Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Sládkovi a jelikož nevidím žádnou další přihlášku do diskuse, rozpravu uzavírám. Táži se nyní, zda si přeje ať už navrhovatel nebo zpravodaj vystoupit se závěrečným slovem?
Poslanec Dalibor Matulka: Navrhovatel ano, i když má jednoduchou situaci, protože prakticky závěrečné slovo za mě do značné míry řekl pan kolega Kroupa, pan kolega Severa, ale i kolega Sládek, který sice použil určité nadsázky, ale řekl mnoho moudrých věcí, se kterými souhlasím.
Nicméně vystupuji se závěrečným slovem proto, abych zareagoval trochu na rozpravu a koneckonců jsem byl kolegou Langrem vyzván, abych odpověděl na nějaké jeho námitky či dotazy.
V rozpravě opět zaznělo to, nač jsem upozorňoval už v úvodním slově, že prostě určitý okruh lidí dává na stejnou úroveň problém alkoholový a problém drogový. Já osobně tuto úroveň rozlišuji a bude asi na každém členu Poslanecké sněmovny, aby si toto zhodnotil, zda jsou správné nebo falešné tyto argumenty, dávající to na jednu úroveň. Nehodlám to komentovat.
Zrovna tak nepovažuji za příliš dobrý způsob argumentace, který zde také padl od několika řečníků, kde zdůrazňují prvek závislých osob. Myslím, že je to matoucí argumentace. Ani můj návrh zákona, ani vládní návrh zákonam - a jsem o tom přesvědčen, i když nejsem členem vlády - přece nesměřuje proti osobám závislým na drogách. Jeho smysl je přece v tom, aby pokud možno byl počet osob závislých na drogách co nejmenší, abychom takovéto osoby pokud možno neměli vůbec, i když to se žádnému zákonu pochopitelně nepodaří. To je ta záležitost.
Kdybych měl odpovědět na otázku kolegy Langera, jak se zachovají, pokud bude přijat tento návrh zákona, lidé závislí na drogách, na tu otázku já samozřejmě nedovedu odpovědět. Já nevidím do psychiky osob závislých na drogách, mohu ji jen odhadnout a ten odhad může být přesný či nepřesný. Mohu jen odpovědět, jak si myslím, že bych se zachoval já, kdybych takovou osobou byl. Možná bych si fandil, ale řekl bych si - buď zkusím sám s tím přestat, nebo se skutečně půjdu léčit a jsem-li osoba léčená, mohu přijít do styku přece s drogami a mohu problém vyřešit. Ale je to můj odhad a jistě to není správná a přesná odpověď, která by platila univerzálně.
K některým námitkám musím zdůraznit jedno slovo, o které jde v návrhu zákona, totiž že má jít o nepovolené držení drog. Argumenty, že lidé nebudou vyhledávat lékařskou pomoc atd., jsou s ohledem na přehlédnutí tohoto slova, dosti podstatného, liché a zavádějící do určité míry.
Pan kolega Langer opět připomněl otázku ceny drog. On z toho mého návrhu vyvozuje, že právě tím, že se učiní drogy trestné, že se zdraží. Už jsme o tom mluvili u vládního návrhu. Mám názor opačný, čili ta otázka ceny myslím, že bude určující u toho rozlišení množství, tak jak jsem to říkal v úvodním slově. Jsem přesvědčen, že na základě přijetí tohoto návrhu zákona, ať vládního nebo mého, cena drog nevzroste a v tržním hospodářství ani vzrůst nemůže.
Vím, že nás tlačí čas, a proto jen poslední poznámku. Vyrozuměl jsem ze slov kolegy Langera, že pochopil moje úrovní slovo tak, že asi útočím na každého, kdo má jiný názor než já, že je součástí drogového propletence. To si samozřejmě nemyslím, dokonce si ani nedělám patent na rozum. Připouštím možnost, že většina mých odpůrců mi odporuje právě proto, že jsou chytřejší než já a já jsem hlupák, to může být klidně příčina toho. Takže pokud kolega Langer mé výtky takto pochopil, pak se mu za to omlouvám.
Nicméně chci říci, že na druhé straně si o značném počtu odpůrců - protože mám samozřejmě určité poznatky ze svého okolí - skutečně myslím, že argumentují účelově a vědí, co říkají a proč to říkají.
Úplně na závěr, na jednu věc jsem zapomněl. Kolega Langer chtěl nějaká čísla. Nebudu je dávat, myslím, že čísel máme všichni dostatek. Dostali jsme čísla ze zprávy vlády, dostali jsme čísla z Dropin, i když ta byla pod trochu jinou hlavičkou. Mezi těmi čísly je rozpor. Ale hlavně, ta čísla, která by nás měla o něčem přesvědčit, nejsou rozhodující, protože to, v čem drogový problém spočívá, se prostě do čísel dát nedá. A to je ten destruktivní antispolečenský charakter, o kterém hovořím já a o kterém hovoří vláda ve své zprávě o stavu a vývoji drog.
Další svá závěrečná slova si, pane předsedo, odpustím. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Matulkovi a ptám se paní poslankyně Marvanové jako zpravodajky, zda si přeje vystoupit? Je tomu tak.
Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že rozprava jasně ukázala, že o tom problému se má diskutovat, proto myslím, že jsou na místě návrhy, aby nebyl tento návrh zamítnut a dál byl diskutován společně s vládním návrhem trestního zákona a přestupkového zákona.
Z rozpravy vyplynulo, že byl panem poslancem Langerem přednesen návrh na zamítnutí a dále byl přednesen pokud nebude přijat - návrh na přikázání výboru ústavně právnímu, bezpečnostnímu a sociálnímu.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, paní poslankyně. O těchto všech návrzích nechám postupně hlasovat. Přeje si někdo, abych vás odhlásil? Je takové přání. Tomuto přání samozřejmě vyhovuji, takže prosím, abyste se znovu zaregistrovali hlasovacími kartami.
První návrh, o kterém budeme hlasovat z logiky věci, je návrh pana poslance Langra na zamítnutí předloženého návrhu, protože teprve potom, jestli tento návrh neprojde, můžeme hlasovat o přikázání výborům. Doufám, že jsou všichni přihlášení.
Zahajuji tedy hlasování. Kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové č. 411 skončilo nepřijetím tohoto návrhu, když ze 148 přítomných se pro vyslovilo 56, proti 68 a 24 nehlasovalo.
Nyní můžeme přistoupit k hlasování o návrzích na přikázání výborům. Organizační výbor doporučuje přikázat k projednání ústavně právnímu výboru, o tomto návrhu budeme hlasovat jako o prvním, pak půjdeme na dva další výbory.
Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro přikázání ústavně právnímu výboru, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové č. 412 skončilo přijetím tohoto návrhu, když ze 152 přítomných se pro vyslovilo 133 a 3 proti.
Další návrh byl návrh na přikázání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové č. 413 skončilo přijetím tohoto návrhu, když ze 152 přítomných se pro vyslovilo 86 a 19 proti.
Poslední předložený návrh byl na přikázání výboru pro obranu a bezpečnost.
Zahajuji tedy hlasování. Kdo souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové č. 414 skončilo nepřijetím tohoto návrhu, když ze 153 přítomných bylo 71 pro, 27 proti a 55 nehlasovalo.
Konstatuji tedy, že jsme předložený návrh přikázali k projednání jednak ústavně právnímu výboru, jednak výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Děkuji navrhovateli a zpravodajce a projednávání tohoto bodu v této fázi končím.
Vítám mezi námi pana ministra Vodičku a prosím ho, aby se ujal slova ke sněmovnímu tisku 209, což je
77.
Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 589/1992 Sb.,
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 582/1991
Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 21/1992 Sb., o bankách,
ve znění pozdějších předpisů
Prosím, pane ministře.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nejdřív bych vás rád informoval o tom, že jakmile skončí jednání vlády, premiér bezprostředně poté se dostaví do sněmovny, aby vás informoval o výsledcích o závěrech, ke kterým vláda dospěla ku prospěchu postižených oblastí velkými povodněmi.
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím sněmovnu o klid. Před chvílí tady vládlo ticho a nyní je opět ruch. Pokračujte, pane ministře.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: A nyní mi dovolte několik slov úvodem k tomuto bodu programu. Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh na dílčí novelizaci tří zákonů s cílem přijmout právní opatření ke zlepšení výběru pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. I když výběr pojistného závisí v prvé řadě na finanční situaci jednotlivých plátců a na celkovém vývoji ekonomiky, je podle názoru vlády potřebné upravit některé zákony týkající se otázek výběru pojistného tak, aby bylo maximálně omezeno neplacení pojistného. Dovolte mi, abych jednotlivé návrhy blíže odůvodnil. Vláda především navrhuje, aby bylo zvýšeno penále, které je povinen platit dlužník v době, kdy je mu povoleno splácení dluhu na pojistném ve splátkách. V této souvislosti mi dovolte připomenout, že od 1. července letošního roku na základě zákona č. 113/1997 Sb., již došlo ke změně režimu v povolání splácení dluhu ve splátkách. Od tohoto data nemá dlužník již nárok na splátkový režim, nýbrž bude záviset na úvaze příslušného orgánu vybírajícího pojistné, zda vzhledem k situaci dlužníka splátkový režim u dluhu povolí.
Další návrh se týká stanovení pravděpodobné výše pojistného v případě, že plátce pojistného neplní své povinnosti, tj. nepředkládá stanovené doklady a orgán sociálního zabezpečení tudíž nemůže vyměřit dlužné pojistné a toto pojistné vymáhat. Pro tuto situaci se navrhuje vycházet z pravděpodobné výše pojistného, kterou by stanovila příslušná okresní správa sociálního zabezpečení svým rozhodnutím. Důsledkem tohoto rozhodnutí by bylo, že by mohlo být takto stanovené pojistné ihned vymáháno, a to včetně penále. V zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se dále navrhuje zpřísnění dalších sankcí, a to konkrétně zvýšení pokut.
Dalším předloženým opatřením se navrhuje prolomit zásadu mlčenlivosti ohledně dluhu na pojistném, pokud jde o plátce, u něhož byl již nařízen výkon rozhodnutí. Přestože se jedná o opatření spíše psychologického rázu, může působit preventivně a přispět tak k omezení úmyslného neplacení pojistného. Toto opatření je obsaženo v návrhu novelizace zákona u organizací a provádění sociálního zabezpečení. Tento zákon se navrhuje doplnit dále tak, aby bylo možné odepsat zcela nedobytný dluh na pojistném a penále, aby nemusel být nadále zcela zbytečně evidován.
Posledním dotčeným zákonem je zákon o bankách, kde se navrhuje upravit bankovní tajemství u klienta banky, vůči němuž je vedeno řízení za účelem vymáhání dluhu na pojistném. Jde o to, aby orgány sociálního zabezpečení měly potřebné informace o všech účtech dlužníka a mohly provést opatření k výběru peněz z jejich účtu. Obdobné oprávnění vůči bankám již mají správci daní v rámci daňového řízení.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to byla stručná charakteristika změn navrhovaných v oblasti výběru pojistného. Závěrem mi dovolte, abych přednesl žádost, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s dalším projednáním předloženého návrhu zákona ve smyslu jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministru Vodičkovi a prosím jako zpravodaje pana poslance Vladimíra Špidlu, aby se ujal slova.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, norma, kterou předkládá pan ministr Vodička, je typickou dílčí normou, která reaguje na určitou situaci, která se v systému vyvinula. Vzhledem k tomu, že skutečně dochází ke zhoršování discipliny v platbách do sociálních systémů, a vzhledem k tomu, že většina návrhů, které jsou v normě předloženy, bude směřovat ke zlepšení navrženého stavu. Dovolte mi, abych okomentoval jenom několik z nich, a to velmi stručně. Za stěžejní považuji vytváření institutu pravděpodobné výše pojistného, tj. skutečně významná věc, která umožní zabránit nebo omezit obstrukčnímu chování firem. Za stejně významný považuji i institut, kterým se prolamuje bankovní tajemství.
Myslím, že v celé novele je sporný pouze institut, který omezuje mlčenlivost ve vztahu k dlužníkovi, a je to sporné podle mého názoru ve vztahu k zákonu na ochranu dat. Přesto všechno, že zřejmě tento bod bude vyžadovat určité přesnější právnější posouzení, jsem přesvědčen, že novela je koncipována způsobem, který umožní, aby dosáhla cílů, které jsou v preambuli zmíněné, a tyto cíle jsou podle mého soudu nepochybné.
Proto navrhuji sněmovně, aby zákon byl postoupen do druhého čtení.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám rozpravu, do níž mám jedinou písemnou přihlášku, a to přihlášku pana poslance Martina Smetany, jemuž nyní uděluji slovo.
Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dostali jsme se k projednávání vládního zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk č. 209.
Uvedená novela se nedotýká vlastních sociálních dávek, ale jen postupu a práv orgánů sociálního zabezpečení - mám na mysli okresních správ sociálního zabezpečení, vymáhání dlužného pojistného včetně možnosti vůči dlužníkovi získat informace podléhající bankovnímu tajemství. Změna se týká též částečně změny výše penále.
Zvýšení penále v § 20 odst. 3 z 0,025 na 0,035 dlužné částky za každý den prodlení je vhodné již k stávajícímu zvýšení úrokových sazeb a je tedy nutné předejít tomu, aby neplacení pojistného nebylo bráno jako levný úvěr do podnikání. Z tohoto hlediska je vhodné zvážit navrhované snížení penále ve stejném ustanovení, tedy z výše 0,075 na 0,065 z dlužné částky za každý den prodlení.
Jde o to, že v důvodové zprávě není toto snížení nijak zdůvodněno - viz důvodová zpráva k bodu 1. Rád bych se touto formou zeptal pana ministra, jaký je důvod tohoto snížení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Předpokládám, že pan ministr zareaguje ve svém závěrečném slově. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy?
Jelikož tomu tak není, rozpravu uzavírám.
Chtěl bych se zeptat jednak zpravodaje, který jde právě teď za poslancem Smetanou, jednak pana ministra, zda si přejí v závěrečném slově reagovat. Zaznělo pouze jedno vystoupení, šlo tam o snížení sazby penále, pokud jsem dobře pochopil pana poslance Smetanu.
Zdá se, že pan ministr ani pan zpravodaj v této chvíli nechtějí reagovat. V tomto případě doporučuji panu zpravodaji, aby svůj dotaz uplatnil ve druhém čtení, případně ho spojil s pozměňovacím návrhem, pokud pan poslanec Smetana souhlasí.
Je-li tomu tak a jestliže ani navrhovatel ani zpravodaj si nepřejí závěrečné slovo, nezbývá, než opět hlasovat.
Konstatuji, že v rozpravě nezazněl ani návrh na zamítnutí, ani návrh na vrácení k přepracování. Takže jediné, o čem budeme pravděpodobně hlasovat, je návrh přikázat tento text k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Pravděpodobně proto, že kdokoli z vás může předložit návrh na přikázání jinému výboru. Ptám se, je takový návrh?
Jestliže tomu tak není, budeme hlasovat - opakuji znovu - o přikázání tohoto tisku k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Zahájil jsem, hlasování.
Kdo je pro tento návrh, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 415 skončilo přijetím tohoto návrhu, když ze 150 přítomných bylo 112 pro a nikdo proti.
Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi. Končím projednávání tohoto bodu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, po dohodě se svými kolegy na empairu nyní vyhlašuji polední přestávku, a to do 13 hodin 30 minut.
(Schůze byla přerušena ve 12.07 hodin.)
(Schůze opět zahájena ve 13.31 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zahajuji odpolední jednání. Než přikročíme k jednání, prosím, abyste se všichni přihlásili svými hlasovacími kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty, popřípadě kdo jakou náhradní kartu již dostal, pokud se to stalo v odpoledním jednání.
Budeme pokračovat v projednávání zákonů v prvém čtení. Dalším bodem je
78.
Návrh paní poslankyně Zuzky Rujbrové a dalších na vydání zákona
o státním zastupitelství, prvé čtení
Návrh skupiny poslanců na vydání zákona, který jsme obdrželi jako sněmovní tisk 193, uvede paní poslankyně Zuzka Rujbrová, které uděluji slovo, a vás, dámy a pánové, prosím o klid.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vám předložit návrh zákona, kterým se mění a doplňují: zákon č. 283 z roku 1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261 z roku 1994, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení, tedy správní řízení, zákon č. 141 z r. 1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů a zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR ve znění pozdějších předpisů.
Zákonem č. 283 z r. 1993 Sb. zanikla v ČR prokuratura a s účinností od 1. ledna 1994 vzniklo státní zastupitelství. Mělo tak dojít k naplnění čl. 80 odst. 1 a 2 Ústavy ČR, který jako samostatná součást výkonné moci pokládá státní zastupitelství za orgán státu, který zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení a vykonává další úkoly stanovené zákonem. V současné době je v čele soustavy státních zastupitelství nejvyšší státní zástupce, který je služebně podřízen ministru spravedlnosti. Ministr vykonává dohled nad činností Nejvyššího státního zastupitelství, správu státního zastupitelství vykonává Ministerstvo spravedlnosti. Nejvyšší státní zastupitelství je povinno podávat každý rok Ministerstvu spravedlnosti, tedy nikoliv ministru spravedlnosti, zprávu o činnosti celé soustavy státního zastupitelství a kromě toho mimořádné zprávy, kdykoliv o to ministerstvo požádá.
Ministr spravedlnosti jmenuje do funkce všechny státní zástupce a navrhuje vládě, aby jmenovala do funkce nejvyššího státního zástupce. Státní zastupitelství je zákonem definováno jako představitel zájmů státu. V důsledku jeho naprosté podřízenosti ministerstvu jako správnímu úřadu a členu vlády, který není přímo ústavně odpovědný vůči zákonodárnému sboru, však natolik poklesla jeho autorita jak uvnitř státního mechanismu, zde zejména vůči ostatním orgánům činným v trestním řízení, tak i navenek, že se z něho stal představitel omezených rezortních zájmů, a to prakticky jen v trestně právní oblasti.
Porovnáme-li naši právní úpravu s dalšími státy, pro něž je typický kontinentální systém práva, je státní zastupitelství zpravidla koncipováno buď jako součást moci soudní, nebo jako samostatný orgán, nezávislý na exekutivě. Je tomu tak ve Francii, Belgii, Finsku, Norsku, Estonsku, na Kypru, ve Španělsku, Švédsku, Maďarsku, Irsku, na Islandě, v Litvě, v Nizozemí, Norsku i na Slovensku. Některé státy pokládají státní zastupitelství za součást moci sui generis, blížící se moci soudní. Vývoj po roce 1989 u nás se odlišuje od kontinentálních zvyklostí. Zatímco v osobě dřívějšího generálního prokurátora přes všechnu politickou kontraverznost některých jeho představitelů dominoval prvek nadstranický a odborný, ministr spravedlnosti se čím dál více stával politickou osobností, obsazovanou nikoliv na základě odborných hledisek, ale jako výsledek politického konsensu vládních parlamentních stran. Tato skutečnost pak měla odraz v procesu likvidace na vládě nezávislých kontrolních mechanismů státu, představovaných dřívější prokuraturou.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Já děkuji, že jste přestala mluvit, a vás, dámy a pánové, prosím, abyste alespoň elementární slušnost se snažili uplatnit vůči svým kolegům. Zdá se, že příliš tato slova nepadají na úrodnou půdu. Paní kolegyně, já vás poprosím, abyste chvilku ještě mlčela. Děkuji mnohokrát.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji, pane předsedající, za pokus uklidnit sněmovnu. Já se pokusím mluvit alespoň pro stenozáznam.
Základním předpokladem účinného předpokladu plnění úkolů státního zastupitelství je jeho maximální nezávislost na výkonných orgánech státní moci, které nejsou odpovědné Poslanecké sněmovně. V souladu s Ústavou se proto navrhuje, aby státní zastupitelství bylo přímo podřízeno vládě a aby nejvyššího státního zástupce jmenoval a odvolával prezident republiky na návrh vlády.
Nezbytné úpravy v postavení státního zástupce jako veřejného žalobce budou nepochybně provedeny v rámci připravované rekodifikace trestního práva procesního. V zájmu objektivity, legality a posílení autority nejvyššího státního zástupce v trestně právní oblasti se ale jeví už nyní potřebné, aby mu bylo svěřeno oprávnění podávat stížnosti pro porušení zákona, které dosud přísluší pouze vládnímu činiteli, ministru spravedlnosti.
Stížnost pro porušení zákona je mimořádný opravný prostředek proti pravomocným rozhodnutím soudů v trestních věcech, který nyní je oprávněn podat pouze ministr spravedlnosti a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR. Stížností pro porušení zákona lze napadnout nezákonné rozhodnutí soudu v trestní věci, a to do 6 měsíců v neprospěch odsouzeného a bez jakéhokoliv časového omezení v jeho prospěch. Současný právní stav upravující daný institut představuje historické novum a současné i evropské unikum. Nejméně od r. 1874 do r. 1993 byl hlavní a do r. 1953 také jedinou osobou, oprávněnou k podání stížnosti pro porušení zákona, generální prokurátor. Od r. 1953 měl stejné právo i předseda Nejvyššího soudu. Tomu však bylo toto oprávnění v období tzv. normalizace odňato a s účinností od r. 1970 přeneseno na ministra spravedlnosti a obrany. Důvodem mělo být posílení vlivu státní správy na výkon soudnictví. Z politických důvodů tak došlo k vychýlení rovnováhy mezi mocí výkonnou a soudní ve prospěch moci výkonné a tento stav trvá dodnes.
Současná právní úprava tak navozuje dojem, že úmyslem zákonodárce je vyřadit z procesu vyřizování stížností pro porušení zákona odborný a nezávislý prvek v podobě státního zastupitelství a rozhodování o podání posledního mimořádného opravného prostředku svěřit ministru spravedlnosti a tím do trestního řízení a nakonec justičního systému samotného propašovat prvek moci výkonné se všemi jeho politickými projevy.
V této souvislosti zdůrazňuji, že nebezpečí negativního politického vlivu v rozhodovacím oprávnění ministerstva nespočívá ani tak v jeho právu stížnost pro porušení zákona podat, jako spíše v možnosti v odůvodněných případech stížnost pro porušení zákona nepodat.
Kromě úkolů v trestním řízení je do působnosti státních zástupců v současné době svěřeno oprávnění podat podle § 42 zákona o státním zastupitelství návrh na zahájení občanskoprávního řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující volnost účastníků. Dále mohou podle § 35 občanského soudního řádu vstoupit do zahájeného řízení ve věcech způsobilosti k právním úkonům prohlášení za mrtvého a zápisu do obchodního rejstříku. A konečně z § 62 zákona o rodině vyplývá právo nejvyššího státního zástupce podat návrh na popření otcovství.
Toto radikální omezení působnosti státního zastupitelství v občansko-právních věcech se ukazuje jako nefunkční. Pokládám za mimořádně potřebné umožnit státnímu zástupci hájit zájmy státu tam, kde na úkor státu bylo státnímu zástupci dále svěřeno oprávnění podat soudu žalobu, jestliže správní orgán nevyhověl jeho návrhu na přezkoumání zákonnosti pravomocného správního rozhodnutí.
Po zrušení všeobecného dozoru bývalých prokuratur je v rozporu s principy demokratického státu v podstatě vyloučeno, aby se ve veřejném zájmu prováděla legální kontrola dodržování zákonů v činnosti právních orgánů. Platný správní řád sice obsahuje ustanovení o protestu prokurátora, ale toto ustanovení je vzhledem k § 44 zákona o státním zastupitelství nepoužitelné.
V souladu s koncepcí platného správního řádu proto navrhuji, aby státnímu zástupci bylo svěřeno oprávnění podávat v opodstatněných případech návrhy směřující k překonání nečinnosti správních orgánů a návrhy na přezkoumání zákonnosti pravomocných rozhodnutí mimo odvolací řízení. Změny zákona o státním zastupitelství pak současně navrhuji promítnout do občanského soudního řádu, správního řádu, trestního řádu a zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zpravodajem byl určen pan poslanec Jaroslav Orel, kterému uděluji slovo.
Poslanec Jaroslav Orel: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, předkládaný návrh skupiny poslanců v čele s paní poslankyní Rujbrovou představuje novelizaci stávajícího právního stavu ve dvou zásadních ohledech. Zaprvé rozšíření působnosti státního zastupitelství do netrestní oblasti, především do správní oblasti, dává se zde možnost státnímu zastupitelství podávat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve věci, proti nečinnosti a přezkum rozhodnutí mimo odvolací řízení.
Zadruhé znamená změnu v postavení státního zastupitelství v soustavě státních orgánů.
S oběma těmito záměry vyslovila vláda České republiky nesouhlas. Pokud se týká rozšíření působnosti státního zastupitelství do netrestní oblasti, vláda dle mého soudu správně argumentuje, že "ochrana práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob ve správním řízení a odpovědné fungování správních orgánů jsou v právním státě nezbytné", nedomnívá se však, že by k tomu měla vést cesta přes rozšiřování působnosti státního zastupitelství.
Za daleko racionálnější postup pokládá vláda novou úpravu správního soudnictví.
S tím lze dle mého názoru souhlasit, i když nelze přehlédnout prodlevu s přípravou zákonné úpravy správního soudnictví.
Pokud se týká navrhované změny postavení státního zastupitelství v soustavě státních orgánů, návrh předpokládá podřízení nejvyššího státního zástupce přímo vládě a jeho jmenování (a samozřejmě také odvolání) prezidentem na návrh vlády, a osamostatnění nejvyššího státního zastupitelství jako ústředního orgánu státní správy.
To je výrazná změna kolidující s principem vyváženosti tří mocí - výkonné, zákonodárné a soudní. Vytváří se de facto čtvrtá moc. Návrh paní kolegyně Rujbrové předpokládá nárok na státní rozpočet do 50 milionů Kč ročně, ovšem bez jakékoliv bližší specifikace. Proto ho nepovažuji v tomto směru za doložený a tudíž ani posuzovatelný. Kromě toho návrh rovněž nesplňuje náležitosti podle § 86, odst. 5 zákona o Jednacím řádu PSP.
Z uvedených důvodů proto navrhuji ve smyslu § 90, odst. 2 Jednacího řádu PSP předložený návrh v prvním čtení zamítnout. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první a jediná zatím písemně přihlásila paní kolegyně Hrůzová. Předávám jí slovo. Připraví se pan kolega Jičínský.