Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministr financí pan Ivan Pilip.

Ministr financí ČR Ivan Pilip: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, mohu potvrdit, že skutečně v květnu roku 1996 zjistily celní orgány Ostrava a Olomouc určité neobvyklé zvýšené objemy dovozu etanolických disperzí aktivního uhlí. Od té doby vzniklo podezření, že v tom může být nějaké hledání, obcházení daňových zákonů. Následně bylo přitom zjištěno, že ani jedna z firem, které dovážely následné výrobky a vyráběly z nich lihoviny, není plátcem spotřební daně. Na základě toho byl také tento případ předán příslušným finančním úřadům ve Zlíně, Praha 7, Ostrava 2, Karviná, vesměs v průběhu července minulého roku. Souběžně bylo Policii České republiky předáno oznámení o podezření ze spáchání trestného činu podle § 18 s tím, že vyšetřování převzaly krajské úřady vyšetřování v Olomouci, v Brně a Ostravě.

V současné době probíhá ve stanovené věci celkové šetření a je nutno poznamenat, že vzhledem k poměrně složitému mechanismu i chemickým postupům, které souvisí s možnostmi zneužití této látky, že jde o šetření, které je poměrně dlouhé a které zatím nedospělo k nějakému jednoznačnému závěru.

Snažím se o to, abychom tady spolupracovali s orgány Policie České republiky, a pokud by bylo prokázáno, že je možné systematicky využívat tohoto ustanovení o paragrafu zákona o spotřební dani a že nejde o výjimečnou operaci, která zatím jeví známky trestných činů, ale definitivní potvrzení ještě scházejí, pak by bylo nutné zasáhnout i proti příslušné položce nebo pozměnit příslušnou položku v zákonu o spotřebních daních. Nicméně definitivní potvrzení tady zatím není.

Vzhledem ke složitosti odborného chemického rozboru celé záležitosti navrhuji paní poslankyni, že jí mohu poslat písemný rozbor všech souvislostí, které s touto věcí souvisí, a zároveň ji mohu ujistit, že budu usilovat o to, aby celá tato věc byla jednak co nejdříve uzavřena z hlediska možné trestně právní odpovědnosti, v případě jejího potvrzení aby z něj byly vyvozeny závěry, a pokud by se potvrdilo, že expertizy, které vedly k danému zařazení v rámci sazebníku, aby byly na základě těchto zjištění příslušné položky v sazebníku upraveny.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Táži se paní poslankyně, zdali chce položit panu ministrovi doplňující otázku. Nechce.

Nyní dávám slovo paní poslankyni Aleně Svobodové, která byla vylosována na 10. místě k přednesení ústní interpelace na ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana Jiřího Grušu.

Prosím, paní kolegyně.

Poslankyně Alena Svobodová: Vážený pane ministře, obracím se na vás ve věci celkové koncepce školství v České republice. V naší zemi stále chybí dlouhodobá vzdělávací politika, a to 8 let po změně politických poměrů. V čele resortu se k dnešnímu dni vystřídalo již pět ministrů a pod vedením čtyř z nich došlo k celé řadě nesystémových kroků, které nevedly k vytvoření systému v oblasti školské politiky. Uvedu alespoň některé. Neuvážený a příliš liberální přístup ke vzniku nových škol, především soukromých. Dnes se tato situace řeší stejně neuváženě čistě ekonomickými nástroji, rušením především státních škol, zvyšováním úvazků učitelů, propouštěním tisíců pedagogických pracovníků.

Nejvíce nesystémovostí trpí učňovské školství přehazované jako horký brambor z ministerstva na ministerstvo. Není řešen problém nezájmu o učební obory zaviněný především hospodářskou politikou vlády.

Otázkou je i další osud víceletých gymnázií, které vznikaly jako houby po dešti a dnes se silně omezují. Není jasná profilace vyšších odborných škol. Dnes jich je 160. Budou součástí terciární sféry vzdělávání orientované profesně nebo budou aspirovat na akademické pojetí výuky?

S tím souvisí i otázky bakalářského studia. Nepůjde zde o suplování obdobného typu studia? Nezodpovězené jsou i další otázky, např. vztah všeobecného a odborného vzdělávání, standardy, maturit atd.

Jak už jsem řekla, v České republice neexistuje jasná koncepce, postupuje se spíše cestou vydávání dílčích oficiálních dokumentů či vyhlášek. Bývalý ministr školství Ivan Pilip v rozhovoru pro Učitelské noviny v polovině května uvedl, že první varianta koncepčního materiálu se na ministerstvu už připravuje a bude zveřejněna do poloviny června, aby prý nový školní rok mohl být zahájen s již aktualizovanou koncepcí školské politiky. K ničemu takovému však nedošlo.

Ptám se vás, pane ministře, zda existuje na ministerstvu školství celková koncepce školské politiky, v čem spočívá a kdy bude zveřejněna.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministr Jiří Gruša.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Jiří Gruša: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, děkuji vám za vaši otázku. Pokusím se být stručný, protože otázka po koncepci je principiální otázka a vyžádala by si vlastně víc času, než máme.

Žili jsme téměř půl století v indoktrinačním modelu výuky a výchovy. V době, kdy se objevila kybernetika, vykládalo se nám, že se jedná o buržoazní pavědu. V době, kdy se objevila genetika, mě a možná i vás ještě nutili číst Mičurina a Lysenka. V době, kdy se konala postindustriální vědecko-technická revoluce, jsme byli zkoušeni z dějin revolučního hnutí. Prostá reprodukce pouček platila za víc než porozumět problémům a ukázat jejich řešení.

Rád bych, vskutku rád bych měl k dispozici dnes jako nový ministr školství zlomek miliónů investovaných do vyučování vaší věrouky, jejího personálu, jejich ústavů a pracovišť. Neříkám to, abych vedl polemiku, ale ptala jste se mě na situaci v našem školství.

Možná, že odpověď najdete sama, budete-li se tázat na to, proč v tzv. nejpokrokovější části světa, vedené předvojem dělnické třídy, se neuskutečnil žádný z objevů, žádný z vynálezů, žádné z oněch úžasných novinek, které charakterizují živý svět dneška a které umožňují úspěšné výrobky a tím i blahobyt národů.

Nuže, blahobytu u nás ubylo tou měrou, jakou přibylo duchovní chudoby, kterou produkuje indoktrinace. Neboť duchovní chudoba působí chudobu hmotnou. Když se indoktrinační systém před sedmi lety zhroutil, nebylo tomu tak proto, že by mu došla chuť nebo zálusk dál působit, ale proto, že jako červotoč dohlodal dřevo, ze kterého žil a tyl. Kdo odolal? Inu učitelé, kteří se nebáli a nedali, kteří všude, kde to jen trochu šlo, hájili českou vzdělanost a princip drobné práce. Ta založila vzestup Čechů v minulém a v první půli tohoto století, když se jako první Slované umístili mezi průmyslovými národy.

A na tomto základě, který účinky ideologie přece jen mírnil, se dalo začít stavět a dosáhnout jistých limitovaných úspěchů. Bylo možno uspokojit narůstající vzdělávací nároky, zrušit numerus clausus pro politicky nepohodlné, rozšířit šance pro talentované i postižené žáky jejich společnou výukou. Stoupla nabídka typů vzdělání, byť uznávám, že probíhala zčásti chaoticky, vznikly církevní a soukromé školy, jejichž charakter samozřejmě vyžaduje objasnění. Ovšem zrušili jsme podmínku každé indoktrinace: vzdělávací monopol monolitní pravdy pravd.

Pluralita učebních plánů a osnov, svobodná volba pedagogických metod, to vše otevřelo prostor pro nové učebnice a jejich autory. Střední školy mají právní subjektivitu. Totéž je umožněno i ostatním. Právní subjektivita zvyšuje autonomii, autonomie přináší individualitu a individualita výkon. A jen výkon lze finančně ocenit. Pokud půjdeme na finanční oceňování výkonů, jistě se brzy shodneme, co se týká sociální situace českého učitelství.

Náš problém není však jen historické zpoždění. Jsme současně konfrontováni se světem, který na naše potíže nemusí brát zřetel. Telekomunikační technologie výuky je stále intenzivnější. Venku vidíme již pokusy využít syntetické mluvy k výuce čtení, nasazení multimediálních displejů schopných interaktivní komunikace, čili komunikace nezprostředkované pouze učitelem.

Mnohostranné využití internetu se nabízí při výuce cizích jazyků jako základu komunikačních toků jak doma, tak ve světě. Distanční výuka a výchova se dramaticky rozvíjí a roste. Je to otázkou možná ani ne jediné dekády, kdy se role učitele změní spíš v roli přátelského průvodce žáka coby partnera. Pedagoga v původním slova smyslu.

Rozvoj vzdělanosti má současně i primární ekonomickou rovinu. Dnešní spotřebitel se řídí kvalitou a cenou nabízeného zboží. Obojí se bohužel či bohudík již nedá zjistit v rámci národního státu nebo národního trhu. Obojí se zjišťuje ve světě obecné blízkosti a globální propojenosti. Ještě včera vzdálené kraje jsou dnes sousedy, kterým vidíme do kuchyně. Mají přehlednou velikost a vysokou hospodářskou intenzitu. Většinou vyzařují velkou dějinnou a kulturně-historickou přitažlivost. Dovedly se totiž včas otevřít zmíněnému trendu, dovedly poměřit národní zájmy v mezinárodním kontextu - v globálním prostředí.

Celá průmyslová odvětví dnes už nepotřebují masy, jak jsme tomu říkávali, potřebují kvalifikované jednotlivce schopné třídit a vyhodnocovat informace. Potřebujeme jedince schopné těchto informací produktivně využívat. Propast mezi společnostmi, které toto dnes již dovedou, a těmi, které to ještě nedovedou nebo to nehodlají umět, se začíná prohlubovat.

Úspěch českého vzdělání a českého školství tvoří tedy základní předpoklad české politické a hospodářské stability, našeho úspěchu vůbec. Trh se dnes nedá definovat na základě historicky vytvořených domén. Otevírá se náhle, a to tam, kde se pro něj vytvořily příznivé a pohostinné poměry. Umění odhadnout příznivou chvíli, talent a vzdělání rozhodují. Nedávají vzniknout společnosti, ve které se provozuje neúměrné přerozdělování či - a to s vámi souhlasím - neprůhledné transakce.

Česká republika má šanci dostat se mezi tyto národy a státy, protože jak historicky, tak kulturně, tak i svou velikostí odpovídá uvedeným parametrům. To je směr, kterým se musíme vydat, ať již tomu budeme říkat vize, či nikoliv - je to česká cesta. Nová zaměstnanost bude vznikat jen z inovace, čili jako výsledek výchovy a výzkumu. Musíme se však otevřít novým oborům biotechnologie a genetiky. Také naše nové učební příručky budou muset věnovat dostatečnou pozornost poutavému popisu komunikačních systémů a klíčovým technologiím. Budou muset pojednávat o ekonomice mimo ideologické šablony. To znamená mimo každou ideologickou šablonu. Chybí v nich akcent na technologii, chybí v nich pojetí práce coby intelektuálního výkonu. Učebnice jsou přece skryté učební plány. Proto je třeba na jejich další proměně intenzivně pracovat.

Nová povolání vzniknou v oblasti multimédií. Tele-learning a tele-jobs jsou slova, pro která budeme v nejbližší době - ne za deset let, možná během pěti let - hledat české ekvivalenty.

Celkové vědění lidstva se zdvojnásobuje v některých oborech za dva a v celku za pět let. Co učit znamená jak učit v tomto tempu. To jsou důvody, proč potřebujeme nový vysokoškolský zákon, proč potřebujeme skutečně definici terciárního vzdělání, proč potřebujeme jednotnou maturitu a proč musíme vytvořit koncept, o kterém jste se zmiňovala. Já doufám, protože to je pro mne úkol nejen zděděný, ale také úkol mé osobní ctižádosti, že to brzy, a to do konce tohoto roku, dostanete. To, co zde říkám, jsou vlastně myšlenky, které budou tvořit základ tohoto konceptu.

To jsou důvody, proč potřebujeme nový vysokoškolský zákon jako reakci na tento vývoj, jako stabilní základnu umožňující nám se tomuto vývoji přizpůsobit. Naše problémy není třeba ideologizovat. Jde prostě o proces proměny učícího učitele v učícího se učitele. Jen tento učící se učitel bude napříště učit nejlépe.

Protože radikálně narůstá objem vědomostí, musí radikálně růst i schopnost výběru podstatných fakt. Učení se tak stává spíše nabídkou schopných stezek v nepřehledném terénu garantovaných kvalitou dané učitelské osobnosti spíše než jednoduchým návodem nabiflovat cosi, s čím se uživím až nadosmrti.

Toto neříkám, abych znepokojoval. Chci i vás získat pro společná řešení právě těchto otázek. Protože nám je současnost klade všem, musíme najít nejenom odpověď, jak na ně odpovědět, musíme tyto odpovědi najít každý osobně sám v sobě. Jen ten, kdo nachází odpovědi na otázky, které si klade, cítí se odpovědný a odpovědně jedná. Nejde tedy o dlouhodobou perspektivu, jakousi utopii či snění. Jde o perspektivu jediné dekády. V mých očích je to i perspektiva české vzdělanosti, a chcete-li, základ jejího konceptu.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ptám se paní kolegyně, chce-li položit doplňující otázku panu ministrovi. Je tomu tak. Prosím, aby se ujala slova.

Poslankyně Alena Svobodová: Já bych, pane ministře, vás chtěla ujistit, že učící se učitelé tady byli vždycky. Samozřejmě že jsou mezi učiteli různí lidé, tak jak je to ve všech profesích, ale myslím si, že dobrý učitel vždycky se snažil do sebe vstřebat co nejvíce toho nového, co kolem něj bylo. Samozřejmě se domnívám, že dnes je toho více než kdykoli jindy a že je to potřeba. Nicméně o obsahu učiva bychom mohli diskutovat, ale můj dotaz směřoval ke koncepci. Jen bych vám chtěla říci, že já nejsem zdaleka jediná, kdo vyslovuje takové politování nad tím, že koncepce není, a že z řady míst se tento požadavek ozýval. Nejen z vlastních besed s občany, ale dokonce i z vyšších míst nebo z různých diskusí kolem kulatého stolu atd., kdy např. právě v diskusi u kulatého stolu jeden z ředitelů školského úřadu teď koncem června vyslovil takové politování nad tím, že neexistuje koncepce, a řekl, že pracovat stylem z bláta do louže nelze donekonečna. Nebo při setkáních studentů se senátory o vysokoškolském zákonu jeden ze studentů také řekl, že vlastně tento zákon řeší jen jednu parcelu a vše ostatní ve školství leží ladem. To jsou jen takové příklady toho, že skutečně asi nejsem jediná, koho toto pálí.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan ministr chce reagovat?

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Jiří Gruša: Velmi stručně. Já si myslím, že nejste jediná. Vy víte, že já jsem vysokoškolský zákon zatím stáhl k přepracování v určitých oblastech. Týkají se právě toho, o čem jste se zmiňovala. Pokud budete chtít další detailní odpovědi, prosím, obraťte se na mne, uděláme to i mimo sněmovnu.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní dávám slovo panu poslanci Zdeňku Kramperovi, který byl vylosován na 11. místě, k přednesení ústní interpelace na ministryni spravedlnosti paní Vlastu Parkanovou, připraví se pan kolega Josef Krejsa. Prosím, pane kolego.

Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, paní ministryně, vztek a rozčilení vyvolalo nejen v Přerově rozhodnutí zdejšího okresního soudu, který vzal do vazby dva cikány a jednu občanku z Ruska, kteří při povodních rabovali v místních obchodech. Se skřípěním zubů vzali na vědomí rozhodnutí soudu i policisté, kteří pachatele zadrželi. Policie si byla jista, že vazba je na místě. Přednosta Okresního úřadu v Přerově pan Přikryl k tomu sdělil: "Musím se chovat jako státní úředník, tak oficiálně řeknu jenom, že tomu nerozumím."

Vzhledem k závažnosti této trestné činnosti se vás, paní ministryně, ptám, jak je takové počínání vůbec možné. Vždyť i vy sama jste se nechala veřejně slyšet, že takovéto počínání bude co nejpřísněji stíháno. Vůbec neobstojí vaše následující tvrzení, že nemůžete v žádném případě zasahovat do nezávislosti soudního řízení.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministryně spravedlnosti paní Vlasta Parkanová.

Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedající, vážený zbytku sněmovny, pane poslanče, úvodem bych chtěla říci, že označení předmětu interpelace tady vyvolalo, myslím, před dvěma dny velkou polemiku, a já bych se k tomu také chtěla trochu vyjádřit.

To samotné označení, jak jste jej použil, použil jste slovo, které před několika desítkami let bylo slovem neutrálním, ale čeština a každý jiný jazyk, který je jazykem živým, tak se vyvíjí a je to krásné, i když někdy to i bolí a překáží. To slovo, které ještě před několika lety nebo před několika desítkami let mělo naprosto neutrální význam a používalo se v různých dokumentech, aniž by cílem kohokoli bylo někomu ublížit, někoho dehonestovat, tak je dnes slovem, které ubližuje, které uráží a které dehonestuje. Já to říkám proto, pane poslanče, že na rozdíl od vás já toho slova používat nebudu.

Vy jste se mě ptal na to, jestli je možné, abych připustila nezávislé soudní rozhodování. Já to řeknu teď úvodem a v závěru se ještě k tomu vrátím.

Žádný ministr ani žádný poslanec se do nezávislého soudního rozhodování vměšovat nemůže, nesmí a já bych byla velmi nešťastná, kdyby k takovým pokusům někdy docházelo.

Konkrétně k vaší otázce. Je skutečností, že jeden obviněný byl vyšetřovatelem policie Okresního úřadu vyšetřování v Přerově obviněn pro trestný čin krádeže podle § 247 1. a 3. odstavce trestního zákona. Měl se spolu s dalšími dopustit krádeže tím, že 8. července letošního roku při živelní pohromě v Přerově, poté, co záplavová vlna vyrazila skleněnou výlohu u prodejny drogistického zboží Cedr, vybíral tam zboží a rovněž vyplavené zboží, celkově v hodnotě 1000 Kč, a to ke škodě firmy Cedr Prostějov. 24. července letošního roku byl vzat do vazby. 2. září letošního roku byl rozhodnutím soudu z této vazby propuštěn na svobodu, a to za současného přijetí písemného slibu ve smyslu § 73 odst. 1 b) trestního řádu. Znamená to, že soudce se rozhodl přijmout jeho písemný slib, že nebude páchat trestnou činnost, že bude respektovat všechno, co mu soud uloží.

Jak už jsem uvedla v úvodu, ještě jednou to připomenu. Toto je prostor pro nezávislé soudní rozhodování. Já je respektuji a byla bych ráda, kdybychom je respektovali všichni.

Ještě jednu věc je třeba připomenout. A sice to, že pokud se soudce rozhodne někoho propustit z vazby na svobodu, tak to v žádném případě neznamená, že tím rozhoduje nebo naznačuje rozhodnutí o vině nebo nevině. Trestní řízení dál bude pokračovat a jakým způsobem, to určí konečné soudní rozhodnutí.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Táži se pana poslance, chce-li položit paní ministryni doplňující otázku. Je tomu tak. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Zdeněk Krampera: Jako část doplňující otázky použiji článek z novin, vystřižený z Práva, kde čtu: "Nejvyšší státní zástupce Vít Veselý vydal po čtvrteční žádosti ministryně spravedlnosti Parkanové obecný pokyn podřízeným, aby razantně ... atd. zakročovali, sdělovali obvinění apod." Nebudu celý článek číst, protože by se mi to nevešlo do jedné minuty. Článek je tu k dispozici. Asi na toto téma mám doplňující otázku.

Co se týče té naší polemiky, jak říká paní ministryně, odvolal bych se i na zahraniční prameny takových formátů, jako je Brockhouse a Mayersův lexikon, aby paní ministryně i další si to prostudovali. Tam zjistí, jak to skutečně s touto národnostní menšinou je.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Paní ministryně se ujme slova.

Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Je mi líto, že se mi nepodařilo porozumět vašemu závěru, pane poslanče, doporučení, ze kterých zahraničních pramenů bychom měli čerpat a co bychom se tam měli dozvědět. To mi uniklo.

Nyní k vašemu úvodu - to bylo rozhodně důležitější a ráda to vysvětlím. Je skutečností, že v době, kdy došlo k povodním a kdy hrozilo rabování (skutečně jsme se obávali, že k němu může docházet v mnohem větším měřítku), jsem požádala nejvyššího státního zástupce, aby vydal tzv. "pokyn obecné povahy", kterým uloží všem podřízeným státním zástupcům, aby v takovýchto případech postupovali tak, aby navrhovali vazbu a aby navrhovali pokud možno co nejvyšší trestní sazby. To je ovšem pokyn, který váže státní zástupce, nikoliv soudce. Státní zástupci ten pokyn respektovali a potom následovala ta další fáze. Já bych byla velmi ráda, kdybychom rozlišovali mezi tím, co představuje státní žaloba, a mezi nezávislou mocí soudcovskou.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, upozorňuji, že je 18.22 hodin, a tedy čas, kdy už není možné podle jednacího řádu jakoukoliv ústní interpelaci na člena vlády předložit. Konstatuji, že tím jsme ukončili projednávání bodu 30.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych vyhlásil podle dohody přestávku do 18.35 hodin, kdy budeme pokračovat v přerušených bodech.

Děkuji vám.

(Schůze byla přerušena v 18.23 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 18.36 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v projednávání přerušených bodů 12 a 13 podle schváleného programu.

Budeme pokračovat v rozpravě, jako prvnímu uděluji slovo přihlášenému panu kolegovi Žižkovi, potom vystoupí pan kolega Grulich. Promiňte však, hlásí se pan ministr vnitra Jan Ruml, který má z titulu funkce přednost. Omlouvám se tedy kolegovi Žižkovi.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Pane předsedající, dámy a pánové, pane poslanče Žižko, já se vám omlouvám, vím, že je to již po několikáté, kdy vás předběhl ústavní činitel s právem přednosti, ale nedělám to pro nic jiného než proto, že jsem vycítil v projevech předřečníků jednu společnou otázku, která byla zaměřena obecněji na krizovou legislativu a na otázky, které k ní směřovaly a které jsou podle mne velmi závažné. Proto bych chtěl, aby má odpověď zazněla pokud možno konzistentně, protože vláda je připravena se těmito věcmi zabývat a také se jimi již zabývá.

Především je třeba říci, že pokud se týče krizové legislativy, že ani dnešní zákony nejsou prosté této tematiky. Víte, že zákon o okresních úřadech umožňuje přednostům okresních úřadů vyhlašovat stavy ohrožení, ukládat povinnosti fyzickým a právnickým osobám v jistých typech situací a také zákon o vodách má v sobě ustanovení, která řeší některé záležitosti při povodních, dále je to zákon o požární ochraně apod., nicméně pravdou je, že integrovaný záchranný systém, který vznikl na úrovni okresů a je pokryt toliko usnesením vlády, může řešit všechny tyto situace jakýmsi exekutivním rozhodováním na okresní úrovni, zatím bez důkladnějšího legislativního podkladu, nicméně funguje, existuje a většina okresů ho využívá na velmi vysoké odborné úrovni.

Integrovaný záchranný systém je vlastně propojení nejrůznějších institucí, které fungují za normálních okolností samy o sobě, jako je Policie České republiky, Záchranná služba, Záchranný hasičský sbor. V určitých typech situací je možno tyto systémy vzájemně provázat, propojit a přednosta okresního úřadu se stává vlastně činitelem, který je odpovědný za činnost všech těchto složek v době mimořádných situací. Víte, že např. na některých okresech vznikla tzv. integrovaná operační střediska - velmi známé takové středisko je v Ostravě, kde v jedné prostoře jsou vzájemně propojené a umístěné jednotky městské policie, státní policie, hasičské záchranné služby a tam je např. tento systém vybudován velmi komplexně. Snažíme se, aby i v jiných velkých městech tomu tak bylo.

Faktem je, že naše legislativní pokrytí tento systém teprve čeká, ale nelze říci, že nefunguje - funguje, má k tomu zmocnění usnesením vlády a také samozřejmě bylo určité množství finančních prostředků do tohoto systému investováno, což je třeba vědět.

Samozřejmě, že integrovaný záchranný systém nefunguje pro koordinaci více okresů a my hledáme nyní v souvislosti se vznikem VÚSC určité regionální řešení této situace, což v případě povodní musí být ucelené, komplexní systémy, které zasahují celé povodí, které jde na regiony, které v budoucnu zvažujeme. To znamená, že vláda České republiky má svůj program krizové legislativy, který by měl být zahájen projednáváním ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Pokud se nemýlím, mám-li dobré informace, měl by být tento ústavní zákon projednáván příští týden za účasti prezidenta republiky, a tento ústavní zákon upraví povinnosti všech právnických subjektů při zajišťování bezpečnosti státu. Bude definovat principy řízení státu v krizových situacích a uvažuje se o zřízení Bezpečnostní rady státu a její působnosti.

Na tento ústavní zákon by měly navazovat dva zákony, které z něj přímo vyplývají - jeden z nich je zákon na zajišťování obrany České republiky, který je v kompetenci Ministerstva obrany a týká se stavu ohrožení státu, válečného stavu atd. a pak v části mírové, neválečné je to zákon, o kterém sněmovna ve všech vystoupeních mluvila, což je zákon o krizovém řízení. Jeho věcný záměr je již zpracován, byl odeslán vládě a vláda by ho měla na některé v nejbližších schůzích v těsné návaznosti na ústavní zákon o bezpečnosti projednávat. Tento zákon je v kompetenci ministra vnitra, je zpracován a tento zákon by měl vlastně definovat obsah a rozsah různých krizových opatření pro všechny stupně ohrožení, jak pro nouzový stav, tak pro stav ohrožení státu, válečný stav. Za stavu ohrožení státu a válečného stavu se pak ty kompetence přesouvají do zákona o zajištění obrany České republiky. Měl by obsahovat systém a způsob krizového plánování, měl by obsahovat způsob kontroly, ochranu před zneužitím krizových pravomocí a sankce za neplnění povinností, které vyplývají ze zákona, a pak také by měl obsahovat kompenzace škod a ztrát při řešení krizových situací.

Na tento zákon o krizovém řízení, který vláda projedná ve věcném záměru - a my již připravujeme paragrafované znění - by měla navazovat celá plejáda speciálních zákonů. Je to především zákon o integrovaném záchranném systému, o jehož principech jsem už hovořil a který funguje a je třeba je legislativně pokrýt, pak by to měl být zákon o prevenci a likvidaci průmyslových havárií a zákon o prevenci a likvidaci živelních pohrom a katastrof. Ze strany ministerstva obrany by k těmto speciálním zákonům měl být přičleněn a bude přičleněn zákon o civilní ochraně České republiky.Tím by krizová legislativa měla být kompletní a měla by vlastně legislativně pokrýt veškeré typy možných situací krizových, stavu nouze, takových, jakých jsme byli svědky, pro celou Českou republiku a všichni by touto legislativou se měli do budoucna řídit.

Tolik jsem vám chtěl říci. Časový harmonogram je nabíledni. Ústavní zákon o bezpečnosti vláda projedná velmi brzy, příští týden, zákon o krizovém řízení je již ve vládě, ten bude těsně navazovat, a speciální zákony - mohu vám prozradit - jsou již v různém stupni zpracování. Např. zákon o integrovaném záchranném systému je na světě. Tyto zákony by se měly projednávat velmi rychle a myslím, že celé krizové legislativě bychom mohli věnovat příští rok a mohli bychom ji v příštím roce uzavřít.

Takže to je záměr vlády v oblasti krizové legislativy. Nyní bych chtěl ještě reagovat na jeden typ dotazů nebo úvah, možná i kritických zamyšlení se nad fungováním nejrůznějších záchranných institucí v České republice, a to je problém spojení, komunikace mezi jednotlivými složkami.

Každá složka integrovaného záchranného systému používá svých vlastních komunikačních systémů a faktem je, že kromě měst, která jsou propojena jakýmsi zvláštním systémem, takové propojení všech těchto složek na okresní nebo celostátní úrovni schází. Ministerstvo vnitra před několika lety vypracovalo projekt překryvných radiokomunikačních sítí zvaný Pegas. Po výběrovém řízení byla vybrána francouzská firma Matra, která dodává technologii k tomuto zařízení, a byly postupně naplánovány investice do této oblasti. Fakt je, že vzhledem k restrikcím státního rozpočtu jsme v určitém skluzu při realizaci celého tohoto projektu. Tento projekt Pegas, který by měl být speciální projekt rádiového propojení všech článků složek integrovaného záchranného systému, tzn. hasičů, policie, záchranné služby, civilní ochrany, je projekt myslím velice významný a my budeme usilovat o to, abychom našli finanční zdroje, aby tento projekt byl co nejdříve dokončen. Uvažujeme buď o využití prostředků Phare na tento projekt, nebo o nějaké speciální půjčce na projekt, který by mohl být schválen třeba Evropskou investiční bankou. Budeme se nad tím zamýšlet ve chvíli, kdy budeme také jednat o rozpočtu na příští rok. Myslím, že toto téma bychom mohli tímto vyčerpat. Je to dnes téma nikoli systémové, nikoli věcné, nikoli žádné jiné než finanční. Prostě nemáme dostatek finančních prostředků, abychom ten systém v krátké době dokončili, a budeme se společně radit, kde finanční zdroje do toho systému seženeme.

Tolik jsem cítil za potřebné vystoupit jak ke krizové legislativě, tak ke spojovacím systémům a doufám, že jsem poskytl sněmovně další informace, které poslouží sněmovně k tomu, aby mohla objektivně vyhodnotit nejen to, co se stalo, ale i spolupůsobit na nejrůznější opatření, která je třeba v oblasti krizových situací učinit v budoucnu.

Děkuji vám.

***