Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, dámy a pánové, dovolte úvodem několik osobních poznámek.

Před rokem při prvním čtení návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 1997 jsem vyslovil obavu, která se, žel, uskutečnila. Čím později získáme odhodlání konat, tím víc nás ti, kteří tak nechtějí deficit, nakonec odsoudí k jeho použití. Bylo by ovšem ironií osudu, kdyby ještě za této vlády došlo k deficitnímu financování.

V roce 1996 tomu mnoho neschází. Vrchol ironie by byl minusový výsledek bez rozvojového efektu. Stalo se, opakuje se v roce 1997 a nyní jednáme o rozpočtu, který má všechny předpoklady naplnit do třetice všeho zlého.

Mnohé z toho, co jsem učinil předmětem kritiky vládní politiky a mnohé navíc, vyslovila od té doby řada jiných doma i ve světě. Předseda české vlády tehdy odpověděl: Z vystoupení pana poslance jsem měl dojem, že žijeme každý v jiné zemi. Lituji, že je to spíše ta země, o níž byla řeč ve zpravodajské zprávě ke státnímu rozpočtu na rok 1997, než v řeči pana předsedy vlády. Osobně jsem dal přednost před rokem schválení rozpočtu menšího o návrhy mých tehdejších stranických kolegů. Bylo nemyslitelné zatěžovat rozpočet dalšími výdaji a z větší části výdaji, které by se staly mandatorními i na příští léta v situaci, která signalizovala nedostatečnost státní pokladny. Byl otevřen časový prostor pro hledání východisek, k odhodlání konat.

Po roce konstatuji, že nejen nebyl využit, ale není ani vidět vůle, že by se tak mohlo stát o rok později. To nelze jen litovat. Je třeba se podle toho zařídit. Zájem státu a jeho stability je jednoznačný, je třeba mít rozpočet. Ne však jakýkoli. Neperspektivní rozpočet bez doprovodného potřebného programu kroků směřujících ke změně nepříznivých poměrů by jen vytvářel představu o stabilitě. Vedl by jen k další destabilizaci. Odvolávat se na mínění světa je pošetilé. Svět už ví, že nejsme právě na té nejlepší rozvojové dráze. Ve světě i doma se čeká na odhodlání a vůli konat. Zatím je viditelná jen vůle pokračovat v konání, které nelze nazvat příliš zodpovědným. V době, kdy řada významných českých průmyslových podniků ovlivňujících život regionů, hospodářskou výkonnost státu nutně potřebuje strategické partnery, kteří přinesou s technologicky náročnými výrobami trhy i vyšší míru zisku, vláda jedná o privatizaci podniku, který ať tak jako tak plní státní kasu i bez ní. Není povinností vlády jen privatizovat. Je její povinností starat se především o výkonnost českého hospodářství, ať ten právě předmětný subjekt je již privátní, či ještě ne. Všem vytváří prostředí a v něm podmínky k hospodaření. Místo, aby se řešilo to, co by mohlo prospět hospodářství, občanům, státu, zabývá se vláda privatizací výnosné likérky a řeší ji velmi podivuhodným způsobem. Tento příklad má vysokou míru vypovídací schopnosti o našich současných poměrech. Je výzvou, nikoli jedinou výzvou, pro odpovědné k odpovědnosti.

Čeká hospodářská situace ještě není standardní. Transformace bude pokračovat, a to těmi kroky, které ve svých důsledcích přenášejí tíhu financování z procesu přerozdělování na občany. Všechny deregulace jsou kroky nezbytné, jsou součástí cenového narovnání.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, promiňte, že vám vstupuji do vaší řeči, ale já mám dojem, že nyní máte vystupovat jako zpravodaj a uvést předložený návrh usnesení a návrh postupu pro hlasování. Leccos z toho, co říkáte, mi přijde, že by patřilo regulérně do vaší přihlášky do rozpravy.

Poslanec Jozef Wagner: Ano, tam bude patřit i mnohé další, ale domnívám se, že mám jako zpravodaj právo říci i svůj názor, a nedomnívám se, pane předsedající, že to napomenutí odpovídá logice zákona o jednacím řádu. Rozpočtový výbor nestanovil žádné meze pro mou zpravodajskou zprávu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ale vy v tomto okamžiku máte uvést usnesení, které vyšlo z rozpočtového výboru. Já to říkám spíše jako otázku, nechci vyvolávat žádný konflikt.

Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedající, domluvíme se jednoduše. Já své vystoupení přednesu v rámci rozpravy a jen jeho další část - poněkud ostřeji než byla původně formulována - přednesu nyní, protože se domnívám, že váš pokus o porušení zákona o jednacím řádu není jen váš a byl předem dohodnut, protože kdo chtěl, mohl vědět, jaké vystoupení připravuji.

Takže dobře. Stručně zdůvodním své stanovisko zpravodaje a pak předložím stanovisko výboru.

Předložený návrh zákona o státním rozpočtu jakoby vyjadřoval pokus vlády dát optimistické představy o svém přetrvání. Předchozí výklad dokazuje, že jsem tomuto optimismu nevěřil. Omlouvám se, přečetl jsem tu větu tak jak byla připravena. Výklad bude následovat a dodám k němu několik poznámek pro důkaz, že pan předsedající ví dobře, co činí.

V praxi, kterou zavedl můj předchůdce poslanec Ježek, předseda rozpočtového výboru od počátku této sněmovny, tedy v minulém funkčním období, byly zpravodajské zprávy předsedů rozpočtového výboru založeny tak jak jsem ji já připravil. Pane předsedající, já zde nechci zde vést spor o formality a vyvolávat konflikt. Já vedu politický konflikt, politický spor o návrh rozpočtu a konání vlády. Ten mohu vést docela dobře přihláškou do rozpravy. Neshledávám žádného jiného důvodu říci to co jsem řekl než to, že se chováte opět stejně pragmaticky jako jste se chovali vždy, když jste cítili, že máte převahu se tak chovat a když vás někdo nepochválí, tak se snažíte omezovat ho ve slově. To je nekorektní.

Já přesto konstatuji, že nemíním poslat do dějin tento rozpočet, že míním pouze zařídit svým hlasem - pokud ostatní kolegové, na kterých to záleží, učiní totéž - aby návrh odešel zpět na Ministerstvo financí a aby se vrátil doplněn o všechno to, o co je třeba jej doplnit. O tom mnozí z nás budou mluvit v rozpravě a já též.

Rozpočet je opticky vyrovnaný. Ani sám ani doprovodné kroky vlády nezajišťují skutečnou rozpočtovou stabilitu opřenou o kroky vedoucí ke zvýšení výkonu ekonomiky, a tím i ke stabilizaci státních financí. Rozpočet nedává šanci na potřebné oživení hospodářství. Přístup k jeho tvorbě je již klasický - krátit výdaje bez citu pro důsledky. Krácení výdajů infrastrukturálních, zejména pro výstavbu a obnovu sítě silnic a železnic, je kontraproduktivní ve všech směrech. Každý investor při vstupu do země se táže právě na úroveň těchto sítí. Stát, kde je mobilita pracovní síly zajišťována téměř výhradně dopravou, musí přikládat dopravě daleko větší význam a koncepčně tento systém rozvíjet. Rozpočtová politika vlády nese s sebou rizika dopravního kolapsu. Výsledkem rozpočtu koncipovaného na škrtech výdajů nemůže být nic jiného než další stagnace hospodářství.

Jedním z velkých cílů, které nás oslovily s převratem, byl vstup do Evropy a světa. Krácení výdajů na zastupitelské úřady a jejich omezování je odklonem od této politiky. Je důsledkem špatného fungování ekonomiky a zejména vlády, které jsou příčinou nedostatku zdrojů v tak velkém rozsahu. Potřebujeme vládu, která bude rozhodně a cílevědomě konat ve prospěch vytváření podmínek shodných se standardními demokraciemi, vládu, která bude vládnout.

Je nesporným faktem, že listopad 1989 otevřel nesmírný prostor iniciativě lidí. Tvář našich měst a obcí je toho důkazem. Tato iniciativa jakoby dosáhla svých úspěchů bez pomoci, v některých případech až navzdory státní moci. Česká republika nepotřebuje žádné zemětřesení; co potřebuje, je citlivá a tržně konformní usilovná práce vlády, která řídí věci ku prospěchu svobodného občana, svobodného podnikání a občanů, kteří přijali větší míru odpovědnosti za bytí své a svých rodin, vytváří prostor ke schopnosti dostát této odpovědnosti a těm, jimž to nebylo dopřáno, umožní důstojně přečkat a navrátit se na dráhu odpovědného občanského života.

Bez velkých slov - rozpočet na rok 1998 nesplňuje mé představy. Snažil jsem se vysvětlit alespoň velmi krátce - kolik mi pan předsedající dovolil - v čem by měl být jiný a co by ho mělo doprovázet a jak si jej představuji. Proto tak jako při hlasování v rozpočtovém výboru nebudu ani ve sněmovně hlasovat pro jeho postoupení do druhého čtení. Mrzí mě to velmi kvůli práci, kterou odvedl pan ministr Pilip a jeho spolupracovníci. Mám ovšem za to, že rozpočet nemá onu vadu, kterou by dostal na ministerstvu financí a která je lehce napravitelná. Má horší vadu. Má vadu nedostatečné koncepčnosti, nedostatečné vůle měnit věci k lepšímu.

Pod takový rozpočet se nepodepíši a je mi jasné, co tím činím. Je mi to jasné i osobně, abych nemusel jít do větších podrobností. Ale od každého z nás se očekává i ono osobní, tedy rozhodnutí, které je v zájmu věci a ne v našich osobních zájmech.

Nyní mi dovolte, abych učinil to, k čemu jsem byl vyzván panem předsedajícím. Rozpočtový výbor přijal usnesení k návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 1998 na své 27. schůzi dne 1. října a doporučil tímto usnesením Poslanecké sněmovně, aby v prvním čtení návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1998 přijala následující usnesení:

I. Poslanecká sněmovna schvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1998 podle sněmovního tisku 287 takto:

a) výše příjmů se stanoví částkou 536,635 mld. Kč,

b) výše výdajů se stanoví shodnou částkou.

Rozdíl mezi příjmy a výdaji (saldo) je nula.

Celkový finanční vztah rozpočtu obcí, a to dotacemi, se stanoví částkou 9,35 mld. Kč.

II. Souhlasí se zmocněním výkonných orgánů uvedených v § 2, 3, 4 a 6 vládního návrhu zákona o státním rozpočtu republiky na rok 1998 podle sněmovního tisku 287.

III. Přikazuje k projednání kapitoly a okruhy státního rozpočtu České republiky výbory Poslanecké sněmovny takto:

ústavně právní výbor - kapitola 336 ministerstvo spravedlnosti, část právní, garance za celou kapitolu a 358 ústavní soud,

rozpočtový výbor - kapitoly 301 Kancelář prezidenta republiky, 302 Poslanecká sněmovna Parlamentu, 303 Senát Parlamentu, 312 Ministerstvo financí, 342 Úřad pro státní informační systém, 345 Český statistický úřad, 381 Nejvyšší kontrolní úřad, 398 Všeobecná pokladní správa, okruh státní dluh,

hospodářský výbor - kapitoly 322 Ministerstvo průmyslu a obchodu, 327 Ministerstvo dopravy a spojů,

353 - Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

344 - Úřad průmyslového vlastnictví

374 - Správa státních hmotných rezerv

375 - Státní úřad pro jadernou bezpečnost

329 - Ministerstvo zemědělství, Státní fond tržní regulace v zemědělství, Státní fond pro zúrodnění půdy

346 - Český úřad zeměměřický a katastrální.

Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí:

315 - Ministerstvo životního prostředí, Státní fond životního prostředí

314 - Ministerstvo vnitra, část správní

317 - Ministerstvo pro místní rozvoj

348 - Český báňský úřad, okruh soustava místních rozpočtů.

Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví:

335 - Ministerstvo zdravotnictví

313 - Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Výbor pro obranu a bezpečnost:

305 - Bezpečnostní informační služba

307 - Ministerstvo obrany, okruh civilní ochrana

314 - Ministerstvo vnitra, část bezpečnosti a souhrn kapitoly

336 - Ministerstvo spravedlnosti, část vězeňství.

Výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu:

321 - Grantová agentura

333 - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

334 - Ministerstvo kultury

361 - Akademie věd

372 - Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, Státní fond kultury.

Zahraniční výbor:

306 - Ministerstvo zahraničních věcí.

Petiční výbor:

304 - Úřad vlády.

Rozpočtový výbor zmocňuje předsedu výboru a zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu parlamentu.

Tímto usnesením jsem současně sdělil Poslanecké sněmovně - protože jsem jej přečetl celé zejména z toho důvodu, abyste zjistili to podstatné - že mě rozpočtový výbor nezavázal k žádnému nařízenému postupu při podávání zpravodajské zprávy. Proto se vás ptám, pane předsedající, jestli trváte na svém stanovisku, že moje zpravodajská zpráva měla být skončena. Nečekám ani vaši odpověď, odcházím z tohoto místa a konstatuji, že vaše chování je hodné chování, kterého jste se dopouštěl trvale v Poslanecké sněmovně minulého volebního období, chování arogantního volebního vítěze. Tím už dávno nejste.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Dříve, než přistoupíme k rozpravě, chci připomenout, že podle harmonogramu, který jsme schválili pro projednání návrhu, máme první čtení projednat nejpozději do 22. t.m.

Dámy a pánové, v tomto okamžiku otevírám rozpravu. Dovolte mi, abych vám oznámil, že se o slovo přihlásil předseda Poslanecké sněmovny, který v souladu se zákonem má právo vystoupit hned. Dále je přihlášen pan zpravodaj, jestli tomu tak mohu rozumět, dále páni poslanci Kraus se stanoviskem klubu, Grebeníček se stanoviskem klubu, Škromach, Václavek, Grégr, Machovec a další. To měla být jen informace pro ty, kteří budou potom vyzváni k tomu, aby vystoupili jako první. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, při projednávání prvního čtení vládního návrhu zákona o státním rozpočtu vycházíme zcela logicky nejdříve z úvahy o obecné makroekonomické situaci. Koneckonců tato úvaha je obsažena i v předložených materiálech a byla do jisté míry obsažena i ve vystoupení ministra financí. Dovolte mi, abych se i já ve svém příspěvku zabýval nejen návrhem státního rozpočtu jako takového, oněch agregátních ukazatelů, které budeme projednávat, ale kontextem tohoto rozpočtu jako výrazu určité hospodářské politiky současné vlády.

Poněkud překvapivě bych pro úvod svého vystoupení použil citát předsedy vlády a budou to pouze čtyři věty, věty pronesené před rokem při projevu předsedy vlády 28. října 1996: "Naše ekonomika je charakterizována stabilním a rychlým růstem. Naše měna je pevná. Nezaměstnanost je minimální. Státní finance jsou zdravé. Konec citátu předsedy vlády. Pojďme si rozebrat, jaká je po uplynutí jediného roku současná situace.

Tempo růstu hrubého společenského produktu, které bývá považováno za nejobjektivnější agregátní ukazatel ekonomické dynamiky, se v tomto roce odhaduje přibližně na 1 %. Pro ty, kdo by snad chtěli argumentovat povodněmi, za prvé připomínám, že v prvním pololetí t.r., tedy ještě před povodněmi, bylo toto tempo 1,3 % a že podle odhadu samotného předsedy vlády - s nímž souhlasím - je dopad povodní na dynamiku hrubého domácího produktu 0,4 %. Nelze se tedy, kolegyně a kolegové, hyenisticky schovávat za povodně, nelze svádět neúspěchy hospodářské politiky této vlády na to, že přišly záplavy. Je to levné a je to velmi hloupé.

Pro srovnání bych rád uvedl, že tempo růstu hrubého domácího produktu v Polsku je více než 6 %, na Slovensku kolem 5 %, v Maďarsku 3 %. Chtěl bych vám sdělit, že průměrné tempo růstu GDP v zemích Evropské unie je 2,4 % ročně. Té Evropské unie, do které se chceme dostat. Mezera mezi námi a Evropskou unií se zásluhou hospodářské politiky této vlády vzdaluje a rozšiřuje, přitom nikdo objektivní nemůže odmítnout názor, že výchozí podmínky české, resp. tehdy ještě československé ekonomiky byly podstatně lepší než výchozí podmínky Polska, Maďarska nebo nyní Slovenska. Je to ostuda vládních ekonomů, je to ostuda vlády. Je to ostuda České republiky.

Naše měna je pevná. Naposled tento výrok pronesl Antonín Zápotocký v červnu 1953 krátce před měnovou reformou. Krátce po opakování tohoto výroku došlo k faktické devalvaci, česky znehodnocení naší měny.

Ať už této faktické devalvaci eufemisticky říkáme řízený flowting či jakkoliv jinak. Je to znehodnocení měny, kolegyně a kolegové, znehodnocení, které má za následek znehodnocení úspor drobných střadatelů, které má za následek výrazné proinflační impulsy, které má za následek zdražení dovozu moderních technologií, které tak zoufale potřebujeme k restrukturaci našeho průmyslu a ke zvýšení produktivity práce. Pokládáte opravdu za dobrou tu vládu, která svojí hospodářskou politikou znehodnocuje domácí měnu?

Nezaměstnanost je minimální. Ano. Právě v důsledku toho, že nedocházelo k restrukturaci našeho průmyslu, docházelo zde k určité přezaměstnanosti. Ale je snad nynější poměrně výrazný vzrůst míry nezaměstnanosti, který má už hrozivé regionální důsledky například v severních Čechách nebo na severní Moravě, důsledkem toho, že se náš průmysl konečně začíná restrukturovat? Podle mého názoru je to daleko spíše důsledkem blížícího se kolapsu českého průmyslu jako celku. Průmyslu málo výkonného, průmyslu zadluženého, průmyslu mnohdy už vytunelovaného.

A konečně poslední věta: Státní finance jsou zdravé. Tomuto výroku dnes už nevěří snad ani ministr financí, který nám nyní sdělil, že rozpočet končí deficitem v tomto roce mezi 25 až 27 miliardami korun. Státní finance jsou zdravé, ale chcete-li sáhnout na dno státní kasy, zlomíte si zápěstí, protože už tam nic není. Co se stalo za rok od tohoto patetického projevu předsedy vlády? Vypukla snad třetí světová válka? Objevila se globální makroekonomická světová krize? Nic z toho. Pouze vyvrcholily důsledky stavění ekonomických Potěmkinových vesnic, které v této zemi probíhá od roku 1992, tzn. od nástupu vlády Občanské demokratické strany.

Vidím tři základní příčiny ekonomické krize v této zemi. Tou první příčinou je kuponová privatizace. Před šesti lety jsem ji označil za podvod století. Nikoliv proto, že bych byl proti privatizaci jako takové, ale proto, že tento specifický výmysl některých vládních ekonomů, který nemá žádnou zahraniční úspěšnou analogii, byl snad nesen touhou po originalitě za každou cenu, ale nikoliv odbornou erudicí. Byl možná nesen touhou získat Nobelovu cenu za ekonomii. Ale kolegyně a kolegové, Nobelovy ceny se udělují za úspěšné experimenty, nikoliv - řečeno s Járou da Cimrmanem - za průkopnictví zlatých uliček.

Před týdnem Severoatlantická aliance publikovala zprávu, kde o kup—nové privatizaci říká totéž. Říká, že česká ekonomika byla nejhůře privatizovanou ekonomikou ve všech posttotalitních státech, a to právě díky kup—nové privatizaci.

Považujete snad NATO, do něhož rovněž chceme vstoupit, za sbírku kryptokomunistů, kteří chtějí naši ekonomiku vrátit 50 let zpátky?

Musím konstatovat, že druhou příčinou vedle této zoufalé a amatérské a diletantské techniky privatizace bylo naprosté přehlížení morálního rozměru společenské transformace. Přehlížení, které začalo a pokračovalo důsledky slavného výroku o tom, že jeden z českých politiků neznal metodu, jak odlišit čisté a špinavé peníze. Tento výrok byl pronesen rok poté, co ve Štrasburku byla podepsána Evropská konvence o boji proti praní špinavých peněz. Zřejmě ve Štrasburku tuto metodu znají.

Co se stalo od té doby s naší zemí? Kolik majetku již bylo rozkradeno, kolik majetku již bylo vytunelováno. Tunelují se nejenom podniky, tunelují se nejenom banky, tunelují se nejenom fondy. Dnes už se tunelují i nemocnice. Dnes už se začínají tunelovat i obce. A případy obecních rozpočtů tohoto typu přibývají jako houby po dešti.

Kolegyně a kolegové, chtěl bych zcela jasně říci, že vláda, která toleruje zloděje, se objektivně touto tolerancí sama stává vládou zlodějů. Vláda, která toleruje tuneláře, je tím sama vládou tunelářů. A vláda, která toleruje podvodníky, se stává objektivně vládou podvodníků. (Potlesk v levé části sněmovny.)

Ekonomický marasmus této země, totální neprůhlednost kapitálového trhu vedla k prokazatelnému a výraznému odlivu zahraničních investorů z české ekonomiky. Budete snad zahraniční investory považovat za bídné pomlouvače geniální české ekonomické reformy?

Třetí příčinou byla ideologická slepota. Tato vláda má něco společného s Vladimírem Iljičem Leninem a jeho teorií odumírání státu, protože stejně tak jako Lenin, i ona se snaží minimalizovat roli státu místo toho, aby byla role státu optimalizována. A snad každý z nás ví, jaký je rozdíl mezi optimalizací a minimalizací. Je to problém dělící čáry mezi veřejným a soukromým sektorem, mezi uznáním toho definičního oboru, kde může a musí působit tržní mechanismus, a sektorem veřejných statků, kde tržní mechanismus nemá dominantní postavení. Zdraví není zboží, se kterým se dá kšeftovat na trhu. Lidský život nelze hodnotit jeho cenou. A vzdělání nemůže být přístupné jen bohatým. A právě proto školy, nemocnice, ale i veřejná doprava a další skvosty veřejného sektoru, musí být řízeny s ingerencí nejenom státu, ale budoucích regionálních samospráv. A tato třetí chyba je také třetím základním faktorem, proč se tato vláda objektivně na základě všech statistických kritérií ukazuje být vládou hluboce neúspěšnou.

Kolegyně a kolegové, mnohokrát jsme slyšeli ideologické proklamace o tom, že nebudeme zadlužovat tuto zemi, že nebudeme zadlužovat svoje potomky. Sděluji vám, že v roce 1992 činila hrubá vnější zadluženost 7 mld. dolarů, v roce 1996 činila hrubá vnější zadluženost 22 mld. dolarů, tedy zvýšila se více než trojnásobně. Že Česká republika prokazatelně přešla z dřívější věřitelské pozice do pozice dlužnické -opravdu nezadlužujeme naši zemi? Opravdu nezadlužujeme naši budoucnost? A to nemluvím o tom, jak výrazně se zvýšilo zadlužení podniků, jak výrazně se zvětšuje zadlužení obcí. A pražské zastupitelstvo, ovládané Občanskou demokratickou stranou, emituje dalších 9 miliard obligací. Což to není zadlužování našich dětí a vnuků?

V jakém rozporu, milí vládní kolegové, jsou tedy vaše slova a vaše činy v době, kdy se vaše Potěmkinova vesnice, bohužel nebo bohudík, začíná rozpadat.

A nyní k návrhu státního rozpočtu samotného. V prvním čtení, pokud by bylo schváleno, se neodvolatelně zavazujeme přijmout kromě zmocnění vládě několik zásadních parametrů - agregátní příjmy, agregátní výdaje, z nich vyplývající saldo a dotace místním rozpočtům.

Vláda na příjmové straně totálně rezignovala na boj proti hospodářské kriminalitě. Chtěl bych to doložit jen několika čísly. Celkový objem daňových nedoplatků je 62,3 mld. korun. Pan ministr financí nejdříve do příjmu státního rozpočtu nechtěl z těchto nedoplatků zahrnout nic, a později tam zahrnul částku 1,6 mld. korun. Přitom bylo veřejně několikrát proklamováno, že nevymahatelné nedoplatky představují 20 mld. korun. Dobrá, připusťme to. Ptám se, co tedy budeme dělat s oněmi 40 mld. korun? Ponecháme je v rukou podvodníků v naději, že někteří z nich se stanou sponzory některé z vládních politických stran? Toto je základní problém proti ekonomické kriminalitě. Ale nejde jenom o tyto daňové nedoplatky. Jde o dalších zhruba 30 mld. Kč nedoplatků z pojistného. Jde o daňové úniky, které se obtížně kvantifikují a jejichž odhady přinejmenším dosahují řádu několika desítek miliard korun ročně. Ten ministr financí, bez ohledu na jeho politickou příslušnost, který tento rozměr šedé a černé ekonomiky toleruje, je špatný ministr financí.

Právě zde budou moji kolegové předkládat vlastní alternativu návrhu státního rozpočtu, která nebude zvyšovat rozpočtové příjmy zvyšováním daní, protože by to pouze podlomilo podnikatelskou motivaci a vedlo k dalšímu snížení daňového výnosu. Náš návrh bude zaměřen právě na důsledný boj proti ekonomické kriminalitě.

Náš návrh rozpočtu bude rozpočtem vyrovnaným a zaznamenal jsem u některých kolegů podiv nad touto skutečností, protože sociální demokracie ve svém programu vychází z deficitního financování. Ti z vás, kdo se vyděsí ze samé myšlenky deficitního financování, nechť vědí, že podle maastrichtských kritérií může být deficit státního rozpočtu do výše 3 % hrubého domácího produktu, což by u nás představovalo asi 45 mld. korun. Nechť vědí, že prakticky všechny západoevropské ekonomiky mají rozpočtový deficit přibližně alespoň v této výši. Ale já nedůvěřuji této vládě, nedůvěřuji tomu, že by dokázala rozumně využít nástroj deficitního financování. Rodina si může vzít půjčku, podnikatel si může vzít úvěr a i stát může dočasně přejít na deficitní financování pokud deficitní příjmový rozpočtový zdroj nespotřebuje, ale investuje a pokud ho investuje do oblastí s nejvyšším multiplikačním efektem, což jsou v našem případě infrastrukturní investice a investice do bytové výstavby. Nic z toho není tato vláda schopna zajistit. Kdybychom se jí podvolili, kdybychom jí povolili rozpočtový deficit, tak by ho pouze neproduktivně zkonzumovala. A proto v této variantě, dokud bude tato skomírající vláda ještě u moci, jsme pro to, aby rozpočet byl vyrovnaný, jenom proto, a z žádného jiného důvodu.

Jak navrhujeme v naší výdajové struktuře využít zvýšených rozpočtových zdrojů? Bude to paradoxní, ale především pro podporu těch priorit, které byly deklarovány v samotném programovém prohlášení vlády. Vy víte, že vláda slibovala podporu malým a středním podnikatelům. Podívejte se, kolegyně a kolegové, laskavě do struktury výdajů navrhovaného státního rozpočtu na rok 1998 a sami zjistíte v jakém rozsahu se podpora malým a středním podnikatelům realizuje. Podívejte se na výdaje na dopravní infrastrukturu, podívejte se na investiční výdaje, které klesají zhruba o 7 %, což znamená další podlomení beztak ochablého ekonomického růstu.

Podívejte se na školství. Kde je nulový nominální přírůstek přesně tak, jako v resortu kultury. Přitom právě vzdělanost je základním faktorem naší budoucí prosperity. Když byl pan ministr Gruša ještě dobrým básníkem a nikoli špatným ministrem školství, napsal tyto krásné verše: sestoupil jsem na dno, na dno, až na úplné dno a když jsem byl na onom úplném dně, tu se ze zdola ozvalo klepání.

Kolegyně a kolegové, dno neexistuje. Ti, kdo nám tvrdí, že se už už odrážíme ode dna, nás zavádějí do stále větší a bezvýchodnější hloubky. Toto vše jsou důvody, proč nemohu podpořit diletantský návrh státního rozpočtu. Dovolte mi, abych pro tento diletantismus uvedl ještě jeden argument, i když argumentů by bylo možné uvést mnoho.

Tento návrh státního rozpočtu nepočítá v roce 1998 se žádnou valorizací starobních důchodů. Nestačí, že důchodci již byli okradeni o 15 mld., ale předpokládá se, v důsledku nově přijatého důchodového zákona, že valorizace bude až při 10% inflaci. Vláda ve svém optimistickém odhadu předpokládá na příští rok inflaci pouze 9%, takže k valorizaci nebude moci dojít.

Všichni z vás, kdo se alespoň trochu málo zabývají ekonomikou, vědí, že renomované odhady inflace se pohybují - pokud jde o dolní hranici těchto odhadů - mezi 11-12 % a viděl jsem i odhad 18%. Z čeho tedy vezme vláda zdroje na valorizace důchodů, když je v návrhu svého rozpočtu nemá zakomponovány ani jednou jedinou korunou? A ony laické námitky, že zvýšená inflace přinese i zvýšené příjmy, jsou naprosto absurdní, protože to bude inflace, jejíž výchozí základnou pro zvýšení příjmů nebude nula, ale právě oněch 9 %, takže příjmy zvýšené inflací zdaleka nebudou dostačovat k tomu, aby kryly náklady jak na další valorizaci tak zvýšené náklady na podpory rychle rostoucí nezaměstnanosti.

Kolegyně a kolegové, myslím si, že bychom si neměli navlékat ideologické klapky na oči. Já jsem ochoten připustit, že mohou existovat velmi efektivní pravicové vlády, stejně tak jako mohou existovat velmi neefektivní levicové vlády. Samozřejmě i naopak.

Chtěl bych se proto v závěru svého vystoupení obrátit na vládu a říci jí toto: nezajímá mě, zda jste pravicoví nebo levicoví. Zajímá mě, zda jste schopní nebo neschopní. Jste neschopní. Odejděte!

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji předsedovi sněmovny. Dámy a pánové, v tomto okamžiku mám několik přihlášek, těch, kteří mají vždycky přednost. Je to předseda vlády, pan ministr Výborný a zároveň zpravodaj k tomuto bodu. Pan kolega Wagner se hlásil s faktickou poznámkou. Předtím ovšem se přihlásil o slovo pan premiér. Pan předseda vlády má slovo.

***