Poslanec Eduard Zeman:
Pane předsedající, dámy a pánové, nejsem rozpočtář, nejsem ekonom a ti, kteří mne znají z minulého období, vědí, že jsem v uplynulých pěti letech k rozpočtu nevystupoval. Pokud tak činím dnes, činím tak proto, že některé z věcí, které zde zazněly, poněkud nesouhlasí.Slyšeli jsme, že tento rozpočet je vyvážený, že je realistický. Pokusím se z poměrně úzkého pohledu, z pohledu kapitoly školství, dokázat, že tomu tak není.
Úvodem bych rád připomněl, že loni touto dobou při projednávání loňského rozpočtu, tehdejší pan ministr financí Kočárník zde stál a velmi shovívavě se usmíval nad tím, když jsme požadovali omezení pravomocí vlády na 5 % úprav rozpočtu. Vysvětloval nám, jak obrovský prostor 5 % představuje a jak absurdní je, že by vláda tento prostor přesáhla. Bohužel jsem nucen konstatovat, že z pohledu kapitoly 333 úprava, která proběhla v tomto roce, dělala 9,5 %. Z toho 8 % v neinvesticích a mnohem více samozřejmě v investicích, kterých se to dotklo velmi dramaticky.
Dále jsme zde slyšeli, že tento rozpočet, ač úsporný, znamená pouze omezení růstu rozvoje nikoliv propad. Opět mi v mém poměrně úzkém úhlu pohledu školském toto nesouhlasí. Meziroční propad kapitoly se zahrnutím inflace jenom v tom rozmezí, které uvádí sama vláda, je velmi dramatický. Tvoří 27 %. Obávám se, že to nelze nazvat omezením růstu. Obávám se, že to je velmi dramatický problém.
Velmi často za uplynulá léta slýchávám od pravicových kolegů, že sama tato čísla nemají zásadní význam, že mnohem důležitější jsou trendy.
Dobrá. Je zde několik trendů, které možná o něčem vypovídají.
Za prvé - za poslední tři roky došlo k tomu, že vzestup státních učňů, tedy těch, na které platí stát a nikoliv podniková sféra, stoupl o 20 %. Za tu dobu státní rozpočet nijak nezohlednil 750 mil., na které to přišlo. Vytváří se tedy vnitřní deficit 750 milionů. Dá se mluvit o trendu.
Další, kde se dá mluvit o trendu: Když si uděláme křivku vývoje neinvestičních výdajů, od roku 1996 se tato křivka dramaticky zlomila a poměrně strmě sestupuje. To už není jeden roční údaj. To je trend.
Ale jsou zde ještě mnohem horší trendy. V období let 1995 - 1998 (z hlediska návrhu rozpočtu) neustále a plynule klesá podíl provozních výdajů. Klesá zhruba o 7 %. Klesá jak relativně, tak i v absolutních číslech. A přitom všichni víme - a dokonce i samo ministerstvo to uvádí - že výdaje na tyto položky vzrostly o 25 %. Je to opět trend, který lze vyjádřit křivkou. Tuto křivku můžete najít i v materiálu kapitoly 333, jak ji předložilo ministerstvo školství. Tento trend je poněkud děsivý. A opět zjistíte, že rozpočet nijak nepočítá s úhradou zvýšených cen. Čili opět se nám vytváří deficit. Rozpočet není tedy realistický. Nepočítá s něčím, co nevyhnutelně nastane. Opět je tu otázka, kde na to potom vezmeme.
Další trend - v období let 1995 - 1997 nejkritičtější oblastí celé kapitoly byly investice. Tyto investice v celém období nominálně stagnovaly. Přesně vzato - byly zamrzlé, což znamená, že s ohledem na inflaci de facto klesaly. V současném návrhu jejich meziroční propad ve srovnání se schváleným rozpočtem na rok 1997 dělá 35 %. Jde tedy opět o trend a opět o něco, co nesvědčí pro nějakou perspektivní racionální politiku. Opět je zde otázka, co budeme dělat dál.
Další údaj, který mohu použít: Meziroční indexy ve srovnání let 1996 a 1997 a ve srovnání let 1997 - 1998 - jestliže se běžné výdaje z hlediska těchto indexů ve srovnání s lety 1996 - 1997 zvýšily o 9,07 %, tentýž index z hlediska toho, co zde projednáváme, ukazuje minus 7,77.
Jestliže mzdové prostředky v podobném indexu vycházely loni plus 12,2 - a možná si někteří vzpomenete, jak jsme se tu dohadovali, zda je to dost a zda to odpovídá celkovému rozvoji - pak letos je minus 6,19. To není zpomalení růstu. To je reálný propad.
Jestliže věda a výzkum - jediná položka, na kterou se letos přidávalo - měla loni index plus 17,6 a má letos plus 7,91, vypadalo by to, že alespoň něco se zvyšuje. Samozřejmě není těžké přijít na to, že i tento index je pod úrovní inflace. Pokud nahlédnete trochu do vnitřností kapitoly, zjistíte, že je dosahován tím, že více než polovina této položky je získána převodem z prostředků vysokých škol.
Pokud se bavíme o dotacích občanským sdružením - a tady jsme u prevence drogových závislostí a podobných, tolik projednávaných v poslední době - zjistíme, že index pro loňský rok byl nula a pro letošek je to minus 44,2 %. Můžeme si tu příště opět povídat o boji proti drogám.
Konec konců zbývající běžné výdaje, o kterých jsem se již zmiňoval, že mají klesající tendenci dlouhodobě, měly loňský index minus 2,62, letos minus 14,3. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale z těchto čísel mi skutečně nevychází žádný omezený růst, ani stagnace, ale holý, surový propad. A to tady skutečně nyní nechci plakat nad svou kapitolou. Jenom upozorňuji, že leccos, co projednáváme v tomto prvním čtení, zřetelně nesedí.
Konečně naposled - ministerstvo školství dlouhodobě mluvilo o tom, že své mzdové úspory - velmi dramatické, nejdramatičtější ze všech kapitol - bude kompenzovat v rámci (a zde bych použil uvozovky) "politiky zaměstnanosti". Tedy snižováním počtu pracovníků. Ještě na začátku září mě tehdejší ekonomický náměstek tohoto ministerstva ujišťoval, že se pro letošek počítá s úbytkem - tedy pro rok 1997 -sedmi tisíc přepočtených pracovníků. V tisku se můžeme dočíst o tom, že k 1. září ubylo 9 tisíc učitelů. Ale když se podívám do návrhu rozpočtu kapitoly 333, zjišťuji, že tato kapitola počítá s tím, že oproti loňskému roku pracovníků ubylo jenom o 1400.
Nabízejí se dva závěry: Za prvé - něco v těchto číslech nesedí. Neubylo 7 tisíc, ubylo jen 1 400. Ubylo-li zároveň 9 tisíc kantorů, kde se proboha vzali ti, kteří je nahradili? Kde přibyli?
Je zde ještě další závěr. Jestliže tyto úbytky měly kompenzovat alespoň částečně pokles mezd, pokles, který jen v průběhu balíčkových škrtů dělal 2 242 539 000, neboli 6,19 %, jestliže z něj alespoň 4,5 % měly vykrýt předpokládané škrty, pak každý, kdo si vezme tužku a bude počítat, zjistí, že to, co obsahuje kapitola, znamená půl procenta. Čili o žádném vykrytí nemůže být řeč.
Nechci vaši pozornost napínat déle, než je nutné, ale na těchto několika jednoduchých údajích bych chtěl zdůraznit, že opravdu je důvod tento rozpočet jako nereálný, nepočítající s věcmi, které nevyhnutelně nastanou, a neobsahující způsob, jak je financovat, takovýto rozpočet vrátit k přepracování.
Děkuji.
(Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Eduardu Zemanovi. Prosím pana poslance Vladimíra Špidlu, aby se ujal slova. Připraví se pan kolega Gross.
Poslanec Vladimír Špidla:
Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, byl bych velmi rád, kdybychom to, co projednáváme, mohli nazvat projednáváním zákona o státním rozpočtu. Bohužel politická praxe současné vlády vytváří z tohoto dokumentu, o kterém pravicoví kolegové hovoří, že je to nejdůležitější zákon, který parlament projednává, pouhopouhý bezvýznamný cár papíru a svým způsobem dáváme svůj hlas nebo odmítáme dokument, který - ač se nazývá zákonem - je nedodržován bez nejmenších důsledků.Myslím, že krátké dějiny státního rozpočtu v roce 1997 o tom hovoří zcela jasně. Tento rozpočet byl během několika měsíců změněn ve všech jednotlivých položkách. Tento rozpočet končí deficitem, ač měl skončit vyrovnaně. O výši deficitu se můžeme vzrušeně přít, ale je naprosto zřejmé, že bude vyšší než 10 mld. Tento rozpočet, který se během několika měsíců tak zásadně změnil již znovu neprošel Parlamentem. To je něco, co považuji za selhání českého ústavního systému a doufám, že při projednávání současného státního rozpočtu se podaří velmi výrazně omezit zmocnění vlády a vytvořit nové ústavní a procesní náležitosti, jak se státním rozpočtem zacházet.
Rozpočet, který předložil ministr financí pan Ivan Pilip je opět koncipován stejně lehkou rukou, jako rozpočet minulého roku. Mohu to doložit na několika základních údajích, které se týkají sociálních transferů a kapitoly sociální věci.
Za prvé, v kapitole sociální věci se nepočítá s valorizací důchodů. Vychází se z názoru, že inflace nepřesáhne 10 %. Myslím, že nikdo nepochybuje o tom, že tento základní předpoklad je zcela nerealistický a že pravděpodobně byl zformulován jako pilíř rozpočtu jenom proto, aby nebylo nutné do rozpočtu zakalkulovávat případnou valorizaci důchodů a důsledky, které má valorizace životního minima.
Je samozřejmě otázka, jak si vláda bude počínat v okamžiku, kdy inflace překročí 10 % a kdy bude povinna důchody valorizovat. To jsou desítky mld, které je nutné vydat a nelze je získat nějakými účetními kouzly. Znamená to pouze jediné. Vláda nemíní návrh rozpočtu příliš vážně a nemíní ho v zásadě ani dodržet.
Dalším důkazem téže tendence je odhad míry nezaměstnanosti. Vláda odhaduje míru nezaměstnanosti na 5,4 % v ročním průměru, ačkoliv již v současné době se nezaměstnanost blíží 5 % a je otázka, jestli již tuto hranici momentálně nepřekročila. Daleko realističtější odhad hovoří o 6 až 7 %, opět s příslušnými důsledky ve státním rozpočtu. Tyto důsledky nejsou zohledněny a opět si kladu otázku, jakým způsobem by vláda v rámci svého návrhu situaci řešila. Opět, ač nerad, docházím k názoru, že vláda nemíní dodržet rozpočet ani v těchto parametrech a že uvažuje o tom, že nějakým nouzovým opatřením situaci zvládne konec konců jako v letošním roce. Právě tyto důvody a tyto důkazy, které ukazují, jak povrchně je koncipován základ státního rozpočtu zcela jasně ukazují, že neprojednáváme bohužel zákon o státním rozpočtu, ale že projednáváme něco, k čemu by se možná v hantýrce dalo říci vyhláška o státním rozpočtu, příp. návrh vládního nařízení o státním rozpočtu. Doufám pevně, že sněmovna si je této věci vědoma, že za několik týdnů prosadíme změny, které konečně z tohoto dokumentu skutečný zákon o státním rozpočtu učiní.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu kolegovi Špidlovi, prosím, aby se slova ujal pan kolega Svatomír Recman, připraví se pan poslanec Krampera.
Poslanec Svatomír Recman:
Pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, dovolte mi, abych se i já vyjádřil k návrhu státního rozpočtu na rok 1998. Tohoto důležitého evergreenu každoročního zasedání PS. Obrazně řečeno, jedná se o šlehačku na dortu každoroční poslanecké práce. Jsem rád, že se mohu zúčastnit tohoto projednávání a zároveň jsem rád, že v té současné situaci se jí zúčastním jako opoziční poslanec.Vážená sněmovno, za rozhodující při posuzování návrhu rozpočtu na fiskální rok 1998 považuji příjmovou stránku a nikoli seškrtávání výdajové stránky. Plně se kloním k názoru, že předloženému rozpočtu padne přívlastek škrtící, a to proto, že výdaje na příští rok mají stoupnout proti letošnímu roku jen o 5 %, tedy podstatně méně než očekávaná 9% inflace. Je to dokonce menší růst výdajů než letos, a to máme za sebou dva balíčkové škrty. Co to znamená? Především další oslabení hospodářského růstu, což je značně znepokojující a zároveň deprimující. Současná pravicová vláda si pod tlakem zoufalého nedostatku peněz počíná jako dřevorubec, který už rube vše hlava nehlava, jak to vtipně komentoval i tisk.
Důkazem toho jsou např. investiční výdaje, které i proti letošku klesnou o 4 mld korun. Peníze jdou prakticky jen na priority v resortech a rozestavěné stavby, nové stavby se zahajují jen výjimečně. To při jednání rozpočtového výboru potvrdil i ministr financí. Útlum postihne i přes předpokládanou půjčku od Evropské investiční banky také výstavbu a obnovu dálnic, silnic a železnic.
Dále bude živořit bytová výstavba, která v jiných zemích představuje značný prorůstový impuls a samozřejmě celé odvětví stavebnictví. Se smyslem pro černý humor je možné říci, že letní povodně pomohly tomuto odvětví alespoň k nějaké práci. Škrtící sevření se projevuje i v jiných oblastech. Např. výdaje v rozpočtové sféře, kterou již letos čeká pokles reálné mzdy na tom budou příští rok při zmrazení objemu mezd ještě hůř. Podle informace Českého statistického úřadu se to dotkne více než 850 000 pracovníků ve státní sféře. V záviděníhodné situaci zcela jistě nebudou ani důchodci. Vláda totiž v textové části v návrhu rozpočtu kalkuluje s tím, že zvýšení důchodů by mohlo být přesunuto z roku 1998 až k lednu 1999, tzn. došlo by k této valorizaci až po 17 měsících od poslední valorizace, která byla v srpnu letošního roku.
Vláda se chystá získat peníze jinými cestami, např. urychlenou privatizací bank a energetických podniků. Ve vládním materiálu o rozpočtu se doslova uvádí, že cituji: Při úvahách o urychlení privatizace strategických podílů státu brát v úvahu i pozitivní efekt na celkovou bilanci veřejných rozpočtů. Konec citace. Přesto ani všechny škrty a rozprodeje, a to i v malých městech a obcích nepovedou k tomu, že hospodaření veřejných rozpočtů v tom nejširším pojetí budou v příštím roce vyrovnané. Přitom se má schodek snížit na 14,2 mld korun. Ale ani to není v souladu s deklarovaným záměrem vlády o protiinflačním působení rozpočtové politiky. Proto nemohu souhlasit s klesajícím podílem výdajů veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu, který v roce 1994 činil 43,1 % a pro příští rok je plánován na 37,5 %. To nevychází z ekonomických rozborů, ale z teorie o minimální úloze státu. V České republice je již tento podíl podstatně nižší než v řadě evropských států. V r. 1994, hovořím proto o r. 1994, protože z tohoto období mám tyto údaje, např. podíl ve Francii činil 54,9 %, v Nizozemsku 54,4 %, Itálii 53,9 %, Německu 49 %, Velké Británii 42,9 %. Přitom průměr sedmnácti nejrozvinutějších zemí světa činil 47,2 %.
Zde bych směřoval dotaz na vládu nebo na předkladatele, pana ministra financí, s jakou dolní hranicí podílu veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu vláda nebo Ministerstvo financí do budoucna uvažuje, a kdy této cílové hodnoty chce dosáhnout? Jestli to bude ještě do konce tohoto volebního období.
Dámy a pánové, nelze nevzpomenout situaci před rokem, kdy se v této sněmovně projednával návrh státního rozpočtu na letošní rok, vládou slibované snižování inflace, kde zatím inflace vítězí nad vládní protiinflační politikou. Byl slibován růst hrubého domácího produktu, který byl vloni 8. října ještě vládou očekáván na úrovni 4,8 až 5,2 % - dnešní realitu známe, byla zde vzpomínána. Hovořilo se o rozumné stabilitě kursu koruny, slibovaný nárůst rozpočtových příjmů a výdajů letos silně narazil na dva restriktivní balíčky. Hovořilo se o slibovaném snižování vnějšího i vnitřního zadlužení České republiky. Po roce se ptám, kde jsou tyto hlavní cíle, kde jsou hlavní priority této vlády dnes?
Pokud situaci shrneme, není splněno nic zásadního, co zde představitelé vlády slibovali. Místo toho nám současná vládní koalice posílá číslované a časované balíčky. Předložený návrh rozpočtu na příští rok považuji za balíček číslo tři, který neřeší nic kromě toho, že se tím zastírá neschopnost této vlády vyvést českou ekonomiku z krize, do které nás dovedla, kdy se nám nejen vzdalují vyspělé západní ekonomiky, ale i ekonomiky okolních transformujících se zemí.
Samostatnou kapitolou je návrh vlády ke zlepšení správy daní. V materiálu je pouze jediná nic neříkající věta na straně dvě materiálu B. Domnívám se, že oficiálně uváděné nedoplatky na daních ve výši kolem 60 mld Kč a podíl šedé, čili skryté ekonomiky v úrovni 9 až 15 % hrubého domácího produktu, což v našich podmínkách obnáší 120 až 200 mld Kč, by si zasloužily podrobnější rozbor a konkrétnější systémové návrhy na jejich radikální nebo podstatné snížení. Poslanecký klub KSČM vidí právě ve vyšším vymáhání těchto pohledávek zdroj dodatečných příjmů do státního rozpočtu.
Mohl bych se některým opatřením vlády v návrhu rozpočtu věnovat šířeji a podrobněji, ale jsem přesvědčen, že efekt této činnosti by byl zanedbatelný. Zároveň bych se odvolal na mé vystoupení, které bylo zde ve sněmovně k státnímu závěrečnému účtu České republiky za rok 1996, kde jsem se tím podrobně zabýval. Od tohoto mého vystoupení se ekonomická situace v naší republice ještě zhoršila. Hospodářství přešlo od stagnace do stagnace.
Co považuji za jednu z rozhodujících příčin současného krizového stavu? Podle mého názoru současná vláda nemá strategickou vizi vývoje České republiky na přelomu 20. a 21. století, nemá zpracován koncepční rozvoj nosných, rozhodujících odvětví a řešení zásadních problémů, pokud neberu konzervativní nebo neoliberální vizi některých ústavních činitelů, že všemocný trh řeší vše. Jedná se například o koncepci průmyslové a zemědělské politiky, ochranu vnitřního trhu, agresivní podporu exportu, energetickou koncepci, novou koncepci zdravotnictví, reálnou koncepci bydlení a bytové výstavby, dopravní obslužnosti území atd.
Z makroekonomického pohledu se jedná v prvé řadě o vytvoření potřebných podmínek pro zvýšení výkonnosti ekonomiky a tím zvýšení příjmové stránky státního rozpočtu s cílem brzkého dosažení úrovně alespoň roku 1989. Na pozitivním přístupu vlády se však změnilo jen velmi málo, a to jen pod silným tlakem parlamentní opozice. A tak se ptám: Quo vadis, česká vládo? Odpověď si jistě doplní každý sám podle rozumu nebo politické příslušnosti.
Na závěr vystoupení k této části bych měl dotaz, který se týká materiálu A strana 2, kde je pod zkratkou, značenou dvěma hvězdičkami, uveden vliv šedé čili skryté ekonomiky. Přitom odkaz není nikde vysvětlen, proto bych požádal pana ministra, jestli by bylo možno podat k tomu bližší vysvětlení buď v průběhu závěrečného slova, anebo na nejbližším zasedání rozpočtového výboru.
Vážená sněmovno, kolegyně a kolegové, jaké je stanovisko a návrhy Komunistické strany Čech a Moravy na řešení této situace? KSČM chápe návrh státního rozpočtu jako koncentrované vyjádření hospodářské politiky současné vlády. O plodech jejího úsilí se mohou občané přesvědčit v praxi. Již v říjnu 1996 při prvém čtení návrhu státního rozpočtu na rok 1997 upozornil poslanecký klub KSČM na nereálnost sestavení rozpočtu a hrozící následky. Šlo nám o to v rámci provizoria omezit další mrhání se zdroji, zastavit další krácení veřejných rozpočtů, zabránit překročení krizové hranice v některých resortech a v získaném čase lépe koncipovat celou hospodářskou politiku. Vláda se však z vývoje během roku 1997 nepoučila a předkládá návrh rozpočtu v hlavních principech nezměněný. KSČM proto nemůže podpořit takové přístupy vlády k sestavení rozpočtu a rozpočet odmítá. Komunistická strana se domnívá, že hlavní příčiny současných negativních tendencí je chybně zvolená ultraliberální hospodářská a transformační strategie a požaduje její přehodnocení. Je nám jasné, že prosazení nové strategie je otázkou politického i odborného dialogu, a tak v prvé řadě navrhujeme projednání a přijetí okamžitých a konkrétních protikrizových opatření i s využitím mimořádných a dočasných nástrojů tak, jak o tom ve svém vystoupení hovořil i předseda ústředního výboru KSČM Miroslav Grebeníček.
Smysl takového opatření komunistická strana spatřuje v odvrácení dalších nezvratných ztrát a devastace, v odstranění rozhodujících rizik pro další ekonomický vývoj a přípravě podmínek pro přechod k nové národohospodářské koncepci. Za klíčové považujeme spojení ekonomického rozvoje s uspokojivým řešením sociálních otázek. V této souvislosti požadujeme, aby se rozpočtová politika stala prostředkem oživení a nikoliv útlumu hospodářského růstu v zemi. Za tím účelem je nezbytné, nejen nutné, udržet určitou váhu veřejných rozpočtů v ekonomice, ale dát rozpočtové politice aktivnější a promyšlenější podobu, než je dosavadní politika škrtů, pasivně kopírující hospodářský propad. Je to i flikování rozpočtu z jednorázových zdrojů a nezájem o skutečné potřeby jednotlivých resortů, zejména tzv. odvětví rozvoje člověka.
Promyšlenější přístup k rozpočtové politice také znamená, že naše návrhy nejsou ohraničeny jenom jedním fiskálním obdobím, ale vycházíme z dlouhodobějšího pohledu. KSČM předkládá alternativní logiku tvorby státního rozpočtu včetně odlišných objemů proporcí v rozpočtových příjmech a výdajích. Pokud nebudou naše návrhy na podstatnější změny v prvém čtení vyslyšeny, předložíme alespoň dílčí pozměňovací návrhy tak, aby zvýšení vybraných výdajových položek bylo kryto úsporami v jiných položkách.
V rámci pozměňovacích návrhů budeme samozřejmě prosazovat omezení dopadu současné vládní politiky na rodiny s dětmi a důchodce. Mimořádnost rozpočtového období nevylučuje ani možnost rozpočtového provizoria. Na straně příjmů se domníváme, že objem vlastních příjmů lze zvýšit - oproti vládnímu návrhu 536,6 mld Kč navrhujeme úroveň příjmů 556,6 mld Kč.
Ozdravění příjmové báze znamená konsolidaci podnikové sféry, racionalizaci daní, transformaci finančního sektoru, výrazný tlak na šedou a černou ekonomiku. To je přirozeně i dlouhodobější úkol, počítající s výraznějším využitím rozpočtových prostředků na podporu nabídky, oživení domácí výroby a změny v mikroekonomické oblasti. To po určité době může zvýšit náš ekonomický potenciál a konkurenceschopnost naší produkce s důrazem na růst produktivity práce.
Příjmovou stránku rozpočtu lze mobilizovat poměrně rychle. Odmítáme přitom snahu přenášet současné rozpočtové problémy na obyvatelstvo bez hlubší diferenciace podle skutečných sociálních pozic.
Další utahování opasků by mělo vycházet ze zásady "ať platí ti, kteří platit mohou", kterým vládní politika přinesla tučné zisky a tímto způsobem spravedlivěji rozložit transformační náklady.
Nutné rozpočtové zdroje je možné získat především důsledným výběrem daní, posílením daňové disciplíny a redukcí daňových úniků. Kdyby se podařilo v roce 1998 získat minimálně 20 - 25 % z narůstajícího objemu daňových nedoplatků, neboť registrované nedoplatky tvoří dnes 15 % z celkového inkasa zejména daně z příjmu právnických osob, znamenalo by to navíc 12 - 15 mld. Kč příjmů. Za tímto účelem je třeba neprodleně zavést zpřísněné postihy neplatičů, systémy pravidelné daňové kontroly a mimořádných kontrol na úrovni standardního systému ve vyspělých zemích. Mimo jiné to předpokládá i zavedení automatických pokladen, a tím i zlepšit kontrolu tržeb u stánkařů. Jsem si zároveň vědom, že větší část pohledávek státu je již dnes z této kapitoly nevymožitelná a ztracená.
Ke zvážení předkládáme i možnost zavést splacení normativní daně u podnikatelů, kde není kontrola objemu tržeb. Vzhledem k častým případům důkazní nouze u daňových deliktů je nutno umožnit efektivnější prokazování míry zavinění. Obdobně by měl být razantnější postup i u ostatních pohledávek státu, např. privatizačních dluhů a konkursních pohledávek. Celkově by bylo možno takto získat 3 - 5 mld. Kč. Zhruba 1 mld. Kč je možno získat novelou zákona o soudních poplatcích, za vybírání poplatků za podání odporu proti platebnímu příkazu.
Dále navrhujeme zvýšení spotřební daně u luxusního zboží a zásah do majetkových daní zavedením progresivních sazeb. K tomu je samozřejmě nutné zavést majetkové přiznání. Celkem by z titulu těchto úspor mohlo jít o 2 - 3 mld. Kč. Další zdroje lze dosáhnout dočasným rozšířením dovozní přirážky i výběrem cel. Odhadujeme to do výše 2 mld. Kč.
Poměrně rychle mobilizovatelné zdroje se skrývají v racionalizaci veřejné správy, kde ve stálých cenách tato státní správa stojí pětinásobek úrovně 80. let. Možné je i účelné prorůstové uvolnění privatizačních peněz z Fondu národního majetku a větší zdroje z programu PHARE, kde vláda plánuje pro rok 1998 400 mil. Kč.
U nedaňových příjmů lze ještě zvýšit kapitálové příjmy přes transakce jednotlivých správců kapitol přibližně o půl miliardy korun, je možný prodej nepotřebné vojenské techniky resortem Ministerstva obrany.
Vedle navýšení rozpočtových příjmů neodmítá KSČM ani možnost deficitního financování. Následky transformačních problémů totiž budou po nějakou dobu bránit zlepšení rozpočtových příjmů. Diskutovat o deficitním rozpočtu je možné tehdy, kdyby byl podložen věrohodným programem oživení ekonomiky. Tehdy by deficit neměl příčinu v nepřiměřené spotřebě, ale v investicích do budoucnosti. Šlo by o účelný deficit.
Vzhledem ke slabosti měnové a úvěrové politiky jsou fiskální nástroje důležitým prostředkem hospodářské politiky a v době ztráty dynamiky mají vliv na zvýšení potenciálu hrubého domácího produktu, tzv. cyklický a strukturální rozpočtový deficit.
K aktivizaci důchodotvorné funkce rozpočtu je třeba mít k dispozici příslušné strukturální programy a provést i řadu mikroekonomických opatření, zejména stabilizaci podnikové sféry, její oddlužení, snížení zátěže plynoucí zejména z druhotné platební neschopnosti, vytvoření stálejšího podnikatelského klimatu, zreálnění odpisové politiky, poskytování selektivních garancí a úlev, demonopolizace a úprava vlastnických poměrů směrem k více motivujícím formám.
Proto lze v r. 1998 přejít jen k menšímu rozpočtovému deficitu a soustředit se na rezervy ve využití kapacit a produktivity.
Evropská unie uvádí jako kritérium deficit do 3 % hrubého domácího produktu či 10 % státního rozpočtu. V našich podmínkách v r. 1998 to představuje částku do 50 mld. Kč. Přitom se domníváme, že v r. 1998 by stačil deficit do 1 % - 1,5 % hrubého domácího produktu. V dalších letech by bylo možné za podmínek zvýšeného sklonu k investicím deficit rychle a beze ztrát profinancovat.
Chtěl bych znovu připomenout z tohoto místa, že deficitní rozpočet považujeme za možný pouze na časově omezenou dobu.
Zvláštním problémem je zadluženost celé sféry veřejných financí, především zadlužení obcí. Zde navrhujeme řešit tyto otázky zvláštními fondy a posílením obecního majetku.
Vzhledem k výše uvedenému se na straně výdajů domníváme, že lze jejich objem zvýšit. Oproti vládnímu návrhu 536,6 mld. Kč navrhujeme úroveň 566,6 mld. Kč. To znamená - vzhledem k možné inflaci - určitý minimální přírůstek rozdělovaných zdrojů. Ve výdajové politice je samozřejmě určitý rozpor mezi krátkodobými a střednědobými cíli. Upřednostnění budoucího růstu před současnou spotřebou znamená krátit zdroje pro růst celkové životní úrovně ve prospěch investic.
S určitými transformačními náklady v situaci systémového selhání současné pravicové exekutivy musí počítat každá vláda, která by teď převzala žezlo. Pro nás ale pouhé restrikce nejsou hlavním nástrojem jak řešit současný krizový stav. Selektivní restrikce může jen doplňovat razantní prorůstové impulsy, spojené s mobilizací všech zdrojů, včetně finančních, lidských a výrobních. Především je třeba dát jako protihodnotu současně obyvatelstvu základní jistoty a zvýšit sociální spravedlnost, zejména v oblasti zdraví, vzdělání a bydlení. Jde přitom i o rozložení reformních kroků v čase.
Současně je reálný úsporný program podle jednotlivých resortů, viz např. drahé zakázky Ministerstva obrany a náklady spojené se vstupem do NATO. Obdobně ztráty v neefektivním zdravotním pojištění, racionalizace veřejné správy apod.
Navýšení výdajů oproti vládnímu návrhu nechceme využít k pouhému zlepšení příslušných rozpočtových kapitol, ale začít prosazovat alternativní koncepce ozdravění příslušných odvětví. Až následně ve stabilizovanější situaci lze přistoupit k většímu důrazu na akumulační boom, který by umožnil potřebnou dynamiku i modernizaci výrobní základny, to je k prorůstové, a to jak rozpočtové tak i měnové makroekonomické politice.
Přesto se domníváme, že ke zásadní změně hospodářské politiky by měl sloužit již návrh státního rozpočtu na rok 1998.
Nejjednodušší řešení vidím v tom, odmítnout návrh státního rozpočtu na příští rok. Jít do rozpočtového provizoria, až si vládní strany na své avizované konferenci začátkem ledna příštího roku ujasní, co dále, co ještě mohou občanům této země nabídnout. Ať si vyhodnotí balíčky a přijdou s novým návrhem státního rozpočtu nebo ať odstoupí.
Poslanecký klub KSČM proto navrhuje podle § 102 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny toto usnesení.
Poslanecká sněmovna
I. vrací vládě České republiky návrh státního rozpočtu České republiky na rok 1998;
II. doporučuje vládě České republiky provést změny základních údajů návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 1998 takto:
a) Výše příjmů se stanoví částkou 556 mld. 635 mil. Kč, výše výdajů se stanoví částkou 566 mld. 635 mil. Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji (saldo) se stanoví částkou 10 mld Kč.
b) Celkový finanční vztah k rozpočtům obcí, a to dotacemi, se stanoví částkou 19 mld. 350 mil. Kč.
III. upravuje zmocnění výkonných orgánů uvedené v § 3 odst. 1 vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1998 podle sněmovního tisku 287 takto: na konci odst. 1 se vypouští tečka a doplňuje text: "a rovněž překročení celkových příjmů nebo celkových výdajů státního rozpočtu o více než 1,5 %." Konec textu.
IV. stanoví termín předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 1998 do 16. listopadu 1997.
Pokud by sněmovnou nebyl přijat výše uvedený návrh usnesení na vrácení vládě, předkládá poslanecký klub KSČM návrh usnesení v tomto znění:
Poslanecká sněmovna
I. schvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1998 podle sněmovního tisku 287 takto:
a) Výše příjmů se stanoví částkou 556 mld. 635 mil. Kč, výše výdajů se stanoví částkou 566 mld. 635 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji (saldo) se stanoví částkou 10 mld Kč.
b) Celkový finanční vztah k rozpočtům obcí, a to dotacemi, se stanoví částkou 19 mld. 350 mil. Kč.
II. souhlasí se zmocněním výkonných orgánů uvedených v § 2, 4 a 6 vládního návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 1998 podle sněmovního tisku 287.
III. upravuje zmocnění výkonných orgánů uvedené v § 3 odst. 1 vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1998 podle sněmovního tisku 287 takto: na konci odst. 1 se vypouští tečka a doplňuje se text: "a rovněž překročení celkových příjmů nebo celkových výdajů státního rozpočtu o více než 1,5 %." Konec textu.
Požádal bych pana zpravodaje, pokud se bude hlasovat o mém návrhu, aby se hlasovalo po jednotlivých bodech.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Recmanovi. Dámy a pánové, opět se trochu změnil počet přihlášených do rozpravy, takže pro informaci těm, kteří se chodí dotazovat, jak bude vypadat další průběh: vzhledem k tomu, že nezazněl návrh na to, abychom zkráceně řečeno hlasovací dobu prodloužili přes 19. hodinu, zcela určitě dokončíme rozpravu k tomuto bodu. Troufal bych si teď už své vlastní pravé zápěstí vsadit na to, že do 19 hodin nemáme šanci se dostat k hlasování.Dámy a pánové, dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Zdeněk Krampera, připraví se pan poslanec Gongol.
***