Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslanec Roman Češka: Vážený pane předsedající, milé dámy, vážení pánové, projednávání tohoto tématu a jeho průběh svědčí o tom, že projednáváme věc, která do Parlamentu svým způsobem nepatří. Hovořit totiž o konkrétním způsobu privatizace jednotlivé společnosti přesahuje plně rámec toho, jak obdobná problematika je řešena kdekoliv na světě. Mezi legitimní práva každé parlamentní instituce patří rozhodnutí o tom, zda některá společnost bude či nebude privatizována. I když v naší zemi jsme tuto pravomoc převedli na úroveň vlády. Kdybychom ale chtěli jednat o tom, jak má být ten který podnik privatizován, tak bychom byli první parlament na světě, který by takovýmto způsobem jednal.

Proto ani já sám nebudu přilévat do ohně a do diskuse o tom, jak by měly být privatizovány ty 3 banky, o kterých zatím nebylo rozhodnuto, to je Komerční banka, Česká spořitelna a Československá obchodní banka. Domnívám se, že toto je legitimní právo této vlády a mělo by jí být ponecháno. Myslím, že vláda by mohla zapojit do této diskuse parlamentní instituci - bankovní komisi, mohla by si vyžádat stanovisko bankovní komise, ale tím by asi ingerence parlamentu měla v této věci skončit.

Přihlásil jsem se zejména proto, abych komentoval návrh, který byl předložen, aby tato sněmovna v této chvíli vydala rozhodnutí, podle kterého by byla zastavena privatizace Investiční a poštovní banky. Chtěl bych před tím velice varovat a chtěl bych apelovat na sněmovnu. aby takovéto rozhodnutí nečinila. Toto rozhodnutí by mělo trojí dopad, a to dopad velmi vážný.

První dopad, který by takovéto rozhodnutí zcela jistě přineslo, je dopad na samotnou mezinárodní pověst České republiky, a to proto, že investoři - a zde jde o velkého zahraničního investora - by ztratili jistoty, které mají při vstupu na náš trh, ztratili by jistoty, které mají při jednání s našimi institucemi, a došlo by k znejistění obecného ekonomického, ale bohužel i právního prostředí v České republice. V této cause byla všechna dosavadní rozhodnutí učiněna zcela po právu institucemi, které měly pravomoc rozhodovat, a dnešní rozhodnutí Parlamentu by bylo zcela mimo rámec.

Za druhé chci upozornit na to, že dopad takovéhoto rozhodnutí by se zcela jistě projevil i v samotné Investiční a poštovní bance, protože rozhodnutí, které vláda přijala, je důležité pro banku. Je to rozhodnutí, které říká, kdo bude budoucím vlastníkem 34 % akcií, ale je to i rozhodnutí, podle kterého bude banka posílena, podle kterého do banky přijdou další zdroje, které pomohou bance stabilizovat situaci a posílit situaci na trhu. Jestliže by k této transakci nedošlo, netroufám si odhadovat, jaký by to mělo dopad pro Investiční a poštovní banku, ale jistě velmi špatný. Protože by to kromě jiného znamenalo, že by nepřišly peníze v řádu několika miliard na posílení zdrojů IPB.

A třetí dopad, který by byl také zcela nezanedbatelný, by byl dopad na samotný Fond národního majetku. Musím říci, že v dnešní bilanci příjmů a výdajů Fondu národního majetku počítáme s příjmy z privatizace IPB, protože rozhodnutí o této privatizaci přišlo již v minulém roce a příjmy z IPB jsme začlenili do očekávaných příjmů v letošním roce. Kdyby toto rozhodnutí bylo pozastaveno, nerealizovalo by se a příjmy se neuskutečnily, musím upozornit na to, že výnos IPB je natolik významný z hlediska letošních celoročních příjmů, že by FNM zcela jistě skončil ve schodku a znamenalo by to prohloubení schodku nebo prohloubení finanční situace veřejných rozpočtů. To je pro mne další velmi pádný důvod pro to, abych doporučil Poslanecké sněmovně, aby nepřijala návrh usnesení, který zde padl, a nepozastavovala privatizaci IPB.

Pakliže v cause IPB panují nějaké pochybnosti o tom, co bylo v minulosti, např. pochybnosti o tom, proč došlo k poklesu podílu Fondu národního majetku, je legitimní se ptát, je legitimní si vyžádat vyjádření Fondu. Já mohu takovéto vyjádření částečně poskytnout již teď. Ale zároveň musím říci, že neumím odpovědět na tu kardinální otázku, proč v určitém historickém období došlo k tomu poklesu, protože k tomuto poklesu došlo již v roce 1993. Dnes již na FNM není pamětník, který by dokázal vysvětlit, proč tehdy orgány Fondu přijaly takovéto rozhodnutí. Z těch, kteří dnes Fond národního majetku řídí, jsme my další pokles základního jmění IPB neumožnili.

Chci tedy říci, že položení této otázky na stůl je položením otázky po tom, co se stalo v hluboké minulosti privatizace, a je to vyvolávání určitých stínů, určitých privatizačních mrtvol na světlo.

Nebránil bych se tomu, ale domnívám se, že to je věc, která by v žádném případě neměla ovlivnit dnešní rozhodování sněmovny a rozhodně by neměla vést k tomu, že pozdržíme či ohrozíme rozhodnutí o privatizaci Investiční a poštovní banky.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Češkovi. Slovo má místopředseda sněmovny Karel Ledvinka. Ještě faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, děkuji za slovo a omlouvám se panu místopředsedovi Ledvinkovi. Mám jen jednu faktickou poznámku. Pane předsedající, kdybyste byl tak laskavý a upozornil pana kolegu Češku, že na schůzi této sněmovny, pokud si dobře pamatuji, nebyl přizván předseda Fondu národního majetku. On takto mluvil. Ať příště vystupuje jako poslanec.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Vymětal s faktickou poznámkou. Hovořit bude místopředseda sněmovny Karel Ledvinka.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pouze si dovolím reagovat na probíhající rozpravu. Chtěl bych v úvodu říci, že mám opravdu upřímnou radost z toho, že bankovní komise této sněmovny pracuje, aniž je moc vidět a slyšet, a přece jen se mi zdá, že za ní je práce vidět.

Chtěl bych reagovat na to, co tady bylo řečeno stran nedostatků podkladů pro činnost Poslanecké sněmovny v bankovním sektoru jako celku. My jsme v bankovní komisi - protože je paritně sestavena z členů všech parlamentních stran - projednávali tzv. materiál v několika sférách a několika obdobích, materiál nazvaný Bankovní sektor v období ekonomické transformace. Je to tedy materiál, který se zabývá nejprve úlohou bankovního sektoru v ekonomické transformaci, poté to byly otázky související s financováním privatizace bankami, potom to byla otázka legislativního rámce, poté to byla otázka jednotlivých zákonných norem v bankovní sféře, procesní dimenze, regulace bankovního systému, podmínky bankovních licencí, období konsolidace, kdy se jednalo o pozastavení vydávání nových licencí apod., pravidla obezřetného podnikání bank, bankovní audit apod. Dalším tématem je finanční kriminalita, dalším výrazným tématem bylo konsolidační opatření k první fázi transformace tzv. konsolidační program č. 1 a pak samozřejmě konsolidační program č. 2. Poslední byla bilance opatření pro stabilizaci bankovního sektoru.

Teď musím říci asi tři základní věci týkající se privatizace bank. Naše komise se zabývala na základě požadavku paní kolegyně Kořínkové privatizací bank. Zařadila zprávu nebo názor ČNB k privatizaci a jednotlivých poslaneckých klubů, které se k této problematice vyjádří. Slíbili jsme si, a tak usnesení komise zní, že bylo projednáno stanovisko ČNB k privatizaci s tím, že jakmile vláda příjme definitivní stanovisko k privatizaci velkých bank, bankovní komise se bude touto záležitostí znovu zabývat. Takže paní kolegyně Kořínková má pravdu v tom, že jsme se dostali do zvláštní paradoxní situace, že se tím sněmovna zabývá dříve než komise, která k tomu má usnesení, ale nedá se nic dělat, protože orgán sněmovny je vyšší orgán sněmovny než komise a samozřejmě sama rozhodla o tom, že do 31. 8. chce zprávu. Dovolil jsem si tedy říci několik vyloženě technických záležitostí k této problematice.

Pak mi dovolte říci několik věcí, kterými jsme se zabývali a které jsou trochu ve smyslu připomínek, které zde zazněly k této problematice. Zabývali jsme se v komisi - a tuto otázku nemá v podstatě prodiskutovanou žádný materiál projednaný parlamentem - otázkou nedostatku likvidity. Hovořil o ní pan kolega Wagner. Potřebovali jsme odhadnout dopady jednotlivých variant finančního krytí bankovní privatizace do peněžní a úvěrové struktury hospodářství. Bylo tady několikrát konstatováno, že naše národní hospodářská soustava trpí nedostatkem likviditního kapitálu, čili reálné úspory, a to je vyvoláno finanční náročností, tzn. privatizace, transformace, restrukturalizace. Restrukturalizace se samozřejmě týká především otázky strukturální nebo produkční, jestli to tak mohu říci. Už tak citelné napětí v kapitálové oblasti by se dále zvýšilo, pokud by pro privatizaci bank mělo být využito domácích zdrojů. Vzhledem ke kvantitativním relacím - tady pan kolega Ransdorf myslím, řekl přesně číslo 50 mld. Kč - by tato varianta vyústila v co? Vyústila by do vzestupu úrokové míry nebo ad hoc zvýšení kapitálového přílivu ze zahraničí, pravděpodobně však do kombinace obou těchto projevů přizpůsobení dodatečného poptávkového impulsu. Na základě této skutečnosti jsme očekávali materiál vlády takto zpracovaný, abychom se mohli vyjádřit k této situaci.

Na závěr mi dovolte - a nebude to už dlouhý exkurz - říci mé stanovisko k tomu, zda materiál vyhovuje, vlastně co jsme chtěli nebo nechtěli, jak si to myslím já sám. Další reformy bankovnictví budou vždycky znamenat určitá rizika. Největší nebezpečí by znamenalo provedení pouze jednoho jediného kroku, tzn. privatizace. To by nic neřešilo, protože to by byl izolovaný krok. Důležitější než diskutovat o konkrétním způsobu privatizace je jejich sladění s balíkem - a teď to není balíček přijatý vládou - opatření, se vstupem zahraniční konkurence a větším oddělením investičních fondů od bank. Posledně jmenovaný zásah, to je to, co jsem říkal o té propojenosti, omezení vzájemné kapitálové propojenosti velkých bankovních domů, ale ke zmenšování jejich přímého vlivu na českou ekonomiku. Opravdu si myslím, že stále stojíme před úkolem postavení nebo vybudování "Velké čínské zdi", o které jsme diskutovali právě v komisi při projednávání novely bankovního zákona. Naštěstí však se tyto věci začínají ve vládě probírat a součástí toho materiálu je i záležitost týkající se této problematiky, která je pro mě klíčová, a obsahuje ji jak malá novela bankovního zákona, tak velká novela bankovního zákona. Čili odpovídám, že vláda reaguje na všechny tyto tři záležitosti z té diskutované zprávy podle mého názoru.

Ještě jednou upozorňuji, že chceme-li se opravdu přidat ke standardním tržním ekonomikám, tak já považuji za nejdůležitější věc udělat celý blok opatření najednou. Není možné se zabývat jen jednou jedinou věcí.

Znovu říkám - jsem rád, že současně probíráme novelu na této schůzi. Chci vás informovat o tom, že máme v bankovní komisi velkou novelu projednanou a pan ministr na příští komisi nám podá informaci o jednání vlády. Požádal jsem z rozhodnutí komise premiéra české vlády o urychlení projednání tohoto návrhu zákona ve vládě tak, aby nám byl předložen do konce roku.

Proč si myslím, že materiál vyjadřuje to, co vlastně sněmovna chtěla. Velké banky vlastní buď stát, nebo se fakticky vlastní navzájem jako jakýsi svazek. Znamená to, že stát, který tam má podíly v jednotlivých bankách, tuto roli nemůže hrát, protože pro propojení přes jednotlivé fondy nemůže dostatečně vykonávat vlastnická práva. Právě proto se stát v této době rozhodl udělat tento radikální řez a banky privatizovat, protože podle mého názoru by bylo nezodpovědné jak od vlády, tak od Parlamentu, kdyby nechal to, čemu já říkám akutní nebezpečí, neboť nesprávné chování bank by tentokrát neodnesl nikdo jiný než jeho vlastník. Jeho majoritní vlastník je daňový poplatník. V tom si myslím, že je to velice dobré.

Jde tedy také o to, aby probíhající změny akcionářské struktury byly usměrněny strategií státu, a proto je podle mého názoru dobré, že se více kriteriálně a jasně říká, jak bude rámcově privatizováno, a k jednotlivých subjektům se bude přistupovat individuálně. Protože povinností státu - nedá se nic dělat, my jsme to v komisi přijali jako usnesení - je přednostně chránit vkladatele a bát se přiznat tuto pravdu, považuji za zbabělost.

Že budou vzrušené debaty o jednotlivých způsobech jednotlivých bank, o jejich privatizaci, je pochopitelné, protože zájem bude, jak doufám, převyšovat poptávku. Zdá se mi, že bychom měli přistupovat k tomuto materiálu, který nám je předložen jenom s touto záležitostí. Vláda tím, že vlastní banky, tak je nepřímo nutí k tomu, aby také financovaly podniky, které si tam vláda jakoby vybrala. Tím stát přebírá nepřímo zodpovědnost nejenom za banky, ale za podniky, které jako by nepřímo vlastnil. Proto je tak důležité, podle mého názoru, vymanění co největšího procenta ekonomiky z vlivu státu, a to transparentně, a proto je také důležité oddělit banky od politického vlivu.

V úvodu jsem řekl, že bankovní komise je připravena tuto záležitost projednat, protože k tomu má své usnesení. Za sebe říkám, že jsem zde zaslechl několik věcí, které mě trochu překvapily, a věřte mi, že patřím mezi ty, kteří mají rádi vyváženost jednotlivých vazeb mezi mocí zákonodárnou a výkonnou. Jestliže se někomu ze zákonodárců zdá, že vláda nepostupuje příliš dobře, měla sněmovna možnost požádat vládu o strategii. Podle mého názoru nám byla strategie předložena. Nyní posuďme, a to je správné, jestli strategie je správná, nebo ne. Možná, že bude mít své chyby, a možná, že se mezi námi najde v komisi, v rozpočtovém výboru nebo ve sněmovně celá řada z nás, kteří budeme mít možná rozumnější návrhy ke strategii jako k celku. Znovu se ale ptám, jestli je zde někdo, kdo se domnívá, že vláda by měla mít menší pravomoci a že by privatizovat měl Parlament. V tom případě doporučuji, aby ti, kteří si to myslí, to na rovinu řekli, neskrývali se za nějaká usnesení a navrhli novelu zákona 92/93 Sb. či další doplňující zákon o privatizaci s tím, že bych to pak považoval za naprosto správný a přesný postup zákonodárců.

Domnívám se, že bychom materiál, který nám vláda předložila, měli vzít na vědomí. Líbí se mi návrh usnesení, který předložil pan poslanec Šafařík, tzn., abychom pověřili jako sněmovna bankovní komisi a rozpočtový výbor, aby tyto materiály ještě jednou projednaly a předložily sněmovně své stanovisko.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Ledvinkovi. S faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Kořínková.

Poslankyně Květoslava Kořínková: Děkuji, pane předsedající. Domnívám se, že všichni poslanci jsou si vědomi toho, že o privatizaci rozhoduje vláda a ne Poslanecká sněmovna. Jenom v případě, že vyjádření důvěry vládě touto Poslaneckou sněmovnou na čestné slovo premiéra je podmíněno projednáním zprávy o privatizaci bank v této Poslanecké sněmovně, má sněmovna právo si svůj názor říci.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Hlásí se pan poslanec Filip jako první, ale vzhledem k tomu, že vykonáváte funkci zpravodaje, máte právo vstoupit do rozpravy kdykoliv. Pan poslanec Filip. Prosím.

Poslanec Vojtěch Filip: Velice krátce k této zprávě. Předtím, než byla předložena, zabýval jsem se intenzivně bankovním sektorem bývalé Československé republiky v letech 1919 až 1937. Toto jednání, které správně nazvala paní kolegyně Kořínková, že jde o důvěru na čestné slovo jednoho poslance a čestné slovo premiéra, mně připadá trochu podivné. Chtěl bych upozornit na to, že v první Československé republice např. skupina Živnostenské banky vlastnila 60 rozhodujících podniků a jedině těchto 60 rozhodujících podniků bylo schopno v r. 1934 zlomit velkou ekonomickou krizi, která provázela tehdejší čs. ekonomiku. Tímto způsobem byla schopna tehdejší Československá vláda v podstatě zachránit průmysl a restrukturalizovat průmysl bývalého Československa. Jsem přesvědčen, že je potřeba otevřeně říci to, k čemu tady vyzval pan místopředseda Ledvinka. Jsem proti tomu, zcela otevřené říkám, že v tuto chvíli jsem proti tomu, aby se privatizovaly banky, a jsem ochoten dokonce novelizovat zákon o velké privatizaci, takový návrh předložit. Pravděpodobně bude ale pozdě, abychom zabránili realizaci usnesení vlády, kterým se privatizuje Investiční a poštovní banka ve prospěch evropské části japonské skupiny Nomura.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vojtěchu Filipovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Exner.

Poslanec Václav Exner: Dovolte mi drobné poznámky k předneseným vystoupením. Pan poslanec Roman Češka upozornil na možnost ohrožení mezinárodní pověsti České republiky, kdyby případně byla pozastavena privatizace Investiční a poštovní banky.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, omlouvám se, že vám vstupuji do řeči. Vystupujete ještě v rozpravě? (Posl. Exner: Ano.) Ano. Máte na to právo.

Poslanec Václav Exner: Jsem si toho vědom, ale do závěrečného slova nechci plést své názory. V rozpravě chci říci to, co nepřísluší zpravodaji, ale mám právo, abych vystoupil jako poslanec.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám za toto upřesnění a omlouvám se, že jsem vám vstoupil do vaší řeči.

Poslanec Václav Exner: Musím upozornit na to, že vláda svým rozhodnutím z 23. července porušila slib, který dala Poslanecké sněmovně. Tady je otázka dopadu na případnou mezinárodní pověst, a to je skutečně velmi závažná záležitost. Stojíme zde před určitým rozhodnutím. Buď budeme vyvozovat určité závěry z toho, že předseda vlády České republiky v Poslanecké sněmovně něco pronese a slíbí jako slib, anebo zkrátka budeme tolerovat jakékoliv chování s tím, že si uvědomujeme nebezpečí případných dotazů.

Viník v daném případě za vzniklou situací se mi ale zdá být jasný. Chtěl bych také vyslovit podiv nad stanoviskem, že současný předseda Fondu národního majetku se snaží vyvléknout z odpovědi na určitou otázku tím, že neumí odpovědět na otázku, proč došlo k poklesu podílu státu v roce 1993, protože on tam ještě nebyl a není toho tedy pamětník. Ve fondu nepochybně podle zákona o archivnictví existují dokumenty, mezi jinými jistě i důvodová zpráva ke každému dílčímu rozhodnutí, a ta je jistě také každému významnému funkcionáři Fondu národního majetku k dispozici. Já samozřejmě mohu akceptovat, že někdo neumí odpovědět z místa, ale toto vystoupení vyznělo tak, že "nechtějte už vědět, jak to bylo, to už je pryč". Upozorňuje Češka na to, že bychom tím vyvolávali privatizační mrtvoly na světlo. Beru to zároveň jako přiznání toho, že tedy existují privatizační mrtvoly a že současný předseda Fondu národního majetku se k nim hlásí, že zveřejnil, že v řadě případů byla privatizace neúspěšná a že to vedlo k tomu, že privatizované podniky se staly mrtvolami.

Nakonec ještě drobnou poznámku k tomu, jak se místopředseda Poslanecké sněmovny zřejmě uřekl, když pravil, že vláda tím, že vlastní banky - samozřejmě že vláda banky nevlastní, protože vláda jenom za stát hraje určitou roli a případně plní konkrétní práva vlastníka, ale za Českou republiku případně - a to ještě případně prostřednictvím dalších zprostředkovacích článků. V současné době část bank vlastní - a v nich případně jen část - Česká republika.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Protože další přihlášky do rozpravy nemám, dám hlasovat o návrhu, který přednesl pan poslanec Wagner a který má pan poslanec Exner k dispozici.

Dámy a pánové, budeme hlasovat o procedurálním návrhu před ukončením rozpravy. Pokud chce vystoupit ještě pan ministr, pak může. Ještě vystoupí pan poslanec Exner.

Poslanec Václav Exner: Vystupuji jako zpravodaj - já jsem také trochu v rozpacích, protože návrh usnesení pana poslance Jozefa Wagnera má čtyři body, z nichž první bod zní, že odročuje jednání o tomto bodu před ukončením rozpravy. Pak jsou tam ale body, o nichž za normálních okolností hlasujeme až po skončení rozpravy, protože žádá vládu o stanovisko, přikazuje k projednání a žádá vládu a guvernéra ČNB.

Myslím si, pane místopředsedo, nejdříve procedurálně vyjasnit, o kterých částech tohoto usnesení a v jakých souvislostech můžeme hlasovat. Nepokládám se sám za takového znalce postupu jednání, abych to sám mohl navrhnout.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Navrhuji, abychom rozhodli hlasováním pouze o návrhu na odročení. V případě, že tento návrh neprojde, tak návrhy pana poslance Wagnera budou hlasovatelné po ukončení rozpravy jako každý jiný návrh. Zdá se, že pan poslanec Wagner je s tímto postupem srozuměn. Všechny jsem vás tedy odhlásil a prosím, abyste se všichni zaregistrovali. Konstatuji ještě, že pan poslanec Výborný má náhradní kartu č. 16.

Můžeme v tuto chvíli přistoupit k hlasování o procedurálním návrhu, který přednesl pan poslanec Josef Wagner, a který se týká odročení.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 49 a ptám se kdo je pro tento návrh. Děkuji. Kdo je proti?

Hlasování skončilo s výsledkem pro 86, proti 83. Přesto tento návrh nebyl přijat.

Další přihlášky do rozpravy nejsou, takže rozpravu končím. Táži se, zdali chce se závěrečným slovem vystoupit pan ministr financí. Ano, je tomu tak.

Prosím také, aby návrhy, které byly předneseny v rozpravě, byly zpracovány písemně, nicméně závěrečná slova mohou odeznít.

Ministr financí ČR Ivan Pilip: Pane předsedající, dámy a pánové, pokusím se stručně reagovat na některé věci, které zde byly řečeny k tomuto materiálu. Zároveň chci poznamenat, že nepovažuji za možné reagovat na všechny připomínky, protože některé z nich velmi výrazně přesahovaly rámec toho, o čem bylo hovořeno ve chvíli, kdy padaly informace o tom, že bude podána tato zpráva. Ta se totiž má týkat dalšího postupu privatizace bankovního sektoru, respektive státního podílu v bankách, ve velkých komerčních bankách. Některé návrhy, které zde padaly a vytýkaly materiálu, že neobsahuje například časové řady vývoje hospodaření v těchto bankách a další věci, tam nejsou prostě proto, že jsou nad rámec toho, čím se měla tato informace zabývat.

Celou řadu připomínek tady řekl pan poslanec Recman. On řekl, že si myslel, že poslanci budou moci něco říci ke konkrétním rozhodováním, ke konkrétním bankám. Cosi v tomto duchu zde říkala i paní poslankyně Kořínková s tím, že vlastně na základě tohoto slibu byla dána důvěra vládě. Nechám stranou, jestli ona byla nebo nebyla mezi těmi, kteří důvěru vládě vyslovili, ale spíše k meritu věci bych chtěl říct, že jsme se pokusili dát naši informaci o dalším postupu, ale nikoliv návrhy, na změnu privatizačních zákonů. A z logiky dnes platných privatizačních zákonů vyplývají jasné pravomoci pro exekutivu v oblasti privatizace. Naší snahou je naznačit zde důvody, které jsou popsány a které jsem se i já snažil charakterizovat v úvodním slově a které vedou vládu k tomu, aby rozhodla předně v těch hlavních směrech, které chce při svém rozhodování sledovat.

Samozřejmě, že časový plán, po kterém volal poslanec Recman, není obsahem této zprávy, ale je zde naznačeno a počítáme s tím, že po projednání v Parlamentě by vláda projednávala už materiály a ministerstvo financí ve spolupráci s Fondem národního majetku a ČNB tak, jak je uvedeno v závěrečném bodě č. 4 tohoto materiálu, by dalo náměty na veřejné výběrové řízení, na kritéria soutěží, na podmínky nabývání atd.

V této souvislosti musíme reagovat na to, co zde také říkala paní poslankyně Kořínková. Je to otázka, jaké byly důvody privatizace, a vyslovila zde také podezření, že hlavními důvody byly důvody finanční, příjmy do státního rozpočtu. Nechci to zde opakovat, hovořil jsem o tom v úvodním slově, ale možná že to nebylo postřehnuto. Nepopíral jsem, že i jedním z dalších důvodů jsou také důvody fiskální, které jsou však dvojí - jedním je možnost, aby banky získaly navýšený kapitál ve chvílích, kdy zdroje národního majetku nebo jiných státních institucí jsou pro navyšování tohoto kapitálu omezeny.

Hlavními důvody jsou ale zde ty, které jsou uvedeny zejména na straně 7 a 8 a o kterých jsem také hovořil v úvodním slově. Mimochodem v rozporu s podezřením, že hlavním důvodem je důvod příjmů do státního rozpočtu, je souběžně jdoucí kritika na privatizaci IPB, kde se naopak ozývala kritika, že cena zde byla příliš nízká.

Chtěl bych k tomuto případu říci, že cena - kterou kritizoval myslím pan poslanec Ransdorf, že neobsahovala jakousi prémii za kontrolní balík (a necháme stranou diskusi, jak moc byl ještě kontrolní) - byla kompenzována tím, že skutečně požadavky měly celou řadu dalších kritérií. Dalšími věcmi, kterými je evropská pobočka Nomury vázána pro definitivní podpis smlouvy - na základě usnesení vlády - je to, že navýší kapitál této banky a že dá podřízený vklad až do výše případně 12 miliard, pokud to bude nutné, aby se posílila kapitálová přiměřenost této banky. Čili nebyl tam jediným kritériem možný finanční přínos, ale byla také snaha o širší posílení možného zázemí činnosti této banky v české ekonomice. A samozřejmě, že chceme, aby se kritéria nějakým způsobem promítala i v další privatizaci majetkových podílů v dalších bankách.

Další dotaz pana poslance Recmana, jestli jsou správná procenta, která on zde přečetl. Ano, tak jak tu byla citována, jsou správná. To znamená zhruba 66 % v ČSOB, zhruba 49 % v Komerční bance, 45 % v České spořitelně.

Další dotaz byl, proč tu není zmíněna Českomoravská záruční rozvojová banka, Konsolidační banka a Česká exportní banka. Ony jsou tu zmíněny krátce v textu, kde se upozorňuje na to, že pro případy, kde stát - a já si troufám říci, že pro okrajové případy - by měl mít jakýsi nástroj přes bankovní sektor k zásahu do ekonomiky, že tyto banky zde existují. V tuto chvíli se nepředpokládá žádná privatizace těchto bank. Proto jim zde také není věnován širší prostor.

Další dotaz byl, zda vláda stále počítá s jednou univerzální bankou s účastí státu. Pominuli tyto tři vyjmenované banky, které nejsou univerzálními bankami, pak nikoliv. Vláda nepočítá s tím, že by zde existovala univerzální banka, to znamená banka se širokým záběrem činnosti, s kritériem investičním, bankovním atd., která by byla kontrolována státem, resp. kde by stát měl majetkový podíl.

Tady totiž padla kritika pana poslance Šuláka, jaká bude kontrola bank, jak bude zajištěno, budou-li privatizovány, některé cíle. Samozřejmě cíle hospodářské politiky státu v tom smyslu, který on možná myslel, to znamená, že by stát ukládal bankám, které podniky úvěrovat, které nikoli, jak ke komu přistupovat, v těchto bankách nebudou zajišťovány. Hospodářská politika vlády nepočítá s tím, že by skrz banky uplatňovala takovýto vliv v ekonomice.

Zároveň ale samozřejmě platí, že obecná kontrola důvěryhodnosti, čistoty operací, spolehlivosti atd. těchto bank je kontrolována tím, že jejich činnost musí být v souladu se zákonem o bankovnictví, jehož novelu mimochodem bude na tomto zasedání parlament projednávat, a že podléhá licenčnímu řízení České národní banky a že je podřízena bankovnímu dohledu České národní banky, který tedy může zasáhnout v případě podezřelého hospodaření, snížené důvěryhodnosti ekonomických problémů atd.

Pokud jde o další otázky, snad bych ještě zodpověděl tu, která směřovala ke zvýšení efektivnosti práce bank a k jejich problémům. Některé z důvodů problémů jsou popisovány. Chtěl bych připomenout, že stát se snažil i v případě zhoršujících se tendencí zasáhnout v jednotlivých bankách, ale částečně samozřejmě schopnost státu zasahovat je dána i tím, co se vláda domnívá, že je z definice slabší možnost či síla státu jako efektivního vlastníka zasáhnout. To znamená, že se projevuje fakt, že i stát má omezené nástroje toho, jak dosahovat výraznějších obratů v hospodaření. Tam, kde bylo nutné zasáhnout proti vysloveně nějakým negativním trendům, tlak byl vyvíjen.

***