Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedo, vážená vládo, dovolte několik poznámek k předloženému návrhu. Za prvé musím zopakovat větu, kterou jsem řekl již vícekrát. Domnívám se, že přímá demokracie není v žádném ohledu nějakým lepším kvalitativně vyšším -

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte. Tentokrát pro změnu prosím kolegy Klase a Černého, aby se ztišili. Ruší pana poslance Payna i ostatní. Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Jiří Payne: Přímá demokracie není nějakým lepším či kvalitativně vyšším stupněm demokracie. Není to také -

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte. Stejně tak prosím kolegu Schlinga a kolegyni Kupčovou. Kolegové, proč spolu diskutujete, když můžete diskutovat v kuloárech? Tady je potom strašný rámus.

Pane poslanče, pokračujte. Už začínám být zlý.

Poslanec Jiří Payne: Myslím, že čím vícekrát se to bude opakovat, tím lépe.

Přímá demokracie není nějakou kvalitativně vyšší formou demokracie, ba dokonce dá se říci naopak. Je předchůdcem parlamentní demokracie. Poprvé byla použita v roce 1831 v Saint Gallen. Je totiž tou záležitostí nebo tím aspektem přímé demokracie, že zatímco parlament, když se mýlí, může být rozpuštěn a může být zvolen jiný parlament. Zmýlí-li se lid, nelze jej vyměnit.

Podle předloženého návrhu může se lidové hlasování konat na návrh vlády, parlamentu či lidu. Musím říci, že jsem po prostudování právě švýcarského modelu demokracie konstatoval, že švýcarská demokracie zásadně odmítá, že by referendum mohlo být vyhlašováno - stručně řečeno - zákonodárným sborem. Vychází totiž z předpokladu, že zákonodárný sbor je zvolen proto, aby uměl rozhodovat. Neumí-li rozhodovat, má podat demisi, má vyhlásit nové volby a má být volen nový parlament, který dokáže rozhodnout. Z toho důvodu se zásadně odmítá, aby referendum bylo vyhlašováno z rozhodnutí parlamentu.

To myslím, že je podstatnou závadou tohoto návrhu, protože zde se vychází z předpokladu, že parlament je nesvéprávným orgánem, že neumí rozhodnout a že menšina v demokraticky zvoleném parlamentu má právo korigovat rozhodnutí většiny. Je to do značné míry popření demokratického principu zastupitelské demokracie, že většina zvolených zástupců rozhoduje o zákonodárné činnosti. V tom smyslu je to zpochybnění našeho ústavního systému, těch myšlenek, které jsme vložili do naší ústavy. Může o nich diskutovat, můžeme jednat o jiných alternativních modelech. Pokud se ale rozhodneme přepracovat rovnováhu moci v naší ústavě, pak by to mělo být jasně řečeno, mělo by to být zapracováno do ústavy, a nikoliv činěno nějakým dodatečným zákonem. Měli bychom si přiznat, co vlastně děláme.

Další závadou, kterou shledávám na tomto zákoně je to, že v případě, že předmětem referenda není předloha zákona, není stanoveno, jakou závaznost a pro koho rozhodnutí referenda má. V tom smyslu je rozhodnutí referenda nevymahatelné, má čistě orientační charakter a ve své podstatě ani nevíme, jak jej případně změnit. Není ani jasné, zda uplynutím volebního období přestává platit rozhodnutí, jako kdyby k žádnému referendu nedošlo, či zda ke změně rozhodnutí stačí usnesení Parlamentu nebo jakým způsobem se daný národ může dále vyvíjet.

Pozoruhodnou zkušeností švýcarské přímé demokracie je to, že lidová iniciativa mívá velmi často nezodpovědné důsledky. Je velmi snadné navrhnout populistický návrh, který se setká s podporou většiny veřejnosti a přesto znamená tragédii. Uvedu příklad - lidová iniciativa, která vede k tomu, že mají být zrušeny všechny daně. To je iniciativa, která bezesporu získá podporu. V USA se to tak stalo. Samozřejmě, že většina lidí odhlasovala, že nechtějí žádné daně, a pak se dostali do velmi vážné krize. Z toho důvodu ve Švýcarsku dospěli k názoru, že pokud má dojít k lidové iniciativě, je potřebné, aby Parlament vypracoval protinávrh a k lidovému hlasování musí být předloženy dva návrhy - jak návrh Parlamentu, který řeší daný problém, tak návrh lidové iniciativy. To je zkušenost, kterou bychom měli vzít vážně, protože je to výsledek právě letitých zkušeností švýcarské přímé demokracie.

Další otázkou je, že ve Švýcarsku se rozlišuje obligatorní a fakultativní referendum. Je taxativně stanoveno, o kterých věcech se referendum musí konat. To tento návrh neřeší.

Jde o to, že podle jejich zkušenosti některé věci jsou vyňaty ze zákonodárné pravomoci Parlamentu. To je věc, kterou bychom si také měli říci, protože to je změna našeho ústavního systému. Znamená to v podstatě, že lidové hlasování je součástí schvalovací procedury legislativního procesu u určitého typu zákonů.

Naproti tomu fakultativní referendum je koncipováno jako ústavní pojistka. Je to možnost, kdy lid má možnost proti rozhodnutí voleného zákonodárného orgánu lidovou iniciativou provést opravný prostředek. To má jistě svou logiku. Problém je, že jsme jako opravný prostředek v našem zákonodárném procesu koncipovali Senát a nikoliv přímou demokracii.

Z tohoto hlediska se domnívám, že trojí čtení, dvoukomorový systém a ještě možnost tohoto referenda je poněkud překombinovaným systémem, kdy legislativní proces u jednoho návrhu může trvat i několik let.

V tomto smyslu fakultativní veto popsal Helson, že to má být cosi jako pistole za dveřmi, která by měla nastoupit pouze v případě, že je ohrožena demokracie.

Z těchto důvodů, které jsem uvedl, navrhuji, aby Poslanecká sněmovna zamítla další projednávání tohoto návrhu.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, pane poslanče. Registruji váš návrh a nechám o něm hlasovat po ukončení obecné rozpravy. V této chvíli jsou do obecné rozpravy přihlášeni dva řečníci. Ostatní prosím, aby místo bouchání do stolů si raději vyplnili přihlášku a poslali mi ji sem. Registruji všechny přihlášené a píši si je.

Nyní je na řadě tentokrát nikoli jako navrhovatel, ale jako diskutér pan poslanec Jičínský. Připraví se pan poslanec Maixner. Opět faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Václav Svoboda: Děkuji, pane předsedo. Omlouvám se, že vás opět musím požádat o to, abyste mému předřečníkovi tlumočil potěšení, že alespoň některý z podkladů pro referendum studoval, a to švýcarský model. Mohu jen konstatovat, že právě v Radě Evropy, když jsme připravovali tuto rezoluci, velmi pečlivě jsme zvažovali, probírali a na základě některých negativních švýcarských zkušeností věc zařídili tak, aby ty byly dotyčnou rezolucí odstraněny. To náš návrh předpokládá. Znamená to, že obavy pana poslance Payna jsou v tuto chvíli bezpředmětné, a nezbývá než opět obrátit pozornost těch, kteří o to mají zájem, na český text, který je k dispozici.

Předseda PSP Miloš Zeman: V souladu s jednacím řádem tlumočím panu poslanci Paynovi, že pan poslanec Svoboda je jím potěšen.

Nyní uděluji slovo panu poslanci Jičínskému. Připraví se pan poslanec Maixner.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, raději bych se přihlásil až na závěr diskuse. Hlásil jsem se v době, kdy se nikdo do diskuse nehlásil. Byl bych rád, abyste souhlasil s tím, že své slovo řeknu až na závěr diskuse.

Předseda PSP Miloš Zeman: Dám vám slovo na závěr této diskuse. Je zde ještě pan poslanec Maixner a potom pan poslanec Grulich. Pane poslanče máte slovo.

Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedo, vážení hosté, dámy a pánové, jsou určité zvyklosti, které patří nezadatelně k základním principům všech vyspělých demokracií, a k tomu patří ústavní zákon o lidovém hlasování - referendum - a o lidové zákonodárné iniciativě.

Institut referenda má být významným doplňkem právní soustavy založené na zastupitelské demokracii. Občané i našeho státu se musí touto přímou účastí podílet na základních principech zákonnosti, a to jak zákonů ústavy, tak základních otázek strategií státu vzhledem k zahraničním otázkám.

Osobně jsem velmi rád, že projednáváme tento ústavní návrh zákona, který podpoří naši ústavu a vymezí podmínky, které by vedly v život uplatnění tohoto zákona v praxi. Za 7 let se nepodařilo ani vládní koalici, ani jiným stranám prosadit návrh ústavního zákona o lidovém hlasování - referendu. Přitom vývoj v naší zemi ukázal právě za oněch 7 let, že nám tento ústavní zákon chybí. Přímé uplatnění zákona by bylo potřeba, a to nejen v jedné otázce. Vzpomeňme například rozdělení republiky, snahu vládní koalice o vstup do Evropské unie, do NATO a případné uplatnění základní či zákonné iniciativy, což tento návrh rovněž dovoluje, jako je znovuzavedení trestu smrti nebo vypuštění Senátu z ústavy České republiky.

Referendum by mělo být chápáno jako poslední možnost, kdy občan může vyjádřit na danou problematiku své ano nebo ne, protože rozložení sil, které máme dnes a budeme mít i v budoucích parlamentech, nedává předem jasnou záruku toho, aby občan mohl prosadit svůj názor na mnoho otázek naší státnosti, naší identity v postkomunistické Evropě i na mnohé zákony, které by nemusely obě komory Parlamentu za své volební období vůbec projednávat.

Souhlasím s většinou, co je obsahem tohoto ústavního zákona o lidovém hlasování - referendu, protože si myslím, že nemít tento ústavní zákon v platnosti, bylo by pošlapáváním nejzákladnějšího a nejdemokratičtějšího co právní pořádek může nabídnout, a to je využití přímé demokracie v nejdůležitějších otázkách týkajících se každého občana našeho státu.

Osobně souhlasím s tímto zákonem a budu ho podporovat. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Maixnerovi. Slovo má pan poslanec Grulich.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, dámy a pánové, existuje osvědčený způsob, jak zavést diskusi na zcela falešnou cestu. Stačí k tomu vymyslet si falešnou premisu, tuto premisu implikovat svému protivníkovi v debatě a zvednout v důsledku této implikace falešné premisy, proti němu přesvědčovací boj. Tímto způsobem můžeme samozřejmě bojovat proti komukoliv, kdykoliv a kdekoliv, ale je otázka, jestli řešíme problém.

Samozřejmě, že hovořím k diskusnímu příspěvku, který tu přednesl pan poslanec Payne. Nikde není řečeno a nikde není otázka položena tak, jak ji položil on, jestli je lepší, účinnější systém přímé demokracie, nebo nepřímé. Pan poslanec Payne se zmínil o vyváženosti ústavního systému. To je, myslím, jediný bod, ve kterém bych s ním souhlasil, kdyby ho nedokládal těmi vývody, které tady uvedl. Skutečně, ono jde o vyvážený ústavní systém. Jde pravda, že v naší ústavě v příslušném článku je řečeno, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Doufám, že jsem to bez brýlí řekl dobře. Není tam řečeno, že ústavní zákon stanoví. To vede samozřejmě některé členy tohoto parlamentu k tomu, že není nutné, abychom stanovili, kdy má lid vykonávat svou moc přímo. Nechť si vzpomenou ti, kteří dneska tak bojují proti této části ústavy, na debaty, které jsme vedli v této budově, když se ústava tvořila, když se dávala dohromady. Byly ústupky na všech stranách. Byl ústupek i v této části a v této formulaci. Byl ústupek proto, že byly proneseny určité předpoklady, které se rovnaly v té době určitým závazkům. Jistě, co není dáno písemně, není třeba asi respektovat. Je to možno i tak chápat. Ale myslím, že takto vedený politický boj je zbytečný a je falešný.

Jestliže totiž chceme vyloženě odbourat institut referenda, pak prosím, ať mě kolegové, kteří tady takto bojovali a vystupovali proti institutu referenda, vysvětlí, jak chtějí být přijati nebo jak chtějí, aby ČR byla přijata do Evropské unie. Platí úzus, že k přijetí do Evropské unie je vypsáno v příslušném státu referendum. Předseda vlády Václav Klaus už i veřejně toto prohlášení učinil a určitý příslib dal, že k tomu referendum vypsáno bude. Jak můžeme vypsat referendum bez zákona. Je celá řada věcí, když budeme chtít v této zemi uspořádat demokratický systém samosprávy, budeme nuceni v mikroregionech provádět určité přesuny a nedovedu si představit, že ty přesuny území k některým celkům budeme schopni dělat bez vypsání referend v těchto mikroregionech. Tak bychom mohli pokračovat dál. Ukazuje se tedy, že nejde o to, jestli je lepší přímá demokracie nebo nepřímá demokracie. Takto otázka nebyla postavena a takto před námi nestojí. Otázka je, aby náš ústavní systém skutečně byl vyvážený a abychom nevylučovali ty prvky přímé demokracie, které se ukážou, že jsou pro správný výkon demokratického řízení ve státě nezbytné. Já myslím, že v tomto bychom měli hledat jednotnou vůli a jednotnou cestu, protože jde skutečně o rozumné naplnění naší ústavy, o nic jiného.

Děkuji vám. (Potlesk z části sněmovny.)

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji poslanci Grulichovi.

Kolegyně a kolegové, plním svůj slib, ale dovolte mi ještě sdělení. Prosím, hlásí se předseda klubu poslanec Sládek. Prosím, pane poslanče.

Moje sdělení totiž znělo tak, že jsou ještě přihlášeni kolegové Ransdorf a Jičínský do obecné debaty, a protože tento zákon, jak ukázala celá dosavadní diskuse, je bytostně nekonfliktní, tak si ho klidně můžeme odhlasovat zítra ráno, až tady nebude vláda. To jsem vám chtěl navrhnout. Ale vzhledem k tomu, že se hlásil pan předseda Sládek - takže pan předseda Sládek stahuje svoji přihlášku.

Kolegyně a kolegové, přerušuji naše jednání do zítřka do 9.00 hodin a přeji vám hezký večer.

(Schůze přerušena v 18.56 h.)

***