Poslanec Jozef Wagner:
Dámy a pánové, nechci vést zbytečné debaty na téma, co je náplní zpravodajské zprávy. Ať si každý, kdo o to má zájem, přečte § 102 odst. 1. Návrh zákona o státním rozpočtu uvede navrhovatel, po něm vystoupí zpravodaj rozpočtového výboru. Zákon neukládá žádnou povinnost ani zpravodaji ani řídícímu schůze. Dává na vůli zpravodaje, jak zprávu pojme. Dobře, stalo se. Pojďme k věcným problémům rozpočtu.Dříve než přednesu to, co jsem chtěl přednést ve zpravodajské zprávě, považuji za svoji povinnost ohradit se proti některým výrokům předřečníka, pana kolegy Krejsy, směřující proti hospodaření Kanceláře prezidenta republiky.
Domnívám se, že v této sněmovně už dnes zaznělo dost výroků, které jsou v rozporu nejen s cítěním většiny lidí této země, ale s obvyklou morálkou. Bylo by rozumné, abychom takováto slova vážili i ve chvílích, kdy mluvíme z místa, kde jsme chráněni poslaneckou imunitou.
Pokud jde o fakta, rád bych se zeptal těch pánů, kterým pan prezident Havel je tolik trnem v očích, co dělali tehdy, když pan prezident Havel trpěl v komunistickém vězení. To je slyšet nebylo. Takže abychom věděli, odkud kam sahá naše schopnost mluvit s významem a s významem tak, aby nám někdo mohl uvěřit. Konkrétně pokud jde o hospodaření Kanceláře prezidenta republiky, příslušné kontrolní orgány už provedly několikrát kontroly. Pokud bylo něco zjištěno, nikoli věci, které by umožňovaly pomluvy toho typu, jaké zazněly z tohoto místa.
Nyní k tematice, která je předmětem jednání. Česká hospodářská situace ještě není standardní. Transformace bude pokračovat, a to těmi kroky, které ve svých důsledcích přenášejí tíhu financování z procesu přerozdělování na občany. Všechny deregulace jsou kroky nezbytné. Jsou součástí cenového narovnání. Ministerstvo financí bedlivě počítá, na co budou stačit státní finance. Správně, až úzkostlivě hlídá, aby riziko schodkového financování bylo omezeno na minimum. To je jistě hodno chvály. Nelze tak však činit způsobem, který nás neochrání jako celek, ale který poškodí jednotlivé občany. Není příjemné omezit možnost tzv. zbytných výdajů. Je ovšem nezodpovědné zatížit rodiny nad hranici únosnosti a odsoudit je k nedůstojnému životu. Jistá větší míra četnosti takto postižených rodin by mohla nesmírně komplikovat všechna potřebná a prospěšná příští řešení. To vyžaduje rozhodování s absolutní znalostí faktů.
Tvrzení, že naše informace plynoucí z výběrových řízení jsou dostatečné, považuji za zavádějící a osudově chybné. Netvrdím, že jsem našel nejlepší řešení k získání potřebných informací s absolutní vypovídací schopností. Tvrdím, že je řeč o jedné z možných variant. Ve standardních důchodových systémech dostává každý účastník pojištění ročně informace o všech změnách ve svých nárocích. U nás je odsouzen k tomu, aby před odchodem do důchodu doplňoval své nároky dodatečnými prostředky, svědeckými potvrzeními apod. Aby to bylo jinak, vyžaduje to zásadní změnu systému. Takovýto systém bude mít i potřebné vlastnosti k získání příslušných statistických informací, které potřebujeme více než země ve standardní situaci. Nemluvě o tom, že vznik takovéhoto systému by mohl být jednotícím prvkem ve větším celku státního informačního systému. Ten zatím stál a neustále stojí zbytečné a nemalé rozpočtové peníze. Investované výdaje nás nepřibližují k cílům. Předpoklady se nenaplňují, řešení je potřebné.
Nečekám nic víc, než vážné jednání a příslib řešení. S těmito náměty jsme prostřednictvím rozpočtového výboru oslovili některé odpovědné instituce. Schopnost konat je ovšem vázána na politické rozhodnutí vyššího řádu. Proto o tom hovořím při této příležitosti.
Získání hodnověrných údajů o příjmové straně rodinných a příjmech podle profesí by mělo i nesmírnou vypovídající schopnost o hierarchii hodnot, jaká vznikla v české společnosti po převratu. Porovnání na spotřební koše a případné porovnání s cenami výrobků a služeb včetně propočtů o tom, jak dlouho musí kdo pracovat, aby získal potřebné statky, ukáže i naše skutečné místo ve srovnání se zahraničím. Tyto údaje jsou nezbytnou podmínkou kompetentního rozhodování.
Transformační procesy přímo volají po potřebě daleko průkaznější sociální statistiky, než je obvyklé. Tedy statistiky získané z výběrových šetření, která jsou rovněž drahá a možná vedlejším produktem normálního obvyklého ve světě důchodového systému, by byla i levná, ale průkaznější statistika. Údaje, o nichž je řeč, jsou také více než potřebné pro posouzení možných změn v zatížení občanů a korporací daněmi a pojistným. Základní podmínkou schopnosti vybírat daně je schopnost poplatníka daně platit. Smysl daňové reformy je v dosažení cílů, které měla a nedosáhla daňová reforma provedená k 1. lednu 1993. Spravedlnost, neutralita, jednoduchá a levná správa daní.
Daňová reforma není myslitelná bez návaznosti na vývoj ekonomiky. Na počátku transformačního procesu došlo ke stanovení cílů rozvoje ekonomiky. Vládní memoranda Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance hovořila o cílech do tří až pěti let restrukturalizovat rozhodující průmyslové podniky a vyslovila jistá očekávání o příštím hospodářském růstu. Tento předpoklad se nenaplní. Obecně správná tendence snižování daňového břemene se uskutečňovala.
Rozhodující příčina nedostatku rozpočtových zdrojů je v nedostatečném výkonu ekonomiky. Poměry jsou zhoršovány složitostí daňových předpisů a chronickými problémy platební neschopnosti plátců. I původní rozpočet roku 1997 nenaplnil řadu zdůvodněných a potřebných výdajů, neměl zdroje na financování růstových impulsů a celá soustava nevytvářela potřebný makroekonomický rámec vyžadující přebytek zdrojů. Cílem změn je dospět k takovým parametrům veřejných financí, které vytvoří přiměřené zdroje a současně odpovídající makroekonomické prostředí.
Nejvážnějším problémem je poškození sociálně slabých. Aby se to nestalo, je nezbytné vědět, kde a kolik je postižených. Pomoc lze poskytnout zvýšením daněprostých minim z daní z příjmů, případně zvýšením důchodů nebo dávek. Postižení bude rozdílné podle místa bydliště a rozdílnosti cenových hladin. Bude asi efektivní nenastavovat pomoc celostátně, ale regionálně. K tomu je zapotřebí cenové mapy republiky.
Cílem daňové reformy musí být i úmysl prospět rozvoji hospodářství. V současném světě se tak děje přenesením daňového břemene z přímých daní na daně nepřímé - přesněji z výrobce na spotřebitele. Některé země vytvářejí pomocí daní nástroje k získání zájmu zahraničních investorů. To by měla být i naše varianta. Tímto postupem nesmíme snížit konkurenceschopnost českých firem. Proto je třeba jít na nižší sazbu, za zrušení řady komplikovaných ustanovení, z nichž mnohá mají protekcionistický charakter a komplikují správu a výběr daní. Úlevy je možné připustit z národohospodářského zájmu, a to v přísném režimu rozhodovacím.
Jedním z hlavních úkolů správy daně musí být jako všude ve světě kontrolovat oprávněnost oprávněných nákladů na předmětnou výrobu a služby. Možná, že by mohla vzniknout otázka, proč o tom hovořím při rozpočtu. Ano, přesně proto, že bez změny daňové soustavy a bez změny obou pojištění - důchodového, sociálního a zdravotního - nelze očekávat vhodné a trvalé řešení vyrovnanosti rozpočtu jak státního, tak rozpočtu pojištění.
Predikce vývoje bude hlavním argumentem proti daňovým změnám. A zejména proti nižším sazbám, např. dani z příjmů právnických osob. Nicméně ti, kteří něco podobného učinili dříve, ukazují na zajímavé zkušenosti. Již první období dává z obratu více než předchozí vysoké sazby. Současně je nezbytné povolit přecenění hodnoty budov a staveb, které jsou doposud vedeny v účetnictví v cenách platných do 31. 12. 1999. Tím se učiní reálnější odpisová základna. Technicky lze takovou operaci učinit podobně jako určil zákon o stabilizačních bilancích z r. 1927 i s podmínkou, že bude účtováno mimovýsledkově a že k stanovení nové ceny může pomoci zákon oceňovací.
Ještě významnější je stanovit v souladu se standardy rozvinutého světa odpisové sazby obecně. Konkrétně doporučuji opět jednoduché řešení, a to snížení odpisových let u budov a staveb k hranicím 25 a 6 let. Vážná debata musí následovat v této souvislosti o oprávnění výše daňové sazby než 20 % u těch subjektů, které do nákladů provedou odpis, avšak budou investovat méně a peníze spotřebují. Je to jistě vážný, obtížný a mnohorozměrný problém. Nemůže však zůstat neřešen. Cílem změn je přimět hospodářské subjekty k investicím a zvlášť k investicím do technicky náročných perspektivních výrob, které garantují vysokou míru zisků a exportní schopnost.
Daňový systém musí sledovat i takový významný cíl jako je prospívat zvýšení míry úspor. Dosavadní právní úprava nutí živnostníky vést účetnictví a utrácet značnou část svého příjmu neúčelně. Je třeba hledat řešení u jednoduchých činností pomocí pásmové daně z tržeb. Samozřejmě je třeba stanovit, na které živnosti se toto řešení vztahuje a vyloučit kumulaci s jinými činnostmi. Nejdůležitější prací bude opět vytvořit a trvale aktualizovat cenové mapy o výnosnosti jednotlivých řemesel v regionu, aby toto řešení bylo možné. Nejzávažnější operací bude opět posouzení daně prostých minim. K tomu účelu je třeba vypracovat právě ony sociální mapy. To je základní podmínkou všech navrhovaných změn. Je veřejným tajemstvím, že dosavadní výše minimální mzdy je výzvou, aby zaměstnavatelé část mzdy těmto pracovníkům dávali nezdaněnou a možná i neúčtovanou. Tuto příležitost je třeba vzít stanovením reálné výše minimální mzdy. Nepříznivým dopadem na reálně stanovené minimální mzdy je minimalizace výběru nejen daní, ale i pojistného.
U všech poplatků, které mají vztah podobný jako v zahraničí, je nutno stanovit výši odpovídající v jiných zemích z pohledu měnového kursu apod. Situaci domácích fyzických a právnických osob lze řešit snížením poplatku z důvodu hodných zvláštního zřetele, a to rovněž na základě zákona. V řadě případů lze takovéto výhody zcela vyloučit, např. z důvodu technického stavu vozidel apod. Takováto úvaha je na pokraji možného řešení. Nelze připustit diskriminaci cizích fyzických a právnických osob z logiky práva na rovné podmínky a samozřejmě z logiky mezinárodních závazků.
Ministerstvo financí již delší dobu pracuje na novele daně z nemovitostí. Bylo by rozumné hledat více než prosté a již před lety i proponované zvýšení této daně. Je třeba věc řešit různými sazbami nebo intervalem sazeb pro rozličné druhy užití budov a staveb, např. pro bydlení rodinné a regulované nájemné, jinak pro bydlení rekreační, jinak pro bydlení neregulované, jinak pro podnikatelské objekty a jinak pro objekty veřejné a zvýhodněné z veřejného zájmu. Výnos daně z nemovitostí je příjmem z rozpočtu obcí. Proto je rozumné dát obcím příležitost, aby na nich bylo rozhodování o konkrétní výši sazby v rámci intervalu, a to jak možnosti stanovit, příp. výši sazby pro obec nebo její část a z možnosti rozhodnout individuálně případy vhodné zvláštního zřetele. To samozřejmě vyžaduje novelu i v otázce správy daně. Nejvhodnější by bylo doporučit zvláštní ustanovení o správě daní z nemovitostí a určit způsob podílu obcí na správě této daně. To je důležité i z logiky časového rozlišení příjmů, a to už je úplný a věcný problém rozpočtový.
Legislativní posílení finanční a rozpočtové kázně je jedním z nejdůležitějších kroků vedoucích ke stabilizaci hospodářského prostředí. Vláda by měla urychleně předložit Poslanecké sněmovně Parlamentu návrhy zákonů o veřejném majetku, o státním majetku, o finanční prokuratuře, o státních fondech, o rozpočtových pravidlech, o loteriích. Tyto nové normy mají vycházet z doporučení a práva EU. Zvláště je třeba zdůraznit, že stát je subjekt a teprve od tohoto faktu se odvíjí rozsah pravomocí jeho součástí. Státní fondy mají být upraveny tak, aby hospodaření se všemi státními prostředky odpovídalo stejné úpravě v rozpočtových pravidlech. Jediná výjimka by měla být možná na příjmové straně. Státní fondy by mohly mít jiné zdroje příjmů, než zdroje rozpočtové. Rozpočtová pravidla a rozpočtová skladba mají společně vytvořit systém, který je veřejně dobře kontrolovatelný a transparentní. Konec konců tato stručná poznámka je jen replikou toho, co bylo slibováno od r. 1990 tehdejšími odpovědnými lidmi, mj. dnešním českým premiérem, tehdy federálním ministrem financí.
Zákon o loteriích by měl vrátit situaci v této oblasti k evropským standardům a určit státní fondy, které budou příjemci této svého druhu mimořádné, byť dobrovolné daně. Velké číselné loterie provozují pouze státní nebo státem pověřené organizace v řadě evropských zemí ve velké většině a obdobně kasina. Hrací automaty jsou za současné úpravy u nás zdrojem příjmů obcí. To lze ponechat s tím, že obci přísluší právo rozhodovat o povolení instalace, ale též o tom, že povolení lze bez důvodu odmítnout, příp. že toto povolení obec vydá, může stanovit a vymezit místo a podmínky, za nichž se může herna provozovat.
Ve všech případech hazardních her je třeba stanovit obecné podmínky dohledu pro všechny hry a pro jednotlivé hry zvláště. Odhady peněz, které občané vkládají do her umožňují předpoklad, že příjem veřejných fondů mohl být dvakrát až třikrát větší než je tomu za dosavadní právní úpravy, a to už je významný problém rozpočtový, protože by tím byly získány zdroje k úhradě mnohého, co je předmětem buď dobročinností nebo potřeb v oblastech sportu, tělovýchovy a kultury, příp. záchrany památek.
Předložit novely zákonů jimiž se zpřísní pravidla hospodářského života by mělo být další téma, kterým by se vláda měla zabývat. Je třeba zkrátit lhůty tak, aby celý proces vymáhání pohledávek státu byl zahájen podáním žaloby mnohem dříve po ukončení lhůty splatnosti, než stanovují dnešní předpisy. Mělo by se tak dít po 90 až 180 dnech.
Podání žaloby na dluh plynoucí z daní, nebo pojistného by mělo být zveřejňováno neprodleně v některém z úředních listů, a tím by se případ stával veřejným a končila by ochrana dlužníka mlčenlivostí úřadu. Obdobně je třeba zkrátit samozřejmě lhůty pro soukromé osoby. Zvýšit šance věřitele o garantované právo předběžného opatření blokace majetku. Upravit institut úmyslného řízení úpadku a doplnit o přísné sankce v navazujících normách. Upravit povinnost platit bezhotovostně a stanovit hranici pro hotovostní platby. Určit, že každý vklad musí být opatřen rodným číslem občana, nebo identifikačním číslem organizace. Anonymní vklady zrušit. Registrační pokladny existují ve značné části obchodní sítě. Nařídit jejich obecné použití s přístupem finančních úřadů k datům.
Všechna tato řešení by jistým dílem mohla přispět k tomu, a pokud by byla prováděna postupně v průběhu rozpočtového roku, který začne příštího 1. ledna, mohla by již ovlivnit tento rozpočtový rok a mohla by v každém případě zlepšit a zjednodušit projednávání rozpočtu na další rozpočtový rok. Řešením prospívající stabilitě hospodářského prostředí a rozpočtové stabilitě může být ukončení činnosti Fondu národního majetku a zahájení činnosti nové instituce Fondu důchodového pojištění. Tomuto fondu by měla být předána práva k hospodaření s majetkem, k němuž je má dnes Fond národního majetku. Na rozdíl od Fondu národního majetku by nemělo být základní povinností nového fondu jen privatizovat, ale restrukturalizovat majetek tak, aby se stal bonitním a vytvářel rezervu pro důchody. V nejbližších deseti letech této rezervy nepoužít a vytvářet v momentu potřeby snížení agregátní poptávky přebytek veřejných rozpočtů. Disponibilní část těchto zdrojů uložit u velkých českých bank a pomoci vytvářet zdroje dlouhodobého financování a samozřejmě levnější zdroje.
Důchodový fond spravovat kombinací orgánů veřejného fondu a pověřené odborné soukromé firmy. Povinnost fondu restrukturalizovat majetek vytvoří zázemí pro případné další restrukturalizace, které mohou nastat v případech, kdy stát převezme již jednou privatizovanou firmu, avšak tak špatně privatizovanou, že bude muset opět hledat řešení její budoucnosti. Otázka, jestli takových případů bude tolik, aby stálo za to se na tuto variantu připravovat, je zodpověditelná jen přes odpověď na jinou otázku: Co je nejlevnější variantou k nápravě špatné privatizace pro stát a daňového poplatníka? Jen vytvoření odpovídajícího majetkového zázemí pro důchodové pojištění umožní oddělení tohoto pojištění od státního rozpočtu. Hlavní příčinou potíží hospodářství rozpočtu je špatná privatizace. Je třeba zvolit jinou metodu a jiný sbor, kterému bude předáno právo rozhodovat.
Předložené podněty si nečiní nárok na úplnost ani nemají ctižádost prosadit se jako jediná varianta. Kromě toho, co neobsahuje nevědomě, vědomě nehovoří o aspektech, které jsou již předmětem jednání, např. řešení vlivu regulace kapitálového trhu na ekonomickou stabilitu a růst. Jednu ctižádost je třeba zmínit kategoricky - schopnost konat, bránit opakování jednotlivých fází krize od devalvace k devalvaci v dalším cyklu, dát impuls ke změně, k hospodářskému růstu. Proto bylo na místě o těchto věcech a jejich řešení mluvit při projednávání zákona o státním rozpočtu, aby každé další rozpočtové jednání nebylo příčinou zbytečných starostí.
Při sestavování státního rozpočtu a na samotný rozpočet je možné pohlédnout i z hlediska následujících kritérií: stálé příjmy státního rozpočtu, daně a pojištění, dočasné zdroje státních financí, např. přechodné příjmy z privatizace, zdroje růstu v důsledku zahraničních kapitálových investic, vytvoření podmínek pro jejich vstup, náklady na zabezpečení chodu veřejné správy.
Výše uvedená kategorizace umožňuje stanovit další směry, které by se měly ve strategii vlády promítnout do vypracování systémových koncepčních a renesančních kroků v následujícím období. Jde o vypracování programu na následující období a rok 1998 legislativních prací vlády a činnosti exekutivy, ústředních orgánů státní správy a dalších státních orgánů. Cílem je předložit pozitivní program, opírající se o předložení konkrétního seznamu legislativních prací jak s ohledem na program transformace, tak i harmonizace českého právního řádu s právem Evropské unie. Dokončení zásadních transformačních kroků v promítnutí do právního řádu, ukončení přechodu od centrálně řízené ekonomiky k ekonomice tržní, občanskému principu demokracie na úrovni občan - samospráva - stát je další důležitou souvislostí zejména rozpočtovou.
Nedokončená transformace našeho právního řádu představuje kromě netransparentnosti i významný nárůst byrokracie a samozřejmě neefektivnosti. Stávající stav má svůj přímý odraz v nákladech rozpočtu, nárůstu jak mzdových, ale i vyvolaných nákladů, v investičních i neinvestičních, ve všech kapitolách rozpočtu. Vláda ve své legislativní práci vychází zejména z návrhů jednotlivých ústředních orgánů státní správy a při současné politické situaci, zejména po volbách, není patrná snaha a cíl ukončit systémově právní řád při prosazování úspor ve veřejné správě. Z radikální a cílevědomé práce vlády na dokončení transformace našeho právního řádu - občanská společnost, přechod od centrálně řízené ekonomiky k tržní ekonomice, s ohledem na zrušení celé řady činností, aktivit ústředních orgánů a jiných institucí státní správy, organizací, které působí zejména ve formě příspěvkových a rozpočtových, nemůže dojít následně ani k potřebným úsporám ve výdajích ze státního rozpočtu. Celá řada činností a aktivit, vykonávaných orgány státní správy, nemá dnes již své opodstatnění. Např. celá řada kontrol dozorů inspekcí rozpočtových a příspěvkových organizací, pracovníků ústředních orgánů státní správy se jeví jako neefektivní, ale bez legislativních změn je nelze zrušit. A samozřejmě je třeba stanovit podmínky, kam se tyto činnosti přenesou a které organizace podnikatelů či zaměstnanců či jiné je převezmou.
Současná práce vlády nemá vytýčen tento cíl, a proto jí při sestavování státního rozpočtu pouze přičleňuje náklady s porovnáním oproti nákladům minulých období. Bez legislativních změn nemůže v celé řadě oblastí dojít ke změnám, např. zdravotnictví, životní prostředí, školství, dozorové a inspekční orgány, tedy ani k úspoře nákladů. Dojde-li např. tento rozpočtový zákon do druhého čtení, mám za to, že bude velmi užitečné navrhnout nefinancovat školské úřady. Mělo se to stát už dávno.
Výdaje ze státního rozpočtu musí být vydávány a vláda pouze oddaluje řešení, aniž stanovila cíle a strategie, jak jich dosáhnout. Jeden z důležitých o státním majetku pouze dokládá resortní přístupy vlády. Vláda se neopírá a nevychází z věcné náplně transformace, ale hledá cestu pouze v dílčích poznáních a změnách. Koncepce vlády s transformací zejména ústředních orgánů státní správy neexistuje, což dokládá nesystémový přístup balíčkových opatření, zaměřených na mzdy pracovníků ve státní správě. Nehledají se ani systémové úspory v dalších nákladech investiční i neinvestiční povahy. Doložení tohoto příkladu je možné spatřovat v naprosto chaotickém přístupu k vytváření Státního informačního systému apod.
Vláda by měla předložit koncepci transformace právního řádu s ohledem na potřeby odstranění nadbytečné byrokracie, snížení nákladů na výkon státní správy, definování úlohy státu ve veřejně právní oblasti, např. zdravotnictví, školství, sociální oblast, bezpečnost, ochrana majetku atp. Tato koncepce by se měla stát základem legislativních prací vlády v příštím roce, a to i s ohledem na práce při sestavování dalšího státního rozpočtu. Bylo by asi nezbytné přijmout harmonogram postupu s ohledem na práce potřebné vykonat v souvislosti se vstupem České republiky do evropských struktur, do Evropské unie a Severoatlantického společenství. Dopady spojené se vstupem České republiky do těchto institucí musí být jednoznačně definovány. Vzhledem k přijaté koncepci vlády, opírající se o odpovědnost jednotlivých ústředních orgánů státní správy za harmonizační proces bez potřebné systémové koncepční práce a součinnosti při řešení průřezových oblastí, odpovídají jednotlivé orgány a vede to k neprůhledné a nejednoznačné vládní politice ve vztahu k Evropské unii. Jednotlivé orgány ústřední správy mnohdy související věci rozhodují protichůdně.
Stávající přístup neumožňuje, aby základem harmonizačního procesu byly zpracované situační zprávy, obsahující mimo jiné definované dopady způsobené vstupem České republiky do Evropské unie, aby se promítly do programu vlády na odstranění případných negativních dopadů vstupu České republiky do Evropské unie.
Je nutné stanovit koncepci transformace a optimalizace státní správy v jednotlivých oblastech s ohledem na vstup České republiky do unie včetně dopadů na státní rozpočet. V tomto směru je nutné průběžně i v r. 1998 akceptovat např. dopady z uplatňování smlouvy mezi Českou republikou a Evropskou unií, to je např. vytvoření jednotného vnitřního trhu apod., nebo školství, zdravotnictví, hospodářská politika, dopravní infrastruktura apod.
Je třeba vyhlásit program strategie vlády České republiky na vstup do Evropské unie s dopadem na státní rozpočet. Vytvoření strategie vlády v budování infrastruktury, dopravní infrastruktury, energetiky, plynárenství, telekomunikací, vodního hospodářství, jako programu vytváření investičních příležitostí v České republice, územního plánování, regionálního rozvoje, příhraniční spolupráce, regionální politiky apod., legislativy, zajištění financí, např. vícezdrojové financování apod., to vše jsou témata, která udávají obrovský rozsah práce, který je třeba vykonat.
Základ pro obnovu rozvoje jednotlivých obcí, území, regionů, představuje vytvoření a stanovení průhledné strategie v zajištění infrastruktury. Jedná se zejména o odpovědnosti plynoucí pro ústřední a jiné orgány, zakotvené v celé řadě zákonů, např. je to zákon o územním plánování, o obcích, energetice apod., tedy s přímým dopadem na státní rozpočet. Problematiku s ohledem na stávající stav je nutné řešit v několika samostatných pohledech, to je zejména s ohledem na nedokončenou transformaci vlastnictví státu, přechod od centrálně řízené ekonomiky k tržní, privatizace, vymezení odpovědnosti státu za zajištění funkce, deetatizace, ekonomika a hospodaření dosud státních monopolů, cenotvorba, vstup soukromého sektoru.
V jednotlivých sektorech infrastruktury snad vyjma spojů není dosud stanovena odpovědnost státu za budování infrastruktury zejména s ohledem na časový faktor. Omezené finanční prostředky rozpočtu se pak bez vypracování koncepce stávají brzdou rozvoje území a přílivu kapitálu. Není možné připravit potřebné koncepce samospráv a podnikatelských subjektů.
Povinnosti orgánů státní správy definované zákonem bez řešení způsobu financování, deetatizace a privatizace, nevyřešení strategie financování z veřejných prostředků, resp. ze zdrojů státních monopolů, nedává možnost posoudit možnosti účelovosti vynaložených prostředků rozpočtu např. s ohledem na vytváření podmínek pro potřebný rozvoj ekonomiky a stabilizace území. Tento stav pak zároveň působí nárůst byrokracie.
Je třeba stanovit základní strategii v jednotlivých sektorech infrastruktury s ohledem na územní rozvoj, deetatizaci, privatizaci, příjmy a výdaje rozpočtu, např. státní majetek, státní rozpočet, investice z veřejných rozpočtů, pozemkový fond, bydlení apod. Opět celá řada úkolů.
Koncepce privatizace monopolních, resp. dominantních firem působících v infrastruktuře je další významný problém.
Vzhledem ke státnímu rozpočtu je zřejmé, že vlastní privatizace představuje pro stát nejméně tři základní aspekty: příjem z privatizace, přenesení odpovědnosti na podnikatelský subjekt a změnu legislativy.
Vzhledem k tomu, že výše uvedená kritéria je nutné od sebe jednoznačně oddělit, je třeba vypracovat příslušnou strategii. Z hlediska transformace ekonomiky je zjevné, že vlastní standardní proces, jak je znám ze zkušeností ze zahraničí, u nás představuje významné rozšíření o další faktory. Půjde jmenovitě o stanovení požadavků na investice a stanovení podmínek cenotvorby v horizontu např. do vstupu České republiky do Evropské unie. Základní kritéria musí být stanovena již v podmínkách privatizace, a to zejména s ohledem na zabezpečení povinností veřejného zájmu.
Regionální politika v pojetí Evropské unie je chápána jako odpovědnost státu za formulování strategie v problémových oblastech. Je nutné zajistit systémové a koncepční práce a zapojení ústředních orgánů státní správy a samospráv do řešení celé řady již známých, ale i předvídatelných faktorů, útlum dominantních firem, nezaměstnanost, životní prostředí, nedobudovaná infrastruktura, nízká koncentrace obyvatelstva, chráněná krajinná oblast apod..
Požadavek na systémové řešení vychází z hlediska výdajů ze státního rozpočtu z požadavku součinnosti jednotlivých ústředních a dalších orgánů státní správy, tedy kapitol rozpočtu. Zároveň je nutné koncepčně a systémově vymezit práva a povinnosti příslušných orgánů státní správy i z hlediska finančního zabezpečení krytí nákladů spojených s regionálním rozvojem. Např. dotační politika státu, dnešní podpora nezaměstnanosti, životní prostředí, podpora bydlení apod. Plošné nekoncepční přístupy dnes uplatňované vedou k tomu, že přes výdaje rozpočtu, účelnost a účelovost v jednotlivých kapitolách, můžeme dokonce v některých případech hovořit o subjektivním vlivu na uplatňování takových výdajů.
Vláda si nestanovila konkrétní měřitelné cíle, proto hodnotí pouze otázku výdajů, nikoliv také jejich efektivnost a účelovost.
Není také důsledně uplatňován v řadě případů princip spolufinancování, ale potřeby sdružování státních prostředků v území. Regionální politika sehrává svou důležitou roli i s ohledem na vytvoření vyšších územních samosprávních celků.
Jako nutná daň z transformace naší ekonomiky se stala celá řada firem významným dlužníkem státu. Výběr daní, sociálního a zdravotního pojištění, splácení úvěrů, neplacení návratných dotací apod. Stát dnes uplatňuje neefektivní postupy ve funkci věřitele. Ve svých důsledcích se v mnoha případech smířil pouze s odpisem nelikvidních pohledávek.
Vzhledem k tomu, že stávající nečinnost a nekoncepčnost vlády nebo pouze náhodné nesystematické řešení v jednotlivých dílčích případech vede nadále k nevýběru daní, k postupnému odčerpávání dalších finančních zdrojů z majetku státu, veřejných financí, prostřednictvím např. Fondu národního majetku, Konsolidační banky, České finanční, České inkasní apod., jeví se jako nutné jednoznačně stanovit strategii vlády v úloze státu jako věřitele. Neaktivní, pasivní přístup státu představuje v této fázi transformace neodůvodnitelné ztráty, které dnes není možné považovat za potřebnou daň transformace.
Možná, že by se zde ukázalo i jiné pojetí makroekonomické rovnováhy, kdybychom velmi podrobně posuzovali, jaké mimovýsledkové peníze mimo státního rozpočtu, mimo Fondu národního majetku, mimo jiných státních fondů, mimo obcí, se skutečně dostaly do oběhu a narušovaly makroekonomickou rovnováhu. Teď mluvím výslovně o věcech, které se týkají finančních pohybů při nápravě situace v bankách. Na toto téma by asi bylo užitečné se zeptat guvernéra České národní banky.
V české ekonomice představují rozhodující páteř ekonomiky firmy, které jsou považovány za strategické. Tyto firmy s ohledem na konkurenční prostředí v důsledku vstupu do Evropské unie, ale i dnes v důsledku globalizace výroby a obchodu by měly podléhat specifickým kritériím, která by měla stanovit vláda. Jmenovitě např. podpora exportu, vstup zahraničního kapitálu do rozvoje těchto firem, uplatňování zákonů, např. zákona na ochranu veřejné soutěže apod.
Dámy a pánové, ještě před závěrem bych se rád vyjádřil k některým vystoupením na dnešní schůzi k rozpočtu, a to v několika souvislostech, přestože bych měl mít možnost se k nim vyjádřit v závěrečném slově zpravodaje. Nicméně to, co chci říci, asi nepatří do závěrečného slova zpravodaje. Jsou to reakce na to, co zde bylo řečeno.
Uvedu to tím, že až do hlasování budu velmi přemýšlet o tom, jestli nezměním své stanovisko k návrhu zákona o prvním čtení rozpočtu poté, co předseda nejsilnější opoziční strany zde vystoupil jako člověk zcela nedůvěryhodný a tím prokázal něco, co by se v tomto parlamentě nemělo stávat. Kdyby zde byl, zeptal bych se ho - vím, že jeho oblíbeným autorem je Michel de Montaigne - jestli ten jeho projev bylo to, čím projevil jednu velkou myšlenku tohoto autora: "Největší věc na světě je vědět, jak být sám sebou." Jestli skutečně pan předseda Poslanecké sněmovny byl v tomto případě sám sebou, pak by pro mě ani pro žádného občana této země nebylo těžké se rozhodovat.
Snad by bylo dobré říci ještě něco na podobnou adresu. Opět cituji téhož autora: "Kdo si klade za úkol odstranit pouze, co ho trápí, může vyjít zkrátka, neboť po zlém nenastupuje vždy nutně dobré. Může je vystřídat i nové zlo, horší předešlého." To nové zlo bylo ve vystoupení předsedy Poslanecké sněmovny předvedeno přímo brilantně.
Rád bych panu předsedovi Poslanecké sněmovny poskytl jisté informace, které jistě postrádá, protože už poněkolikáté si trvale plete některé ekonomické pojmy. Použil pojem "hrubá zadluženost" v takové logice, jako kdybychom my, daňoví poplatníci, všechno to, co je v hrubé zadluženosti, dlužili v zahraničí. Nikoliv. Hrubá zadluženost představuje brutto převzaté závazky ze zahraničí. Všechno, co si kdo půjčil z České republiky, soukromě, stát, obce - to všechno je hrubá zadluženost. Pan předseda sněmovny to podal tak, jako že to někdy budou daňoví poplatníci všechno splácet. Hluboký omyl, pane předsedo Poslanecké sněmovny. Poplatníci mohou odpovídat za závazky, které převzal tento stát a ty ke spokojenosti daňových poplatníků nutno říci jsou velmi malé a zadluženost i hrubá zadluženost státu jako takového je velmi nízká, ať zahraniční nebo domácí, ve srovnání s kterýmikoli sousedními zeměmi i se zeměmi Evropské unie.
Takže ty dluhy jsou buď obcí, tam je to samozřejmě nebezpečné, ale v obcích mají občané blíže k těm, co rozhodují a mohou výsledky kontrolovat na místě samém. Nicméně, tady připouštím, že i my se můžeme cítit dlužníky. Nevyřešili jsme legislativně problém, jak důsledně kontrolovat veřejné finance v obcích. Je to složitý právní problém, ale bude potřeba jej řešit. Ale většina té hrubé zadluženosti je soukromá a kdyby nebyla, pane předsedo Poslanecké sněmovny, nebyly by tady ony zahraniční investice získané z půjček a kdyby jich tady nebylo to značné množství, co jich tady je, tak při nedostatku domácího kapitálu nevím, z čeho by přišel na svět i ten malý růst, který přichází a pak netuším, pane předsedo Poslanecké sněmovny, z čeho chcete udělat ten velký růst.
Takže podávat takovéto informace neinformovaným je zavádějící a je to - pokud si mohu dovolit toto ostřejší tvrzení - zlovolné.
Pan předseda Poslanecké sněmovny, ale i jiní předvádějí, jako bychom zde ve sněmovně neměli odvahu, vůli a ani chuť, jako bychom nechtěli zvednout důchody. Pane předsedo Poslanecké sněmovny, buďte od té dobroty a uvažte, že když to učiníme, musíme v jednom hlasování hlasovat o dvou věcech, že každý z nás, každý zaměstnanec této země bude platit o tolik procent více důchodového nebo zdravotního pojištění, aby se naplnily potřeby tou měrou, jakou vy nezodpovědně slibujete. Tato nezodpovědnost byla příčinou našeho konfliktu v roce 1995, když jsem odmítl číst návrh, který potom přečetl někdo jiný, o tom, že rozpočet se má navyšovat. Bylo to příčinou konfliktu v roce 1996 o rozpočet. Tehdy ve volebním roce koalice samozřejmě z volební logiky zdůrazňovala, jak je plná státní kasa a jak je všechno v pořádku. Je to obvyklý normální volební trik. Já jsem mu neuvěřil. Pan předseda Poslanecké sněmovny asi ano, protože z kasy, ve které nic nebylo, chtěl přidávat do rozpočtu peníze. Prostě chtěl loni utrácet víc, než bylo možné dát a ještě s tím, že by založil prostřednictvím zvýšení mezd povinnost to platit i v dalších letech. Ty výdaje by se staly povinnými a stát by dnes stál před problémem, že o několik miliard by musel hledat zdroje navíc. Tedy vedlo by to k deficitu.
Takováto nezodpovědnost nemůže být přijatelná pro nikoho, kdo chce být odpovědný a nemůže být vůbec přijatelná pro sociální demokracii jako historický fenomén. To je prostě chování politických stran, takto se chovat, slibovat nemožné, které jsou na okraji politického spektra a mohou vědět, že nikdy nebudou muset dokázat, co slibují. Ty si to mohou dovolit.
Snad by bylo ještě dobré připomenout jednu argumentaci, která zde byla použita a nejen jednou, ale mnohokrát. Argumentuje se tím, že rozpočet jakoby se mohl navyšovat jaksi rozhodnutím někoho, kdo připraví podklady někde mimo, bez znalosti faktů, bez podkladů a připraví jakési číslo a to číslo se zde předloží. Doporučí se vládě, příp. když se někdo splete a neví, o čem se hlasuje, tak při poměru sil, který tady je, se taková moudrost může i přijmout a můžeme vládě doporučit řešení, které je od začátku do konce velmi špatné. Vláda samozřejmě nemusí usnesení sněmovny brát vážně. Doufám, že ta sněmovna se neznemožní, ale znemožní se ti, kteří takovéto nezodpovědné řešení navrhují. Musím kategoricky odmítnout pokusy předvádět, že někdo umí sestavit, mimo ty kompetentní za pomoci obrovského aparátu státních úřadů, státní rozpočet. To je prostě hra, divadlo předvádějící neinformovaným, že na vrcholu pyramidy přidám dvě tři čísla a tvářím se jako mistr světa, který všemu rozumí. Výsledek je zcela nekompetentní návrh, opět balamutící lidi a přesvědčující je, že ti, co vládnou to neumějí a nechtějí a my kdybychom vyhráli, tak to půjde, protože my to chceme. Přitom to není vůbec o tom, co kdo chce, ale je to o tom, co ekonomická situace dovoluje. A ta se nezmění bez ohledu na to, jestli zítra bude ministerským předsedou Klaus nebo Zeman. Ekonomická situace je jaká je a je jevem relativně dlouhodobým. Změnit ji je možné, ale o tom byla řeč v mnohých kompetentních vystoupeních tady, ať opozičních či koaličních, nebo ve vystoupení ministra financí. I já jsem se o to pokusil, ale rozhodně to nebylo ve vystoupení předsedy Poslanecké sněmovny a rozhodujících vystoupeních sociální demokracie. Považuji za velmi špatné, že jsem musel tímto způsobem vystoupit a že jsem musel tuto velmi nepříjemnou pravdu říci. Ale bylo by třeba jednou říci, kdo že je král a kdo že je nahý.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Wagnerovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Krejsa.***