Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Opakovaně - vím - je na to tázán ministr zahraničí. Vím, že dnes má tutéž otázku ministr obrany. Vím, že mně ministr obrany oznámil, že chce tuto věc seriózně vysvětlit, že má proto připravený obšírnější písemný projev a obšírnější výklad. Neboli hrozí, že teď ve čtvrt na pět to budu říkat já, za necelou hodinu to zde bude stejným způsobem opakovat ministr obrany. Nevím, zda touto cestou někam dojdeme.

O referendu jsme hovořili mnohokrát. Referendum není primární metodou politického rozhodování v této zemi. Opakovaně jsme si to řekli. Máme parlamentní demokracii. Máme zastupitelskou demokracii. Máme nepřímou demokracii, chcete-li, a referendum jako prvek demokracie jiného typu je extrémní, výjimečnou věcí podle naší ústavy, podle tradic této země - a já jsem také přesvědčen, že i podle logiky a správnosti těchto věcí.

Zkušenosti s referendy v zemích kolem nás v posledních dnech a týdnech jsou, myslím, velmi známé. Např. nedávné slovenské referendum je klasickou ukázkou této věci. Není fér řešit referendem seriózní otázky a vláda to říká opakovaně, opakovaně odpovídá na nové a nové návrhy na referendum, které přicházejí od opozičních poslanců. Zkušenosti s referendem o NATO existují ze všech členských zemích NATO. V jedné jediné zemi proběhlo referendum o NATO, bylo to Španělsko. Všichni současní i minulí španělští politikové, politikové vládní i politikové opoziční, nás varují před použitím instrumentu referenda v této otázce, že to vyvolává velmi chaotickou, velmi zbytečně dramatizující a nesmírně zjednodušenou diskusi. Tento názor je jednoznačný. Parlament navštívil bývalý ministerský předseda Španělska, předseda Socialistické strany (do minulého týdne, jestli se nemýlím) pan Gonzalez. Tato slova říkal řadě z vás. Takže náš argument na referendum je, že toto není otázka pro referendum,

Navíc jsme přesvědčeni, že v tomto případě nedochází ke ztrátě národní suverenity. Za svou osobu mohu říci, že jediné to je momentem, kdy já jsem pro, aby došlo k referendu v naší zemi. Referendum by mělo být používáno skutečně jako šafránu. Jednou za desetiletí. Jednou za čtvrtstoletí nebo něco podobného.

Druhá otázka zněla - před kým nás má NATO chránit. Za prvé bych chtěl říci, že NATO není jenom bezpečnostní aliance proti tomu či onomu konkrétnímu nepříteli. NATO je aliance, která obhajuje určité ideály lidské, určité civilizační postoje a hodnoty, určitý kulturní pohled na svět. A v tomto smyslu NATO je organizaci, která obhajuje tyto základní kulturní a civilizační hodnoty západní civilizace, ke které se zcela jednoznačné počítáme a ke které v každém případě chceme patřit i v budoucnu.

Byli jsme vychýleni od této západní civilizace v letech druhé poloviny dvacátého století. Myslím, že všichni víme, kam nás tato výchylka, tento výkyv zanesl a odnesl. To si nemůžeme podruhé dovolit a také si to dovolit nechceme. Tento svět, jakkoli se dnes může zdát, že se 100 km od nás na sever, na jih, na východ, na západ nebojuje, či že se nepřipravují žádné armády, které by chtěly bojovat, tento svět není světem jednoduchým, není světem nekrizovým a není světem, ve kterém by tyto hodnoty nebyly ohrožovány. My se chceme podílet na udržování těchto hodnot. Myslím, že z tohoto důvodu je potřeba, abychom se stali členy Severoatlantické aliance.

Takže NATO není jen o jednom konkrétním nepříteli, NATO je o společně sdílených hodnotách a civilizačních postojích. A že tyto hodnoty a civilizační postoje v soudobém světě ohrožovány jsou, o tom bychom se mohli snad v této sněmovně dohodnout téměř všichni - možná s pár výjimkami.

Detaily vojenského rozmisťování těch či oněch jednotek na území cizích států nemají bezprostřední souvislost se vstupem do Severoatlantické aliance. Myslím, že jste slyšeli mnoho prohlášení o tom, že Severoatlantická aliance nehodlá na území nových členů rozmísťovat ty či ony typy jednotek. To je věc, kterou doporučuji více diskutovat s odborníky v této oblasti, a to já nejsem, za něj se ani nepovažuji.

Kolik to bude stát? Zodpovědně říkám, že žádné propočty detailního a definitivního typu nebyly učiněny. Částku 50 mld. ročně po dobu 10 let slyším poprvé od pana poslance Vika, nikdy předtím jsem ji neslyšel a je naprosto evidentní, že tato částka za vstup do NATO je částka úsměvná a samozřejmě nerealistická, kterou tato země není schopna v cenách vydat, hovoříme-li o tom, co znamená koruna nebo miliarda korun - tak samozřejmě není možné, aby o tuto částku šlo.

Opakovaně říkáme, že podmínkou vstupu do NATO není ta či ona vojenská technika. Pokud to někdo chce na tuto věc pootáčet, nemluví pravdu. Podmínkou vstupu do NATO je politické rozhodnutí na straně jedné a schopnost mít propojitelnost naší armády s armádami dalších členských států NATO. To vůbec není diskuse o tom, jaké značky jsou ty či ony pušky, samopaly či granáty či terénní transportéry, či cokoliv jiného.

Ve standardních zemích NATO jsou samozřejmě zbraně domácí provenience. Diskutujete-li o tom v Portugalsku s ministerským předsedou, on samozřejmě řekne, že děla v portugalské armádě jsou portugalské výroby, diskutujete-li o tom v Řecku, stejně vám řeknou, že děla řecké armády jsou řecké výroby.

Opakuji znovu a prohlašuji, že to jsou jednoznačná slova představitelů NATO, že vstup do NATO nepředpokládá změnu výzbroje armády. Byl bych velmi rád, abychom si to řekli nahlas, abychom to jasně vzájemně slyšeli. Jestli něco potřebujeme, tak spíše propojenost vedení, propojenost spojovací techniky, schopnost se domluvit apod. Určitě jde více o to, aby naši vojáci uměli komunikovat v nějakém cizím jazyce než jen v češtině, daleko více než o to, jestli to či ono zařízení vojenské výroby je české či jakékoli jiné. Nestrašme se tímto způsobem. NATO nepřipravuje v žádném případě nákupy zbraní z členských zemí NATO. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu předsedovi vlády. Táži se pana poslanci Vika, zda si přeje položit doplňující otázku. Vidím, že tomu tak je.

Poslanec Jan Vik: Pane předsedo vlády, v prvé řadě bych chtěl říci jednu věc. Vy odmítáte mnou uvedenou částku. Myslím si, že vláda by ale nějakou určitou představu mít měla. Měli bychom vědět, jestli se pohybujeme řádově v 50 mld. ročně, o čemž jsem hovořil já, nebo ve 30, 20, apod. Myslím, že my, poslanci i občané, na to máme právo.

Částku, kterou jsem uvedl, jste vy označil jako určitým způsobem nadnesenou. V tom případě byste měl tuto informaci sdělit i do Washingtonu, protože tato informace pochází právě odtud.

Další věc. Obrátil jsem se na vás jako na předsedu vlády, to znamená, že odpovědi bych chtěl slyšet od vás, ne od ministra obrany.

Ještě jedna věc. Např. v Lidových novinách byly otištěny další údaje o tom, že by podle rozpočtového úřadu Kongresu vstup do NATO měl stát...

Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, váš čas uplynul, prosím dokončete větu.

Poslanec Jan Vik: ... 120 miliard amerických dolarů rozdělených mezi staré a nové členy. Myslím, že bychom měli znát jasnou odpověď vlády na to, jak situace vypadá. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Prosím pana předsedu vlády. Současně konstatuji, že na mém monitoru i při doplňující otázce nabíhá limit dvou minut místo jedné minuty. Prosím proto technické pracovníky o opravu.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Chtěl bych k tomu říci jenom dvě věci. Vláda v žádném případě nevstupuje dnes do NATO. Nenalhávejme si zde něco. O tom, jestli Česká republika vstoupí nebo nevstoupí do NATO, bude v každém případě rozhodovat tato Poslanecká sněmovna. Neříkejme někomu nepoučenému z veřejnosti, že o tom bude rozhodovat vláda. To není pravda. Jestli zde vedeme diskusi o tom, zda schválení vstupu bude schvalovat Poslanecká sněmovna, neboli pan poslanec Vik, nebo jestli bude schvalování vstupu do NATO schvalováno jiným ústavním mechanismem, který v naší zemi máme, nediskutujme o tom, že to rozhodne za někoho z vás vláda. To není pravda. Znovu bych prosil, abychom nešířili tyto bludy mezi naší veřejností. To je věc první.

Druhá věc - vstup do NATO není otázkou dneška, zítřka, pozítří. V Madridu příští týden pravděpodobně, doufejme, dojde k pozvání České republiky k zahájení jednání o vstupu do NATO. Tato jednání zahájena nebyla, toto pozvání jsme dnes, 3. července, ještě neobdrželi. Snad ho obdržíme příští týden. Teprve potom začne jakákoli seriózní vyhodnocovací práce včetně detailního propočtu ekonomického typu. Ano, to v každém případě vláda udělá. V každém případě o tom bude diskutovat ve sněmovně.

Že půjde jako ve vší lidské činnosti o přizpůsobovací, postupný transformační proces, je jasné také a že náklady v jednom roce mohou být takové, ve druhém roce onaké, rozložené do tolika a tolika let. To je všechno na budoucí analýzy, které v tuto chvíli provedeny nebyly. Je naprosto jasné, že vláda, přijde-li do parlamentu s návrhem vstupu do NATO, tyto propočty samozřejmě tomuto parlamentu musí sdělit. Nestrašme se, že tomu tak nebude.

Jedinou malou poznámku. Nehodlám kalkulovat s absolutními částkami 50 miliard nebo 120 miliard dolarů nebo něco takového. Víme, že diskuse běží někde jinde. Diskuse běží jen a pouze o tom, jaký podíl výdajů z hrubého domácího produktu či ze státního rozpočtu chceme a budeme dávat na armádu, na obranu, na obranu individuální, nebo na obranu skupinovou v rámci NATO. Nenalhávejme si, že jsou tyto náklady nulové, nulové nejsou ani nyní, debata jde jen a pouze o tom, zda budeme z vyrobeného produktu v této zemi na armádu dávat 2 %, 2,3 %, 2,5 %, takto má smysl uvažovat a takto má smysl rozhodovat. Házet částky v absolutní hodnotě, v cenách ne přesně známých, nemá žádný smysl. Ano, vstup do NATO, ale konec konců bylo by to i bez tohoto vstupu, si vyžádá určité navýšení podílů výdajů na armádu, a na obranu v rámci HDP. My jsme jej velmi uměle stlačili oproti tomu, jak byl nadsazen v minulosti. Jsme nepochybně v jeho dolním bodu, věděli jsme, že v jistou chvíli několik let je možné výdaje na armádu škrtat počty tanků, letadel, vojáků, zbraní, že je možné snižovat, tento proces nastal, ale my jsme na konci tohoto procesu, jestli 7 let neexistovala obměna, modernizace, rekonstrukce armády, zbrojních systémů apod., tak je podobně naprosto evidentní, že tak jako tak bychom nějaké výraznější investice do armády ČR dávat museli, v NATO nebo bez NATO.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu předsedovi vlády, uděluji slovo panu poslanci Krejsovi, připraví se potom paní poslankyně Čelišová.

Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane premiére, nepatřím k hudebníkům nadšeně horujícím pro společný orchestr Evropské unie, neboť mám vážné a oprávněné obavy, že připravuje partitury tištěné švabachem. Moje představa o společné Evropě rovnoprávných národních suverénních států je na opačném pólu maastrichtských trendů a její čas teprve přijde. Přiznávám proto, že mě zaujaly insolence donedávna pilně provládních masmédií ohledně amsterodamského summitu, ze kterého vyplynulo, že nás vlastně do té Evropy ani nechtějí, byt zahraniční tisk informoval v opačném gardu.

Ptám se, co zaznělo v Amsterodamu a zda nás Evropa opravdu nechce. K tomu podotýkám, ne že by mi to vadilo, naopak, naše nepřijetí do Evropské unie by mohlo za současné ekonomické deprese být tím pověstným pevným bodem, o který bychom se mohli opřít, a pohnout nejen zeměkoulí, ale i transformací. Můj balíček otázek končím komplementárním dotazem, co by se stalo, kdyby nás do té Evropské unie nevzali. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Krejsovi, prosím, o odpověď pana ministerského předsedu.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pan poslanec začal společným orchestrem Evropské unie. Já bych si na rozdíl od něho společný orchestr představit dovedl, co já bych si nedovedl představit, nebo dovedl představit méně, že by hrál jednolitou evropskou hudbu, ve které by se poztrácet vídeňský valčík, česká polka, italská O sole mio a nevím, jaké si mám vybírat další španělské kastaněty nebo něco takového. Dovedu si představit evropský orchestr, ale velmi bych trval na tom, aby tam zůstaly tyto jednotlivé národní písničky, které vyjadřují logickou diverzitu Evropy tak, jak se vyvinula za staletí a tisíciletí. Takže ten příměr onoho společného orchestru, pane poslanče, ten bych já bral, ale aby zmizely národní písničky a byla jedna jediná povinná, to bych si nepřál. A také doufám, že k něčemu takovému se Evropa v budoucnu nevyvíjí a vyvíjet nebude.

Kdysi jsem vedl v Davosu podobnou diskusi s finským premiérem. On říkal: přece jen i Bedřich Smetana i Sibelius jsou evropskými skladateli, já jsem říkal: ano, evropskými skladateli, protože všichni v Evropě je mají rádi a poslouchají, ale ne proto, že dostali razítko od toho či onoho úředníka v Bruselu, který stvrdil, že jsou evropskými hudebními skladateli. Takže chceme-li tyto hudební paralely, analogie, mohli bychom o nich mluvit, ale já myslím, že v těch základních věcech můžeme si my v této zemi vzájemně rozumět.

Co zaznělo v Amsterodamu. Chtěl bych odlišit Amsterodamy dva. Jeden byl Amsterodam, který byl summitem neboli sejitím na nejvyšší úrovni zemí Evropské unie, a kde došlo ke složitým jednáním a rozhodováním jak o vnitřních věcech Evropské unie, tak o procesu rozšiřování o země další. Na tomto summitu v Amsterodamu jsem nebyl, nicméně byl jsem deset dní poté na druhém summitu s předsedajícími zemí Evropské unie, holandským premiérem, s prezidentem Evropské komise panem Santerem, kde došlo k setkání s 12 asociovanými zeměmi, kterým byla předána informace o tom, co se na tom prvním evropském summitu v Amsterodamu odehrálo. Mohu říci tento závěr. Je naprosto jasné, že se v mnoha věcech, v mnoha detailech zájmy jednotlivých zemí výrazně liší, protože jedna země má větší zájem o otázky rybolovu, druhá země má větší zájem o otázky podpory zemím ve Středozemním moři, třetí země má větší zájem o podporu zemí ve střední Evropě, s nimiž sousedí, čtvrtá země má větší zájem o zemědělství, pátá o šílené krávy atd. V Amsterodamu zaznělo sdělení, že se Evropská unie na rozšiřování o další země připravuje. Toto je jednoznačné sdělení, které jsme dostali. Samozřejmě, nezaznělo sdělení, o které země a o kolik zemí. V průběhu července letošního roku dojde z Bruselu odpověď, neboli vyhodnocení toho, jak Česká republika obstála ve svých odpovědích na onen rozsáhlý dotazník Evropské unie, který jsme v loňském roce připravovali a o kterém byla několikrát řeč i v tomto Parlamentu. Všichni předpokládají, že dojde k zahájení jednání s jednotlivými zeměmi aspirujícími na členství na počátku roku 1998, myslím, že tento proces zastavitelný není, a myslím, že k zahájení těchto jednání opravdu a skutečně dojde.

To je bezprostřední cíl, který máme před sebou, a to je také bezprostřední úkol, na který Česká republika musí být připravena. I tyto negociace jsou nesmírně důležité, i v těchto negociacích se vyjednávají jednotlivé detailní podmínky našeho vstupu a já věřím, že na tyto negociace budeme dobře připraveni. Vláda a její výbor pro evropskou integraci, kterému já předsedám, se na tyto věci skutečně dobře připravují.

Poslední subotázka pana poslance Krejsy, na kterou bych chtěl zareagovat, je otázka, co by se stalo, kdyby nás nevzali, jestli dobře interpretuji tuto otázku.

Myslím, že je třeba říci jednu jednoznačnou věc. Pro Českou republiku vstup do Evropské unie bude jednoznačným ztvrzením vývoje, který učinila od pádu komunismu v naší zemi. Česká republika chce být standardní normální evropskou zemí a být standardní normální evropskou zemí v této chvíli znamená být členem Evropské unie.

Kdybychom se členy unie nestali, vrhalo by to na nás jistý stín odchýlení se od standardního proudu, kterým se Evropská unie pohybuje, a proto také, myslím, je v zřetelném zájmu této země, abychom k tomu společnému orchestru, kterým jsme začali tuto diskusi, abychom v tomto společném orchestru účinkovali. Říkám-li společný orchestr, tak tím samozřejmě vycházím z toho, že orchestr má různé nástroje a že nikdy nemůže dojít k pokusu, aby ten symfonický orchestr se skládal z jednoho jediného typu identických, stejných nástrojů, že by to byl pouze orchestr smyčcový nebo něco podobného. Věřím, že si svůj specifický nástroj v onom evropském orchestru najdeme, že si specifičnost hlasu tohoto našeho nástroje i v budoucí evropské unii uhájíme, a jsem také přesvědčen o tom, že tento nástroj bude hrát hlasitě, zřetelně, kvalitně a bude ladit. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji a ptám se pana poslance Krejsy, zda si přeje položit doplňující otázku.

Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane premiére, jsem velmi rád, že jste zde, byť nepřímo, vyřkl i moje přáni, aby Evropa nehrála nikdy pouze Deutschland, Deutschland über alles.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Prosím, pane ministerský předsedo.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, o Deutschland, Deutschland über alles jsem nemluvil, já jsem i proti tomu, aby hrála Marseillaisu, já jsem i proti tomu, aby Evropa hrála Kolíne, Kolíne. Není sebemenší důvod, aby Evropa hrála tu či onu národní písničku jako svou hymnu. Myslím, že tudy cesta pro Evropu nevede.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, uděluji slovo paní poslankyni Květoslavě Čelišové, připraví se, i když je velmi nepravděpodobné, že k tomu dnes dojde, pan poslanec Miroslav Sládek.

Poslankyně Květoslava Čelišová: Vážený pane premiére, já bych ráda vrátila z Evropy vaši pozornost k nám, do naší republiky, kde máme spoustu svých problémů. Můj první dotaz směřuje k vládě, a sice dotazem takovýmto:

Na základě čeho vláda tak nekvalifikovaně a velice rychle přijala opatření, které tak výrazně zhoršuje pracovní podmínky učitelů. Vzhledem k tomu, že my ve výboru pro školství a vědu jsme ještě dodnes materiál, který byl vládě předkládán, nedostali, usuzujeme, že tedy je vše projednáváno na základě nepravdivých informací pana ministra školství, bývalého Pilipa, který školství příliš nerozuměl.

Druhý dotaz se dotýká zdravotnictví. Za situaci, která v současném zdravotnictví je, nese vinu vláda, Ministerstvo zdravotnictví a samozřejmě i pojišťovny a lékařská komora.

Chtěla bych se zeptat, jestli je možné ubezpečit občany a zrušit tu jejich nejistotu velice rychle tak, aby věděli, co mají dělat. Myslím si, že už v pondělí bylo pozdě.

Třetí dotaz potom je směrem do vlády opět k tomu, kdy se bude vláda komplexně zabývat situací v nárůstu životních nákladů rodin. V souvislosti se zdražováním, které se dnes děje, protože víte, že balíček, který byl přijat na základě obrovského schodku rozpočtu, bohužel nejvíce dopadne na obyčejné rodiny v naší zemi. Zároveň bych se i chtěla zeptat, zda je možné, a můžete mi odpovědět, kdy počítáte, že se situace v rodinách, nebo kdy budeme zase obráceně snižovat ceny těchto energií, zda už máte představu, jak dlouho tato vážná situace bude trvat. Děkuji vám.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Čelišové, prosím pana ministerského předsedu.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Kdyby chtěla paní poslankyně seriózně diskutovat o těchto věcech, tak by nemohla položit tolik otázek najednou. Myslím, že tím si vynulováváte možnost, abych mohl seriózně diskutovat. Musím, bohužel, odpovědět jednou větou na každou z těchto otázek a asi to není dobře.

Neunikal jsem také ve svých odpovědích odchodem z naší republiky do Evropy. Dostal jsem otázku o NATO a Evropské unii, a proto jsem nemohl mluvit o cenách energií pro tu či onu domácnost, paní poslankyně. To nebyl můj záměr, já jsem nelosoval pořadí otázek.

Pracovní podmínky učitelů, zhoršení pracovních úvazků.

1. Otázku pracovních úvazků a jejich posun o jednu hodinu nepovažuji za věc dramatickou. Můj syn vyučuje na gymnáziu zde v Praze, dlouho jsem s ním o této věci diskutoval. Nevidím to jako dramatické zhoršení pracovních podmínek učitelů, jak je to tady vůbec předhazováno a navrhováno.

Rovnici, která existuje, prostě vyřešit musíme. Jestli máme na jedné straně méně a méně dětí a na druhé více a více škol, což bylo dáno tím, že se rozšířila soustava škol nejenom o školy státní, ale o školy soukromé, církevní a jiné, neboli klesající počet žáků, narůstající počet škol, větší a větší počet učitelů, pak se tato rovnice prostě vyřešit musí a musí se vyřešit nějakými škrty, ať už jsou to škrty v počtu škol, ať už jsou to škrty v počtu učitelů, ať již jsou to změny ve spojování nebo nespojování žáků do tříd, ať už jsou to změny v pracovních úvazcích.

Úvazky našich učitelů: Dostali jste tabulky, jsou v evropském poměru velmi relativně nízké vůči většině zemí v Evropě, takže nemluvme o zhoršování dramatickým hlasem. Prostě zvýšení o jednu hodinu pracovního úvazku nepovažuji já za dramatické zhoršení pracovních podmínek učitelů.

Kdo má vinu na zdravotnictví, je úplně z jiného soudku. Paní poslankyně, zítra v 9 hodin ráno jste si vynutili debatu s ministrem zdravotnictví o situaci ve zdravotnictví. Nevím, zda se k tomu mám pokoušet říci tři, nebo nevím kolik vět. Ale je to velmi zkratkovitá odpověď, kterou budu dávat.

To, co se odehrálo v posledních dnech, považuji za naprosto nepřijatelné, velmi mne mrzí, že k něčemu takovému došlo, velmi mne mrzí, že došlo k nedohodám, velmi mne mrzí, že při změně zákona, ke kterému došlo v letošním roce na návrh pánů poslanců ze sociální demokracie, byl zákon neukončen v tom smyslu, že zákon je ukončen slovem, že musí dojít k dohodě. Není tam napsáno, co se má stát, když dojde k nedohodě, že z toho byl stát, resp. Ministerstvo zdravotnictví, vyšachováno. Je to obrovská chyba, možná že vláda tehdy měla tuto věc považovat za naprosto fatální, měla tuto věc spojit nevím s jakou podmínkou, s podmínkou vzájemné důvěry, nedopustit, aby tento zákon byl změněn tímto způsobem.

Zpětně si uvědomuji, že to bylo velkou chybou, a možná také ne všichni z nás jsme docenili, jak některé zdánlivě nevinné větičky ve změně tohoto zákona způsobí to, co v této chvíli způsobily.

Samozřejmě stále věřím v jednání. Jednání probíhají, a jakmile skončím tyto interpelace, jdu se okamžitě věnovat otázce zdravotnictví. Pro mne je nepřijatelné měnit zdravotní systém nedohodou pojišťoven versus poskytnutá zdravotní péče, přecházet od systému pojišťoven k přímým platbám pacientů. To je pro mne naprosto nepřijatelné. V žádném případě se nestavím na stranu ambulantních lékařů, kteří tuto věc v této chvíli a v těchto hodinách vyvolávají, i když se na mě budou zlobit.

Prosím však, aby debata byla vedena zítra v 9.00 hodin v rámci speciálního bodu, který proběhne v této sněmovně o zdravotnictví.

Růst životních nákladů, zdražování atd. - o tom by mohla být dlouhá diskuse, paní poslankyně. Musíme si říci jasná data. Mluvíte dnes o zdražování, v momentě, kdy je míra inflace na nejnižším bodě od zahájení transformačního procesu. Tato věc by měla být řečena. Podle posledního čísla, které všichni známe, a vy nemůžete znát jiné, je roční míra inflace 6,3%, tzn. nejnižší od zahájení transformačního procesu. To není ta nejsprávnější chvíle, kdy máme mluvit o zdražování, resp. máme o něm mluvit specifikovaně, máme mluvit konkrétně, tu o nájemném, tu o jiné věci. Když řeknete obecně "zdražování", musím odpovědět, že je nejnižší míra inflace, neboli ve vaší terminologii zdražování, od zahájení transformačního procesu. To musím zařadit do tohoto obecného rámce.

Poslední známé číslo, které mám o růstu mezd (znám jenom čísla za průmysl, neznám čísla za celou českou ekonomiku) za prvních 5 měsíců roku oproti prvním pěti měsícům loňského roku, je 11,5 % nominálních mezd. Odečteme-li od toho 6,3 % inflace, o které jsem právě hovořil, reálné mzdy v českém průmyslu rostly o více než 5 %, což je samozřejmě daleko více, než o kolik vzrostla produktivita v českém průmyslu, a to je obrovský problém této země. Mluvím-li o zdražování, musím to okamžité porovnat s něčím jiným i v letošním roce. Zatím reálné příjmy a reálné mzdy rostou, paní poslankyně, nikoli klesají.

Jestli si dobře vzpomínám, řekla jste větu, kdy se zase začnou snižovat ceny energií. Ceny energií se snižovat v této zemi nezačnou už nikdy. Opravdu ne. Jediným cílem je, aby příjmy občanů této země rostly rychleji, než jak porostou ceny, tedy aby se reálné příjmy zvyšovaly. Komunistická strana zkoušela několikrát za posledních 50 let fiktivně snižovat ceny. Pokud by něco takového chtěla navrhovat, říkám, že toto už nikdy u nás nebude.

Poslední poznámka, kterou bych chtěl říci, se tyká toho, že balíček nejvíce dopadne na nejchudší rodiny. Nevím, kde to paní poslankyně vzala. Říkáme-li, že třeba dojde k zastropování objemu mezd v nějakou chvíli v rozpočtových a příspěvkových organizacích nebo ve státní správě, není tím vůbec řečeno, že to je dopad na nejchudší vrstvy. Nemyslím si, že zaměstnanci ve státní správě jsou nejchudšími občany této země, takže ani toto v žádném případě není pravda.

Valorizace důchodů od 1. srpna letošního roku provedena bude, životní minimum v této zemi, na které jsou navázány další částky, bylo 1. července zvýšeno atd. Mluvme o těchto věcech přesně, mluvme o těchto věcech s konkrétními daty, nikoliv paušálně. Ceny energií snižovány u nás bohužel nebudou už nikdy. Pokud by došlo k celosvětovému poklesu třeba cen ropy, mohlo by to znamenat, že by mohlo dojít ke snížení ceny benzínu u nás atd. To si představit dovedu, ale je to věc na nás naprosto nezávislá.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, máme ještě 3 minuty času, proto se ptám paní poslankyně Čelišové, zda si přeje položit jednominutovou doplňující otázku.

Poslankyně Květoslava Čelišová: Děkuji za odpověď ke školství - ptala jsem se, na základě čeho byla tato problematika projednávána. Na to mi odpovězeno nebylo. Porovnání s OECD a podobné věci mě moc nezajímají. Mám vážné obavy o vzdělanost v naší zemi.

Ke druhé otázce - ke zdravotnictví - je mi moc líto, pane premiére, že vás to mrzí. Já bych vám chtěla poradit. Já bych asi odvolala pana ministra Stráského, možná bych ho dala na jiný post a na post zdravotnictví bych dala ministra, který je odborně zdatný v tomto resortu.

K další vaší odpovědi - nezlobte se na mě, ale tím, co jste mi tady říkal, jste mi potvrdil, že koncepce reálné ekonomiky neexistuje.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Prosím o odpověď pana ministerského předsedu, pokud je to možné, v limitu 2 minut.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já si dovedu představit všechno, dovedu si představit, že je možné interpretovat moje odpovědi jakýmkoli způsobem, že je možné s nimi nesouhlasit. To bych bral. Nedovedu si ale představit, že z mé odpovědi je možné vydedukovat, že nemáme koncepci vývoje reálné ekonomiky. To si při nejbujnější fantazii skutečně představit nedovedu. O něčem takovém jsem neřekl ani jedno jediné slovo.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Děkuji i za stručnost. Kolegové a kolegyně, podle jednacího řádu bychom měli v 17.00 hodin začít s interpelacemi na členy vlády. Jsem rád, že už je zde přítomen pan ministr Karel Kühnl. Doufám, že vám nebude vadit, že začneme o 2 minuty dříve, takže poprosím pana poslance Kramperu, a jinak prosím, aby neztráceli naději ti, kteří se nedostali k interpelaci na předsedu vlády, protože příští týden ve čtvrtek budou interpelace pokračovat. Upozorňuji, že nejvíce naděje mají poslanci Sládek, Vrzáň, Štěpová, Krampera a Vymětal, když vezmu jen prvních několik. Nyní prosím pana poslance Kramperu, aby se nyní se svojí interpelací obrátil na ministra průmyslu a obchodu Karla Kühnla.

***