Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

 

 

6. den schůze Poslanecké sněmovny (22. října 1997)

Přítomno:199 poslanců

 

(Schůze zahájena v 9.00 hod.)

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, všem vám přeji příjemné dopoledne a úspěšný den, budeme pokračovat v našem jednání. Mám pro vás zajímavou informaci, že pan poslanec Nájemník má náhradní kartu č. 18, další náhradní karty zatím nejsou avizovány.

Paní a pánové, jak bývá zvykem ve středu dopoledne, začínám tím, že vás chci seznámit s dopisem, který poslal předsedovi sněmovny předseda vlády pan Václav Klaus:

Vážený pane předsedo, chtěl bych vás požádat, aby členům vlády bylo umožněno, jako při minulých schůzích Poslanecké sněmovny, zasedat ve středu od 8.00 do 10.45, aby mohly být vyřešeny alespoň nejdůležitější body jednání vlády. Proto vás prosím, abychom mohli ve dnech 15. a 22.10. postupovat tímto způsobem. Stejně tak, jako před týdnem i dnes předseda sněmovny této žádosti vyhověl a je na vás i na mně, abychom toto dopoledne přesto užitečně využili.

Včera jsme začali projednávat návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1998. Samozřejmě, že se nacházíme v prvním čtení. Budeme pokračovat v rozpravě, ale až po té, co místa u stolku zpravodajů zaujmou ministr financí a pan zpravodaj.

Prozatím mám dvě písemné přihlášky do rozpravy, od pana poslance Petra Vrzáně a od pana poslance Pavla Maixnera. Pan zpravodaj i pan ministr financí jsou přítomni, takže prosím pana poslance Petra Vrzáně, aby se ujal slova.

 

Poslanec Petr Vrzáň: Dobré ráno, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já bych rád svému příspěvku nejprve předřadil - pan premiér by možná řekl " před závorku" jednu věc a sice, když jsem byl spolu s rozpočtovým výborem v týdnu od 17. do 22. března na zasedání ve Francii, kde jsme studovali nejrůznější monetární a fiskální souvislosti finanční politiky Francie, nevyjímaje kapitálový trh, snad nejvíce ze všech referátů a přednášek mě zaujal výrok francouzského ministra pro státní rozpočet a mluvčího vlády, který řekl, že "nejdůležitějším zákonem je ten, který vyvolává nejdelší rozpravu".

Jsem rád, že naše Ministerstvo financí je schopno také předložit tak kvalitní návrh zákona, který se těší tak mimořádné pozornosti ze strany nás, zákonodárců.

Dámy a pánové, v prvním čtení projednáváme návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1998. Jde bezesporu o nejdůležitější zákon, který zásadním způsobem ovlivní život našich občanů i stabilitu celého hospodářství v příštím roce. Konstrukce vládního návrhu tohoto zákona pro fiskální rok 1998 je pro mne něčím zvláštním, něčím novým. Přichází totiž po období, kdy již dávno pominuly výroky idealizující stav naší ekonomiky, slova o prosperitě, ekonomickém růstu, nízké inflaci, zdravých financí ve vyrovnaném státním rozpočtu apod. Na neštěstí toto vše bylo završeno přírodní katastrofou, kterou v ekonomice nelze predikovat což však objektivně působí a každého z nás se dotýká.

Domnívám se, že vláda konstruovala státní rozpočet na základě chybných předpokladů v oblasti makroekonomických indikátorů naší ekonomiky, jako je především míra inflace a míra nezaměstnanosti. Jestliže vláda odhaluje ukazatel míry inflace ve výši 9 %, pak podle našich ekonomických propočtů jde o podymenzovaný údaj, jehož skutečná výše bude úhrnem za příští rok činit 12,8 %. Rovněž predikovaná míra nezaměstnanosti má zákonodárný sbor i širokou veřejnost uklidnit tím, že je odhadnuta ve výši 5,4%, avšak realističtější odhad leží na hranici 7 %, přesnější řečeno 7,4 %.

Na základě takto poddimenzovaných hodnot vláda předkládá návrh státního rozpočtu, který je, ať se jedná o příjmy či výdaje, podhodnocen.

 

(Místopředseda Kasal: Dámy a pánové, prosím o klid pro pana poslance Vrzáně.)

 

Děkuji.

 

I když mohu pochopit záměr vlády předložit z nemístné opatrnosti podhodnocený rámec státního rozpočtu s nevyřčeným zbožným přáním jeho uzavření, jako přebytkový, nemohu akceptovat zcela nedostatečné financování základních potřeb naší společnosti.

Toto jsou základní východiska, která nevedou k odmítnutí podpory tomuto vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1998.

Dámy a pánové, protože první čtení vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky podle jednacího řádu zužuje naši možnost korigovat jej z hlediska jeho základních parametrů, nebudu se zmiňovat o detailech jednotlivých kapitol. Domnívám se však, že je nezbytně nutné vycházet ve druhém čtení tohoto návrhu zákona na rok 1998 z upravených základních parametrů a proto navrhuji zvýšit úhrnnou výši příjmů i výdajů o částku 15,365 miliard Kč, tedy na výsledných 552 miliard korun.

Zároveň je nutné upravit vztah k rozpočtům obcí, tedy posílit lokální rozpočty o 2,15 miliard Kč na úroveň výsledných 11,5 mld. Kč, a to přímým přesunem z objemu rozpočtovaných dotací určených okresním úřadům. Finanční vztah k rozpočtům těchto úřadů by po redukci činil 6,402 mld. Kč.

Proto navrhuji závěrem Poslanecké sněmovně v souladu s § 102 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny následující usnesení:

 

Poslanecká sněmovna

1. vrací vládě České republiky vládní návrh státního rozpočtu České republiky na rok 1998,

2. doporučuje vládě České republiky přehodnotit a znovu posoudit

a) výši celkových příjmů a výdajů státního rozpočtu tak, aby výše příjmů a současně výdajů činila 552 mld. Kč

b) celkový finanční vztah k rozpočtům obcí daný dotacemi tak, aby činil 11,5 mld. Kč

c) celkový finanční vztah k rozpočtům okresní úřadů, daných dotacemi tak, aby činil 6,402 mld Kč.

3. Stanovit termín předložení nového vládního návrhu státního rozpočtu na rok 1998 do 15. 11. 1997.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Vrzáňovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pavel Maixner.

O slovo se hlásí předseda klubu SPR-RSČ Miroslav Sládek. Má samozřejmě příležitost vystoupit.

 

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za udělení slova. Já bych se nejprve rád zmínil o jedné, spíše procedurální otázce.

Rád bych se zeptal, na základě čeho bychom nemohli teď hlasovat po skončení rozpravy o předložených návrzích, které zde v rozpravě padly. Jak může předseda sněmovny rozhodovat za celou sněmovnu? Mělo by se tedy hlasovat o tom, zda sněmovna skutečně odloží projednávání tohoto bodu řekněme po 11. hodině, po návratu, a ne, aby na základě dopisu předsedy vlády předseda sněmovny rozhodoval za sněmovnu.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Čekáte na odpověď? Já jsem možná poněkud nepřesně do nepříjemné situace dostal předsedu parlamentu z vašeho pohledu, ale tato rozhodnutí vzešla na základě dohod v politickém grémiu, kde i váš poslanecký klub má svého zástupce. A neviděl jsem protest, musím říci.

 

Poslanec Miroslav Sládek: Dámy a pánové, náš zástupce nebyl u žádného takového jednání a účastní se každého jednání politického grémia, takže pravděpodobně se tato věc tam neprojednávala, nehledě k tomu, že politické grémium není přece žádný rozhodčí orgán, který by mohl nějakým způsobem postup stanovit. Takže stále jsem ještě nedostal odpověď na otázku, jak je možné, že předseda sněmovny určuje chod jednání sněmovny po osobní dohodě s předsedou vlády.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane předsedo, jestli si mohu dovolit směrem k vám doporučení, konzultujte tuto věc se zástupcem, který váš klub na včerejším grémiu zastupoval. Nebyl to zřejmě pan poslanec Vik, ale pan poslanec Šmucr, jak dostávám informaci.

 

Poslanec Miroslav Sládek: Takže tu otázku jsem konzultoval a moje otázka zní stále stejně. Tady jde o to, že nemůže předseda sněmovny určovat sněmovně, kdy má nebo nemá o čem hlasovat. Zcela jednoznačně. Nehledě k tomu, že o tom nemůže rozhodnout ani politické grémium. Je zapotřebí o návrzích, které byly předloženy v rozpravě, hlasovat.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, ale rozprava ještě neskončila.

 

Poslanec Miroslav Sládek: Dámy a pánové, jelikož náš přihlášený do rozpravy pan poslanec Maixner svou přihlášku odvolal, tak rozprava, doufám, skončila.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Je tomu tak. Pan poslanec Maixner kýve, že svou přihlášku stahuje, takže se hlásí pan místopředseda sněmovny Ledvinka, dále pan poslanec Pleva.

Paní poslankyně Rujbrová má náhradní kartu č. 11.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych reagoval docela osobně na rozpravu, která zde včera proběhla. Poslouchal jsem snad všechny, kteří zde vystoupili, a dovolte mi, abych reagoval spíše pohledem nebo spíše směrem ke koalici než směrem k opozici. Opravdu si myslím, že v úvodní zprávě vlády chybělo více sebekritiky. Tady velmi souhlasím s tím, co tu mnozí opoziční kolegové přednesli. Ale včera jsem slyšel v rozpravě také věty, které říkají o tom, že je ještě pár bláznů v této sněmovně, kteří se domnívají, že hlavní chyba byla v tom, že se reforma zastavila. Já se hlásím k tomu, že jsem tímto bláznem také já.

Jsem přesvědčen totiž o tom, že mnohdy bolestivá, avšak široce akceptovaná transformace v první fázi, transformace společnosti, se zastavila opravdu v půli cesty, společenský konsensus zkrátka nebyl využit a poločas byl prohlášen za konec hry. Dnes, kdy nedotaženost změn se viditelně projevuje, již zase chybí konsensus a každá změna, ať je její nutnost očividnější, bude vyžadovat mnohem více úsilí a politické odvahy a jen z tohoto titulu jsem poměřoval a poměřuji předložený návrh státního rozpočtu.

Pan ministr zde řekl, a já s tím velice souhlasím, že díky bohu je zřejmé, že se vláda rozhodla na šíře koncipovaném stabilizačním programu, který má přispět především k obnovení makroekonomické rovnováhy a stability měny. Konečně tedy v dubnu došlo k vytvoření základních předpokladů pro obnovení rovnovážného růstu, který nám chyběl.

Občany očekávaný růst jejich životní úrovně nenastal. To je potřeba konstatovat a nevyhýbat se tomu. Mně se zdá, že tu mnoho k tomu nezaznělo. A dle mého názoru právě nenastane bez úplného dokončení ekonomické reformy, která však předpokládá prosazení výrazné změny další hospodářské politiky. A o tom a o ničem jiném by neměl být pohled na státní rozpočet.

Opakuji, že v době relativních úspěchů se nikomu do rasantních a leckdy nepopulárních opatření nechtělo, aby si nezkazil dobrý dojem, a dnes jsou taková opatření zkrátka reálnou nutností, abychom nezmařili ty výsledky první fáze transformace, ještě jednou říkám první fáze transformace, kterých dosáhla.

Já se domnívám, že zastavení reformy, proto se k tomu tak hlásím, vedlo k vytvoření určitého rámce, nikoli k vytvoření společnosti, o které reforma usilovala. Trochu nadneseně se tento stav nazývá výjimečným stavem, jakýmsi válečným kapitalismem. Právě zastavení reforem znamenalo konzervování tohoto výjimečného stavu, které vede pouze k rozdělení moci mezi centralistickým státem na straně jedné, finanční oligarchií a velkými finančními a průmyslovými korporacemi na straně druhé.

Finanční oligarchie je byrokracie velkých bank, která není mnoho vlastnicky kontrolována, ale ona sama kontroluje významnou část české ekonomiky. Průmyslové a finanční korporace jsou, podle mého názoru, podniky jakési první kategorie. Ale i ony jsou často ovládány finanční oligarchií. Tyto korporace vesměs nemají zásadní zájem na restrukturalizaci, na nalezení konkrétního vlastníka ani na dlouhodobém zvyšování aktiv svých firem. Řada velkých firem se jistě nalézá v problémech. Na rovinu říkám, ať tak či onak, jsou propojeny se státem. A to je také důvod, proč se jejich manažeři tváří, jakoby nic. Udržování tohoto jakéhosi válečného kapitalismu vede k posílení moci těchto korporací, manažerů a v neposlední řadě státu. Stát je těmto velkým podnikům připraven bu" z obavy ze sociálních důsledků krachu těchto velkých gigantů nebo z logického propojení mezi nimi a politickou reprezentací nebo části politické reprezentace provádět určitá zvýhodnění.

Pak jsou zde podniky jakési druhé kategorie. Zcela soukromé a menší firmy, kterým, stručně řečeno, nikdo nic neodpustí. Naopak. Tyto firmy jsou zatěžovány vysokými daněmi a navíc dluhy vznikající u podniků první kategorie jsou hrazeny z výsledků podniků té druhé kategorie. Přitom tyto podniky mají relativně nejhorší podmínky. A přesto, jak statistika říká, jsou tyto podniky nejlepší. Míním tím ekonomicky. Proč? Protože mají odpovědnost. Protože mají odpovědnost se všemi důsledky. Proto podle mého názoru v českém hospodářství právě pro nedokončenou transformaci panují nerovné podmínky. Já si myslím, že je zde opravdu nerovnováha, v níž platí, že schopnost vůbec neznamená úspěch a neschopnost neúspěch. Pokud středním a malým podnikům stát nepomůže, podlomí ekonomický růst v České republice a to by byl jasný problém.

Za druhý nejzávažnější problém, o kterém jsem tady několikrát slyšel, se označovaly potíže s malou výkonností české ekonomiky. Ano, já s tím velice souhlasím. Odborníci zabývající se touto oblastí vidí příčiny poklesu dynamiky ve zdražení úvěrů a tím zhoršení dostupnosti finančních prostředků, v nedokončení restrukturalizace a konečně v celkovém snížení exportní výkonnosti podniků. Také tady bylo několikrát řečeno, že i v předbíhání mzdových nároků před produktivitou práce.

V každé firmě, která zaměstnává desítky, stovky či možná tisíce pracovníků, by bylo užitečné se alespoň občas podívat nejen do kanceláří managementu, kde se zlatými pery podepisují důležité dokumenty - ze svých kožených křesel by měly dnešní prototypy tzv. českých kapitalistů se státní účastí ve svém vlastním zájmu shlédnout až do suterénů, tam, kde se píše jenom obyčejnou tužkou; v nejednom případě by zjistili, že se nacházejí v hlubokém socialismu, že řada zaměstnanců se ještě nesmířila ani s tím, že mzda je odměnou za vykonanou práci a ne něčím, na co mají automatický nárok. Mzdy mohou růst výrazně rychleji než produktivita práce právě proto, že u nás zatím funguje ekonomická racionalita pouze na úrovni jednotlivců a v mnohem menší míře na úrovni podniků. Ekonomická racionalita na úrovni jednotlivců - a to je přece úplně logické - vede u zaměstnanců k požadavkům na vyšší mzdy. Pokud by se vedení jednotlivých podniků chovalo racionálně, mnoho lidí by za mzdu, kterou požadují, zkrátka nezaměstnalo. Problém je tedy v tom, že vedení těch podniků k tomu není výrazněji motivováno, protože není za neúspěch či neefektivnost podniku dostatečně penalizováno.

U soukromých podniků je to úplně jinak. Co se stane s neúspěšným soukromým podnikatelem? Já jsem se špatně vyjádřil - ne u soukromých, u těch podniků, kde jsou jasné vlastnické vztahy, je jedno, jestli je to státní nebo soukromý podnik. Tam, kde je to jasně, zřetelně řečeno, tak se tomu říká úplně obyčejně - v tom případě se na ten podnik uvalí jedna jediná věc: totální krach.

Za třetí nejzávažnější problém, který je zde diskutován - a tady opravdu souhlasím s kritikou ze strany opozice - lze označit nedostatečnou spolupráci fiskální a měnové politiky. Připomněl bych, kolikrát jsme v bankovní komisi diskutovali o tom, že česká měna je stále ještě potenciálně náchylná k útokům. Co se stalo po balíčcích? Kurs koruny, tedy vnější vztahy, se po restrikci České národní banky a ozdravných opatřeních vlády ustálil na nové hladině. Podařilo se poměrně rychle snížit úrokové sazby z těch prohibitivních šílených procent lombardů a následných dalších sazeb, a tento vývoj - a to potřeba zkrátka přiznat - měl své hospodářské nároky. Především ve zpomalení celkové hospodářské aktivity, ve zbrzdění investic, ve zhoršení finanční situace některých podniků, a to malých i velkých, ale víc těch malých firem, protože neměly dostatek volných zdrojů na své financování. Protože ty peníze byly nepředstavitelně drahé.

Zásadním problémem ale je, že ty nerovnovážné tendence by mohly dál pokračovat - co by to znamenalo v měnové politice je snad každému jasné. Kdybych to mohl shrnout do jedné věty, především je to přetrvávající problém rozdílnosti poptávky a nabídky.

Bylo tady řečeno, že za další nejvážnější problém je považována situace na kapitálovém trhu a v bankovnictví. Tady jenom konstatuji, že bankovní komise si na své poslední zasedání pozvala zástupce komerčních bank a zabývala se problematikou nového zákona. Konstatujeme, že je nezbytně nutné připravit nejen velkou novelu bankovního zákona - a to velmi rychle, na návrh paní kolegyně Kořínkové jsme sdělili vládě, že komise doporučí sněmovně, aby to bylo platné od 1. března příštího roku. Stejnou situaci je potřeba legislativně řešit pro kapitálový trh. Protože stát, který vykonává nějakým způsobem vlastnická práva ve velkých podnicích, je negativním vzorem slušných pravidel. Jsou to právě státní a polostátní instituce, včetně různých skorostátních organizací, které neplatí daně, neplatí sociální a zdravotní pojištění, neplatí za služby, za dodávky atd., nemohou jít do konkursu apod., a to je podle mého názoru největší selhání státu.

Já jsem přesvědčen o tom, že naší povinností je - po celou tuto první část jsem mluvil jako člověk, který kritizuje sám sebe, je to opravdu do koaličních řad - podle mého názoru, koaličními poslanci, obhajovat, že bez úsporných opatření se nepodaří upevnit makroekonomickou stabilitu. Já mám totiž obavu, že v opačném případě pak nelze vyloučit, že se v dlouhé časové řadě - asi 8, 10, možná 12 let za sebou - budou rychle střídat období zvyšování hospodářské aktivity s obdobím řešení nerovnováh. Vlastně to, co jsme teď zažili, by se mohlo dlouhodobě střídat. Za takových okolností nelze podle mého názoru založit zdravý střednědobý vývoj. Vážení koaliční kolegové, podle mého názoru je třeba přiznat skutečnost, že krátkodobá stabilizační opatření budou mít negativní efekt. Jistě přispějí spíše k útlumu ekonomického růstu a krátkodobě to přinese i výrazné oslabení domácí poptávky, takže znovu říkám, že je potřeba s tím jít na trh. Nebát se toto říkat, protože to není jenom sebekritika, to je míra poznání a myslím si, že je povinností o tom mluvit.

Je také ale naší povinností - a to mě vedlo k tomu, abych vystoupil - obhajovat to, že pokud nedojde k rychlejší restrukturalizaci podniků, k pokračování dalších transformačních kroků, nebudeme schopni ani ve střednědobém výhledu zvýšit výkonnost podniků a potažmo celé ekonomiky. Znovu se obracím na kolegy z opozice, kteří o tom mluvili, s tím, že můj názor je poněkud jiný, rozdílný, ale ve své podstatě chce řešit stejnou problematiku. Tady nemám s vámi žádný problém.

Já jsem totiž přesvědčen o tom - a zase mluvím ke koaličním kolegům - že nikdo nás nebude jistě chválit za zpomalení ekonomiky, dokonce možná za zastavení růstu životní úrovně - a to je holý fakt. Nikdo nás za to chválit nebude, ale přece to musíme říci! Vždyť je to pravda. Většina občanů nám to bude možná tolerovat, pokud bude se zárukou řečeno, že v dlouhodobějším výhledu - tzn. od roku 1999 - změníme hospodářskou politiku této vlády. Myslím si, že to je jediná naše šance. Vlastně si myslím, že je to naše šance poslední. Pokud neřekneme zřetelně, že rok 1997, 1998 je rokem k nápravě škod, které vznikly z dlouhodobého vývoje předchozího, ale také výraznými našimi chybami, tak bychom měli odejít. Myslím si, že bychom v této vládě neměli co dělat.

(Potlesk republikánských poslanců.)

Já jsem velmi pečlivě poslouchal pana kolegu Wagnera, který včera popsal mnoho věcí, o které by bylo dobré rozpočet doplnit.

Protože pan kolega Wagner mě vzal asi 99% mých připomínek, tak je nebudu samozřejmě opakovat, vůbec mě to ani nenapadne. Já se také domnívám, , že vláda musí jakmile rozpočet bude projednán vlastně už hned připravovat jakýsi rámec vize do roku 2000, vize splněných úkolů, které si dala svým programovým prohlášením, ale zkrátka, my musíme změnit hospodářskou politiku, my musíme pro rok 1999, respektive 2000 mít jiná makroekonomická čísla a těm podřídit všechno ostatní. Zkrátka jsem přesvědčen o tom, abychom překonali problémy minulých let, ale také napravili omyly z let 1995 a současně byli schopni splnit programové prohlášení vlády, musí se růst domácí produkce od roku 1999 zvýšit minimálně o pět procent.

A nyní bych zase mohl říkat, co je k tomu potřeba všechno udělat; Protože o tom mluvil pan kolega Wagner, odpustím si to. Jsem přesvědčen o tom, že jenom z této pozice jsem poměřoval předložený rozpočet a zdá se mi, že bych měl ještě nakonec připomenout koaličním kolegům, - a sám sebe z toho nevyjímám, chraň Bůh! - že naším úkolem není soutěž o to, kdo je nejkrásnější, nejchytřejší, dokonce nejvzdělanější. Naším úkolem je získat pro naši politiku občany. A jistě je nezískáme pro to, že jim utáhneme opasek a neřekneme jim ani, že ten opasek je utažený jen na chvilku.

A v poslední část svého příspěvku, - protože se omlouvám, že jsem mluvil ke koalici, považoval jsem to za nutné říci, - se obracím i na opozici, obracím se na ty opoziční kolegy, kteří zde mluvili na můj vkus velice střízlivě a dobře. Takže např. se přiznám k tomu, že se obracím na paní kolegyni Kořínkovou, která řekla větu, za kterou jsem jí nesmírně vděčen: Pokusme se spolu hledat společná řešení!

Dámy a pánové z opozice, myslím si, že jsem řekl, jaký já mám pohled na vývoj ekonomiky příští tři roky, abychom všichni, co jsme tady, byli úspěšní. Někdo méně, někdo více, to je podle politického přesvědčení. Jsem totiž přesvědčen o tom, že naší povinností je prosazovat rychlejší obnovu makroekonomické stability. To je podle mne úplně klíčová věc, jako bychom zapomněli na problémy, které nás provázely delší dobu. Jestliže totiž brzo dosáhneme větší intenzity fiskální a měnové restrikce, o což se pokouší tento rozpočet, a to na krátkou dobu, bude možno rychleji zmenšit nebo změkčit míru přísnosti měnové politiky. Měnovou politiku je nutno uvolnit. Každý podnikatel v celé republice - jistě jezdíte po ČR stejně jako já - nám říká: My nemáme levné peníze. Protože restrikce v oblasti měnové politiky v měnové oblasti je pro ekonomiku mnohem a mnohem bolestivější, než restrikce rozpočtová. Samozřejmě, pokud je jenom na krátkou dobu, jinak ne. Přísná měnová politika totiž vždycky znamená jednu jedinou věc, tj. nárůst úrokových měr, sazeb. Naproti tomu restrikce fiskální může přinést i jejich pokles. Měnová restrikce omezuje růst hrubé domácí produkce, resp. přidané hodnoty. To, doufám, každý uzná. A rozpočtová restrikce na krátkou dobu, (to je snad ve všech ekonomických poučkách zřetelné) může přinést i opačné důsledky.

A teď se na vás obracím, paní kolegyně Kořínková, a na další, kteří takto mluvili s jednou prosbou. Pokusil jsem se tady říci, co to znamená, kdybychom neuvolnili měnovou politiku. Takže vás opravdu upřímně vyzývám k tomu, co jste nazvali společnou řečí, jakýmsi dialogem. Protože pokud bude vývoj rozpočtu příštího roku lepší, tak jak předpokládá celá řada vašich návrhů na stránce příjmové a donutíte-li svým tlakem vládu k tomu, aby vybrala víc peněz, aby byly větší příjmy, abychom mohli zmenšit měnovou restrikci, tudíž aby se uvolnily peníze do ekonomiky, aby podnikatelé mohli začít podnikat, tak pokud tento tlak vytvoříte, tak pomůžete výrazně - a teď to říkám otevřeně - České republice. Z jednoho prostého důvodu, protože ony se totiž vytvoří podmínky pro přebytkový rozpočet.

Dámy a pánové, nechtěl jsem snad ani vystoupit, ale protože jsem slyšel mnoho zajímavých ekonomických pouček, považoval jsem za nutné vás poprosit o to, abyste zvážili, jestli není náhodou povinností této sněmovny vytvořit všechno pro to, abychom nějaký přebytek vytvořili, a to společným tlakem na vládu, a společný přebytek, pokud bude rozpočet úspěšný, věnovali na ty věci, které potřebujeme. To znamená na co? Jak jsem tady všude slyšel - na vyšší přidanou hodnotu, protože ta potom přinese následně to, po čem všichni voláme, to znamená možnost vyšších výdajů. Ale udělat hned vyšší výdaje znamená vytvořit podmínky k tomu, že měnová politika bude ještě tvrdší.

Prosím všechny poslance, aby zvážili i toto mé varování. Moje povídání nebylo nic víc než pokus o to, abyste vzájemně pochopili i tu druhou stranu.

Děkuji vám za pochopení.

(Potlesk).

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Karlu Ledvinkovi.

S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Grégr, pan poslanec Šulák rovněž s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Miroslav Grégr: Chtěl bych reagovat na předřečníka předsedu Ledvinku s tím, že samozřejmě tady zaznělo velice mnoho moudrých poznání a myslím si, že v mnoha směrech bychom se na východiscích a řešení shodli. Chtěl bych jenom upozornit na jednu věc, že bych doporučoval, aby pan místopředseda si trošičku uspořádal pořadí té problematiky, která zde zazněla, a myslím si, že to není tak obtížné, jako řešit, co bylo dříve, jestli vejce nebo slepice. Je potřeba vidět, proč se průmysl dostal do takovéto situace a proč nevytváří potřebné zdroje a proč je velký průmysl v takovéto situaci. Bylo to diletantské vyklizení východních trhů, vzestup úrokových sazeb z 8% na 24%, byla to liberalizace cen v nekonkurenčním prostředí, odbourání infrastrukturálních zakázek, odbourání zbrojních zakázek, vysoká míra inflace, která rok od roku nesmírně zdražovala průmyslové vstupy a tak bych mohl pokračovat dál a dál. To byl vlastně základ platební neschopnosti podniků, zvyšování cen, zvyšování koupě schopné poptávky a ztráta exportní konkurenceschopnosti, právě a hlavně z cenových důvodů.

Zcela nesouhlasím s tvrzením, které zde bylo řečeno, že samozřejmě malé podniky jsou na tom hůře. Domnívám se, že právě tato negativa se promítla zase naopak v daleko větší míře u velkých podniků a je si potřeba uvědomit, že právě velký průmysl táhne za sebou i menší, střední podniky a samozřejmě i drobné živnostníky. Vidíme to třeba v automobilovém průmyslu.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, já vás velmi nerad přerušuji, ale jednací řád mě ukládá, abych hlídal čas. Dokončete myšlenku, prosím.

 

Poslanec Miroslav Grégr: Už končím. To znamená, že vlastně tato situace byla založena - možná, že jsou tady pamětníci - prakticky materiálem Ministerstva financí, tehdy v čele s ministrem Klausem. Jmenovalo se to "Fáze a pravidla", a byl to velice tajný materiál, který vlastně celou tuto strategii už v 90. roce nastartoval. Takže bych řekl, že ani tato vláda, ani případná příští vláda se nemůže zříci odpovědnosti za tyto kroky a musí se hledat cesta, jak zrevitalizovat český průmysl a pak můžeme hovořit i o přebytkovém státním rozpočtu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grégrovi, pan poslanec Šulák s faktickou poznámkou má slovo, připraví se pan poslanec Pleva a pan poslanec Vrzal.

 

Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení páni kolegové, pozorně jsem vyslechl projev pana zpravodaje k návrhu rozpočtu, příspěvky kolegů, ale vystoupení pana kolegy Ledvinky mě zvláště zaujalo.

Mne velice těší, že také on, jako významný politik koalice, došel k závěru, že musíme mít vizi v České republice a že musíme mít hospodářskou politiku. Dosavadní přístupy politiků vládní koalice a této vlády bohužel jaksi svědčily o něčem jiném, o jiných názorech. Poněkud mě překvapuje, že teprve nyní dospěl k poznání, že jedinou možností zvyšování životní úrovně v této republice je zvyšování národního důchodu, a tedy hospodářské výkonnosti.

Pan premiér však bohužel ve svých vystoupeních i v tom, co zde bylo předloženo, pokud jde o rozpočet, tvrdošíjně trvá na jiné hospodářské politice. Dalo by se to shrnout pod jeden pojem, a to monetarismus. Na těchto svých monetaristických přístupech bohužel trvá, i když je zcela zřejmé, že dosavadní přístupy v tomto duchu byly zcela neúspěšné.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Šulákovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pleva, připraví se pan poslanec Ivan Vrzal.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, hodně se tady včera skloňoval pojem hrubá zadluženost. Říkalo se také, že hrubá zadluženost je zadluženost státu. Já to teď nebudu vyvracet, protože to již velmi dobře vyvrátil včera večer ve svém diskusním příspěvku pan předseda rozpočtového výboru.

Ale podívejme se, kde ta hrubá zadluženost vzniká. Jak tady také bylo správně řečeno, vzniká její velká část především v obcích. Ale za co obce utrácejí ty peníze?

Pokud jako poslanci jezdíte po svém volebním kraji, tak jistě víte, že za vámi chodí starostové a prosí vás o přímluvu, abyste jim sehnali nějaké peníze ze státního rozpočtu, protože mnohde nemají vodovod, nemají kanalizaci, nemají čističky odpadních vod, nemají plyn a teď se na mne obrátil starosta obce, kde potřebují dokonce předělat elektřinu, protože je tam v tak strašném stavu, že tam za chvíli nebude ani elektrický proud.

Toto všechno jsou příčiny té hrubé zadluženosti obcí. A tento dluh, který se pohybuje v milionech korun, ten nám tady nenechali Marťané, ten nám tady nechal někdo konkrétní, někdo konkrétní, který vykřikuje teď, že nám tady zanechal národní bohatství, které my jsme rozprodali. Tak tohle je to národní bohatství.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Plevovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ivan Vrzal. Konstatuji, že pan poslanec Gross má dneska náhradní kartu č. 16.

 

Poslanec Ivan Vrzal: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já se skoro stydím do této fundované makroekonomické diskuse zasáhnout svým malým pozměňovacím návrhem, který se týká způsobu projednávání rozpočtu.

Dovolil bych si přednést jen malý pozměňovací návrh, který by říkal, že kapitolu Úřad pro státní informační systém by neprojednával rozpočtový výbor, jak je v původním návrhu uvedeno, ale výbor hospodářský, a to z toho důvodu, že výbor hospodářský je garančním výborem Úřadu pro státní informační systém, navíc má zřízenu komisi, která se zabývá informačním systémem jako takovým a financemi, které se na tyto účely vydávají, takže bych poprosil, aby byl zaznamenán pozměňovací návrh k usnesení rozpočtového výboru č. 226 v odst. III tak, že by kapitola 342 byla přeřazena z rozpočtového výboru do výboru hospodářského.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji a prosím, abyste předal svůj pozměňovací návrh panu zpravodaji.

Dámy a pánové, zdá se, že nikdo v rozpravě již nehodlá vystoupit, takže rozpravu končím a prosím, aby se závěrečného slova ujal ministr financí pan Ivan Pilip, chce-li vystoupit.

 

(Ministr Pilip projednává se zpravodajem a s místopředsedou Kasalem způsob dalšího postupu.)

 

Dámy a pánové, dávám slovo panu zpravodaji, který si přeje vystoupit se závěrečným slovem.

 

Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, my jsme se pokusili dohodnout nějakou lhůtu, abychom mohli zpracovat vše, co bylo vysloveno, a navrhli jsme s panem ministrem lhůtu do 15 hodin s tím, že bychom v 15 hodin obnovili jednání o tomto bodu, pokud byste s tím v hlasování souhlasili.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobře, jde o návrh procedurální, takže o něm dám hlasovat a věřím, že se tím pokryje zčásti také to, co měl na mysli pan předseda Sládek.

Takže dámy a pánové, já vás všechny odhlásím a poprosím o novou registraci. Budeme hlasovat o procedurálním návrhu.

Zdá se, že všichni ti, kteří chtějí hlasovat, jsou již v zasedací síni.

Dámy a pánové, hlasováním poř. č. 136 rozhodneme o tom, že bod první čtení vládního návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na r. 1998 přerušujeme do 15. hodiny dnešního odpoledne s tím, že bude projednán bod další, který bude rozjednán někdy v průběhu odpoledne, předtím než začneme projednávat státní rozpočet.

 

Zahájil jsem tedy hlasování poř. č. 136. Táži se, kdo je pro tento procedurální návrh. Děkuji. Kdo je proti?

Hlasování skončilo výsledkem pro 81, proti 80, takže tento procedurální návrh neprošel.

 

Hlásí se předseda klubu ODS pan poslanec Jiří Honajzer, taktéž místopředseda sněmovny, abych mu neupřel některou z jeho funkcí.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, samozřejmě nejjednodušší by v tomto okamžiku bylo požádat o přestávku pro jednání klubů, což udělám v případě, že se nedohodneme jinak, a to jinak by bylo možné ještě hlasovat o návrhu, který tady včera přednesl předseda klubu SPR-RSČ, pokud se nepletu, tj. hlasování o tom, zdali pokračujeme v jednání body, o kterých se nemá hlasovat. To je ten návrh, který byl dohodnut v úterý při jednání politického grémia.

Pokud sněmovna svým hlasováním rozhodne, že ani tento návrh neakceptuje, tak si logicky vyžádám přestávku pro jednání klubů.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, takže projednáváme bod, čili pan zpravodaj má stejnou přednost, jako vy.

 

Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, nevím o čem se zde chce hlasovat a kdo chce za zpravodaje rozhodovat, kolik času potřebuje na zpracování podkladů, aby je mohl předložit k hlasování.

Bývá vždy dobrým zvykem vyhovět. Já jsem dal lhůtu, kterou považujeme s panem ministrem s ohledem na rozsah debaty, která zde zazněla, za minimální na zpracování podkladů. Kratší lhůta nepřichází v úvahu.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Nyní pan poslanec Gross, pak pan poslanec Janeček.

 

Poslanec Stanislav Gross: Dámy a pánové, já navrhuji, abychom v tuto chvíli hlasovali o přerušení projednávání bodu "státní rozpočet ČR v prvním čtení" do 11.00 hodin a do té doby pokračovali v projednávání bodů, které by mohly být projednávány a nemuselo by o nich být hlasováno. Nevidím důvod, proč bychom měli čekat na hlasování o zákonu o státním rozpočtu v prvním čtení do 15 hodin, protože z této sněmovny nikdo nemusí dělat hlupáky a zpracování návrhů, které mohou padat v prvním čtení, rozhodně nevyžaduje několik hodin.

(Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Hlásí se pan poslanec Jozef Wagner.

 

Poslanec Jozef Wagner: Já jsem asi neschopnější než můj předřečník, takže já ten čas skutečně potřebuji, ledaže bych jako zpravodaj doporučil velmi pohodlné řešení a navrhl, aby se jako o prvním bodu hlasovalo o usnesení rozpočtového výboru, a pak by se mohlo stát, že vše ostatní bude nehlasovatelné. Pak bych to nemusel všechno studovat.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobře. Pan poslanec Gross chce rozšířit tuto roztomilou rozpravu.

 

Poslanec Stanislav Gross: Ne, já mám pocit, že se tady opět začínáme točit v kruhu. Pokud vím, tak tato sněmovna již dvakrát projednávala návrh státního rozpočtu podle nového zákona o jednacím řádu a zavedl se zde usus jiný nežli který zde prezentoval kolega Wagner. Doufám, že pravidla, která byla respektována před rokem a před dvěma lety se budou respektovat i v tomto roce, nehledě na to, že za tato pravidla bojoval právě pan poslanec Wagner.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Slovo má pan poslanec Wagner.

 

Poslanec Jozef Wagner: Já se omlouvám, ale byl jsem vyzván. Pravidla vycházejí z jediné logiky - z obsahu toho, co bylo v rozpravě vysloveno a jak se to dá nebo nedá zpracovat. Já se domnívám, že mluvím důrazně jednoznačně česky, že jde o připravení seznamu pozměňovacích návrhů k hlasování a posouzení toho, který s kterým se vylučuje, co je hlasovatelné, co je nehlasovatelné. Je 9.52 hodin. Domnívám se, že s jistotou to může být až po obědě. Navrhl jsem 15.00 hod.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: O návrhu na 15.00 hod. se už hlasovalo, takže o tom znovu hlasovat dát nemohu. Naopak musím dát hlasovat o návrhu pana poslance Grosse, ledaže by zazněl nějaký jiný návrh. Možná ho uslyšíme teď.

 

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, nechápu, o čem je vedena tato debata. Jednou jsme hlasováním odmítli přerušení tohoto bodu, takže je na čase, abychom přikročili k hlasování o rozpočtu v prvním čtení. Nevím, proč se tady tato zatemňovací debata vůbec vede. Můžeme přikročit k návrhům, nehledě na to, že klub ODS si může vyžádat přestávku.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan poslanec Holáň do toho vnesl nový prvek - má náhradní kartu č. 9.

(Smích v sále.)

Já panu poslanci Sládkovi rád odpovím. Ono to zaznělo ve vystoupení pana poslance Wagnera. Já skutečně mohu potvrdit, že si za ta léta nepamatuji na případ, kdy by se nevyhovělo zpravodaji, pokud požádal o čas na zpracování pozměňovacích návrhů. To prostě tady bylo zvykem. Jestliže ten zvyk chceme porušit, můžeme o tom hlasováním rozhodnout. Hlásil se pan poslanec Wagner.

 

Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, já nechci zdržovat sněmovnu a nechci, abychom ubírali čas, který budeme potřebovat na jednání výborů tím, že budeme zbytečně zasedat. Sděluji, že navrhuji proceduru, aby se nejprve hlasovalo o návrhu rozpočtového výboru. Přijímám návrh na 11. hodinu.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano. Teď budeme rozhodovat o návrhu pana poslance Grosse, souhlasí-li. Ještě pan poslanec Sládek.

 

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, byl bych rád, aby to zaznělo v této rozpravě. Jak je možné, že se vůbec někdo ještě v této sněmovně odvolává na nějaké zvyklosti, dohody, zvyky apod., když tady neplatí vůbec nic, snad kromě zákona džungle?

(Potlesk zprava.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Slovo má pan poslanec Gross.

 

Poslanec Stanislav Gross: Dámy a pánové, chci upozornit, že při prvním čtení zákona o státním rozpočtu se nepodávají pozměňovací návrhy. Za druhé žádám o přestávku na poradu klubu do 11.30 hodin.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, 11.30. Já jsem minimálně během dnešního dopoledne slyšel návrh od pana poslance Vrzala na to, aby bylo v oddílu III. přesunuto projednávání kapitoly "státní informační systém" někomu jinému, čili tady bych trochu polemizoval s prvním námětem pana poslance Grosse. Rozumíme, že svůj návrh mění na to, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do 11.30 hodin. Dám o tom hlasovat v hlasování - (Protestní výkřiky ze sálu: Ne! Žádá přestávku na jednání klubu!)

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Přestávku? Pokud je přestávka, tak je přestávka, to se nedá nic dělat. Sejdeme se v 11.30 hodin.

(Schůze byla přerušena v 9.57 hodin.)

***