Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pro obhájení návrhu na zvýšení platů jedné byť početně nepatrné, avšak svým způsobem významné profesní skupiny, a to státních zástupců, náležející do rozpočtové sféry, není dnešní situace rozhodně nejpříznivější. Já jsem ale přesvědčena, že ten krok je nezbytný a že jeho rychlá realizace má právě v našich současných podmínkách zásadní význam.

Nejde jen o konečné opakovaně odkládané naplnění zákonného požadavku na úpravu platových poměrů státních zástupců samostatným zákonem ani pouze o samotný důsledek spočívající ve zvýšení úrovně příjmů státních zástupců. Řešení této otázky považuji především za zásadní a nezbytný krok k vytvoření podmínek pro úspěšné naplnění záměrů již přijatých opatření k nápravě negativních jevů ve společnosti, jejichž významnou součástí je též dosažení plného a důsledného respektování právního řádu České republiky.

Tento zásadní požadavek lze naplnit pouze při vytvoření jednotného, společným směrem jdoucího a aktivně působícího seskupení orgánů k těmto účelům povolaných. Jedním z předpokladů dosažení takového stavu je nepochybně i zásadní rozhodnutí o platové úrovni jednotlivých profesí, které vykonávají kompetence v této oblasti, které zajistí jejich nezbytnou stabilitu, společenské postavení a podmínky pro soustavnou náročnou práci, spojenou zejména u státních zástupců v řadě případů i s negativními osobními dopady.

Pokud jde o postavení státních zástupců v systému orgánů státu, odkazuji na obsah předkládacích a důvodových zpráv, které doprovázejí všechny dosavadní návrhy na řešení platových poměrů státních zástupců, v nichž bylo poukazováno na specifické postavení a kompetence státního zastupitelství odvíjejících se od Ústavy České republiky, od zákona o státním zastupitelství a zákonů upravujících řízení před soudy. Odkazuji i na svá předchozí vystoupení před touto Poslaneckou sněmovnou při projednávání tohoto návrhu zákona.

Při rozhodování o řešení tohoto úkolu je třeba vzít v úvahu i závažnost budoucích úkolů, které jsou spojeny se zabezpečením schopnosti České republiky zajistit praktickou rovnocennou realizaci práva v souvislosti s připravovaným vstupem do Evropské unie, zejména na úseku boje s hospodářskou kriminalitou, tak aby byl z tohoto pohledu zajištěn evropský prostor jednotně. Významu jednotného prosazování, tzv. trestní spravedlnosti, odpovídá i prakticky shodné postavení státních zástupců a prokurátorů a soudců na straně druhé v převážné většině evropských států, kdy se odlišují pouze v rovině kompetencí, nikoliv však hierarchickým postavením. Opakovaně v této souvislosti připomínám, že současná úroveň odměňování státních zástupců, a to jak co do výše, tak pokud jde o způsob právní úpravy, není dále udržitelná a působí závažné problémy v personální oblasti. Vzhledem k dlouhodobě trvajícímu odkládání zásadního řešení ovlivňuje i aktivitu státních zástupců při realizaci státem jim svěřených kompetencí, tedy právě v té oblasti, v níž z celospolečenského hlediska je nezbytné dosáhnout výraznějšího zlepšení.

Platy státních zástupců jsou dnes na úrovni platů státní správy v období před 1. dubnem 1996, neboť vzhledem k opakovaně odkládanému rozhodnutí o této otázce se jich nedotkla žádná z dosavadních platových úprav, které byly od tohoto data uskutečněny.

Ze všech těchto důvodů vám navrhuji s odkazem na svá předchozí vystoupení a s předložením návrhu zákona o platových poměrech státních zástupců zpracované materiály a dosavadní průběh projednávání návrhu zákona, v jehož rámci se proti způsobu úpravy platových poměrů státních zástupců nevyskytly zásadnější námitky, aby Poslanecká sněmovna schválila návrh na úpravu platových poměrů státních zástupců ve formě samostatného zákona tak, aby u státních zástupců bylo ve vztahu k platovým poměrům soudců dosaženo adekvátních platových relací.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní ministryni Parkanové a prosím, aby se slova ujal druhý z navrhovatelů, pan ministr Jindřich Vodička.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, za předkladatele k odůvodnění druhé části tohoto zákona pronesu jen velice krátké úvodní slovo.

Je mi známo usnesení rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a k některým pasážím nebo ustanovením se ještě vyjádřím v podrobné rozpravě. Myslím, že tolik stačí v úvodním slovu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: V tuto chvíli bych měl vyzvat zpravodaje, kterým je Jozef Wagner, který byl určen rozpočtovým výborem, ale pana poslance Wagnera zde nevidím. Chce se někdo z rozpočtového výboru ujmout funkce zpravodaje pro tuto chvíli, než přijde pan poslanec Wagner? Zkusme minutu vydržet.

Pan poslanec Květák se ujme funkce zpravodaje, tak mu za to velmi děkuji. Chci se ho zeptat, zdali hodlá v tuto chvíli vystoupit jako zpravodaj. Ne-li, tak mohu otevřít obecnou rozpravu, protože jsou nejméně dva poslanci přihlášeni do obecné rozpravy. Pan poslanec Filip se hlásí zřejmě mimo rozpravu s nějakým námětem.

Poslanec Vojtěch Filip: Ne úplně mimo rozpravu, ale měl bych dotaz. Protože jde o opakování druhého čtení, chci si jen ujasnit procesní postup v této věci. Zda je potřeba opakovat všechny návrhy, které padly v původním druhém čtení, tzn. ty pozměňovací návrhy, které již byly předneseny a byly součástí jednání, zda je máme opakovat ve vystoupeních, či nikoliv.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Myslím, že to nám zodpoví zpravodaj. Na začátku jsem četl, že všechny návrhy jsme obdrželi jako sněmovní tisk 141/3. Z toho osobně dovozuji, že není třeba návrhy přednášet.

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan poslanec Wagner je zde. Táži se ho, zdali hodlá vystoupit v tuto chvíli. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první je přihlášena paní poslankyně Marie Noveská. Má slovo. Druhý přihlášený je pan poslanec Hofman.

Poslankyně Marie Noveská: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, vím, že na toto téma k tomuto bodu programu jednání bylo vzneseno již mnoho připomínek, přesto si dovoluji vystoupit ve sněmovně na podporu návrhu rozpočtového výboru podle tisku 141/4, varianta 1, a to spíš ze širších důvodů, které se domnívám, že je nutno, aby zazněly ještě před tím, než se budeme rozhodovat o tom, do jaké výše hodláme zvýšit platy státních zástupců, protože mám pocit, že již není pochybnosti v této sněmovně o tom, že platy státních zástupců by zvýšeny být měly. Dovolávám se zde již vystoupení mnoha předřečníků, kteří vystupovali s tématem, že není dobré, aby tato sněmovna přijímala zákony, které bude nutno v nejbližších letech novelizovat, a to již třeba jen z takového důvodu jako z důvodu kompatibility se zákony Evropské unie a vůbec se vstupem do těchto struktur. Domnívám se, že v případě, že přijmeme jinou variantu, než je varianta 141/4 z návrhu rozpočtového výboru, budeme nuceni v nejbližších letech tuto novelu provádět.

Přesto bych si dovolila ještě v širším kontextu rozvést slova, která zde uváděla v úvodu paní ministryně Parkanová, a to s odůvodněním na zprávu výboru expertů v úloze veřejné žaloby, která byla zpracována v rámci Rady Evropy. Je zde nutno konstatovat, že absolutní většina zemí západní Evropy nerozlišuje mezi státním zastupitelstvím a soudy, jestliže hovoří o orgánech výkonu spravedlnosti. Na základě toho byl učiněn dotaz na právní odbor Rady Evropy, který se zabývá souhrnně všemi záležitostmi kolem vývoje práva v jednotlivých členských zemích Rady Evropy, a tento dotaz porovnával postavení českého státního zástupce z hlediska jeho finančního ohodnocení, z hlediska jeho sociálního zabezpečení a dalších kritérií s pozicí soudců a státních zástupců v západní Evropě a zvláště v Rusku. Z tohoto srovnání vyplynulo, což je možná skutečností, která není obecně známá, že státní zástupce neboli prokurátor v ruské federaci má plat zhruba pětkrát až šestkrát vyšší než soudce na téže úrovni. V žádném případě bych se nechtěla dovolávat podobného institutu.

Myslím si, že to svědčí o něčem jiném. Ale právě naopak je zcela jednoznačně jisté, že stejným extrémem je opačně u nás plat soudce téměř jedenkrát vyšší než plat státního zástupce. V západní Evropě jsou tato povolání zásadně již k jejich chápání jako orgánu výkonu spravedlnosti hodnocena po stránce finanční i po stránce sociálního zabezpečení a pracovního vybavení stejně. Jediným nezbytným dělením je otázka pravomoci a zásadní požadavek na nezávislost rozhodování soudce. V uplynulých letech Rada Evropy přijala některá doporučení pro země východní Evropy ve vztahu k soudcům, ale ta se týkala právě ve vztahu k soudcům, kdy měly být de facto poníženy jejich platy na úroveň státních zástupců nebo opačně. Nikdy tomu nebylo tak, že platy soudcům měly být zvýšeny oproti platům státních zástupců.

Pro všechny demokratické státy Evropy, Spojených států, Austrálie i Kanady i případně další jsou charakteristické následující rysy, které se vztahují k úloze a postavení veřejné žaloby v systému trestní justice. Ať jsou státní zástupci a soudci zařazeni k rozdílným mocím ve společnosti, anebo jsou součástí téže moci na základě teorie dělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, vždy mají zásadně stejné postavení. To platí nejen ve vztahu k jejich formálně upravené roli mezi ostatními státními orgány, ale i ohledně prestiže, platového ohodnocení, sociálních požitků, fungování profesních organizací apod. Soudci jsou při projednávání a rozhodování trestních i civilních věcí nezávislí. Tento princip vyplývá přímo z ústavy.

Státní zastupitelství, i když je součástí kterékoli moci ve společnosti, je ovšem pojímáno jako soustava úřadů státu, které působí nezávisle na ostatních státních orgánech, a do jejich působnosti nesmí být v rozporu se zákonem zasahováno. Státní zastupitelství tak zajišťuje realizaci práva státu na stíhání osob, které se dopustily nebo měly se dopustit trestných činů. Domnívám se, že právě jejich úloha v obraně státních zájmů je naprosto nezastupitelná. Charakter účasti státních zástupců a soudců na výkonu trestní spravedlnosti je rozdílný. Zatímco soudci v trestním řízení rozhodují o otázce viny a trestu, státní zástupci podávají soudu obžalobu a zastupují v řízení před soudem. V předsoudním stadiu potom uplatňují státní zástupci zájem státu na boji s trestnou činností a do jisté míry vyjadřují zájem státu na provádění trestní politiky. Domnívám se, že právě v této části v současné době, kdy se projednávají určitá opatření v souvislosti s balíčkem, je tato úloha opět nezastupitelná.

Pro činnost státního zástupce však není typické to, co je od soudu odlišuje, ale naopak to, co je pro ně společné. Základním rysem je to, že soudci i státní zástupci se účastní na výkonu trestní spravedlnosti. V demokratických státech se zcela všeobecně dovozuje, že i když se zde projevuje odchylný způsob této účasti, jde principiálně o stejnou činnost, čili o výkon trestní spravedlnosti, jako je boj s kriminalitou, ochrana základních práv a svobod osob v souvislosti s trestním řízením. Proto ve všech členských zemích Rady Evropy, ve Spojených státech, v Kanadě a v dalších státech se zásadně odmítá teze, která klade soudce a státní zástupce do vzájemného protikladu. Je pokládáno za zcela nepřijatelné zařazovat soudce do kategorie ústavních činitelů a státní zástupce mezi úředníky státní správy. Takový závěr vyvozovaný ze začlenění státního zastupitelství do výkonné moci je nesprávný a nerespektuje roli, jakou státní zastupitelství v demokratické společnosti hraje, a ve svém důsledku vede k oslabování nástrojů boje proti kriminalitě a nepřímo tak nahrává zločinům.

Ani státní zástupce, ani soudce se nemohou oprostit od odpovědnosti za výsledek trestního řízení, protože oběma jsou svěřena důležitá oprávnění, kterými mohou výsledek a průběh řízení zásadně ovlivnit. Vedle všech těchto argumentů, které se vztahují k poznatkům vyplývajícím ze zahraničních právních úprav, je ovšem třeba poukázat na některé specifické podmínky České republiky. Jestliže má Státní zastupitelství plnit významné úkoly v souvislosti s bojem s kriminalitou, zejména na některých úsecích např. právě v oblasti hospodářské a finanční kriminality, má-li v tomto směru působit ofenzivně a razantně a zároveň vždy plně v mezích platných zákonů, nelze pojmově připustit rozdílné platové ohodnocení státních zástupců a soudců v České republice, jakož i různý rozsah sociálních a dalších požitků těchto profesí. Je nutno zdůraznit, že u žádného ze států, jež se účastní na přípravě shora zmíněného doporučení Rady Evropy, nebylo zjištěno, že by úroveň u platového ohodnocení a sociálních výhod u soudců a státních zástupců byla rozdílná. Tato úroveň je naopak zásadně stejná. Shodné platové ohodnocení a stejná úroveň sociálních a jiných požitků je považována za významnou záruku nezávislosti a samostatnosti Státního zastupitelství jako soustavy úřadů států, které zastupují veřejnou žalobu v řízení před soudem a plní další závažné povinnosti, které stanoví zákon.

Pokud je tedy někdy vznášena námitka, že zvýšením platů státních zástupců by se poskytla ostatním profesím záminka požadovat také zvýšení platů, je potřeba zdůraznit, že stejné platové ohodnocení státních zástupců a soudců řeší v tuto chvíli jeden ze současných závažných problémů týkajících se spravedlnosti v České republice a vytváří příznivé předpoklady pro zefektivnění mechanismu postihu kriminality a vede k odstranění ničím neodůvodněné disproporce ve finančním ohodnocení těchto dvou důležitých profesí. Jde o opatření, které v žádném případě nemůže vyvolat eskalaci dalších mzdových požadavků, a to mimo jiné s poukazem na to, že se jedná o krok, který bude završovat proces zásadních změn v oblasti trestní justice, jímž má být dosaženo vytvoření skutečně optimálního efektivního systému boje s trestnou činností, uskutečňovaného v odpovídajícím ústavním a zákonném rámci.

Dovolím si na závěr, byť vím, že vystoupení je velmi obsáhlé, ale dovolávám se ještě vyjádření, které poskytl dr. Vladimír Baláž jako ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky k této problematice, která se poměrně podrobně zabývala postavením státních zástupců v České republice, a to právě ve všech rovinách. V závěru materiálu se hovoří: Ze specifického postavení státních zástupců v rámci moci výkonné pramení požadavky na záruky nezávislosti státních zástupců. Záruky nezávislosti můžeme rozdělit na politické, právní a materiální. Kvalitně fungující státní zastupitelství si nelze představit bez kteréhokoliv z nich. Obávám se, že v tomto ohledu čeká Českou republiku ještě nemálo práce. Česká republika ještě není bohužel zcela stabilizována politicky, právní regulace postavení státních zástupců je podle našeho mínění zcela neuspokojivá a poskytuje výkonné moci velmi široké možnosti zasahovat i do nestrannosti státních zástupců. Přitom i při nepatrné změně politických poměrů by právě takovéto systémové vady právní úpravy mohly způsobit silné škody. Zcela nepřiměřené je pak materiální zabezpečení státních zastupitelství a velmi nerovnovážný vztah existuje rovněž v odměňování státních zástupců ve srovnání se soudci. Je pochopitelné, že všechny zmíněné nedostatky mohou ovlivňovat a skutečně ovlivňují činnost tohoto pro stát tak nepostradatelného orgánu.

Dámy a pánové, ještě jednou říkám, že tímto vystoupením jsem chtěla jenom podpořit usnesení, které přijal rozpočtový výbor podle svého tisku 141/4, a to ve variantě č. 1. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Noveské a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Hofman. Připraví se pan poslanec Recman.

Poslanec Jiří Hofman: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, věřte nebo ne, ale velmi těžko se mi vystupuje po člověkovi, který se oháněl právním vzděláním a právní vzdělání nemá. Ale teď k věci.

Mluvilo se tu o platech státních zástupců. Nikdo neřekl vlastně to, co státní zástupci vůbec jako plat berou. Kolikrát je to taková dosti směšná věc, protože jenom čekatel na státním zastupitelství má nástupní plat po tři roky 7 200 až 7 700 Kč hrubého. Státní zástupce nemá žádný příplatek na školení tzv. čekatele, až se za tři roky stane státním zástupcem. Tito čekatelé nemohou v žádném případě mít výjimku tak, jak mají někteří vyšetřovatelé na vyšetřovnách Policie České republiky. Tito čekatelé musí mít právní vzdělání a uznáte sami, že je velmi těžké potom získat právníky na státní zastupitelství, tak aby tam byli kvalitní právníci a aby jich bylo dost.

Plat státních zástupců se odvíjí od nařízení vlády č. 61/1994, které určuje vlastně, kolik státní zastupitel má. Řeknu vám další příklad. Státní zastupitel, který má rok do důchodu, je to okresní státní zastupitel a má hrubého 25 000 Kč se všemi příplatky. To považuji za nedůstojné tohoto stavu. Přimlouval bych se právě, aby bylo přijato usnesení rozpočtového výboru, které se týká platů státních zastupitelů.

Ještě pro zajímavost - mám tady srovnání platů rakouských činitelů, mezi jinými tzv. generálního začínajícího státního zástupce, služebně staršího státního zástupce a soudce, a ty jsou stejné.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hofmanovi. Omlouvám se panu poslanci Recmanovi za to, že jsem se pokoušel ho vyvolat. Jeho přihláška byla k jinému bodu.

Další přihlášky do obecné rozpravy nemám, takže rozpravu končím a dávám slovo zpravodaji panu poslanci Jozefu Wagnerovi. Pak se připraví pan poslanec Václav Exner.

Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, asi by bylo rozumné navrhnout nějaký postup projednávání, abychom věděli, k čemu předkládat pozměňovací návrhy a které pozměňovací návrhy případně musí být znovu řečeny.

Já se domnívám, že rozhodovat o tom budeme až ve třetím čtení. Proto mám za to, že v souladu se zákonem o jednacím řádu je to tak, že jednáme o vládním návrhu tisk 141, že usnesení rozpočtového výboru 190 bude podrobeno hlasování jako první ve třetím čtení a bude rozhodnuto v tomto hlasování, zdali vládní návrh, tedy tisk 141, se projednává ve znění tisku 190. Až bude toto rozhodnuto, bude také jasné, které pozměňovací návrhy předložené dnes jsou hlasovatelné. A to samé by platilo o tisku 141/3 o pozměňovacích návrzích předložených v původní rozpravě v minulém druhém čtení. Tam si nejsem zcela jist, jestli je možné tyto pozměňovací návrhy považovat za předložené. Z logiky zákona o jednacím řádu mně to, omlouvám se, není úplně jasné. Doporučuji proto nejjednodušší možné řešení. Pokud mě někdo nevyvede z omylu, že ty pozměňovací návrhy platí a nemusí být znovu prosloveny, navrhuji, abychom pro úsporu času hlasováním nyní rozhodli, že pozměňovací návrhy, tisk 141/3, budou postoupeny do třetího čtení, protože ve Sněmovně byly předloženy. Jestli o nich bude hlasováno nebo ne, to bude záviset na předchozích hlasováních, která rozhodnou o tom, co je základem jednání - zdali původní vládní návrh, nebo znění tisku 190 usnesení rozpočtového výboru.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Tisku 190? Pane kolego, vy nás trochu matete. To není číslo tisku 190. Je jiné. Je to 190? Já to tu nemohu najít.

Poslanec Jozef Wagner: Usnesení rozpočtového výboru č. 190.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Tak, to ano, shodli jsme se. To jsem rád.

Myslím si, že z procedurálního hlediska můžeme dát za pravdu zpravodaji panu poslanci Wagnerovi. Nejsou námitky, takže o tom rozhodneme hlasováním. V tuto chvíli vás odhlásím a poprosím vás o novou registraci.

Paní a pánové, v hlasování s pořadovým číslem 57 rozhodneme o návrhu pana poslance Wagnera. Hlasování jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Děkuji.Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo. Pro se vyslovilo 88, proti 14 poslanců, tento návrh byl přijat.

My můžeme pokračovat podrobnou rozpravou ve druhém čtení. Jako první se přihlásil pan poslanec Exner, dále pan poslanec Páv, Gongol a Vodička.

Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, právě přijatým rozhodnutím jsem se dostal do poněkud obtížné situace, protože pozměňovací návrh, který jsem si dovolil nechat rozdat v písemné formě, protože je relativně komplexní, se nevztahoval k tisku č. 190, a musím tedy na samém začátku navrhnout, aby název zákona byl zpět upraven do původního znění podle vládní předlohy, a sice aby zněl O platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně zákona č. 236/1995 Sb., O platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění zákona č. 138/1996 Sb.

Dále musím také navrhnout, aby zůstala zachována část druhá, která měla bod, který by se týkal § 3 odst. 3. jak bude součástí mé další argumentace k pozměňovacímu návrhu.

Předchozí jednání o předloženém návrhu zákona znovu ukázalo problematiku platů nejen státních zástupců, ale i představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců.

Na základě diskuse jsme projednali v poslaneckém klubu znovu náš názor na to, že není správné, aby všechny platy těchto státních představitelů a vysokých státních úředníků byly vázány na nejvyšší plat státního úředníka podle příslušných tarifů, protože to zainteresovává všechny tyto činitele na tom, aby právě tento plat byl dostatečně vysoký, a dochází tak k odtržení platu státních činitelů od ostatní platové základny v naší zemi, především ve vztahu k průměrným platům.

Jsme toho názoru, že je správné, aby zvláště představitelé státní moci byli zainteresováni na tom, aby jejich platy byly v souladu s celkovou platovou úrovní v naší zemi. Jsme dokonce toho názoru, že by bylo třeba, aby byli naši státní představitelé, tj. i my všichni, zainteresováni na tom, aby mzdy byly přiměřené i měřeno z hlediska minimální mzdy.

Na základě toho navrhuji, abychom projednali pozměňovací návrhy ve dvou základních variantách.

V první variantě jde o pozměňovací návrh, kde by se za platovou základnu vzal určitý násobek minimální měsíční mzdy.

Ve druhé variantě, pokud by nebyla tato varianta pro Sněmovnu přijatelná, by se posoudilo, zda by platovou základnou mohl být určitý násobek průměrné nominální měsíční mzdy.

Domnívám se, že tímto způsobem by došlo k určitému propojení zájmů vedoucích státních činitelů a ostatních vysokých státních úředníků, kteří se budou řídit příslušnými zákony, na tom, aby právě tyto mzdy byly v určité relaci.

Chtěl bych ještě úvodem říci, že se v žádném případě nedomnívám, že by například platy poslanců byly příliš vysoké, ale domnívám se, že bohužel dochází k prohlubování diferenciace mezi těmito platy a platy velké části našich obyvatel, o kterých si myslím, že také poctivě pracují. Na druhé straně bohužel je problémem, že tyto platy jsou relativně nízké proti jiným lukrativním platům, především v soukromé sféře.

Nyní konkrétně k pozměňovacím návrhům. Jsem v poněkud složité situaci z toho důvodu, že poměrně jednoduchou věc, která by se nakonec v zákoně projevila jednou jedinou větou, jsem nucen poměrně složitě vysvětlit proto, že bych byl rád, kdyby změna platové základny nezrušila všechna dosavadní jednání, která v této věci byla dosud učiněna a jsou předmětem také některých předložených parlamentních tisků k tomuto bodu.

Proto jsem zahrnul do pozměňovacího návrhu varianty, které jsou v souladu s tím, co je již zapsáno v parlamentních tiscích, případně vyplývají z některých návrhů, které již byly předneseny nebo ohlášeny. Navrhuji v části prvé navrženého zákona § 3 odst. 3 ve znění:

"(3) platovou základnou je x-násobek minimální měsíční mzdy stanovené zvláštním předpisem, poznámka pod čarou č. 3. Poznámka pod čarou č. 3 zní: § 2 odst. 1 písm. b), nařízení vlády České republiky č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě a současně v části druhé § 18, který je nutno rovněž nyní zakotvit podle předlohy, která odpovídá vládnímu návrhu zákona, zní: § 3 odst. 3 zní:

"(3) platovou základnou je y-násobek minimální měsíční mzdy stanovené zvláštním předpisem, poznámka pod čarou č. 1. Poznámka pod čarou č. 1 zní: poznámka pod čarou č. 1 § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády České republiky č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě. Pro hodnoty x a y navrhuji:

A) Stanovit hlasováním poměr mezi hodnotami x a y s těmito variantami:

a) x = 0,8 y (shodné s návrhem vlády podle tisku 141), kdy platová základna státních zástupců byla 0,8 částky shodné s platovou základnou stanovenou pro poslance a ostatní ústavní činitele,

b) x = 0,9 y. Tato varianta je shodná s návrhem rozpočtového výboru podle tisku 141/4, varianta 2,

c) x = y. Tato varianta je shodná s návrhem rozpočtového výboru podle tisku 141/4, varianta 1.

Chci tedy konstatovat, že pokud jde o vztah platových základen, nenavrhuji žádnou novou věc, ale jako varianty uvádím návrhy, které navrhuje vláda, případně rozpočtový výbor.

B) Stanovit hlasováním hodnotu y, která přímo určuje platovou základnu poslanců s těmito variantami:

a) y = 13,5. Tato hodnota by až na zaokrouhlovací odchylku odpovídala při současné minimální mzdě 2.500 Kč platu poslanců 33.750 Kč. To znamená prakticky zachování současného platu,

b) y = 12,1. Tato hodnota odpovídá platu poslance 30.250 Kč, jde o snížení přibližně o 10 % a v tomto směru odpovídá návrhu vlády.

c) y = 10. To by odpovídalo platu poslance ve výši 25.000 Kč, tedy o snížení platu proti současné úrovni přibližně o 26 %, což přibližně odpovídá ohlášenému návrhu KDU-ČSL a také přibližně odpovídá návrhu SPR-RSČ. Výsledné odhlasované hodnoty v těchto variantách by potom byly uvedeny v textu návrhu místo hodnot x a y.

Pokud by tento pozměňovací návrh vázající platovou základnu na násobek minimální měsíční mzdy, jak pro státní zástupce, tak pro ústavní a další činitele, nebyl přijat, navrhuji následující:

V části první § 3 odst. 3 zní:

(3) Platovou základnou je vždy pro období od dubna běžného roku do března příštího roku x-násobek průměrné měsíční nominální mzdy podle údajů Českého statistického úřadu za uplynulý kalendářní rok.

A současně v části druhé § 18 zní: § 3 odst. 3 zní:

(3) Platovou základnou je vždy období od dubna běžného roku do března příštího roku y-násobek průměrné měsíční nominální mzdy podle údajů českého statistického úřadu za uplynulý kalendářní rok.

Zde upozorňuji, že v návrhu používám stejných slov, jaká jsou použita v odst. 4 § 67 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, kde podobná vazba na nominální mzdu je rovněž pro jinou situaci zakotvena. Pro vztah hodnot x a y navrhuji stejné varianty jako u předchozího pozměňovacího návrhu, konkrétně

A) Stanovit hlasováním poměr mezi těmito hodnotami s těmito variantami:

a) x = 0,8 y, to je shodné s návrhem vlády podle tisku 141,

b) x = 0,9 y, to je shodné s návrhem rozpočtového výboru podle tisku 141/4,varianta 2,

c) x = y, to je shodné s návrhem rozpočtového výboru podle tisku 141/4, varianta 1.

B) Stanovit hlasováním hodnoty y přímo určující platovou základnu poslanců s těmito variantami:

a) y = 3,5, to je až na zaokrouhlovací odchylku při průměrné měsíční mzdě za rok 1996 9.676 Kč, odpovídající platu poslanců 33.866 Kč, tedy přibližně zachování platu,

b) y = 3,1, což odpovídá platu poslance 30.000 Kč. Jde o snížení přibližně 11 %,

c) y = 2,6, to odpovídá platu poslance 25.000 Kč, tedy snížení platu o 26 %. Výsledné odhlasované hodnoty i v tomto případě by pak byly uvedeny v textu návrhu místo hodnot x a y.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, domnívám se, že je potřeba učinit přítrž kritice veřejnosti, která soustavně poukazuje na odtržení platu veřejných činitelů od platu našich řadových občanů. Pozměňovací návrhy, ať už v jedné nebo ve druhé variantě, směřují k odstranění tohoto problému.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Václavu Exnerovi, prosím, aby se ujal slova pan poslanec Tomáš Páv. Připraví se pan poslanec Gongol. Hlásí se pan poslanec Sládek s faktickou poznámkou, rozumím-li jeho gestu správně.

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, je třeba se zamyslet nad jednou věcí. Zda odpovídají výroky čelných politických představitelů skutečně tomu, co potom dělají v Parlamentu.

Dámy a pánové, předseda strany lidové, místopředseda vlády prohlásil, že je pro 40-50% snížení platů ústavních činitelů. Je nutné tedy porovnat, jakým způsobem se postaví strana lidová, která na televizní obrazovce předstírá roli lidumila, sociálně soucítícího, jak se postaví k těmto vstřícným návrhům. Pokud budou poslanci za stranu lidovou hlasovat proti návrhům na radikální snížení platů ústavních činitelů, dokáží tím sami nejlépe, před celým národem, že jejich předseda lže. Děkuji.

***