Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Přítomno: 182 poslanců

(Schůze zahájena v 9.00 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo, vážení hosté, zahajuji čtvrtý jednací den schůze sněmovny a prosím, abyste se všichni přihlásili svými hlasovacími kartami a oznámili mi, kdo žádá o vydání náhradní karty, případně kdo jakou náhradní kartu už dostal. Pan poslanec Loukota má procedurální návrh.

Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vznést procedurální návrh, aby sněmovna dnes jednala do 13.00 hodin. Pokud tento můj procedurální návrh neprojde, dávám další, aby dnešní jednání skončilo ve 21.00 hodin.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vidím v tom hlubokou logiku, ale myslím si, že sněmovna se svým hlasováním již rozhodla, jak bude dnešního dne jednat, nicméně procedurální návrh byl vznesen; poté, co skončím své úvodní slovo, dám o něm samozřejmě hlasovat. Chtěl bych vám navrhnout následující postup. Zajisté si všichni pamatujete, že jsme ve včerejších večerních hodinách skončili tak, že bod Zpráva vlády o plnění státního rozpočtu atd. jsme přerušili po rozpravě před hlasováním, samozřejmě s možností vystoupit se závěrečnými slovy navrhovatele pana ministra financí a zpravodaje pana poslance Recmana. Zároveň dnes v 9 hodin máme schválenu jako první bod schůze Zprávu o situaci ve zdravotnictví.

Domnívám se, že by byl nejlepší následující postup. Vyslechneme zprávu ministra zdravotnictví, tak jak jsme schválili do programu, vrátíme se do programu tam, kde jsme skončili včera večer, tj. hlasování o navrhovaných usneseních ke zprávě ministra financí, a pak bychom mohli pokračovat v programu tak, jak jej máme na dnešní den schválen, tj. zemědělský zákon atd. Hlásí se pan poslanec Gross.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, myslím si, že bychom měli postupovat tak, jak se sněmovna dohodla. Mám pocit, že zcela jednoznačně bylo dohodnuto, a dokonce i odhlasováno, že dnes ráno se začne Zprávou o situaci ve zdravotnictví, proběhne řádná rozprava a poté, jako vždycky, se budeme věnovat bodům, které dokončeny nebyly. Není mi znám žádný důvod, který vede k tomuto netradičnímu postupu, který je nyní navrhován, a myslím si, že bychom se měli držet toho, co sněmovna schválila.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane kolego, byl bych rád, kdybychom se poslouchali, přesně to jsem navrhoval já. Bod Zpráva ministra zdravotnictví ukončit a pak se vrátit k bodům, které byly rozjednány v pořadí, které jsem navrhl, tj. Zpráva ministra financí, zákon o střetu zájmů a zemědělský zákon, jak bylo avizováno. Vy to vlastně svým vystoupením potvrzujete se vším všudy, samozřejmě.

Náhradní kartu č. 25 má pan poslanec Laštůvka, náhradní kartu č. 24 má pan poslanec Jiří Novák. Byl bych velmi rád, kdybychom si ušetřili emoce, my jsme ve shodě, poprosím sněmovnu o klid, vás všechny, abyste se zaregistrovali. Myslím si, že o procedurálním návrhu pana poslance Loukoty musím nechat hlasovat bezprostředně bez rozpravy, takže bych byl rád, kdybyste ještě jednou vyslechli, co navrhl pan poslanec Loukota. Pan poslanec Loukota navrhuje, abychom dnešní jednání skončili ve 13 hodin, pakliže tento návrh nebude přijat, abychom jednali až do 21 hodin. Jen upozorňuji, že jsme už jednou rozhodli, že budeme jednat do 17 hodin, nicméně bylo to v úterý, dnes je pátek, takže mi nezbývá než nechat hlasovat o tomto návrhu, který vznesl pan poslanec Loukota.

Zahájil jsem hlasování č. 71. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Tento návrh nebyl přijat, a proto se vrátíme do programu, tak jak jsme jej schválili.

Dalším bodem je

Zařazení tohoto bodu navrhl pan poslanec Vladimír Špidla, předseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Současně požádal, aby na jednání byl přizván ředitel VZP pan Němec. Poté navrhl ministr zdravotnictví pan Jan Stráský, aby byla do pořadu této schůze zařazena informace ministra zdravotnictví o situaci ve zdravotnictví. Prosím o klid. Po schválení návrhu pana poslance Špidly se již o návrhu pana ministra Stráského s jeho souhlasem nehlasovalo. Dovolte, abych mezi námi přivítal ředitele VZP pana Jiřího Němce. Nyní již přikročíme k jednání. Než dám slovo panu ministru Stráskému, žádám pana poslance Vladimíra Špidlu, aby usedl ke stolku zpravodajů. Již se stalo. Prosím pana ministra zdravotnictví Jana Stráského, aby se ujal slova.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, podávám zprávu o situaci ve zdravotnictví, která vznikla v posledních dnech kolem nedohody určité části poskytovatelů zdravotní péče, ambulantních specialistů na jedné straně a zdravotních pojišťoven na druhé straně, o způsobu a výši úhrady poskytnuté zdravotní péče, která by měla platit od 1. 7. 1997, jak předpokládá zákon č. 48 z letošního roku, Dohody podle tohoto zákona bylo v termínu do konce června dosaženo ve sféře nemocnic, tím byl dohodnut způsob a výše úhrady zhruba pro 50 % českého zdravotnictví, v oboru stomatologie, dopravy a lázeňství a do jisté míry i v oboru primární péče, tedy dohromady asi v rozsahu 82 % českého zdravotnictví.

Problém, o kterém informuji, se na straně zdravotníků týká asi 18 % finančních prostředků z celkových výdajů ve zdravotnictví. Výsledkem těchto jednání je sice zatím provizorní a dočasné, ale přece jen významné opuštění výkonového systému, který nesporně byl, a v tom panuje široká shoda, jednou z hlavních příčin deformací finanční bilance českého zdravotnictví a nemohl již zůstat převažujícím motivačním systémem. Nedohodou v uvedené část českého zdravotnictví na jedné straně a pojišťoven na druhé straně vznikla oboustranně nepříznivá situace.

Pojišťovny ve snaze zajistit finanční stabilitu systému nabídly dvě varianty a odmítly jednání o jiných. Vzápětí byla jednání přerušena. Poskytovatelé za daných podmínek, kdy nemají jasné, jak a v jaké výši bude pojišťovnami uhrazena zdravotní péče poskytovaná od 1. července, zčásti reagovali na výzvu České lékařské komory a v některých případech a místech vybírají za neakutní péči přímé úhrady od pacientů. Byť jsou tyto případy za uplynulé dva dny nečetné a představují malý zlomek celkového rozsahu zdravotní péče, je to situace nepřijatelná a musí být okamžitě řešena. Není možné přenášet nedohodu dvou stran na stranu třetí, v tomto případě na pacienta. Jeho peníze má v ruce některá z pojišťoven a musí najít dohodu s poskytovatelem. Ten zase má v ruce smlouvy, že poskytne své zdravotní služby pojištěncům dané pojišťovny, a musí intenzivně hledat i dohodu o výši úhrad. Do těchto jednání, byť životně naléhavých pro obě jednací strany, nemůže být vtahován občan. Ten svou zákonnou povinnost splnil a má právo na veškerou péči, jež mu má být ze zákona poskytnuta s úhradou z veřejného zdravotního pojištění.

K jednotlivým dohodám mezi pojišťovnami a poskytovateli došlo v posledních dnech června a k nedohodě s touto jednou skupinou konkrétně v pátek 27. 6. Ačkoliv se ani jedna strana po nedohodě na stát neobrátila, nebo právě proto, bylo nutno do této situace bez ohledu na absenci takové zákonné procedury vstoupit. Proto se po několika dílčích jednáních již za dva dny v neděli 29. 6. sešel předseda vlády s ředitelem VZP, prezidentem České lékařské komory a se mnou s cílem okamžitě odstranit vzniklý stav. Na tomto jednání byla projevena společná vůle okamžitě vytvořit podmínky pro možnou dohodu ve sporné části zdravotnictví, zejména tím, že budou rozšířeny varianty hodnot pro jednání o konečných cenách a jejich způsobu. Byly dohodnuty přesné termíny a úkoly, které je třeba splnit tak, aby bylo dosaženo rámcové cenové dohody nejpozději do 10. 7. 1997. Zároveň byla deklarována společná vůle všech účastníků, že vzniklé zpoždění v jednání partnerů o úhradě této části zdravotní péče nemůže vést ke svévolné změně financování v českém zdravotnictví, k přesunu úhrady na pacienta.

Realizace nedělních dohod se neobešla bez problémů a poruch, které doposud trvají. Po celonočním jednání představenstva České lékařské komory, jehož jsem se zúčastnil, trvá rozhodnutí ČLK o doporučení o vybírání od pacientů. Dnes se znovu sejde správní rada a bude znovu hledat řešení. Cenová jednání mezi partnery jsou dohodnuta na 8. 7. Přesto nelze čekat na nezdar jednání. Jsme svědky toho, že zákonem vymezení účastníci dohadovacího řízení se v termínu nedohodli, a přitom platný zákon nevymezuje, jak v takovém případě postupovat. Tato legislativní situace vznikla zásahem Parlamentu, konkrétně sociálně demokratického klubu, do vládního návrhu zákona. V této informaci se nechci uchýlit k tomu, abych zde citoval svá slova přednesená v této parlamentní místnosti před několika měsíci při projednávání zmíněného zákona, kdy jsem upozorňoval na to, že to bude stát a osobně ministr zdravotnictví, na něhož bude uvalována odpovědnost za důsledky případné nedohody, aniž by měl možnost po úpravě zákona, která byla v Parlamentu provedena, do vlastního dohadovacího řízení zasáhnout.

Zkušenost posledních dnů potvrzuje, že tato legislativní situace vyžaduje řešení. Oznamuji sněmovně, že podle výsledků dnešního jednání správní rady uvážím, zda požádat vládu, aby požádala o vyhlášení stavu legislativní nouze a o hledání takového řešení, které by v případě, jako je tento, umožnilo zásah státu do rozhodnutí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministr Stráskému za jeho úvodní slovo. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se hlásí - zatím mám písemné přihlášky - paní poslankyně Fischerová, pan poslanec Janeček. O možnost vystoupit požádal pan ředitel pojišťovny VZP Jiří Němec a já mu slovo mohu udělit podle § 52 odst. 3 jednacího řádu pouze se souhlasem sněmovny. Myslím si, že by bylo vhodné v tomto okamžiku hlasovat o mém návrhu, abychom udělili panu řediteli Němcovi slovo.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 72 a ptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Konstatuji, že hlasování skončilo výsledkem 120 pro, 1 proti. Pan ředitel Němec dostane možnost vystoupit.

Domnívám se, dovolíte-li, vážené kolegyně a kolegové, že by bylo vhodné, aby pan ředitel vystoupil teď. Ale samozřejmě to předpokládá souhlas paní poslankyně Fischerové. (Poslankyně Fischerová: Samozřejmě souhlasím.) Děkuji, takže pane řediteli, máte slovo.

Ředitel VZP Jiří Němec: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem velice rád, že mohu před vámi vystoupit a vysvětlit stanovisko Všeobecné zdravotní pojišťovny, které je velice podobné se stanoviskem ostatních pojišťoven, a trochu osvětlit příčiny současného stavu.

Ono to vypadá jako prostá nedohoda. Ta nedohoda má hlubší příčiny, které mají určité důsledky do budoucna a určité kořeny v minulosti. Současný systém, řekněme, před vydáním nového seznamu výkonů bylo možné charakterizovat jako relativně stabilizovaný, mírně deficitní s tím, že deficit bylo možné dohnat určitým zmrazením úhrad zdravotní péče a počkáním na zvýšený výběr pojistného, a současně systém, kde se připravovaly zásadní systémové změny ve financování zdravotní péče.

Momentálně jsme v situaci, kdy de facto probíhá naprosto masivní změna motivačního prostředí poskytovatelů zdravotní péče, zejména v lůžkové péči, kde se přechází od výkonového systému financování na systém, řekněme, od prospektivních paušálů, který bude postupně od 1. 10. doplněn financováním podle diagnostických skupin. Podobné dohody nebo dohody analogické jsme dosáhli v případě stomatologů. I tam ten systém zdá se být poměrně usazený.

Nastal problém v případě ambulantní péče. Je vám známo, že od 1. 7. je v platnosti nový seznam výkonů, který v podstatě určuje ze 70 % způsob redistribuce nebo alokace prostředků ve zdravotnictví. Tento nový seznam výkonů se připravoval zhruba 4 roky v dohadovacím řízení, jeho gestorem nebo tím, kdo je za něj odpovědný, bylo ministerstvo zdravotnictví a tato příprava měla určité etapy. Bohužel, podle názoru VZP jedna zásadní etapa chyběla. Seznam výkonů se připravoval v podstatě subjektivním projednáváním odborných společností za účasti ČLK, pracovníků ministerstva i pracovníků pojišťoven s tím, že se dohadovaly úhrady jednotlivých výkonů. Ten problém tkví v tom, že se dohadovaly na subjektivní bázi. Již pana ministra Rubáše jsem upozorňoval, že příprava takového seznamu výkonů, zejména příprava seznamu výkonů v situaci, kdy existuje stávající seznam výkonů, stávající zaběhnuté financování, je v podstatě velice precizní statistickou prací, která se snaží objektivizovat ona subjektivní dohadování na úroveň, která odpovídá skutečně nákladům poskytovatelů zdravotní péče. Tato etapa určitého, řekněme, statistického vyhodnocení ve srovnání s tím, co je možné, v porovnání statistických relací s náklady poskytovatelů ambulantní péče prostě chyběla. Seznam výkonů byl vydán bez této etapy, bez těchto korekcí a již v době vydání, ještě před vydáním jsme předpovídali v podstatě důsledky tohoto vydání. Nový seznam výkonů byl kalkulován s hodnotou bodu 1 Kč, kterou poskytovatelé očekávali. Ten problém ovšem tkvěl v tom, že hodnota bodu 1 Kč není reálná. Není reálná z několika důvodů.

Za prvé analýzy seznamu výkonů ukazují, že seznam výkonů je nadhodnocený. Přiznávají to i poskytovatelé zdravotní péče, kteří se účastnili nebo analyzovali tento seznam. Zcela jednoznačně to prokazují analýzy, které se prováděly na makroekonomické úrovni. Přímý materiál, který je značnou složkou, zhruba 40% složkou celkové úhrady výkonů, je nadhodnocen podle našich analýz minimálně dvakrát. Stejně tak je nadhodnocen čas spotřebovaný pro jednotlivé výkony. Výsledkem je, že kdybychom přijali všechny regulace, které v seznamu výkonů jsou, zejména ty podstatné, časové, tak při hodnotě bodu 1 Kč tento nový seznam výkonů zakládá vyšší potřebu finančních prostředků zhruba ve výši několik desítek miliard korun. Náš původní odhad byl 45, ale s regulacemi to bude o něco méně, zhruba 30 mld. Kč navíc.

To je naprosto nereálné a víme to všichni. Proto se hledaly cesty, jakým způsobem nový seznam výkonů vůbec zavést. Paradoxně nastala situace, že abychom vydali nový seznam výkonů, zavedli nový seznam výkonů do praxe, musíme ho v podstatě opustit.

V nemocnicích jsme se dohodli na paušálu s tím, že podle nového seznamu výkonů se pouze zdravotní péče vykazuje a je tam naprosto jasná perspektiva, že seznam výkonů bude opuštěn, aniž by byl nahrazen novým.

V ambulantní péči v případě praktických lékařů jsme domluveni na kapitační platbě, která by měla nastat od 1. 10., čili i tam se nový seznam výkonů nebude aplikovat.

Problém je, že u specialistů - a to je poměrně silná skupina poskytovatelů - seznam výkonů jako takový je potřeba perspektivné používat, díky tomu, že jsou privátně pracující lékaři samostatní, kde nemáme - a ani ve světě není - adekvátní jinou formu úhrady jejich služeb.

Když jsme ovšem analyzovali, co se může stát v případě této sféry ambulantního fondu, zjistili jsme, že tento seznam výkonů je aplikovatelný pouze za předpokladu, že hodnota bude kolem 50 haléřů, čili poloviční, než s kterou se v seznamu počítá. To ovšem neznamená - a to bych chtěl zdůraznit - že z toho vyplývá, že zdravotníci mají zaplacenu pouze polovičku péče. To v žádném případě.

Modulace jednotlivých odborností ukázaly, že kdyby byl bod 1 Kč, seznam výkonů bychom použili tak jak je, se všemi regulacemi ze zákona, z vyhlášky, včetně časových omezení, tak průměrný hrubý zisk poskytovatelů ambulantní péče by se zhruba zečtyřnásobil, na zhruba 50 - 60 tisíc měsíčně. Hrubý zisk po odečtení nákladů. Průměrný hrubý zisk! To je samozřejmě úhrada, kterou asi plátce pojistného neplatí a platit asi jen tak nebude.

Česká lékařská komora, ačkoli není účastníkem cenových jednání, ale velice se angažuje, v podstatě postavila otázku tak, že hodnota bodu musí být 1 Kč za jakýchkoli regulací, ať jsou rozumné, nebo nejsou rozumné. Předložila několik návrhů, respektive společně jsme předkládali několik návrhů, které jsme se snažili vyhodnotit. Jeden z těch návrhů byl návrh pojišťovny v podstatě v přechodném období hodnotu bodu vůbec neurčovat, což se děje v nemocničním fondu, totéž jsme chtěli udělat v ambulancích, a také to stále navrhujeme, a nový seznam výkonů okamžitě začít upravovat, provést tam onu fázi, která chyběla před vydáním nového seznamu výkonů.

Toto řešení, ačkoli bylo z počátku komorou akceptováno, nebo alespoň představitelem panem prezidentem Svobodou, narazilo na určitý odpor části předsednictva s tím, že by nepřesvědčili lékaře o výhodnosti tohoto postupu. Navrhla se jiná varianta, která v podstatě spočívá v tom, že se bude platit podle starého seznamu výkonů, budeme vykazovat podle nového seznamu výkonů a budeme mít bod 1 Kč. Problém je, že bod 1 Kč budou mít lékaři pouze 14 dní v měsíci. Když rozhodla správní rada o těchto variantách, uvědomovala si zdravotní rizika pro pacienty, které z toho plynou. V okamžiku, když lékař zjistí, že hodnota bodu bude 1 Kč, která není zcela reálná, nicméně zaplatí asi polovičku péče prvních 14 dní, bude to mít v případě terénu nějaký praktický výstup na pacienta. Z toho důvodu správní rada již dvakrát tento návrh odmítla. Nenavrhla dokonce ani kompromisní návrh, který byl analogický, jenom s nižší hodnotou bodu a s mírnějším časovým omezením.

Řekněme si, že v podstatě všechny návrhy, které jsou, jsou návrhy, které vycházejí z toho, že se musí platit nějakou dobu podle starého seznamu výkonů. Čili tady nejde o nějaké navýšení prostředků. Jde tady o určitý princip a správní rada si byla vědoma, že v okamžiku když se přijme princip bod 1 Kč, může nastat negativní dopad na pacienta. Ne dnes, dnes se o úloze § 17 zákona 48, o veřejném zdravotním pojištění. Musím konstatovat, že problém, který momentálně nastal, by nastal i bez § 17. § 17 na toto vyhrocení problému nemá v podstatě vliv. Ten problém by se jedině separátně přenesl na jednání mezi jednotlivými pojišťovnami, tzn. mezi Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a poskytovateli a ostatními zdravotními pojišťovnami a poskytovateli. To odpovídá i zprávám, které se z těchto jednání odvíjejí, protože se vždycky říká, že Všeobecná zdravotní pojišťovna se nedohodla. Ony se nedohodly pojišťovny v cenových jednáních. Ale pokud by § 17 nebyl, šlo by o separátní jednání, která by vykazovala stejné problémy.

Svým způsobem § 17 v odst. 5 o cenových jednáních vytváří určitý prostor, abychom se vůbec momentálně mohli domluvit; tím, že nechám zasednout za jeden jednací stůl všechny pojišťovny se otevírá prostor pro realizaci určitých časových omezení, přísnějších než ze zákona, která možná budou určitým východiskem pro nějakou kompromisní variantu, která se možná dohodne dnes na správní radě.

Na druhé straně musíme objektivně uznat, že i kdyby nebylo nového seznamu výkonů a byl § 17, tak k určitému problému také dojde. Dojde k němu z toho důvodu, že Všeobecná zdravotní pojišťovna měla určitý ustálený způsob cenových jednání, která praktikovala ještě před působností tohoto paragrafu zhruba asi 1 rok, ta dohoda s poskytovateli měla ustanovení, že pokud se nedohodneme na hodnotě bodu, zůstává hodnota bodu stávající. Je otázka, jestli při existenci § 17 a při starém seznamů výkonů by všichni poskytovatelé, kteří jsou účastni cenových jednání, tuto dohodu respektovali. Nicméně zcela určitě by byl problém mnohem menší a nebyl by zdaleka tak vyhrocený.

Konstatuji, že stát nikdy do hodnoty bodu nezasahoval jinak než prostřednictvím svých zástupců ve správních radách. Osobně si nedokážu představit, že by stát mohl zasáhnout jiným způsobem než tím, že by se přiklonil k názoru pojišťoven. Protože když spravuji veřejné prostředky, musím si být vědom, že každé odchýlení od tohoto názoru, které by mělo určitý finanční dopad, znamená přidat prostředky do zdravotního pojištění.

Samozřejmě, že zdravotníci - a musím říci, že je třeba jejich snahu chápat jako legitimní - se snaží dosáhnout větších příjmů. Ve stávajícím systému, který je limitován - a zřejmě bude limitován vždycky - jedinou šancí pro získání lepšího příjmového ohodnocení zdravotníků jsou v podstatě tři varianty.

První varianta je taková, že se bude určitým způsobem optimalizovat - ale můžu to nazvat pravým slovem redukovat - síť ambulantních specialistů v pojistném plánu jako smluvních partnerů veřejného zdravotního pojištění. V pojistném plánu jsme kvantifikovali tuto redukci - kdyby nastala - do stavu, o němž se domníváme, že je optimální, a myslíme si, že by to přineslo zhruba 10 - 13 haléřů na jeden bod, tzn. v průměru na jednoho poskytovatele přibližně 8 - 10 tisíc hrubého zisku měsíčně. To je daň, kterou všichni zdravotníci ambulantní lékaři platí za to, že síť je o něco větší než je potřeba. Na druhé straně zajišťuje realizaci, řeknu oprávněnou, pro většinu poskytovatelů zdravotní péče. Počet ambulantních lékařů, kteří nemají smlouvu s pojišťovnami, je opravdu velice mizivý.

Byla učiněna dohoda s komorou, že tuto síť necháme ještě určitým způsobem v klidu, do doby, než budou připravena kritéria výběrových řízení, která by objektivně byla schopna rozhodnout, kteří lékaři jsou ti, kteří by měli zůstat v síti a kteří by se měli eventuálně přemístit jinam. Tuto dohodu Všeobecná zdravotní pojišťovna ctí.

Druhá možnost, jak získat větši příjmy pro lékaře a ostatní zdravotnické pracovníky v současném systému, je demotivovat zdravotníky k tomu, aby vydávali více peněz ze zdravotnictví. Problém je v tom, že nový seznam výkonů je v podstatě výkonový systém a jako takový dokonce způsobuje, že i motivace vydávat více peněz za materiál je ještě větší. Naštěstí se podařilo dosáhnout určité dohody s nemocnicemi, je tady určitá dohoda i s praktickými lékaři, i když tam materiálové výdaje jsou poměrně malé, a rýsuje se určitá dohoda i se specialisty, která by měla tuto motivaci potlačit.

A tato změna motivace by znamenala to, že by se vydávalo méně peněz za nadbytečný materiál, nadbytečné léky, a tím se získalo více peněz pro zasloužené odměnění lékařské práce.

Paradoxně nový seznam výkonů vyřazuje na určitou dobu regulace na předpisování léčiv, které měla už pojišťovna zavedeny, které ukázaly v prvním čtvrtletí výrazný účinek, kdy nám poprvé za existence VZP klesly náklady na preskripci o 6 % v jiném čtvrtletí, než je to obvyklé díky dovoleným, takže tyto regulace jsou přinejmenším na půl roku vyřazeny z činnosti a budou znamenat samozřejmě větší tlak na fondy zdravotního pojištění a menší možnost zvýšit odměňování pracovníků ve zdravotnictví.

Třetí možnost, která vlastně musí projít zákonem, je zvýšit objem prostředků, převést část na pacienta a podobně, ale to je záležitost Parlamentu a momentálně není okamžitým řešením.

Domnívám se, že VZP během tří měsíců - řekněme - jiného právního stavu udělala takový obrat nebo takovou přípravu změny financování zdravotní péče, která se v podstatě neudělala minulých pět let. Domnívám se, že jsme udělali maximum pro to, abychom se s rozhodující částí poskytovatelů zdravotní péče domluvili, a to, co zbývá, je sice malá část, ale poměrně samozřejmě výrazná i mediálně výrazná, nicméně i tam se domnívám, že je potřeba hledat kompromisní řešení jak ze strany komory, tak ze strany plátců pojistného.

Osobně se domnívám, že tak jak ty změny byly nastartovány, ačkoliv nejsou možná nyní viditelné, jsou to změny k lepšímu, které mají svůj vývoj před sebou. Možná, že rychlost, ke které jsme nuceni díky tomu, že de facto musíme paradoxně, když je vydán nový seznam výkonů, opustit tento seznam a opustit výkonový systém, je příliš velká a může být na závadu určité kvality řešení. Je to bohužel problém, do kterého jsme byli vhozeni ne vlastní vinou. My jsme na toto upozorňovali jak Ministerstvo zdravotnictví, tak ostatně i předsedu vlády, nicméně v dané situace není možné nic dělat.

Věřím, že v průběhu několika málo dní - v podstatě v úterý jsou cenová jednání - dojdeme ke kompromisní variantě, ještě další variantě, protože VZP už dnes nabízí dvě varianty, z nichž jedna je velice schůdná pro ambulantní lékaře.

Chtěl bych v závěru konstatovat, co konstatovala včera správní rada, že to nebyly pojišťovny, které vzaly pacienta jako rukojmí. Pojišťovny nikdy neprohlásily, že zpochybňují smlouvy s ambulantními lékaři. Naopak bylo jasné, že ne po cenových jednáních nabízíme variantu, která nabízí v podstatě ambulantním lékařům tytéž příjmy, jaké měli v minulosti, s určitou valorizací. Stejně tak peníze, které ambulantním lékařům přicházejí od pojišťoven, přicházejí v měsíci červenci ještě za červen, a nebyl tady důvod si stěžovat, že tady bude něco zadarmo, že nebudou peníze apod.

Velice lituji této záležitosti, ale ještě jednou konstatuji, co konstatovala včera správní rada, že to nebyly pojišťovny, které tímto způsobem vyhrotily tento stav.

Děkuji vám za pozornost, bylo mi ctí před vámi promluvit. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu řediteli Němcovi. Do rozpravy mám v tomto okamžiku tři přihlášky. Pro pořádek je ohlásím všechny tři. Napřed vystoupí paní poslankyně Fischerová, poté pan poslanec Josef Janeček a přihlásil se pan poslanec Špidla. Uděluji slovo paní poslankyni Fischerové.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Paní poslankyně omlouvám se, že vám vstupuji do řeči, sotva jste stačila sněmovnu oslovit, ale myslím si, že pokud jsme dokázali ve stručnosti a klidu vyslechnout pana ředitele Němce, měli bychom to dokázat i v případě naší kolegyně, paní poslankyně Fischerové. Takže prosím sněmovnu o klid.

***