Ministr Pavel Bratinka: Pane předsedající, dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, nebudu zdržovat dlouhými projevy. Vím, že debata probíhá v této sněmovně už poněkolikáté a všechny argumenty byly řečeny. Nicméně pan předřečník použil tragických událostí záplav jako příklad situace, kdy se znova ukazuje, jak jsou okresy nejoptimálnější jednotkou. Musím proti tomu protestovat. Teď na chvíli promluvím ze své zkušenosti ministra. Vláda jednala 5 a půl hodiny a řešila přesně ty věci, které okresy nejsou schopny vyřešit. Nutnost nadokresního hledu, nadokresní koordinace, se tam jasně projevila. (Potlesk.)
Konkrétní případ. Jeden okres má zachovalou většinu zdrojů pitných vod, má dokonce přebytky zdrojů pitných vod, ale nemá spojení s druhým okresem, který naopak má všechny zdroje kontaminované. Někdo tudíž musí rozhodnout, co se bude dělat. V prvním sledu je třeba obnovit komunikace mezi těmito dvěma okresy. Někdo musí přidělit prostředky z centra atd. Celá řada pravomocí, o který mluvil pan poslanec, je na okresní úrovni, tam samozřejmě zůstanou, ale VÚSC jsou o tom, že některé pravomoci, které jsou dnes v centru, se přesunou blíž směrem k těm, kterých se týkají. Chci též připomenout, že VÚSC není jenom o technice vládnutí, není jenom o decentralizaci jako nejracionálnější formě vládnutí. Nakonec decentralizaci nebo její výhody z hlediska techniky vládnutí objevili už staří tyrané nebo despotičtí vládcové velkých říší. Vždy měli periodu, kdy všechno centralizovali a pak zjistili, že říši tím oslabili a tak pravomoce zase decentralizovali. Jenom o tomto to není. Je to též o demokratizaci, to znamená o tom, aby lidé měli pod demokratickou kontrolou spoustu rozhodnutí, která se nyní odehrávají v centru, které tento parlament, protože je zatížen obrovským množstvím dalších věcí, kontrolovat nemůže. Je to konečně též to, odvážím se to zde říci, že tato úroveň volených orgánů VÚSC bude přirozenou školou politiků, kteří se naučí vidět věci nad hranicemi pouhé obce, nad hranicemi pouhého okresu.
Znovu opakuji, vláda dnes 5 a půl hodiny jednala nikoli o tom, jak evakuovat okresy, tady bych řekl, že žádný okres nebyl evakuovaný, vždy se evakuovala konkrétní obec nebo nějaká čtvrť města. Není pravda, že se nějaký okres rozhodl sám sebe evakuovat. Rozhodnutí je na místních autoritách, ale vláda 5 a půl hodiny jednala o věcech, které se na okresní úrovni řešit nedají, a musím říci, že mnoho z nich by se dalo vyřešit na úrovni kraje či země. To je vše, co jsem chtěl říci, a myslím si, že to byla relevantní poznámka. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Paní kolegyně Kořínková s faktickou poznámkou.
Poslankyně Květoslava Kořínková: Děkuji, pane předsedající. Děkuji panu ministru Bratinkovi, že záležitosti dotýkající se vyšších územně samosprávných celků a jejich působnosti tak perfektně vysvětlil. Chtěla bych jen dodat, že pokud jde o krizové plánování, tak ani vláda ani tato sněmovna se 5 let těmito aktivitami tak, aby to dovedla do legislativní normy, nezabývala.Je to jeden problém, který také souvisí právě s tím, že neexistují vyšší územně samosprávné celky. Jinak pokud jsem dobře pochopila pana kolegu Payna, tak ani nesouhlasí s vládním návrhem a domnívá se, že by měl být předložen další návrh, o kterém tady hovořil. Ale věřím, že se nám v bohaté diskusi podaří vzájemně najít průnik společných zájmů a že přestaneme s ideologizací a začneme řešit problém, který tato země potřebuje. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou pan kolega Payne. Jenom bych chtěl poděkovat, že jste faktické poznámky stáhli, protože je řádně přihlášen pan kolega Vik a musí čekat.
Poslanec Jiří Payne: Jenom musím zareagovat na to, co říkal pan ministr Bratinka. Nedovedu si představit, jak státní správa může být vykonávána pod demokratickou kontrolou, či jak to bylo řečeno. Státní správa je polovojenská organizace, která musí splnit rozkazy, které dostane. Tak má vypadat státní správa ve správném státě. Nedovedu si představit, že by někdo rozhodl, že policie má udělat to a to, a někdo hlasoval, že policie neobsadí prostor, který má obsadit, že nebude stíhat pachatele, kterého má stíhat, protože si odhlasovali, že to tak nebude. To je princip, který je ve státní správě nepřijatelný.
Já jsem hovořil o státní správě, pan ministr Bratinka si to spletl se samosprávou. O té jsem nehovořil. Druhá věc, důvod, proč vláda diskutovala 5 a půl hodiny, je ten, že před několika měsíci, když po zkušenosti požáru v Litvínově byly pokusy těch lidí, kteří mají na starosti krizový managament, aby se upravily tyto věci, aby se připravily plány, tyto iniciativy se nesetkaly s pochopením a nebyly připraveny plány pro takovéto katastrofické situace. To je podstata věci, proč vláda musela sedět 5 a půl hodiny. V normální zemi by během 10 minut spustila připravené plány.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou pan kolega Prokop.
Poslanec Michal Prokop: To je právě ten problém, na který narazil kolega Payne a kolega Bratinka. To je to nedorozumění, o které jde. Státní správa versus samospráva. Jde o to, že právě některé z pravomocí, které dosud má státní správa, by měla mít vyšší samosprávná úroveň. O tom totiž celá ta debata je, o ničem jiném. Kdybychom dovedli ad absurdum myšlenky kolegy Payna, vzhledem k rozvoji komunikačních cest v současné době, tak bych doporučoval zhruba do deseti let, že by všechna tato rozhodování soustředil jeden mimořádně komunikačně vybavený okresní přednosta pro celý stát (Potlesk v části sálu).
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou pan kolega Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, poslední velmi vzrušený kritický výrok na to, co se tady zanedbalo za posledních pět let, mě velmi zaujal. Jen si myslím, že kolega Payne zapomněl na to, že je to vinou vlády, jejíž předseda je předsedou strany, k níž pan kolega Payne také patří. To je jedna věc.
Druhá věc je, že si myslím, že jsme všichni hovořili o tom, že to je problém reformy veřejné správy. Veřejná správa je samozřejmě obecnější pojem, který zahrnuje jak státní správu, tak samosprávu s respektováním všech rozdílů, které obě linie správy znamenají.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní se ujme slova řádně přihlášený pan kolega Vik.
Poslanec Jan Vik: Pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vám, v rámci projednávání zákonů o vyšších územně samosprávných celcích, citovat některé pasáže ze stanoviska Moravskoslezské akademie pro vzdělání, vědu a umění, se kterými se z velké části ztotožňuje mimo jiné i poslanecký klub SPR-RSČ. Myslím si, že je dobré, aby tyto argumenty zde nyní zazněly. Je vážnou politickou chybou smiřovat se s různými deformacemi, ať jsou již neblahým pozůstatkem doby totalitního režimu, či neblahým produktem současné politiky. Takovou deformací bylo zrušení správních funkcí historických zemí a zavedení územního členěn, které rozvrátilo dlouhá staletí rozvíjenou a generace sdílenou identitu, jež byla vždy zárukou uvědomělé příslušnosti k domovským komunitám a k tradičnímu zemskému uspořádání. Podobný deformační zásah do vnitřní struktury státu, který dnešní vládnoucí koalice i opozice chystá, návrhy na zavedení krajského uspořádání, bychom nenašli v žádném státě s dlouhodobou tradicí demokracie.
Doporučujeme proto v duchu našich demokratických tradic zavedení třístupňové soustavy samosprávných i státních orgánů na úrovni obec-okres-země, v níž by byla základním článkem samosprávy obec, zaštítěná finančně decentralizací daňové soustavy. Základním článkem státní správy by měl být nadále okres, spíše malý okres na úrovni politického okresu z doby první republiky.
Zemské uspořádání představuje podle našeho názoru nejlacinější a nejracionálnější způsob uspořádání státní správy a samosprávy. Odpovídá též zásadám evropské Charty místní samosprávy, kterou naše republika bohužel zatím nepřijala.
Domníváme se, že v případě nerespektování těchto všech prověřených zásad hrozí naší republice destabilizace v podobě dalších krajských provizorií, která v tomto století prodražila státní správu astronomickými částkami zbytečně vynaložených finančních prostředků, jež mohly být použity s daleko větším efektem jinde.
Rozhodujícím kritériem pro zavedení nové územní správy a samosprávy by měl být po vzoru vyspělých demokratických států institut přímé demokracie, tedy referendum. Ani vlády ani parlamenty, jak vyplývá z ústavních zákonů nejvyspělejších demokratických států, nemají právo rozhodovat o územním členění, aniž by zjistili názor občanů a aniž by přihlédly k historickým tradicím, zkušenostem sousedů a k evropským trendům. Jakékoliv jiné počínání je pochybené a svědčí o pozoruhodně slabém smyslu pro dodržování základních demokratických principů.
Tolik tedy stanovisko Moravskoslezské akademie.
Dále jsem, dámy a pánové, obdržel další zajímavý dokument ze 7. 5. 1992, tedy před volbami do ČNR, kdy se pod tento dokument, který si vám dovolím přečíst, podepsalo 92 tehdejších poslanců ČNR, z nichž mnozí jsou stále mezi námi. Myslím tím mezi námi poslanci Poslanecké sněmovny. Text stojí za vaše pozorné vyslechnutí:
Česká národní rada dne 7. 5. 1992. My níže podepsaní poslanci české národní rady jsme pro znovuzřízení Moravskoslezské země, zrušené k 1. lednu 1949, a to v jejích historických hranicích z konce roku 1948, upravených ve sporných oblastech, např. na Jihlavsku, místním referendem.
Snahy o rehabilitaci Moravskoslezské země odpovídají usnesení Federálního shromáždění z 9. 5. 1990 i usnesení ČNR z 15. 5. téhož roku, v nichž bylo shodně označeno zrušení této země za akt totalitního režimu, poplatný době nesvobody. Považujeme za velice nešťastné, jestliže dnes, to je téměř již po dvou letech, se nic nezměnilo a prosadily se tendence otázku rehabilitace zrušené Moravskoslezské země v tomto období již neřešit. Otázku samosprávy Moravy a Slezska je nezbytně nutné vyřešit jako prioritu v dalším volebním období a zakotvit ji v nové ústavě. Za nejvhodnější formu státoprávního uspořádání našeho společného státu považujeme stát, založený na spolkovém principu s minimálně třemi rovnoprávnými subjekty.
Dámy a pánové, pod tímto textem jsou mimo jiné podepsáni prakticky všichni tehdejší poslanci KDU-ČSL, mimo jiné také současný místopředseda sněmovny a KDU-ČSL pan Kasal. Jsem zvědav, jak se zachovají poslanci KDU-ČSL a konkrétně pan Kasal při rozhodování o návrzích SPR-RSČ na zřízení Moravskoslezské země. Budou se držet toho, co slibovali voličům, nebo jak bývá jejich zvykem, budou se držet toho, co se zrovna hodí? I zde se může v plné nahotě ukázat tradiční farizejství a nedůvěryhodnost politiků KDU-ČSL.
Závěrem mi dovolte dát návrh na zamítnutí návrhu zákona, uvedeného v tiscích 218, 194 a 201. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Holáň.
Poslanec Vilém Holáň: Aby to náhodou nezůstalo ve vzduchu, tak je třeba poznamenat, že KDU-ČSL takto uvažovala v podmínkách federace, tzn. ještě v době, kdy jsme měli společný stát se Slovenskem.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Hlásí se pan kolega Sládek. Má slovo.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, vyšší územně správní celky je téma, které se zde řeší už delší dobu. Řeší se i na úrovni vlády, jednotlivých politických stran, ale kupodivu zcela mimo zájem je tato problematika u občanů. Když si uvědomíme, že občané živí Parlament, živí vládu, tak já si myslím, že občané by už konečně měli dostat šanci, aby o této věci také rozhodovali.
Pokud by vytvoření vyšších územně správních celků bylo skutečně schváleno občany jako jejich potřeba, pak můžeme diskutovat na úrovni -kolik, jaké pravomoci apod.
Pokud ovšem vytvoření těchto celků jde proti zájmům národa, tak nám zbývá vyřešit jednu otázku. Proč vůbec je snaha vyšší územně správní celky zřídit? Na tuto otázku je také jediná možná odpověď. Míst na velvyslanectvích je sice dost, ale ne dost pro vysloužilce, zvláště vládních politických stran. Míst na ministerstvech je také dost, ale samozřejmě ne dost pro všechny vysloužilce. Proto byl také zřízen Senát. Mimo jiné podotýkám, že ani Senátu se nepodařilo plně uskutečnit vize o tom, jak bude mít naprosto odlišné složení od Poslanecké sněmovny. Jelikož těchto míst není dostatek, přemýšlí se o dalších místech.
Dovedeme si jistě velmi dobře představit, jak rozsáhlý aparát by vznikl na úrovni těchto celků, zvláště pokud by jich bylo díky státotvornému přístupu sociálních demokratů libovolné množství, protože jsme už mnohokrát slyšeli, že poslancům sociální demokracie nejde ani o to, kolik bude celků, ale hlavně, aby celky vůbec byly zřízeny. Dovedeme si představit, kolik prebend by tam vzniklo a dovedeme si představit, jak obrovskými náklady by to zatížilo celý náš státní rozpočet nejen v první fázi vzniku, stěhování, obstarání budov nebo výkupu budov, vybavení budov, vybavení výpočetní technikou, ale jak obrovskou zátěží by to bylo po celá dlouhá léta, než by byl tento institut zrušen tak, jako byly před několika lety rušeny kraje a tak, jako už dnes se množí hlasy o tom, že bychom mohli za pár let zvážit důvody existence druhé komory Parlamentu.
Jestliže jsme před několika lety ponechali strukturu obec-okres-ústředí, tak proč bychom nyní z jakéhosi veřejnosti ne zcela známého popudu se pouštěli do tak rozsáhlých změn ve vnitřní struktuře České republiky? Ponechme tuto strukturu, která existuje, nevymlouvejme se ani na přírodní katastrofy, protože celá dlouhá desetiletí byl jakýsi nejspíše špatný systém civilní obrany, který byl po celá uplynulá léta bohužel zanedbáván, takže se totálně rozpadl a samozřejmě v nejnevhodnější dobu. Přírodní katastrofy totiž většinou přicházejí v nejnevhodnější dobu. Většinou ani neštěstí nechodí samo. Víte, že záplavy přišly zároveň s krachem ekonomické politiky, s balíčky úsporných opatření. To se samozřejmě stává a je to v lidském životě zcela běžné. Nevymlouvejme se ani na vyšší moc, ani na nic jiného a přiznejme si zcela otevřeně, že vyšší územně správní celky v podobě 9, 10, 15, 20 (nebo kolik se jich urodí) vznikají jen a jen z potřeby politických stran, zcela proti zájmu občanů České republiky.
Jako takovou můžeme tuto myšlenku ve vší tichosti opustit a vrátit se k ní nejspíš až v době, kdy skutečně vzniknou zcela přirozené celky, které se budou samy, zdola, domáhat svého dílu odpovědnosti na vnitřní struktuře celé České republiky.
Dámy a pánové, dalo by se na toto téma dlouze hovořit, myslím si však, že tak jako tak je to před touto sněmovnou zbytečné. Svůj názor jsme na veřejnosti projevili zcela jednoznačně.
Pokud je nějaká snaha o změnu vnitřní struktury České republiky, můžeme respektovat to, co historicky vzniklo. Pokud nebudeme respektovat historii, je zbytečná každá umělá a násilná změna.
Podívejme se, abych skončil tuto teoretickou úvahu konkrétním příkladem, na souměstí nebo městský konglomerát Hradec Králové a Pardubice. Tato dvě města mají k sobě tak blízko a tak se prorůstají díky zástavbě, že nebýt letité rivality Hradce Králové a Pardubic, tak by pravděpodobně nikdy nevznikly úvahy na téma kraj královéhradecký a kraj pardubický. Dovedeme si jistě dobře představit, jak to bude vypadat až vznikne jedno velké město Pardubice a Hradec Králové, kde hranice mezi těmito městy bude tvořena jenom ulicí nazvanou třeba po předsedovi vlády z let 1992-97, a to bude také jediný rozdíl. V jednom jediném městě budou dva krajské výbory, nebo jak se to nazve, to je úplně jedno, protože tak jako tak veřejnost má tendenci používat již vžité názvy a do dneška se na mnohých vesnicích chodí na "výbor" nebo na "vejbor" a ne na "úřad". V jednom jediném městě budou dva krajské výbory nebo zemské úřady nebo dva zemské sněmy apod., budou mít k sobě maximálně 10 km a budou řídit své naprosto odlišné kraje.
Vyhovuje se jednotlivým stranickým tlakům z těch bývalých krajů. Je snaha uspokojit těmito návrhy odvěké rivaly, kteří tak jako tak odjakživa o toto soupeřili, a výsledek bude ten, že budeme tratit obrovskou část státního rozpočtu na narůstající státní byrokracii. Děkuji. (Potlesk republikánských poslanců).
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se již nikdo nehlásí, já ji přesto neuzavřu, protože vyhovím jednak poslaneckému klubu ODS, který požádal o přestávku před hlasováním na dobu 20 minut. Po těch dvaceti minutách nám kolega Zajíček přednese návrhy vycházející z všeobecné rozpravy na přerušení a odročení, poté uzavřu rozpravu a budeme hlasovat o dalších návrzích.
Vyhlašuji přestávku s tím, že se sejdeme v 17.45 hodin.
(Jednání přerušeno v 17.15 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 17.47 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat. Jen poprosím, aby se ke stolku zpravodaje dostavil pan kolega Zajíček, pan kolega Grulich a pan kolega Kulka.
Budeme pokračovat projednáváním přerušeného bodu. Jak jsme slíbili, požádám nyní zpravodaje pana kolegu Zajíčka, aby nám přednesl postupně návrhy, které vzešly z rozpravy ohledně přerušení a odročení.
Než bude pan kolega Zajíček přednášet své návrhy, pan kolega Frankl poprosil o možnost upřesnit svůj návrh. Dámy a pánové, prosím o klid.
Poslanec Michal Frankl: Pane místopředsedo, děkuji. Já bych prosil kolegyně a kolegy o pochopení, protože bych rád upřesnil návrh usnesení, který jsem předložil v závěru vystoupení k předkládaným návrhům ústavních zákonů.
Podle § 58 odst. 1 a § 72 odst. 1 jednacího řádu navrhuji přerušení projednávání návrhů ústavních zákonů - čísla tisků 194, 201 a 218 - o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a odročit další jednání o nich na 14. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. K tomuto návrhu žádám, aby bylo hlasováno podle § 72 odst. 1 o pozměněném návrhu, který zní:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby v termínu do 20. 9. 1997 předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh koncepce reformy veřejné správy včetně harmonogramu postupu a jasných vztahů mezi samosprávou, státní správou a jejich orgány, ve smyslu Evropské charty místní samosprávy.
V případě, že tento návrh přijat nebude, navrhuji druhý bod, ve kterém Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby do konce roku 1997 vyhlásila referendum k možnosti vyjádření se občanů k otázce územního uspořádání České republiky ve vztahu ke zřízení vyšších územních samosprávných celků. Na základě jeho výsledku pak určit další postup k řešení problematiky veřejné správy. Děkuji za pochopení.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní prosím pana kolegu Zajíčka, aby nám předložil návrhy.
Poslanec Zdeněk Zajíček: Dámy a pánové, dovolte, abych shrnul návrhy, které byly předneseny do současné doby v rozpravě.
Jako první návrh - a v současné době byl upraven kolegou Frankem - je návrh na přerušení a odročení jednání o předlohách návrhů ústavních zákonů o zřízení vyšších územních samosprávných celků na 14. schůzi. Zároveň s tím přijetí usnesení, kterým by Poslanecká sněmovna požádala vládu, aby v termínu do 20. 9. 1997 předložila Poslanecké sněmovně návrh koncepce reformy veřejné správy včetně harmonogramu postupu a jasných vztahů mezi samosprávou, státní správou a jejich orgány ve smyslu Evropské charty místní samosprávy. Je to alternativní návrh k dalšímu návrhu.
Já bych doporučil, abychom hlasovali o návrhu na přerušení a odročení těchto předloh na 14. schůzi jako o první části.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, abyste se zaregistrovali. Budeme hlasovat. Zahájil jsem hlasování 421.
Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu? Pro návrhu hlasovalo 23 poslanců, 107 poslanců bylo proti, návrh nebyl přijat.
Poslanec Zdeněk Zajíček: Děkuji. Druhý návrh na přerušení a odročení projednávání těchto bodů programu předložil kolega Vojíř, který předložil návrh na odročení návrhu na neurčito.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano. Zahájil jsem hlasování č. 422. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu? Pro návrh hlasovalo 35 poslanců, proti 103. Návrh nebyl přijat. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu končím a nyní budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích na ukončení druhého čtení, ale před tím mi dovolte, abych se zeptal, zda-li jednotliví předkladatelé si přejí vystoupit. Paní ministryně Parkanová jako první.
Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nic z toho, co zde v průběhu rozpravy zaznělo, nezviklalo mou vůli jménem vlády vám navrhnout a doporučit, abyste předložený návrh zákona propustili do dalšího čtení.
Současně si dovolím říci, že stejný postoj zastávám i k oběma dalším poslaneckým návrhům, a doporučuji vám, abyste propustili do druhého čtení všechny tři návrhy. Současně bych chtěla říci v reakci na to, co zaznělo z úst pana předsedy Grulicha a několika dalších poslanců, že budu velmi ráda, když budeme sledovat cíl naplnění principů a ne konkrétní podobu zákona a že se shodneme na jedné společné předloze v dalším období. Děkuji. (Potlesk)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní se táži, zda chce závěrečné slovo pronést pan kolega Kulka. Je tomu tak.
Poslanec Dušan Kulka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nemám ambici zdržovat toto jednání, nicméně rozprava byla poměrně rozsáhlá, padla v ní celá řada námitek a tvrzení ve vztahu k předloženému materiálu, a to i takového charakteru, že se k nim nelze nevyjádřit.
Pokusím se vyjádřit k nejobvyklejším a nejčastějším námitkám, které na adresu zřízení vyšších územních samosprávných celků a reformy veřejné správy padají. Velmi obvyklými námitkami jsou dvě: Diskuse se omezuje na počet a velikost krajů, nikoli na obsah. Nejdříve chceme znát koncepci, až poté můžeme diskutovat o zřízení vyšších územních celků.
Chci tu prohlásit, že existují stohy materiálů, které obsahují jak analytickou, tak návrhovou část a nejsou tajné a kdokoli se chce tímto tématem zabývat, může je získat, studovat je a zaujímat relevantní stanoviska.
Pokud jde o diskusi o velikosti a počtu, ono je prostě nelze oddělit ani od kompetencí, protože je obrovský rozdíl v kompetencích, v působnostech krajů, pakliže bychom rozhodli, že budou dva na území České republiky, nebo v případě, že bychom rozhodli, že jich má být 76.
Obvyklými námitkami jsou rovněž, že vznikne nová byrokratická vrstva, že to bude drahé. Tyto námitky vycházejí z nevysloveného předpokladu, že současný stav veřejné správy je dobrý, že máme efektivní, úspornou státní správu a jakákoli vznášená změna je nutně změnou k horšímu. Námitka o nové byrokratické vrstvě vychází z předpokladu, jako kdyby v krajských městech žádné další úřady nebyly, a ony tam jsou.
Chci připomenout, že jakkoli se očekává, že provoz krajského úřadu bude stát ročně 100 miliónů korun, tak průměrné náklady na provoz okresního úřadu jsou rovněž 100 miliónů korun.Padaly námitky, že neexistuje veřejná poptávka. Já se nedivím, že neexistuje veřejná poptávka. Asi bychom se měli zeptat také, zda jsou občané spokojeni se současným stavem veřejné správy, zda jsou spokojeni s tím, jak jim úřady poskytují služby, jak vyřizují jejich podání. Možná bychom se mohli zeptat, jak jsou spokojeni s dopravní obslužností a zda-li by nechtěli tento stav zlepšit, zda-li si nemyslí, že toto je např. typickou působností pro kraje.
Zazněla jedna námitka, které se chci zvláště věnovat. Pan kolega Melichar řekl, že vyšší územní samosprávné celky chtějí pouze lidé toužící po moci. Já se musím ohradit proti tomuto tvrzení a možná na důkaz toho, že to tak není, alespoň v mém případě jako předkladatele jednoho z návrhů, budete se mnou souhlasit, že pravděpodobnost, že budoucí kraje, v případě, že budou zřízeny, ovládne ODA, je velmi nízká, jakkoli by takovýto stav byl jistě velmi blahodárný pro tyto celky.
Chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího pana kolegu Melichara ujistit, že objekty mé touhy se nikdy nejmenovaly země nebo kraj.
Závěrem: mám pocit, že se v podstatě jedná o spor mezi zastánci zachování současného stavu a zastánci změny systému veřejné správy. Pro všechny nositele pochybností o tom, zdali předložené návrhy jsou správné, zda povedou ke změně k lepšímu. Chci připomenout, že tento ústavní zákon potřebuje ke svému schválení 120 hlasů. Chci připomenout, že pokud jejich snaha diskutovat o těchto věcech a ovlivnit konečnou podobu veřejné správy v České republice je upřímná, tak jistě nic nezkazí, pokud tyto návrhy nechají projít do druhého čtení a otevřou tím prostor i sami pro sebe k diskusi na dané téma.
Žádám vás, abyste všechny tři návrhy nechaly projít do druhého čtení. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní se ujme slova zástupce třetího návrhu zákona pan kolega Grulich se závěrečnou řečí.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v dlouhé a místy bouřlivé rozpravě jsme se dověděli mnoho z těch problémů, o kterých jsem předpokládal, že je budeme v klidu řešit právě v období mezi prvním a druhým čtením a v rámci druhého čtení. Znovu zde vyvstala kolumbovská otázka, co bylo dříve, jestli slepice nebo vejce, to je jestli máme dříve dokončit ústavní zákon o vyšších územních samosprávných celcích a na základě tohoto zákona zahájit reformu veřejné správy, nebo jestli máme dělat reformu veřejné správy a pak přijmout ústavní zákon. Myslím, že je to otázka, kterou můžeme vyřešit jen tím, že začneme na tom dále pracovat. Dá se vyřešit tím, že ústavní zákon bude mít odloženou platnost své účinnosti a v tom mezidobí se přijmou právě ty stěžejní prosté zákony, které jsou pro fungování a existenci tohoto ústavního zákona holou nezbytností. To vše se dá vyřešit, to všechno jsou v podstatě technické otázky.
Velice se tady plédovalo za občana a jeho práva za rozpočty obcí. (Hluk v sále.) Já to ještě chvíli vydržím. Byl jsem na setkání starostů malých obcí. V Brně jich bylo asi 350, v Praze řádově 550. Nezazněl ani jeden hlas při projednávání této otázky proti vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Právě naopak. A když už jsem použil termín vyšší územní samosprávné celky, chtěl bych některé naše ctihodné kolegy upozornit, že mluvili z tohoto řečniště úplně o něčem jiném. Když někdo hovoří o vytvoření vyšších správních celků, hovoří o vytvoření středního stupně státní správy, který vůbec není předmětem našeho dnešního jednání. A týká se to i tak erudovaných kolegů, jako je pan poslanec Payne nebo pan poslanec Sládek. Prosím vás, buďme si vědomi, o čem vedeme rozpravu a diskusi a držme se daného tématu. Jinak to nejde.
Já jsem ve svém vystoupení navrhl určitý postup. (Opět značný hluk v sále.) Vím, že odpůrci tohoto zákona nemají zájem na tom, aby byl v klidu projednán, ale přesto by mohli respektovat určitá pravidla.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zdá se mi při dnešním průběhu, že celá řada kolegů není schopna respektovat tato pravidla.
Poslanec Václav Grulich: Oni dokonce nejsou schopni ani vnímat, že se k nim hovoří. Výborně, už je to lepší, děkuji.
Navrhl jsem určitý postup. Hovořilo se tady a hlasovali jsme o tom, jestli by tyto předlohy zákonů neměly být odloženy na jednání někdy příště, buď ve stanoveném termínu nebo v neurčeném termínu. Možná, že navrhovatele vedla obava z určité nepřipravenosti celé reformy veřejné správy. Mohu s potěšením říci vám, kteří to možná nevíte, že vláda už zpracovala první materiál o reformě, o koncepci reformy veřejné správy a i když premiér vlády dvakrát v uplynulém měsíci prohlásil, že vláda k předložení tohoto zákona i k materiálu byla donucena, tak pokud jsem přispěl k tomu donucení, jsem rád, protože myslím, že toto jsou rozumné kroky vlády, které je dobře, že udělala a které měla udělat už dávno.
To znamená, že vláda začala na tomto úkolu pracovat. Může se stát v rámci druhého čtení, že zjistíme, že některé kroky, které byly nezbytné, se nepodařilo ve stanoveném zákonném termínu dotáhnout do konce. Hovořil jsem tady o tom, že v některých navrhovaných celcích bude třeba dosáhnout jejich funkčnosti. To znamená, že bude muset sáhnout i do jiných okresů, že bude muset zjistit, jestli tam není jiná spádovost, aby vyšší celky byly dostatečně velké a ekonomicky silné a samostatné. To bude vyžadovat určitý čas. My nemáme zákon o referendu. Budeme se muset obracet na přednosty okresních úřadů, budeme se muset obracet na zastupitelstva měst a obcí. Pokud nestihneme tyto práce vykonat do druhého čtení, budu to sám, kdo přistoupí k tomuto řečništi a požádá o prodloužení lhůty tak, aby zákon mohl být se všemi zainteresovanými dojednán, připraven a propracován. Ale kdybychom v tuto chvíli odsouvali stále zahájení těchto prací, tak to bude znamenat, že ty práce odsouváme na neurčito a už dnes jsme v evropských vyspělých demokratických státech co do samosprávy řízení určitým skansenem. Nechtějme ten stav dále prodlužovat. Nesvědčí to ani dobru našich spoluobčanů, ani nám to nesvědčí ke cti v Evropské unii, do které bychom rádi vstoupili. Děkuji za pozornost těm, kteří mi pozornost věnovali. (Potlesk.)