Předseda PSP Miloš Zeman:
Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, samozřejmě předpokládám, že nikdo z poslanců nemá čas na to, aby si prostudoval všechny interpelace, a proto mi dovolte, abych vás jenom velmi stručně informoval, o co jde.Nejde o izolovaný případ jednoho člověka, jde o problém. Nicméně každý problém se konec konců týká právě lidí. Martin Pekara byl městským strážníkem v Havířově. Pronásledoval prchajícího zločince, byl jím dvěma výstřely zasažen tak, že utrpěl trvalé znehybnění dolních končetin. Jeho život se podstatně změnil, rozvedl se, pokusil se o sebevraždu, protože trpí nesnesitelnými bolestmi. To je vše. A teď jde o to, že i když se ukázalo podle odborných doložených posudků, že existuje možnost operace, která by tyto bolesti odstranila a která by ho vrátila do normálního života, tak Všeobecná zdravotní pojišťovna odmítla náklady na tuto operací proplatit, protože činí 750 000 Kč.
Konstatuji, že se jedná o čin člověka, který v boji proti zločinu s ním neváhal riskovat svůj život. Je to čin poměrně ojedinělý tohoto typu. Obrátil jsem se na pana ministra vnitra s popisem této situace a s žádostí, aby byl nápomocen při jejím řešení. V mé interpelaci, jak se může přesvědčit každý, kdo si ji přečte, není jedna jediná politická věta, protože si myslím, že jsou témata, která by se neměla příliš politizovat.
Pan ministr vnitra mi odpověděl znechucujícím způsobem. Za prvé označil moji interpelaci za politickou a já žádám pana ministra vnitra, aby mi citoval jednu jedinou větu. která je v této interpelaci politická. Za druhé pan ministr vnitra Jan Ruml mě vyzval ve své odpovědi na interpelaci, abych se obrátil na primátora města Havířova, který je můj stranický kolega. Tedy byl to právě on, kdo ve své odpovědi tuto záležitost politizoval.
Chtěl bych sdělit panu ministru vnitra Janu Rumlovi, že primátor města Havířova poskytl panu Pekarovi bezbariérový byt, a já jsem přesvědčen, že tohle by, kolegyně a kolegové, udělal každý slušný primátor nebo starosta, ať by byl z jakékoli politické strany. Konstatuji, že 750 000 Kč jsou náklady na jednu středně snobskou recepci, nicméně nemáme zde vyřešen jeden podstatný problém. Co se stane těm, kteří ať už jako zaměstnanci Policie, jako zaměstnanci Městské policie, jako zaměstnanci soukromé bezpečnostní služby nebo soukromí občané, když budou bojovat proti zločinu, nasadí svůj život a nebudou moci z finančních důvodů absolvovat tuto operaci? Jak jim pomůžeme? To je společná otázka pro nás všechny.
Domnívám se, že v odpovědi pana ministra vnitra je určitý náznak řešení, který je formulován jako individuální příslib pro pana Pekaru. Já pouze nechci, aby to nebyl individuální příslib pro jednoho člověka, protože těchto případů bude za rok jeden, dva, možná tři. Určitě jich nebude příliš mnoho.
Doporučoval bych, abychom hledali systémové řešení, a protože nejsem s dosavadní odpovědí pana ministra vnitra spokojen, navrhuji, aby ji sněmovna zamítla a uložila v zákonné 30denní lhůtě vypracovat odpověď novou. Budu rád, když v duchu posledního odstavce své odpovědi pan ministr vnitra sněmovnu seznámí s návrhem takového řešení, které by žádnému obdobně postiženému neznemožňovalo, aby se vrátil do normálního života.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Do rozpravy se hlásí pan ministr Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml:
Vážená sněmovno, nechci se v této chvíti věcně zabývat obsahem interpelace a odpovědí na ni. Nejsem na to v této chvíli připraven z jednoho prostého důvodu. Pan předseda sněmovny Miloš Zeman porušil dohodu, kterou se mnou učinil, a velmi nevybíravě mě napadl za moji odpověď na interpelaci a žádá, aby bylo hlasováno o tom, že sněmovna se rozhodla tuto odpověď nepřijmout.My jsme se spolu dohodli, že udělám to, co je v mých silách, abych tomu člověku pomohl. Pan předseda Zeman to akceptoval, podali jsme si ruku na to, že tu věc vyřešíme tímto způsobem. Velice mě udivuje tento naprosto nehorázný výpad pana předsedy Zemana na moji osobu.
Městský strážník městské policie, byť udělal tento příkladný čin, vůbec nespadá do mé kompetence, padá výslovně, výhradně do kompetence zastupitelstva města Havířova a já jsem přesto nabídl tomu člověku, že ho přehlásíme do zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra. Spojili jsme se s ním a slíbili jsme mu, že mu pomůžeme, co bude v našich silách, že můžeme z nějakého nadstandardního fondu naší zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra tu operaci zaplatit. Udělal jsem daleko více, než jsem musel, a toto je výsledek toho, že jsem tady hrubě napadán, že jsem zanedbal nějaké povinnosti a že jsem tomu případu dával politický podtext. Já jsem v té interpelaci pouze upozornil na to, že starosta Havířova je člen sociální demokracie a že jistě má pan předseda sociální demokracie možnost s ním přímo komunikovat, protože to je možná ostuda toho města, že toho člověka nechávají takto na holičkách. A pokud Všeobecná zdravotní pojišťovna nemá 750 000 korun, já se budu snažit, aby pojišťovna Ministerstva vnitra je měla. A pokud ne, tak se pojďme dohodnout, přátelé, že omezíme náklady na činnost Poslanecké sněmovny a těch 750 000 Kč zašleme na operaci tohoto člověka. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Slova se ujme pan předseda sněmovny Miloš Zeman.
Předseda PSP Miloš Zeman:
Pouze faktická poznámka. Konstatují, že včera jsem pana ministra Jana Rumla znovu informoval o tom, že sice nebudu s jeho odpovědí souhlasit, ale že budu rád. když se věc vyřeší systémově, např. formou strany zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra. Popírám tedy, že jsem porušil jakoukoliv dohodu. Znovu jsem zde jasně řekl: nejde mně o jednoho člověka, jde mně o systémové řešení.Za druhé pokud pan ministr vnitra tvrdí, že mě neobvinil z politického podtextu, pak upozorňuji na poslední řádek první strany jeho odpovědi, kde obvinění z politického podtextu jednoznačně je. Uvedl jsem pouze fakta, nic více.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Ano. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Kopecký.
Poslanec Robert Kopecký:
Dámy a pánové, myslím, že je naší povinností, všech, co tady sedíme, tomuto člověku pomoci. Ze svého platu odevzdám 10 000 Kč na tuto operaci a žádám vás, abyste učinili totéž. Děkuji. (Ojedinělý potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu, který přednesl... pardon, s faktickou poznámkou pan kolega Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek
Pane předsedající, dámy a pánové, ta iniciativa je vynikající. Proto mám takový ještě zlepšovací návrh k tomu. Na začátku t. r. byla republikánská strana obviňována z toho, že je v zákulisí napadení jednoho poslance Poslanecké sněmovny ČR. Je to půl roku, nebyl předložen ani náznak nebo nástin důkazu toho, že by za touto akcí stáli republikáni, přesto se nikdo ve sdělovacích prostředcích neomluvil. Tehdy zde proběhla jedna velká akce, kdy se poslanci upisovali na odměnu pro dopadení pachatele tohoto činu. Vzhledem k tomu, že ten pachatel bude s ohledem na schopnosti Ministerstva vnitra jistě dopaden - nejspíše v roce 2050 nebo v roce 2100 - konec konců víte sami, že orgány činné v trestním řízení a v justici jsou velmi pomalé, když jde o vrahy, za čtyři roky nic nezvládnou a musí je pustit na svobodu, velmi rychlé v mém případě, to jsou dokonce rychlejší jak Dáša. Ale byla tady tato iniciativa a v novinách se psalo o tom, že tato iniciativa znamenala kolem 120 000 Kč. Takže já si myslím, že by bylo zcela v pořádku, aby byly použity pro tento účel. Děkuji. (Potlesk republikánů.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Budeme nyní hlasovat o návrhu usnesení, který předložil pan poslanec Miloš Zeman.
Zahájil jsem hlasování č. 64. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?
Návrh byl přijat, pro hlasovalo 86, proti 62 poslanců.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové ve věci postavení žen ve společnosti. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 234. Otvírám rozpravu, do které se jako první hlásí paní kolegyně Orgoníková.
Poslankyně Hana Orgoníková:
Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, předem bych chtěla poděkovat panu premiérovi za odpověď na moji interpelaci ohledně postavení žen ve společnosti. Interpelace i odpověď pana premiéra byly rozdány jako sněmovní tisk č. 234. Bohužel však nemohu souhlasit se stanovisky v odpovědi uvedenými. Z odpovědi totiž vyplývá, že závěrům 4. světové konference o ženách se dosud v ČR nevěnovala patřičná pozornost a je zřejmé, že vláda se touto problematikou dosud nezabývala.Konference se konala v září 1995 a ještě v červnu 1997 uvádí pan premiér časově neurčité termíny jako: "v blízké době bude stanoven gestor", nebo "na některém z nadcházejících zasedání vlády", nebo "do konce t. r. bude předložen vládě materiál k jednání". Z toho nabývám dojmu, že se nikomu z vlády závěry z konference zabývat nechce.
Mohu souhlasit s tím, že přijaté dokumenty jsou výsledkem globálního kompromisu vlád reprezentujících země s různou úrovní ekonomického, sociální a kulturního rozvoje.
Pane předsedající, prosím vás, napomeňte sněmovnu.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Já bych samozřejmě - Já nevím, co mám dělat s těmi, kteří se baví. Nic jiného, než je poněkolikáté upozornit. Já je nikdy jmenovat nebudu, protože bych se nesnížil k tomuto, abych fungoval jako v mateřské školce. Takže prosím, abyste se podle toho chovali. (Ojedinělý potlesk.)
Poslankyně Hana Orgoníková:
Pane předsedající, ale já si myslím, že tak, jak se nechtěla vláda zabývat závěry ze 4. světové konference OSN, že to nezajímá ani poslance, a nepovažuji to za správné, čili pokračuji. Nemohu však souhlasit s tím, že řeší neutěšenou situaci v postavení ženy v zemích rozvojového světa. To vypadá, jako by dokumenty z konference nikdo podrobně nečetl. Snaha pana premiéra připisovat některé problémy jen rozvojovému světu, kde je situace ženy s našimi poměry skutečně nesrovnatelná, je zarážející.Musím připomenout, že oblast kritického zájmu, chudoba a bída, obsažená v dokumentu, se u nás začíná žen také citelně dotýkat. Pravda je, že naše předpisy umožňují každému požádat o finanční dorovnání životního minima. Existuje však stále složitá a zatěžující administrativa při poskytování sociálních dávek. Dále existují reálné dispozice, kdy ženy tvoří mezi nezaměstnanými v průměru 54 - 60 % a mají v průměru 70 % mzdy mužů za stejnou práci. Z důvodu péče o rodinu, o děti, staré občany a stále neexistujícího dostupného systému služeb jsou ženy nuceny přijímat méně honorovaná zaměstnání.
Dochází tak k transformaci chudoby. Stále více se projevují rostoucí životní náklady, které způsobují feminizaci chudoby, která postihuje zejména osaměle žijící ženy, ženy samoživitelky s dětmi, ženy se změněnou pracovní schopností, ženy dlouhodobě nemocné a ženy "starší" po padesátém roce věku. Mezi ně se postupně řadí i ženy drobných podnikatelů, které jsou na mateřské dovolené, kdy drobný podnikatel nemá možnost získat sociální příspěvky, podpory apod. Mohla bych tak pokračovat u všech oblastí kritického zájmu uvedených v dokumentech z pekingské konference. Při podrobném prostudování byste, pane premiére, zjistil, že doporučení v nich obsažená se týkají nejen rozvojového světa.
Chce-li Česká republika řešit některé otázky - cituji - zvláštní ochrany ženy, respektive zajištění rovných příležitostí mužů a žen obdobně problémům ekonomicky vyspělých a civilizovaných zemí Evropy a světa - konec citátu, ať se vám to líbí nebo nelíbí, bude muset náš stát přistoupit k řešení uváděné problematiky seriózně a zejména přijmout příslušná opatření, především monitorovat tuto oblast a kontrolovat, ale i vyhodnocovat, jak připouštíte.
Není možné se zaštiťovat tím, že "právní ochrana žen a záruky rovného zacházení mužů a žen je v určitých ohledech vyšší než v některých zemích Evropské unie".
Ano, legislativa je v tomto směru opravdu v některých ohledech na vyšší úrovni. Pravidla jsou dána, jde o to, aby byla dodržována, jinak jsou bezzubá a v konkrétním životě nefungují. Běžte mezi ženy na venkov, tam, kde je vysoká nezaměstnanost, a zjistíte, že realita je úplně jiná. A o to jde. Stát se nesmí zbavovat povinnosti stanovit okamžité sankce při nedodržování zákonů. Můžete namítnout, že máme soudy, ale sám dobře víte, jaké šance jsou v tomto ohledu při soudním řízení. K tomu je nezbytné vytvořit státní mechanismus. Nemusíme chodit daleko. Ve Francii existuje Ministerstvo sociálních záležitostí, zdraví a města, Služba pro ženská práva a Národní středisko pro informace a dokumentování problematiky žen a rodin, v Belgii Ministerstvo zaměstnání a práce, Služba pro rovnost šancí a Rada pro rovnost šancí, v Dánsku Rada pro emancipaci, která je podřízena Úřadu předsedy vlády. V SRN existuje Federální spolkové ministerstvo žen a mládeže a zároveň jsou obdobné struktury v jednotlivých spolkových zemích atd.
Mohla bych pokračovat a zjistili bychom, že tomu tak je ve všech zemích Evropy. Dokonce v rámci Evropské unie to ukládají akční plány, o nichž se též zmiňujete v odpovědi na interpelaci.
Cílem těchto institucí je zlepšit práva žen ve všech oblastech sociálního a hospodářského života, vést boj proti násilí, proti nezaměstnanosti žen, zajistit dohled nad aplikací zákonů, poskytovat subvence na projekty k povznesení žen, na boj proti stereotypům, působení na veřejnost atd.
Přitom každá země vynakládá ze státního rozpočtu nemalé finanční prostředky. Samozřejmě, že nyní, v době, kdy se provádí škrty ve státním rozpočtu z důvodů úsporných opatření, si nemyslím. že bychom měli zřizovat ministerstvo pro tuto oblast, ale mohli by se touto problematikou zabývat pan ministr Vodička, případně pan Bratinka, ministr bez ministerstva. Je na vás, koho pověříte, aby spravoval tuto oblast.
Deklarujeme rovnost obou pohlaví. Jedna věc je vyhlášená rovnoprávnost, na kterou předseda vlády odkazuje, druhá ale, že není v praxí naplňována. Podstatné je, že se tento problém neustále přehlíží, jako by neexistoval. Stát se o něj nezajímá, nevyužívá ani svých stávajících mechanismů, ani nové nevytváří, např. antidiskriminační opatření.
Dám jeden příklad. Žena, která přijde o práci v 50 letech, hledá nové zaměstnání, zúčastňuje se různých konkurzů apod., ale vše končí tím, že není nikde přijata do práce, protože je stará, byť je v oblasti, ve které se uchází o práci, řádně erudována. Dokonce při vypisování konkurzních řízení se objevuje podmínka věku, nejčastěji do 35 let.
Hovořím jen o ženách, neboť k tomu směřovala moje interpelace, ale tento problém se týká i mužů.
Pane premiére, operujete popisem stavu postavení ženy v ČR uvedeným ve zprávě pro čtvrtou světovou konferenci o ženách v Pekingu, kterou naše delegace v Pekingu předkládala. Pravděpodobně však zpráva nevycházela z reality, a bylo to jako vždy povídání o tom, jak je to u nás skvělé. Zprávu jsem neviděla, na konferenci jely ženy nikoli z opozice. Nevím, jaké směry dalšího úsilí vlády byly v této oblasti naznačeny, jak pan premiér uvádí, ale ženy je bohužel dosud nezaznamenaly.
Pokud shrnu své vystoupení, vláda nedělala nic v oblasti ženy a jejího postavení ve společnosti, dosud nestanovila gestora a mechanismus pro rozpracování a řešení otázek rovných příležitostí pro muže a ženy, dosud nebyly řádně posouzeny dokumenty přijaté pekingskou konferencí a pan premiér se tím ani netají.
Z uvedených důvodů navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala toto usnesení:
Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministerského předsedy Václava Klause na interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Rozprava je otevřena. Slova se ujme paní kolegyně Čelišová.
Poslankyně Květoslava Čelišová:
Pane předsedající, kolegyně a kolegové, i já si dovolím protestovat proti způsobu odpovědi pana premiéra -
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Promiňte, paní kolegyně, prosím o klid.
Poslankyně Květoslava Čelišová:
Na otázku, která byla vznesena v interpelaci paní Orgoníkové. Připojuji se také k jejímu nesouhlasu s touto odpovědí.Nemohu se zbavit pocitu, že odpověď pana premiéra tentokrát nebyla psána jeho rukou a že se příliš této otázce, která je dost zásadní v celém světě, nevěnoval tak, jak by měl. (Přerušení diskusního příspěvku.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Moc děkuji za vaše gesto, kterým jste jasně dala najevo, co si o vašich kolezích myslíte.
Poslankyně Květoslava Čelišová:
Dovolím si citovat některé věci, které mi neladí s tím, co se v Parlamentu i ve vládě k otázce postavení ženy, rodiny a dítěte v naší zemi děje. Pan premiér hovoří o tom. že ČR jako většina demokratických států světa přijala mezinárodní závazky na ochranu žen. Hovoří ve své odpovědi o tom - cituji: Vláda se snaží naplňovat všechna jejich ustanovení ve své každodenní činnosti. ČR se jako řádný člen OSN zúčastnila 4. světové konference o ženách v Pekingu. Připravila pro tuto konferenci a předložila jejím delegátům podrobnou zprávu reálně popisující postavení ženy v současné české společnosti.Tady bych chtěla komentovat. Víme o tom, že ve vládních delegacích bylo zastoupení žen z naší země nepatrné. Byly to ženy pouze z vládní koalice. Takové orgány, kterými jsou Český svaz žen a další velká ženská hnutí, byly pouze v nevládních organizacích.
Dále si dovolím citovat: Pokud se na akční platformu díváte blíže, zjistíte, že řada v ní deklarovaných práv a zásad je pro ČR naprostou samozřejmostí.
Pane premiére, je velkou ostudou, jestli jsem se zúčastnila světové konference žen a ženy ze Švédska, Finska a dalších nám říkají, proč si to my ženy necháme líbit v naší republice, že práva, která jsme měly vybudována do roku 1989 (potlesk)... hrozně se mi líbí tato vaše reakce. Měli jste být se mnou svědky na tomto jednání. Nevím, jestli zpochybníte kanadskou místopředsedkyni vlády a její vystoupení, kterého jsem byla přítomna. Cituji z jejího vystoupení. Hodnotila tyto věci takto a hovořila o tom, že o co usilují ženy ve světě, je právě to, jaké bylo postavení ženy do roku 1989 v naší zemi.
Budu vám dokladovat ještě některé věci, které jsou v rozporu s odpověďmi a které si přímo odporují: z uvedeného zcela zřejmě vyplývá, že problematikou postavení ženy a jejího rovného postavení s muži se vláda a její jednotlivá ministerstva intenzivně zabývají v rámci různých legislativních a jiných operativních prací. Úlohu státu přitom spatřují především v přijetí odpovídajících zákonů a právních předpisů zaručujících rovná práva a stejné příležitosti žen a mužů, vytvoření předpokladů k jejich naplnění, říká pan premiér.
Všichni ale víme, že tomu tak není. Vzápětí v dalších odpovědích říká:
Vláda zastává názor, že není nezbytně nutné vytvářet v soustavě státních orgánů České republiky k řešení dané problematiky zvláštní orgán státní správy. Zvažují se ale jiné vhodné modely. - Mohla bych pokračovat. - Těmito úvahami se však bude vláda teprve zabývat na některém z nadcházejících zasedání. - Stále cituji výroky pana premiéra.
Nezlobte se na mne, pane premiére, v podstatě víte velice dobře, že při první schůzi Poslanecké sněmovny jsem žádala tento Parlament o ustavení komise pro rodinu a dítě. Bylo mi řečeno, že po projednání kompetenčního zákona tato komise bude ustavena. Dodnes se tomu tak nestalo, i přes mé opakované vystoupení na jedné z minulých schůzí Poslanecké sněmovny. Nebudu se k tomu dále vyjadřovat. Je to i záležitostí Parlamentu a především poslanců vládní koalice, jak se k této věci staví. A je velice smutné, jestliže ženy z vládní koalice se těmto věcem usmívají a mají ne dobré připomínky k tomu, o čem tady hovoříme. (Hluk v sále.) Zastupujeme zde obrovské množství žen a upozorňuji, že cokoli tady dnes říkám, neříkám jenom jako členka politické strany, říkám to jako členka ženského hnutí. (Poznámky ze strany koaličních poslanců.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Dámy, prosím o klid. (Veselost.)
Poslankyně Květoslava Čelišová:
Mám pocit, vážení kolegové, že právě tento bod není důvodem k úsměvům a různým ironiím. Myslím si, že tato problematika spadá pod všechny programy politických stran. Nebudu se zde dále před vámi zesměšňovat. Já jsem zde chtěla říci, že pan premiér tentokrát své rácio ve své odpovědi neuplatnil. Nezabýval se touto problematikou, nerespektoval usnesení tajemníka OSN k problematice postavení žen ve společnosti. Mám pocit, že se vysmíváte tomu, co OSN a světové organizace k této problematice říkají.A úplně na závěr snad jenom tolik: Zastoupení žen v parlamentech - Finsko 39 %, Norsko 39 %, Švédsko 34 %, Nizozemsko 29 %, Čína 21 %, Německo 20 %. Mohla bych pokračovat. Před námi je Slovensko, Polsko. My jsme až za USA s 10 %. Za námi už je jenom Kuvajt a Jižní Korea. V ministerských funkcích si nejlépe vede Finsko, Norsko, Nizozemsko, Bahamy, Německo, USA, Španělsko, tady jsme až za Kubou, která má 4 %. Nezlobte se na mne, jestli vám ani tato mezinárodní srovnání nic neříkají, není o čem hovořit.
Já si myslím, že by si pan premiér měl vzít závěry konference z Pekingu s vládou k srdci. Je to světová organizace. Domnívám se, že to, co se dnes v naší společnosti děje - a bylo to tady předřečnicí řečeno - směrem k rodině, k dítěti a ženě, hovoří o mnohém. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Poslanec Ivan Langer:
Vážené kolegyně a kolegové, zajisté poznáte na první pohled, že nejsem žena. Přesto mi dovolte, abych se k tomuto problému trochu vyjádřil. Chtěl jsem požádat vás, kolegy z klubu KSČM, i vás z klubu sociální demokracie, abyste se více věnovali svým ženám. Já sám osobně mohu prohlásit, že ženám v našem klubu se věnuji rozhodně více než mužům. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Po panu Ivanu Langrovi se hlásí do rozpravy paní kolegyně Kořínková.
Poslankyně Květoslava Kořínková:
Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážený zbytku vlády, vážené kolegyně a kolegové, "potěšil" mne pan kolega Langer svým vystoupením. Pokud si uvědomujeme, že jde o politickou stranu, která prezentuje největší část naší vládní koalice, je mi smutno. Protože mezinárodní úmluvy se mají plnit. Československo a pak Česká republika v rámci programu OSN přistoupila na tuto mezinárodní dohodu. Máme ji ratifikovánu, máme ji akceptovánu i právem a programem této nové České republiky. Myslím si, že bychom se neměli vysmívat takovým podmínkám. Pro vás ostatní bych chtěla říci, že v rámci programu Evropské unie je běžně zpracováván pětiletý, tříletý program spolupráce na podporu rovného práva žen a mužů, v rámci unie, nikoliv zemí třetího světa. Právě v souvislosti s těmi aktivitami, které dělá Organizace spojených národů.Je mi tedy smutno, že jako místopředsedkyně zahraničního výboru této Poslanecké sněmovny musím konstatovat takové chování k mezinárodním úmluvám, které jsou nadřazeny českému právu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Do rozpravy se hlásí dále paní kolegyně Orgoníková.
Poslankyně Hana Orgoníková:
Pane předsedající, já jsem velice ráda, že vystoupila Květa Kořínková s poznámkou, kterou zde řekla. Musím říci, že bych byla velice ráda, kdyby za tímto pultem stáli muži a obhajovali práva žen. A nejen v České republice. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Slova se ujme pan kolega Zvěřina.
Poslanec Jaroslav Zvěřina:
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že tato diskuse je velmi zajímavá už tím, že vznikla. Protože opravdu podíl žen v naší politice je zanedbatelný a minimální. Před chvilkou byli vyvoláni muži s tím, že se nezastávají práv žen. Já ze své role prezidenta Společnosti pro plánování rodiny již v době hluboké totality jsem se opakovaně zastával práv žen např. na rozhodování o svém mateřství. Vždycky jsme zdůrazňovali - tato naše malá a jistě málo politicky významná organizace - že ženy by měly dostat odpovídající místo ve společnosti. Ale nezacházejme s ženami jako s utlačovanou menšinou! Ženy jsou svébytnou součástí této společnosti a dejme jim, co jejich jest. Ale nevyvolávejme nějaké zvláštní režimy, jako by ženy byly něčím méně hodnotným. Ženy se o sebe dovedou postarat velmi aktivně a myslím, že i tato diskuse to ukazuje. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Slova se ujme paní kolegyně Kořínková.
Poslankyně Květoslava Kořínková:
Vážené dámy a pánové, pravděpodobně jde o hluboké nepochopení. Pokud jsem pozorovala a slyšela své kolegyně, nemluvily o faktických právech žen, ale mluvily o plnění a respektování mezinárodních úmluv a o nedostatku akceptování naší státní administrativy těch povinností, které jsme mezinárodními úmluvami podepsali. O to jediné jde. O tom, jakým způsobem se tyto mezinárodní úmluvy budou naplňovat v praxi, tady můžeme diskutovat. Např. dnes při projednávání zprávy vlády o jejích krocích, které udělala od minulého období, tzn. od zahájení svého volebního období. Ale tady se diskutovalo o tom, jakým způsobem jsou realizovány mezinárodní úmluvy, ke kterým přistupujeme. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Slova se ujme paní kolegyně Kolářová.
Poslankyně Milena Kolářová:
Dámy a pánové já budu mít pouze jednu připomínku, byť se dost nerada zapojuji do této rozpravy, protože mám pocit, že si z některých věcí děláme trochu legraci možná na více stranách. Chci vás jen seznámit s tím, že jsem tady měla v pátek jednu expertku ze Švédska, se kterou jsme diskutovaly o postavení žen u nás a v jiných zemích - právě v postkomunistických zemích.Musím říci, že z této diskuse vyplynulo, že u nás je to postavení žen nejlepší. Myslím, že diskuse by mohla být velmi dlouhá a ženy na obou stranách si jistě uvědomují, že problémy jsou všude na světě. U nás jsou standardní, jako jsou v západoevropských zemích. Neříkám neřešme je, ale zároveň říkám - přistupujme k tomu seriózně.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Rozpravu končím. Budeme nyní hlasovat o návrhu paní kolegyně Orgoníkové. Žádáte, abych vás odhlásil, což jsem učinil a prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat.
Zahájil jsem hlasování č. 65. Ptám se, kdo souhlasí s návrhem paní kolegyně Orgoníkové. Kdo je proti tomuto návrhu?
Pro návrh hlasovalo 91 poslanců. proti 61, návrh byl přijat. (Potlesk.)
Tím jsme ukončili projednávání odpovědí členů vlády ČR na interpelace a nyní se budeme věnovat dalšímu bodu, kterým je - jak jsem avizoval na začátku dnešního jednání - přerušený bod č. 21 podle schváleného návrhu programu
21.
Vládní návrh zákona o nadacích
Projednávání vládního návrhu zákona o nadacích jsme včera přerušili po vystoupení zpravodajů jednotlivých výborů a po hlasování, kterým jsme rozhodli, že návrhem, o kterém budeme jednat, bude sněmovní tisk 38/4, jímž je usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. To jsem považoval za nutné připomenout, aby rozprava, kterou k projednávání tohoto návrhu nyní otevírám, byla vedena k tomuto sněmovnímu tisku, a nikoli k vládnímu návrhu.
Prosím ministryni spravedlnosti paní Vlastu Parkanovou a zpravodaje výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pana poslance Michala Prokopa, aby jakmile zaujmou - což udělali - místo u stolku zpravodajů, sledovali rozpravu. Zpravodaje ostatních výborů, kterými jsou pan poslanec Bohuslav Sobotka, pan poslanec František Španbauer a paní poslankyně Hana Marvanová, prosím, aby s námi sledovali rozpravu ze svých míst.
Nejprve tedy otevírám obecnou rozpravu, do které jsou přihlášeni zatím paní kolegyně Rujbrová, pan kolega Procházka a paní kolegyně Nývltová. V tomto pořadí se ujmou slova. Nyní prosím paní kolegyni Rujbrovou, aby se ujala slova. Vás, dámy a pánové, prosím o klid, abyste aspoň umožnili paní kolegyni Rujbrové hovořit.
Poslankyně Zuzka Rujbrová:
Pane předsedající, moje přihláška směřovala do rozpravy podrobné. Byla už otevřena podrobná rozprava?
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Vy jste zakroužkovala obě rozpravy, proto jsem vás vyvolal.
Poslankyně Zuzka Rujbrová:
Vystoupím tedy až v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka:
Děkuji. Nyní se ujme v obecné rozpravě slova pan kolega Procházka.***