Čtvrtek 10. července 1997

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji a uděluji slovo panu poslanci Kužílkovi, který má faktickou poznámku.

 

Poslanec Oldřich Kužílek: Pane předsedo, dámy a pánové, už jenom stručně. Jednak pan kolega Brožík ví, že nejde o žádné tlusté svazky, ale že stačí přetisknout určitou pasáž, což může být skutečně jenom půl strany.

Za druhé bych korigoval svůj návrh vzhledem k tomu, co bylo sděleno, protože bychom se mohli dostat do problémů, jak vykládat, co se může dělat v prvním čtení. Navrhuji v tomto smyslu vrátit zákon k přepracování. Děkuji.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, pane poslanče. Váš návrh registruji a budeme o něm hlasovat po ukončení rozpravy. Ještě další faktická poznámka pana poslance Brožíka. Věřím, že se ke slovu dostane i řádně přihlášený poslanec Kolář.

 

Poslanec František Brožík: Znovu opakuji, že pokud bychom měli přetisknout pasáže, kterých se to týká, tak vám předložím prázdný list, protože u § 42 v původním zákoně je napsáno pouze "vypouští se ve stávajícím znění". Jestli je to třeba, je to možné.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Nyní udílím slovo panu poslanci Kolářovi a připraví se pan poslanec Payne.

 

Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, mám poněkud ulehčenou roli, protože tím, že přede mnou vystoupil pan kolega Frankl, který řadu věcných argumentů ocitoval, soustředil bych se jen na dvě oblasti.

Jednak bych chtěl konstatovat, že podobná právní norma, jak je zmiňováno, se sice v polském Sejmu v současné době projednává, ale není součástí právního řádu v Polsku. Samozřejmě je otázkou, jestli ji polský Sejm přijme nebo nepřijme. To za prvé.

Za druhé - určitý příklad ze sousedního Maďarska, kde podobná norma byla zavedena v roce 1990 za účelem kontroly daně z příjmů. Ústavní soud v Maďarsku tuto normu zrušil. Zrušil ji právě z těch důvodů, které zde zmiňoval pan kolega Frankl, to znamená, že bylo narušeno podle Listiny základních práv a svobod určité osobní tajemství, právo občanů na to, jaké informace budou či nebudou státu, resp. jeho úředníkům poskytovat. To je příklad ze zahraničí.

Co se týče nás ve sněmovně, byl bych rád, kdybychom si vzpomněli na to, co jsme dělali před dvěma dny, když jsme projednávali daňové zákony, kdy jsme možná jinými způsoby chtěli umožnit něco, co teď chceme postihnout právě předkládanou normou. My jsme u zákona ať už o spotřebních daní, ale především u zákona o dani z příjmů, ať už vědomě, či nevědomě, řada z nás předkládala spoustu pozměňujících návrhů a ustanovení, která by v podstatě legalizovala daňové úniky, legalizovala by příjmy, které zcela určitě nejsou pouze za účelem podnikání a které nejsou získané - řekněme - správnou a férovou podnikatelskou činností. Pokud sněmovna chce omezovat nějakým způsobem nelegální výnosy, praní špinavých peněz, pak se zamysleme především nad tím, co nám různé lobbistické skupiny předkládají do rukou a s čím my sami ve sněmovně vystupujeme.

Další věc, kterou bych rád zmínil a hlásím se k tomu, co zde řekl pan poslanec Wagner: já si také myslím, že naše Ministerstvo financí by se mohlo klidně přejmenovat na ministerstvo pro výjimky - nevím, jestli ho cituji správně - protože tolik výjimek, které máme v daňových zákonech a které umožňují právě tyto nelegální zisky, je varující. Myslím si, že bychom se při novelizacích našeho daňového systému měli zaměřit především tímto směrem a nepřipouštět další selektivní výhody v našem daňovém prostředí, ale naopak je z tohoto prostředí dostávat.

Proto se hlásím k návrhu, který zde přednesl kolega Frankl. I já navrhuji, aby byl tento zákon v prvním čtení zamítnut. Děkuji.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Než udělím slovo panu poslanci Paynovi, oznamuji vám, že paní poslankyně Petrová má náhradní kartu 21. Prosím pana poslance Payna, aby se ujal slova.

 

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, myslím, že v této souvislosti v první řadě si musíme položit otázku, zda stát má právo shromažďovat informace o občanovi, nebo nemá. Domnívám se, že to je velmi vážná věc, protože zcela jistě si dobře pamatujeme totalitní stát, který se snažil o občanovi vědět vše. Který se snažil dokonce v některých případech sledovaných osob rozpracovat jeho psychiku, vymyslet, jak daného občana psychicky zlikvidovat, když to bude potřeba. Známe případy, jak se stát v takových situacích dokáže chovat.

Myslím, že je potřebné, abychom zahájili rozpravu o tom, kam až má sahat moc státu a kde začíná prostor, do kterého stát nesmí vstupovat. Do této kategorie patří i otázka oceňování majetku a toho, zda stát má či nemá právo vědět, jaký majetek má ten či onen občan. Problém je, že se občanovi ukládají dodatečné povinnosti oceňovat majetek a podávat k němu přiznání.

Vlastnické právo je zatěžováno jakýmsi břemenem, a to ovšem nikoliv rovnoměrně vůči všem občanům, ale jen proti úzce selektivní skupině občanů. Je to vlastně určitý trest za vlastnictví, trest za restituce. Pokud někdo získal nějaké vlastnictví legálním způsobem, je potrestán za to, že vlastní. Je znevýhodněn oproti ostatním občanům. Vychází to z principu, že vlastnictví samo o sobě je podezřelé. To byl princip, na kterém byl také založen minulý režim. Vychází z principu presumpce viny. Ten, kdo něco vlastní, je podezřelý, už je pravděpodobně viníkem. Myslím si, že to je zásadní porušení ústavních práv, která jsou u nás garantována.

Poslední připomínka: Tento zákon vychází z principu rozlišování různých forem vlastnictví. Už to není socialistické vlastnictví a osobní vlastnictví nebo družstevní vlastnictví, jak jsme to znali z marxismu. V tomto zákoně se rozlišuje obecné vlastnictví, vlastnictví státních podniků, vlastnictví státem či zákonem zřizovaných institucí nebo obcí zřizovaných institucí.

Vážení přátelé, je to skrytá forma marxismu, ale podle naší ústavy, podle našeho práva existuje pouze jedna forma vlastnictví, existuje pouze jedno vlastnictví, které je pod ústavní a státní kontrolou, a povinností státu je vlastnictví chránit, nikoliv vlastnické právo omezovat. To je podstata této debaty. Myslím, že tady jasně vidíme, kam směřuje tento návrh, kterým směrem se ubíráme, co se vlastně děje v této společnosti, zda pokračujeme směrem ke svobodě, kterou jsme si přáli, nebo zda ustupujeme někam jinam.

Není sporu o tom, že je potřeba, aby v tomto státě byl řád a pořádek. O tom žádný spor není, ale tohoto pořádku musíme dosahovat prostředky, které jsou v souladu se slušností a s pravidly, která jsou zaručena každému člověku. Děkuji.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji jak poslanci Paynovi, tak poslancům, kteří ocenili jeho projev skandovaným potleskem, ale abychom neztráceli čas, udělím za chvíli slovo panu poslanci Jičínskému, který je posledním písemně přihlášeným do rozpravy a ještě před tím se s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Ransdorf.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, ve světle toho, co jsme před chvílí slyšeli, bych chtěl konstatovat, že pan poslanec Payne a informace o marxismu jsou dvě dizinktní množiny.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi a uděluji slovo panu poslanci Jičínskému.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vážené shromáždění, každý návrh zákona tohoto druhu bude předmětem sporu a samozřejmě každý návrh zákona tohoto druhu může být kritizován z těch či oněch hledisek, protože žádný takovýto návrh nemůže být dokonalý ani v právnickém smyslu, tím méně může odpovídat různým politickoideologickým představám.

Přesto si ale myslím, pokud jde o formální námitky, nejsou toho druhu, aby z tohoto důvodu měl být zákon odmítnut, že je slučitelný s právem Evropské unie, resp. že odpovídá standardům v zemích EU, jak konstatoval Meziparlamentní institut, čili pokud tato doložka v našem návrhu nebyla uvedena, je tímto tato vada spravena. Pokud jde o to, že jsme nepředložili stejný text zákona, jehož se novela týká, k tomu hovořil už kolega Brožík.

Nemyslím si, že by tyto závady byly toho druhu, aby měly vést k meritorním rozhodnutím ve věci. Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, kolegové - myslím, že byli z řad ODS - tu argumentovali velmi silnými slovy. Obávám se ovšem, že kromě silných slov za nimi síla argumentů není a jejich tvrzení, že tato norma, tento návrh není v souladu s listinou, by museli prokázat, protože to není pravda. Podívejte se. V této věci Poslanecká sněmovna neváhala zatížit statisíce občanů dokazováním určitých věcí pro to, aby měli právo na určité dávky. Proč najednou, jestliže se tato povinnost ukládá mnohem menšímu okruhu osob, to tak vadí. Argumentuje se ochranou základních práv. Já jsem měl za to, že vláda...

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Kolegové, prosím o klid. Znovu vyzývám poslance, kteří se hodlají bavit, aby nás nerušili a odešli do kuloárů. Pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Měl jsem za to, že vláda, když předložila své známé dva balíčky, v nichž napravila i jistou vadu své politiky - když říkám jistou, tak je to eufemistické vyjádření, protože to je vada značná, mám na mysli podcenění úlohy práva, prvních norem při regulaci složitých transformačních procesů - že když tam dává vláda návrhy na přijetí řady významných právních předpisů, že to je výsledek reflexe, který se netýká jenom těch členů těchto vládních stran, kteří jsou ve vládě, ale že to odpovídá i reflexi, která prošla parlamentem. Obávám se, že značná část poslanců vládních stran si tuto reflexi vůbec nepřipouští a že i nadále považuje za možné pod rouškou ochrany základních práv a svobod hájit ty, kteří na průběhu transformace provedené oním způsobem, který nás řadí na divoký východ, vydělali a obohatili se.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Tím jsme vyčerpali veškeré písemné přihlášky. Vidím, že se přihlásil ještě pan poslanec Dostál a poté vidím pana poslance Hofhanzla.

 

Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, chci poprosit pana předsedajícího, kdyby vyzval mé kolegy poslance, kteří nesouhlasí s tímto zákonem a navrhují jeho zamítnutí, kdyby mi v následné diskusi vysvětlili jako laikovi v ekonomice pouze jednu věc.

Pavel Dostál, poslanec, má pouze družstevní byt a je známo, kolik dělá jeho plat. Po skončení mandátu se ale nastěhuje do vily za 6 miliónů korun. Pavel Dostál si tyto peníze nemohl vydělat. Musel si je nakrást nebo získat z úplatků. Kdyby Pavel Dostál získal dědictví, musel by zaplatit dědickou daň, kdyby dostal dar, musel by za něj zaplatit darovací daň, atd. atd. Navrhovaný zákon by toto všechno zprůhlednil. Nutně se musím tedy ptát, zda mnozí z nás nechtějí tento zákon právě z důvodů průhlednosti jejich příjmů. To je z důvodů, aby mohli hrabat pod sebe.

Děkuji.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Uděluji slovo panu poslanci Hofhanzlovi. Jako dalšího přihlášeného vidím pana poslance Ullmanna.

Ostatní kolegy prosím o klid. Kolegové, až budete mluvit vy, také by vám bylo nepříjemné, kdyby se ostatní bavili. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, ctěné dámy, vážení pánové, promiňte mi, že jsem trochu hlasově indisponován.

Myslím, že jestli jedno je důležité v této zemi, tak to je udržení otevřené společnosti. Za dobu, co zde sedím a co jsem viděl transformaci, tak mohu říci, že téměř nic nejde v pozitivním smyslu. Vždy je třeba určité akce, protiakce, určitého nátlaku. Já sice navrhovatelům nepřisuzuji, že by měli jenom pozitivní úmysly, ale myslím, že jejich snaha se v konečném důsledku jako pozitivní projeví, protože přinutí, abychom hledali míru a tuto míru v této zemi našli.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Uděluji slovo panu poslanci Ullmannovi.

 

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, alespoň ve stručnosti se pokusím zodpovědět otázku, kterou zde nastolil pan poslanec Dostál. Sám patřím do skupiny, která by nic nepřiznávala, ani kdyby práh byl podstatně nižší. Ale to není důležité. To říkám jenom z toho důvodu, že nemluvím zaujatě a že necítím tady střet zájmů. Možná si vzpomenete, je to nedávno, kdy jsem byl jako jediný poslanec neochoten prokázat svůj akademický titul. Mnozí se tomu smáli, mnozí to považovali za hloupost. Já jsem to považoval za zásadní. Já totiž trvám a vždy budu trvat na principu presumpce neviny. Nechť si každý ověří, jestli jsem ho měl právem nebo neprávem. Nebráním se.

Ale já nikomu nikdy do smrti nebudu prokazovat, že jsem nevinný. A toto je ten základní důvod, proč nemohu s dobrým svědomím takovýto zákon podepřít.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. Chtěl jsem již uzavřít rozpravu, ale vidím, že se hlásí ještě další dva poslanci v pořadí přihlášených znovu pan poslanec Frankl, potom pan poslanec Šulák, poté pan poslanec Ransdorf a poté opět pan poslanec Jičínský. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Frankl: Vážená sněmovno, zareaguji na otázku pana poslance Pavla Dostála. Pokud bychom v této chvíli projednávali novelu, která by dokázala zabránit tomu negativnímu, co Pavel Dostál popisuje, v takovém případě bych pro novelu hlasoval. Ale jak sám Pavel Dostál řekl, že té problematice nerozumí, já se s jistou dávkou nekritičnosti domnívám, že jí rozumím o něco více, tak říkám: tato novela není schopna řešit tyto případy. Proto, pokud poslouchal pečlivěji mé vystoupení, navrhuji její zamítnutí. Je to pouze jeden z dalších nekvalifikovaných pokusů. Děkuji.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Slovo má pan poslanec Šulák, připraví se pan poslanec Ransdorf.

 

Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, vážení kolegové, původně jsem nechtěl k návrhu tohoto zákona vystoupit, ale slyším-li zde snůšku faktů, které považuji za naprosto irelevantní, tak pak mně tedy nezbývá, než abych také řekl svůj názor.

Není žádným tajemstvím, že mnoho vlastníků v procesu transformace získalo majetek nepoctivým způsobem. To, že zde dochází ke zhroucení systému výběru daní, není náhodné. Prostě zákony, které zde máme, jsou děravé. Je zde systematická snaha využívat této převratné doby k tomu, vyhnout se zcela běžným a normálním povinnostem, které občané v jiných civilizovaných státech považují za naprosto samozřejmé. Dochází k okrádání státu a pak se nelze divit, že nejsou finanční prostředky na základní funkce státu, školství, armádu, zdravotnictví apod. Pod rouškou lidských práv se zde umožňuje bezbřehá liberalizace, která nemá nic společného s normálním fungováním (potlesk) civilizované společnosti. Je zde proto nutno zavést to, co je všude běžné v civilizovaných státech, a je nutno, aby stát nebyl okrádán.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Šulákovi, uděluji slovo panu poslanci Ransdorfovi, připraví se jako poslední ústně přihlášený pan poslanec Jičínský.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, jeden z předřečníků, a konkrétně kolega Payne, zde prohlásil, že tento návrh zákona mu připadá jako trest pro ty, kteří nabyli majetku. Je snad potrestán nabytím majetku třeba pan Kožený nebo je potrestán nabytím majetku pan Komanický?

Já si myslím, že přes všechny vady a nectnosti, které tento návrh má, jak o tom zde byla řeč, je třeba seriózně přistoupit k tomuto textu. Jde o to, a o tom není sporu, aby tato společnost byla otevřená, aby zůstala otevřená a svou otevřenost rozvíjela. Ale je nepochybně rozdíl mezi různými typy otevřenosti.

Já se to s dovolením pokusím ukázat na jednom příběhu z druhé světové války. Londýňané měli oblíbenou hospodu, která byla velice hojně navštěvovaná. Po bombardování se dostavili někteří obyvatelé k této hospůdce a byl tam nápis: Open as usually. Otevřeno jako obvykle. A protože hospoda byla vybombardovaná, zmizela střecha, byly narušeny zdi, tak tam některý vtipálek připsal "more". Že je tedy otevřena více než obvykle.

Mám dojem, že bude-li pokračovat dosavadní postup v oblasti zákonů, tak bude naše země připomínat tento druhý typ otevřenosti.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi, slovo má pan poslanec Jičínský. Viděl jsem, že se ještě někdo hlásí. Ne, nehlásí. Pan profesor Jičínský je poslední ústně přihlášený.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Mám jen stručnou faktickou poznámku. V této sněmovně se občas právních pojmů užívá ve velmi podivném smyslu. Obávám se, že i kolega Ullmann si spletl presumpci neviny, protože to je kategorie trestního práva, nikoli práva správního.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji poslanci Jičínskému, a jelikož se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Ptám se jednak navrhovatele, jednak zpravodaje, zda si ještě přejí přednést své vyjádření. Navrhovatel přeje, prosím tedy, aby reagoval na rozpravu.

 

Poslanec František Brožík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, za 60 minut čistého času tady proběhlo přesně to, oč jsem žádal, aby v rámci prvního čtení neprobíhalo.

Myslím si, že je třeba si položit základní otázku: Chceme v této společnosti takovouto normu, abychom zabránili ohromným únikům v rámci transformace naší ekonomiky, legalizaci, praní špinavých peněz atd.? To je meritum věci. Chceme, nebo nechceme. Jestliže chceme, neargumentujme věcmi, které mohou zavánět právě touto ideologií.

Chtěl bych panu kolegu Paynovi poděkovat, protože když jsem šel teď k pultu, tak nevím, jestli jsem měl odstoupit nebo zastoupit, kde je ten skrytý marxista tady za mnou nebo přede mnou, protože si myslím, že já žádné atributy marxismu-leninismu do tohoto zákona nepromítám, a myslím si, že ani další spoluautoři nemají v tomto žádný směr, abychom dostali společnost někam na zpáteční kolej.

Byla tu skutečně několikrát řečena otázka porušování svobod Listiny základních práv, presumpce neviny atd. Já se zeptám oněch daňových odborníků: O čem dnes je daň z nemovitostí? Každý finanční úřad má přesný popis vašeho objektu, sice jen z hlediska zastavěné plochy, ceny pozemku, koeficientů, které určuje ať už zákon nebo nařízení nebo vyhláška místního úřadu apod. Každý finanční úřad má o tomto záznam. Jakým právem potom při dědictví jsem povinen vpustit k sobě do domu nějakého daňového znalce nebo odhadce, aby zjistil cenu mé nemovitosti, abych já z toho zaplatil dědickou daň. Jakým právem já budu pouštět do svého bytu… (Předsedající: Kolegové a kolegyně, prosím o klid. Prosím i diskutující poslance, aby laskavě odešli do kuloáru nebo zasedli na svá místa. Pokračujte, pane poslanče.)

Jestli pana Langra ruším, že čte noviny a já na něj křičím, já se omlouvám, ale já jsem vždycky zvyklý takto mluvit.

Takže já se ptám, jakým právem v rámci daně z převodu nemovitostí jsem opět povinen předložit finančnímu úřadu znalecký posudek o ceně nemovitosti, který někdo musí zpracovat. Musím ho opět pustit do bytu, aby změřil, jakou mám kubaturu, jaké tam mám topení, jestli tam s odpuštěním mám porcelánový záchod nebo kadibudku atd. Proč se dnes opíráme o tyto věci, když tyto povinnosti jsou ve všech našich daňových zákonech zakotveny tak jako tak.

Nevím, co myslel pan kolega Frankl otázkou lhůty v rozporu se zákonem. Pokud já vím, tak zákon 337 samozřejmě lhůty má různé. A pokud vím, tyto lhůty, které jsou v tomto zákoně doplněny v měsíci květnu, nejsou nic proti ničemu. Máme lhůtu na daň silniční v lednu, máme daň z příjmu fyzických nebo právnických osob v březnu, v některých případech posunutou do června, v některých případech až do září.

Máme daň z nemovitostí, která je splatná v měsíci květnu atd. atd. Nevím, jaká lhůta v tom narušuje náš daňový řád a daňový systém.

Myslím, že pokud bychom se na závěr ještě podívali do Evropy z hlediska právní úpravy ve vybraných zemích a podíváme se jen na naše dva nejbližší sousedy, to znamená Rakousko, tak tam majetkové přiznání je součástí daňového přiznání k majetku, poplatník je povinen odevzdat finančnímu úřadu prohlášení o majetku. Z povinnosti odevzdat prohlášení o majetku jsou osvobozeny fyzické osoby, jejichž celkový majetek nepřekračuje objem, který je zákonem osvobozen od daňové povinnosti, a některé další subjekty.

SRN - majetkové přiznání je součástí přiznání daně z majetku, které fyzické i právnické osoby předkládají každý rok. Hlavní vyměřování daně z majetku se provádí každé tři roky, ve výjimečných případech i v kratších časových úsecích. Existuje i zákon o hodnocení majetku.

Dánsko - daňové přiznání k majetku v Dánsku je přílohou k běžnému daňovému přiznání příjmu, takže finanční úřad v Dánsku je ročně informován o přírůstku majetku a příjmu, neboť se z této částky platí každý rok daň.

Skutečně nebudu už déle zdržovat. Chtěl jsem jen požádat sněmovnu, aby propustila tento zákon do druhého čtení, a ten, kdo má o tento zákon takový zájem, aby byla zachována lidská práva a svobody a nevím co všechno, ať se podílí v rámci druhého čtení na úpravě takto předloženého zákona tak, aby vyhovoval všem bez rozdílu, jestli jsme zprava, nebo zleva. Řekl jsem na začátku, že jsme si vědomi technických potíží a problémů, které při vlastní aplikaci mohou vzniknout. Ale proto snad jsme ve sněmovně, abychom tyto věci byli schopni ve lhůtách, které nám zákon umožňuje, vychytat, upravit a napravit je tak, aby byly pro všechny přijatelné. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Protože jsem viděl hlásícího se poslance, upozorňuji, že rozpravu jsem uzavřel, takže nyní má slovo zpravodaj, pokud si přeje vystoupit.

 

Poslanec Jozef Wagner: Vážená sněmovno, nerad bych se zapojil do ideologické debaty závěrečným slovem, ale musím kategoricky odmítnout dvojí přístup k právním povinnostem. Na jedné straně jeden z navrhovatelů argumentuje, že něco je či není kategorií toho či onoho práva a na druhé straně není ochoten z tohoto místa jasně a zřetelně říci - omlouvám se za porušení zákona o jednacím řádu a špatné předložení normy. To je prostě fakt.

Jestli presumpce neviny je kategorií pouze trestního práva, o tom si můžeme nechat vykládat přednášku, ale v každém případě je na presumpci viny postaven jeden zákon, a to zákon lustrační, takže tento princip byl českými nebo československými sněmovnami posunut i do jiné kategorie než do kategorie trestního práva. To za prvé.

Za druhé je zcela bezvýznamné o tomto institutu hovořit, protože jsem nikde v navržené normě neshledal, že by bylo použito principu presumpce viny. Nebylo. Takže jsem chtěl jen dokázat na tom, co jsem řekl, že z obou stran se věc zbytečně ideologizuje. O tom to prostě není.

Uvedl jsem ve svém úvodním slově, že ten spor je mravní, není právní. Mravnost toho sporu vychází z prosté a jednoduché pravdy, kterou nikdo při vědomí nemůže popřít. V procesu privatizace, do kterého vstupoval majetek v hodnotě účetních cen 6 biliónů Kč, se ztratilo mnoho majetku beze stopy, aniž by český občan si mohl přečíst, kde to je. To je hlavní mravní problém této země a v tuto chvíli. Země se chce chránit a byla navržena norma, která má k tomu sloužit. Jestli si někdo myslí, že k tomu sloužit nemůže, že na to nestačí, že je slabě vypracovaná, že tu schopnost mít nebude, má příležitost v procesu tvorby zákona se snažit tu normu zlepšit, ale takováto norma je potřebná. Opakuji, bez ohledu na důsledky, bez ohledu na to, jestli se jí povede dosáhnout úmyslu navrhovatelů či nikoliv. Ale občanská veřejnost očekává, že tato norma tuto schopnost mít bude, a uvítá to jako první krok, jako politickou vůli průhlednosti toho, na co se zbytečně zhaslo.

Abych zbytečně dlouho neargumentoval, jeden z klasiků ekonomie, francouzský klasik, pravil: Je-li toto vlastnictví, pak je to zlodějství. Tuto představu o mnohých vlastnících v Čechách má mnoho českých občanů. A je úplně jedno, jestli to tady uznáme, nebo neuznáme, ta představa je živá a živou zůstane. Je proto zcela irelevantní hledat absolutní důkazy o tom, že tato norma bude překračovat hranice, jimiž je každý z občanů chráněn Listinou práv a svobod. O tom ten spor vůbec není. Za prvé kdybychom si vzpomněli, zeptali se, přečetli si o působení různých represivních orgánů státu za první republiky, pak bychom se dověděli, že jestliže českoslovenští občané... (Hluk v sále, předsedající zvoní.)

Pane předsedo, nejvíce mě rušíte vy, nikoli sněmovna, úplně zbytečným zvoněním.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Já ovšem uklidňuji nikoli vás, ale sněmovnu. Pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec Jozef Wagner: Tady byl docela klid. Rušno nastalo po zvonění.

Takže abych se vrátil k oné první republice. Tehdy se občan nebál policajta na ulici, toho oslovil a zeptal se, ale bál se berňáku. Já se ptám, proč dnes není tato obava z berňáku, proč není taková, jako je v jiných zemích světa. Některé věci považujeme zbytečně za tabu a jiné země světa prostě hledají způsob, jak chránit obecnou morálku a obecné mravy jinak, než si to dovolujeme my, a my se tváříme, jako bychom tím, že to chránit nehodláme, jen dodržovali Listinu práv a svobod. Domnívám se, že náš postup není rozumný.

Pokud jde o Listinu práv a svobod, tato listina předpokládá, že její omezení je možné pouze zákonem, takže je v rukou této sněmovny a následujícího ústavního postupu včetně Senátu a prezidenta republiky, abychom tu listinu chránili, a je zde ještě ochrana Ústavním soudem. Takže žádné obavy bych z toho neměl.

Ale musím položit otázku, co je tou ochranou a co tou ochranou není. Já jako český občan se cítím postižen tím, že z onoho obrovského majetku v účetní hodnotě v roce 1990 přes bilión korun již český stát nemá mnohé, aniž ví, kdo to má, a aniž by to někdo zaplatil. Tím se cítím poškozen a omezen a obávám se, že moje základní lidská práva, právo podílet se na správě věcí veřejných tak, aby to bylo účinné, byla dotčena, protože jsem nikdy neměl v úmyslu tyto lumpárny připustit.

Takže bych poprosil, abychom neideologizovali, abychom netrvali na zbytečných věcech, které jsme mnohokrát prominuli, na hrubých formálních chybách, které prošly mnohokráte, ať projdou i nyní, s výstrahou, že pokud to autoři nedoplní do druhého čtení, v tom případě budeme striktně dodržovat zákon o jednacím řádu.

Rád bych ještě odpověděl na spory tzv. odborné. To není odborný spor, to je pouze spor o to, čím se chceme řídit ve sféře práva daňového, a to je otázka vůle, politické vůle politických subjektů a této sněmovny. Např. švýcarské právo, a rozpočtový výbor minulé sněmovny se to dověděl na místě samém, má ve své základní úpravě daňových povinností daňové přiznání, ale má ho z logiky, že je tam majetková daň. Způsob úpravy je jen otázkou politické vůle. Neschovávejme své, v některých případech, v těch nejhorších, vlastní politické zájmy někomu pomoci, někoho chránit či nechránit, nebo vlastní ideologické představy, nebo vlastní odborné představy, za to, že budeme tvrdit, že to či ono řešení je z té či oné logiky nepřípustné. Každé zhřešení, které zde bylo vysloveno, se opírá o jistou filozofii, o jisté předpoklady. A každé zhřešení je uskutečnitelné. Mnohokrát jsme prokázali z tohoto místa, v této sněmovně, že uskutečnitelná jsou i přiznání majetková. Tím jsem nechtěl říci, že úspěch, o kterém jsou přesvědčení neinformovaní, se dosáhne. Chtěl jsem pouze říci, že je potřeba vyhovět přání těch, kteří si myslí, že toto je ten nejlepší způsob, jak garantovat poctivost. Domnívám se, že nejlepší způsob je jinde, že je v absolutní změně daňového systému, která by měla být rychlá, měl by být zjednodušen a tento zákon by možná pomohl při dobré vůli jej uplatňovat, aby některé z nepravostí minulosti přišly na světlo světa, a snad by chránil, aby se nové nepravosti konaly obtížně. Proto je obecně v české společnosti mínění, aby takovýto nějaký zákon byl na světě. Proto doporučuji sněmovně, aby jej postoupila do druhého čtení.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Wagnerovi, o slovo mimo rozpravu, ale podle jednacího řádu má právo předseda klubu vystoupit kdykoli, se přihlásil pan poslanec Sládek.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP