Předseda vlády ČR Václav Klaus: Předseda Poslanecké sněmovny mne upozornil, že musím písemně požádat o tuto legislativní nouzi. Přiznám se, že jsem sem jel okamžitě po skončení zasedání vlády, písemnou formu žádosti neprodleně dodám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Myslím si, že jakmile sem přijde žádost vlády, tak pan předseda vykoná to, co mu přikazuje zákon a svědomí, což udělá rád. Myslím si, že rozšíření programu nebude v této chvíli žádným problémem.
Ale myslím si, že teď máme hlavně pracovat. Otevírám rozpravu ke třem bodům, které v současné době projednáváme. Kromě vládního návrhu ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků (sněmovní tisk 218) jsou to body
81.
Návrh poslance Dušana Kulky na vydání ústavního zákona o vytvoření
vyšších územních samosprávných celků (sněmovní tisk 194)
82.
Návrh poslanců Václava Grulicha a dalších na vydání ústavního zákona
o vytvoření vyšších územních samosprávných celků (sněmovní tisk 201)
S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Grulich.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, rozuměl jsem návrhu zpravodaje a hlasování, které jsme podstoupili tak, že proběhnou všechny tři předkladatelské zprávy a ke všem se společně bude dělat rozprava, tak jako zpravodaj považoval svou zprávu společně ke všem třem návrhům. Takže, tak jak já jsem tomu rozuměl, by teď měl být přednesen návrh za ODA, předkladatel poslanec Kulka, a poté já jako předkladatel za sociální demokracii. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji za upozornění, už jsem se k tomu chystal. Slovo má nyní pan poslanec Dušan Kulka.
Poslanec Dušan Kulka: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, mým úkolem je odůvodnit návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 194.
Navržená předloha vychází ze znění Ústavy České republiky. Chci však zdůraznit, že motivací předkladatelů není pouze snaha o naplnění ústavy, ale především přesvědčení, že existují popsatelné regionální vztahy, struktury a problémy, jejichž správu je rozumné a efektivní svěřit orgánům regionální samosprávy.
Vytvoření vyšších územních samosprávných celků je rovněž důležitým předpokladem pro pokračování reformy veřejné správy, která umožní decentralizaci rozhodování a v následných krocích reorganizaci systému správních úřadů.
Tyto kroky jsou podmínkou pro výrazné omezení byrokracie v úřadech všeho druhu. (Předsedající: Promiňte, pane kolego, dámy a pánové, já si myslím, že elementární slušností civilizovaného člověka je, nebýt obrácen zády k člověku, který mluví. Prosím, pane kolego.)
Kroky, o nichž jsem hovořil, jsou podmínkou pro výrazné omezení byrokracie v úřadech všeho druhu, jak se k ní zavázala vláda ve svém programovém prohlášení. Vlastní návrh na vytvoření 13 vyšších územních samosprávných celků vychází ze dvou základních principů představy o cílové podobě veřejné správy v České republice.
Z principu třístupňového vedení správy, tedy z toho, že mezi ústředními orgány státní správy a obcemi bude pouze jeden správní úřad a také z principu symetrie, že na každé úrovni veřejné správy bude působit jak státní správa, tak samospráva.
Principem navržení konkrétní podoby 13 vyšších územních samosprávných celků je zkoumání existující regionalizace na úrovni ČR. Vycházíme totiž z předpokladu, že je správné přizpůsobovat administrativní hranice existujícím regionálním vztahům, nikoli obráceně. Toto je také rozhodujícím důvodem, proč v našem návrhu je Praha součástí Středočeského kraje.
Slabinou tohoto návrhu a koneckonců slabinou všech předložených návrhů je to, že skladebním modulem budoucích krajů jsou ve všech případech území okresů, která neumožňují budoucí krajské hranice stanovit dostatečně citlivě.
Upozorňuji rovněž, že dle návrhu předkladatelů vytvoření 13 okresů je limitující pro možnost vůbec se důkladně zabývat současnými okresy a systémem správních úřadů existujících v současné době mezi ústředními orgány státní správy a obcemi. Toto jsou důvody, které mě vedou k žádosti, abyste tento návrh propustili do druhého čtení. Současně mohu vyjádřit připravenost předkladatele event. tento návrh ve druhém čtení nebo během dalšího jednání stáhnout podle výsledku projednávání ostatních návrhů. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu kolegovi Kulkovi, který odůvodnil sněmovní tisk 194. K odůvodnění sněmovního tisku 201 prosím pana kolegu Václava Grulicha.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, dámy a pánové, jsou vám předloženy tři návrhy ústavního zákona o zřízení vyšších územních samosprávných celků. Nebylo by nic jednoduššího, než se pustit do války, kdy každá část sněmovny bude podporovat jeden z předložených návrhů a zaručeně by výsledkem nebylo nic jiného než to, že by nebyl přijat návrh žádný a nebyl-li by realizován zmíněný ústavní zákon, nebyla by ani zahájena reforma veřejné správy.
Často hovoříme o transformaci v této zemi, pohříchu nejčastěji pouze o transformaci ekonomické. V balíčku opatření a jeho zdůvodnění, který přednesl předseda vlády Václav Klaus, bylo konstatováno, že byla opomenuta právní stránka celé věci. Musím ještě dodat, že bohužel byla opomenuta politickospolečenská stránka celé transformace. My nepřejdeme do důsledného demokratického systému pouze tím, že zřídíme politické strany, které mezi sebou budou soutěžit. Ani nám nepomůže, když budou mít všechny tyto politické strany ve svém názvu přídavné jméno demokratická. My musíme dělat všechno pro to, aby do systému demokratického řízení státu byl vtažen občan na všech úrovních řízení státu, tedy od obce až po vládu. A to je to, co jsme dosud určitě zanedbali. Jestliže u občanů vidíme pokles zájmu o věci veřejné, není to vina těch občanů, je to vina politiků, kteří už znovu implikovali těmto občanům názor, že starat se o tyto věci je zbytečné, protože páni nahoře si to stejně nakonec rozhodnou, jak sami chtějí a občan je tady vedlejší. Jestliže nedokážeme občana přesvědčit, že zájem o věci veřejné je zájem o věci jeho vlastní, tak potom neděláme dobře svou politickou práci.
Jsou vám předloženy tři návrhy zákona, který má hájit to, o čem tady hovořila paní poslankyně Parkanová i předkladatel návrhu kolega Kulka i zpravodaj kolega Zajíček. Nejde o nic jiného, než o zahájení důrazné reformy veřejné správy. Samoúčelné zřízení středního stupně samosprávy by skutečně bylo zbytečné, bylo by drahé a nemělo by význam. Zřízení vyšších územních samosprávných celků můžeme chápat pouze jako první krok k zahájení zmíněné reformy. Proto také v našem návrhu jsme se snažili upozornit na řadu zákonů, které nezbytně bude potřeba přijmout, případně novelizovat, aby ústavní zákon o vytvoření vyšších samosprávných celků měl vůbec smysl. Přijetím tohoto zákona je pouze venkovní stavba, kterou musíme naplnit právě těmi zákony souvisejícími. Budeme-li tyto zákony dělat promyšleně, budeme vlastně dělat to, co vlastně chceme, tj. zahájíme tento dlouhodobý proces reformy. Na toto slovo, slovo "dlouhodobý" bych chtěl zvlášť upozornit. Nemaťme prosím vás občany tím, že chceme zřídit nějaké krajské vlády, že chceme krajské funkcionáře a krajská koryta. Je to nečestné a je to nedobré.
Proces reformy nebude krátký, nebude jednoduchý a bude záležet na této sněmovně, která ho má založit, jak bude založen a jak bude postupovat a jaký bude ve svých konečných důsledcích.
Proto přicházím s návrhem, abychom všechny tyto tři návrhy zákonů, které máte předloženy na svých lavicích, propustili do druhého čtení. Jistě jste si všimli, že navrhovatelé, i když nespolupracovali, vlastně postupovali ve vzájemné shodě - jak vláda, tak kolega Kulka a jeho kolegové i já se svými kolegy jsme postupovali stejným směrem, tj. snažili jsme se ani nesuplovat ústavu, ani nesuplovat zákony, které musejí za tímto ústavním zákonem přijít. Proto ty návrhy zákonů jsou velice úsporné.
Ale je tady ještě jedna zvláštnost. Vláda ve svém odůvodnění vytýká některá navrhovaná opatření našemu návrhu, některá návrhu ODA. Musím přiznat, že v jednom případě jí dávám už teď zapravdu a to je otázka změny území vyšších samosprávných celků ústavním zákonem nebo obyčejným zákonem. U vědomí toho, že není tendence zasahovat do těchto celků obyčejným zákonem, jsme dali do návrhu zákon ústavní a jsme rádi, že vláda usoudila, že by to nebylo správné, že to má být zákon obyčejný, rádi v tomto směru návrhu a požadavku vlády ustoupíme.
Můžeme debatovat o tom, co my tady navrhujeme a to je velice dílčí uzoučká novela ústavy, která se týká článku 99 ústavy a článku 102, kde -jak víte - ústava připouští možnost názvu celku země nebo kraj.
Vedl jsem rozhovory s představiteli všech klubů, samozřejmě včetně všech klubů koaličních, a všichni dávají za pravdu, že by nebylo rozumné, aby tak, jak je to formulováno třeba ve vládním návrhu, abychom měli třeba Zemi karlovarskou a Kraj jihomoravský. Bylo by to zmatení nejenom naše vnitřní, vnitrostátní, ale bylo by to zmatení i směrem navenek, směrem do Evropy.
Návrh v Ústavě byl ústupek tehdejší politické situaci ve sněmovně a není dobrý, to všichni uznáváme. Všichni máme nedůvěru k novelám Ústavy, ale jestliže zjistíme, že určitá část Ústavy skutečně není dobrá a že by i založila legislativní nejasnost a nejasnost a zmatek ve veřejné správě, pak si myslím, že nejenom můžeme, ale že jsme povinni toto pochybení napravit. Nebude-li vůle k této nápravě, k této malé novelce Ústavy, pak prosím hledejme jinou cestu legislativně čistou, kterou bychom dosáhli, aby se všechny naše celky jmenovaly stejně. To je buď kraj nebo země. I když přiznejme zase, že z hlediska historické paměti těchto národů, země je vždy chápána jako Země česká, Země moravská, Země slezská. Těžko budeme říkat Země Karlovarská, Země liberecká, Země českobudějovická. Takže zase prosím o rozumný přístup k tomuto problému. A to je podstata našeho návrhu, s kterým vláda nesouhlasí.
Vláda naopak ve svém prvním článku svého návrhu pojmenovává už tyto samosprávné celky, a přitom ve třetím článku dává možnost zastupitelstvu nově vzniklého celku, aby se pojmenoval. Myslím, že je to legislativní nedostatek. Jestliže přijmeme ústavním zákonem určitý název, tak nemůže vyšší celek ve svém zastupitelstvu už měnit název, který byl přijat ústavním zákonem.
Proč o tom hovořím? Ne proto, abych tady zhanobil vládní návrh nebo jiný návrh. Kriticky jsem promluvil i k návrhu našemu. Hovořím o tom proto, že navrhuji, aby se všichni navrhovatelé v mezidobí, které nám do druhého čtení zbývá a které tentokrát bude delší než obvykle, sešli a tyto nedostatky sjednotili a dali dohromady. Myslím, že dnes by neměl být problém v této Poslanecké sněmovně, jestli celky ano nebo ne. Myslím, že problém by měl být jenom v tom, jak. Abychom si uměli odpovědět na otázku, jak. Jak je zřídit, aby tyto vyšší celky byly funkční, aby nám nevznikly zmatence jak legislativní, tak správní, abychom si nezadělali v reformě veřejné správy od samého počátku už na velké nedostatky, se kterými buď my, nebo ti, kteří nás budou následovat, budou mít velké problémy.
Pokud vláda dodrží to, co ústy svého předsedy deklarovala při zdůvodňování prvního i druhého balíčku opatření v této sněmovně, že chce komunikovat i s opozicí, chce spolupracovat, pak nabízíme vládě spolupráci na tomto úkolu. A bude-li tato komunikace jenom trochu funkční a užitečná, pak prohlašuji, že ve druhém čtení jsme ochotni stáhnout svůj návrh zákona a vzít za základ dalšího jednání návrh vlády. Myslím, že by nám nemělo jít o to, kolik celků bude, ale jaké budou, jak budou funkční, jak budou fungovat a prosperovat. A když se shodneme na tomto principu, pak už budeme schopni se shodnout i na všem ostatním.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu poslanci Grulichovi. V otevřené rozpravě jsou přihlášeni písemně zatím tyto kolegyně a kolegové: pan kolega Houzák, pan kolega Frank, pan kolega Melichar, paní kolegyně Bartošková, pan kolega Nájemník, pan kolega Maixner, pan kolega Vrcha a pan kolega Vojíř. V tomto pořadí se postupně ujmou slova. Jako prvního prosím pana kolegu Houzáka.
Poslanec Josef Houzák: Pane předsedající, paní ministryně, paní poslankyně, páni poslanci, probíhající rozprava k návrhu zákona směřující k vytvoření vyšších územních samosprávných celků, tzn. rozprava ke všem předloženým návrhům, směřuje k naplnění té části Ústavy, která hovoří o struktuře územního členění státu, v jehož členění právě schází samospráva v podobě kraje či země.
Naplnění Ústavy považuji za naprosto potřebné a žádoucí, ovšem za předpokladu, že obsahově bude korespondovat se zakázkou reagující na požadavky občanů, ale i státní správy a samosprávy. Osobně jsem věnoval poznání o názorech na vznik, resp. na postup vzniku vyšších územních samosprávných celků poměrně dost prostoru zvláště na institucích, v jejichž čele stojí především reprezentanti stran vládní koalice. V tomto směru jsem se podrobně seznámil i s výsledky vyvolaného připomínkového řízení, které je součástí předloženého vládního návrhu. Musím potvrdit, že výsledek koresponduje s osobním zjištěním především na severu Čech.
Právě pro tyto otázky se chci pozastavit u názorů a stanovisek, směřujících k základnímu a prvotnímu, zda vznik vyšších územních samosprávných celků ano či ne, nebo nyní případně kdy, jejich četnost, kompetentnost, vztah státní správy a samosprávy a podobné otázky. Přivítal jsem, že připomínkové řízení k tak závažnému problému bylo organizováno vcelku reprezentačním způsobem. Celkově do něj bylo zapojeno 61 subjektů.
Zarážejícím a varujícím momentem je zjištění, že na požadavek odpovědi v rámci úřadů a úředníků státní správy reagovalo pouze 80 % dotázaných, přitom 12 % z nich nemělo žádnou připomínku. Tento stav svým způsobem ukazuje na stav zájmu o vznik vyšších územních samosprávných celků u nejvyšších státních úředníků.
Poměrně málo bylo prezentováno v uvedeném řízení konkrétnější stanovisko Svazu měst a obcí již proto, že potřebu vzniku vyššího samosprávního orgánu zaznamenávalo co nejmenší. Mohu uvést např. stanovisko Severočeského svazu měst a obcí, ve kterém doslovně žádají poslance Severočeského kraje o prosazení doporučení, aby - cituji - vytvoření vyšších územních samosprávných celků předcházelo zpracování koncepce celé státní správy. Nebo např. výzvu okresního shromáždění okresu Nymburk vládě a Parlamentu České republiky, ze které cituji "aby došlo k odložení projednávání připraveného zákona do doby, než dojde ke zlepšení ekonomiky státu, neboť priority v současnosti jsou zcela jiné."
Právě zde, ale i jinde se řadí na přední místo otázka znalosti předpokládaných kompetencí. Je to pochopitelný zájem pramenící z obavy, že vzniknou nové orgány, a přitom se nebudou řešit otázky potřebné, jako je reforma veřejné správy, po které se ze všech stran prakticky volá.
Právě případný návrh reformy veřejné správy by řadu nejasností předem odstranil a vznik vyšších územních samosprávních celků by neprovázela tak velká nedůvěra od představitelů státní správy a samosprávy na základním stupni. Není nepodstatná diskuse k argumentu, co přinese vznik vyšších územních samosprávních celků samotnému daňovému poplatníkovi. Domnívám se, že současné argumenty říkají, že přímo nic, pouze přesvědčení, že za jeho peníze vznikne další úřad, a to v době oprávněné averze k dalšímu nárůstu byrokracie. Předložený návrh ústavního zákona nabízí k projednání dvě varianty co do počtu vyšších územně samosprávních celků a v obou případech se hovoří o minimalizaci ekonomických nákladů na jejich zřízení, o čemž nejsem naprosto přesvědčen ve finálním provedení.
Jedním z reformních argumentů pro vznik vyšších samosprávních celků je, že dojde ke zrušení různých detašovaných pracovišť ministerstev. V této souvislosti chci poukázat na poslední odstavec důvodové zprávy, která proti mému přesvědčení dokonce připouští vedle rušení takovýchto pracovišť i možnost vzniku nových.
Dále postrádám v celém komplexu odůvodnění postavení a perspektivu okresních úřadů do budoucna, protože poměrně vysoký počet připomínek od obcí a měst, ale i občanů, je shodný v tom, že okres je pro ně blíže a lépe zná místní problematiku. Domnívám se, že v rámci reformy veřejné správy by se mělo zcela vážně hovořit o zachování státní správy a samosprávy na úrovni okresů, možná potažmo, zda neuvažovat o případném jiném plošném rozdělení vyšších samosprávních celků, nebo případně vytvořit více stupňů územní samosprávy.
Na závěr svého vystoupení chci poznamenat, že předložené návrhy ústavního zákona jsou cílené k naplnění ústavy a dávají podnět k dalšímu projednání. Přitom za podstatné považuji, aby byla předložena koncepce veřejné správy. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, nyní se o slovo přihlásil předseda sněmovny pan poslanec Miloš Zeman.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, promiňte, že využívám, nikoliv zneužívám, svého práva vystoupit kdykoliv k čemukoliv. Chtěl bych vás informovat, že i když jsem ještě nedostal oficiální žádost vlády o vyhlášení stavu legislativní nouze - a hodlám tak učinit -chtěl bych předem informovat ty, koho se to týká, že požádám rozpočtový výbor, aby do 9 hodin zítřejšího rána připravil podklady, které bude toto plénum projednávat zítra dopoledne. Prosím tedy, abyste se vzájemně informovali, protože vidím, že je zde pouze torzo sněmovny, a prosím, aby členové rozpočtového výboru, kterým se omlouvám za nepohodlí, jež jim působím, počítali s tím, že budou jednat takovým způsobem, aby v 9 hodin ráno byly tyto podklady připraveny. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme pan kolega Frank. Připraví se pan kolega Melichar.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedající, pane předsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové, diskuse ke zřízení vyšších územních samosprávních celků, ta se vedla v ČNR a v Parlamentu ČR od r. 1992. Stala se jednou z bolavých stránek projednávání návrhu Ústavy ČR, zejména pokud se týče ustanovení čl. 99 Ústavy, kde je použit termín země nebo kraj. Na těchto pojmech historicky velice významných je vázán i další institut stejného článku 99 vyšší územní samosprávné celky. Přitom první věta č1.100 Ústavy ČR jasně stanoví, že územní samosprávné celky jsou územním společenstvím i občanů, která mají právo na samosprávu. Domníváme se již v zájmu jasného stanoviska, a mluvil tady o tom pan poslanec Grulich, a naplněnosti Ústavy ČR, že by bylo potřebné v počátku rozhodnout o přesné definici vyšších územních samosprávních celků a neponechávat dvojí výklad země nebo kraj. Máme pocit, že pokud o názvu budou rozhodovat i zastupitelstva vyšších územních samosprávních celků, dočkáme se jisté nepřehlednosti a různorodosti.
Komunistická strana Čech a Moravy od prvopočátku prosazovala, a proto také i podpořila přijetí Ústavy ČR, zřízení jednotlivých zemí, které by historicky zřídilo zemské uspořádání s respektováním zemských hranic z r. 1927. Čas však ukázal, že není politická vůle k řešení zemského uspořádání, které by bylo podstatně řešilo i administrativní nenáročnost ustavení těchto celků. Ano, mám tím na mysli i zřízení odpovídajícího, jinými slovy menšího, počtu zastupitelských orgánů, a tím samozřejmě i úřadů. Pak by bylo ale nutné tuto variantu samozřejmě upravit v Ústavě ČR.
Přitom je nutné vedle toho vzít na vědomí fakt, že zatímco v r. 1993 bylo podle výzkumu IVVM pro zřízení vyšších územních samosprávních celků nebo zemí téměř 50 % obyvatelstva, pomineme-li, že byl větší zájem pouze o ponechání jednoho státu Čechů a Slováků, tak v letošním roce je pro zřízení vyšších územních samosprávních celků pouze každý pátý volič. I proto je nutné zvážit velice zodpovědně celkovou potřebu zřízení těchto celků v současné době, a to jak s ohledem na jejich funkčnost, politickoekonomickou potřebu, tak i na ekonomické možnosti jejich zřízení.
Já se nedivím kolegům z vládní koalice, i když i v jejich řadách jsou lidé, kteří mají vážné pochybnosti v současné době o potřebě vyšších územních samosprávních celků, že se ve formální diskusi o těchto celcích hledá jedno z východisek možná i neúspěšného vládnutí v resortech a možná i úplného nezvládnutí územního členění státu, včetně reformy veřejné správy a přitom bez jasného vymezení principu samosprávy.
Je to můj pocit, že projev zájmu se vždycky zvýší, když je předložen kterýkoliv poslanecký návrh. Nicméně musím říci, že samotná snaha o zřízení vyšších územních samosprávních celků se však navíc již několik let koncentruje pouze na velikost a počet těchto celků, případně na jejich sídla, případně na funkční zastoupení. Není zde ani náznak koncepce a systematičnosti reformy veřejné správy, po které poslanecký klub KSČM od prvopočátku řešení této otázky volá a kterou prosazuje. I právě ve stanovené koncepci musí být spatřován výstup celé problematiky. To však k úplnosti ani jeden z předpokládaných návrhů zákonů nezajišťuje.
Kolegyně a kolegové, diskuse a celková příprava zřízení vyšších územních samosprávních celků, a v tom se asi shodneme, by skutečně neměla jít primárně po počtech těchto celků, ale především po obsahové náplni jednotlivých celků, jejich kompetencích, popřípadě strukturách.
Až s tím pak teprve souvisí ona základní otázka, kolik stupňů, v jakém časovém horizontu bude mít veřejná správa. Ústava přece jasně stanoví, že územní samosprávné celky, to je obce a vyšší územní samosprávné celky, mají svá zastupitelstva. I proto se domnívám, že je nutné zvážit, zda třístupňový systém zastupitelstev, jinými slovy obec, vyšší územní samosprávný celek a Parlament České republiky, je tím pravým a odpovídajícím pro naši veřejnou správu a samosprávu. Zda tento systém není odtržen od praktického života občanů a zda to občan a samotné obce nebudou mít s vyřizováním svých záležitostí daleko složitější. Bylo to zde zmíněno již mým předřečníkem, ale není zde prozatím řešena ani otázka okresních úřadů jako správních institucí, které nezastupitelně, ač mnohdy byrokraticky, zabezpečují výkon státní správy v okresech.
Myslíme si, že postavení okresů v této chvíli je nutné chápat jako postavení přirozených správních celků, zabezpečujících pro běžného občana i např. odvolací instanci proti rozhodnutí obce. Při jejich zrušení, jak o tom některé návrhy zákonů hovoří, byť v průběhu 5 - 8 let, nastává tedy otázka, kdo nahradí tuto funkci a kdo bude z pozic orgánů vyššího územního samosprávného celku řešit problematiku obce, když skutečně může jít mnohde o vzdálenosti několika desítek kilometrů, a - což je nejpodstatnější - především bez znalosti situace. Čili i zde je potřebné zvážit, zda na úrovni okresů nezřídit samosprávný prvek přímou volbou a možná i v tomto duchu uskutečnit novelizaci Ústavy ČR.
Kraje pak ponechat jako přirozený vyšší územní samosprávný celek, který by realizoval v daném územním celku dílčí funkci resortů. Zastupitelstvo by mohlo být tvořeno delegačním principem jednotlivých okresů v poměrném zastoupení.
Proto je nutné, aby v souvislosti se stanovením celkové obsahové koncepce zřízení vyšších územně samosprávných celků byl jasně stanoven postup se zrušením nebo ponecháním okresních úřadů a jejich organizačním uspořádáním. Tento požadavek je i přímo úměrný organizačnímu uspořádání vyšších územně samosprávných celků, jejich exekutivě a počtu administrativních pracovníků. Dle našeho názoru předloženými návrhy stavíme dům od střechy. Takto totiž jednoduchým rozdělením republiky čarami na mapě není řešen daný problém a mám vážné pochybnosti, že případné schválení jakéhokoliv počtu celků se stane hnací silou pro vládu, aby urychleně zpracovala následně reformu veřejné správy jako celku.
Mám pocit, že takovýmto jednoduchým postupem bychom se dopustili zřízení jakýchsi nových regionálních parlamentů, o což se dle našeho názoru někteří politici snaží. Je nutné - a znovu to opakuji - vycházet z celkové koncepce reformy veřejné správy, z principu třístupňového samosprávného řízení, kde jsou jasně zákonem stanoveny základní kompetence pro každý stupeň samosprávného orgánu a na něj navazujícího správního celku.
Z toho by samozřejmě měla vyplynout skutečnost, že část nákladů na činnost územních celků bude hrazena státem a část si zřejmě bude zajišťovat celek sám. S tím ale - a v návrzích zákonů to uvedeno je - souvisí celá řada legislativních změn v zákonech a jiných právních normách na sebe navazujících. Konečně Evropská charta místní samosprávy myslím značí cestu, i když Česká republika ji plně nerespektuje.
Dále se domnívám, že je potřeba zabezpečit vznik kontrolních a daňových orgánů odpovídajících stupni celku, řešení koncepce dopravy, zdravotnictví, školství a na ně navazující i další infrastruktury. Mám však jednu obavu, že to není předjednáno s obcemi, že to není předjednáno ani s jednotlivými okresy a absentují i konkrétní vazby na samotné občany. I proto je možné konstatovat, že veřejnost na rychlé řešení a vznik vyšších územních samosprávných celků není vůbec připravena a s problematikou není řádně seznámena.
Kolegyně a kolegové, zcela nepochybný je fakt, že reforma veřejné správy je nutná. Jsme toho názoru, že veškeré proreformní tažení v této oblasti by mělo být vedeno snahou o zajištění optimální správy věcí veřejných, jinými slovy přiblížit je občanovi. Mají-li být vyšší územně samosprávné celky funkčními, musí dojít napříč politickým spektrem k razantnímu posunu v nahlížení na tyto útvary. Stanou-li se pouze další uměle vytvořenou úrovní nebo jakýmsi mezičlánkem, bude jejich vytvoření představovat jen nárůst nové byrokracie se všemi negativními průvodními jevy.
Dovolím si tvrdit, že pouštět se za tohoto stavu, kdy není známa celková reforma veřejné správy, kdy neznáme ani kompetence a další oblasti, do tak obtížného úkolu, jakým je ustavování vyšších územně samosprávných celků, může se to stát jen pokusem, který může být buď života schopným nebo ho bude nutno do základu změnit.
Dovolte mi, abych z těchto důvodů předložil procedurální návrh a pak 2 návrhy na usnesení Poslanecké sněmovny. Procedurální návrh je tohoto znění:
Navrhuji, abychom přerušili projednávání návrhů ústavních zákonů o vytvoření vyšších územně samosprávných celků čísla tisků 218, 194, 201 a odročili další jednání o nich na říjnovou schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Samozřejmě letošního roku.
Dále mi dovolte předložit návrh na usnesení Poslanecké sněmovny s tímto textem:
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu ČR, aby v termínu do 20. 8.1997 předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR návrh koncepce nebo alespoň její záměr reformy veřejné správy, včetně harmonogramu postupu a jasných vztahů mezi samosprávou a státní správou a jejich orgány ve smyslu Evropské charty místní samosprávy.
V případě, že nebude toto usnesení přijato, předkládám druhý návrh usnesení tohoto znění.
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu, aby do konce roku 1997 vyhlásila referendum k možnosti vyjádření se občanů k otázce územního uspořádání České republiky ve vztahu ke zřízení vyšších územních samosprávných celků. Na základě jeho výsledků pak určit další postup řešení problematiky veřejné správy.
Pane předsedající, žádám, aby o každém mém návrhu bylo hlasováno zvlášť před ukončením obecné rozpravy. Děkuji. (Projevy nesouhlasu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego, myslím si, že si budeme muset vyjasnit jednací řád, domnívám se, že to před ukončením obecné rozpravy nelze, poněvadž v jednacím řádu je napsáno "po ukončení rozpravy". Nyní se přihlásil předseda poslaneckého klubu pan Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych využil přítomnosti předsedy vlády a zcela netradičně mimo program bych se ho rád zeptal na jednu věc. Nechci zde šířit poplašnou zprávu, ani jsem si neověřoval časté telefonáty občanů o rabování v postižených oblastech. Rád bych se tedy zeptal předsedy vlády, jak to vypadá s brigádou rychlého nasazení, s dalšími elitními vojenskými jednotkami, zda už byly nebo nebyly nasazeny na pomoc postiženým oblastem. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: O slovo se přihlásil premiér Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Neumím dát bezprostřední odpověď na brigádu rychleného nasazení, protože nevelím vojenským jednotkám a podjednotkám, ale v každém případě vojáci fungují a pracují a dnešní rozšíření na počet 5000 je naprosto evidentní.
K tomu tzv. rabování. Chtěl bych říci, že je to jev, který bychom neměli v žádném případě podceňovat. Je to jev, kterým bychom naopak měli zastrašit zřetelnou přítomností policie i armády v těchto oblastech. Ale myslím si a chtěl bych to zaťukat, že prozatímní zprávy nás naštěstí nepřesvědčují o masovosti tohoto jevu. Do dnešního dne, do ranního hlášení ministerstva vnitra byli na čtyřech místech předvedeni jednotlivci, kteří se dopustili nějakých krádeží. Jen bych chtěl doufat, že tento jev zatím není masovějšího rozsahu. Samozřejmě není tak aktuální, když voda stoupá, kdy ten, kdo by se chtěl těchto trestných činů dopouštět, má strach, aby voda náhodou nestoupla ještě výš. Tento jev může být aktuálnější v momentu klesání vody. My bychom si přáli, aby posílené policejní jednotky o vojáky se rychle posílily zajistit a zabezpečit celé oblasti evakuovaných míst a obcí a tento jev minimalizovat. Ale podle oficiální zprávy vím přesně čtyři místa, čtyři krádeže, čtyři osoby. Vím rozsah krádeže apod., takže naštěstí to zatím není masovějším jevem.