Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtělo by se říci, že k problematice drog již zde zazněla celá řada argumentů, celá řada faktů, skutečností, a proto není potřeba se tomuto tématu již dále věnovat. Já se domnívám - a k tomuto názoru mě vede především vystoupení pana kolegy Matulky - že toto tvrzení nebo tato domněnka se nezakládá na skutečnosti, nezakládá se na pravdě a že je třeba se k tomuto tématu znovu vracet a znovu o něm diskutovat a znovu se pokoušet předkládat kromě dobře míněných návrhů především fakta, argumenty, nějaká čísla, která by byla objektivně zhodnotitelná a která by buď potvrzovala názor jedné strany nebo ho vyvracela a stejně tak by se zachovala vůči straně druhé.
Myslím, že se všichni shodneme na tom (a věřím, že tomu tak je), že žádná společnost nedokáže přítomnosti drog uvnitř sebe samé zabránit.
Mně se nabízí přímo citace nebo vzpomenutí slov starých zhruba dva tisíce let, která říkal jeden egyptský kněz svému učni: "Já, představený tvůj, zapovídám tobě choditi do taveren, neb jsi pak jak zvíře." To není invektiva vůči kolegovi Matulkovi, to je skutečně jenom postřeh nad tím, že drogy, nyní nazývané "omamné a psychotropní látky" provázejí společnost již odpradávna a že existují různé snahy už od té doby se s nimi vypořádat, a to jak formou represe, tak snad i prevence. Toto rčení jednoho egyptského kněze, staré dva tisíce let, je jistou formou prohibice, jistou formou represe, snažící se zabránit tomu, aby nikoliv heroin, nikoliv pervitin, ale řekl bych že víno nebo nějaký alkoholový extrakt jeho učeň užíval.
Pokud se shodneme na tom, že nedokážeme vymýtit drogy ze společnosti (a o tom svědčí jejich přítomnost v tak represivní skupině společnosti, jakou je vězeňství, protože ve věznicích jsou přítomny drogy a přiznávají to i lidé, kteří zde pracují), myslím, že bychom se měli bavit o tom, jak minimalizovat negativní dopady užívání drog, užívání omamných psychotropních látek na společnost, a to ať již na jednotlivce, kteří je pobírají, tak na ty, kteří s nimi nechtějí mít nic společného, ale i dopady, které přinášejí lidé, kteří s drogami obchodují. Myslím, že bychom měli posuzovat výsledný efekt navrhovaných řešení a jeho náklady, které jsou s navrhovaným řešením spojeny.
Já si nemyslím, že efekt, který navrhuje pan kolega Matulka, bude znamenat pozitivní dopady. Zkusme se o tom pobavit. Zkusme se zeptat v rovině zdravotnické, jaký pozitivní efekt to přinese pro populaci, pro zbytek lidí, kteří drogy neužívají, jestli to naopak nebude znamenat zatlačení skupiny závislých do ilegality a vytvoření jakési časované bomby, mám na mysli z pohledu zdravotního, epidemiologického, protože to je skupina, která je nejvíce ohrožena infekčním onemocněním typu HIV, typu AIDS, infekční hepatitidy a dalšími nemocemi, které nebudu citovat.
Zkusme si říci - a opět zůstávám v rovině zdravotnické - jaký bude mít toto opatření efekt pro samotné konsumenty, pro samotné lidi, kteří jsou závislí, jestli to nebude znamenat v souvislosti s obavou z represe opět stažení se kamsi do temna, půjčování si stříkaček a potencování rizik šíření nemocí, šíření všech zdravotnických postižení, která souvisejí ať již přímo s aplikovanou látkou, tak se způsobem její aplikace.
Zkusme si říci, jestli takto navrhovaný návrh omezí počet trestných činů páchaných pod vlivem nezákonných drog.
Zkusme si říci, jestli omezí počet trestných činů páchaných pod vlivem zákonných drog. Tam si asi myslím, že tento počet nebude dotčen a nedojde k žádnému snížení.
Zkusme si položit otázku, jestli trestnost držení drogy skutečně omezí počet trestných činů páchaných s jednou jedinou motivací, a to obstarat si prostředky na užívání drogy. Pan kolega Matulka zde hovořil o tom, že jím navrhovaná norma není retroaktivní. Z právního pohledu skutečně není, ale ze zdravotnického je. Člověk, který je závislý na droze, drogu pro svůj život potřebuje, protože je ve stadiu, že se bez ní neobejde. Já ho neobhajuji, ale v okamžiku, když zavedete tuto normu, může se stát (a já jsem přesvědčen, že se to stane), že jednoho dne bude s drogou zadržen. Možná z toho vyvázne s podmíněným trestem, ale podruhé - protože drogu opravdu potřebuje -může to být hned druhý den, už nezbude orgánům činným v trestním řízeni nic jiného než ho zavřít.
Můžeme si říci, jestli toto chceme, ale pak si současně také řekněme, co to bude znamenat pro společnost. Jedno léčebné lůžko za rok stojí společnost zhruba 80 tisíc Kč, ale roční pobyt ve věznici (bývalý ministr spravedlnosti a odborník na vězeňství to může potvrdit) stojí společnost nejméně zhruba 150 tisíc Kč. Pokud bychom to zredukovali do této čistě ekonomické roviny, tak efekt je velice pochybný.
Zkusme si říci, jestli takto navrhovaná úprava sníží násilné chování a páchání trestných činů obchodníků s drogami, jestli to povede k utlumení tohoto druhu trestné činnosti nebo k jeho opakované eskalaci.
Zkusme si říci, jestli se tím vymýtí další negativní jevy spojené s drogami. Teď nemluvím o samotném užívání drog, ale o dopadech, které drogy přinášejí do společnosti (to je doprovodná finanční kriminalita), zda větší účast orgánů činných v trestním řízení nebude mít za následek zvýšení rizika možné korupce a dalších průvodních jevů, které s tím souvisejí.
To je ta rovina trestně právní, a já bych zde rád uvedl ještě ekonomickou rovinu. Dopady užívání drog přinášejí společnosti opravdu negativní důsledky, a ty vyplývají z užívání drog přímo. Existuje jedna tabulka, a já při vší skromnosti nebudu připomínat, že to je z materiálu, který jsem vám rozdal, ale tam se jasně srovnávají parametry a odhaluje se jedna z podstat drogového problému, jak existuje ve společnosti, a to jsou peníze. Stojí-li výroba 1 g heroinu necelých 10 Kč, tak tentýž gram heroinu se prodává na trhu za tisíc Kč, a člověk, který potřebuje dávku jednoho gramu každý den, se podle odhadů musí dopustit trestné činnosti takové, jejíž škoda se ve svém důsledku pohybuje kolem 10 tis. Kč. Tato tabulka říká jednu věc (a je to schematický tok finančních prostředků), že výrobní cena drogy pro 10 tis. uživatelů, z nichž každý spotřebuje denně jeden gram drogy, činí za rok zhruba 36 mil.Kč. Tentýž objem drogy se na černém trhu prodá za 3,6 mld.Kč a škody, které jsou s tím spojeny, ve svém důsledku jdou do desítek miliard Kč.
Myslím, že v okamžiku, když přijmeme toto ustanovení, skutečně dojde k tomu, že se zvedne cena drogy. Není to proto, že by najednou všichni chtěli drogu brát. Stane se to zajímavým obchodním artiklem a trh bude mít sám tendenci se šířit. Tuto tendenci šířit drogu budou mít lidé, kteří jsou závislí a stávají se součástí té pyramidy. Je-li poměr 10 tisíc nyní, řekněme si, jaký bude tento poměr, když prostřední číslo bude např. 2 tisíce. Desítka zůstane stejná, ale negativní ekonomické dopady vyplývající z trestné činnosti se nepochybně přímou úměrou zvýší.
Pan kolega Matulka naznačil, že represe je v této oblasti potřebná, a já jeho tvrzení a jeho přesvědčení nezpochybňuji, ale jen říkám, že je třeba, aby represe byla zaměřena tím směrem, kam skutečně má jít. Domníváme-li se všichni, že přitvrzením represe, zvýšením ceny drogy, snížíme poptávku po drogách a jejich spotřebu, dovoluji si upozornit (oproti té domněnce, a ono se to skutečně zdá jako logická úvaha - zpřísníme přístup, znemožníme přístup, omezíme spotřebu drog ve společnosti, snížíme objem drog ve společnosti) na jediný graf. Už jsem na to upozorňoval při čtení vládního návrhu novely. Není to skutečnost spadlá shůry, není to domněnka, není to pocit. Jsou to výsledky tzv. rolestonské (?) politiky v Británii v letech 1920 - 1960, které hovoří jednoznačně pokud jde o poptávku a nabídku.
Že neomezený trh - to znamená oprávněné kritizované liberální přístupy v oblasti drog - vede skutečně k neomezenému vzestupu poptávky. Ale tak se zachová společnost v případě tvrdě represivního přístupu, protože černý trh šíří pokoutní užívání drog a vede ke vzedmutí kriminality. To znamená, že křivka má tento tvar.
Myslím, že bychom si měli zkusit položit otázku - a byl bych rád, kdyby navrhovatel byl schopen nám ji z tohoto místa zodpovědět - jakým způsobem se podle něj zachovají lidé, kteří jsou závislí na drogách. Nepopírám nyní, že pro určitou část lidí, kteří experimentují, kteří jsou prvokonzumenty, to může působit odstrašujícím způsobem, ale bavme se o tom - a toto nikdo nezpochybňuje - jestli tento pozitivní efekt nebude znevážen naprosto a jednoznačně všemi negativními dopady, o kterých jsem hovořil, které přinese na straně druhé.
Zkusme si říci - kritizujeme-li dnes nestátní organizace, vyjadřujeme-li se kriticky k projektům tzv. harm redaktion - jak si vysvětlíme, že Česká republika je v tuto chvíli, pokud jde o negativní zdravotní důsledky spojené s užíváním drog, na jednom z nejlepších postavení v Evropě.
Srovnáme-li situaci, pokud jde o promořenost populace narkomanů v České republice a v Polsku, zjišťujeme, že v Polsku to dosahuje hrůzného čísla -70% - zatímco u nás, zatím, doufám, to dvouciferného čísla nedosahuje.
Byl bych rád, kdyby pan kolega Matulka nám odpověděl na otázku, zda skutečně zvýšením ceny drogy se nezvýší škody, o kterých jsem hovořil, páchané lidmi, kteří jsou skutečně na drogách závislí. Myslím, že bychom měli slyšet jeho názor, z čeho soudí, že v případě přijetí tohoto návrhu se sníží spotřeba, neboť já jsem ukazoval jeden graf, který svědčí o něčem opačném.
Není pravda, že někteří - a já jsem to vztáhl na sebe, zřejmě jsem vztahovačný - říkají, že není třeba zakazovat. Myslím, že otázka by měla znít jinak: Co dokážeme zákazem? Čeho dosáhneme zákazem? Čeho dosáhneme represí? Vím, že jsem nyní staven do trochu obtížné role a připadám si jako narkobaron, protože z vystoupení kolegy Matulky vyplynulo, že každý, kdo stojí proti trestnosti držení omamných a psychotropních látek, je v lepším případě narkoman, v horším případě člověk, který je s drogami spojený. Mohu skutečně prohlásit, že z drog nežiji a že se naopak snažím v drogové problematice najít onen vyvážený přístup, po kterém všichni voláme. Ale při tom volání nám skutečně chybí racionální argumenty, věcné argumenty, čísla a výsledky vědeckých výzkumů.
Z tohoto důvodu si dovoluji vážené sněmovně - i s přihlédnutím k tomu, že do druhého čtení prošel vládní návrh novely trestního zákona, zákona o přestupcích, který se touto problematikou také zabývá - navrhnout, aby tento návrh zákona zamítla. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Langerovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pan poslanec Severa.
Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, zareaguji krátce na to, co bylo řečeno předřečníkem. Zareaguji jedním novinovým článkem, který byl otištěn asi před dvěma roky. Otiskl ho jeden nejmenovaný odborník, který si říká odborník na drogovou problematiku. Nebudu ho záměrně jmenovat, protože nejsem schopen říci, kdo je vlastně odborník na drogovou problematiku. Jen řeknu, že v článku stálo: Poslanci a všichni by si měli uvědomit, že osoby, které berou návykové látky - tedy narkomani - jsou také voliči, a aby příště nelitovali, až jich bude mnoho, kteří je nezvolí. Tomu bych chtěl předejít.
Domnívám se, že to, co je zde vykládáno, že se vlastně nejedná o problém, problém je. Myslím, že ho řešit musíme. Nesmíme ho zjednodušovat a zlehčovat tvrzením, že když se drogy zdraží, je to špatně. Neznám dítě, které nebude mít dvacet a nebude mít také dvě stě padesát korun na první dávku drogy, že by začalo. Ale znám toho, kdo začne, protože bude daleko levnější.
Ten, kdo tvrdí, že droga bude přístupnější a bude jednodušší, když zde bude liberalizovaná politika, tak je na naprostém omylu. Myslím, že když si přečte zkušenosti z celé Evropy a světa, zjistí, že problém musíme řešit.
V poznání, že je potřeba s tímto problémem něco dělat, mě utvrzuje jedna skutečnost. Proti tomuto zákonu a proti myšlenkám, aby se něco řešilo, vystupuje stále pár jedinců. Nebudu říkat, jestli odborníků nebo neodborníků. Opět tvrdím, že neznám měřítko, jak poznat, jestli je někdo odborník nebo není odborník. Tyto jedince nepodezírám z ničeho, ale pouze konstatuji, že na našich školách se dělají přednášky za deset tisíc za hodinu, že některé nadace nemají průhledné financování, že některé projekty jsou nesmyslné. Jestli to někomu vyhovuje, ať mě přesvědčí o tom další lékaři, kteří mlčí a říkají: ano, něco s tím dělejte, my budeme léčit, ale musíme mít také mantinely, aby zde nebylo těch osob několik miliónů, jinak to nezvládneme. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Kolegyně a kolegové, než udělím slovo panu poslanci Kroupovi, který se nyní přihlásil, chci říci, že nemám právo omezovat diskusi. Jenom mi dovolte konstatovat, že jsme pozvali pana ministra Vodičku právě proto, že následující bod je jeho bodem a že jsme odhadli dobu jeho příchodu na základě počtu písemných přihlášek. A to byla jedna jediná. Takže jsem nucen se mu omluvit, že zde přísedí debatě o drogové závislosti.
Slovo má pan poslanec Kroupa.
S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Langer, protože faktická má přednost.
Poslanec Ivan Langer: Jen díky tomu, že podle jednacího řádu má faktická poznámka přednost před řádnou přihláškou, jinak bych dal samozřejmě přednost panu kolegovi Kroupovi v úctě k jeho životním zkušenostem.
Chtěl bych říci jednu poznámku k tomu, co říkal pan kolega Severa. Myslím si, že se opět dostáváme do nešťastného začarovaného kruhu - ideologizace problémů, hledání nepřítele a používání argumentů, které nejsou ničím podloženy. Měli bychom mít nějaké číslo, nějaký argument, nějakou statistiku.
Pokud jde o skupiny lidí, kteří žijí z drog, kromě tzv. drogových odborníků, kteří pořádají besedy a berou za to peníze, znám také agentury, které z drog také získávají dobré příjmy. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Slovo má řádně přihlášený pan poslanec Kroupa.
Poslanec Daniel Kroupa: Pane předsedo, milé poslankyně, páni poslanci, nevím, zda mi předchozí řečník přisoudil zkušenosti právem či neprávem. Jisté zkušenosti opravdu cítím, ale ta nejotřesnější zkušenost je zkušenost s lidmi, kteří propadli drogám.
Měl jsem v jistém období svého života příležitost pracovat v protialkoholní léčebně jako prostý zaměstnanec v kotelně. Lidé postižení narkomanií chodili ke mně na pracovní terapii. Trávili dlouhý čas sdělováním svých zkušeností a trápení člověku, který nebyl spojen s léčebnou procedurou a který byl ochoten je vyslechnout. Mnozí z nich byli v naprosto zoufalé situaci. Byli to lidé, kteří vykazovali veškeré známky svého lidství - s výjimkou jedné: svobodné vůle. Navíc si toho byli vědomi. Byli v zoufalé situaci, kdy nechtěli užívat drogy, ale zároveň nebyli schopni v sobě nalézt vůli tomu zabránit.
Takoví lidé opravdu potřebují léčení, potřebují pomoc druhých. Obchází mě hrůza z představy, že tito lidé by byli vrženi do kriminálu, do prostředí, které jim vůbec nemá vůli pomoci, ale které má sloužit pouze jediné věci, a to je trest.
Nejsem zastáncem pojetí kriminálu jako sociologické převýchovný. Jsem zastáncem toho pojetí, aby trest byl chápán jako skutečný trest za zlý skutek. Mám velký soucit s lidmi, kteří se dostali do zoufalé situace, v níž si nemohou pomoci a jsou za to trestáni.
Dámy a pánové, mám zároveň i jinou starost. Mám hodně dětí, dětí, které jsou ve věku, kdy dospívají a kdy si utvářejí samostatný názor na svět bez přímého vlivu rodičů. Je to období adolescence, období, kdy daleko větší význam než je výchovná funkce rodiny, přejímá skupina, v níž se tito lidé pohybují. Musím přiznat, že s hrůzou zjišťuji, že moje děti se ocitají ve skupinách, které nejsou v žádném smyslu skupinami kriminální povahy, ale přesto vyvíjejí tlak na to, aby se stali uživateli drogy. Ano, jsou to různé rockové kluby, jsou to společnosti mladých lidí, ve kterých se téměř stalo normou, že užívat narkotika patří k dobrému stylu života. V těchto klubech působí kontrakultura, kultura odporu vůči kultuře oficiální. Mám pochopení pro kontrakulturu. Sám jako bývalý disident jsem s tímto prostředím přicházel do styku a nevidím v něm a priori nic zlého, pokud to není kontrakultura proti obecné kultuře, v jejímž rámci se můžeme domluvit řečí, nikoliv násilím.
Jsem si tedy vědom celé šíře problémů, které drogy představují. Jsem si vědom, že příčinou, proč se šíří drogy, je rozklad určitých hodnot a je jev, kterému se na druhé straně nedá bránit, který může být i jevem pozitivním, totiž mísení různých kultur. Naše evropská židovskokřesťanskořímská kultura ve své tradici drogy jako pozitivní jev nemá. Bylo to pouze víno, či v širším smyslu alkohol, s nímž si naše kultura dokázala po jisté období poradit. Tedy prostředky, které sloužily svátkům, slavnostem, to znamená něčemu mimořádnému a pokud zůstávaly v této souvislosti, společnost v žádném smyslu neohrožovaly. Ve chvíli, kdy se tato tradiční kultura rozdělující všední den a svátek, rozpadla, kdy jsme přestali rozlišovat mezi svátkem a všedností, alkohol vpadl do společnosti a stal se nebezpečným společenským jevem, proti němuž se musela společnost jako celek bránit.
S drogami je problém daleko hlubší a obtížnější. Drogy k nám přicházejí z jiného světa. Ne že by naše tradice neznala opium. Opiem bylo nazýváno náboženství, a to ne ze strany Karla Marxe, ale ze strany církevních otců, protože opium bylo chápáno pouze jako lék, stejně jako náboženství. Opium ale dnes neplní pouze roli léku, ale spolu s dalšími omamnými a psychotropními látkami plní roli, kterou někteří označují jako únik ze společnosti, jako únik z reality, roli, kterou bych nazval spíše rolí pilulky pro štěstí.
Nejhlubší otázka, kterou si můžeme v této souvislosti položit, je otázka, zda jsme ochotni přijímat nějakou pilulku pro štěstí, pokud pilulka bude neškodná. Drogy naštěstí nás varují tím, že škodí, že ohrožují zdraví. Chceme-li se ptát po našich hodnotách, pak se musíme ptát, co nás drží v reálném světě a co nám brání tomu, abychom z něj unikli. Pouze tak můžeme věrohodně odpovědět našim mladým lidem, kteří únik z toho, co my nazýváme reálným světem, považují pouze za přechod do jiné reality, která je prostě zajímavější. Byli jsme to my, kdo tuto realitu učinili nudnou a nepřitažlivou, byl to typ kultury, která destruovala základní hodnoty krásy a ošklivosti, dobra a zla a smísila je do jedné neutrální reality, na které vlastně příliš nezáleží. Není divu, že za této situace mladá generace takovouto realitu odmítá. Já ji odmítám také. Jsem přesvědčen, že pravou skutečností, je skutečnost dobra a zla a krásy a ošklivosti, že pravou skutečností je skutečnost, ve které žijeme a která je dramatická a přitažlivá daleko víc než je realita, do níž můžeme uniknout pomocí drog. Pouze takové pojetí života dokáže zabránit tomu, aby mladí lidé hledali únik v jiné realitě.
Otázka je však nyní jiná. Jak se postavíme k jevu šíření omamných látek ve společnosti. Akademická diskuse o hodnotách, o způsobech léčení je zajímavá, ale my jako politici stojíme před jiným rozhodnutím. Naše společnost je ohrožena šířením drog a co učiníme pro to, aby se tomu zabránilo. Jsem přesvědčen, že neexistuje recept v podobě pouhé represe. Na druhou stranu jsem ale přesvědčen, že represe funguje. Fakt, že Česká republika je méně ohrožena než sousední státy a než mnohé státy západní, byla do značné míry způsobena vysokým stupněm represe komunistické společnosti. Tak tedy represe funguje. To, že si nepřejeme vytvořit znovu společnost, která likviduje odlišné názory a potlačuje lidská práva, neznamená, že se máme vzdát represivních prostředků.
Argumenty, které zde uvedli odpůrci represivních prostředků, jsou platné pouze potud, pokud budou represivní nástroje izolovanou součástí postupu proti drogám. Myslím si, že je třeba důkladně zvažovat, jaké represivní nástroje bude tato společnost proti drogám používat. Ale v každém případě tyto prostředky budou účinné pouze tehdy, budou-li součástí široké a ucelené protidrogové politiky, která nebude po dlouhou dobu narušována různými výpady, to znamená protidrogové politiky, která se může opřít o široký společenský a politický konsensus.
Myslím si, že návrhy, které podává pan poslanec Matulka, mohou být účinné, pokud budou součástí takovéhoto konceptu. Ten ale bohužel stále ještě chybí. Proto se omlouvám předkladatelům a chápu jejich záměr, ale říkám předem, že budu podporovat spíše vládní řešení, které předkládá širší koncepci, ale budu trvat zároveň na tom, aby i o návrzích pana poslance Matulky se vedla vážná diskuse. Bojím se důsledků, na které upozorňovala paní Rujbrová. Obávám se přílišné moci, která bude svěřena policii, ale jsem politik, ne právní odborník a specialista a prosím, abych nebyl stavěn před rozhodnutí, k nimž nemám odbornou kvalifikaci. Ale rozhodnutí postupovat proti drogám tvrdším způsobem než dosud, jako politik jsem povinen učinit.
Budu tedy podporovat, aby tento návrh postoupil do druhého čtení. Pak ale budu zvažovat, zda je schopen být součástí širšího protidrogového boje celé společnosti. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kroupovi, nemohu diskusi uzavřít, protože jsem viděl jako dalšího přihlášeného pana poslance Sládka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedo, dámy a pánové, cítím jako osobní povinnost se k této problematice vyjádřit.
Celou dobu zde totiž zaznívají různé argumenty, ať už pro nebo proti návrhu, ale pravda je, že převládají argumenty stranící nebo trochu nahrávající sféře drogy, překupníci, obchodníci, narkomani. Jak na lékárnických vážkách se tady zvažuje každé opatření, které by mohlo nějakým způsobem postihnout ty, kteří se podílejí třeba na transferu drog a na jejich konzumaci. Mnozí vystupující se stavěli trochu do role advokátů narkomanů, jak je nutné s nimi velmi citlivě zacházet, velmi zvážit, jak jsem řekl, jakékoli opatření, aby náhodou nebyla dotčena některá jejich práva, nebyli nějakým způsobem omezeni nebo dokonce nějakým způsobem vehnáni do určité situace.
Ten velmi citlivý až skoro útlocitný přístup k této drogové problematice a k lidem, kteří jsou do ni zapojeni, ať už ve formě obchodníků nebo uživatelů drog, je v ostrém protikladu proti tomu, jak titíž lidé potom velmi radikálně vyžadují tresty za projevy ať už slovní, nebo písemné.
Kolik tady bylo citováno prostudovaných materiálů na téma, jakým způsobem by se třeba zvýšil nebo snížil počet uživatelů drog při tom nebo onom opatření, ale přitom, když zde ve sněmovně jsou hodnoceny slovní nebo písemné projevy, a třeba i poslanců, tak není dokonce zájem o to, aby si ani poslanci ty projevy přečetli. Není zájem o studium podkladů, takže je vidět, že většina poslanců se nebojí drog, konzumace drog, rozšiřování drog v republice, ale většina poslanců se hrozně bojí slova nebo projevu.
Jak je vidět tady z toho protikladu - mezi útlocitem v oblasti drog, užívání drog a mezi velmi radikálním a tvrdým postihem těch, kteří kritizují vládu. Jak se vyrovnáme s tímto protikladem? Jak to, že tolik času je věnováno na studium těch lidí, kteří jsou údajně nemocni a nemohou, sice by třeba rádi, ale nemohou se zbavit závislosti na drogách, a vůbec se nediskutuje o tom, co třeba chtěl ten člověk říci svým projevem. Vůbec se nediskutuje o tom, zda projev, který je vydáván k trestnímu stíhání, nemá náhodou racionální jádro a neupozorňuje na opravdový problém naší země nebo naší budoucnosti. Jak to, že velmi citlivě přistupujeme a velmi pomalu přistupujeme k trestnímu postihu těch, kteří jsou napojeni na drogy, a naopak, když se jedná o trestní postih těch poslanců, kteří hovořili na veřejnosti, tak tam jsme s tím hotovi ještě dříve, než se o tom hlasovalo.
Tady jsme slyšeli všeobecně názor, dnes se má diskutovat na téma: Poslanec Krejsa, všeobecně zde převládá názor, proč zdržovat, když už je stejně všechno rozhodnuto. Tam, kde je skutečné nebezpečí, a to je rozšiřování drog, tam se váží jako na lékárnických vahách. Tam, kde jde jenom o tříbení názorů, jsme hotovi okamžitě se sekýrnickou politikou typu Urválek.
Dámy a pánové, to jen stručně na úvod, jak mne zaujal velmi neobvykle citlivý přístup mnohých poslanců k těm, kteří se napojili do sítě drog.
Dámy a pánové, zazněl zde i názor, že drogy jsou únikem ze společnosti. Ovšem zde je právě problém, a já si myslím, že nejlépe ho můžeme demonstrovat na příkladu naší země. Vždyť my jsme žili do listopadu 1989 řekněme ve špatné společnosti a na tom se asi všichni shodneme. Takže by se dalo očekávat, že mladí lidé budou používat drogy jako úniku z té špatné dolistopadové společnosti. Ale pozor, od té doby přece došlo k radikální změně a dnes lidé žijí v té společnosti, kterou chtěli, kterou si přáli a pro kterou všichni s jásotem zvonili. Tak jak to, že zase mladí lidé utíkají z další společnosti? Potom musíme konstatovat jedině to: Ano, socialismus a komunistická diktatura byly špatné, ale současná forma je také špatná, protože i z ní se snaží mladí lidé utíkat, a proto musíme dále pokračovat v hledání toho ideálu nebo přibližování se k ideálu, protože ani tady ta forma není natolik dobrá, aby podstatná část zvláště mladých lidí se z ní nechtěla utíkat. Protože teď když tady někdo řekne, že drogy jsou únikem ze společnosti, ze špatné společnosti atd., tak vlastně zpochybňuje to, proč občané zvonili před pár lety na náměstí.
Dámy a pánové, ano, musíme si ale zároveň přiznat, že droga je skutečně nemoc. Nejenom jednotlivce, ale je to, bohužel, nemoc celé společnosti.
Dámy a pánové, jedním ze způsobů, neříkám jediným, ale jedním ze způsobů, jak řešit tuto nemoc, jsou velmi přísné tresty. Je třeba trestat i užívání drog, ale samozřejmě v nepoměrně menší míře nebo slabšími tresty, slabším postihem, než je to u lidí, kteří s drogami obchodují. Jestliže někdo pašuje drogy do republiky, tak by nebylo přece od věci zavést stejné tresty jako jsou v mnohých zemích. Velmi přísné tresty, až k hranici trestu smrti.
Dámy a pánové, nejvíce by měli být trestáni pašeráci, obchodníci, překupníci drog. Samozřejmě úroveň trestního postihu u samotných konzumentů by měla být podstatně slabší, ale bez trestů, bez přísných trestů to samozřejmě nepůjde a já bych byl rád, aby v dohledné době se kontakt s drogami, obchod s drogami apod. trestaly podstatně přísněji než projevy, ať už slovní, nebo písemné, poslanců republikánské strany.
Co se týká prevence, o které se tu často hovořilo. Prevence mnohdy v naší zemi sklouzává do polohy klasického českého filmu Limonádový Joe. Jistě si všichni vzpomenete na Winifred Goodmanovou, která vstoupila do Triger whiski salonu a přesvědčovala zpustlé kovboje, aby dali přednost Colalocové limonádě. A víte sami, že nakonec to spíše vyřešil Limonádový Joe výstřely, než Winifred Goodmanová přesvědčováním. A já uvádím tento úsměvný příklad z toho důvodu, že podle mne většina přesvědčovacích preventivních akcí vyznívá v naší zemi úplně stejně, jako úsilí Goodmana.
Takže prevence ano, ale jen jako doplněk přísného trestního postihu a samozřejmě by se prevenci měli věnovat ti lidé, kteří jsou skutečně schopni přesvědčit. Nevím, zda třeba zástupci ODA, kteří ani nebyli schopni přesvědčit tolik voličů, by se dostali bez problému do sněmovny, jsou potom schopni přesvědčit narkomany, aby zanechali svých slabostí.
Dámy a pánové, hovořil jsem zde o trestním postihu jako o jedné stránce věci, o prevenci jako vyloženém doplňku, rozhodně ne vlajkové lodi boje proti drogové kriminalitě. Ale jestliže chceme vyřešit problém drog, tak se musíme na celý tento problém podívat z komplexního hlediska, protože když chceme řešit otázku užívání drog nebo omezit užívání drog, měli bychom se podívat i na rodinu, na školu a na pracovní příležitosti pro čerstvé absolventy škol apod. Je skutečně vytvořeno takové zázemí pro rodinu, aby rodina měla kde bydlet, měla třeba i dostatek volného času k tomu, aby se mohli rodiče věnovat dětem a děti nebyly vydány napospas ulici? Je škola skutečně natolik saturována kvalifikovanými pedagogy, aby se mohli dětem a mládeži skutečně věnovat? Nebo je třeba ve školství ještě mnoho nekvalifikovaných, mnoho lidí, kteří učí v postdůchodovém věku apod., kteří evidentně nezvládají narůstající problémy s dětmi a mládeží? Je dostatek pracovních příležitostí nebo vytváří se dostatek pracovních příležitostí pro čerstvé absolventy škol?
Jestliže chceme řešit problém drog, nemůžeme se upínat ani k agenturám, které za velké peníze dělají reklamní plakátové kampaně, ani jen k trestnímu postihu držitelů drog, ale musíme se podívat na tuto otázku v celém komplexu. Jestliže vytrhneme jedinou složku z tohoto komplexu, stejně nedosáhneme žádného pokroku v této oblasti. Děkuji.