Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministru Skalickému. Táži se pana poslance Zajíce, zda si přeje položit doplňující otázku. Není tomu tak, děkuji, pane poslanče.

Nyní uděluji slovo panu poslanci Václavu Exnerovi s interpelací na pana ministra Ivana Pilipa. Připraví se pan poslanec Jan Vik s interpelací na pana ministra Josefa Zieleniece.

Poslanec Václav Exner: Pane ministře, v podvojném účetnictví musí věřitel zaúčtovat vystavenou fakturu, a to i např. fakturu na úrok z prodlení nebo penále, přímo jako tržbu, s vlivem na vykázání zisku, ze kterého se potom odvádí daň z příjmů, a to i v tom případě, kdy mu dlužník nezaplatí, a tudíž žádnou tržbu a z ní vznikající zisk také nemá.

Na druhé straně dlužník, který jeho pohledávku neuhradí, ji zúčtovává jako náklad, i když mu ve skutečnosti žádný náklad nevznikl. Tento fiktivní náklad pak také ke konci roku sníží jeho daňový základ tím, že je počítán mezi náklady, což je nutné pokládat v tomto smyslu za značně problémové, příp. nemorální.

Takovému člověku vznikají také často značné finanční zdroje, které vlastně drží neoprávněně, zatímco věřitel svoje finanční zdroje neobdržel a často mu to působí vážné problémy, např. nemusí mít dostatek prostředků na mzdy, není třeba schopen uhradit zdravotní a sociální pojištění apod.

Analogická situace vzniká v oblasti daně z přidané hodnoty. Dlužník získává neoprávněné zdroje prostřednictvím odpočtu daně z přidané hodnoty, i když tuto daň v rámci své platby neuhradil svému věřiteli. Na druhé straně může dokonce získat odpočet z této daně. Naopak věřitel daň z přidané hodnoty odvádí, i když žádnou platbu neobdržel.

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče, zbývá vám 20 vteřin.

Poslanec Václav Exner: Já jsem si toho, pane předsedo, vědom. Děkuji za upozornění.

Tyto jevy, které se v současné době staly masovými, jsou existenčním problémem pro mnoho firem i soukromých podnikatelů. Návrhy zákonů, které projednáváme, na ně nereagují. Chtěl bych se vás zeptat, co s tím chcete dělat.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Odečetl jsem vám 10 vteřin za své upozornění, že vám zbývá 20 vteřin, takže bilance je vyrovnaná. Prosím pana ministra Pilipa, aby odpověděl na vaši interpelaci.

Ministr financí ČR Ivan Pilip: Pane předsedo, pane poslanče, vaše interpelace se vztahuje k principu podvojného účetnictví a napadá jeden z jeho základních principů, který je při zachování logiky systému velmi těžko možné změnit. Je mi zároveň známo, že podáváte obdobný pozměňovací návrh v rámci projednávání novely daňových zákonů, ale musím říci už předem, že z pohledu Ministerstva financí nebude možné s vaším návrhem souhlasit.

Musím tady shrnout ty hlavní důvody, proč tento přístup platí a proč musíme trvat na základních stavebních kamenech té logiky podvojného účetnictví, přestože respektuji to, co vy říkáte, že některým podnikatelům způsobuje problémy. Tedy těm, kteří účtují v podvojném účetnictví. V jednoduchém účetnictví je ta situace jiná.

Jde tedy o to, že při účtování prodeje zboží se tento prodej v účetnictví zachytí ve chvíli, kdy zboží je převzato, tedy kdy přechází vlastnictví zboží na kupujícího. Pokud je provedena okamžitá úhrada, tak je možné souběžně účtovat souvztažně i přírůstek peněžních prostředků, nicméně pokud tato úhrada následuje s určitou časovou prodlevou, je toto vyúčtováno jako pohledávka.

V okamžiku prodeje zboží je tedy v obou uvedených případech vyúčtován výnos z prodeje a v nákladech je zaúčtována hodnota prodaného zboží. Těmito položkami, vlastně jejich saldem, je ovlivněn základ daně. A to bez ohledu na to, jak jste uváděl, zda tato úhrada za odebrané zboží proběhla či nikoli.

Vzhledem k tomu, že úkolem účetnictví je věrně obrážet a zachycovat stav majetku a závazků, a náklady a výnosy účetní jednotky, je tento postup v soustavě podvojného účetnictví - to podtrhuji - jediný možný.

Je skutečností, že účetní jednotka vykazuje výnosy i v okamžiku, kdy nejsou podloženy příjmem peněžních prostředků. A vykazuje také náklady v okamžiku, kdy nejsou podloženy výdajem peněžních prostředků. Nicméně odklad platby je zachycen na účtech pohledávek a závazků v celkové soustavě účetnictví prostřednictvím souvztažných zápisů těch jednotlivých účetních operací.

Z hlediska daně z příjmů - to je klíčová otázka, byť to platí do jisté míry i pro daň z přidané hodnoty - je nutné si uvědomit, že plátce platí daň nikoli z celé tržby, ale z rozdílu mezi tržbou a příslušným nákladem, který souvisí s uskutečněním této tržby, tedy ze zisku z prodeje tohoto zboží.

Tady musím říci, že považujeme za nezbytné, aby každý, kdo dodává zboží, si velmi dobře zajišťoval jeho splatnost, aby docházelo k určitému zajištění plateb. Jakkoli si uvědomuji, že zejména pro začínajícího podnikatele nebo menší firmy toto může být problém. Vzhledem k určitému neblahému zvyku části naší ekonomiky odsouvání splatnosti se může stát problémem, je nutné tu vymáhatelnost plateb zajišťovat jiným způsobem ze strany podnikatele samotného.

Nicméně v těch případech, že se ani toto nezdaří, je tady také jistá vstřícná pomoc ze strany našeho daňového systému vůči této firmě. A to pro případ, že pohledávka vzniklá z prodeje zboží není uhrazena ve sjednané lhůtě splatnosti, zákon o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů umožňuje vytvářet k pohledávkám po lhůtě splatnosti opravné položky. To znamená zahrnovat do nákladů zákonem určenou část této pohledávky.

To znamená snižovat následně celkovou částku, ze které se potom vypočítává daň, kterou je firma nebo podnikatel povinen platit.

Abych uvedl příklad. Např. u pohledávky 12 měsíců po lhůtě splatnosti se jedná o výši 33 % z celé pohledávky, a to nikoli jen z části pohledávky, která vstupuje do základu daně z příjmů. Záleží tedy při tom konečném zatížení daňovou povinností pro jednotlivého podnikatele, jaká zisková marže je v této pohledávce obsažena. Ale je nutné vycházet z toho, že ve většině případů jde o vyšší marži, než je uvedené procento, i s přihlédnutím k částce DPH v pohledávce obsažené.

To, co jsem uvedl, se samozřejmě netýká pohledávek s delší lhůtou splatnosti, která v daný okamžik ještě nenastala.

To je základní logika systému a na druhé straně určitá pomoc vůči těm, kteří se dostávají do problémů s těmi nesplacenými pohledávkami. Ale pokud jde o systém sám, je nutné konstatovat, že v dané oblasti není nesoulad mezi účetnictvím a daněmi. Naopak daně vycházejí z účetnictví samého, a pokud bychom pro účetnictví volili jinou logiku než dříve popsané odlišování zápisů o změně vlastnictví a o změně finančních toků, není-li provedeno ve stejnou chvíli, pak by byla celkově narušena nebo vůbec zlikvidována logika podvojného účetnictví, tak jak z ní vychází nejen náš právní řád, ale i celkové uzance v praxi naprosté většiny zemí.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministru Pilipovi. Táži se pana poslance Exnera, zda si přeje položit doplňující otázku.

Poslanec Václav Exner: Vážený pane ministře, jsem v zásadě seznámen s celým systémem podvojného účetnictví a také s tím, jaká logika je jeho pilířem. Samozřejmě já si myslím, že logika podvojného účetnictví je správná. Bohužel problém, který vzniká novým podnikatelům, toto všechno neřeší. Ani v zajišťování dobré splatnosti bohužel v podmínkách, které se u nás v současné době vytvořily, a to i ze strany státních orgánů, není jednoduché dojít k cíli.

Podobně zákon o rezervách řeší skutečně tuto problematiku jen dílčím způsobem. Nejsem autorem pozměňovacího návrhu, o kterém jste se zmiňoval, nicméně jde o určitý pokus, jak ovlivnit pozitivním způsobem vzniklou situaci. Jsem toho názoru, že není možné rezignovat na to, jaká situace se vytvořila, a že je nutné lidem, kteří jsou tímto postiženi, ještě více pomoci, než se v současné době děje. Chci vás k tomu vyzvat.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Toleroval jsem vám tři vteřiny, pane poslanče. Prosím pana ministra.

Ministr financí ČR Ivan Pilip: Chci v zásadě potvrdit, že Ministerstvo financí je připraveno hledat cesty, jak pomoci těm, kteří se díky této problematice dostávají do potíží. Nicméně upozorňuji na to, že to nemůže být změnami v daňovém systému, které by mohly zakládat jiné nespravedlivosti, např. v datacích různých převodů a dalších věcí, což by byla věc, která by se mohla začít objevovat v případě zase opačného rozchodu mezi zápisy do účetnictví a z nich vypočítávaných daňových povinností.

Myslím, že hlavní role státu - a to nejen v právní rovině, ale vůbec ve vytváření určitého klimatu - musí být ve vynutitelnosti splácení pohledávek, to znamená zpřísnění vymáhatelnosti dluhů, respektování pravidel, že dluhy se musí splácet, zrychlení činnosti obchodních soudů a zprůchodněním zákona o konkursu a vyrovnání, který by skutečně vedl k tomu, že ten, kdo nemá na zaplacení momentálně, nemůže s tím žít do nekonečna a v klidu dále fungovat, ale že jeho firma jde do konkurzu a z konkurzní podstaty se uhrazují také pohledávky za těmi, kteří mu v dobré víře své výrobky dodali. To jsou hlavní cesty, kterými se stát v této oblasti chce vydat, resp. chce zesílit. Možnosti daňových zákonů v této oblasti už považuji za velmi omezené.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministrovi. Nyní má slovo pan poslanec Jan Vik s interpelací na pana ministra Josefa Zieleniece. Připraví se pan poslanec Karel Vymětal s interpelací na pana ministra Miloslava Výborného.

Poslanec Jan Vik: Pane ministře, obracím se na vás ve věci nehorázných požadavků sudetských Němců, kteří - odvolávajíce se na výroky vašeho náměstka Kovandy, podle něhož Česká republika chystá opatření, která by umožnila vracení židovského majetku, event. odškodňování - zneužívají situace a vznášejí v této souvislosti také své požadavky. Podle Sudeťáků jde o výsledek nátlaku ze Spojených států, protože vlivné židovské organizace podmiňují přijetí České republiky do NATO právě restitucí židovského majetku.

Pane ministře, můžete tvrzení o tomto nátlaku potvrdit či vyvrátit?

Sudetoněmecký landsmanšaft dále míní, že zábrany pro uplatnění sudeťáckých nároků postupně mizí, konkrétně požadavek trvalého bydliště v České republice, české občanství a restituční hranice 25. únor 1948. První podmínka padla, druhá byla oslabena. Bude-li vyhověno žádostem o vrácení židovského majetku, padne - podle Sudeťáků - poslední překážka. To by podle Sudeťáků byl důvod k novým nadějím i pro ně, pro sudetské Němce.

Rád bych vás, pane ministře, požádal o osvětlení celé záležitosti a o informaci, jak se hodlá vláda k této problematice postavit. Rád bych od vás slyšel jasné stanovisko, že v žádném případě vaše vláda drzým požadavkům sudetoněmeckého landsmanšaftu nikdy - zdůrazňuji slovo nikdy - nevyhoví. Děkuji za odpovědi.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana ministra zahraničí.

Místopředseda vlády ČR Josef Zieleniec: Pane předsedo, pane poslanče, dotazy, které položil pan poslanec Vik, česká vláda už mnohokrát zodpověděla. Pro nás je samozřejmé, že platí, že pro restituce je časovou hranicí 25. únor 1948. Pro nás je samozřejmé, že česká vláda nebude se zabývat požadavky na vrácení majetku, které slyšíme někdy z některých sudetoněmeckých kruhů.

Je také zjevné, že deklarace, kterou jsme podepsali se Spolkovou republikou Německo a kterou schválila také tato sněmovna, jasně říká, že tyto otázky patří minulosti, že česko-německé vztahy se zaměří na budoucnost a že tato budoucnost je těžištěm toho, co se v česko-německé relaci odehrává. Zejména společný osud v rámci integrující se Evropy, zejména spolupráce, pokud jde o integraci České republiky do Evropské unie, do Severoatlantické aliance, jsou klíčovými momenty, které ovlivňují také česko-německé vztahy. Deklarace také otevírá cestu ke spolupráci v mnoha dalších oblastech.

Je nesmírně důležité po všem, co v česko-německých vztazích jsme prožili, abychom intenzivně rozvíjeli především pozitivní spolupráci ve všech možných rovinách. Nejedná se jen o rovinu politickou či diplomatickou, ale o kontakty mezi občany, o obchod, kulturní spolupráci, o spolupráci příhraniční a přeshraniční. Takže toto je těžiště česko-německých vztahů. Tady vidíme jejich perspektivu.

Pokud jde o zmiňovaný odkaz na výrok mého náměstka Kovandy, mluvil o připravovaném gestu ve vztahu k židovské komunitě. Jedná se o to, aby zlato, které bylo zabaveno židovským občanům v průběhu období Slovenského státu a které se nachází v trezorech naší státní banky, formou humanitárního gesta, formou zřízení případné nadace, která by přispěla na účet, který by židovská komunita v Čechách a na Slovensku považovala za důstojný, a hodnota tohoto zlata byla využita na tyto účely.

Předseda PSP Miloš Zeman: Kolegové, je nás zde poněkud málo, ale děláte na tento nízký počet neobvyklý vysoký hluk. (Zvonění zvonce.) Prosím proto o klid. Pokračujte, pane ministře.

Místopředseda vlády ČR Josef Zieleniec: Děkuji, pane předsedo. Pokud jde o nátlak Spojených států amerických ve věcech restitucí, chtěl bych říci, že žádný takový nátlak neexistuje. Jsme suverénní stát, u nás platí naše zákony a o zákonech rozhoduje právě tato sněmovna. Děkuji pěkně.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministrovi. Táži se pana poslance Vika, zda si přeje položit doplňující otázku. Nepřeje. V tomto případě nastupuje pan poslanec Karel Vymětal s interpelací na pana ministra Výborného a pan ministr Výborný bude objektem další interpelace poté od pana poslance Milana Loukoty. Prosím pana poslance Vymětala.

Poslanec Karel Vymětal: Vážený a milý pane předsedo, dámy a pánové, páni ministři, ve své interpelaci se obracím na pana ministra obrany Výborného. Pane ministře, vydal jste nedávno krásnou barevnou propagandistickou listovku na křídovém papíře, dostali ji také všichni poslanci. Je to také s fotografií a podpisem.

Zde uvádíte, cituji "se naše země jednoznačně vyslovila pro členství v NATO a Evropské unii". Pane ministře, možná, že se vaše země skutečně jednoznačně vyslovila pro členství v NATO, nikoli ovšem Česká republika. Pokud ale máte na mysli skutečně Českou republiku, musím vám položit otázku, jakým právem si dovolujete mluvit za Českou republiku, když i vy víte, že podle posledního průzkumu mezi občany pouze 37 % občanů souhlasí se vstupem do NATO. Víte, pro mě je Českou republikou většina občanů. Těch zbylých 63 %. A za ty byste měl mluvit i vy, pokud se cítíte být ministrem vlády České republiky, a nikoli v rozporu s Ústavou ministrem menší části občanů České republiky. Žádám vás, pane ministře, o stanovisko.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Vymětalovi, prosím, pana ministra obrany.

Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, vaše slova byla ostrá a jejich tón byl ještě ostřejší, než jsem si představoval. Ale to už tak bývá v parlamentech světa, že političtí protivníci hovoří ostrým tónem, v ostré dikci a možná často i ostřeji, než by sami chtěli.

Ale ta otázka, kterou jste zmínil, je otázkou vskutku velmi vážnou a já si myslím, že je to otázka, která vyžaduje hlubokou debatu. Nás politiků, ať už jsme přesvědčenými zastánci zapojení České republiky do euroatlantických struktur, do NATO a do evropských struktur, do Evropské unie, ale i těch politiků, kteří prostě toto přesvědčení nemají. Já, pane poslanče, si nečiním ani vnitřní představu, že bych vás přesvědčil o tom, že je užitečné pro občany této země, pro tuto zemi, pro tuto naši vlast usilovat o členství v Severoatlantické alianci. Vy zkrátka máte politický názor jiný, ale netvrďte, že je to názor většiny. Názor většinový to prostě není.

Konec konců, když jsme my poslanci tohoto Parlamentu, nejen členové vlády, ale poslanci Parlamentu a senátoři Senátu usilovali o zvolení, a nebudete pochybovat o tom, že ve svobodných a demokratických volbách, předkládali jsme občanům tohoto státu své volební programy, předkládali jsme jim své představy o tom, jak tuto zemi řídit vnitřně a jakou zahraniční politiku nabídnout občanům této země. A lišili jsme se v názorech. Politikové Komunistické strany Čech a Moravy nepředkládali svým voličům zahraniční politiku, která by nabízela vstup do Severoatlantické aliance, ani politikové strany SPR-RSČ tu představu nepředkládali a byli v tom ostří a ostře formulovali své názory, politikové ostatních parlamentních stran zcela bez vytáček předložili občanům tohoto státu před svobodnými volbami svůj názor - jednoznačný: je třeba usilovat o členství tohoto státu v Severoatlantické alianci a je třeba usilovat o členství tohoto státu v Evropské unii. Jednoznačně tento názor předložili občanům této země před svobodnými volbami. Pravda, lišily se, řekněme v některých procedurách, a to víme v jakých, je tu názor sociálních demokratů, že k členství v Alianci je třeba použít referendum, já tento názor nesdílím, mám argumenty proti, sociální demokraté (někteří) mají argumenty pro. Ale v té věcné části jsme se nelišili. Předložili jsme tyto programy, předložili jsme je před volbami a občané nám ve svobodných volbách dali nějaká procenta hlasů. A dali nám je tak, jak nám je dali. A vy reprezentujete v této sněmovně politickou stranu, která nezískala se svým programem většinu a získala velmi menší podporu občanů, než právě ony ostatní politické strany, které pro začlenění republiky do NATO jsou.

Já bych, pane poslanče, vám v této souvislosti chtěl říci několik slov o tom, proč si myslím, že ta politika, se kterou jsme předstupovali před voliče a se kterou jsme získali drtivou většinu mandátů v Poslanecké sněmovně i v Senátu, je pro občany tohoto státu politikou dobrou, a dokonce si myslím, že bezalternativní pro naši bezpečnost.

Víte, pocit bezpečí velmi souvisí s tím pojmem bezpečnosti a já jsem přesvědčen, že platí úvaha, že dokud necítím žádné nebezpečí, neuvědomuji si, jak je důležité toto bezpečí chránit, toto bezpečí budovat a zabránit tomu, aby mohlo být nějak ohroženo. Kdybychom spoléhali na to, že teď necítíme žádné nebezpečí, že teď necítíme žádné ohrožení, a nechali věc být, nestarali se o otázky obrany tohoto státu, otázky armády tohoto státu, mohlo by se stát, historie přináší mnoho případů, velmi tragických příkladů pro osudy národů, mohlo by se stát, že v okamžiku, kdyby bezpečnost byla ohrožena, bylo by již pozdě podnikat účinné kroky k tomu, aby bezpečnost, aby bezpečí mohly být obnoveny a mohly být zajištěny.

Možná se vám to zdá nějaké abstraktní nebo odtažité, ale já si myslím, že zajištění bezpečnosti je bytostným problémem každého občana v každém státě, v každém státě na světě, jde o bezpečí jeho samotného, jde o bezpečí jeho rodiny, jeho přátel, jeho nejbližších. Když bychom my politikové, demokraticky zvolení politikové, nechali se ukolébat nějakou současnou situací, nepřemýšleli o těchto otázkách a nepodnikali účinné kroky k tomu, abychom na tyto otázky hledali rozumné odpovědi, chovali bychom se nejen lhostejně, ale chovali bychom se nesmírně nezodpovědně.

Znovu říkám: začít budovat bezpečnost, začít budovat obranu státu až v okamžiku, kdy se objeví něco konkrétně nebezpečného, by bylo nejen nezodpovědné, ale bylo by to i velmi pravděpodobně velmi málo účinné. Proto je tak důležité starat se o výstavbu našeho bezpečí, starat se také o výstavbu armády a její dobrou činnost. Samozřejmě v té souvislosti nemůže si rozumný občan nepoložit otázku, zda je vůbec možné pojem bezpečí, pojem bezpečnosti, pojem výstavby armády, nějakým způsobem ekonomicky vyjádřit, dát tomuto pojmu podobu, nějaké přesné nákladové vyjádření.

Já si myslím, že je to opravdu velmi obtížné, protože na jedné straně platí, že kvalita a výše bezpečnosti je v přímé souvislosti s náklady, které stát na bezpečnost a na armádu vynaloží. A na druhou stranu samosebou platí, že reálné náklady vynaložené a vynakládané na obranu nemohou být nekonečné, nemohou nedbat na ekonomické možnosti každé země, každého státu, že je třeba zvažovat takové cesty, které nezruinují nějak ekonomiku státu, nezruinují nějak sociální smír státu a přitom účinným způsobem zabezpečí, aby stát zůstal suverénní a aby onen pocit bezpečí každého občana nebyl ohrožen, nebo nebyl ponechán stranou nějakému optimistickému nicnedělání, které by nebylo žádným optimismem, které by bylo v podstatě velkou hloupostí.

A tady se ukazuje, že alianční spojenecká ochrana bezpečnosti je ekonomicky výhodnější než spoléhání se na to, že každý stát, a my nejsme nějak velký stát, zabezpečí svou obranu sám pro sebe a sám o sobě.

A z toho také vyrostla myšlenka Severoatlantické aliance. A nejenom z toho. To by bylo samozřejmě velmi málo. Vyrostla z toho, že obrana každého státu může být mnohem efektivnější, když není věcí jen toho jednoho státu, ale když se spojenci mohou spolehnout jeden na druhého, nemusí zůstávat osamoceni v případě nejen nějakého konkrétního nebezpečí, ale i v případě prevence. A tak už dávat dopředu dobré signály tomu, aby žádný konflikt vůbec nevznikl. I z toho vyrostla aliance. A také ze zkušenosti, že se tímto společenstvím států touto aliancí velmi účinně odstranila rivalita, dokonce historická rivalita mezi mnohými evropskými státy, mnohými evropskými národy, rivalita, která koneckonců byla v Evropě příčinou dvou velmi těžkých válek v tomto století, válek, které se rozrostly z tohoto kontinentu i na kontinenty ostatní a které měly svůj kořen v nepřátelství mezi národy. Co vidíme dnes, po téměř 50 letech fungování aliance, že tato rivalita mizí, že naopak oni odvěcí nepřátelé nalezli k sobě tak přátelské vztahy, že jejich nepřátelství je nahrazeno korektními a bezpečnostně velmi účinnými vztahy. A vy víte, o kterých národech mluvím. A ty národy mezi sebou měly mnoho krve a mnoho staletí válek.

Aliance také ovšem vyrostla z další zkušenosti. (Předsedající: Prosím o klid, v tomto případě spíše pravou než levou stranu sněmovny.)

Vrátím se tedy ke složitosti evropského světadílu. Nemohu neříci, že také zkušenosti tohoto století velmi jednoznačné naznačily, že přítomnost Severní Ameriky, politická, ale i vojenská přítomnost Severní Ameriky v Evropě zabránila mnohým konfliktům. Ty konflikty, které vypukly a jimž nezabránila, dokázala nějakým způsobem eliminovat. A já to říkám zcela otevřeně. A nejsem jediný evropský politik, který to říká. Říká to drtivá většina evropských politiků, že bez americké přítomnosti v Evropě, a to není popírání evropské identity, bychom těžko mohli řešit mnohé evropské problémy, bezpečnostní problémy. Myslím, že to dobře ukázala i situace na území Bosny a Hercegoviny a schopnost Evropy vypořádat se s touto situací, v podstatě neschopnost, a schopnost také Evropy vypořádat se s touto situací, když do ní uměly vstoupit Spojené státy americké, když do této situace umělo vstoupit Partnerství pro mír, když do této situace uměla vstoupit Severoatlantická aliance.

To jsou také zkušenosti. Jsou také rizika. Vy dobře víte, že neoznačujeme žádný stát za stát, který by nám byl nepřátelský, ale to neznamená, že neexistují bezpečnostní rizika tohoto světa, také této země a také tohoto času, také tohoto období, ve kterém žijeme. A těmto rizikům, znovu říkám, není možno čelit, až když vypuknou. Ona rizika je třeba eliminovat dříve. A eliminovat je sami? Nevím, zda bychom to uměli účinně. Já takový optimista nejsem, a nejsem ani takový optimista, abych spoléhal na mnohé jiné způsoby, které údajně mohou zajistit bezpečnost státu. Nepamatuji to, co pamatují moji rodiče, generace mých rodičů, nepamatuji rok 38. Ale pamatuji rok 68. A mnoho jsem četl o historii roku 1938 i o tom, co mu předcházelo. Náš národ má své historické zkušenosti, své velmi specifické historické zkušenosti tohoto století. Když byla Československá republika ohrožena v roce 1938, ukázalo se, že se nemohla opřít o žádný věrohodný systém záruk, o nějakou organizaci typu organizace NATO, ukázalo se, že spoléhání se na systém spojeneckých smluv pečlivě diplomaticky vyvážený, že toto spoléhání se bylo spolehem nespolehlivým.

Když v roce 1968 nastalo to, co všichni, jak zde sedíme, pamatujeme, ukázalo se, že to uskupení, jehož jsme byli nuceně členy, je vojenským uskupením, které prosazuje zájem jednoho hegemona na úkor svých ostatních členů, a nebyla to konec konců zkušenost jediná, protože jiné národy Varšavské smlouvy prožily tuto zkušenost i dříve.

Ted bych rád vám vyložil, jak funguje Severoatlantická aliance. Ale já jsem přesvědčen, pane poslanče, že vy to dobře víte. Vy dobře víte, že v této alianci se hledá v dialogu, v politickém dialogu konsensus, že v tomto společenství států, které není žádnou nadnárodní organizací, kde by jeden nebo většina rozhodovaly na úkor jednoho nebo menšiny, že v této organizaci se formou tohoto dialogu hledá konsensus tak dlouho, dokud se nenajde.

Vy dobře víte, že ve společenství aliančních států nevypukly konflikty a nevypukly okupace typu těch okupací, které zažily národy a státy Varšavské smlouvy. Vy přece velmi dobře víte, pane poslanče, že v té části Evropy, kde aliance od roku 1949 společně pracovala, byl mír. A že to možná nebylo tak jednoduché krátce po druhé světové válce tohoto míru dosáhnout. To všechno víte, a když to budu znovu a znovu opakovat, můžete mne nařknout z propagandy, ale já, pane poslanče, nejsem sám, kdo si v tomto státě myslí, že chceme-li opravdu dbát na náš bytostný národní zájem, nemáme prostě jinou alternativu, nemáme jinou odpovědnost než tento politický krok učinit a o toto rozhodnutí usilovat. Tím neberu vám váš názor. Máte názor jiný, ale váš názor nesdílí většina občanů tohoto státu. To se ukázalo v parlamentních volbách do Poslanecké sněmovny i do Senátu v minulém roce. A jakkoli souhlasím s těmi, kteří říkají, že je třeba o této věci diskutovat, je třeba veřejně o této věci silně mluvit, s těmi velmi souhlasím, tak nemohu souhlasit s věřím paušálním odsudkem, že prosazujeme něco, co si občané tohoto státu nepřejí. Nemáte v tomto, pane poslanče, pravdu. Ve všech průzkumech, které jsme prováděli ať sami, nebo nezávislé agentury, nebo z ciziny, ve všech průzkumech byla vždycky největší skupinou občanů ta skupina, která byla pro rozšíření aliance. Nemaťte lidi, pane poslanče.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministru obrany. Nyní můžeme požádat pana poslance Vymětala, zda si přeje položit doplňující otázku. Vidím, že je tomu tak.

Poslanec Karel Vymětal: Pane ministře, pokud někdo mate, tak v tom případě mate agentura Faktum, protože ty výsledky jsou od nich. Jinak doufám, že občané vnímají vaše vystoupení velice pozorně, že vnímají, komu ve volbách dali podporu ve věci vstupu do NATO. Je to, doufám, pro ně poučení pro příští volby. Faktem ale je, že vstup do NATO nyní podporuje mnohem méně občanů než 50 %. Na věcnou diskusi bohužel není čas, mám jen 60 vteřin a doufám, že bude prostor vytvořen, včetně účasti zástupců Komunistické strany Čech a Moravy.

Jinak rozumím, že váš názor je - s USA na věčné časy a nikdy jinak - jak jste to jinými slovy řekl.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Vidím, že pan ministr Výborný si přeje reagovat. Prosím, pane ministře.

***