Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, já jenom připomínám pravidla o jednacím řádu. Faktická poznámka má reagovat na to, co odznělo. Já to nechci dále komentovat, protože bych mohl být nařčen z podjatosti, takže nechám to v této poloze, a prosím, pana poslance Páva a poté pana poslance Gongola.
Poslanec Tomáš Páv:
Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já si dovolím přednést dva alternativní návrhy tak, aby výběr z toho, z čeho můžeme vybírat, byl širší.První návrh se týká znění §3 odst. 3. To je ten zákon o platech státních zástupců. § 3 odst. 3 včetně pozn. 3 zní, odst. 3: platovou základnou je 80 % souhrnu nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených zvláštním předpisem 3 pro zaměstnance ministerstev. Odkaz 3 zní:
§ 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 nařízení vlády České republiky č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí ve znění pozdějších předpisů.
Dále si dovolím předložit komplexní návrh, o kterém bychom hlasovali v případě, že by nebyl schválen pozměňovací návrh rozpočtového výboru na vypuštění části 2. Tento návrh má dvě části a bylo by nutné hlasovat o těchto dvou částech najednou.
První část, část 2, bod 1 se vypouští. Druhá část, § 42 odst. 1 zní, odst. 1: platová základna pro určení platu činí v době od účinnosti tohoto zákona do 31.12. 1998 90 % základny stanovené § 3 odst. 3, toto neplatí pro určení platu prezidenta republiky.
Jak jsem již poznamenal o těchto dvou návrzích by bylo nutno hlasovat současně. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Děkuji panu poslanci Tomáši Pávovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jaroslav Gongol a připraví se, v tomto případě pan poslanec Jindřich Vodička.
Poslanec Jaroslav Gongol:
Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem měl původně v plánu přednést některé návrhy, které jsou součástí usnesení rozpočtového výboru č. 153/141/3. Vzhledem k tomu, že jsme před malou chvílí odsouhlasili, že tento tisk bude součástí návrhu, tak se vzdávám těchto připomínek. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Já vám děkuji, pane poslanče, a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jindřich Vodička. Poslanec proto, že zřejmě předloží nějaký návrh, což by jako ministr mohl obtížně.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička:
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych přednesl několik pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu. V části 2. navrhuji nahradit v § 18 text. Bod 1 tímto zněním.Za prvé § 3 odst. 3 včetně poznámky č. 1 zní: 3, platovou základnou je 0,9násobek souhrnu nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených zvláštním předpisem pro zaměstnance ministerstev.
Je zde potom odvolávka pod čarou. Odůvodnění. Návrh zabezpečí snížení platů představitelů a soudců o 10 % a shodné snížení dalších peněžních náležitostí, jejichž výše se odvozuje z platové základny a současně sjednotí způsob jejího stanovení se způsobem stanovení platové základny navrženým v části první pro státní zástupce.
Pro případ, že Poslanecká sněmovna schválí návrh rozpočtového výboru na vypuštění části 2. vládního návrhu zákona, předkládám návrh na ponechání znění bodu 4 § 18, tj. za čtvrté § 29 zní: soudci je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas. Odvolávka bude. Odůvodnění. Podle dosavadní právní úpravy nenáleží plat za práci přesčas pouze soudcům Nejvyššího soudu České republiky, zatímco soudcům ostatních soudů pak za práci přesčas náleží, pokud tuto práci konají v noci a v den pracovního klidu. S ohledem na postavení soudců v systému státních orgánů a na konstrukci jejich platů, se navrhuje vyloučit možnost poskytování platů za práci přesčas soudcům ve všech případech. Za čtvrté dále navrhuji vsunout do návrhu zákona novou část třetí tohoto znění. Část třetí: změna zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech ve znění pozdějších předpisů. § 19: v zákoně č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech ve znění zákona ČNR č. 590/1992 Sb., zákona ČNR č. 10/1993 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., a zákona č. 118/1995 Sb., § 15 A zní - § 15 A: další plat. Zaměstnancům se v kalendářním roce poskytují další platby, pokud vláda stanoví nařízením podmínky pro jejich poskytování. Odůvodnění. Cílem navrhované úpravy je umožnit vládě operativně rozhodnout o poskytování dalšího platu v závislosti na vývoji státního rozpočtu a aktuální ekonomické situaci státu.
Obdobné znění je navrženo v usnesení rozpočtového výboru. Já si myslím, že toto znění, které jsem navrhl je přesnější a při hlasování ve třetím čtení budu doporučovat schválení tohoto textu, nikoli to, které je obsaženo v usnesení rozpočtového výboru č. 190.
Dále navrhuji, aby byla do vládní předlohy, resp. takto. Navrhl bych a pak řeknu posléze proč dávám ten kondicionál, ještě část čtvrtou k vládnímu návrhu, kde by byl § 20 - přechodné ustanovení představitelům, soudcům a státním zástupcům další plat za 2. pololetí roku 1997 nenáleží. Odůvodnění je prosté. Vzhledem k vývoji státního rozpočtu, příjmů státního rozpočtu, výdajů státního rozpočtu a různým ozdravným opatřením nebude v rozpočtové a příspěvkové sféře v letošním roce vyplácen 14. plat.
Jsem přesvědčen o tom, že by nebylo moudré, nebylo by morální, aby ústavní činitelé a soudci i státní zástupci v roce 1997 čtrnáctý plat pobrali. Protože došlo během posledních hodin k jednání mezi předsedy koaličních klubů poslanci Borákem. Maškem, Honajzrem a mnou a k dohodě o předložení poslaneckého návrhu samostatného zákona, kde přesně tato věta s výjimkou státních zástupců je obsažena a bude předmětem samostatného zákona, protože jsme spolupředložili, spolupodepsali tento návrh zákona, byl předán předsedovi Poslanecké sněmovny, takže vstoupí v platnost ještě letos a dosáhne stejného účelu, jako by dosáhl tento můj pozměňující návrh, tak proto ten kondicionál, a tento pozměňující návrh nepodávám. Toť vše.
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Děkuji panu Jindřichu Vodičkovi. Další přihlášky do podrobné rozpravy nemám, takže rozpravu končím. Ptám se nejprve navrhovatelů, zdali hodlají vystoupit. Paní ministryně nehodlá. Pan ministr Vodička jako navrhovatel na závěr druhého čtení hodlá vystoupit? Ne. Takže slovo dostane zpravodaj pan poslanec Jozef Wagner.
Poslanec Jozef Wagner:
Chci pouze sdělit sněmovně, že by bylo zřejmě dobré si uvědomit, jaké důsledky by mělo případné odmítnutí některého návrhu z celku, a že proto bude možná užitečné již při zahájení třetího čtení předložit procedurální návrhy v souladu se zákonem o jednacím řádu, aby se o některých částech hlasovalo samostatně. Patří to až do třetího čtení, ale považuji za korektní to sdělit ještě ve druhém čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Děkuji. Než ukončím druhé čtení, popřeji hodně úspěchů panu zpravodaji, protože ta situace opravdu není jednoduchá. Bude třeba nad tím třetím čtením se velmi zamyslet, abychom se nedostali po těch křižovatkách a výhybkách, kde by se nikdo z nás nechtěl vyskytnout. Dámy a pánové, nezazněl žádný návrh na zamítnutí. Nevím, s čím se pan poslanec Květák hlásí, dostane slovo, až ukončím projednávání druhého čtení. V tuto chvíli končím druhé čtení tohoto návrhu a pan poslanec Květák dostává příležitost. Jedná-li se o to, otevřít rozpravu, tak můžeme otevřít rozpravu. Jedná-li se o legislativně technickou úpravu, je možné to učinit ve třetím čtení. Pokud je to věcná změna, prosím pana ministra.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička:
Po dohodě s panem poslancem Květákem bych otevřel rozpravu.
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Vystoupil pan ministr Vodička, tím otevřel rozpravu. V tuto chvíli má příležitost pan poslanec Květák vystoupit v rámci znovu otevřené podrobné rozpravy ve druhém čtení.
Poslanec Tomáš Květák:
Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolím si dát zpřesňující pozměňovací návrh k § 15 - další plat. Místo dikce, kterou navrhl pan ministr, "zaměstnancům se v kalendářním roce poskytují další platy ... poskytování" navrhuji: "zaměstnancům se v kalendářním roce poskytují další platy, to je 13. a 14. plat, pokud vláda stanoví nařízením podmínky pro jejich poskytování". Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Děkuji. Ptám se, zdali hodlá ještě někdo vystoupit v rozpravě. Je tomu tak. Pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek:
Pane předsedající, dámy a pánové, řekl bych, že se nám opět vymstila tzv. chytristika vládní koalice, protože - vzpomínám si - nebylo to tak dávno, kdy v lavici za mnou seděl ministr financí pan Kočárník, a když jsem komentoval problémy spojené právě s tímto návrhem zákona s tím, že tam byly spojeny dvě nesourodé věci, snížení platů ústavních činitelů a zvýšení platů státních zástupců, tak prohlásil za mnou takovou uštěpačnou poznámku "v tom je ten vtip". Vývoj ukázal to, že vtip byl v tom, že ministr financí sedí v koutě. Takže si myslím, že je nutné velmi pečlivě zvažovat tento návrh zákona a že skutečnou chybou bylo spojení těchto dvou nesourodých věcí, protože jinak už dávno platy ústavních činitelů mohly být bez problémů sníženy. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Děkuji panu poslanci Sládkovi, který vystoupil jako předseda klubu. Nyní vystoupí pan poslanec Špidla.
Poslanec Vladimír Špidla:
Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, v pozměňovacím návrhu pana ministra Vodičky se podle mého názoru objevuje princip, který je zcela nepřijatelný, to je v zásadě zrušení - trvalé zrušení -13. a 14. platu, a závislost 13. a 14. platu pouze na rozhodnutí vlády. To je něco, co je skutečně hlubokým zásahem do platového systému v rozpočtových organizacích, a je to podle mého názoru zcela nepřijatelné. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Děkuji. Pan poslanec Wagner.
Poslanec Jozef Wagner:
Dámy a pánové, tento návrh v jiné podobě, který tady pan ministr přednesl, byl předložen i rozpočtovému výboru. Rozpočtový výbor ten návrh odmítl, v jeho usnesení není obsažen a za předpokladu, že bude přijato usnesení rozpočtového výboru, je návrh pana ministra Vodičky nehlasovatelný. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Děkuji. Zdá se, že všichni, kteří chtěli vystoupit, vystoupili, takže rozpravu končím a věřím, že mohu ukončit i druhé čtení tohoto návrhu zákona. V 18.45 začne organizační výbor zasedat v místnosti 106. Sněmovna se sejde o půl osmé večer. Dalším bodem by mělo být poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti. To budeme projednávat od půl osmé.
(Schůze přerušena v 18.27 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 19.40 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Dámy a pánové, je 19.40 hodin, budeme pokračovat v našem programu, nyní bychom měli projednávat
19.
Vládní návrh zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti
a o změně a doplnění některých zákonů, tisk 143
Nacházíme se ve druhém čtení. Předložený vládní návrh zákona uvede ve druhém čtení paní ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová. Prosím ji, aby se ujala slova.
Takže dámy a pánové, prosím, abyste se usadili a vyslechli úvodní slovo navrhovatele, kterým je paní ministryně Vlasta Parkanová. Prosím, aby byly zavřeny dveře do předsálí.
Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová:
Paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi uvést návrh zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti. Poslanecká sněmovna se vládním návrhem zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů již zabývala v prvním čtení, a proto mně teď dovolte, abych před obecnou a podrobnou rozpravou k tomuto bodu se jen ve stručnosti zmínila o základních principech, ze kterých tento návrh vychází. Smyslem předkládaného návrhu zákona je zakotvení podmínek, za nichž by stát poskytl peněžitou pomoc osobám, kterým v důsledku trestného činu byla způsobena újma na zdraví a které objektivně zpravidla nemají možnost v přijatelné lhůtě dosáhnout náhrady škody na pachateli. Obsahově návrh vychází z požadavků, které jsou obsaženy v Evropské úmluvě o kompenzaci obětí násilných trestných činů ze dne 24. listopadu 1983. V současné době probíhá vnitrostátní schvalovací řízení, jehož cílem je, aby po přijetí tohoto zákona Česká republika k uvedené úmluvě přistoupila. Zmíněná úmluva se stala vzorem pro přijetí řady vnitrostátních právních úprav v legislativě jednotlivých evropských zemí, a z tohoto pohledu navrhovaný zákon představuje standardní srovnatelné řešení.Tento vládní návrh zákona vychází z těchto principů:
1. Stát bude poskytovat pomoc pouze v těch případech, kdy oběti vznikla závažnější újma na zdraví, neboť ta představuje závažnou překážku toho, aby poškozený vlastními silami dosáhl stejných životních podmínek, jaké měl před vznikem újmy.
2. Stát poskytne pomoc v rozsahu, který se rovná části vzniklé škody, neboť na oběti lze důvodně požadovat, aby sama aktivně přispěla k odhalení, usvědčení a odsouzení pachatele.
3. Zákon musí obsahovat důvody, za nichž nárok na peněžitou pomoc nevznikne. aby se předešlo jeho zneužití.
4. Peněžitá pomoc má smysl, pokud bude poskytnuta co nejrychleji, proto i řízení o nároku musí být co možná rychlé, neformální a jednoduché.
5. Stát má právo na vrácení vyplacené pomoci s tím, že tohoto práva se může s ohledem na sociální situaci oběti vzdát.
V rámci prvního čtení Poslanecká sněmovna přikázala vládní návrh ústavně právnímu výboru, který výsledky svého projednání vyjádřil v usnesení ze 17. dubna letošního roku. Ústavně právní výbor doporučil provést několik drobných úprav, které mají zpřesňující povahu, a proto za předkladatele s nimi vyslovuji souhlas. Dovolte mi, abych vám doporučila propustit tento návrh do dalšího čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Děkuji paní ministryni Vlastě Parkanové. Vládní návrh jsme v prvním čtení přikázali, jak už bylo řečeno, ústavně právnímu výboru. Výbor přijal usnesení, máme ho jako sněmovní tisk 143/1. Zpravodajem určil svého předsedu poslance Libora Nováka. Prosím ho, aby se ujal slova.
Poslanec Libor Novák:
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, paní ministryně tady obsáhleji připomněla vládní návrh zákona o poskytnutí peněžní pomoci obětem trestné činnosti. Myslím si, že už v rozpravě k prvnímu čtení zde byla poměrně obsáhle zhodnocena koncepce této právní úpravy a poměrně stručné usnesení ústavně právního výboru, které máte před sebou, naznačuje, že koncepce byla přijata s velkým pochopením a že změny, které jsou navrhovány, jsou opravdu změnami dílčími. Výjimku představuje pouze stanovení účinnosti této právní úpravy, která je posunuta právě z důvodu možnosti vrácení tohoto návrhu zákona až na 1. ledna 1998.Musím říci, že ústavně právní výbor se tímto návrhem zabýval poměrně podrobně a že přece jenom v některých částech tohoto zákona byla debata poněkud obsáhlejší, než vypovídá ono stručné usnesení, a v některých fázích debaty jsme nemohli navrhnout jinou dikci, nebo jsme nemohli protestovat nebo mít námitky proti dikci, která je v tomto návrhu obsažena, nicméně je jasné, že to, jak tento zákon bude fungovat v praxi, a zejména principy tohoto zákona, kterým je včasné, nebyrokratické, rychlé poskytnutí pomoci obětem trestné činnosti. Kvantum této pomoci, celková peněžitá částka, to vše může ukázat teprve praxe. Proto také ústavně právní výbor kromě usnesení, které máte před sebou, přijal své, řekl bych doprovodné vnitřní usnesení, kterým zavázal Ministerstvo spravedlnosti, aby do jednoho roku od nabytí účinnosti této právní úpravy, provedlo její vyhodnocení a s tímto vyhodnocením byl ústavně právní výbor seznámen. Myslím si, že teprve poté si budeme moci říci, jestli právní úprava je dostačující, jestli je dostatečně efektivní, a pokud by nebyla, tak proto, že právní úprava je samozřejmě potřebná, nutná, protože s ním všichni souhlasíme provést některé její korekce, aby principy, které zde byly odsouhlaseny, fungovaly bez všech průtahů a námitek.
Souhlasně s paní ministryní samozřejmě doporučuji, aby vládní návrh zákona o peněžité pomoci obětem trestné činnosti ve smyslu připomínek ústavně právního výboru byl propuštěn do třetího čtení, a tam schválen.
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Děkuji panu poslanci Liboru Novákovi. Otevírám obecnou rozpravu. Mám prozatím jednu přihlášku, přihlášeným je pan poslanec Jindřich Nehera, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Jindřich Nehera:
Pane předsedající, dámy a pánové, k vládnímu návrhu zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti musím říci, že je velmi potřebný. Je faktem, že při neustálém nárůstu trestné činnosti a hlavně nárůstu brutálních trestných činů tento zákon v našem zákonodárství opravdu chybí. Mnoho obětí právě těchto brutálních trestných činů se ocitá ve velmi tíživé finanční situaci, a oprávněná pomoc státu těmto obětem chybí. Domnívám se, že tento vládní návrh zákona o poskytnutí peněžité pomocí obětem trestné činnosti by po mírných úpravách měl získat podporu Poslanecké sněmovny.Kolega Hulinský bude podávat návrhy na zvýšení navrhovaných částek na odškodnění, já bych se jen zmínil, že mně osobně na tomto vládním návrhu zákona vadí v § 5 odst. 2 slova, cituji: "lze pomoc poskytnout", konec citátu. Zde bych se odvolal na § 1, kde doslova stojí, cituji, "za podmínek stanovených tímto zákonem stát poskytne", zdůrazňuji, "stát poskytne peněžitou pomoc", konec citátu. V § 1 je tedy jasně stanoveno, že stát poskytne peněžitou pomoc, a v § 5 odst. 2 je napsáno, jak jsem už upozornil, "lze pomoc poskytnout".
Mně by se zamlouvalo, aby místo slov "lze pomoc poskytnout" byla použita slova "bude pomoc poskytnuta". To však navrhnu v podrobné rozpravě jako pozměňující návrh, a pokud bude sněmovnou přijat, doporučím poslaneckému klubu SPR-RSČ, aby v rámci nejen státotvornosti, ale potřebnosti tohoto zákona podpořil tento vládní návrh zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal:
Děkuji panu poslanci Neherovi, nyní se ptám, zdali někdo chce vystoupit v obecné rozpravě. Protože tomu tak není, tak rozpravu obecnou končím a zahajuji rozpravu podrobnou. Jako první je přihlášena paní poslankyně Zuzka Rujbrová, pak pan Petr Hulinský a Jindřich Nehera.
Poslankyně Zuzka Rujbrová:
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi předložit následující pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů.Za prvé § 1 zní: odst. 1 - za podmínek stanovených tímto zákonem poskytne stát oběti trestné činnosti (dále jen "oběť") peněžitou pomoc (dále jen "pomoc"). Odst. 2 - v rozsahu poskytnuté pomoci přechází na stát právo požadovat náhradu škody po osobě, která ji zavinila. Na vysvětlenou. Nově vložený odst. 2 řeší přechod práva na náhradu škody na stát v míře, v níž odškodnění oběti poskytl, neboť nelze připustit, aby stát financoval odškodnění oběti a neměl možnost dosáhnout později vrácení vyplacených částek od pachatele trestného činu jinak, než prostřednictvím vrácení plnění ze strany oběti tam, kde náhradu škody od pachatele získá. K tomu je nutno uvést, že oběť po vyplacení pomoci již zřejmě nebude motivována vymáhat náhradu škody na pachateli trestného činu jinak, než tím, že se jako poškozený připojí k trestnému řízení. V praxi soudů pak převládá odkázání poškozených na řízení ve věcech občanskoprávních a stěží lze od oběti očekávat, že toto řízení za cenu dalších finančních nákladů, jako je např. právní pomoc advokáta, vyvolá. I technicky představuje navrhovaný postup zjednodušení. Stát bude mít možnost se písemně jako poškozený připojit k trestnímu řízení a jako poškozený bude informován o jeho výsledku. Jde o podstatně jednodušší postup, než opakovaná korespondence s obětí, která by zjišťovala, zda v dále uvedených lhůtách k vyplacení náhrady škody došlo, příp. vymáhání tohoto plnění po oběti, pokud by je nevrátila dobrovolně.
Dále za druhé § 2 odst. 2 zní: odst. 2 - za oběť se považuje i osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, jestliže této osobě zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Touto navrhovanou změnou se nemění smysl ustanovení, pouze se jeho uvádí do souladu s platným zněním § 448 odst. 1 občan. zákoníku.
Za třetí § 4 zní: pomoc se neposkytne, pokud byla škoda na zdraví nebo v důsledku smrti způsobena trestným činem plně uhrazena osobou, která ji zavinila. Dosavadní úprava ponechávala spornou otázku, kdo by měl škodu na zdraví hradit, např. zda se to týká i pojistného plnění. Rovněž negativní vymezení případu, kdy nárok na poskytnutí pomoci nevzniká, pokládám za přesnější.
Za čtvrté § 5 odst. 2 zní: jestliže takový rozsudek nebyl vyhlášen, nebo nenabyl právní moci a nebo jestliže nebylo zahájeno trestní stíhání proto, že pachatel není znám, nebo mu není možné sdělit obvinění a nebo brání-li trestnímu stíhání zákonná překážka, lze pomoc poskytnout nejsou-li na základě výsledků šetření orgánů činných v trestním řízení nebo policie důvodné pochybnosti o tom, že vůči oběti došlo k jednání, které by jinak vykazovalo znaky trestného činu. Tato změna zpřesňuje stávající znění pro situace, kdy se stal skutek vykazující znaky trestného činu, ale vzhledem k tomu, že dosud např. nemohlo být sděleno obvinění, nejde mluvit ještě o trestném činu. Stejně tak se odvolává i na případné šetření orgánů policie, která ve věci provádí objasňování.
Za páté § 6 odst. 2 zní: stát neposkytne pomoc též tehdy, jestliže celková výše škody nedosahuje výše nejnižší měsíční mzdy stanovené nařízením vlády pro účely trestního zákona. Odkaz na poznámku pod čarou a) a poznámka pod čarou - nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona. Tato úprava resp. úprava podle vládního návrhu stanoví nejnižší hranici poskytnutí pomoci v závislosti na hodnotě bolestného podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. Protože jsou navrhované změny, které počítají s pomocí odškodňující nejen bolestné, a dále i proto, že u vyhlášky č. 32/1965 Sb., nelze očekávat časté změny v ocenění bodu, je navrhováno odvození minimální hranice pomoci od vládního nařízení, kterým se stanoví nejnižší měsíční mzda pro účely trestního zákona.
Za šesté § 7 zní: odst. 1 - v rámci pomoci poskytne stát oběti bolestné a ztížení celospolečenského uplatnění, odkaz na pozn. b) náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, c) náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, nebo při invaliditě, za d) náklady na výživu pozůstalým, za e) účelné náklady spojené s léčením, f) náklady spojené s pohřbem, g) odst. 2 - pomoc se oběti poskytuje ve výši 50 % prokázané škody. Pozn. po čarou § 2 až 6, § 7 odst. 1, 2 a příloha vyhl. č. 32/1965 Sb., o odměňování bolesti a ztížení společenského uplatnění ve znění pozdějších předpisů. § 444 obč. zák. c) § 445, 446 obč. zák., d) § 447 obč. zák., e) § 448 obč. zák., f) § 449 odst. 1 obč. zák., g) § 449 odst. 2 obč. zák. zde v tomto bodě navrhuji podstatnou změnu oproti vládnímu návrhu. Na jedné straně, aby se pomoc vztahovala nejen na bolestné, ztrátu na výdělku, náklady spojené s léčením, náklady spojené s pohřbem a náklady spojené s výživou pozůstalých, ale i na ztížené společenské uplatnění, na druhé straně však navrhuji stanovit výši poskytnuté pomoci ve výši 50 % prokázané škody.
Z filozofie vládního návrhu je zřejmé, že pomoc nemá být poskytována v neomezené výši, a je proto navrhována její horní hranice odpovídající třicetinásobku nejnižší měsíční mzdy.
V praxí by to ovšem znamenalo, že obětem, u nichž škoda tuto hranici nepřesáhne, bude poskytována pomoc v úplné výši, ale pomoc u nejzávažnějších případů s těžkými následky bude krácena.
Můj návrh, aby pomoc činila 50 % prokázané škody, učiní pomoc přímo úměrnou závažnosti následků trestného činu, tedy výše škody. Vychází i ze smyslu navrhovaného zákona, kterým je aktuální pomoc v obtížné situaci, nikoli náhrada škody v plném rozsahu.
Vzhledem k odkazům na právní předpisy, které blíže způsob prokazování nároků upravují, by nemělo docházet k odlišným vyčíslením škody proti soudnímu řízení, a proto odkaz na výsledky soudního řízení zde pokládám za nadbytečný. Navíc vzhledem ke lhůtám v tomto zákoně stanoveným a k rychlosti soudního řízení je představa, že by se oběť dožadovala pomoci až po pravomocném rozsudku ve věci, ryze teoretická.
7. § 8 zní: Pomoc může být snížena nebo odmítnuta s přihlédnutím ke spoluzavinění oběti na vzniku škody nebo k její velmi dobré sociální situaci. -Tato navrhovaná změna § 8 poněkud omezuje volnost úvahy toho, kdo o poskytnutí pomoci rozhoduje, když odkaz na přihlédnutí k sociální situaci oběti byl příliš obecný. Vypouští rovněž obecně formulovanou potřebu opatření, která oběť učinila, aby se domohla náhrady škody po pachateli, když je oběť z pomoci vyloučena pro nedostatek součinnosti již ustanovením § 6, odst. 1, písmeno c) návrhu.
8. § 9 zní: Odstavec 1. Pomoc poskytuje na žádosti oběti jménem státu Ministerstvo spravedlnosti.
Odstavec 2. Žádost o poskytnutí pomoci lze podat u Ministerstva spravedlnosti nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy škoda vznikla, jinak právo zaniká.
Odstavec 3. Ministerstvo spravedlnosti do dvou měsíců od podání žádosti a předložení potřebných dokladů buď pomoc poskytne, nebo sdělí žadateli důvody, pro které pomoc nelze poskytnout. Důvody sdělí žadateli též v případě, kdy výše poskytnuté pomoci je nižší, než žadatel požadoval.
Odstavec 4. Neposkytne-li Ministerstvo spravedlnosti pomoc oběti ve lhůtě uvedené v odstavci 2 nebo její žádost plně nebo zčásti odmítne, může se oběť domáhat přiznání pomoci nebo její části u soudu. Nárok zaniká, nebyl-li u soudu uplatněn do jednoho roku od uplynutí lhůty uvedené v odstavci 3.
Na vysvětlenou k těmto změnám. Je navrhováno, aby lhůta pro podání žádosti byla odvozena od toho, kdy škoda vznikla, protože lze počítat s tím, že některé nároky mohou vzniknout i později, než v době spáchání trestného činu. Např. pokud půjde o ztížení společenského uplatnění. Lhůta pro vyřízení žádosti o pomoc se zkracuje o 1 měsíc tak, aby byl naplněn smysl zákona, jímž je co nejrychlejší pomoc oběti.
Po ministerstvu je dále požadováno, aby i v případech částečného odmítnutí pomoci sdělilo žadateli důvody. I když ze smyslu zákona a zvláště pak v souvislosti s navrhovanou změnou zákona 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je zřejmé, že se lze pomoci domáhat soudní cestou, jednoznačně toto vládní návrh neuvádí. Z tohoto důvodu je navrhován nový odstavec 4.
9. § 12 odst. 1 zní: Jestliže oběť, které byla poskytnuta pomoc, obdrží náhradu škody od osoby, která škodu zavinila, je povinna do 5 let ode dne, kdy k poskytnutí pomoci došlo, odvést na účet Ministerstva spravedlnosti částky, které na náhradu škody obdržela, a to až do výše poskytnuté pomoci. Jde o drobnou změnu v odstavci 1, § 12, která upřesňuje povinnost vrátit pomoc v případě, že oběť obdrží náhradu škody od osoby, která škodu zavinila, tak, aby nebylo sporu, zda jako poskytnutou pomoc vracet např. i pojistné plnění.
10. § 14 se vypouští, následující ustanovení se přečíslují. Zde poučovací povinnost orgánů činných v trestním řízení by jednoznačně měla být upravena v trestním řádu, a proto je v rámci tohoto zákona navrhováno její vypuštění a zanesení do § 46 tr. ř. jako nový odstavec 2.
11. Část druhá. Změna a doplnění některých zákonů. § 15 se mění a doplňuje takto:
a) Ad 2. § 312, odst. 2 se vypouští.
b) Dosavadní znění § 46 se označuje jako § 46, odst. 1 a doplňuje se odst. 2, který zní:
V řízení o trestném činu, v jehož důsledku vznikla škoda na zdraví nebo smrt, jsou orgány činné v trestním řízení povinny poskytnout oběti poučení o podmínkách, za nichž lze o poskytnutí pomoci žádat.
K tomu doplňuji, pokud jde o písmeno a), i když je logická navrhovaná úprava stávajícího § 312 tr. ř. pokud jde o doplnění možnosti narovnáním, není tomu tak u navrhovaného nového odstavce 2. Institut narovnání u nás představuje jeden ze způsobů vyřízení věci mimo hlavní líčení. Použití narovnání přichází v úvahu u deliktů, které mají povahu konfliktu mezi obviněným a poškozeným. Jeden ze zákonných předpokladů narovnání je uhrazení škody způsobené trestným činem poškozenému. Nelze eliminovat možnost narovnání u trestných činů, které nejsou spojeny s poškozením zdraví poškozeného. Navíc je nutno si uvědomit, že obviněný v rámci narovnání projevuje pozitivní přístup k řešení svého deliktu za účasti konkrétního poškozeného a přistupuje navíc i na podmínku urovnání vztahu ke společnosti. Z tohoto důvodu se domnívám, že nelze tuto osobu činit navíc subjektem, jenž musí ze zákona přispívat na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Děkuji.
***