Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslanec Rudolf Tomíček: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, po číslech, která zde uvedl můj předřečník, se v mém případě bude jednat o podstatně nižší částky, nicméně si myslím, že důležitost souvislostí kolem vyváží jejich nízkou hodnotu.

Dne 9. dubna 1997 jsem interpeloval pana ministra Římana v záležitosti železniční tratě č. 144, a to celkem ve třech případech. S odpověďmi na dvě z těchto interpelací jsem se spokojil, i když se dá říci, že k nim mám drobné výhrady. Mylně jsem se totiž domníval, že některé sporné záležitosti budou vyřešeny na společném jednání se zástupci jak Českých drah, tak i Ministerstva dopravy a spojů. Též jsem písemně žádal pana ministra o osobní jednání, ale na mé dopisy mi bohužel nebylo ani odpovězeno.

Protože však vůbec nesouhlasím s odpovědí ve věci finanční, zaměřil jsem se na tento problém, a proto jsem vrátil odpověď na interpelaci jen u tohoto případu. Přestože se v našem případě jedná o čisté rušení tratě, rád bych zůstal u pracovního názvu generálního ředitelství Českých drah - dlouhodobá odstávka.

První jednání o této záležitosti proběhla v létě minulého roku, kdy bylo naznačeno, že trať č. 144 je ve špatném technickém stavu a hrozí odstavení. Náklady na opravu požadované Českými drahami byly 70 mil. korun. A pokud je město má, ať je uvolní a samozřejmě jedná o převodu trati, jinak bude trať uzavřena k 1. 6. 1997. Další jednání pak proběhlo v prosinci 1996. Bylo hovořeno o nezpochybnitelné částce - tentokrát 20 mil. korun. Bylo sděleno, že pokud nebudou peníze na opravy, bude podán návrh na odstávku k 1. 6. 1997. Samozřejmě, že žádné město nemá hotovost v této výši po ruce a není schopno reagovat v období do půl roku. Nota bene město Horní Slavkov má rozpočet řádově kolem 40 mil. korun ročně.

Protože toto nebylo možno řešit touto cestou, iniciativu v jednání převzali podnikatelé, kterých se týkalo odstavení tratě přece jen více. Je nutno říci, že návrhy o financích, které byly předávány Českými drahami, samozřejmě platily i pro soukromý sektor. Protože vláda nemá dopravní politiku a Ministerstvu dopravy a spojů zatím není známa žádná koncepce dopravy, začaly se tyto věci řešit trochu jinak. Rušením tarifních bodů - přeloženo do češtiny: rušením nakládacích míst. Při dalším jednání nám opět bylo řečeno, že pokud seženeme peníze na opravu, bude se jezdit.

V měsíci březnu jsme se konečně dozvěděli, že byla podána žádost o výluku, ale protože nesplňovala zákonem předepsané náležitostí, byla drážním úřadem několikrát vrácena k doplnění, a teprve 17. dubna drážní úřad rozhodl o výluce trati. Ale od 1. 4. 1998! Došlo k dalšímu jednání o vlečce. Tak vznikl návrh ceny za vozovou jednotku, a to 6355 korun proti 555 korunám před tím. I když závod STASIS (?) jako hlavní zájemce o provozování této trati akceptoval změny v názoru na přepravu a akceptoval tedy dle slov pana ministra novou úpravu smluvních vztahů s uživateli nákladní dopravy, přece jen se mu zdála tato cena přemrštěnou.

Při mém osobním jednání na obchodně provozním ředitelství v Plzni mi bylo jednoznačně řečeno: Počítáme s tím, že na tyto podmínky firma STASIS nepřistoupí a trať bude uzavřena. Na argumentaci, že na této trati dle výkazů samotných ČD stoupá přeprava nákladů a je předpoklad dalšího růstu, nebylo vůbec reagováno.

Jenže u firmy STASIS se jedná skutečně o existenční záležitost a po domluvách přistoupila na částku, která ovšem už byla snížena na základě úvahy Českých drah, a to na 4970 korun za jednu obsluhu vlečky. Souhlas s tímto návrhem České dráhy překvapil, neboť již dávno předtím bylo rozhodnuto o uzavření trati. Ale přece jen obchodně provozní ředitelství novou vlečkovou smlouvu podepisuje, a to 16. dubna 1997.

Ovšem až dosud jsme se stále domnívali, že se opravdu jedná o hledání řešení, a proto nás zarazilo. že obchodně provozní ředitelství následně hned 22. dubna 1997 podepsalo příkaz k výluce na této trati a samozřejmě s již předem avizovaným datem k 1. 6.1997. Při dalších jednáních, která bezprostředně následovala, bylo poukazováno na nutné úpravy trati ve výši 5-7 mil. korun, čili další snížení.

Těsně před koncem měsíce května se to ustálilo na výši 1,5 miliónu korun. V zápise z jednání se můžete dočíst, že se má jednat v každém případě o dar města či firmy Stasis nebo popřípadě jiných podnikatelských subjektů Českým drahám, nikoli o podíl na opravě čí jakémkoli spolupodílnictví na zajištění příslušných oprav. A teprve v závěru byla navržena privatizace této trati, ale od pana ministra však vím, na základě odpovědí na jednu z mých interpelací, že zatím toto České dráhy neumějí.

Jen pro informaci všech musím upozornit na skutečnost, že zastavení provozu na této trati k 1. 6. 1997 došlo k porušení zákona 266/1994 o drahách a celá tato akce měla jen přinutit podnikatele i město sehnat peníze a o tom svědčí i to, že České dráhy v současné době žádné peníze na opravu nemají. A na základě všech těch uvedených skutečností - snižování cen, úpravy - musím konstatovat, že se skutečně jedná o získání peněz z cizích zdrojů, a to na úkor uživatelů trati. A do této oblasti řadím i tzv. smluvní ceny Českých drah, které tím, že nejsou specifikovány, se dají volně upravovat a mohou samozřejmě vést k vydírání přepravců. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit změnu ceny za svoz po následném jednání. Smluvní ceny, rozumím, jsou jasné u soukromých firem. Státní podnik? Nevím. Tam si myslím, že by smluvní ceny měly být upraveny přece jen nějakým předpisem, čili nesouhlasím s odpovědí pana ministra na mou interpelaci, který tvrdí, že k žádnému vydírání nebo resp. s vymáháním neopodstatněného zisku - že k tomu nedošlo. Ovšem v každém případě všechny náležitosti, které se k tomu váží, potvrzují, a rozhodnutí a další následné jednání Českých drah jenom říkají, že pokud nedosáhly České dráhy svého a nezískaly příslušné finance, muselo dojít k tomu. co udělaly, k zavření dráhy k 1. 6. 1997, a to i za cenu porušení zákona. A to přesně § 20 266/1994 Sb., o drahách.

A pro jen upřesnění všech a informaci, dovolím si citaci z dopisu drážního úřadu: Je třeba zdůraznit, že nedostatek finančních prostředků pro zajištění provozuschopnosti dráhy nebo její části není z hlediska zákona 266/1994 Sb., o drahách, kvalifikovaným důvodem pro jakákoliv omezení.

Na závěr jen takovou maličkost z 25. 6. z týdeníku Sokolovska nadpis: České dráhy podmiňují obnovu nákladní dopravy sponzorským darem. Já si myslím, že více slov k tomu ani netřeba.

Navrhuji tedy Poslanecké sněmovně toto usnesení:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí pana ministra na mou interpelaci, a dále bych to doplnil o toto usnesení:

Žádá ministra dopravy ing. Římana zrušit protizákonné uzavření trati č. 144 Krásný Loket nad Ohří, vypracovat celkovou koncepci omezování regionálních tratí v závislosti na jejich využití a tuto předložit vládě České republiky a Poslanecké sněmovně a urychleně dopracovat možnosti provozování regionálních tratí, a to s ohledem na celkovou koncepci dopravní politiky a dopravní obslužnost území.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Rozprava samozřejmě pokračuje, je do ní přihlášen pan ministr Říman. Jen znovu upozorňuji, že nechám hlasovat pouze o první části, protože druhá část je nový bod, který by musel být zařazen. Slova se ujme pan ministr Říman.

Ministr dopravy a spojů ČR Martin Říman: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych si dovolil doplnit vstup pana poslance Tomíčka o některé poznámky, které upřesňují to, co zde bylo řečeno, a to zhruba ve třech okruzích.

Je pravdou, že 16. dubna podepsalo obchodně provozní ředitelství v Plzni dodatek k vlečkové smlouvě. A je také pravdou, že den nato vydal drážní úřad rozhodnutí o omezení provozování dráhy. Nicméně, jak jistě pan poslanec ví, toto rozhodnutí umožňuje zachování vlečkového provozu. Nejde tedy o kontradikci.

K okamžitému rozhodnutí o zastavení provozu na uvedené trati došlo až následně na základě osobní prověrky ředitele divize dopravní cesty, který konstatoval absolutní nezpůsobilost provozu a vedoucí až k nemožnosti zajistit jeho bezpečnost.

V současné době probíhají intenzívní jednání, která, předpokládám, povedou k zabezpečení nezbytných finančních prostředků k opravě trati.

Co se týče finančního zajištění, které tady bylo skloňováno a jako důkaz nekoncepčnosti uváděny částky od 70 miliónů po milión, jeden a půl. Samozřejmě, že všechny tyto částky mají svůj reálný odraz, ale musíme se ptát, co za tyto částky pořídíme. Za 70 miliónů korun uvedeme trať do normového stavu. Za zmiňovaných 5 až 7 miliónů korun uvedeme trať do stavu, ve kterém vydrží dalších 4 až 5 let. A za tu poslední nejnižší částku uvedeme trať do provozu, ve které vydrží v provozu asi 1 rok. To jsou tedy ty záhadné rozdíly.

Asi neřeknu žádnou novinku, že České dráhy se soustavně dlouhodobě potýkají s nedostatkem finančních prostředků, přičemž základní příčinou tohoto stavu je enormní ztráta z provozování osobní dopravy. Pro vaši informaci, v roce 1996 tato ztráta činila po započtení státní dotace 8 miliard korun. A tato ztráta samozřejmě musí být z něčeho sanována a je sanována mj. i z nerealizovaných odpisů, což má samozřejmě za následek zanedbávání technické úrovně základních prostředků. A na tento stav není opravdu jednoduchý a triviální lék.

Nicméně jistě víte, že naše ministerstvo má připravena zásadní opatření k ozdravění Českých drah. Ovšem tato opatření dlouhodobě přinesou kýžený efekt v podobě modernizované a efektivní železnice, krátkodobě a střednědobě však samozřejmě znamenají velmi bolestivé a dlužno říci, že nepopulární kroky, včetně omezení rozsahu sítě, úpravy jízdného a snižování počtu zaměstnanců na drahách. Zmiňovaná trať 144 Krásný Jez Chodov je v rámci tohoto programu reformy železnice navržena k privatizaci. A je v zájmu této trati, a já to cítím velice silně, aby o jejím osudu bylo rozhodnuto pokud možno co nejrychleji.

V této souvislosti vás mohu informovat z tohoto místa, že jednání, která byla vedena v posledních dvou měsících, vyústila v rozhodnutí městského zastupitelstva ve Slavkově požádat o pronájem této trati za účelem provozu. Tento zájem, který byl vyjádřen dopisem z 30. 6. na České dráhy, je v souladu s navrhovanou transformací českých železnic a já jej jako takový budu velmi podporovat. A jsem přesvědčen o tom, že tento postup povede k řešení situace na uvedené trati. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Tomíček

Poslanec Rudolf Tomíček: Vážený pane ministře, děkuji za zpřesnění mých informací. To, co jste tady uvedl, znamená náplň jednotlivých finančních objemů. To je v naprostém pořádku a jsou to částky akceptovatelné. Jednalo se o to, že kdyby již při prvním jednání se postupovalo právě opačně, řeklo se "tuto částku musíme dát, abychom provozovali rok, tuto částku, aby byla dráha provozována 5 let, tuto částku, aby to bylo v definitivním pořádku", bylo by to všechno v pořádku a neměli bychom žádné problémy.

Právě to, že se vždy vynucovala ta nejvyšší možná částka, byl problém, na který jsem upozornil. Je samozřejmé, že město i ostatní podnikatelé jednají. Pro informaci všech bych řekl, že index nárůstu přepravy na této trati mezi rokem 1995 a 1996 byl v přepravě tonáže 43 % a v přepočtu na vozové jednotky téměř dvojnásobný. Těžko se o této trati dá hovořit jako o neekonomické nebo nepotřebné.

Mluvil jste tady o nedostatku finančních prostředků v Českých drahách. Jistě, chápu to a jsem seznámen s výsledky statistického vyhodnocování provozu Českých drah, nicméně si dovolím jednu poznámku. Nebudu se tady zmiňovat o zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu, který hodnotil hospodaření Českých drah od listopadu 1995 do roku 1996, ale dovolím si citovat z kontroly vybraných investičních činností provedených od října do prosince 1996 právě na Správě dopravní cesty v Karlových Varech. Uvedu jen výňatky, materiál je samozřejmě rozsáhlejší:

"Výsledky kontroly potvrdily. že nedostatky byly zjištěny prakticky ve všech oblastech zaměření této kontroly. Mimo to bylo např. zjištěno: rekonstrukce objektu Správy dopravní cesty nebyla financována z investičních prostředků, ale z prostředků na hlavní činnost, čili na opravy. Faktury byly zaplaceny zhotoviteli za práce, které ani nebyly doloženy soupisy prací, čili peníze byly de facto vyhozeny bez ohledu na to, zda byla realizována práce. Veškeré investice, které SDC prováděla, byly financovány z provozních prostředků. Opodstatněnost výstavby garáží Správy dopravní cesty Karlovy Vary v Chebu nebyla vůbec doložena, nebylo uplatněno jejich zařazení do plánu investiční výstavby a hlavně v rámci územního a stavebního řízení bylo stavební povolení vydáno (protože takto vystupoval) na přednostu Správy dopravní cesty jako na soukromou osobu, na jeho jméno jako stavebníka. Finanční prostředky, které byly hrazeny z hlavní činnosti, jsou pak samozřejmě neúměrně vysoké a hlavně chybějí tam, kde mají být, čili v hlavní činnosti, na opravách tratí."

Když si vezmu nákladové položky celého západočeského regionu, tak si myslím, že právě částka 1,5 mil.Kč, kterou potřebovala tato trať, aby překlenula dejme tomu půlroční období a aby se vyřešily spory kolem privatizace nebo dořešily problémy, které na to navazují, by byla dostatečná. Když se OPŘ a Správa dopravní cesty Karlovy Vary dozvěděly, že drážní úřad vydal rozhodnutí o odstavení od 1. 4. 1998, protože stav je skutečně nevyhovující, tak následovalo okamžité rozhodnutí k odstavení z bezpečnostních důvodu k 1. 6., protože České dráhy přece musí dodržet slovo. (Potlesk z levé části sněmovny.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Kapoun.

Poslanec PS Miroslav Kapoun: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové ve sněmovně, já bych chtěl upozornit jen na některé věci, které tady zazněly. Já vím, že pan ministr nemá momentálně všechny páky na České dráhy, protože České dráhy jsou státní organizací a vlastně celá odpovědnost na něho bude padat, až se stanou státním podnikem. Chtěl bych upozornit, že to, co bylo řečeno, je zavádějící. Zrušit dráhu podle zákona č. 266 o drahách jde jenom v jednom jediném případě, a to podle § 5 odst. 4, kde se říká, že na dráze nejprve nesmí být jeden rok dráha provozovaná (to znamená ani žádná drážní doprava) a pak lze navrhnout zrušení dráhy. Pokud provozovatel chce tuto dráhu zrušit, § 18 říká, že musí rok předem na to upozornit.

Nechci hovořit dlouho, protože vím, že tady budou další příspěvky. Pokud jde o pronájem dráhy, tam jde právě o otázku, že dráhu regionální zákon ukládá nabídnout k odkoupení českým drahám. Chtěl bych upozornit, že České dráhy jsou státní organizací a budou nabízet odkoupení státu, čili ministerstvu dopravy. Ministerstvo dopravy pravděpodobně odkoupí a bude provozovat. Zákon vůbec tyto věci neumožňuje, ale já bych chtěl upozornit na pronájem.

Pronájem není řešení, protože finanční náklady, které uváděl pan Tomíček, jsou v podstatě do infrastruktury. Jestliže tuto dráhu pronajme, tak § 20 tohoto zákona říká "vlastník dráhy je povinen udržovat dráhu tak, aby byla zajištěna její provozuschopnost a zajištěn styk s jinými drahami." Samozřejmě, provozovatel dráhy, pokud si to pronajme a bude dráhu provozovat, bude požadovat po Českých drahách, aby infrastruktura byla v pořádku a České dráhy jsou povinny podle zákona finanční prostředky do toho vložit. O využití tohoto paragrafu se nakonec pokusil už první pronajímatel, který na Českých drahách je, to je na jindřichohradeckých úzkorozchodkách. České dráhy se prostě nezbaví povinnosti udržovat infrastrukturu. (Potlesk zleva.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu usnesení, který předložil pan kolega Tomíček, to znamená, že nesouhlasí s odpovědí pana minstra Římana. Odhlásit jsem vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 62 a ptám se, kdo podporuje návrh pana poslance Tomíčka. Kdo je proti?

Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 85 poslanců, 48 bylo proti.

Ministr vnitra pan Jan Ruml odpověděl na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci prodeje samopalů Sa 58 ze zásob Policie České republiky a komisionářské smlouvy na odprodej či zprostředkování prodeje všech přebytků z resortu Ministerstva vnitra České republiky. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 204. Otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí kolega Filip.

Poslanec Vojtěch Filip: Vážené paní, vážení pánové, dovolte mi, abych velmi krátce seznámil ty, kteří se nedostali ke čtení odpovědi ministra vnitra na moji interpelaci, s tím, co mě vedlo k tomu, že jsem odpověď odmítl. Já v podstatě nemám nic proti tomu, že přebytečný majetek armády a Policie České republiky je prodáván, a tím méně mám proti tomu, aby tímto způsobem nepotřebný materiál byl realizován a získal se tak příjem do státního rozpočtu. Už mám samozřejmě výhrady proti tomu, jestli příjem je dostatečný nebo ne a jakým způsobem probíhá případné výběrové řízení na toho, kdo bude takový majetek realizovat.

Na odpovědi ministra vnitra mě zejména neuspokojilo to, že ministerstvo vnitra (nevím z jakého popudu) neakceptuje zákon 199/94 Sb., a říká, že pokud jde o prodej státního majetku, nejde o výdaj ze státního rozpočtu, a tedy není třeba výběrového řízení.

Jsem přesvědčen, že z dikce zákona 199/1994 Sb., o státních zakázkách nic takového nevyplývá. Jsem přesvědčen totiž o tom, že může jít o dvojí proces. Buď proces přímého nákupu, a pak tedy ona státní organizace, státní orgán, jakým je Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky, prodá svůj majetek a skutečně dostává jenom příjem. Prodává podle určité ceny anebo uzavírá smlouvu zprostředkovatelskou, to znamená, že za určitý obnos prodává státní majetek, ponechává si z prodeje určitý výtěžek za své zprostředkovatelské služby. Jsem přesvědčen, že to je vše legální, ale většina prodejů je samozřejmě vázána jiným zákonem, to znamená, že zprostředkovatel si může vzít až 20 % hodnoty prodávaného majetku, podle toho, o jak složitý proces jde.

Pokud jde o 5 tisíc kusů samopalů, jsem přesvědčen, že jejich hodnota jednoznačně přesahuje částku 100 tisíc korun a tento prodej měl být realizován přes výběrové řízení. Nijak nenamítám konkrétní firmu, která byla oslovena v této věci, nevadí mi, jestli to dělá RDP Group nebo Omnipol nebo jiná firma, která má legální povolení k prodeji vojenského materiálu na základě licenčního řízení Ministerstva průmyslu a obchodu, ke kterému musí být souhlas jak Ministerstva vnitra, tak souhlas Ministerstva obrany a Ministerstva zahraničních věcí, protože pro každý takový prodej podle licence musí být end-user. Tady jsem dokonce přesvědčen, že i end-user mohl být celkem pravdivý, odpovídá skutečnosti a Turecko bylo skutečně konečným příjemcem těchto samopalů.

Co mi určitě vadí, je to, že by takovým způsobem, to znamená, že by při prodeji státního majetku, neměl být realizován zákon 199/1994 Sb., to znamená zákon o zadávání veřejných zakázek. Jsem přesvědčen, že jediným možným výkladem zákona je to, že i prodej státního majetku je veřejnou zakázkou a limit 100 tisíc korun je tím limitem, kterým se musí takový zadavatel řídit, a tedy na takový prodej získat možnost odprodávat státní majetek, se může stát jedině tehdy, když vyhraje výběrové řízení. Pokud by Ministerstvo vnitra setrvalo na svém stanovisku, že není toto veřejnou zakázkou, pak bych žádal pana ministra, aby ve vládě inicioval novelu zákona o zadávání veřejných zakázek, která by tuto záležitost vyjasnila. Jistě by při takovémto stanovisku, které by bylo centrálně sdíleno nebo by ho část státních orgánů takto uplatňovala, znamenala značné porušování tohoto zákona i jinými složkami, než je Ministerstvo vnitra České republiky.

Proto navrhuji, aby i Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí pana ministra vnitra a pan ministr vnitra mi ve své příští odpovědi odpověděl - řekl bych - v souladu se zákonem 199. Já bych potom takovou odpověď akceptoval.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se hlásí ministr vnitra Jan Ruml.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pokusím se panu poslanci odpovědět hned a říci, že to není stanovisko mé nebo Ministerstva vnitra, ale stanovisko jiných orgánů státní správy. Podle tohoto stanoviska - to jsem obecně vyjádřil již ve své odpovědi - není potřeba na odprodej přebytečného majetku s využitím služby komisionáře aplikovat zákon 199/1994 Sb. Nyní se pokusím z tohoto obecného konstatování uvést některé argumenty.

Tento zákon stanoví kritéria pojmu "veřejná zakázka" a jedním ze základních kritérií je použití veřejných prostředků na úhradu zakázky. V daném případě, tedy odprodeje přebytečného majetku, se nejedná o použití prostředků ze státního rozpočtu na úhradu zakázky a naopak je očekáván příjem do státního rozpočtu. V této souvislosti je třeba konstatovat, že za prostředek státního rozpočtu nelze podle stanoviska odboru státního rozpočtu, úseku rozpočtové legislativy Ministerstva financí považovat finanční prostředky takříkajíc na cestě, tj. takové, které do státního rozpočtu teprve směřují, a už vůbec ne prostředky, které na účet státního rozpočtu nedorazí, což je např. případ provize komisionáře.

Nyní bych chtěl argumentovat Úřadem pro hospodářskou soutěž, resp. Ministerstvem pro hospodářskou soutěž, které je odborným dohlížitelem na uplatňování zákona 199. Cituji ze stanovisek Ministerstva pro hospodářskou soutěž, která byla vydána v obdobných případech, konkrétně se jedná o stanoviska ředitele odboru dohledu nad zadáváním veřejných zakázek ze dne 12. září 1995 a 17. ledna 1996.

Podle rozhodnutí ministra pro hospodářskou soutěž č. rozhodnutí 5/95 účelem zákona o zadávání veřejných zakázek je, aby prostředky státního rozpočtu, státních fondů atd. byly hospodárně vynakládány při koupi, nájmu či jiných činnostech. Zákon se nevztahuje na činnosti, při nichž subjekty uvedené v § 2 zákona prodávají či pronajímají majetek, k němuž mají právo hospodaření. To znamená, že tyto subjekty nejsou v těchto případech zákonem č. 199/1994 Sb. vázány.

Ve druhém stanovisku je navíc mj. uvedeno, že nevzniká-li zadavateli žádný závazek a dokonce je očekáván příjem, nejedná se o veřejnou zakázku. Tolik citace Ministerstva pro hospodářskou soutěž z r. 1995 resp. z ledna 1996.

Na základě těchto faktů je zřejmé, že při uzavření komisionářské smlouvy se společností RDP Group v lednu 1996 právní předpisy porušeny nebyly. Nicméně je skutečností, že tento zákon byl novelizován s účinností od července minulého roku a že od novely celá záležitost není tak právně jednoznačná. Proto jsem si v tomto konkrétním případě vyžádal opět stanovisko Úřadu pro hospodářskou soutěž, které mně bylo doručeno dnes ráno faxem a jistě bude podrobněji oficiálně zasláno, z kterého opět cituji. Je to z dnešního dne.

Veřejnou zakázkou ve smyslu zákona 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148 /1996 Sb., jsou veškeré výdaje zadavatelů uvedených v § 2 písm. a) zákona. Za veřejnou zakázku nelze považovat prodej nebo pronájem, při kterém se finanční prostředky získávají. To je stanovisko dnešní Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže odboru dohledu nad zadáváním veřejných zakázek s podpisem příslušného ředitele tohoto odboru.

Tolik k tomu. Samozřejmě, že je třeba o věci diskutovat. Nemám žádný důvod si nemyslet, že nakládání se státním majetkem by mělo být celé podřízené režimu zákona o veřejných zakázkách, ale fakt je, že v této chvíli zákon potom neodpovídá této věci a můžeme se bavit o tom, jak iniciovat novelu, která by toto jednoznačně napravila. Já bych takovou novelu přes příslušného ministra nebo premiéra vlády, který má na starosti tento úřad, inicioval. Nicméně, pokud se bavíme o případech, ke kterým se vztahuje odpověď na interpelaci, tak si dovolím tvrdit, že tam podle mého názoru a také podle výkladu Úřadu pro hospodářskou soutěž zákon porušen nebyl.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se přihlásil pan kolega Exner, poté pan kolega Filip.

Poslanec Václav Exner:Ve své odpovědi uvádí pan ministr vnitra Ruml, že nemůže odpovědět na otázku týkající se konečného uživatele prodaných samopalů, protože to nepatří do jeho kompetence. Na druhé straně z odpovědi vyplývá, že nakonec s použitím komisionáře byly samopaly prodány v rámci tuzemska tuzemské firmě. Byl bych rád, kdyby při projednávání této věci byla přece jenom získána v Poslanecké sněmovně také odpověď na mou otázku konečného uživatele, případně současného osudu těch samopalů.

Chtěl bych tedy požádat, jestli by pan ministr průmyslu a obchodu případně se mohl v rámci rozpravy k této otázce vyjádřit. Pokud ne, jestli by bylo možné, abychom získali odpověď na tuto otázku dodatečně.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Exnerovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Filip.

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Souhlasím s tím, co tady říkal pan ministr vnitra, s jednou malou výhradou. Jsem totiž přesvědčen, že zákon 199 ve své novele 226/1996, jak tady pan ministr podotkl, má skutečně jednu vadu. a to je to, že tento konkrétní případ, tzn. prodej, příjem do státního rozpočtu, se bere jako zakázka, která nepodléhá tomu režimu jenom z pohledu výkladu. Ale zákon sám ve svém § 1 odst. 2 říká, co není předmětem tohoto zákona a na co se zákon nevztahuje. Podle mého soudu tak velký objem prostředků, jaký může být z prodeje státního majetku, by měl být vymezen přímo ze zákona a nikoliv výkladovou normou. Přimlouvám se za to, aby Poslanecká sněmovna neodsouhlasila tuto odpověď, abychom tady měli v nové odpovědi písemný příslib na novelu zákona, protože to pravděpodobně není otázka politického náhledu na věc, ale pořádku v těchto věcech. A to si snad přejeme každý. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Nechám hlasovat o návrhu pana kolegy Filipa.

Zahájil jsem hlasování č. 63. Kdo podporuje návrh pana kolegy Filipa? Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 71 poslanců, proti bylo 42 poslanců.

Ministr vnitra Jan Ruml odpověděl na interpelaci předsedy Poslanecké sněmovny Miloše Zemana ve věci Martina Pekary, narozeného 26. 8. 1971, bytem Chrpová 2A, Havířov - Šumbark, PSČ 736 01. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 217.

Otvírám rozpravu. Jako první se do ní hlásí předseda sněmovny pan poslanec Miloš Zeman.

***