Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedo, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že proběhla celkem vzrušená debata, chtěl bych trochu přispět k tvorbě pravidel, podle kterých se řídí nebo bude řídit jednání sněmovny, ať už v psané nebo ve zvykové podobě. Musíme si přiznat, že pravidla se samozřejmě budou ještě pár let formovat. Moje vystoupení berte jako příspěvek k tomu, aby se zracionalizovalo jednání sněmovny. Já totiž např. chápu, když člověk změní názor v průběhu desetiletí. Koneckonců člověk se vyvíjí, stárne, je pochopitelné, že třeba ve čtyřiceti má jiné názory než ve dvaceti. Byť klasik prohlásil, že nejdůležitější je uchovat si ideály. Méně již např. ale chápu změnu, která proběhla v průběhu let. Jako to bylo třeba u vedení tohoto státu v názoru na vstup do Severoatlantické aliance v letech 1990 až 1997.
Už vůbec nechápu změny názorů v rámci jednoho volebního období, ale naprosto mimo rámec lidského chápání jsou změny názorů, radikální změny názorů v průběhu dvou minut. Jak jsme toho byli svědky v tomto týdnu při jednání sněmovny. Buď jsou poslanci schopni změnit radikálně názor za dvě minuty, jako to bylo u některých pozměňovacích návrhů v případě projednávání daně z přidané hodnoty, a nebo evidentně, přikláněl bych se k tomuto názoru, poslanci nevědí, o čem se hlasuje. A teprve dodatečně se dovídají, někteří se zděšením, o čem vlastně byla řeč. A teď se dostávám právě k jádru svého návrhu.
Myslím si, že by nebylo od věci před každým hlasováním vyhlásit desetiminutovou přestávku, ne na doběhnutí poslanců, ale na to, aby se poslanci alespoň těch deset minut před hlasováním dověděli o čem je řeč. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Sládkovi, myslím si, že přítomní členové podvýboru pro novelu jednacího řádu tento námět zaregistrovali. Několikrát jsem upozorňoval, že jsem uzavřel rozpravu, že nyní budou mít závěrečné slovo navrhovatel a zpravodaj, což se stalo. Pokud je zde požadavek na odhlášení, přejete si někdo odhlásit? Přejete, jak vidím, takže mi dovolte, abych vás zaprvé odhlásil, což se právě stalo, zadruhé abych vás poprosil znovu o přihlášení vašimi hlasovacími kartami, zatřetí vám navrhuji, nebude-li námitek, abychom o dvou návrzích předložených v rozpravě hlasovali v takovém pořadí, v jakém byli předloženi. Jako první byl předložen návrh na zamítnutí předloženého návrhu, jako druhý na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Ptám se sněmovny, zda nemá námitky vůči tomuto pořadí. Žádnou námitku nevidím. Budeme tedy nejdříve hlasovat o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové č. 407 skončilo nepřijetím tohoto návrhu, když ze 166 přítomných se pro vyslovilo 70 a proti bylo 87.
Další návrh, o němž budeme hlasovat, je návrh na vrácení tohoto návrhu k dopracování navrhovateli.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové č. 408 skončilo nepřijetím tohoto návrhu, když ze 166 přítomných se pro vyslovilo 76 a proti bylo 84.
Tím jsme vyčerpali návrhy přednesené v rozpravě. Konstatuji, že předložený návrh zákona se navrhuje přikázat k projednání rozpočtovému výboru. Ptám se, zda někdo z kolegů si přeje přednést ještě jiný návrh. Jelikož tomu tak není, budeme hlasovat pouze o tomto návrhu. Přece jenom, ale kolegové, prosím o trochu rychlejší reakci, pokud možno. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Gross: Omlouvám se za zpozdilou reakci. Navrhuji ještě, aby tento zákon byl přikázán ústavně právnímu výboru.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, pane kolego. Zapisuji si. Nemáte námitek, budeme-li hlasovat v pořadí předložených návrhů? Námitky nevidím.
Kolegové a kolegyně, budeme nejdříve hlasovat o přikázání tohoto návrhu rozpočtovému výboru.
Kdo je pro toto přikázání, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 409 skončilo přijetím tohoto návrhu, když ze 165 přítomných se 111 vyslovilo pro a 17 proti.
Nyní budeme hlasovat o dalším předloženém návrhu, a sice na přikázání ústavně právnímu výboru. Zahájil jsem hlasování.
Kdo je pro tento návrh, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 410 skončilo přijetím tohoto návrhu, když ze 165 přítomných se pro vyslovilo 99, proti 28.
Děkuji navrhovateli, děkuji zpravodaji. Konstatuji, že jsme předložený návrh přikázali jak výboru rozpočtovému, tak výboru ústavně právnímu. Tím končím projednávání bodu 70.
Přecházíme plynule k bodu 72, což je
76.
Návrh poslance Dalibora Matulky na vydání zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších
předpisů, podle sněmovního tisku 179 - prvé čtení
Prosím pana poslance Matulku, aby se ujal úvodního slova. Všechny ostatní kolegy prosím o klid.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, podivnou shodou okolností by se dalo říci, že toto úvodní slovo - aspoň já osobně - považuji za druhé úvodní slovo, protože si myslím, že to, co u minulého bodu v rozpravě říkal kolega Ransdorf o hospodě bez dveří a bez střechy, by se dalo vyložit jako úvodní slovo k tomuto návrhu zákona. Nicméně samozřejmě úvodní slovo pronesu.
Úvodem mi odpusťte malé postesknutí, že nebylo vyhověno mému návrhu z počátku schůze, aby body programu, dotýkající se drogové problematiky, na sebe navazovaly a byla k nim sloučena rozprava. Možná mi někteří dáte za pravdu, že nyní vlastně vedeme jednu rozpravu na pokračování a poněkud nesourodou.
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče. Kolegyně a kolegové, kteří stojíte a diskutujete, prosím, opusťte jednací síň a diskutujte v kuloárech. Rušíte nás. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Dalibor Matulka: Mnohé z toho, co chci říci jako předkladatel jednoho z projednávaných návrhů zákonů, jsem mohl říci již v rozpravě ke zprávě o stavu a vývoji ve věcech drog, ale například i v rozpravě o situaci v oblasti migrace. Ukazuje se, že vše souvisí se vším a leckteré věci se také podmiňují.
Můj návrh novely trestního zákona lze chápat jako variantu k širšímu vládnímu návrhu, resp. naopak, neboť můj návrh je dřívější než návrh vládní. Ve srovnání s vládním návrhem nezastírám, že jde o návrh podstatně tvrdší, ale současně jsem přesvědčen, že také odpovídajícím způsobem účinnější a více se v něm projevuje preventivní stránka trestního práva.
Projednávaný návrh obsahuje tři zásadní věci:
1. Zavedení trestnosti nepovoleného držení omamných a psychotropních látek bez ohledu na jejich množství.
2. Zpřísnění trestných sazeb u dosavadních tzv. drogových deliktů.
3. Zařazení drogových trestných činů mezi ty činy, jejichž nepřekažení nebo neoznámení je samo o sobě trestným činem.
Nechci opakovat v rámci úvodního slova ty skutečnosti, které jsou obsahem důvodové zprávy. Nicméně rád bych několik poznámek doplnil. Již z rozpravy o vládním návrhu zákona vyplynulo, že nejsou jednotné názory na samu podstatu věci, tedy zda má či nemá být trestným samotné nepovolené držení omamných a psychotropních látek. V diskusích na parlamentní i mimoparlamentní půdě zastánci těch či oněch názorů musí odpovědět na několik zásadních otázek.
V prvé řadě je otázka, zda je vůbec správné rozlišovat mezi omamnými a psychotropními látkami, kterým jsme si zvykli říkat nepřesným názvem drogy, a ostatními návykovými látkami, jako je alkohol či nikotin. Mám za to, že na tuto otázku dobře odpovídá vláda ve zprávě o vývoji drog, když definuje užívání drog jako výrazně destruktivní anticivilizační jev, který ohrožuje základní hodnoty jedince a rodiny i celé společnosti. Domnívám se, že zatím co alkoholismus či kouření lze označit za jakýsi civilizační neduh či nešvar, užívání omamných a psychotropních látek je skutečně čímsi daleko nebezpečnějším. A to jak z hlediska samotného uživatele, tak především z hlediska společnosti a jejich integrity. Právě stupeň ohrožení společnosti je to, co vyvolává potřebu daleko vyšší pozornosti vůči tomuto destruktivnímu jevu, než u ostatních typů závislostí.
Velice kulhající je pochopitelně srovnání procent trestné činnosti páchané pod vlivem alkoholu a pod vlivem drog. Řekl bych, že nejenom kulhající, ale přímo nesmyslné. Zatímco u alkoholu lze velice snadno mluvit o trestných činech páchaných pod jeho vlivem, u trestné činnosti pod vlivem drog je hovor pošetilý. To zřetelně vyplývá z povahy věci. Potíž je v tom, že jen velice obtížně je statisticky podchytitelný počet trestných činů spáchaných nikoliv pod vlivem, nýbrž v souvislosti s užíváním drog, zejména za účelem jejich obstarání.
Kdo mává v této souvislosti procenty tak, jak v rozpravě ke zprávě o vývoji drog činil kolega Langr, buď podle mého názoru neví, o čem mluví, nebo míchá hrušky s jablky úmyslně, což by mě mrzelo.
Jistě není náhodou, že anticivilizační a společensky destruktivní charakter užívání omamných a psychotropních látek si dnes již naléhavě uvědomuje celý svět a že jen systémový přístup k řešení problematiky užívání drog byl založen v návaznosti na akční program OSN, přijatý Valným shromážděním v roce 1991. Přesto nemůžeme přehlédnout, že drogy jsou stále velice úspěšnou komoditou a především v zemích bývalého východního bloku je obchodování s drogami oblíbeným způsobem bohatnutí a je vysoký počet lidí na tomto trhu přímo participujících či nepřímo ekonomicky navázaných. Není tedy divu, že je výrazným zájmem určitých skupin obyvatelstva stavět tento problém pouze do role jakéhosi módního či civilizačního trendu a bagatelizovat jej na stejnou úroveň problému, jako je alkoholismus či kouření. A že úkolem společnosti má být prý především pouze jakási osvěta a odstraňování tu a tam se vyskytujících následků konzumace drog těch členů společnosti, kteří ji kapánek přeženou.
Jedním z důvodů, pro který jsem podal návrh novely trestního zákona, je právě skutečnost, že s tímto nepravdivým, ale o to cílevědoměji šířeným propagandistickým trikem ostře nesouhlasím. Jsem naopak přesvědčen, že sama konzumace drog je skutečně anticivilizační a destruktivní svou podstatou a že je tedy nejen právem společnosti, ale přímo její povinností se vůči takovému jevu bránit, takové počínání zakázat a porušování takového zákazu sankcionovat.
Někteří z těch, kterým vyhovuje, že držení drog není trestné, často argumentují tím, že není třeba konzumaci drog zakazovat, ale že stačí zdokonalovat tzv. preventivní opatření, anebo přidávat lůžka pro léčení drogových ztroskotanců. Podle mého názoru je však zapotřebí obojí, a to tím spíše, že mnoha z preventivních opatření například v oblasti zdravotnictví a školství, se logicky míjejí svého cíle, protože drogově nejohroženější skupiny populace jsou mimo dosah takové prevence.
Úvahy o účinnosti prevence v rockových klubech či pouličních partách spíše vzbuzují úsměv. Vědomí možnosti trestní odpovědnosti je tedy tím správným preventivním faktorem, i když také nikoliv samospasitelným, který doplňuje prevenci mimotrestní. Podstatným problémem je odpověď na otázku, zda z hlediska trestnosti a výše trestní sazby má nebo nemá mít vliv množství nepovolené držené drogy. Je to ostatně jeden z hlavních rozdílů mezi mým a vládním návrhem. Jsem skálopevně přesvědčen, že cesta, jakou navrhuje vláda, je cestou méně šťastnou. Jak jsem totiž poznamenal již v rozpravě k vládnímu návrhu, povede tato cesta především k tomu, že se urychleně zvýší počet drogových dealerů, majících u sebe právě jen ono malé množství, tím se úměrně zvýší cena drogy a logicky naroste sekundární kriminalita. Je zde ještě větší množství problémů, ale komentář k nim si ponechám až na druhé čtení vládního návrhu.
Je samozřejmě správná myšlenka rozlišovat množství drogy při rozhodování o výši sankce. To je ale možné učinit součástí uvážení soudce i bez toho, aby množství držené drogy bylo zohledněno již přímo v zákoně, ve vymezení skutkové podstaty.
V rozpravě k projednávanému návrhu, stejně jako tomu bylo u vládního návrhu, budou možná padat i argumenty proti tzv. kriminalizaci dnes již velkého množství především mladých lidí, kteří drogy příležitostně nebo trvale konzumují. K tomu chci předem podotknout, že tuto námitku drogových liberálů, obchodníků s drogami a jejich ekonomických partnerů považuji za nejzáludnější, a právě proto ji používají s takovou oblibou. Skutečnost je samozřejmě taková, že o žádnou kriminalizaci nejde. Společnost totiž má právo určovat svým členům pravidla chování a stanovit i sankce za nedodržování těchto pravidel. To není žádná kriminalizace.
Můj návrh stanoví do budoucna sankce za jednání, které se nyní nově zakazuje a dříve sankcionováno nebylo. Novela není retroaktivní, tedy nekriminalizuje nikoho z dosavadních držitelů drog. Pouze říká, že ti, kdo se sami rozhodnou ode dne účinnosti novely nový zákaz nerespektovat, vystaví sami sebe riziku trestního postihu, neboli sami sebe budou kriminalizovat. Oč dojemněji znějí argumenty protistrany, odvolávající se na současné počty konzumentů drog v době, kdy nejde o zakázané chování, a vyvozující z toho, kolik že to chudáků má podle mého návrh skončit za mřížemi, o to zřetelněji jsou tyto argumenty lživé a mám mnoho důvodů se domnívat, že úmyslně lživé. Tolik tedy k první zásadní navrhované změně.
Druhou podstatnou částí mého návrhu je zpřísnění trestních sazeb u těch trestných činů, které jsou považovány za trestné již současným zněním trestního zákona. V rámci úvodního slova nebudu důvody k této navrhované změně příliš podrobně vysvětlovat. Hlavním důvody už jsou vysvětleny v důvodové zprávě a navíc ani v rozpravě k vládnímu návrhu vlastně nikdo nevyslovil podstatnou pochybnost proti nutnosti tohoto kroku.
Jen snad malou poznámku na okraj. Již v minulém funkčním období jsem si velice přál, aby byl přijat návrh kolegy Severy, který rovněž měl zavést trestnost nepovoleného držení drog. Bohužel k tomu tehdy nedošlo a drogová hydra mezitím stihla uchvátit a zaplavit další obrovské počty lidí v České republice a ztratili jsme mnoho času. V zájmu objektivity však musím přiznat, že v návrhu kolegy Severy jsem spatřoval tu podstatnou vadu, že měl mít za následek stejnou trestní sazbu pro držitele drog jako pro obchodníky s drogami. Této vady jsem se ve svém návrhu vyvaroval a trestní sazby jsem navrženým způsobem rozlišil.
Předpokládám, že konfliktní může být třetí část mého návrhu, totiž aby drogové delikty byly zařazeny do okruhu těch trestných činů, jejichž neoznámení či nepřekažení je samo o sobě trestné. Uvědomuji si, že v tomto ohledu navrhuji velice tvrdou právní úpravu. Jsem ale současně přesvědčen, že to je úprava nezbytná. Vycházím totiž ze známých faktů, že užívání drog je převážně skupinovou záležitostí, že k němu dochází především na diskotékách, v rockových klubech, v nejrůznějších partách, ale i přímo ve školách. Přitom jedním z hlavních problémů je jak vysoká vzájemná sounáležitost konzumentů drog samotných, tak i mnohdy vysoká tolerance okolí, někdy bohužel i rodinného. Tato tolerance je již nyní, a do budoucna v ještě větší míře, vysoce společensky nebezpečná. Nemusím se ani obšírně zmiňovat o tom, jak právě tato tolerance mnohdy komplikuje trestní vyšetřování a na druhé straně usnadňuje obchod s drogami. Smyslem tohoto návrhu je tedy přispět k rozbití právě onoho skupinového rysu narkomanie a tedy k omezení výskytu tohoto jevu vůbec. Pro pachatele trestných činů by existence této úpravy znamenala značné zesílení rizika a značné posílení vědomí možnosti odhalení a potrestání.
Dámy a pánové, ať již bude osud mého návrhu jakýkoliv, považuji za pozitivní, že potřeba boje proti jednomu z největších společenských problémů vyrazila do Parlamentu a věřím, že tentokrát se ho zmocníme zodpovědněji, než se stalo v minulém volebním období v návrhu kolegy Severy. Z dosud projednaných tří bodů programu nynější schůze totiž lze usoudit, že zatím převažuje dobrá vůle zmíněný problém řešit, i když samozřejmé nikdo neočekává, že jakýmkoliv zákonem můžeme jakýkoliv problém skutečně beze zbytku vyřešit.
Já sice předpokládám, že o stanovisku vlády k mému návrhu zákona se zřejmě zmíní paní zpravodajka, nicméně považuji za potřebné se také o tomto stanovisku zmínit, abych zbytečně potom nezdržoval rozpravu. Nemám v úmyslu komentovat, do jaké míry tvrdosti domácího práva máme reagovat na mezinárodní úmluvy v drogové oblasti. Pro naše rozhodování to totiž není určující. Podstatnější je, zda to považujeme nebo nepovažujeme za potřebné.
Stejně tak zmínku vlády o tzv. zjednodušené kriminalizaci rovněž ponechávám bez komentáře, protože do značné míry vláda své vlastní námitky vůči mému návrhu sama vyvrátila svým vlastním návrhem na totéž téma.
Za nepravdivé považuji tvrzení vlády, že můj návrh zamezuje odlišení např. prvokonzumenta experimentujícího s drogou od obchodníka nebo distributora. To totiž můj návrh samozřejmě odlišuje, a to jak právě oddělením skutkové podstaty, tak rozlišením trestních sazeb.
Pokud vláda namítá, že můj návrh nerozlišuje jednotlivé typy drog, tak musím upozornit hned na několik skutečností. V prvé řadě chci upozornit, že toto rozlišení neuvádí ani současné znění trestního zákona. Dále je zapotřebí si povšimnout, že toto rozlišení v sobě nemá ani vládní návrh. Bude to asi tím, že zpracovatelé vládního návrhu si uvědomili, že takové rozlišování by bylo nesmyslem. Ale je to věc úvahy a nebráním se debatě na toto téma.
Nesdílím názor vlády, že zakotvení trestnosti držení drogy pro vlastní potřebu by vyžádalo další zásahy do trestního zákona i do trestního řádu. Je to opět jedna z námitek, kterou lze uplatnit i vůči vládnímu návrhu. Potíž je v tom, že vláda ze setrvačnosti, z principu rozporu je návrh opozičního poslance a jako důvod uvede cokoliv, a to i v případě, že v zápětí navrhne prakticky totéž, co navrhuje onen opoziční poslanec. Tuto jedovatost jsem si dovolil proto, abych upozornil, že zvláště když jde o něco tak politicky neutrálního, jako je problém drog, je takový postup vlády poněkud přihlouplý.
Vláda má naopak pravdu ve svých konkrétních výtkách k některým bodům. V prvé řadě správně vláda upozorňuje na chybu spočívající v tom, že jsem nezařadil novou skutkovou podstatu podle § 187 a) do výčtu trestných činů zahrnutých v textu § 167 odst. 1. Tuto chybu s hanbou přiznávám a jen podotýkám, že nejde o důsledek nesystémovosti mého návrhu, ale o technickou chybu. Správně tam má být pochopitelně zařazen právě § 187 a), nikoliv § 187.
Stejně tak vláda upozorňuje správně na překlep způsobený přehlédnutím v řádcích bodu 2 mého návrhu.
Obě tyto chyby jsou pochopitelně ve druhém čtení snadno odstranitelné. Ostatní námitky vlády považuji za polemické a domnívám se, že ačkoli s nimi nesouhlasím, lze se o nich v dalším projednávání bavit.
Dámy a pánové, jako předkladatel se přimlouvám, aby můj návrh prošel prvním čtením a aby byl přikázán stejným výborům, jako vládní návrh novel trestního a přestupkového zákona. Za ideální bych považoval, aby se tyto návrhy projednávaly ve výborech společně a aby tak bylo možno nalézt pro další čtení ve sněmovně nejvhodnější řešení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Pane poslanče, organizační výbor v případě, že to projde prvním čtením, navrhl přikázat tento návrh zákona ústavně právnímu výboru, vy jste použil plurálu "stejným výborům", ptám se tedy, který další výbor ještě dále navrhujete, abych si to už teď poznamenal.
Poslanec Dalibor Matulka: Pane předsedo, já to nevím z hlavy, ale už jsme v prvním čtení projednali vládní návrh novely trestního zákona a pokud mě paměť neklame, tento návrh jsme přikázali více výborům. Podle mého názoru je logické, aby tento návrh, týkající se stejného problému, byl přikázán stejným výborům. Ale teď vám neřeknu, které z nich to byly.
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, aby tento návrh byl hlasovatelný, musíte uvést konkrétní výbor, ale stačí, když to uvedete až v průběhu rozpravy nebo v závěrečném slově.
Poslanec Dalibor Matulka: Pane předsedo, napovídá mi pan kolega Langer z lavice, že to byl výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a výbor pro obranu a bezpečnost.
Předseda PSP Miloš Zeman: A samozřejmě i výbor ústavně právní, předpokládám. Takže výbor pro sociální politiku a VOB. Děkuji. Registruji to jako předložený návrh v diskusi, o kterém budeme v závěru hlasovat. Nyní prosím jako zpravodajku paní poslankyni Hanu Marvanovou.
Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, předložený poslanecký návrh novely trestního zákona pana poslance Matulky sleduje jistě chvályhodný cíl, to znamená zabývat se a znovu se lépe podívat na problematiku drog, obchodování s nimi, užívání drog. Já zopakuji to, na co už upozornil pan navrhovatel ve své zprávě, ve svém předkládacím návrhu, že stanovisko vlády je negativní. Já s tímto stanoviskem pokud jde o věcné připomínky v některých bodech souhlasím. Vidím skutečně jako jeden z nedostatků tohoto návrhu to, že se zavádí zjednodušující přístup jenom trestního postihu přechovávání drog, zavedení nové skutkové podstaty. Na druhé straně vidím jako velmi chvályhodné a velmi užitečné to, aby se výrazně zpřísnil trestní postih obchodování s drogami a s omamnými látkami.
Domnívám se, že na toto téma jsme již dlouho a dostatečně diskutovali při projednávání vládního návrhu zákona trestního a vládního návrhu novely přestupkového zákona. Myslím si, že stejně bychom měli diskutovat i o tomto návrhu, byť mám k němu další výhrady. Myslím si, že by bylo vhodné, aby tyto návrhy - pokud tento návrh také projde prvním čtením jako se stalo u vládního návrhu - byly diskutovány ve výborech, které již dostaly přikázán vládní návrh.
Proto - byť mám dílčí výhrady k tomuto návrhu - nebudu předkládat žádný jiný návrh na hlasování sněmovně.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni. Otevírám rozpravu, do níž mám jedinou písemnou přihlášku, a to paní poslankyně Rujbrové. Prosím ji proto, aby se ujala slova. Vidím, že se ústně hlásí pan poslanec Jičínský. Prosím. Vidím, že paní poslankyně Rujbrová je zde, potom si píšu pana poslance Langra.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, také mě, stejné jako kolegu Matulku, zneklidňuje situace na naší drogové scéně. Každý třetí adolescent - a bude jich možná i víc - má s drogou určité zkušenosti. Droga je v současné době víceméně samozřejmou součástí diskoték a mládežnických klubů a kouř trávy cítíme i při čekání na tramvajových zastávkách, takže je všude kolem nás, a co víc, pro některé z našich mladých se stala součástí životního stylu, který je mezi nižšími ročníky všeobecně akceptován tak, jako mezi námi kouření a alkohol.
My starší - ale pokud jde o drogy rozhodně ne zkušenější - v této chvíli pokud jde o drogy, jejichž boom nastal teprve v posledních letech, vidíme spíše jejich důsledky: závislost, předávkování, nebezpečí AIDS.
Na toto znepokojení musíme samozřejmě reagovat otázkou, co s tím. Ale v soukromoprávní sféře je dovoleno vše, co není zakázáno. Nejjednodušší se tedy jeví uzákonit takovýto zákaz. Bude to odpovídat společenské poptávce a řada našich voličů nás nepochybně za toto pochválí. A konečně pokud jde o ty mladé, bývají většinou apolitičtí a k volbám nepřijdou.
Dobře, stanovíme, že i držení drog pro vlastní potřebu je trestné. Budeme postihovat i neoznámení takového jednání. Zkusme si ale představit, co bude potom následovat. Orgány činné v trestním řízení statisticky vykáží obrovský pokles latentní kriminality u těchto trestných činů. Policie bude úspěšně zasahovat v mládežnických klubech, soudy budou volat po posilách, aby měly čas řešit i jiné případy. Školy, informované o postižených žácích, je budou vylučovat pod záminkou ochrany kolektivu řádných žáků. S popsaným rejstříkem trestů si o zaměstnání nikdo z narkomanů ani neškrtne. Přeplníme kriminály, protože závisláci během prvého podmíněně odloženého trestu se ve zkušební době neosvědčí.
Nemocnice, kterým hrozí zrušení, změníme v léčebny, kde bude vykonáváno soudem uložené ochranné léčení. Podle mě ale budou následovat i další skutečnosti. Orgány policie, které budou mít stejnou čárku za usvědčeného studenta jako za drogového mafiána, půjdou tou jednodušší cestou. Drogy podraží a prostředky na ně si budou ti skutečně závislí opatřovat pravděpodobně majetkovou trestnou činností. I kdyby chtěl feťák pracovat, nebude mít k tomu možnost. Nikdo pochopitelně nebude věřit institucím, které dnes nabízejí alespoň čisté jehly a stříkačky. Vždyť i neoznámení bude trestné. Logicky tedy dojde i k nárůstu přenosných onemocnění, včetně AIDS. Značná část prostředků určených pro zdravotnictví půjde do přeplněných léčeben, které se časem stanou jen jiným druhem kriminálu, kde se zoufalý personál pokouší pomoci tomu, kdo pomoc odmítá.
Oznámili byste vy drogovou závislost svého dítěte, když víte, že mu terapie může sice na jedné straně pomoci, ale že ho na druhé straně čeká soud? Já nevěřím, že prohibice může něčemu trvale zabránit a zahraniční zkušenosti mi dávají zapravdu.
Ani já nemám recept jak problém drog vyřešit zákonem lépe, ale dokonce se domnívám, že zákon, který není právním vědomím lidí, jichž se týká, akceptován, není tím nejvhodnějším prostředkem. Děkuji. (Potlesk několika koaličních poslanců.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Rujbrové. Písemné přihlášky byly tímto vyčerpány. Z pléna se nejdříve přihlásil pan poslanec Jičínský. Připraví se pan poslanec Langer.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, nemyslím si, že je potřeba v rámci obecného čtení tohoto návrhu opakovat diskusi, která tu svého času už v minulém týdnu proběhla v souvislosti s vládním návrhem. Myslím si, že to není smyslem jednání o návrhu v prvním čtení. Chtěl bych říci, že osobně jsem spíše stoupenec stanoviska, které teď formulovala kolegyně Rujbrová, ale přesto doporučuji, aby tento návrh byl postoupen z prvního čtení do druhého jako součást projednávání této problematiky, čili spolu s vládním návrhem, protože je třeba tyto věci posuzovat komplexně.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Jičínskému, prosím pana kolegu Langra.