Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, dámy a pánové, vládní návrh zákona o státním rozpočtu je nutno považovat z hlediska vládou předpokládaných vyrovnaných příjmů a výdajů státního rozpočtu na rok 1998 ve výši 537 mld. Kč za zcela nereálný a neuskutečnitelný. V úvodu se proto budu věnovat pouze části obecné.

Jak všichni víme, a není to žádné tajemství, zahraniční zadluženost České republiky přesáhla již 20 mld. amerických dolarů, což v přepočtu činí 660 mld. Kč a je v přepočtu na jednoho obyvatele včetně kojenců 65 000 Kč, tedy více než pětinásobek průměrného měsíčního platu. Na pokrytí zahraničního dluhu by nestačil ani devítiměsíční export. Zadluženost České republiky se přitom nadále zvyšuje. Z hlediska hlavní příjmové kapitoly rozpočtu ČR - příjmů z daní - je nutno konstatovat, že předpokládaná částka nemůže být pro příští rok vybrána, a to z důvodů

a) obrovských daňových nedoplatků, které pouze za minulý rok oficiálně činí 63 mld. Kč;

b) z důvodů úmyslného krácení daní fyzickými i právnickými osobami;

c) z důvodu zániku tisíců fyzických i právnických osob, které za poslední čtvrtletí svoji činnost ukončily, tedy zkrachovaly a už žádné daně platit nebudou;

d) z důvodu celkového rozkrádání a vytunelování téměř celé ekonomické základny ČR;

e) neustálého nárůstu ekonomické kriminality a z ní následných nedozírných národohospodářských škod.

Proto nelze očekávat při dalších ekonomických, sociálních či bezpečnostních problémech příjem v plánované výši 536,6 mld. Kč. Přitom všichni víme, že další dlouhé desítky miliard korun tvoří dlouhodobá platební neschopnost mezi většinou ekonomických subjektů v České republice, obrovské nezaplacené, mnoho desítek miliard činící dluhy, které řada zločinců dodnes nezaplatila na účet Fondu národního majetku za tzv. privatizaci. Tyto skutečnosti jsou v současné době natolik aktuální, že i slepý a hluchý občan je si toho vědom.

Je skutečně až dojemné, jak v současné době na základě tzv. balíčku opatření finanční správy šikanují drobné podnikatele, a to mnohdy o částku několika desítek korun. Tyto případy se stávají v poslední době velice často. Ovšem na druhé straně např. pouze za zdravotní a sociální pojištění dluží podvodníci všeho typu (pan Stehlík a spol.) stamilionové částky a jejich úhrada nebude nikdy provedena. Nechť se představitelé vládnoucí garnitury poohlédnou ve vodách jim vlastním, ve svém nejbližším okolí a podívají se na desetitisíce veksláků a lumpů všeho druhu, kterým tato vláda zcela vědomě a dlouhodobě všechna tato zvěrstva toleruje, v mnohých případech dokonce otevřeně podporuje.

Proto tak jako v minulém roce, bude v roce letošním několikrát seškrtán státní rozpočet, opět deficitní, částkou zhruba více než 25 mld. Kč. Proto se jeví jako zcela jednoznačná eventualita, že navrhovaný státní rozpočet při pokračující likvidaci ekonomiky České republiky vydrží možná tak dva měsíce. Během této doby dojde k dalšímu propadu celé ekonomiky, k nárůstu inflace, zvýšení zahraničního dluhu, nárůstu druhotné platební neschopnosti, neplacení daní, poklesu nominální hodnoty koruny a dalšímu výprodeji posledních zbytků ekonomiky České republiky. S tím vším budou spojeny další a další škrty ve všech výdajových kapitolách rozpočtu České republiky. Je všeobecně v celém civilizovaném světě uznáváno, že země, která drasticky omezuje všechny veřejné výdaje, tak, jako současná vláda, spěje k celkovému bankrotu.

Nechci zde vyjmenovávat všechny jednotlivé škrty v jednotlivých resortech a ve veřejných výdajích. Jsou to velmi negativní zásahy, které již vedou a dlouhodobě povedou k nárůstu nezaměstnanosti a k likvidaci zdravotnictví, dopravy, školství, zemědělství či kultury.

Je velmi zajímavé, jak současní mocní, kteří se vyšplhali do svého postavení po zádech statisíců podvedených občanů České republiky, dnes v rámci hysterického vstupu do paktu NATO, jsou ochotni svou zradu na vlastním národě završit i zvýšenou finanční injekcí do výdajové položky armády České republiky. Vzhledem k tomu, jak jsme se ve své historii poučili, žádný vojenský pakt pro naši zemi nepřinesl nic dobrého. A tak musím konstatovat, že velení NATO ve Washingtonu, kterému nejde vůbec o připravenost a vybavenost dnes již rozložené armády České republiky, ale jde těmto generálům, tak jak generálům Sovětského svazu o naše území, letecké základny a vojenské velitelské stanoviště, kterých právě po armádě Sovětského svazu zbylo na našem území velmi mnoho. Proto není nejmenšího důvodu zvyšovat výdaje na rozpočet armády České republiky. Pro armádu České republiky současný rozpočet, který dodnes byl, plně dostačuje. Bude-li armáda své finanční zdroje používat hospodárně a skutečně pouze pro zabezpečení všech potřeb provozu, budou tyto zdroje dostatečné.

Jako radu všem zběsilým a pomateným pánům militaristům bych doporučil zcela jednoznačně světově vyzkoušený a prověřený model neutrality. Peníze, které naše těžce zkoušená zem ušetří tímto krokem, budou řádově do budoucna ve stovkách miliard korun. Pakliže tyto ušetřené peníze nebudou okamžitě rozkradeny, můžeme se pak dokonce dočkat takové převratné události, jako že se nebudou muset zavírat nemocnice, likvidovat dráhy či odborná učiliště, vysokoškolské koleje, provozuschopné závody, nebo uzavírat či vracet německým rytířům kulturní památky.

Mohu ještě doporučit jedinou cestu, která může naší stále se zhoršující situaci napomoci. Touto cestou nejsou nekončící škrty a dokradení všeho, co ještě zbylo, ale naopak možné úspory, kterých Česká republika ještě má určité množství. Výběr a dovýběr daní, okamžitě doplacení všech dluhů dlužníků Fondu národního majetku. V případě okamžitého nezaplacení těchto pohledávek má stát plné právo provést zpět restituci těchto nezaplacených a vytunelovaných objektů. Doplatek všech velkých dlužníků za sociální a zdravotní pojištění. Snížení počtu úředníků státní správy ze současných 250 000 na 150 000. Zrušení Senátu. Odchod vojenské jednotky v rámci SFOR z Bosny. Odchod České republiky ze všech bankrotářských organizací, jako například Mezinárodní měnový fond, Banka pro obnovu a rozvoj, UNESCO, OSN, OECD atd. Konfiskaci všech nakradených a zločinem získaných majetků.

Vzhledem k těmto skutečnostem nelze považovat návrh státního rozpočtu, předložený vládou České republiky za nic jiného, než za zoufalý pokus prodloužit agonii současného režimu a proto nemohu jako poslanec zvolený za SPR-RSČ tento návrh rozpočtu podpořit.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kramperovi a prosím, aby se ujal slova pan poslanec Jaroslav Gongol.

Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, náš jednací řád v této sněmovně nám pro první čtení o rozpočtu moc možností nedává. Rozumné argumenty se zde asi nebudou brát na zřetel. Výše rozpočtu v příjmech a výdajích je dána ve vládním návrhu a koalice za přispění předsedy nově vytvořeného politického klubu to už nějak zvládne. Jako již tradičně, zřejmě tak říkajíc "na oko" zazní zdrcující kritika tohoto rozpočtu a na vládě nezůstane suchá nit. Ale ona už dnes ví, že bude přikryta jeho ochranným deštníkem a brzo oschne. Bude to dokonce opět velice laciné, stejně jako třeba příslib o tom, že vláda bude privatizovat banky až po informaci parlamentu. Zřejmě si oba partneři tenkrát oddechli, když se jim takticky podařilo zaměnit slůvko "souhlas" za "informaci". Tentokrát možná k tomu bude stačit vydání nějaké brožurky, třeba nazvané sociální mapa. Ale nechejme se překvapit, možná, že se mýlím a tentokrát skutečně půjde o to, aby vláda předložila takový program a další postup, který rozhýbe naší ekonomiku - alespoň to zde tak zaznělo, jako požadavek.

Zcela jasně musím v této souvislosti říci, je to ekonomika, dámy a pánové, která utrpěla za této vlády v tomto státě nejvíce. Dovolte mi malou vysvětlivku. I když vám to možná připadá jako známé, často opakovaný výraz jednoho poslance v této sněmovně, přesto to není reakce na něho. U něj skoro vždy šlo o rčení - je to ideologie nebo rčení, je to morálka.

Daleko blíže k realitě jsou však ti, kterým to připomíná interní heslo demokratů pro úspěšné poslední prezidentské volby v USA. V úvodu tohoto volebního hesla doslovně zní: je to ekonomika - to oslovení je poněkud jiné a je vulgární a protože já si nelibuji ve vulgarizmech, ale i proto, že jsem přesvědčen o tom, že i v této sněmovně sedí řada chytrých lidí, tak jsem je zaměnil. Ale kdyby snad někdo toto interní heslo demokratů USA neznal, tak jsem ochoten mu ho v kuloárech sdělit.

Je to tedy ekonomika - musím říci zcela jasně, že zchátralá ekonomika, která je příčinou toho, že státní rozpočet je v příjmech i ve výdajích žalostně nízký, tedy zcela restriktivní. Není snad příhodnějšího vyjádření ve všeobecné rozpravě ke státnímu rozpočtu než to, co použili jeho autoři. Ti doslova uvedli: "hlavním záměrem přípravy státního rozpočtu na rok 1998 bylo hledání cest k jeho vyrovnanosti ve složitých ekonomických podmínkách, ovlivněných zejména snížením výkonu v hospodářství a katastrofálními povodněmi. Ono slovo "katastrofálními" by zcela jistě slušelo i ekonomice. Z první části této citace je zcela zřejmé, že jediným cílem rozpočtu se stala jeho optická vyrovnanost v době nefunkční ekonomiky. Není to po 7 letech vlády jedné strany trochu málo? Vždyť volební heslo naší vládní strany znělo docela přitažlivě: víme, chceme, dokážeme. Že by to již tenkrát chtěli? Vždyť po listopadu 1989 jsme často slýchali, že po 2 letech nastartuje nová vláda naši ekonomiku a dosáhne nejvyspělejších zemí. Kde skončilo to sebejisté tvrzení pana Kočárníka, tehdejšího ministra financí, když v rozpočtovém výboru loni prohlásil, že končí definitivně období utahování opasků. Konec konců kdyby si to někdo nepamatoval, je to možno ověřit ve stenozáznamu.

Dámy a pánové, ono utahování opasků nekončí a jak je vidět z tohoto rozpočtu, jeho další daleko vyšší fáze teprve začíná. Umělecký kovář, který ztvárnil Klausův opasek utažený na poslední dírku a který vystavuje na hradě Helštýn, má opět inspiraci. Ale tu inspiraci měli mít tvůrci tohoto rozpočtu k tomu, aby to nebyl rozpočet v konečné fázi plus mínus 0, ale aby základní podmínky pro skutečně prorůstový rozpočet na budoucí léta byly vytvořeny. Tohoto úkolu se vláda - jak sama ve své preambuli přiznává - definitivně vzdala. Ještě loni bylo v návrhu rozpočtu na rok 1997 založeno, že růst hrubého domácího produktu bude 5,4 % - opakuji 5,4. Na mou připomínku, že vývoj ekonomiky v posledním období tomu nenasvědčuje, jsem sklidil jen arogantní připomínky předkladatele.

Skutečnost je taková, že to bude okolo 1,2 až 1,3 %, což již před povodněmi připustil i pan premiér. Není to tedy vlivem katastrofálních povodní, ale spíše vlivem katastrofální ekonomické politiky této vlády.

Jakou vizi ekonomického vývoje tohoto státu tato vláda tímto rozpočtem předkládá? Jaký to bude vývoj? Musím konstatovat, že i Český statistický úřad bude mít velmi ztíženou pozici vyřešit a vylepšit statistické údaje, i když se samozřejmě velice snaží různými úpravami metod nebo započítáním tzv. šedé ekonomiky vylepšit image naší ekonomiky. V poslední době dokonce své prognózy ani neuvádí. Zkusme to alespoň u hrubého domácího produktu.

Po tomto roce nedosáhne hrubý domácí produkt ani 90 % výše HDP v roce 1989. I kdyby to byl v příštím roce růst 2 % a stejně v dalších letech, úrovně roku 1989 dosáhneme v roce 2003. To je na Nobelovu cenu za ekonomiku. Je to ztracených 14 let. To jistě tento národ v roce 1989 nepředpokládal.

Bude dobře, když si tento skutečný vývoj naší ekonomiky porovnáme s vládním prohlášením po volbách v minulém roce. Myslela to tato vláda vážně, nebo se jednalo jen o volební trik? Růst HDP měl být okolo 5 až 7 %, růst výdělků dokonce 20.000 Kč v roce 2000, inflace každým rokem nižší s cílem dosáhnout snížení na 3 %, abychom splnili Maastrichtské dohody.

V našich masmédiích se často setkáváme s kritikou situace na Slovensku. I když mě to mrzí, protože bych zcela logicky raději říkal, že jsme lepší, musím říci, že tato slovenská vláda u nás tolik kritizovaná, dosahuje v ekonomice výsledků podstatně lepších.

Celá vládní koalice shodně papouškuje to, že hlavní příčinou ekonomické krize je přerušená privatizace. Dle mého názoru se opět hluboce mýlí. To co se dosud provádí, je ve skutečnosti výprodej národního majetku bez příjmů za něj do státní kasy. Dá se říci, že byl rozdán jako lenní panství za dobré služby a ve značné míře rozkraden. Na prodej zbývají ještě banky, státní půda a několik podniků. Ty lukrativní, nazývané rodinným stříbrem, jsou rozebrány. Není právě Slovensko, kde se tak ukvapeně neprivatizovalo a zejména nerozkrádalo, ale dosahuje růstu 5 až 6 % meziročně toho důkazem? Není již na čase si udělat hlubší rozbor naší ekonomické krize a neomílat ideologická hesla? Neustálé papouškování některých politiků, že hlavní příčinou neúspěchů naší ekonomiky je pomalá privatizace či dokonce její zastavení, připomíná jednu zkazku. Řeknu ji zde.

Jeden mudrc prováděl výzkum, proč blecha, když je tak malá, tak daleko skáče, ale co udělat pro to, aby skákala ještě více. Svůj výzkum založil na principu, že jí bude utrhávat nohy. Výsledky pečlivě zapisoval a tyto zněly: utrhnu-li bleše jednu nohu, opět skáče. Nutno pokračovat. Další zápis zní: utrhnu-li dvě nohy, opět skáče. Nutno pokračovat. Zápisy pokračovaly dále a končí takto: závěr vědecké práce zní: utrhneme-li bleše všechny nohy, tato neslyší.

Pokud jde o některé naše politiky, neslyší hodně dlouhou dobu, a tak se utrhávají naší ekonomice další nohy, pardon - privatizuje se dále jako např. v Českých drahách, až se doprava na železnici zcela ochromí.

Vrátím se ještě k oné preambuli, která hovoří o nepříznivém vývoji ekonomiky a následcích povodní. Ty jsou vyčísleny v dopadu na rozpočet ve výši 9 miliard korun. Dejme tomu, že je to objektivní údaj. Z toho však plyne, že vše ostatní je důsledkem špatné ekonomiky. Spočítejme si, kolik to ve skutečnosti je.

Vyjdu z původního rozpočtu na rok 1997, který činil 549,5 miliardy korun. Počítám-li 10%ní inflaci, a možná bude vyšší, pak valorizovaný rozpočet bez nárůstu by měl činit asi 605 miliard korun. Ten dnešní nám předkládaný činí pouze 536,6 miliardy, to je pouze 89 % valorizovaného původního rozpočtu, tedy o 68 miliard méně. Odečtu-li 9 miliard jako vliv povodní, pak je tam rozdíl skoro 60 miliard, a to nepočítám již s nárůstem HDP o 1 %, který i v tomto neúspěšném roce zaznamenáme a který by měl i tento rozpočet poněkud zvýšit. Je to důvod k jásotu? Jistě že ne.

Pak se nelze divit, že tento rozpočet je ochuzen zejména v kapitálových výdajích, že se nedostává na rozvoj dopravní infrastruktury, která je zásadní podmínkou pro rozvoj regionu. Nedostává se na rozvoj zaměstnanosti či na základní prorůstové faktory budoucího rozvoje ekonomiky. Víme, jaká je již dnes nezaměstnanost, že se blíží k 5 %. Jsou regiony, a bohužel musím říci zejména hornické jako Most a Karviná, kde je nezaměstnanost 11 až 12 %, a v návrhu rozpočtu je 1 miliarda na rozvoj zaměstnanosti. Vím, že je to o 400 milionů korun více než letos, ale spočítejme si, kolik činí státní příspěvek zaměstnanosti, který platí podniky i my do státní pokladny. Ten za rok 1996 činil 15,6 mld. korun. Od roku 1993, kdy se tento příspěvek vybírá, je to celkem 44,7 mld. korun, tudíž státní rozpočet nebyl v žádném roce vyrovnaný, neboť se na něj skládal Fond národního majetku, důchodové pojištění a Státní fond zaměstnanosti, který již podle názvu říká, na co by měl být použit.

Rozhodně ve druhém čtení budu navrhovat, aby tyto peníze byly dány na skutečný rozvoj zaměstnanosti v nejvíce postižených regionech. Předpokládám, že se podaří zařadit do programu i výstavbu dálnice D47, která je pro ostravský region životně důležitou stavbou. Snad to podpoří další poslanci za tento region, včetně předsedy vlády - nepřítomného, ale i ti, kteří vždy přispěchali na pomoc vládní koalici a zdůrazňovali, že se v tomto regionu vlastně nic neděje. Útlumové programy v hornictví, v hutích, ale i v dalších strojírenských podnicích je nikdy nevzrušovaly. Dnes se alespoň částečně zdá, že jim to začíná docházet. Nebo že by to byla u některých jen předzvěst přípravy nové koalice? Ale tyto úvahy o lepším rozdělení výdajů mohou přirozeně nastat až ve druhém čtení, až bude odsouhlasen rozpočet v tomto prvním čtení. Musím proto konstatovat, že rozpočet je dokonale skrblický, ale vůbec ne prorůstový. Ve vládě máme zřejmě dostatek skrblíků, ale málo národohospodářů. Nebo možno to říci i jinak. Vláda předložila rozpočet, který lze objektivně nazvat, že "hora porodila myš".

Pro případ, že nebude odsouhlaseno usnesení o rozpočtu, které zde bylo za klub KSČM předloženo, dávám další pozměňovací návrh. Tentokrát předpokládám, že bude mít naději na přijetí, neboť se v podstatě jedná o stejnou sumu, jaká byla původně předložena pro rozpočet na rok 1997. A protože znám způsob myšlení této vlády, že jen pomyšlení jakéhokoli návratu zpět, tedy i v rozpočtu, jim nahání husí kůži, předpokládám, že by tento návrh měl být přijat.

Navrhuji a doporučuji, aby byl ve výši 549,5 mld. korun, doporučuji dále, aby rozdíl ve výši 13 mld. korun se zabezpečil v částce 10 mld. korun výběrem daňových nedoplatků a 3 mld. korun zvýšením daní u právnických osob, které při zajištění dobré platební disciplíny jsou podhodnoceny. Vždyť vláda v tomto rozpočtu ani nepřiznala, že dala daňový odklad některým finančním kolosům a tyto pak mají na náročné přestavby svých budov, ale na výstavbu dálnice D47 či železniční koridor se prostředků nedostává. Jsou tedy reálné důvody takovýto návrh zamítnout.

Můj pozměňovací návrh zní:

1. Poslanecká sněmovna vrací vládě ČR návrh státního rozpočtu ČR na rok 1998.

2. Doporučuje vládě ČR provést změny základních údajů návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 1998 takto:

a)výše příjmů se stanoví částkou 549,5 mld. korun, výše výdajů se stanoví částkou 549,5 mld. korun;

b)celkový finanční vztah k rozpočtům obcí, a to dotacemi, se stanoví částkou 12 mld. 350 mil. korun.

3. Stanoví termín předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 1998 do 16. 11. 1997.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Gongolovi. Prosím, aby se slova ujal pan kolega Jiří Payne, připraví se pan poslanec Krejsa.

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane místopředsedo, vážený zbytku sněmovny, dovolte, abych začal lidovým příslovím: "Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde". Pan předseda ČSSD ve svém projevu v úvodu této debaty se odvolával na jakýsi text, o kterém uváděl, že kritizuje privatizaci v České republice. Dovolte několik poznámek k tomuto tvrzení.

1. Nejednalo se o text Severoatlantické aliance, jak uváděl, jednalo se o text Severoatlantického shromáždění.

2. Text nebyl uveřejněn, nýbrž prošel prvním čtením ve výboru Severoatlantického shromáždění.

3. Nejedná se o nějaký text nebo studii, jedná se o návrh prozatímní zprávy, tak jak je uvedeno na titulní straně tohoto tisku.

4. Protože tento tisk nebyl doposud schválen, tak nereprezentuje názor ani NATO, ani Severoatlantického shromáždění, ale obsahuje pouze soukromý názor zpravodaje. V tomto případě byl zpravodajem holandský socialista. Tato skutečnost je výslovně uvedena na titulní straně jmenovaného tisku. Takže každý, kdo tento tisk četl, tak si je vědom toho, že to není žádný oficiální tisk, nýbrž pouze soukromé názory zpravodaje.

5. Jednání o tomto tisku na výročním shromáždění Severoatlantického shromáždění skončilo s tím, že pasáž týkající se ČR bude ještě přepracována.

Jsou-li ostatní argumenty pana předsedy ČSSD Zemana, neboť jednalo se o stranický projev, stejně nekompetentní jako citát této zprávy, to neumím zcela posoudit. Každopádně, když už někdo si hledá hůl, měl by se postarat o to, aby ji měl vyfutrovanou poctivými argumenty.

Děkuji.

(Potlesk z části sněmovny.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Paynovi. S faktickou poznámkou pan kolega Palas, poté pan poslanec Krejsa.

Poslanec Jaroslav Palas: Pane předsedo, dovolte mi, abych faktickou poznámkou reagoval na slova pana poslance Payna. I kdyby jakkoli byla pravda to, co pan poslanec Payne říká, nic to nemění na faktu, že vládní koalice tuto republiku přivedla zu grunt. A chtěl bych říci panu kolegovi Paynovi - vaším prostřednictvím, pane místopředsedo - že zu grunt jsou dvě slova. A doporučuji realizovat závěrečná slova předsedy Poslanecké sněmovny.

(Potlesk z části sněmovny.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Krejsa, připraví se pan poslanec Wagner.

S faktickou poznámkou, s úsměvem na tváři kráčí k řečništi pan kolega Hofhanzl. Pane kolego Krejso, dejte mu šanci.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Děkuji, pane předsedající, děkuji pane Krejso. Musím přičinit poznámku, kolega Palas v této sněmovně byl, on se na tom také přičinil. Já s ním byl ve výboru.

(Ojedinělý potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan kolega Krejsa, připraví se pan poslanec Wagner.

Poslanec Josef Krejsa: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, program zasedání Poslanecké sněmovny se nyní dobelhal k projednávání státního rozpočtu na příští rok. Rád bych v této souvislosti zdůraznil, že vládou předložený návrh rozpočtu mě ani zdaleka nepřesvědčil o tom, že nemá chybu. Musím říci na rovinu, že státní rozpočet je asociální a současný trend ekonomického vývoje naší makroekonomické situace, který ji zobrazuje, jednoznačně dává za pravdu těm, kteří tvrdí, že současná vláda balancuje na pokraji ekonomického krachu.

Je to současná vládní koalice, která svým nekonvenčním pojetím ekonomiky, abych to řekl slušně na rozdíl od předsedy této sněmovny, zapříčinila, že i na kost seškrtaný a v mnoha výdajových kapitolách silně podhodnocený rozpočet, bude s největší pravděpodobností ztrátový. Velmi nerad vidím ve vládním návrhu rozpočtu jeho § 4 umožňující ministru financí krýt případný schodek státního rozpočtu vydáváním státních dluhopisů až do výše 15 miliard. Snaha o prosazení této klauzule zákona mi připomíná snahu plíživě zadlužit naši zemi. Po příchodu nové vlády bude také velmi diskutabilní - v případě, že to bude ČSSD, až nemožná - možnost zpětného odkupu státních dluhopisů. Občanům, kteří si ve snaze pomoci naší ekonomice, zakoupí státní dluhopisy, se pak může lehce stát, že jim v rukou zbudou pouze bezcenné kusy pomalovaných papírů s autogramem ministra financí. O efektu státních dluhopisů na vylepšení okamžité ekonomické situace lze s úspěchem pochybovat. Jak je totiž u naší vlády tradicí, zmizí takto získané finanční prostředky v hlubinách bermudských, transformačního trojúhelníku, dříve, než budou moci být pozitivně využity.

Na druhé straně je ovšem pravda, že ať ekonomický schodek našeho hospodářství zavinil kdokoliv, můžeme opravdu rozdělit pouze tolik finančních prostředků, kolik jich získáme. Tady musím, ač nerad, dát za pravdu bývalému ministru Kočárníkovi, neboť zadlužování u zahraničních bank je opravdu tou nejhorší variantou ekonomického harakiri, ke kterému s úspěchem spějeme.

Vyjma skutečnosti, že rozpočet je asociální, podstatně mi na něm vadí ještě dvě další skutečnosti. Zaprvé se domnívám, že rozpočtové kapitoly nazvané Kancelář prezidenta republiky a Senát Parlamentu jsou silně nadhodnocené, neboli, že Kancelář prezidenta a Senát dostávají příliš mnoho finančních prostředků, které každoročně mizí více než pochybným způsobem, mnohdy bez řádného vyúčtování, nebojím se říci, tunelování.

V kapitole Kancelář prezidenta republiky jsou přemrštěné výdaje na platy zaměstnanců i na investiční programy přestavby Pražského hradu a státního zámku Lány. Domnívám se, že není nutné, aby si Václav Havel budoval velkolepá a postmoderně interiérově vybavená sídla monarchistického typu pro sebe a svou manželku, jak se tomu děje. Václav Havel je multimilionář, takže by mohl nejen vykonávat svoji funkci čestně, to znamená bez nároku na mzdu, ale mohl by si sám připlatit na nadstandardní komfort, který si spolu se svou manželkou zavádějí, jak na Pražském hradě, tak v lánském zámku.

Pokud jde o Senát, myslím si, že zde je situace zcela naprosto jasná. Český David Copperfield, pan kancléř Kněžínek, již minulý rok kouzlil s finančními prostředky určenými na investiční programy oprav a rekonstrukce historických budov Senátu, přičemž místo těchto oprav a údržby historických památek v areálu Senátu, probíhala spíše modernizace a komfortizace vnitřních interiérů pro serenátory, promiňte, senátory, kteří se v budově Senátu údajně zdržují maximálně tři dny v měsíci po dobu schůze. Stejným zbytečným výdajem jsou podle mého názoru i enormní náklady výdajů spojených s výkonem funkce pro senátory. Nadhodnoceny jsou pak podle mého názoru i předpokládané výdaje Senátu na konzultační poradenské a právní služby. Senát má přiděleno příliš finančních prostředků, které bezpodmínečně nutně nepotřebuje a které mohou být využity k opravám jiných, více zdevastovaných kulturních památek než je Valdštejnský palác a Feldovský dům.

Zadruhé mi vadí, že Ministerstvo obrany má tradičně příliš vysoký rozpočet, než jaký si můžeme v naší ekonomické situaci dovolit a naopak Ministerstvo vnitra resp. Policie České republiky a Hasičská záchranná služba mají rozpočty zdaleka nedostačující jejich potřebám.

Nehodlám se vyjadřovat k situaci v naší armádě. To už za mne provedl včera pan premiér Klaus. Ale vzhledem k dvěma výše zmíněným skutečnostem, jsem se rozhodl podat pozměňovací návrhy ve smyslu přesunu finančních prostředků ušetřených v kapitolách Kancelář prezidenta republiky a Senát Parlamentu do kapitoly Ministerstvo kultury České republiky. Dále navrhnu, aby finanční prostředky ušetřené v kapitole Ministerstvo obrany byly převedeny do kapitoly Ministerstvo vnitra České republiky.

Pokud tyto moje pozměňovací návrhy Poslanecká sněmovna přijme, jsem rozhodnut podpořit vládní návrh rozpočtu. Své návrhy přednesu a zdůvodním dle jednacího řádu při druhém čtení v podrobné rozpravě.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Krejsovi. Slovo má pan poslanec Wagner.

Pane kolego, dovolte mi, než začnete hovořit, abych se krátce vyjádřil k vaší otázce, která zazněla ve chvíli, kdy jste mluvil jako zpravodaj. Já jsem vycházel trochu ze zkušenosti z minulých let a musím říci, že jsem si v mezičase ověřil, jak to bylo ve dvou letech, po které platí náš jednací řád. Pro vaši informaci, pan kolega Tomáš Ježek, na kterého jste se odvolával, uvedl jako zpravodaj usnesení rozpočtového výboru větou, která je ve stenozáznamu z 18. října 1995 na čtyřech řádcích. To tedy k roku 1995.

Je pravda, a to je zase korektní, abych uvedl já, že v loňském roce byla zpravodajská zpráva před návrhem na to, jak budeme postupovat při hlasování, pojata velmi široce. To je vše, co jsem chtěl dodat. Věřte nebo nevěřte, nebyl jsem konzultovat předtím ani vteřinu s kýmkoliv o tom, jak budu postupovat při řízení této rozpravy a neměl jsem ani v úmyslu se chovat jako arogantní vítěz. Omlouvám se za zdržení. Považoval jsem za korektní vyjádřit se k dotazu. Prosím, máte slovo.

***