Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego Žižko, můžete rychle, než vás zase někdo předběhne. Připraví se pan kolega Grulich.

Poslanec Jan Žižka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nedávné povodně na území Moravy a východních Čech, svým rozsahem nesouměřitelné, přinesly nejen oběti na životech, ale také vysoké materiální škody. Občané naší republiky často kladou otázku, zda by bylo možné aspoň částečně předejít ztrátám na životech a obrovským materiálním škodám, případně zda jsme schopni v budoucnu účinnými preventivními opatřeními jejich následky zmírnit.

Bohužel - a dnes to tady bylo mnohokrát konstatováno - z mnoha známých faktů vyplývá, že povodně zastihly naši republiku značně nepřipravenou. K podstatně větším ztrátám na životech a ještě vyšším materiálním škodám nedošlo především díky nezměrnému úsilí a nasazení hasičů, vojáků a dalších záchranářských složek. Úžasná schopnost improvizace slavila opět úspěch. Mnoho jsme se nepoučili z analýzy povodně, která postihla Bruntálsko v květnu 1996, a obdobně tomu tak bylo po historicky největším požáru rafinérie Litvínov v loňském roce.

Jsem přesvědčen, že hlavní povinností vlády je vytvářet a především neustále zdokonalovat systémy chránící životy a zdraví občanů a majetek na území České republiky. Je proto velmi poučné porovnávat připravenost u našich sousedů, zejména v Rakousku, SRN, ale i v Polsku. V tomto srovnání má ČR mnohé systémové nedostatky, které jsou částečně legislativní povahy, ale mnohdy nedostatky spočívají v neustálém odkládání známých řešení. Řada kroků nevyžaduje velké investice, ale znamenají vyřešit mnohé nepříjemné ze starého a překonaného systému.

Cílem mého vystoupení není snaha najít nějakého konkrétního viníka, a v tomto smyslu jsem se vyslovil v minulých dnech několikrát. Jsem ale přesvědčen, že nemáme právo zásadní a velké chyby znovu opakovat. Jsem si také plně vědom skutečnosti, že pozornost příslušných orgánů je soustředěna na odstraňování následků povodní, ale nesmíme v žádném případě připustit, byť podvědomě, myšlenku, že máme 100 let čas do další velké stoleté vody. To by byla chyba skutečně neodpustitelná.

Zaměřím se na některé, dle mého názoru hlavní nedostatky, které se projevily v průběhu prvních hodin a dnů povodňové katastrofy.

1. Velká kritika se snesla na nedostatečnou informovanost a připravenost občanů na vznikající havarijní situací. Zejména v prvních hodinách faktor času měl rozhodující význam. Mimo jiné se ukazuje potřeba střednědobé předpovědi počasí, tedy předpovědi s předstihem alespoň 3 dny, což znamená náklady cca 7 mil. Kč ročně za přistoupení k Evropskému centru v Readingu. Časový předstih 3 dnů v porovnání s dosavadními 6 hodinami je dostatečný k zabezpečení průniku informace ke všem ohroženým.

2. Zkušenosti ze skutečně záludného chování povodně, nevyzpytatelné rychlosti a směru postupu povodňové vlny ukazují na potřebu mít k dispozici účinný nástroj pro modelování situace, jinými slovy výkonný počítač s příslušnými periferiemi a programovým vybavením, ale také s trvalou a odborně zdatnou obsluhou. Bez tohoto nástroje je sebedokonalejší povodňová, havarijní či jiná komise bez základní informační podpory a nelze se divit, že některá rozhodnutí a informace jsou nepřesné, nemají pro podřízené složky dostatečnou vypovídající schopnost. Například varování před blížící se povodní bez upřesňující informace o rychlosti povodně a předpokládané výšky hladiny velmi ztěžuje rozhodování o rozsahu a rychlosti evakuace lidí, zvířat a majetku. Jsem si vědom, že jde o nákladnější záležitost, ale ve srovnání s možnostmi snížení škod jde o investici navýsost efektivní. Nasazení sil a prostředků hasičských záchranných sborů z celé ČR, nasazení zdravotní služby a policie a spolupráce těchto složek s nasazenými silami a prostředky Armády ČR a dalšími záchranáři dává za pravdu myšlence integrovaného záchranného systému, jehož páteří by logicky měly být hasičské záchranné sbory. Bohužel, od přijetí vládního usnesení číslo 246 z roku 1993 o budování integrovaného záchranného systému nedošlo k legislativnímu završení tohoto systému zákonem. Také nejpodstatnější problém, kterým je kvalitní nezávislé rádiové spojení základních složek IZS, nebyl dodnes vyřešen. Nemohu přijmout názor, že se tyto složky mezi sebou nějak domluví. Na poradě představitelů těchto složek možná ano, ale u většího zásahu bohužel nikoliv, a skutečně nezbývá, než dobudovat systém spojení tak, aby dosud investované značné finanční prostředky sloužily složkám IZS, a to především základním složkám, a nikoliv pro utajované spojení několika vyvolených činitelů. Asi proto se o koncových terminálech v hodnotě 130 000 Kč za kus hovoří jako o "mobilu chudých".

3. Logika zmíněného usnesení vlády z roku 1993 se odvíjí od zpracování a přijetí návrhu zákona o prevenci a likvidaci havárií a následných postupných krocích. Předpokládalo se, že by tomu mohlo být do jednoho roku. Bohužel uplynuly 4 roky a podle mých informací je připravován modifikovaný zákon s názvem zákon o prevenci a likvidaci průmyslových havárií. Do jaké míry naplní původní záměry, bude předmětem dalších diskusí, ale je nepochybné, že bude nutno přijmout další zákonné normy.

4. Několik let se vede diskuse o postavení a působnosti civilní ochrany. Podle dostupných informací byla před několika roky ustavena meziresortní komise, jejímž úkolem bylo připravit transformaci civilní ochrany. Domnívám se, že nazrála situace problém řešit, a to nejen v souvislosti se zhodnocením selhání informačního systému varování obyvatelstva, ale také v souvislosti se vstupem České republiky do NATO. Myslím, že je legitimní zvážit převod systému civilní ochrany k Ministerstvu vnitra a legislativně upravit postavení MV ČR jako ústředního orgánu ve věcech mimořádných událostí, nouzového stavu a civilní ochrany. Je evropským standardem mít civilní ochranu skutečně civilní. Česká republika má dosud hybrid začínající vysokými štábními důstojníky Hlavního úřadu civilní ochrany, pokračující přes důstojníky regionálních pracovišť Hlavního úřadu CO na bývalých KNV a končící civilními úředníky referátů obrany a ochrany okresních úřadů. Za velmi pozitivní považuji činnost vojáků a důstojníků z výcvikových základen CO (dříve pluků CO), kteří udělali a dělají maximum na odstraňování následků povodní. Výcvikové základny by měly tvořit základ předurčených jednotek Armády ČR právě pro zásahy při katastrofách a nehodách velkého rozsahu.

5. Mnohokrát bylo konstatováno, že hasičské záchranné sbory nesly zejména v prvních 24 hodinách největší tíhu nasazení a prokázaly spolehlivost a funkčnost svého systému nazývaného plošným pokrytím území ČR hasičskými jednotkami. Hasiči při záchraně spoluobčanů doslova utopili množství techniky a výzbroje a tu je třeba rychle nahradit. Přes všechna pozitivní prohlášení se vláda k hasičům chová macešsky. Ti několik roků předkládají Ministerstvu financí, výborům PS PČR návrhy na posílení svých rozpočtů zejména v oblasti investic a provozních prostředků. Oprávněnost požadavků potvrdil v minulém volebním období branně bezpečnostní výbor, potvrdil současný výbor pro občanu a bezpečnost a výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj a životní prostředí. Hasiči byli "balíčkově" kráceni na investicích a nadále se prohlubuje propad v obnově požární techniky. Stáří vozidel Požární ochrany ČR je 24 roků. Ve věcných výdajích se na jednoho hasiče vynakládá podstatně méně než na státního úředníka a jenom polovinu toho, co vynakládáme na celníka. Jistě by stálo za to, aby Ministerstvo financí našlo odvahu srovnat tyto, podle mého názoru neoprávněné disproporce. Za několik měsíců budeme projednávat rozpočet pro rok 1998. Poučme se také ze zkušeností např. USA, kde exaktně prokázali, jak drahý je ušetřený dolar v budoucnu. Stejné platí pro Českou republiku.

6. Rozsah katastrofy ukázal, že síly a prostředky, které má Česká republika k dispozici, nemusí vždy dostačovat. Zejména pokud se jedná o speciální techniku, jako např. vysokokapacitní čerpadla, úpravy pitné vody a další, kdy jejich pořízení vyžaduje velké náklady při relativně malé četnosti zásahů. Je obvyklé, že zejména menší země, mezi něž se Česká republika řadí, mají uzavřeny mezivládní dohody o pomoci při katastrofách a nehodách velkého rozsahu. Stav ČR je velmi smutný. Ministerstvo zahraničí 3 roky řeší smlouvu s Polskem a podle mých informací není na polské straně žádná překážka. Obdobná situace je s ostatními sousedy, tj. s Rakouskem, Spolkovou republikou Německo a Slovenskem. Česká republika má v této oblasti uzavřenou dohodu pouze s bavorským ministerstvem vnitra v souvislosti s ropovodem Ingolstadt - Kralupy, kterou uzavřel Hlavní úřad CO, který podle mého názoru není kompetentní, i když tak učinil zřejmě v dobré víře.

7. Velké problémy způsobily starostům obcí a měst, přednostům okresních úřadů a nakonec zasahujícím složkám nevěřící, neukáznění nebo neovlivnitelní občané a různé legislativní nástrahy nepoužitelné v mimořádné situaci. Česká republika, bylo to zde konstatováno panem ministrem vnitra, nemá zákon o nouzovém stavu, který by umožnil odchylně řešit většinu problémů vyplývajících z charakteru katastrofy. Apeluji na vládu České republiky, aby tento zákon, jehož obdobu znám ze Spolkové republiky Německo a Rakouska, byl rychle připraven k projednání a přijetí. Obdobná situace je v ustavení bezpečnosti řady států, která by nahradila dávno tušenou Radu obrany státu a její činnost by se jistě pozitivně projevila urychlením zejména rozhodovacích procesů. Z uvedených příkladů, v jejichž dalším výčtu bych mohl pokračovat, vyplývá, že vláda podcenila připravenost k jistému předurčení mimořádné připravenosti. Je proto nezbytné urychleně připravit a rozpracovat jednotný, ucelený, navzájem propojený a funkční systém počínaje centrálními orgány přes okresní úřady, města a obce k právnickým osobám a směřující především k ochraně životů, zdraví a majetku občanů České republiky.

Děkuji za pozornost.

(Potlesk v části sálu.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan poslanec Grulich, připraví se pan kolega Gross.

Poslanec Václav Grulich: Vážený pane předsedající, vážená vládo, páni ministři, kolegyně a kolegové, pan předseda vlády zde s povděkem konstatoval, že v období povodňových záplav v tomto parlamentu i ve vztahu paramentu a vlády se prováděla slušná korektní politika, a vyslovil naději, že to bude pokračovat i dále. Já s jeho hodnocením souhlasím a jeho naději sdílím. Nicméně za nekorektní nemůžeme pokládat, jestliže se budeme snažit z této velké přírodní katastrofy vyvodit poučení. Jsme povinni provést analýzu, protože se nejednalo jen o veliké materiální škody, ale jednalo se i o ztrátu řádově pěti desítek lidských životů, a to samo o sobě svědčí, že jsme na vše nebyli dobře připraveni. Určitě není potřeba vyvolávat hon na čarodějnice a snažit se ukazovat na viníka s tím, že zavinil to nebo ono.

Příčiny této situace nejsou jenom krátkodobé, jsou i středně- a velice dlouhodobé a nespočívají pouze v jedněch či druhých opatřeních anebo v jedněch či druhých situacích. Ve funkci předsedy výboru, který byl pověřen určitým sledováním a kontrolou činnosti vlády a finančních toků, které byly tímto parlamentem, touto PS odsouhlaseny, jsem navštívil takřka všechny postižené okresy, jednal jsem s přednosty okresních úřadů, se starosty postižených měst a obcí. Prošel jsem si velkou část zatopených oblastí a na vlastní oči a zkušenost zjišťoval, jaké jsou to ztráty. Jednal jsem s přednosty a se starosty o cestách, jakými se ubírat, jakými by bylo nejrozumnější pokračovat nejen v odstraňování následků, ale i v odstraňování některých příčin, které k těmto následkům vedly.

Mám ulehčenou úlohu, protože mnozí kolegové zde už o mnohém hovořili, a musím říci, že i někteří ministři na řadu otázek dali odpověď. Mám tím na mysli zejména vystoupení pana ministra Rumla, který hovořil o připravované legislativě. Je totiž skutečností, že bychom měli analýzu provádět řádově ve třech velkých skupinách.

Zaprvé zjistit, jestli opatření, která byla v rámci povodní prováděna, byla opatření efektivní, správná, rychlá a opodstatněná. Samozřejmě můžeme kategorizovat, jaká opatření činila vláda, co dělali přednostové okresních úřadů, co dělaly či nedělaly povodňové komise, jak se chovali starostové a volené orgány, jak se chovaly nevládní organizace atd.. Jedno je ovšem jisté. Při těchto opatřeních a jejich výsledcích vždycky narážíme na příčiny. Navštívil jsem v době, kdy ještě mnohdy voda ve městech a vesnicích stála, přednosty okresních úřadů, kteří byli unaveni, někdy doslova vysíleni k padnutí. Stejně tak starostové některých obcí.

Musím říci, že tito lidé byli často nuceni překračovat zákon. Ke svému konání neměli dostatečné legislativní podklady. V té době, kdy činili rozhodnutí, a z jejich rozhodnutí bylo zřejmé, že tímto rozhodnutím zachraňují majetky a někdy i životy občanů, jim leckdo uznale poklepával na rameno. Je ovšem fakt, že jakmile voda opadne, první emotivní vzrušení pomine, že se začnou vyskytovat lidé, kteří říkají, "ale vždyť ten přednosta vlastně ze zákona k takovému rozhodnutí neměl právo a tím rozhodnutím vlastně způsobil takovou nebo onakou škodu". Může dojít i k tomu, že takovýto pracovník nebo funkcionář bude obžalován, že na něho bude podáno trestní oznámení pro přestoupení zákona. Myslím si, že by to byl čirý nevděk vůči těmto lidem a že by tato sněmovna i současná vláda měly udělat všechno, aby k podobným krokům nedošlo.

V krizových situacích záleží na okamžitém rozhodnutí. Není čas listovat v zákoníku a někdy je dokonce nutno překročit zákoník, je-li nedokonalý a jsou-li v něm mezery. S povděkem jsem kvitoval, že pan ministr Ruml řekl, že je připravován zákon o krizové situaci, tak jako řada dalších zákonů souvisejících, protože ty skutečně chybí. Bude samozřejmě určitou dobu trvat, než tento zákon bude v této sněmovně přijat, než bude odsouhlasen Senátem a potvrzen prezidentem republiky.

Dávám na zvážení vládě a příslušnému ministrovi, jestli by nebylo možné do té doby, než zákon bude přijat, protože to nebude zákon jednoduchý, bude muset navazovat na řadu dalších zákonů a souvislostí, jestli není možné určité hluché prostory překročit i vládní ministerskou vyhláškou, překlenout tyto hluché prostory tak, aby funkcionáři, kteří nasazovali své zdraví a konali skutečně statečně a obětavě, aby byli určitým způsobem chráněni před tím, co jsem před chvílí uvedl. Hovořil jsem tedy o tom, že jsme nuceni provést analýzu toho, co se dělo a jak se to dělo, ne proto, abychom hledali, že někdo mohl konat lépe, ale abychom odhalili příčiny, které vedly k určitým důsledkům a následkům.

A to je ta druhá kapitola, které bude nutno, abychom se věnovali, ze které musí zákonitě vyplynout oblast třetí. Samozřejmě z těch příčin na prvním místě musíme asi věnovat otázku krajinnou, otázku vodních cest, otázku vodního hospodaření. Celé dlouhé desítky let a možná celé toto století, které nám za chvíli skončí, se vytvářela situace tak, že krajina se komercionalizovala, že se nezohledňovala přirozená tvář krajiny, že retence krajiny byla omezována až zcela ničena, že se vysázely monokultury povětšině smrkové, které sice rychle rostou, ale mají minimální zadržovací schopnost, co se týká vodních srážek, že se vytvářejí holoseče na těch prostorách, které byly vždycky největším rezervoárem, že se napřimovaly cesty, že se napřimovaly vodní toky, že se zcelovaly lány, ztrácely se meze, remízky, prostě přirozená retenční schopnost krajiny byla zcela systematicky ničena a likvidována.

To není záležitost, kterou bude možno vyřešit za rok nebo za dva, ale je to záležitost, která se musí promítnout do dlouhodobé systematické koncepce vlády a jednotlivých ministerstev. Je tady problém, že se nám ty problémy promítají do tří ministerstev. Je to samozřejmě Ministerstvo zemědělství, je to Ministerstvo životního prostředí a je to Ministerstvo pro místní rozvoj. Když byste se podívali například na mapu povodí Moravy, zejména na tu část, která jde od Uherského Hradiště až za Hodonín po Břeclav, tak byste zjistili, jak naši předkové byli moudří lidé. Protože je krásně vidět ten koridor, který nikdy předtím nebyl osídlován a zastavován, kde byly lužní lesy, kde byly louky, kde meandrovala řeka, a vedle toho byly další hráze a zástavba. Krásně je vidět původní zástavba, jak se řídila přesně záplavovým územím. Až poslední desetiletí vnikla do tohoto zaplavovaného území, poničila velkou část lužních lesů, velkou část niv a porušila samozřejmě přirozené a přírodní hráze, které tam původně byly. Porušila i propustky, které byly například i dodatečně udělány, když byly vybudovány železniční tratě, takže retenční schopnost této krajiny, která si vždycky poradila i s velkými přívaly, byla výrazně snížena, a samozřejmě to v první řadě odnesli ti, jejichž domy byly postaveny v této záplavové oblasti. A protože byla poničena tato přirozená i po dlouhé a dlouhé generace vybudovaná ochrana, tak se voda dostala i tam, kam se nikdy nedostala.

Nemohu souhlasit s prohlášením jednoho z náměstků ministra životního prostředí hned při záplavách, který říkal, že podle statistiky takováto tragédie nás už pravděpodobně v našich generacích nečeká. Nelze s tím počítat. Víte, že v Německu se velké záplavy objevily po dvou letech. Musíme počítat s tím, že podnebí vlivem nejenom přirozeným, ale i zásahy člověka se výrazně změnilo a že lokální katastrofy se objevují často, výrazně častěji než dříve v oblastech, kde dříve nebývaly, a že se objevují i v rozsahu, který jsme dříve neznali a neznali ho ani naši předkové. Znamená to, že musíme provádět taková opatření, která budou zamezovat tomu, aby se ty katastrofy, které se mohou opakovat, nepromítly do ztráty lidských životů a nepromítly se ani do zbytečných ztrát majetkových. To jsou ta opatření dlouhodobá.

My ovšem musíme sáhnout i k opatřením krátkodobým. Tady bylo řečeno hodně o statečnosti a obětavosti vojáků, hasičů, policistů. Zúčastnil jsem se shromáždění, velice důstojného shromáždění v Olomouci, kde ministr vnitra, ministr životního prostředí a vládní zmocněnec odměňovali, povyšovali a vyznamenávali jak policisty, tak hasiče, kteří se mimořádně zasloužili o záchranu lidských životů a majetků. Všechna čest těmto lidem a všem ostatním, kteří skutečně se zasloužili.

Ale je nutno říci, že tito lidé velmi často nasazovali zdraví a životy proto, že materiální zabezpečení nemají dobré, že je nemají na dobré úrovni, že vrtulníky nemají noční vidění, že vrtulníky Sokol nemají jeřáby, které by dobře fungovaly a prováděly slaňování a zachraňování lidí, že je celá řada věcí, které nefungovaly i v organizaci jak v samotné armádě, tak mezi armádou a hasičskými sbory a velitelstvím. Ale hovořil tady už o tom kolega Žižka a bude o tom zřejmě hovořit kolega Gross. Nevyhýbejme se těm problémům. Znovu říkám, nejde o hon na čarodějnice, nejde o to, abychom vykřikovali, že ten nebo onen je vinen. Ale hleďme najít všechno, kde nám co skřípalo, a jestliže mluvíme o integrovaném záchranném systému, tak ho vytvořme.

Zanedbali jsme civilní ochranu. Pod dojmem, že civilní ochrana - a ono tomu tak skutečně bylo - byla vytvořena v minulém režimu jako vojenská a polovojenská organizace, která sloužila především režimu, jsme zapomněli, že civilní ochrana je záležitost, kterou organizuje každý vyspělý stát, především demokratický stát, a že je nezbytná. Mělo by nás toto veliké neštěstí varovat, abychom urychlené obnovili to, co je ve prospěch občanů nezbytné a co je potřebné.

V té poslední části (já vynechám celou řadu věcí, protože o tom hovořili tady už kolegové) bych chtěl tady zdůraznit to, o čem hovořil pan ministr Ruml a co mně chybělo i v referátu předsedy vlády i ministra Skalického, a to je to, co je třeba dělat dál: urychleně dobudovat legislativu, urychleně dobudovat lepší organizaci, než kterou jsme prokázali, urychleně dobudovat integrovaný záchranný systém, aby byl skutečně koordinován a fungoval. A v rámci ekonomických možností cíleně lépe vybavovat jednotky, které jsou zaměřeny na záchranu, které jsou začleněny do integrovaného systému, ať je to vojsko, ať jsou to hasiči, ať jsou to policisté, ať jsou to jednotky a organizace civilní ochrany. Myslím, že - nevím, jestli to zaznělo - by bylo potřeba poděkovat organizací Červený kříž, která, i když měla nedostatek prostředků a také trpěla trochu podceněním své činnosti, vykonala v té záchranné činnosti velký kus práce.

V té době, když jsem jezdil po zaplavených územích nebo čerstvě odplavených, tak jsem se dohodl s přednosty a starosty obcí a měst, že by nebylo účelné v rámci toho pověření, které náš výbor dostal v této sněmovně, provádět hromadné výjezdy poslanců, a dohodl jsem se na tom i s vládním pověřencem ministrem Skalickým a s krizovým štábem, že je účelnější, aby jednotliví poslanci, zejména ti, kteří jsou doma v těch jednotlivých okresech, vyjeli, zjišťovali situaci, kde mohli, aby pomohli. Protože v té době nebylo co kontrolovat, byl pouze přísun peněz do těch 30 tisíc sociální pomoci. Musím říci, že si přednostové okresů velice dobře s tímto úkolem poradili a velice rychle zlikvidovali i pokusy o zneužití této sociální pomoci, nebylo potřeba tam dělat nějaké hromadné výjezdy, protože v době, kdy tito lidé padali únavou a měli a oni ještě dnes mají plno jiných úkolů, bylo zbytečné zdržovat je nějakým hromadným přepadem a nějakým sezením a nějakými poradami.

Na druhé straně jsem se pokusil jednotlivé připomínky přednostů i starostů vtělit do návrhů, které jsem psal a okamžitě faxoval jednotlivým ministrům. Musím konstatovat, a je jedno, jestli to bylo z podnětu, který dostali ode mě, nebo to dostali prostřednictvím svých zkušeností, že mnohé tyto podněty se objevily v jednáních při zasedání vlády. Takže například se tam objevil i problém, který nejvíce vyvstal v městě Otrokovice, a to je problém, kdy sice domy nespadly, kde domy nedostávají demoliční výměry (nebo majitelé těchto domů), ale kde zatopení, dlouhodobé zatopení těchto domů vytváří vážné nebezpečí, že ty domy nebudou obytné do zimy, a že jestliže v tom stavu zamrznou, tak na jaře vlivem zase potom povolování a zejména pohybem podloží, které v těchto Otrokovicích je špatné, že může dojít k dalším demolicím.

Pro vaši informaci, v Otrokovicích to v této době dělá 357 poškozených a dlouhodobě neobyvatelných domů a bytů v těchto domech - těch je v Otrokovicích právě nejvíc ze všech zasažených obcí a měst - je 843.

Ministr financí Pilip mně odpověděl - a odpovídá to realitě - že situace těchto domů a majitelů těchto domů a bytů je řešena ve vládním usnesení z 13. srpna, a také ministr pro místní rozvoj Kvapil zapracoval už tuto záležitost do projektu, které vládě předkládal.

Bylo by toho mnoho, o čem se dá hovořit, ale výsledkem by mělo být jedno: Hleďme se poučit, vraťme se a vracejme se ještě opakované k této záležitosti. Řekl jsem, nebo možná neřekl a řeknu to teď, že budu z těch, kteří budou hlasovat o vzetí zprávy jak předsedy vlády, tak ministra životního prostředí na vědomí tak, jak to navrhl poslanec Honajzer. Ale předpokládám i to, co uvedl pan poslanec Honajzer, že se vláda bude postupně k této problematice vracet, že bude tuto Poslaneckou sněmovnu dále informovat a hlavně že se nám na stole budou v nejkratší možné době objevovat návrhy těch zákonů, těch legislativních norem, které prokazatelně v těchto záležitostech chyběly. Jestliže se na tomto dokážeme shodnout, pak si myslím, že naše jednání bude dál korektní, že naše politika nebude uhádaná a že se budeme moci podívat poškozeným lidem do očí.

Uvědomme si jedno. Z našeho hlediska může být konání zdánlivě rychlé. Když jsem sledoval zasedání vlády, rytmus zasedání a problémy, které vláda projednávala v prázdninovém období, myslím, že těžko by se našlo něco výrazného, co by se vládě dalo v této souvislosti vytýkat. To je z hlediska vlády a může to být z hlediska našeho.

Z hlediska vyplavených lidí, kteří dnes už místo svého domku mají holou planinu a kterým se tlačí na záda podzim a zima, žádné konání vlády není dost rychlé. Nedivme se, že tito lidé jsou vystresovaní, že tito lidé - a jsou to i starostové obcí, protože i tvoří první hromosvod poškozených lidí - jsou netrpěliví, že tito lidé vytýkají vládě i parlamentu pomalost, protože jsou si vědomi, že každý den zpoždění může znamenat, že nebudou bydlet.

Je celá řada jiných problémů, o kterých můžeme hovořit i interně v rámci jednání výboru, a já předpokládám, že jednat budeme, o kterých se nedomnívám, že je nutné je dopodrobna dnes tady rozebírat. Měli bychom vyjít ze stěžejních problémů, které nás čekají a které odklad nesnesou.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Gross, připraví se pan kolega Šmucr.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, páni ministři, dámy a pánové, vystoupení si rozdělím do dvou částí, z nichž v první se budu věnovat jedné specifické činnosti při záchranných pracích. Zdůvodním také, proč se tím chci zabývat. Ve druhé části předložím jménem poslaneckého klubu ČSSD návrh usnesení.

V první části se chci věnovat určité specifické činnosti Armády ČR, a to konkrétně činnosti armádní pátrací a záchranné služby, jak se i podle standardu NATO nazývá SHR, tzn. té složky, která v rámci zapojení České republiky do Severoatlantické aliance bude muset odpovídat standardům NATO.

Nejprve bych chtěl ocenit nasazení příslušníků této služby Armády České republiky, protože tito lidé odvedli obrovský kus práce. Chtěl bych také ocenit činnost řídících štábů, které řídily činnost této armádní služby, protože mnohdy právě tito lidé nahrazovali nefunkční systém a mnohdy tito lidé nahrazovali chybějící techniku. Ale právě při nasazení této jakési elitní části armády se ukázalo, že její činnost byla velkým způsobem podceněna a i její postavení v rámci Armády České republiky podle mého názoru neodpovídá významu této složky, která je velice důležitým článkem, jak pro dobu míru, tak i pro dobu případné války.

Dovolím si tvrdit na základě skutečností, které za chvíli přednesu, že Armáda ČR, resp. právě tato pátrací a záchranná služba armády není připravena na poskytování rychlé a účinné pomoci většího rozsahu, jak to po nás právě bude vyžadovat budoucí členství v Severoatlantické alianci. Jediný, kdo z této služby je připraven toto poskytovat, jsou lidé, kterým bohužel chybí systém a kterým chybí technika.

Nyní bych se chtěl zmínit o konkrétních faktech, o která chci opřít toto své tvrzení, které po obrázcích, které jsme viděli v televizi, může vypadat trochu troufale.

Bylo by dobré, kdyby Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky věděla, že např. v kritických dnech, tj. 7. a 8. července t. r., nebyl ve štábu, kde se řídila práce této armádní záchranné služby, přítomen žádný z řídících nadřízených důstojníků z velitelských stupňů, tzn., že prakticky nebyl nikdo, kdo by po linii velení velel této vojenské záchranné složce, a až později se určilo vedení, které nevyplývalo ze systému, ale vyplývalo z toho, že bylo po dvou kritických dnech zjištěno, že někdo velet musí. To je první výrazný nedostatek, který ukázal, že tato složka nebyla připravena na záležitost tohoto charakteru.

***