Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Pane poslanče, já nevím, mám-li vážně reagovat, zda jste opravdu myslel vážně to, co jste zejména v závěru řekl. Chci vám však něco říci. Nedávno prezident republiky uspořádal podle mého míněni nesmírně důležitou schůzku některých politiků tohoto státu, předsedů a místopředsedů čtyř politických stran, všech stran koaličních a sociální demokracie. Doufám, že mi nebudete vyvracet, že tyto strany získaly nějakou důvěru občanů ve volbách. Koneckonců v době, kdy vaše strana byla u moci, jsme těch svobodných voleb, ve kterých bychom mohli zjišťovat mínění občanů, mnoho nezažili. Tito politikové nepochybně reprezentují nějaký politický názor a u pana prezidenta se shodli na jedné věci - že je bytostným zájmem občanů tohoto státu o členství v NATO usilovat. Prostě se na tom shodli.

Máte-li za to, že jejich rozhodnutí je nesprávné, je to váš názor. Uplatňujte jej v příštích volbách a snažte se získat co nejvíce hlasů pro svoji stranu. Tento demokratický stát vám umožňuje účastnit se voleb a je to dobře, že to umožňuje. Já přece nejsem proti tomu. Mně ale neříkejte, že nejsem-li proti tomu, abyste měli právo zúčastnit se demokratických voleb, musím nutně být pro váš názor. Já váš názor nesdílím, pane poslanče.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministrovi.

Konstatuji, že v souladu s jednacím řádem už nelze přejít k dalším interpelacím, a proto bod "Interpelace" končím.

Drahé kolegyně, drazí kolegové, byl jsem v úterý vámi zcela oprávněně kritizován, že jsem vyhlásil přestávku na večeři na pouhých 30 minut. Z této kritiky jsem si vzal poučení, a proto vyhlašuji přestávku na večeři do 19.15 hodin, kdy budeme pokračovat přerušeným bodem, který se týká státního rozpočtu. Přeji vám dobrou chuť.

(Schůze byla přerušena v 18.23 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 19.12 hodin.)

Předseda PSP Miloš Zeman: Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, prosím, abyste zaujali svá místa v zasedací síni, prosím pracovníky Kanceláře, aby zvukovým znamením upozornili poslance a aby zejména sdělili dvěma hlavním osobám právě projednávaného bodu, tj. panu ministru Pilipovi a panu zpravodaji poslanci Slavomíru Recmanovi, že jejich účast na zasedání bude nesmírně závažná. Za jednu minutu budeme začínat.

Prosím pana poslance Dostála, jehož jsem viděl v doprovodu pana prezidenta Voleníka, aby informoval pana prezidenta, že se samozřejmě počítá s jeho vystoupením v rozpravě, bude-li si to přát.

Kolegyně a kolegové, jedna minuta uplynula. Pan místopředseda Ledvinka při přerušení tohoto bodu již otevřel všeobecnou rozpravu, pan poslanec Recman zasedl na lavici zpravodajů. Prosím, aby spolu se mnou tuto rozpravu sledoval a shromažďoval případné návrhy na usnesení.

V této chvíli uděluji slovo jako prvnímu do obecné rozpravy panu poslanci Jaroslavu Gongolovi, připraví se tentokrát nikoli jako zpravodaj, ale jako diskutující, pan poslanec Recman.

Doufám, že pan ministr Pilip je přítomen. Pokud není, je to jeho škoda. Prosím pracovníky Kanceláře, aby pana ministra upozornili, že § 19 odst. 1 platí při dostatečně benevolentním výkladu i pro neposlance.

Prosím pana poslance Gongola, aby se ujal slova, připraví se poslanec Recman.

Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedo, dámy a pánové, již samotný název projednávaného bodu...

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče. Prosím všechny kolegyně a kolegy, aby si uvědomili, že peníze jsou důležité až v první řadě a že projednáváme problematiku rozpočtu. Prosím, ztište se, případně přesuňte své diskuse do kuloárů. Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Jaroslav Gongol: Děkuji pane předsedo..., to je zpráva vlády o plnění státního rozpočtu za l. čtvrtletí roku 1997 včetně analýz příčin neplnění státního rozpočtu, dává tušit, že hodnocení daného období ze strany poslanců bude velmi kritické. Konec konců je to po dlouhé době poprvé, kdy i z úst předních představitelů vlády, v tomto případě pana ministra Pilipa, slyšíme kritická slova na současný ekonomický vývoj.

Dosud mi to vždy připomínalo ono známé rčení, že "tu pětiletku splníme i kdybychom ji měli plnit sedm let". Byl bych rád, kdyby to znamenalo určitý obrat směrem k reálnějšímu myšlení a chování této vlády.

Po podrobném prostudování zprávy vlády o...

Předseda PSP Miloš Zeman: Kolegyně a kolegové, já vím, že nejsme mateřská školka, přesto prosím kolegyni Emmerovou a další diskutující o klid. Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Jaroslav Gongol: ...plnění státního rozpočtu za 1. čtvrtletí 1997, kterou jsme si na 11. zasedání sněmovny vyžádali, však musím konstatovat, že tato obsahuje bohužel především popisné nahromadění jednotlivých skutečností, bez pokusu o vyhodnocení jejich vzájemných souvislostí a odvození analytických závěrů.

Obsahuje sice tzv. balíček 1 a balíček 2, ale zřejmě budete se mnou souhlasit, že to jsou převážně restriktivní, a nikoli prorůstává opatření. Tato zpráva je v podstatě výčtem špatných východisek.

Příčiny zpomalení dynamiky výkonů produkčních odvětví po velkém poklesu ze začátku devadesátých let, kdy byla zahájena tzv. transformace ekonomiky, vidí jinde, než skutečně jsou, nebo jsou okrajové. Je to prý především v omezeném stavu peněžních zásob, to je ono opatření ČNB, tak často kritizované, v nepříznivém vlivu povětrnostních podmínek, zhodnocení reálného směnného kurzu české koruny, nízké nezaměstnanosti apod.

Nezabývá se tedy důsledky chybně provedené privatizace, která dlouhodobě vedla k oslabení konkurenceschopnosti průmyslu.

Nehovoří nic o do poslední chvíle obhajované absenci aktivní hospodářské politiky vlády a nekonečném papouškování teze, že vše vyřeší všemocná ruka trhu.

Zpráva neuvádí vládní iniciativu při uvolnění inflačního mzdového vývoje v oblasti státní správy v loňském předvolebním období a navazující mzdovou nákazu ve výrobních odvětvích. Ta samozřejmě zesílila po proklamacích o možném zdvojnásobení mezd a důchodů do roku 2000, kterou jsme často v předvolebním boji slyšeli.

Nedoceňuje odpovědnost ministerstva financí za chybné ocenění příjmové stránky státního rozpočtu, ale zejména za nedůslednost při vymáhání daňových a nedaňových nedoplatků. Bohužel z tohoto stavu ani nevyvozuje závěry pro potřebné zlepšení legislativy. V obecných souvislostech je třeba vidět význam této zprávy z hlediska současné politické a hospodářské krize. Pro posouzení stavu státního rozpočtu je proto nezbytné připomenout chování a přístup vlády k celkovému hodnocení ekonomiky. Ještě na tzv. žofínském fóru (zazněl zvonec) 11. března t. r. pan premiér vycházel z diagnózy vymknutého kotníku ekonomiky a zastával např. tyto názory: Česká ekonomika vstoupila do fáze posttransformačního ekonomického růstu, který letos přesáhne 4 %. Bylo to sice méně než 5,4 %, která byla zakotvena ve státním rozpočtu pro rok 1997, ale ještě to znělo optimisticky. Bez inflace v důsledku restriktivních opatření ČNB z loňského léta je prý vykupována vyšší ztrátou tempa ekonomického růstu, než bychom si všichni přáli.

Nelze prý souhlasit s tím, že je třeba učinit zásahy do zahraničního obchodu, čelící státní podpoře exportu existující v zahraničí. Údajný nesoulad mezi růstem produktivity a růstem mezd není alarmující. Ale již 27, března t. r., tj. 16 dnů později, vydává Mezinárodní měnový fond zprávu, ve které velmi kriticky hodnotí stav v rozpočtové, monetární a ekonomické politice této vlády. Teprve pak přiznává pan premiér, že HDP poroste jen okolo 2 až 2,5 % a vláda přichází s tzv. balíčkem, kdy navrhuje restrikci státního rozpočtu o 25,5 mld. korun, krácení mezd v rozpočtových a příspěvkových organizacích o 4,2 mld. korun transferu pro obyvatelstvo o 3,3 mld. korun. Dále vláda slíbila částečnou ochranu domácího trhu pomocí tzv. depozit, prioritu domácím dodavatelům při veřejných zakázkách, podporu zemědělcům proti subvencovaným dovozům apod.

Ale již za další měsíc je vláda donucena přiznat, že se dopustila řady chyb v hospodářské politice, že v dubnu nereagovala dostatečně na všechny problémy. V duchu požadavku Mezinárodního měnového fondu musela přijít s tzv. druhým balíčkem, aby byl zajištěn vyrovnaný rozpočet na r. 1997, a slíbit na rok 1998 přebytkový rozpočet ve výši 10 mld. korun. I tak vláda nebyla schopna naplnit požadavek Mezinárodního měnového fondu, který po nás nereálně požaduje přebytek ve výši 2 - 3 % HDP, tj. 28 - 42,5 mld. korun.

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče. Kolegyně a kolegové, musím vyzvat levou, střední i pravou stranu Poslanecké sněmovny bez ohledu na politickou příslušnost, aby se ztišila, a apeluji na vás, např. na pana poslance Langra a další, jednoduchým argumentem. Když vy budete, kolegové, mluvit, tak budete také považovat za poněkud nezdvořilé, když se během vašeho projevu budou vaši posluchači bavit. Cokoliv nechcete, aby druzí činili vám, nečiňte prosím ani vy jim. A pokud chcete diskutovat, jděte pryč do kuloárů. Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Jaroslav Gongol: Děkuji, pane předsedo. Vládou přislíbený přebytek ve výši 10 mld. korun představuje pouze asi 0,6 % HDP. Toto omezení se samozřejmě projeví v zaostávání modernizace z vlastních zdrojů, čímž se zrychlí proces ovládnutí české ekonomiky zahraničními společnostmi.

Existuje zde ještě další riziko ze lhůt splatnosti eurobondů emitovaných v minulém roce a počátkem letošního roku. Pro jejich splacení bude zapotřebí ve druhém pololetí vyčlenit 19 mld. korun a v lednu a únoru příštího roku dalších 17 mld. korun, což činí celkem přes 1 miliardu amerických dolarů. Lze reálně uvažovat, že na rozhraní r. 1997 a 1998 tento fakt vyvolá další spekulace o devalvaci české koruny.

Tyto skutečnosti je nutné brát v úvahu při přípravě rozpočtu na rok 1998, jinak tento rozpočet bude opětovné nestabilní jako v letošním roce. Dle předložené zprávy se nadále počítá s pokračováním nezdravého postupu, při kterém se odkládaly platby, aby byl formálně udržen vyrovnaný rozpočet. Např. v roce 1996 byla odložena na letošek splátka majetkové újmy peněžních ústavů ve výši 839 milionů korun a záruk za úvěry nemocnic ve výši 273 milionů korun.

Tím vznikl nový výdaj ve výši 1,1 mld. Kč. Tento chce ministerstvo řešit tím, že navrhuje přesunout platby záloh pro výplatu důchodů z konce prosince letošního roku na začátek ledna 1998 a z rozpočtu tohoto roku tak ušetřit 0,9 mld. Kč. Pokládám to za řešení pouze optické nebo jinak za pštrosí politiku, který strká hlavu do písku, aby se zachránil před písečnou bouří.

Dle této zprávy se dále navrhuje další deformace struktury příjmů, které se stále více opírají o nepřímá zdanění obyvatel a o pojistné na sociální pojištění a oslabuje se úloha zdanění podniků. Jsou zde další návrhy na snížení daně u právnických osob, dokonce na 29 %, jak jsme mohli slyšet při včerejším jednání, a to dokonce ze strany poslance ODS.

Pravicové strany se takto předbíhají ve snižování výše daní, a to v situaci, kdy vyhlašují balíčky, protože se nenaplňuje státní rozpočet. Přitom tento materiál neobsahuje žádné rozumné zdůvodnění snížení očekávané dynamiky příjmů hluboko pod míru inflace.

Daňové příjmy ve státním rozpočtu pro rok 1997 počítaly s indexem růstu proti roku 1996 ve výši 112,6 %. Po prvním balíčku to bylo 105,4 % a po druhém balíčku je to už jen 101,5 %. Tzn. výpadek příjmů ve výši 31,4 mld. Kč.

Jaké je tedy naše stanovisko k předloženému materiálu? Především nemůžeme souhlasit s postupem vlády, který znamená pokus o vyloučeni Parlamentu ze schvalování závažných změn rozpočtového zákona. Trváme na tom, aby byl dodržen příslib pana Kočárníka, který při schvalování rozpočtu na rok 1997 považoval za takovouto hranici 5%ní snížení státního rozpočtu.

Vyslovujeme nespokojenost s prací ministerstva a finančních úřadů při zajišťování rozpočtových příjmů v situaci, kdy naše vláda tvrdí, že transformace ekonomiky je úspěšná. Připomíná to až příliš tvrzení o tom, že operace se zdařila, ale pacient zemřel.

Je třeba okamžitě navrhnout příslušné legislativní úpravy, a to především v dílčí novelizaci např. obchodního zákoníku, zpřísňující podmínky pro zakládání, rozdělování a zánik společností, omezení dispozice se základním jměním, zvýšení odpovědnosti společníků za závazky vůči státu tak, jak je uvedeno v příloze č. 2 na str. 1 předloženého materiálu.

Je třeba systémově řešit dlouholetý nešvar neplacení vzájemných pohledávek podniků, který po poslední devalvaci koruny vůči zahraničním měnám a zvýšení úrokových sazeb v bankách se stal ještě daleko hrozivějším problémem. Ten, kdo má peníze, raději je uloží v bance na vysoký úrok a svým obchodním partnerům beztrestně neplatí.

Domníváme se rovněž, že daleko lepším řešením by bylo zkrácení odpisových lhůt, zejména u technologií, místo stále omílaného zviditelňování se některých stran na snížení daně z příjmů.

Považujeme rovněž za nevyhnutelné zakázat používání prostředků Fondu národního majetku pro krytí běžných rozpočtových výdajů. Tyto prostředky naopak je třeba usměrňovat do skutečného rozvoje výroby, která je limitující pro nastartování ekonomiky. Rozvoj výroby na vysoké technické úrovni společné s vysokou produktivitou práce považujeme za rozhodující, ale bohužel v našem státě stále považovanou za popelku.

Za několik dnů, které jsem v této sněmovně prožil, vím, že tím nic nevyřeším, ale přesto navrhuji přijmout toto usnesení:

Poslanecká sněmovna s předloženou zprávou nesouhlasí. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Prosím pana zpravodaje, aby zaregistroval tento předložený návrh.

Uděluji slovo panu zpravodajovi, ale v tomto případě panu poslanci Svatomíru Recmanovi. Připraví se pan poslanec Robert Kopecký.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, vážená vládo, vážená sněmovno, vystoupil jsem k uvedené problematice již na minulé, 11. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy nebyl k dispozici písemný podklad, dnes sněmovní tisk 229. Uvedené situaci odpovídal i můj návrh na usnesení Poslanecké sněmovny, který vám na této 12. schůzi byl rozdán písemně.

Poslední, třetí bod mého návrhu již není aktuální, neboť vláda tímto sněmovním tiskem informovala poslance a sněmovnu o naplňování příjmové stránky státního rozpočtu a jeho salda tak, jak to bylo obsaženo v mém návrhu na usnesení, který z důvodu toho, že schůze byla přerušena, nebyl schválen a ani projednán.

Druhá stránka věci je o tom, jak hodnotím účinnost opatření přijatých vládou. Zde se asi neshodneme, ale nadále považuji opatření přijatá vládou za nedostatečná, defenzivní, zaměřená především na restrikci, což mě vedlo k vyjádření nespokojenosti s činností vlády v souvislosti se zabezpečováním zákona o státním rozpočtu v 1. čtvrtletí letošního roku. Tato nespokojenost s tímto stavem trvala u mne celé pololetí, protože zatím nedošlo k pozitivnímu obratu, naopak negativní tendence v naplňování příjmové stránky rozpočtu se prohloubily a výsledkem bylo i zhoršení salda státního rozpočtu z 8,5 mld. Kč ke konci 1. čtvrtletí na téměř 15 mld. ke konci června. Přitom vláda až do poslední chvíle zachovávala optimistický pohled. Např. v předložené zprávě vlády o plnění státního rozpočtu České republiky za 1. čtvrtletí 1997 se uvádí, že - cituji - hospodaření státního rozpočtu v 1. čtvrtletí 1997 ukazuje na prohlubující se napětí mezi příjmy a výdaji.

Z toho mohu pochopit, že kdyby nebylo napětí, asi by bylo všechno v pořádku. S takovýmito závěry nemohu souhlasit.

První vlaštovkou, která současnou situaci hodnotí blíže realitě, je až informace o opatřeních k zajištění vyrovnanosti státního rozpočtu v roce 1997 schválených usnesením vlády ČR č. 229 z roku 1997, kde je vývoj státního rozpočtu v 1. čtvrtletí hodnocen poprvé jako nepříznivý. Je to alespoň minimum přiznání neúspěšnosti ekonomické situace a naplňování zákona o státním rozpočtu v průběhu celého letošního prvního pololetí.

Výrazný skluz v příjmech státního rozpočtu se netýká jen příjmů států, ale i obcí. Ty se v řadě případů dostávají do složité a mnohdy neřešitelné situace.

Vážená sněmovno, byl jsem jako poslanec a člen rozpočtového výboru osloven zastupiteli a starosty obcí bruntálského okresu v Severomoravském kraji s cílem upozornit nás, zákonodárce, na tíživou finanční situaci v obcích v letošním roce, na velice špatnou situaci zejména v oblasti naplňování příjmové stránky drtivé většiny obecních rozpočtů. Považuji proto za legitimní seznámit s těmito názory poslance ctěné sněmovny a ústavní činitele z exekutivy, kteří jsou zodpovědní za řešení těchto problémů. Starostové uvádějí, že v roce 1996 a zvláště pak v letošním roce dochází k velmi nepravidelnému naplňování obecních příjmů, zejména příjmů daňových. Situace je taková, že naše příjmy nízké ve srovnání s obcemi ležícími v centru nebo na jihu republiky jsou naplňovány opožděně a v letošním roce přímo katastrofálně. V průběhu byly příjmy v našich obcích naplněny za 1. čtvrtletí 1997 na 10 %. Ke konci května je naplnění příjmů na úrovni 23 %, nejsou tedy naplněny ani na úroveň 1. čtvrtletí.

Vzhledem ke skutečnosti, že daňové příjmy jsou nejvýznamnějším zdrojem našich příjmů, potýkáme se s problémy, jakým způsobem zabezpečit nemalé a důležité úkoly, které na nás, obce, stát postupně přenesl a dále hodlá přenášet.

Pro osvěžení připomínáme: obce jsou povinny ze zákona zabezpečit činnost zásahové jednotky sborů dobrovolných hasičů, provoz předškolských a školských zařízení, osvětlení obce a její čistotu, přispět na příměstskou dopravu, dotovat provoz knihoven a další.

Rovněž vykonávají přenesenou státní správu. Zde je největším problémem výplata sociálních dávek, které vyplácíme průběžně po celý měsíc. Na jejich výplatu však dostáváme finanční prostředky až ke konci běžného měsíce a tím nepřímo dotujeme po určitou dobu stát z vlastních rozpočtů. Stávající stav nás nutí z prodeje obecního majetku financovat základní potřeby obcí, jinými slovy projídat svůj majetek. V době, kdy bude tento majetek vyprodán, budou obce postaveny před neřešitelný problém, protože další zdroje příjmů nemají.

Z našeho pohledu je proto nezbytné přistoupit k jiným zásadám na přerozdělování daní obcím. Je krajně nevýhodné, abychom dostávali daně nepravidelně po skončení pololetí nebo celého roku. Vždyť my musíme zabezpečovat provoz nepřetržitě a úvaha o tom, že si můžeme naspořit, je zcela nereálná. Z čeho spořit, když přidělené prostředky pokrývají zhruba 65 % našich potřeb? Máme za to, že stejným způsobem, jakým je deklarována podpora podnikání v České republice a řady jiných oblastí, by měl stát začít také vážně uvažovat o podpoře obcí, o definovaném přístupu při financování jednotlivých oblastí. Jsme si vědomi, že řešení tohoto problému se očekává především od nás, ale dost dobře nejsme schopni nést odpovědnost za rozhodnutí, která se nás bezprostředně dotýkají, ale na která nemáme nejmenší vliv.

Velmi bychom uvítali, kdyby se naším problémem zabýval Parlament ČR. Dovolujeme si doporučit, zda nebude výhodnější pro financování obci zvýšit podíl daně fyzických osob ze závislé činnosti, která je pravidelná a jejíž výběr je jistější než např. u daně z příjmu právnických osob, která je navíc každoročně snižována. V závěru nám děkují starostové za pochopení a věří i v naši pomoc.

Vážená sněmovno, naplňování příjmové stránky obecních rozpočtů včetně příjmů daňových se vlády a parlamentu bezprostředně dotýká. Vláda prostřednictvím Ministerstva financí předkládá parlamentu zákon, ve kterém se stanoví i zásady přerozdělování mezi centrem a obcemi. Jsou v této věci proto všechny tři subjekty přímo zaangažovány. Chápu upozornění starostů obcí jako podnět nikoli jen pro zamyšlení, ale zejména pro řešení uvedené nepříznivé situace v příjmech obcí.

V tomto případě bych chtěl požádat zejména ministra financí, aby uvedené podněty Ministerstvo financí analyzovalo a navrhlo přijatelný způsob řešení.

V současné době probíhá intenzvní práce na přípravě státního rozpočtu na rok 1998 a zde se otvírá prostor jak pro Ministerstvo financí, tak i pro vládu, aby se zde našly a pomohly obecním rozpočtům tuto situaci řešit. To je i smyslem mého vystoupení, je to i obsahem upozornění starostů se žádostí o pochopení a pomoc.

Protože jsem členem městského zastupitelstva od r. 1990, jsou mi uvedené problémy velice dobře známy a plně se stavím za názory a podněty starostů, se kterými jsem vás, členy tohoto ctihodného zastupitelského sboru, seznámil. Jsem si vědom, že tyto problémy nevyřešíme při projednávání tohoto bodu ani na dnešní 12. schůzi. Je to podnět, který bychom měli vyřešit pro příští dny. Právě z tohoto pohledu bych rád znal i názor ministra financí na tuto problematiku. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Věřím, že pan ministr financí věnoval pozornost tomuto projevu. Kolegyně a kolegové, dříve než udělím slovo panu poslanci Kopeckému, chtěl bych konstatovat, že naším velmi milým hostem je prezident Nejvyššího kontrolního úřadu pan Lubomír Voleník, kterému samozřejmě udělím slovo, jakmile o ně požádá. Jen o tom informuji.

Ještě než udělím slovo panu poslanci Kopeckému, zaregistroval jsem faktickou či technickou poznámku - já to někdy nerozeznám - od pana poslance Jaromíra Palase.

Poslanec Jaroslav Palas: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že probíhala živá diskuse u lavice, kde sedí pan ministr, dovolte mi, abych fakticky reagoval na to, co zde řekl pan kolega Recman, aby pan ministr lépe pochopil a vyslyšel to, co se v okresech děje.

V podstatě dochází k tomu, že vznikají bohatší okresy a chudé a velmi chudé okresy. Jestliže vznikají chudé okresy, vznikají chudé školy, chudé obce, chudé nemocnice atd. atd. V okrese Bruntál se sešlo 30 starostů, kteří konstatovali to, co zde pan poslanec Recman přednášel. V tom okrese je v současné době 18 mil. deficit ještě před škrty vyplývajícími z balíčku.

Já osobně vidím tuto situaci jako neřešitelnou. Dovolím si, pane ministře, vám předat zápis z tohoto jednání včetně podpisů starostů, a chtěl bych vás požádat, abyste na tu situaci nějakým způsobem reagoval a mým prostřednictvím starostům odpověděl. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Vyčerpal jste přesně dvouminutový limit faktické poznámky, pane poslanče. Nyní má slovo pan poslanec Robert Kopecký, připraví se, pokud si do té doby nebude přát vystoupit, pan prezident Voleník, pan poslanec Michal Kraus.

Poslanec Robert Kopecký: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, nebudu zde hovořit o příčinách propadu rozpočtu na rok 1997 už po několika počátečních měsících roku a o tom, kdo za neutěšenou hospodářskou situaci odpovídá. K tomu bude příležitost vyjádřit se v jiném jednacím bodě.

Chtěl bych se však zabývat zejména tím, zda se vláda ve zprávě zabývala dostatečně příjmovou stránkou rozpočtu, nakolik jsou jednotlivé subjekty rozpočtových kapitol při škrtání rozpočtu rovny, jaké budou dopady rozpočtových škrtů na hospodaření okresů a obcí.

První závěr, který musí i nezaujatý čtenář tisku 229 učinit je, že vláda zpracovala tuto zprávu naprosto alibisticky. Za celkový schodek veřejných rozpočtů za první čtvrtletí 1997 ve výši 10,1 mld. Kč, z toho deficit státního rozpočtu 8,5 mld., může podle této zprávy vlády všechno možné - od počasí přes pomalý hospodářský růst zemí EU až po nízkou adaptabilitu našich podniků na rostoucí konkurenci ze zahraničí, ale nenajdete zde ani zmínku o tom, že by snad nějakou vinu měl např. špatný výkon funkce státní správy. Přitom základní příčinou problémů rozpočtu jsou potíže na příjmové straně, a to především špatný výběr daní.

Navíc těžiště neleží např. v nedostatcích inkasa daně z přijmu právnických osob, kde lze záležitost svést na nižší tempo růstu HDP a vyšší dynamiku odpisů firem, jako např. při inkasování DPH.

Chtěl bych proto, kdyby mi pan ministr financí vysvětlil, jak fungují finanční a celní úřady, když od r. 1993 vzrostly daňové nedoplatky u DPH ze 7,5 mld. na téměř 22 mld. Kč v roce 1996, nebo nedoplatky spotřební daně z výše 816 mil. na 6,5 mld. Kč. Kdyby státní správa pracovala tak jak má a vybírala daně nekompromisně, jak je zvykem v civilizovaných zemích, o většině škrtů v rozpočtu bychom se pak za současné nepříliš dobré hospodářské situace nemuseli vůbec bavit.

K tomu však ve své zprávě vláda nenavrhuje sebemenší opatření. Přitom z nejedné strany už zaznělo, že je krajně naléhavé posílit motivaci správců daní na maximálním výběru daní, resp. cel, v rámci daných zákonů, a to pozitivními i negativními dopady na jejich mzdové prostředky.

V usnesení č. 356 ze dne 18. června 1997, jímž se vážou rozpočtové prostředky v rámci stabilizačního rozpočtového programu vlády, se praví, že "břemeno nákladů opatření na obnovení rovnováhy je nutno racionálně rozložit na všechny sektory ekonomiky". To je bohulibá zásada, nicméně se podívejme, jak se v praxi plní. Jsou určité oblasti, na které tíha hospodářské situace dopadne naplno. Je to např. průmysl, když vláda hodlá přes svou nynější proexportní rétoriku snížit dotace na EGAP z 1 244 mil. Kč na 844 mil. Kč, tedy o třetinu, s podivuhodným zdůvodněním, že zákon o podpoře exportu stejně brzo schválen nebude. Nebo na důchodce, když vláda hodlá valorizovat důchody v delších časových intervalech, čímž budou důchody valorizovány jen ve výši 70 % skutečného růstu spotřebitelských cen.

Na druhé straně stejná vláda svým rozhodnutím nejprve v dubnu přidá peněžním ústavům na tzv. majetkové újmě 839 mil. Kč, a jako by to nestačilo, ještě v červnu přidá dalších 300 mil. Kč. Přitom každému musí být jasné, že zvýšení úrokových sazeb u vkladů si peněžní ústavy bohatě vykompenzovávaly změnou úroků u úvěrů s vyhlašovanou úrokovou sazbou a nových úvěrů, takže jejich nové "ztráty" na starých předlistopadových úvěrových smlouvách z oblasti bydlení jsou jen fiktivní. V čem je tedy to proklamované "racionální" rozložení zátěže na všechny sektory, když zatímco třeba průmyslový sektor nese tíži nové situace zplna, bankovní sektor, jako už potolikáté, má vytvořeno zcela zvláštní zacházení?

Jestliže kvůli úsporám hodlá vláda postihovat na životní úrovni občany a třeba v sociální oblasti měnit i zákony, nevidím důvod, proč se zde - s poukazem, že jde o mandatorní položku - do bohatého resortu ještě přisypává více než jedna miliarda! Bankovní sektor přes různá oddlužení, kapitálová posílení a záchranné bankovní operace vyinkasoval za posledních sedm let více než desítky miliard z kapsy nás, daňových poplatníků. Žádám ministra financí, aby vysvětlil, proč v době vyžadující oběti od všech česká vláda vytváří bankovnímu sektoru možnost na situaci ještě více parazitovat.

Několik slov o dopadech opatření vlády na hospodaření okresů a obcí. Dotace okresním úřadům a obcím - kapitálové výdaje - činily v roce 1996 částku 10 mld. 683 mil. Kč, na rok 1997 bylo naplánováno 5 mld. 895 mil. Kč, v dubnu dotace vláda snížila o 1 mld. 499 mil. Kč. Neinvestiční dotace okresům a obcím byly v rozpočtu 1997 naplánovány na 18 mld. 523 mil. Kč, v červnu je vláda pokrátila o 504 mil. Kč.

***