Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

 

 

(pokračuje Gross)

Další věc, která mě osobně nesmírně mrzí, se týká toho, že jediný placený záchranář z velitelství vzdušných sil Armády České republiky připravoval v té době, kdy měl právě řídit záchranné práce, tým na mezinárodní cvičení záchranářů na Slovensku a nebyl vůbec aktivován. Přitom to byl člověk, který vlastně je ve velení armády za toto zodpovědný nebo minimálně ve velitelství vzdušných sil Armády České republiky.

Další věc, která se ukazuje jako důkazem toho, že tato sféra v Armádě ČR byla a zřejmě i je velice podceněna, je to, že v roce 1995 a 1996, 1997 bylo investováno poměrně velké množství prostředků na výcvik záchranářů civilní ochrany pro záchranné práce s vrtulníky ve spolupráci s touto armádní složkou a nikdo z těchto lidí nebyl aktivován pro záchranné práce v té době, kdy byli zrovna nejvíce potřeba.

Další věc, o které chci informovat Poslaneckou sněmovnu ze zjištění, protože já jsem se o činnost této speciální armádní složky zajímal poměrně výrazně, je věc, se kterou vás seznámím nyní. Ve dnech 7. července a 8. července 1997 nebyl ani dostatečný přehled o počtech záchranářů, docházelo k neefektivnímu využívání těchto záchranářů, některé vrtulníky byly přeplněny, v jiných naopak chyběli lidé, a dokonce 8. 7. se stalo to, že někteří záchranáři díky tomu, že v té době neexistovalo velení, prakticky nebyli využiti a nebyli nasazeni do záchranných prací.Vyvrcholilo to tím, že v úsecích, kde naopak tito lidé chyběli, byli přijímáni záchranáři-dobrovolníci, kteří ani nebyli vycvičeni, a v některých případech to byly dokonce i civilní osoby, což samozřejmě bylo velkým nebezpečím, že dojde k problémům a k mimořádným událostem.

Další věc, která mě nesmírně zarazila a která je důkazem toho, že tento systém nefungoval, bylo, že 7. července t. r. nebyl vydán rozkaz k tomu, aby letiště z 33. vrtulníkové letky bylo evakuováno vzhledem ke zhoršující se situaci. Údaje, které směřovaly příslušné štáby k tomu, aby tento rozkaz vydaly, byly vydány pozdě, čímž se stalo, že evakuace proběhla v době pozdější. To způsobilo podle záchranářů, že vrtulníky v době, kdy byly nejvíce postiženy a kdy bylo zapotřebí evakuovat z mnoha obcí - také např. z Troubek - letouny nevzlétly v plánovaných 6.00 h, ale až mezi devátou a desátou hodinou. Ty tři čtyři hodiny byly pro mnohé oblasti velice kritické.

Velkým problémem celé této speciální služby armády se ukázalo spojení, protože se ukázalo, že neexistuje spojení mezi záchranáři ve vzduchu a záchranáři na zemi, ukázalo se, že neexistuje spojení ani mezi samotnými záchranáři ve vzduchu, kdy někdo z členů posádky byl vysazen a neměl spojení se svým mateřským vrtulníkem. Nedostatek ve spojení a v přenosu informací měl mnohdy za následek to, že informace putovaly velice složitou cestou a dostávaly se k příslušným záchranným týmům velice pozdě. Tak se bohužel mohlo stát i to, že např. v Olomouci byl takovýto vrtulník vyslán na místo k tonoucímu, který byl již 60 - 80 minut utonulý.

Chci zdůraznit, že podceňování smyslu této speciální armádní služby svědčí o tom, že zodpovědní velitelé na Ministerstvu obrany a generálním štábu zřejmě nedocenili možnost, že i v České republice v době míru bude zapotřebí někdy tuto službu skutečně prověřit v konkrétní akci. Bohužel se to stalo skutečností.

Nechci zde rozebírat samostatnou anabázi s vrtulníky Sokol, ale v této akci se ukázalo, že ani nákup těchto vrtulníků, který byl prezentován, že směřuje k uspokojení potřeb letecké záchranné služby, nebyl na místě. Nejenže armádní letecká záchranná služba byla mezitím zrušena a vrtulníky nám zůstaly, ale ani jejich vybavení zdaleka neodpovídá potřebám vrtulníků, které budou používány pro záchrannou činnost.

V tuto chvíli bych si dovolil předložit - poté, co jsem zde řekl - návrh usnesení, který se týká jak tématu, o kterém jsem hovořil, tak i věcí, o kterých zde hovořili moji předřečníci.

Pane předsedající, chci v této chvíli upozornit na některé procedurální problémy, abychom se zítra vyvarovali možných dohadů. Chci zdůraznit, že předpokládám, že nyní vystupuji v podrobné rozpravě podle § 58 zákona o jednacím řádu, a tudíž v této rozpravě mohu přednést pozměňovací návrh k původnímu návrhu, který zde byl přednesen kolegou Honajzerem. (Předsedající: souhlasím.)

Návrh zní takto:

1. Poslanecká sněmovna vyslovuje uznání a poděkování všem, kteří se angažovali při záchranných pracích v oblastech postižených ničivými povodněmi, ať už šlo o příslušníky hasičských sborů, armády nebo dobrovolníky, kteří mnohdy s nasazením vlastního života pomáhali našim občanům postiženým přírodní katastrofou;

2. Poslanecká sněmovna zároveň konstatuje, že mnohdy v důsledku nepřipravenosti státní správy a podcenění varovných signálů došlo v mnoha případech k nezvládnutí nastalé situace;

3. Poslanecká sněmovna žádá vládu o vypracování podrobné analýzy týkající se nejen vlastních povodní a průběhu záchranných prací, ale také zhodnocení, jak byla státní správa na povodně připravena, včetně rozboru příčin selhání některých státních orgánů ze zákona odpovědných za přípravu na povodně; zároveň Poslanecká sněmovna žádá vládu o předložení návrhu opatření s termínem do příští - rozumějme čtrnácté - schůze Poslanecké sněmovny;

4. Poslanecká sněmovna žádá vládu

a) o urychlené zpracování a předložení zákona o integrovaném záchranném systému

b) o urychlené zpracování a předložení zákona o prevenci a likvidaci havárií

c) o urychlené zpracování a předložení zákona o nouzovém stavu

d) o obnovení činnosti meziresortní komise řešící transformaci civilní ochrany

e) o dořešení systému spojení mezi složkami integrovaného záchranného systému, zejména dovybavení hasičských záchranných sborů České republiky

f) o uzavření mezivládních dohod o vzájemné pomoci při katastrofách a velkých nehodách se státy sousedícími s Českou republikou

g) o objektivní posouzení vynakládaných prostředků na hasičské záchranné sbory České republiky v porovnání s obdobnými režimově srovnatelnými systémy

h) o navržení legislativní úpravy řešící postavení Ministerstva vnitra jako ústředního orgánu ve věcech mimořádných událostí, stavu nouze a civilní ochrany

i) o vytvoření podmínek pro decentralizaci a dislokaci vybraných prostředků Státní správy hmotných rezerv a dislokovat je u hasičských záchranných sborů okresů a obcí a stanovit pravidla jejich využití

j) o zpracování nové koncepce letecké záchranné služby s propojením na pátrací a záchrannou službu Armády České republiky.

5. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje za účelné zřízení samostatného povodňového fondu odděleného od státního rozpočtu.

Tolik celé usnesení.

K jednotlivým bodům bych prosil samostatné hlasování, resp. k jednotlivým pozměňovacím návrhům, včetně samostatného hlasování o jednotlivých bodech označených písmeny.

Tolik návrh a děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego, jen prosím o to, aby při takto rozsáhlém pozměňovacím návrhu byl předán panu kolegovi Dostálovi. Současně prosím v tuto chvíli Kancelář, aby zajistili jeho rozmnožení tak, abychom ráno měli všichni tento materiál k dispozici.

Slova se ujme pan kolega Šmucr, připraví se pan kolega Šulák.

 

Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedající, dámy a pánové, k bodu 12 pod názvem Informace vlády o povodňové situaci bych rád svým poznatkem z návštěvy v oblastech Moravy postižených katastrofálními záplavami obohatil tento bod jednání.

Faktem zůstává skutečnost, že povodně na Moravě napáchaly obrovské škody. Vláda není momentálně ani výhledově schopna Moravě jakýmkoli způsobem pomoci. Vydávání obligací je důkazem, v jakém stavu je státní pokladna. Toto zoufalé gesto vlády se minulo účinkem. Předpokládaný zisk 5 mld. z prodeje obligací se smrskl na 900 miliónů korun. S tímto hubeným ziskem vláda nemůže nic dokázat.

Jednání rozpočtového výboru s reprezentanty samosprávy, různých úředníků a majitelů poškozených nebo zničených podniků na Moravě se také zúčastnil ministr životního prostředí Jiří Skalický. Tato jednání probíhala ve velice vzrušené atmosféře, což bylo pochopitelné, neboť se jednalo o existenci mnoha lidí i podniků. Zástupci vlády ani rozpočtový výbor poškozené účastníky nepotěšili. Všichni přítomní vkládali poslední naději ve vládu České republiky, že jim urychleně poskytne finanční pomoc. Nestalo se tak.

Plané sliby ještě nikomu nepomohly. Ani Moravanům ne. Všichni poškození pochopili, že jim vláda nepomůže. Kolem povodní na Moravě se rozpoutala masová propagační kampaň. Vybraly se jistě nemalé finanční prostředky. Otázkou zůstává, zda všechny došly na místo určení. Solidárnost těch, kteří se doslova topí v bohatství, s těmi, co přišli při povodních o všechno, žádná není. Lidství ani morálka se u bohatých neprojevily. Zima nám ukáže, co státem opuštění Moravané udělají.

Odhadované škody na celkových 60 miliard je částka, která neodpovídá skutečnosti. Můj názor je ten, že celkové škody, které napáchaly červencové povodně, daleko převyšují zmíněnou částku. Tím chci říci, že veškerá pomoc vlády do těchto oblastí je jen symbolická.

Na závěr bych chtěl vyjádřit údiv nad tím, že česká vláda odmítla pomoc slovenské vlády, která spočívala ve vyslání ženijního vojska do postižených oblastí. Zajímalo by mne, proč. Dále mne překvapuje to, že nám nepomohly budoucí partnerské země Evropské unie a ani Spojené státy americké.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Šulák, připraví se paní kolegyně Štěpová.

 

Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené dámy a páni poslanci, vyslechl jsem poněkud nekritické zprávy předsedy vlády a vládního zmocněnce ministra Skalického. Myslím, že k samotnému průběhu této katastrofy a řešení jejích následků lze říci i řadu méně potěšujících a kritických poznámek. Ubezpečuji vás, že mi nejde o kritiku pro kritiku. Myslím, že bychom si z těchto negativních aspektů měli vzít ponaučení a provést především preventivní a nápravná opatření. Nechci tím také snižovat pozitivní práci a obětavost těch, kteří v dané situaci udělali maximum.

A nyní ke kritickým poznámkám. Domnívám se, že značně negativní dopad na naši schopnost čelit katastrofické situaci měla likvidace, resp. ideologicky motivované omezení záchranného systému CO v posledních letech. Dále pak nekoordinovanost záchranných prací organizovaných státní správou, policií, hasičských sborů a armády. Jmenovitě mám na mysli nefunkčnost integrovaného záchranného systému, zejména jeho informační složky. Lze konstatovat v některých případech i opožděný zásah armády. V okamžicích, kdy již musel být zřejmý nebývale katastrofický rozsah povodní, nebyli ještě příslušní velitelé zmocněni k zahájení záchranných prací. Svou nečinnost zdůvodňovali nedotknutelností armádních zdrojů a prostředků do vydání rozkazu. Srovnáme-li s odstupem času zásah naší armády se zásahem Bundeswehru, vychází z toho německá armáda podstatné lépe.

V některých postižených oblastech nesplnila státní správa, jmenovitě starostové, přednostové okresních úřadů, své povinnosti. Zejména vidím negativně to, že nebyly včas a dostatečně aktivovány systémy výstrahy a záchranných akcí. Můžeme uvést konkrétní příklady nebo zde již byly uvedeny - Olomouc, Troubky, Bruntálsko apod. V důsledku toho došlo k zatopení některých obcí a měst při prakticky nepřipravenosti obyvatelstva. Důsledkem byly značně vyšší materiální ztráty a bohužel i vyšší ztráty na životech.

Rozpaky ve mně vzbudila malá aktivita vlády, jmenovitě příslušných ministerstev, při získávání zahraniční pomoci. Již nyní např. Polsko využívá pomoci Evropské unie v rozsahu 60 miliónů ECU, zatímco Česká republika získala dosud jen minimální pomoc. Faktor času v tomto případě hraje mimořádnou roli.

Nelze se také smířit s pomalým odstraňováním škod, které mají negativní dopad na hospodářství. Mám zejména na mysli odstraňování škod a havárií na železniční a silniční síti, což omezovalo a omezuje dopravní spojení mezi průmyslovými aglomeracemi. Poněkud mne také překvapuje zdrženlivý postoj vlády, pokud jde o likvidaci škod v průmyslových podnicích. Mám na mysli to, že vláda je ochotna akceptovat jen zvýhodněné poskytování úvěru a odmítá se podílet na likvidaci škod formou dotací. Průmysl je a zůstává hlavní složkou hospodářství České republiky. Proto není možný takový přístup vlády, jaký dosud vůči průmyslu v tomto směru vláda praktikuje.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Štěpová, připraví se pan kolega Kapoun.

 

Poslankyně Vlasta Štěpová: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, je mi trochu smutno v tuto podvečerní hodinu, neboť na tabuli vidíme téma povodně, a tady se nevede koaliční a opoziční boj. Tady se mluví o tragédii, která se týkala v tomto případě téměř půlky republiky a může se kdykoli týkat kohokoli.

To, co mne děsí: Předseda poslaneckého klubu sociální demokracie Stanislav Gross přednesl návrh usnesení a byl to vlastně výčet aktů, o kterých je pravděpodobné naprostá většina občanů této republiky přesvědčena, že ty věci prostě fungují, že kdyby nastalo zemětřesení, přišla povodeň, něco začalo hořet, že toto prostě funguje, že tento systém je v pořádku. My se dovídáme, že tento systém není v pořádku a někteří páni poslanci, včetně, s prominutím, některých členů vlády, abych nebyla příliš konkrétní, si ťukají na čelo asi tak, že se pan poslanec Gross nutně zbláznil, když termínuje 14. schůzí sněmovny. Ale tyto věci přece, proboha, měly dávno fungovat.

Promiňte mi, že mluvím trochu o něčem jiném, než o čem jsem mluvit chtěla, protože je to prostě situace, kterou za občany tohoto státu odmítám chápat. Nevadí, že je 19.47 a my jsme se usnesli, že budeme jednat do 21 hodin, včetně hlasování o tomto podstatném tématu, které se v této nebo jiné poloze může kdykoli opakovat.

O čem jsem chtěla mluvit. Mě velice těší, že je tu pan premiér, a velice mě mrzí, že v bloku zahraniční pomoc nezmínil jednu důležitou, skutečně panevropskou organizaci - Radu Evropy - a dopis paní prezidentky Rady Evropy Leny Fischer, který má zcela jistě k dispozici, tak jako předseda sněmovny a tak jako já. Paní Leny Fischer okamžitě poté, co záplavy začaly, jednak vyjadřuje soustrast lidu této republiky, obětem povodní za obrovské materiální ztráty a samozřejmě velice lituje životů těch, kteří už mezi námi nejsou. Ale mj. také píše, že Rada Evropy ze svého, nikoli skromného, fondu může poskytovat v těchto případech poměrně významné příspěvky na věci podstatné pro lidi takto postižené, tj. na bydlení, na lékařskou pomoc a na znovuvzkříšení infrastruktury v postižených oblastech. Ovšem za předpokladu, že členská země Rady Evropy je také členem Sociálního a podpůrného fondu Rady Evropy.

Přes opakované dopisy, žádosti, jednání členů delegace Rady Evropy jsme se k tomuto fondu zatím nepřipojili. Zdůvodnění, které jsem slyšela, je pro mne stejně nepochopitelné jako situace, v jaké teď o této záležitosti jednáme. Zdůvodnění znělo asi tak, že nevíme, na jaké účely by fond mohl být použit, tudíž zatím nepřistupujeme.

Dovolte mi tedy navrhnout usnesení, aby vláda České republiky urychleně zahájila jednání o vstupu do Sociálního a podpůrného fondu Rady Evropy.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Čili opět jde o pozměňovací návrh k původnímu znění. Děkuji. Slova se ujme kolega Kapoun, připraví se paní kolegyně Květoslava Kořínková.

 

Poslanec PS Miroslav Kapoun: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, kolegyně a kolegové, já bych chtěl v prvé řadě poděkovat všem těm, kteří pomohli lidem v té tíživé situaci. Konkrétně bych chtěl poděkovat všem poslancům. Myslím, že nebyl nikdo v této sněmovně, kdo by se nesnažil nějakým způsobem pomoci. Já jsem se s tím setkal přímo, protože jsem poslancem za přerovský okres. Myslím, že to byl nejpostiženější okres v republice. Jména Přerov, Troubky, Lobotice a Bochoř jistě všichni znáte. Proto ještě jednou chci říci - děkuji.

Nechtěl bych se tady opět vracet k problému ping-pongu Povodí Moravy a Odry. Pan premiér, pan vicepremiér Lux i pan vicepremiér Skalický o tom mluvili, to všichni známe, několikrát to tu bylo řečeno. Chtěl bych hovořit ke konkrétní situaci, tzn. k situaci, jaká je nyní a která se dá pravděpodobně řešit. Myslím, že zprávou, kterou podal pan vicepremiér Skalický, se tato situace určitým způsobem řeší. Začnu tam, kde odpovědnost je přímá a konkrétní.

Pan ministr dopravy označil čtrnáct zatopených tratí jako tratě, které jsou povodní tak poškozeny, že jejich provoz pravděpodobně nebude obnoven. Většina těchto tratí je pro místní občany a podniky v těchto oblastech životně důležitá a po opadnutí vody byla za 184 295 Kč zprovozněna. Dvanáct tratí ze čtrnácti, které byly podle pana ministra na zrušení, bylo zprovozněno za necelých 200 tisíc Kč.

Pomoc do infrastruktury, o které tady mluvil pan premiér - čísla jste slyšeli. Chtěl bych říci, že ministerstvo dopravy z neznámých důvodů (pravděpodobně bylo touto situací vyděšeno) prostřednictvím svého prvního náměstka ministra požádalo dopisem č. j. 21994/97 - 0210, aby do doby schválení projektu reformy železnice byly finanční prostředky na obnovu regionálních tratí využívány pouze na uvolnění říčních toků od spadlých mostů, k odstranění závalů a řešení jiných havarijních situací. To byla citace. V podstatě zakázalo opravu těchto tratí do 29. srpna 1997, kdy měl být projekt reformy Českých drah projednáván ve vládě. Tím nabádá České dráhy, kterým je majetek pouze svěřen, k nedodržování zákona č. 266/94 Sb., který říká v § 5, odst. 4 tohoto zákona jednoznačně, kdy může být dráha zrušena. Je to na návrh vlastníka a vlastníkem není ani ministerstvo, ani České dráhy, a už vůbec ne ministr nebo jeho náměstek. Pohrdání těchto státních úředníků zákonem je zřejmé.

Je pravda, že dvě tratě jsou zatím nesjízdné, a to i z důvodu postupu tohoto státního úředníka. Pan Tošovský rozesílá dále okresním přednostům a starostům obcí dopisy, kde v podstatě jako státní vyděrač říká, že jestliže se trať nezprivatizuje, bude zrušena. Asi má tento úředník majitele, kterým je stát, pod palcem a ví předem, jak se vláda rozhodne.

Přitom České dráhy touto nečinností poškozují samy sebe. Ve stanicích Vrbno, Karlovice, Petrov, Sobotín, Loučná a Ruda zůstalo přes 50 vozů v hodnotě vyšší než 10 mil. Kč. Tyto vozy samozřejmě mohou další peníze vydělávat, navíc za ně musíme platit nájem, neboť některé z těchto vozů jsou vozy jiných železničních správ.

Jsem přesvědčen, že občané si neplatí státní úředníky k tomu, aby porušovali svévolně zákon nebo k jeho porušování nabádali jiné. Proto jsme se rozhodli s paní poslankyní Orgoníkovou, která je z podobně poškozených východních Čech, na jednání tohoto úředníka podat trestní oznámení.

Ministerstvo dopravy a spojů rozhodně nedělá všechno, aby tomuto těžce poškozenému území pomohlo, dokonce dělá spíše opatření, která občanům ztěžují život.

Chtěl jsem původně, aby bylo navrženo, aby Poslanecká sněmovna požádala pana premiéra, aby podal informaci, jak hodlá naplnit zákon a jako představitel státu a vlastníka povodněmi poškozených tratí Petrov - Kúty nad Desnou a Milotice - Vrbno pod Pradědem s nimi naloží. Zpráva tuto odpověď obsahuje. Jsem rád, že říká, že se tratě Petrov - Kúty nad Desnou a Milotice -Vrbno opraví, nikoliv zruší. Chtěl bych jen požádat, zda by se nemohlo zvážit urychlení těchto oprav vzhledem k zbytečnému dvouměsíčnímu zpoždění, které zavinil právě tento státní úředník.

Dále bych požádal, aby se zabránilo dalšímu šíření poplašných zpráv o zrušení těchto tratí. K šíření podobných zpráv prakticky přestane docházet zveřejněním této zprávy. Chci požádat pana premiéra nebo alespoň pana vicepremiéra, aby potvrdili, že tato zpráva, která je nadepsána jako "Zpráva místopředsedy vlády", je zprávou vlády.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme paní kolegyně Kořínková, připraví se pan kolega Wagner.

 

Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych v několika poznámkách řekla některé své zkušenosti nikoliv jen z těchto povodní, ale samozřejmě i z obdobných situací, ke kterým v uplynulých letech v podstatně menším rozsahu došlo rovněž na našem území.

Chtěla bych konstatovat, že to, o čem zde dnes hovoříme, není věcí neznámou jak pro tuto vládu, tak pro předchozí vládu ještě federálního státu. Po menších povodních, ke kterým došlo na přelomu roku 1991 a 1992 na jihu Moravy, došlo k podobnému vyhodnocení situace, a tehdy úkoly, o kterých tady dnes hovoříme, se uložily příslušným představitelům federální vlády, z nichž někteří zde dnes sedí také. Ti měli za úkol provést příslušnou analýzu a připravit legislativu, o které jsme dnes hovořili, a to přinejmenším do konce roku 1992.

Píše se rok 1997 a já bych chtěla citovat, že to bylo usnesení federální vlády z května 1992 č. 349. Obdobně se tehdejší vláda zabývala i mezinárodní spoluprací, prevencí a likvidací následků katastrof a přijala k tomu stejná opatření, o jakých zde dnes hovoříme. Bylo to usnesení federální vlády z února 1992 č. 87.

To mě vede ke zjištění, že se opakují konstatace, že máme určité problémy ať v oblasti civilní záchranné služby, v oblasti civilní ochrany, v oblasti požární služby nebo zejména v oblasti integrovaného záchranného systému, který byl tehdy hodnocen jako zcela nefunkční, a to z řady důvodů, o kterých se zde dnes také hovořilo, a zejména také z toho důvodu, že nebyl technickým způsobem zabezpečen. Proto také mezi těmito usneseními byly i úkoly pro tehdejšího ministra financí a místopředsedu federální vlády připravit taková opatření, která by vedla k finančnímu zabezpečení těchto technických předpokladů funkce integrovaného záchranného systému. To vše se nestalo.

Je to konkrétní jasné zjištění a nebylo by dobré, kdybychom například v příštím roce zde nebo někde jinde stáli se stejně prázdnýma rukama a zároveň si uvědomovali, že tentokrát stoletá voda například nepřišla na Moravu, ale mohla přijít do Čech a mohla se soustředit také na Prahu. Potom, když zvážíme, jak vypadá stoletá voda v Praze, bychom asi neseděli ani ve Strakově akademii, ani tady v Poslanecké sněmovně, ani ve Valdštejnském paláci, kde sídlí Senát. Říkám to proto, že není možné nad kroky, o kterých hovoří pozměňovací návrh usnesení České strany sociálně demokratické, kroutit hlavou a stále odkládat termín za termínem.

Mne velice potěšilo, že pan ministr Ruml nás informoval o tom, jaká legislativa v této oblasti bude konečně připravována. Je to velký pokrok, jestliže uvedené zákony měly být připraveny v roce 1992 nebo 1993 a po rozdělení státu se k tomu vracíme,a že přijmeme úkoly, že zpracujeme věcné záměry těchto zákonů v průběhu příštího roku (možná) - to řekl pan ministr vnitra Ruml - a upozornil zároveň na skutečnost, o jak náročnou práci jde.

Domnívám se, že tato sněmovna musí nejen žádat vládu o urychlení těchto legislativních kroků, a sama bych ráda doporučila, aby první návrhy zákonů, o kterých se zde dnes hovořilo, byly předloženy této sněmovně na 16., nejpozději na 17. schůzi sněmovny. Zároveň věřím, že se budeme všichni zajímat o to, jakým způsobem v rozpočtu na rok 1998 jsou nejen zabezpečeny nejnutnější předpoklady pro odstranění škod, ale zároveň také předpoklady pro technické zabezpečení integrovaného záchranného systému.

Jenom pro vaši informaci bych vám chtěla sdělit, že v Praze tyto potřeby představují 750 mil. Kč. Praha svým rozpočtem zhruba 24 miliard, s tím, že musí nést na svých bedrech většinu finančních prostředků na dopravní komunikace včetně metra, není schopna požadované technické zabezpečení sama zajistit. Znamená to tedy, pokud by podobná situace, jako byla na Moravě, přišla do Prahy, bude Praha stejně nechráněná, jako byla Morava, a o tom budeme muset také diskutovat.

Věřím tedy, že budeme při hlasování o pozměňovacím návrhu usnesení sněmovny navrženém sociální demokracii také myslet na to, že už jednou přestaneme odkládat důležité věci pro tuto společnost a začneme také řadit priority tak, jak to potřebuje život našich lidí, život našich voličů, kteří nám umožnili, abychom mohli sedět v těchto lavicích.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Wagner a připraví se pan kolega Václavek.

 

Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, mám pouze povinnost informovat vás o usnesení rozpočtového výboru, který jednal o problému povodní a jejich následcích v postižených oblastech, po dohodě s místopředsedou vlády a ministrem životního prostředí panem Skalickým a za jeho účasti a přijal toto usnesení

I. žádá vládu České republiky, aby

1) předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu do 30. listopadu 1997 přehled výdajů státního rozpočtu použitých na pomoc oblastem postižených povodněmi v členění na jednotlivé resorty a dotčené okresy za období 7/1997 až 11/1997;

2) zabezpečila

a) vedení přehledné evidence o všech prostředcích poskytnutých ze státních i jiných zdrojů v souvislosti s povodněmi tak, aby tato evidence mohla být k dispozici orgánům Parlamentu a příslušným kontrolním orgánům k přípravě a provedení kontroly využití těchto prostředků;

b) součinnost všem příslušným kontrolním orgánům (zejména poskytování všech dostupných informací) v rozsahu nezbytném pro přípravu a následnou kontrolu využití všech prostředků poskytnutých v souvislosti s povodněmi;

II. žádá místopředsedu vlády a ministra životního prostředí Jiřího Skalického a ministra vnitra Jana Rumla, aby předložili vládě návrh koncepce zabezpečení havarijního informačního systému a jeho financování tak, aby mohl být neprodleně použit v oblastech ohrožených povodněmi, zejména pro návrh optimálního provedení nezbytných zemních a stavebních úprav s cílem minimalizovat eventuální škody podobného rozsahu v budoucnosti;

III. vyslovuje podnět podle § 17 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, v pozdějších zněních, aby do plánu kontroly na rok 1998 zařadil kontrolu použití finančních prostředků na odstraňování následků povodní v roce 1997;

IV. ukládá podvýboru pro kontrolu, aby se problematikou použiti finančních prostředků SR na odstraňování následků povodní v roce 1997 průběžně zabýval a předkládal svá zjištění rozpočtovému výboru;

V. zmocňuje předsedu výboru a zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámili Poslaneckou sněmovnu Parlamentu a vládu České republiky.

Současně sděluji, že kontrolní podvýbor bude 2. října za účasti prezidenta NKÚ a dalších pracovníků NKÚ projednávat materiál a metodický postup při kontrole využití finančních prostředků určených obětem povodní v roce 1997.

Dovolte, abych učinil ještě jednu poznámku na závěr. V prvním kole jsme považovali za nezbytné, abychom se zabývali spíše otázkou, zda postižení dostali příslušnou pomoc včas a zdali byla dostatečně účinná, než abychom sledovali hospodárnost v logice usnesení, které nám uložila Poslanecká sněmovna. Toto usnesení se vlastně začíná plnit na základě onoho usnesení rozpočtového výboru, jak jsem vám nyní sdělil.

S ohledem na to, že v rozpravě zazněly téměř všechny a možná i více připomínek, než slyšel rozpočtový výbor při svém jednání v postižených oblastech, nepovažuji je za nutné opakovat, ale považuji za důležité sdělit, že vláda by se měla i s vědomím Poslanecké sněmovny spíš než kontrolou a přípravou kontroly zabývat tím, zdali v období poté, co ohrožení skončilo, je dostatečná pravomoc v rozhodování o použití příslušných prostředků a zdali v některých případech nenastane poškození následně po období, pro které byly prostředky určeny a jímž byly prostředky omezeny, a aby se v tomto smyslu připravila případně změna vládních usnesení, vládních nařízení, a bude-li třeba, i změna vyšších právních norem.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Václavek. Rozuměl jsem tomu také tak jako kolega Dostál, že první část bude součástí jako pozměňovací návrh k původnímu usnesení.

 

Poslanec Jozef Wagner: Nikoliv, já jsem to nenavrhl, protože z logiky zákona o jednacím řádu má usnesení výboru svou platnost, je závazné, a je asi nadbytečné ho zahrnovat do dalšího usnesení sněmovny, leda že by tam bylo tak něco významného, co sněmovna by nutně chtěla.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji za sebe i za kolegu Dostála. Prosím, pane kolego.

***