Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(pokračuje Kopecký)

V kapitole Všeobecná pokladní zpráva budou mít okresy a obce vázány investice ve výši 615 mil. Kč, dávky sociální péče ve výši 400 mil. Kč, prostředky na platy hasičů ve výši 104 mil. Kč. Dopady jsou jasné. Řadu staveb bude nutno dále odložit, hasiči budou méně opravovat budovy a v obnově aut a techniky budou žít na úkor budoucnosti atd. Bohužel to však nejsou jediné problémy, které čekají okresy a obce v následujícím období. Víc než vládní škrty je postihne propad v daňových příjmech.

Např. v našem okrese je jasné, že plnění příjmů z daně ze závislé činnosti bude nižší asi o 7 %, propad příjmů z daně z podnikání právnických osob se odhaduje na 27 %, i u příjmů daně z podnikání fyzických osob se pravděpodobně nedosáhne ani úrovně roku 1996. Podíly obce na dani ze závislé činnosti podle platných rozpočtových pravidel závisí na tom, zda na jejich území je sídlo plátce nebo plátcova pokladna. Index podílu na příjmech z daně právnických osob závisí na velikosti obce.

Shrnu-li to, pak za současné situace to budou především malé obce, které budou na těchto příjmech bity, a to může vést až k likvidaci těchto malých obcí.

U škrtů např. vázání prostředků v oblasti sociální péče bych doporučoval spíše než restrikci uvažovat o jejich účelném vynakládání. Zejména se domnívám, že místo podpory v nezaměstnanosti je třeba podporovat zaměstnanost. Že efektivnější je vynakládat prostředky na tvorbu nových pracovních míst než pasivně přispívat na to, aby bylo možno žít bez práce.

Jsem přesvědčen, že je třeba včasnými aktivními opatřeními bránit růstu nezaměstnanosti, protože nezaměstnanost je rakovinou společnosti, ničí lidi psychicky i sociálně. Přitom některé signály nasvědčují tomu, že doba, kdy jsme se nemuseli nezaměstnaností zabývat, je dávno pryč. V našem okrese v krátkém časovém období stoupla nezaměstnanost ze 3 na 6 %, a to nejsme zdaleka jediní.

Nakonec ještě několik slov k pasáži vládního usnesení č. 229/97 z dubna, kde vláda vyzývá statutární orgány obcí k zabezpečení minimálně vyrovnaného hospodaření obcí v roce 1997 a sděluje, že orgány státní správy budou při poskytování účelových dotací v letech 1998 - 2000 přihlížet k tomu, jak se s uvedenou výzvou představitelé obcí vyrovnali.

Nejstručněji námitky představitelů obcí vyjádřilo kolegium primátorů, když v prohlášení uvedlo: Jedná se o retroaktivní akt, který se zpětnou platností zasahuje podstatným způsobem do již schválených rozpočtů samosprávných obcí, čímž ohrožuje realizaci naplánovaných investic a omezuje snahu o vytvoření nezbytných rezerv v rozpočtu obci.

Rozhodnutí vlády totiž nerozlišuje, zda případný deficit byl financován snížením zůstatku na účtech (základním běžném účtu a účtu rezervních fondů), nebo přírůstkem dluhů. Přitom například větší ekologické akce v obcích nešlo dělat bez příspěvku Fondu životního prostředí, který však vyžadoval spoluúčast obce z prostředků, které si obec shromažďovala na účtu Fondu rozvoje. Takže vláda chvályhodnou snahu obce šetřit a po nashromáždění prostředků investovat staví do úplně jiného světla, jako postup těch, kteří nešetří a na všechno si hned půjčí, a tak zvyšují celkové zadlužení obcí. Přitom už dnes má Svaz měst a obcí ČR řadu signálů, že okresní úřady místo individuálního posuzování typu deficitu z horlivosti zmíněným obcím zamítají žádosti o dotace šmahem. Neškodilo by, kdyby vládní činitelé dříve než k hospodaření něco vypustí z úst se s představiteli obcí o tom poradili. Děkuji vám za pozornost (Potlesk.)

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Robertu Kopeckému. Uděluji slovo panu poslanci Michalu Krausovi. Připraví se pan poslanec Vladimír Špidla.

Prosím všechny stojící poslance, aby buď laskavě usedli, nebo odešli do kuloárů.

Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vývoj plnění státního rozpočtu v letošním roce je vlastně nejdramatičtějším stavem od roku 1990, stavem, který naplnil spoustu řádků novin a časopisů, ale zdá se, že dramatičnost této situace necítí ani česká vláda a pohříchu ani Poslanecká sněmovna.

Zvláště mě mrzí, je rozpravu o státním rozpočtu a jeho plnění na letošní rok nesleduje ani předseda rozpočtového výboru parlamentu, jehož hlas v prvním čtení rozhodl o stabilitě tohoto státu, při konečném hlasování o státním rozpočtu rozhodl o šťastné budoucnosti našich dětí a při hlasování o důvěře vládě rozhodl o stabilitě české koruny. (Potlesk.) Domnívám se, že by měl tuto rozpravu podrobně sledovat, aby i v tomto případě jeho hlas rozhodl o dobrém výsledku hlasování našeho parlamentu.

O výsledcích hospodaření České republiky a plnění státního rozpočtu v prvním čtvrtletí tohoto roku už bylo v této sněmovně řečeno mnohé. Faktem je, že mnoho příliš růžových prognóz a hodnocení, která vedla k nemístnému optimismu při posuzování ekonomické situace v České republice, jsme se všichni společně dostali do situace, kterou jsme v této sněmovně neměli dosud možnost řešit. Výpadkem příjmů státního rozpočtu v důsledku prohlubování se ekonomické krize se v plné nahotě projevil nedostatek vymezení mantinelů, kompetencí, povinností, odpovědnosti i pravomocí vlády a parlamentu při nakládání se zákonem o státním rozpočtu. Vzájemné vazby jsou sice upraveny třemi základními zákony - zákonem o rozpočtových pravidlech, který v § 13 hovoří o rozpočtových opatřeních vlády, mezi něž patří i možnost vázat rozpočtové prostředky jednotlivých kapitol.

Ovšem v tomto paragrafu se hovoří o tom, že rozsah těchto rozpočtových opatření upravuje obecně závazný právní předpis, kterým by v případě státního rozpočtu měl být právě zákon o státním rozpočtu. Zákon o státním rozpočtu však rozsah zmocnění vlády neupravuje a hovoří pouze o možnostech změny rozpočtu, případně organizačních a metodických změn, což v tomto případě samozřejmě vázání prostředků není.

Jednací řád přitom ukládá, že v prvním čtení zákona o státním rozpočtu by parlament měl rozhodnout o rozsahu zmocnění vlády. Přestože v tomto roce již potřetí jsme o tom, že je potřeba v zákoně o státním rozpočtu rozsah zmocnění vlády stanovit, hovořili, ani při projednávání rozpočtu na letošní rok se rozsah zmocnění do zákona o státním rozpočtu nedostal. Tyto mantinely měl nahradit slib vlády, který bývalý ministr Kočárník v průběhu rozpravy celkem třikrát v této sněmovně zopakoval. V rozpravě při druhém čtení řekl doslova - cituji: "Chci v této souvislosti potvrdit příslib vlády a můj příslib, který jsem v prvním čtení dal v souvislosti s projednáváním zmocnění vlády, tj. že případné úpravy státního rozpočtu vládou nepřekročí 5 % objemu příjmů a výdajů."

Díky této větě byl zákon o státním rozpočtu schválen hlasy naivků, kteří uvěřili, že slib vlády je silnější než definice přímo v zákoně. Důsledkem neserióznosti vlády je fakt, že svůj slib porušila a dnes nám předkládá materiál, v němž jsou již souvislosti s plněním státního rozpočtu za první čtvrtletí letošního roku, kde navrhuje vázání rozpočtových výdajů v rozsahu podstatně vyšším než oněch přislíbených 5 %, a to přesto, že v průběhu rozpravy ke státnímu rozpočtu pronesl v této sněmovně bývalý ministr Kočárník - cituji:

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče. Za prvé prosím diskutující klub poslanců u pravých vchodových dveří, aby si vybral, na které straně dveří chce být. Ale pokud chce být tady, ať je zticha. Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Michal Kraus: "Již při schvalování rozpočtu vládou se prosazoval velmi tvrdý kurs na úspory a vláda tento kurs potvrdila. Ten se projevil i ve schváleném rozpočtu." Dvouprocentní škrt vytvoří pro některé resorty téměř neřešitelnou situaci. Týká se to celé řady resortů. Nabízí se tedy otázka, jakou situaci pro resorty, pro jejich činnost vytvářejí vládní škrty 4-5krát vyšší. Nelze dosáhnout stavu, kdy jejich činnost bude ochromena? Jak může parlament zabránit stavu destrukce, který rozhodně neměl v úmyslu při schvalování zákona o státním rozpočtu?

Chtěl bych této sněmovně na několika příkladech ukázat, jaká je situace tam, kde se rozhoduje o příjmech státního rozpočtu, tedy na finančních úřadech, které vlastně zabezpečují výběr daní.

Ještě před prvním balíčkem v dubnu t. r. se pracovníci finančních úřadů obrátili na tehdejšího ministra Kočárníka s dopisem, ze kterého cituji:

Jménem organizace, která zastupuje zaměstnance územních finančních orgánů v rámci všech finančních ředitelství v České republice, se na vás obracíme ve smyslu ustanovení § 18 zákoníku práce a vyjadřujeme vážné znepokojení nad stavem efektivity správy daní i stavem pracovních, mzdových a legislativních podmínek v činnosti územních finančních orgánů. Je paradoxem, že veškerá úsporná opatření plynoucí z nedostatečného naplňování příjmové stránky státního rozpočtu plně dopadají na územní finanční orgány a tím se dále podvazuje činnost při výběru daně.

Pracovníci se domnívají, že zvýšení vstupů do územních finančních orgánů podpořené odpovídajícím odměňováním se musí pozitivně projevit v příjmech do státního rozpočtu.

Po přijetí prvního balíčku se obrátili otevřených dopisem pracovníci finančního úřadu přímo na premiéra Václava Klause. Mimo jiné v něm hovoří:

Od začátku budování nového systému správy daní se potýkáme s rostoucími problémy a neustále doufáme, že se situace jednou zlepší. Opak je pravdou. Jsou na nás kladeny stále vyšší nároky a podmínky pro kvalitní práci se zhoršují. Se zvyšujícím se počtem novel daňových zákonů se zvyšuje náročnost práce kontrolních pracovníků. Špatná funkce a malá výkonnost výpočetního systému doslova brzdí práci pracovníků vyměřovacích oddělení.

V březnu a začátkem dubna letošního roku dokonce došlo zavedením nové verze počítačového systému k ochromení výpočetního systému. Zodpovědně se snažíme potýkat s daňovými úniky, avšak snaha v mnoha případech vychází nadarmo. V naší společnosti se objevila nebezpečná představa, že podvody se vyplácejí, a značná část podnikatelské veřejnosti se podle toho chová. Při kontrolách zjišťujeme velké množství případů zkreslování účetnictví a falšování daňových dokladů, které daňové subjekty používají k neoprávněnému čerpání odpočtu DPH a snižování daňového základu. Po celé republice jsou organizovány mafie, které v řetězcích vykazují fiktivní obchodní transakce za účelem podvodného inkasa nadměrných odpočtů. Legislativní možnosti postihu takovéhoto jednáni, doměření daně a trestní řízení, jsou minimální. Kontroly u těchto subjektů a dokazování daňových podvodů jsou v těchto případech již velmi podobné práci orgánů Kriminální policie a vyšetřovatelů hospodářských trestných činů.

Práce daňových úřadníků je náročná odborně i psychicky. Společenská vážnost tohoto povolání a platové ohodnocení jsou vzhledem k těmto nárokům nedostatečné. Kvalitní výkon daňové kontroly a správy - chápu, že se panu ministrovi tyto řádky špatně poslouchají, ale já bych jej poprosil, aby splnil svou zákonnou povinnost a zasedl na židli, ve které by měl sledovat rozpravu. Je to nejen slušné, ale i potřebné. Já zatím počkám.

Předseda PSP Miloš Zeman: Dobře. Vycházím z toho, že i pan ministr je člověk, a pokud se odebral mimo tuto sněmovní síň, mohl k tomu mít závažné a ospravedlněníhodné důvody. Doporučuji, abyste pokračoval dvě minuty. Pokud pan ministr se do té doby nedostaví, ale vidím, že už se dostavil, takže je všechno v pořádku.

Poslanec Michal Kraus: Kvalifikační předpoklad je minimálně středoškolské vzdělání, na vedoucí funkci je vyžadováno vzdělání vysokoškolské. Při těchto požadavcích a současných platových poměrech je téměř nemožné získat pro práci na úřadech mladé vysokoškolsky vzdělané pracovníky. Odchody vyškolených a zapracovaných daňových odborníků do soukromé sféry je pak logicky častým individuálním řešením pracovních i sociálních problémů. Platové ohodnocení nikterak neodráží ani tu skutečnost, že na rozdíl od jiných státních zaměstnanců, a to i zaměstnanců Ministerstva financí, nemohou pracovníci územních finančních orgánů vykonávat žádnou vedlejší pracovní činnost.

Nyní mi dovolte pár příkladů, na základě kterých pracovníci finančních úřadů zabezpečují opatření, která vyplývají z prvního balíčku. Opatření z druhého balíčku zřejmě už nebudou mít z čeho realizovat.

Při úspoře na pořízení a technickou opravu budov, ta čísla se týkají jednoho územního orgánu, mohou uspořit 12 mil. Kč za předpokladu, že zpomalí výstavbu, která se prodraží v dalších letech, a uhradí penále ve výši zhruba 250 tis. Kč. Mohou ušetřit při pořízení nového počítačového vybavení, tzn., že nezavedou nový počítačový systém, ušetří 6 mil. Kč. V případě, že neuzavřou žádnou dohodu o pracovní činnosti ani o provedení práce, mohou uspořit 400 tis. Kč. V případě, že budou porušovat zákoník práce a nebudou používat ochranné pracovní pomůcky, mohou uspořit 50 tis. Kč. V případě, že se nebudou dále vzdělávat, mohou ušetřit na učebních pomůckách 842 tis. Kč, pokud nebudou používat periodika jako Finanční zpravodaj, Obchodní věstník, Sbírku zákonů, Hospodářské noviny atd., nemají z čeho uspořit finanční prostředky na energii. Nemají z čeho uspořit částky na telefonní platby, na pojistné platby v bankách nemohou rovněž ušetřit. Na nájemném také ne. Mohou ušetřit na znaleckých posudcích, ovšem ty jsou nutné pro chod majetkových daní, pro exekuci atd. Mohou ušetřit až 50 tis. Kč. Na vzdělávání mohou ušetřit až 250 tis. Kč. Na kancelářském materiálu, jako jsou papíry, obálky atd., mohou ušetřit zhruba 10 tis. Kč. Bohužel, více šetřit nemohou.

Na úkor čeho tedy budou výběrčí daní realizovat úspory druhého balíčku? Na úkor samotného výběru daní? Jsou tedy vládní škrty ku prospěchu plnění zákona o státním rozpočtu, či naopak? A to nechci hovořit o dopadech škrtů do sociální sféry, do hospodaření obcí, o kterém tady bylo hovořeno, a zejména do ekonomické sféry. Navrhované škrty se plošně dotýkají všech kapitol státního rozpočtu, např. oblasti investičních výdajů v rozsahu zhruba 14,5 % a o něco méně v oblasti bydlení, což představuje vázání prostředků v objemu 1,7 mld. Kč. V oblasti dotací podnikatelským subjektům, včetně rozvojových programů na podporu drobného a středního podnikání, dochází ke škrtům v objemu 2,3 mld. Kč, tj. zhruba tolik, kolik se chce ušetřit výběrem daní od právnických osob, která má zabezpečit nastartování těchto podniků. Dochází ke krácení výdajů na výzkum a vývoj ve výši zhruba 3 mld. Kč atd.

Zatímco při tříměsíčním martyriu projednávání státního rozpočtu v Parlamentu došlo ke změnám v objemu výdajů a příjmů v rozsahu kolem desítek mil. Kč, vláda provedla ve schváleném zákoně o státním rozpočtu, který vyšel ve Sbírce zákonů a je závazný stejně jako ostatní zákony, změny v rozsahu desítek mld. Kč. Navíc změny, které zcela evidentně nemohou vést a ani nepovedou ke zvýšení ekonomického růstu. Je zde namístě tedy otázka, jaký vliv na skladbu státního rozpočtu mají volení zástupci daňových poplatníků, tedy Parlament. Proč se poslanci vládní koalice brání, jak zde v Parlamentu předvedli při projednávání zkrácené novely rozpočtových pravidel, tomu, aby Parlament jako tvůrce zákona o státním rozpočtu měl také možnost a kompetence dbát na jeho dodržování a plnění.

Vládní škrty vedou evidentně k většímu zpomalení růstu příjmů a nezajištění potřeb, které Parlament zákonem o státním rozpočtu stanovil, a Parlament tomu jen přihlíží. Považuji tento stav za neúnosný, neboť vláda jedněmi ústy volá po zpřísnění a zpřesnění legislativních norem, na straně druhé však trpí legislativní vakuum při dodržování ekonomického zákona č. 1 - zákona o státním rozpočtu. Díky nedokonale upraveným zákonům se potom zákon stává střelnicí pro neřízené střely škrtů - vem, kde vem - bez ohledu na následky.

Domnívám se, že je nejvyšší čas, aby si Parlament uvědomil, že je odpovědný za nejenom schválení zákona o státním rozpočtu, ale i za jeho splnění a za jeho plnění. Parlament nemůže být pouze jakousi převodovou pákou rozpočtové zvůle sboru 16 moudrých, kteří jsou shodou okolností ministry této vlády.

Pevně věřím, že si tento fakt uvědomí i ti, kteří svým hlasováním o zákonu o státním rozpočtu na letošní rok způsobili, že v tomto roce se Parlament sám sebe vystavil do role statisty.

Pevně věřím, že rozpočet na rok 1998 a hlavně jeho plnění bude probíhat v režii, která je obvyklá v zemích s vyspělými ekonomikami a v pevném právním rámci a prostředím kontrolních mechanismů Parlamentu, které jsou nutné a nezbytné. Bude nutné vymezit v prvním čtení zákona o státním rozpočtu přesný rozsah zmocnění vládě v návaznosti na zákon o rozpočtových pravidlech, a to v rozsahu od 1 do 5 % objemu schválených výdajů a příjmů tak, aby mohla dělat pouze změny v rozpočtu, a nikoli měnit rozpočet. Bude nutné v zákoně o jednacím řádu stanovit způsob projednávání změn státního rozpočtu v rozsahu na stanovený objem zmocnění vládě.

Pevně věřím, že toto si teď, dokud je ještě čas připravit potřebné úpravy pro projednávání zákona o státním rozpočtu na rok 1998, uvědomí jak ministr financí, tak celá vláda, ale i poslanci vládní koalice. Jinak může dojít k tomu, že návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok neprojde ani v prvním čtení. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Krausovi, jako předposlední se do rozpravy přihlásil pan poslanec Vladimír Špidla a poslední písemnou přihlášku do obecné rozpravy mám od pana poslance Pavla Maixnera. Prosím teď pana poslance Špidlu.

Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, většina předřečníků už se vyjádřila způsobem, kterým bych se vyjádřil i já, a proto z mého projevu zůstane jenom velmi málo.

Chtěl bych upozornit jenom na několik detailů, které naznačují, jak hluboká musí být krize, když vláda sahá k tak základním opatřením. Jedna z miliard, které mají být ušetřeny, má být ušetřena prostřednictvím zásahů do sociálního systému, tzn. zásahu do vyhlášek a zákonů. Jeden z těchto zásahů je nov. vyhlášky č. 182/1991 Sb., která znamená úsporu "170 mil. Kč" na příspěvcích pro motorové vozidlo. Jednou ze zvláštností této vyhlášky je, že lidem od 62 let výše nebude možné tento příspěvek poskytovat. Po mém soudu se jedná o jasný případ diskriminace podle věku a je to záležitost, která není v souladu s listinou práv a svobod, ani s dalšími našimi předpisy. Dalším podstatným zásahem bude novela vyhlášky č. 117/1995 Sb., která předpokládá úsporu 567 mil. Kč na přídavcích na děti. Dále novela zákona č. 1/1991 Sb., která předpokládá 220 mil. Kč, které by se ušetřily na podpoře v nezaměstnanosti, a to v době, kdy nezaměstnanost pravděpodobně prudce poroste.

Co je velmi podstatné, že škrty také zasahují rozpočtovou sféru jako takovou, zasahují její provozní výdaje a v některých situacích si myslím, že již není možné s jistotou zaručit fungování významných institucí. Mezi nimi mohu jmenovat Správu sociálního zabezpečení, kde, jak jsem byl informován, je riziko, že na přelomu září a října nebude na provozní výdaje.

Podstatný je i záměr s odebíráním 14. platu a zmrazení mezd v rozpočtových organizacích. Znamená to, že dojde nepochybně k poklesu reálného přijmu v těchto oblastech a že dojde pravděpodobně k odchodu vysoce kvalifikovaných specialistů. Znamená to, že státní správa ve všech možných aspektech ztratí svoji schopnost účinně fungovat, což je ideální prostor pro lobbisty a finanční barony.

Svým způsobem vláda vytváří situaci, kterou popsal jeden z českých kronikářů v těch pasážích, kde se zmiňoval o zlých letech po smrti Přemysla Otakara II. Vláda vytváří základní situaci pro to, aby státní správa přestala účinně fungovat.

Co považuji za zvlášť zajímavé a svým způsobem nezodpovědné, jsou určitá účetní a finanční kouzla, která mají docílit toho, aby došlo ke zdánlivému vyrovnání rozpočtu. K nim patří posun plateb záloh na důchody, které místo obvyklého procesu, kdy jsou přesouvány z rozpočtu za předchozí rok v prosinci do rozpočtu následujícího tak, aby mohly být placeny důchody již od prvního okamžiku, nebudou takto přesunuty a důchody budou placeny až z rozpočtu následujícího. To znamená jako výdaj rozpočtu roku 1998.

Podle mého názoru musí nepochybně dojít k tomu, k čemu došlo při výplatách mezd rozpočtovým organizacím minulý měsíc. Důchody nebudou zaplaceny v řádném termínu. Samozřejmě, důchodci to vydrží a rozpočet bude tímto finančním kouzlem alespoň zdánlivě vyrovnaný.

Vážené dámy, vážení pánové, je to pouze několik aspektů, které jsem považoval za nutné zmírnit v souvislosti se škrty ve státním rozpočtu.

Chtěl bych dále zdůraznit to, co se objevilo již také v několika projevech. Vlastně celé projednávání tohoto dokumentu je projednávání zoufale formální a přítomnost ve sněmovně také ukazuje, jakou váhu tomuto problému vládní koalice přikládá. Je to projednávání, které, ačkoliv zákon o státním rozpočtu to v zásadě přesunul do režimu vyhlášky o státním rozpočtu, nikoho příliš nezajímá a zřejmě, ať by padlo jakékoli usnesení, skončilo by zcela naprázdno. To je věc, kterou by parlament už napříště neměl připustit, a je nutné v dalších novelách zákona o státním rozpočtu zajistit, aby takto rozsáhlé škrty, které vytvářejí v podstatě rozpočet nový, svým způsobem rozpočtové provizorium, už byly podrobeny režimu přímého schválení parlamentem. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Špidlovi a jako poslední přihlášený je zde pan poslanec Pavel Maixner.

Zdá se, že se někomu z nás podařilo rozlít minerálku, prosím tedy, aby následující poslanec si vzal do ruky kapesník a tento stůl utřel v zájmu své vlastní sebezáchovy. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedo, vážení hosté, dámy a pánové, začali jsme projednávat zprávu o plnění státního rozpočtu za první čtvrtletí roku 1997 a analýzu příčin neplnění příjmů státního rozpočtu podle sněmovního tisku 229, sněmovní tisk vlády, a podle tisku 229/2 - stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu.

Nebudu ve svém vystoupení opakovat data ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu nebo všeobecně známé ukazatele naší ekonomiky. Budu se snažit své vystoupení prezentovat z pozice zodpovědnosti vlády a vládní koncepce k rozpočtu jako celku.

(Předsedající: Děkuji oběma poslancům, kteří se rukou společnou a nerozdílnou zasloužili o vysátí přebytečné vody, a prosím pana poslance Maixnera, aby pokračoval.)

To, že se neplní zákon č. 315/1996 Sb., o státním rozpočtu České republiky, víme všichni. Dokonce i většina z nás si je i vědoma, proč se neplní, ale již málokdo si připouští, že to zavinili, a má zodpovědnost za tento nepříznivý stav.

Při návrhu státního rozpočtu vládní koalice nepřipustila žádnou změnu a již řadu let prosazuje vyrovnaný státní rozpočet a v nedávné době byly ještě navíc tendence mít tuto vizi rozpočtu v zákoně.

To, že to byl předpoklad špatný, jako u desítky jiných odhadů této vlády, víme, ale nevíme stále, kdo se k tomuto přihlásí jako viník a vezme na sebe onu zodpovědnost. Myslím si, že zodpovědnost má vládní koalice a měla by jasně říci celému národu, proč je stávající rozpočet špatný, musí se škrtat a předělávat. Kde je pak zodpovědnost nejen od jednotlivých ministrů, ale i celé vlády?

Za stávajícího stavu naší ekonomiky by bylo nejmoudřejší pro celou vládu podat demisi a nechat vládnout někoho úplně jiného.

Co se týče koncepce přípravy a skladby státního rozpočtu, je zpráva nicneříkající a nikdo do dnešních dnů neslyšel tuto podstatu. Rozpočtový výbor Parlamentu České republiky sice přijímá svá usnesení na jakýsi rámec pravidel přijímání státního rozpočtu, ale mám za to, že tato pravidla jsou nedostatečná a hlavně nemají podstatnou rovinu hodnot pro skutečný schválený rozpočet na každý rok. Ano, koncepce skladby rozpočtu neexistuje, tvoří se z roku na rok a dochází jen k jakési improvizaci, která, jak je vidět, když není kde vzít na doplnění každoročního deficitního rozpočtu, nemá žádnou hodnotu.

Závěrem chci říci, že daná předložená zpráva jen kopíruje známá data, která známe, neklade důraz na řešení a nikde nikdy nezaznělo, kdo tento stav zavinil. Navrhuji Poslanecké sněmovně tuto zprávu nepřijmout. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Maixnerovi a konstatuji, že je to poslední písemná přihláška, kterou jsem dostal do obecné rozpravy. Nicméně táži se, zda si ještě někdo přeje v obecné rozpravě vystoupit. Jelikož tomu tak není, obecnou rozpravu uzavírám a otevírám rozpravu podrobnou. Do podrobné rozpravy jsem žádnou přihlášku nedostal. Vidím, že se hlásí pan poslanec Recman. Teď nevím, jestli jako zpravodaj, pak budete mít samozřejmě i závěrečné slovo, nebo jako poslanec. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Svatomír Recman: Vážená sněmovno, já jsem jako zpravodaj tady přednesl návrh usnesení rozpočtového výboru. Po konzultaci i s panem ministrem Pilipem, ministrem financí, bych ho chtěl, a myslím, že je teď vhodná doba, trochu zpřesnit a precizovat. Po věcné stránce se tam nic nemění, pouze formulačně je to zpřesněno.

(Předsedající: Promiňte, pane poslanče, abychom mohli s plnou bedlivostí poslouchat váš návrh, žádám znovu a velmi naléhavě všechny poslance, které rozpočet nezajímá, aby opustili zasedací síň, protože nás svým hlasitým hovorem ruší. Pokračujte, pane poslanče.)

Využívám této možnosti a v podrobné rozpravě bych upřesnil ten návrh na usnesení Poslanecké sněmovny takto:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky:

I. Bere na vědomí zprávu vlády o plnění státního rozpočtu České republiky za první čtvrtletí 1997

II. Schvaluje

1. informaci o opatřeních k zajištění vyrovnanosti státního rozpočtu v roce 1997 schválených usnesením vlády České republiky č. 229/1997,

2. návrh dalšího vázání rozpočtových prostředků v rámci stabilizačního rozpočtového programu vlády schválených usnesením vlády České republiky č. 356/1997.

Děkuji. Tolik zpřesnění usnesení rozpočtového výboru.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, pane poslanče. Předpokládám, že sám sobě jako zpravodaj předáte tento návrh usnesení, a až budeme hlasovat, budete nás provádět zákruty jednotlivých navržených variant.

Nicméně ještě se musím zeptat, zda si někdo přeje vystoupit v podrobné rozpravě. Jelikož tomu tak není, podrobnou rozpravu uzavírám a táži se jak předkladatele, tak zpravodaje, zda si přejí před hlasováním závěrečné slovo. Nejdříve se ptám navrhovatele, tedy pana ministra Pilipa. Pan ministr si slovo nepřeje. Hlásí se pan místopředseda Honajzer.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já myslím, že v tomto okamžiku je nutné po všem, co jsme si vyslechli u tohoto bodu, diskutovat v klubech o všech možných návrzích usnesení. Proto v tomto okamžiku žádám o třicetiminutovou přestávku pro jednání klubu. Domnívám se, že bude lepší, aby eventuální závěrečná vystoupení, budou-li si je navrhovatel a zpravodaj přát, zazněla až zítra před hlasováním.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu místopředsedovi Honajzrovi, Stejně tak jako v úterý i dnes samozřejmě vyhovuji. Vyhlašuji přestávku do 21.00 hodin, a protože jsme se dohodli, že skončíme jednání ve 21.00 hodin, konstatuji, že budeme pokračovat zítra ráno v 9.00 hodin. Přeji vám příjemný zbytek dne.

(Schůze přerušena ve 20.31 hodin.)

***