doporučuji i zbytku sněmovny, aby pro tento výklad hlasoval. Konec citátu.

Já bych v tuto chvíli žádal, aby sněmovna projednávala návrh zákona o státním rozpočtu v prvním čtení tím způsobem, jakým ji projednávala před rokem i před dvěma. Tzn., že by v tuto chvíli měly být projednávány a hlasovány podle § 102 odst. 3 zákona o jednacím řádu nejprve návrhy, které byly předneseny v rozpravě, a to jak kolegou Krausem, tak i některými jinými poslanci, o doporučení vládě změn základních agregátních čísel a stanovení termínů pro předložení nového návrhu. Teprve v případě, že tento návrh schválen nebude, přichází podle mého návrhu v úvahu hlasování o základních číslech.

Děkuji za pozornost.

(Potlesk v části sálu.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grossovi. S výjimkou první věty nebo části 1 v jeho vystoupení, kdy zpochybnil, že základem je usnesení rozpočtového výboru - s tím já souhlasit nemohu, a myslím si, že základem usnesení rozpočtového výboru je a opírám to mimo jiné i o skutečnost, že pan poslanec Vrzal k tomuto návrhu podal pozměňovací návrh a nebylo to rozporováno -si myslím, že procedura, kterou pan poslanec Gross tady nastínil, je možná. Pokud by pan zpravodaj proti ní nic nenamítal, tak o ní asi ani nemusíme hlasovat. To je moje přesvědčení.

Poslanec Jozef Wagner: Já jsem se poradil s některými kolegy a mám za to, že žádný způsob projednání neovlivní jeho výsledek, jenom nás mírně zdrží. Varianta, která byla předložena panem poslancem Grossem, jako obvykle zdržuje práci sněmovny. Ale souhlasme s ní, aby to nebylo ještě větší zdržování.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Já předpokládám, že nejsou námitky, že o této variantě, která vychází z jednacího řádu, nemusím dát hlasovat. Pokud by pan poslanec Wagner trval na svém procedurálním návrhu, tak bych o něm hlasovat mohl dát a platilo by to, stejně tak jako každá jiná varianta, která by sněmovnou byla potvrzena. O slovo se ještě před hlasováním přihlásil předseda klubu SPR-RSČ poslanec Sládek.

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, je mou povinností upozornit znovu na to, že se stalo zcela obvyklou všední záležitostí, že jednání sněmovny Parlamentu ČR je manipulováno, že k této manipulaci dochází v rozporu se zákonem a že jako omluva je uváděno to, že prý platí jakési zvyky, zvyklosti, dohody, úmluvy. Byl bych rád, kdybychom při tomto důležitém hlasování, kdy chybí jeden poslanec sociální demokracie, který prý má dohodu s jedním poslancem ODS, že bude dodržována takováto zvyklost, že za jednoho chybějícího poslance nehlasuje poslanec opačného tábora, měli možnost si už doufám v příštích minutách ověřit to, zda vůbec tady nějaké dohody, úmluvy nebo nějaké zvyklosti panují, anebo zda - jak jsem řekl v úvodu - se tady manipuluje s jednáním sněmovny podle toho, jak to vyhovuje právě vládní koalici. Myslím, že ty poslance, o kterých jsem mluvil, nemusím přímo jmenovat.

Dámy a pánové, hovořilo se zde v diskusi hodně o obavách, o stavu ekonomiky, o vývoji ekonomiky. Já si myslím, že ty obavy, ať už byly vysloveny sociálně demokratickými poslanci nebo poslanci vládní koalice v tom improvizovaném vystoupení v průběhu jednání vlády, byly zcela zbytečné.

Protože zaprvé stav ekonomiky České republiky je výsledkem práce této vládní koalice. Vždyť to tady nemá nikdo jiný na starosti, řízení tohoto státu, řízení této ekonomiky za posledních několik let, než právě ti, kteří sedí za mými zády. Nechápu tedy, jak mohou někteří poslanci vyslovovat obavy o chod ekonomiky a zároveň vyslovit se pro to, že této vládě schválí návrh rozpočtu. To je zcela protismyslné, protože buď ta ekonomika funguje, potom samozřejmě není o čem diskutovat, nebo nefunguje, a potom nechápu, jak je možné tuto vládu znovu prostřednictvím hlasování o rozpočtu podporovat. Takže za to, jak to teď funguje můžeme být vděčni jen a jen této vládě.

Jeden poslanec za vládní koalici zde měl dlouhý improvizovaný rozhovor - pardon, měl zde dlouhé improvizované vystoupení na téma toho, jak za současný stav ekonomiky je zodpovědný předlistopadový režim. Dámy a pánové, já jsem kdysi upozorňoval na to, že o záplavách se bude mluvit ještě v r. 2005 a pravděpodobně ještě v r. 2001 se stav ekonomiky bude svádět na předlistopadový režim. Nehledě k tomu, že znovu musím opakovat, že je to katastrofa, copak nikomu z vládní koalice nedojde to, že i kdyby za současný stav ekonomiky v r. 1997 byl zodpovědný předlistopadový režim, copak v této vládě nejsou činovníci předlistopadového režimu, anebo donedávna nebyli? - Atd. Já si myslím, dámy a pánové, že to je zcela jasné.

Když se hovoří o obavách z vývoje ekonomiky, tak si myslím, že tato ekonomika je ve vynikajících rukou, abych to tak nazval. Vždyť o balíčcích opatření, která měla ozdravit naši ekonomiku, se přeci tato vláda nebo její zástupci radili s tak prominentními kapitány českého průmyslu, jako je v současné době v nesnázích se nacházející vedení Královopolských strojíren - tuším, že tak nějak se jmenují, předpokládám, že občané ráno v 6 hodin z televizní obrazovky si ten název přeberou a že dokonce ty kapitány ani nemusím jmenovat. Takže to byli skutečně poradci skutečně z nejlepších a pokud ti radili při sestavování tzv. balíčků opatření, tak si myslím, že to zhroucení ekonomiky není otázkou měsíců, ale pouze dnů.

Další věc - dámy a pánové, já se přiznám, že jsem také nervózní z toho, jak znervózněly finanční trhy. (Smích.) Rád bych proto vyslal pozitivní signál finančním trhům - předpokládám, že se finanční trhy uklidní, tím pádem uklidní i znervóznělé občany a přispěje to celkově ke zlepšení klimatu v České republice. Já se vůbec divím tomu, že finanční trhy jsou tak nerv—zní, že po prohlášení poslance Wagnera, že nejspíš nepodpoří první čtení návrhu státního rozpočtu, koruna oslabila z 18,60 na 18,64 (smích). Je pravda, že se poté vzápětí ustálila na 18,63 (smích).

Dámy a pánové, nebýt této kolize koruny, věřil bych tomu, čemu jsem věřil donedávna, že na finančních trzích pracují jen a jen inteligentní lidé. Řekl bych skoro, že tam musí pracovat ti nejinteligentnější lidé z celé republiky, protože oni ovlivňují chod ekonomiky, jejich rukama procházejí takové obrovské částky, dokáží se zorientovat v těch takřka nepřehledných globálních trzích, takže jsem žil skutečně v domnění, že ve finančních trzích jsou zaangažováni nejinteligentnější z inteligentních. Proto naprosto skutečně nechápu to, že se takovýmito vystoupeními nechají znervóznit.

Rád bych jim proto - vracím se k tomu úvodu - vyslal tento pozitivní signál.

Není nejmenší důvod k tomu, aby finanční trhy ať již v České republice nebo zahraniční investoři znervózněly při kterémkoli jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to z toho důvodu, že výsledek každého takového jednání je zcela dopředu dán a je jasný. Já nechápu, v čí hlavách se rodí tak fantasmagorické plány na to, že snad nebude schválen rozpočet, nebo že padne vláda, nebo že bude odvolán předseda sněmovny, když je vše dopředu zcela jasně dáno.

Co se týká jednoho nezařazeného poslance, vždyť to není subjekt, který by mohl svobodně rozhodovat. To je subjekt, který je zcela svázán svým postavením tak, že mu stejně nezbývá nic jiného, než aby dělal to, co dělat musí. Jak včera pregnantně, byť trochu opožděně prohlásil předseda sněmovny, není to svobodný subjekt, protože ten by v případě nových voleb riskoval to, že se už nikdy neobjeví ani v Parlamentu, ani jinde na politické scéně, takže jemu nic jiného nezbývá, než aby hlasoval tak, aby se udržel, dámy a pánové. To je první věc. Čili takové hlasování takového subjektu se dá zcela jednoznačně vypočítat. Není tedy důvod k nervozitě.

Dalším uklidňujícím signálem by mělo být to, že tato koalice se hned tak nerozpadne. Je pravda, že tu a tam vystoupí některý činovník stran vládní koalice s tím, že není spokojen se svými koaličními partnery. Dokonce se někdy používají i silnější výrazy, třeba o politické malosti, ale faktem je, že všechna tato vystoupení slouží jen a jen tomu, aby se jednotlivé strany vládní koalice zviditelnily, aby se na ně od voleb do voleb nezapomnělo. Jinak je spojuje pouto snad nejsilnější. Dámy a pánové, jde přece o moc, jde o pozice i ve státní správě a jde o tak velké částky peněz, že by přece neriskovali kvůli nějakým principům nebo kvůli nějakému programu svoje vlastní křesla.

Takže bych byl rád, aby se finanční trhy uklidnily, protože nehrozí ani to, že by jeden nezařazený poslanec hlasoval jinak, než obvykle, po určitém zdráhání, které by bylo pochopitelné samozřejmě u třeba panice v politice (smích), ale těžko je pochopitelné u takového protřelého harcovníka. A co se týká vládní koalice, ta se taktéž nerozpadne, protože přijít o takový koryta kvůli prospěchu své rodné země, to jim přeci nestojí za to.

(Potlesk poslanců opozice.)

***