Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Exnerovi.
Dámy a pánové, v tomto okamžiku bych si dovolil vám předložit k hlasování dva návrhy. Prosím kolegyně a kolegy, aby se dostavili do sněmovní síně.
V jednom hlasování rozhodneme o procedurálním návrhu na omezení řečnické lhůty k tomuto bodu podle příslušných paragrafů a bodů jednacího řádu, zjednodušeně řečeno na dvakrát deset minut.
Pak bych vám předložil k hlasování návrh pana kolegy Filipa na přerušení tohoto bodu po ukončení rozpravy s tím, že budeme pokračovat až po té, co bude projednán bod 40 programu této schůze.
Nejprve vás na vaši žádost odhlašuji. Dovoluji si vás požádat, abyste se znovu zaregistrovali.
Rozhodneme hlasováním o tom, zda sněmovna souhlasí s omezením lhůty v rámci tohoto bodu zjednodušeně řečeno na dvakrát deset minut.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování číslo 310. Kdo je proti ?
Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 118 pro, 54 proti. Nyní se ptám, kdo je pro přerušení tohoto bodu po rozpravě až do té doby, než bude projednán bod číslo 40, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování číslo 311. Kdo je proti ?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 44 pro, 133 proti. Dámy a pánové, jako další vystoupí v rozpravě pan poslanec Wagner.
Připraví se pan poslanec Šmucr.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Mnozí zde většinou hovořili v minulosti, já chci učinit několik poznámek v budoucnosti.
Především považuji za důležité říci, že toto hlasování nebude pouze hlasováním o důvěře k vládě, ale zejména hlasováním o důvěře k české koruně. Přes ekonomický pohled na naši situaci bych se rád objektivně podíval na možnosti našeho příštího vývoje, a nikoliv z logiky, ke které by se člověk mohl lehce dostat, kdyby si vzpomněl na mnohé scény, zejména z období od roku 1992 do roku 1996 minulé sněmovny, kdy někteří členové tehdejší i dnešní vlády se chovali k opozici tak urážlivě, že by člověk mohl podlehnout tlaku odvést jim než to, jak se chovali, a dát jim najevo, že jsou nyní závislí oni. Speciálně mám na mysli například takové chování, jakým zde urazil prof. Trnku místopředseda vlády tehdejší i dnešní pan poslanec Lux, který tehdy řekl panu prof. Trnkovi na to, že vláda speciálně v oblasti zemědělství není ochotna poslouchat rady opozice "To by tam nějaký rozum musel být". Domnívám se, že už dnes ví i pan místopředseda vlády a ministr zemědělství, že tam bylo až příliš mnoho rozumu a že jen on ho nechtěl slyšet.
To jsem považoval za důležité říci proto, že to bylo takové nejvíc do nebe volající. Byla to slova, která si člověk lehce zapamatuje. Je to příklad, kterým mohu dokumentovat, že se nehodlám chovat stejným způsobem a oplácet stejné stejným, protože bych neoplácel nevhodné chování člena vlády, ale oplácel bych lidem, kteří za nic nemohou a kteří by odnesli případné špatné rozhodnutí této sněmovny.
V logice ekonomické rozhodujeme pouze o dvou věcech. Pouze o tom, jestli případná destabilizace otevře další pád koruny, a další rozmezí je až tak daleko, jako je daleko privatizace infrastruktury a bank. Jestliže vláda přijme filozofii, že jen se svolením této Poslanecké sněmovny přijme koncepci a bude podle této koncepce uskutečňovat další privatizaci bank a infrastruktury, pak bych považoval za ekonomicky vhodnější dát této vládě důvěru z logiky, že případné chyby, které by mohly nastat, kdyby se provedla špatná privatizace, jsou nenapravitelné, a že případné chyby, které by mohly nastat, nebo případné kroky spekulační a další jiné, které by mohly nastat jako hon na korunu po té, co bychom nevyslovili důvěru vládě, jsou sice napravitelné, ale v dlouhém časovém sledu a velmi obtížně.
Takže považuji za výhodnější, abychom v této chvíli vyslovili důvěru vládě jako důvěru ke koruně a aby vláda si byla vědoma toho, že ji dostává podmíněně s tím, že očekáváme, že se bude chovat kompetentně a odpovědně, zejména v nejdůležitějších ekonomických otázkách.
Považuji za velmi důležité, abychom si nekomplikovati napříště život žádnými ideologickými rozhodnutími, ale abychom velmi pragmaticky posuzovali to, co jsme měli příležitost slyšet při poslední zahraniční návštěvě, ale i při předcházející, a co můžeme slyšet od návštěvníků naší země a zejména od bývalých občanů, kteří žijí celá léta v emigraci. Tito lidé říkají, že mnohem více si škodíme politikařením, nerozhodováním, špatným rozhodováním a eventuálně vyvoláváním zbytečných politických šarvátek, než skutečnými ekonomickými problémy.
To, co nyní řeknu, může znít pro jedny cynicky, ale je to holý fakt. Všechno to, co bylo v procesu privatizace rozkradeno, všechno to, co zmizelo, není hlavním problémem ekonomiky této země a není největší škodou. Největší škodou a největší bídou je to, že nefunguje velký průmysl a kdybychom z tohoto průmyslu dokázali oživit alespoň 510 strategických významných podniků s obdobnou výrobou, vyjádřenou hodnotově jako je Mladá Boleslav, pak by národní produkt mimo obvyklého růstu zaznamenal významnou změnu. Obdobnou změnu by zaznamenal daňový příjem státu a bylo by po velkých problémech. A byl by čas a byly by možnosti zabývat se těmi řádově jinými, např. těmi, o nichž se dá říci, že jsou to problémy toho, co se za procesu privatizace nenávratně ztratilo jednak špatnou privatizací, jednak špatnou legislativou, jednak nevymáháním práva. Ale jsou to dva řádové jiné problémy.
Proto se domnívám, že by vláda měla mimo jiné vyslovit v této sněmovně svůj jednoznačný úmysl napravit své vlastní chyby, chyby minulých vlád a urychleně hledat strategické partnery pro naše nejvýznamnější podniky. Při této příležitosti musím kategoricky odmítnout variantu, kterou zde předložil předseda sněmovny, variantu, že to lze bez cizího kapitálu. To prostě nelze. A nelze to ze dvou důvodů. Jednak z toho důvodu, že zde prostě je nedostatek kapitálu, jednak z toho důvodu, že jen zapojení se do světové dělby práce, do schopnosti účastnit se na práci nadnárodních společností nám zaručí podílet se také na nejvýznamnějších technologických úspěších doby a zařadí nás mezi země, které k nim mají přístup. I proto - z logiky 21. století - je názor předložený předsedou sněmovny hrubě špatný.
To je jeden z důvodů, pro který musím vybírat ze dvou variant tu variantu, která má blíže k realitě. Poslední vývoj v oblasti důchodového pojištění ukázal, že i názor např. předsedy výboru pro zdravotnictví a sociální politiku byl zcela nekompetentní a že tento fond je ohrožen, že krize ze stáří, která je problémem světa, se nevyhne jen proto, že si to předseda nějakého sněmovního výboru myslí, České republice.
Považuji proto za nezbytné zvolit variantu, která otevírá více prostoru. Ale jsem ochoten ji zvolit jen pod podmínkou, že předseda vlády prohlásí v této sněmovně jménem vlády, že to bude tato sněmovna, která rozhodne o koncepci infrastruktury, o koncepci případné privatizace infrastruktury a případné privatizaci bank. A že bez svolení této sněmovny, bez schválení této koncepce v této sněmovně nebudou podniknuty žádné další praktické kroky. (Předsedající upozorňuje, že zbývá 30 vteřin.) Pokud pan předseda vlády toto prohlásí, podpořím v tomto hlasování vládu.
Rád bych požádal vládu ještě o jednu věc. Pan prezident vyslovil přání, aby jím pověřený zástupce se mohl jako pozorovatel účastnit schůzí vlády. Mám prosbu k vládě, aby na své nejbližší schůzi zařadila na svůj pořad bod, ve kterém by schválila pozvání zástupce prezidenta republiky jako trvalého hosta a pozorovatele schůzí vlády. Domnívám se, že tento problém je umělý, že je to jen věcí politické dohody a že informovanost pana prezidenta je přáním jak vlády, tak sněmovny. Nedomnívám se, že by bylo k tomu potřeba legislativních kroků, aby se tento jednoduchý a prostý problém vyřešil.
Snad bych měl závěrem říci ještě několik poznámek, které se vztahují k obecnému hodnocení situace. Bez ohledu na to, že od roku 1992, když budu hodný, mohu říci, že z nedostatku zkušenosti, když budu méně hodný, tak řeknu z charakteru politických stran, které se na koalici podílely, jste se chovali jako koalice vůči občanům této země, kteří vás nevolili, vůči opozici zde ve sněmovně jako loupeživá vojska v dobytém hradě. Tento styl by se měl radikálně změnit, a co pozoruji v této sněmovně, i díky volebnímu výsledku, ale i díky úvahám, se razantně mění. A nebylo by namístě, aby jiná koalice se chovala podobně kdykoli v budoucnu. Protože neposlouchání hlasu těch druhých je vždy ke škodě země.
Proto bych rád, aby v této sněmovně byla řečena odpovědná a jednoznačná slova. Slova o skutečně hospodářské situaci. Nejde o to, komu padnou na hlavu, kdo na tom nese zodpovědnost. Ale jde o to, že v budoucnu budeme všichni závislí jen na tom, jak se budeme na řešení těch problémů podílet A podílet se na nich můžeme jen tehdy dobrovolně, když tu skutečnou situaci zhodnotíme reálně a všichni vezmeme jako fakt, že stav je skutečně takový, že je potřeba něco obětovat. Je to po sedmi letech - chtít po lidech a po slibech, které padaly, po konstatování, že jsme ve fázi ukončené transformace atd. - nepříjemné. A právě proto by to měla říci jednoznačně, protože jen tak může získat souhlas občanské společnosti, a měla by se snažit, aby ten souhlas byl co nejširší a získat podporu, snažit se vyjednávat v dalším období o rozšíření vládní základny nejméně o sociální demokraty, ale případně i o jistou podporu z řad komunistů. Protože není zanedbatelné, jestliže zde je strana, která má 22 poslanců a není slyšena, a v koalici jsou dvě malé strany, které mají jedna 13 a jedna 18 poslanců.
Já vím, že se vám to neposlouchá dobře, ale i komunističtí voliči budou prospívat nebo neprospívat atmosféře této země. A pokud rozšíříte základnu spolupráce, vytvoříte základnu k tomu, aby i to obtížné se prožilo jednodušeji a aby sociální smír garantoval rozvoj země. A bude těžké, dokud onen průmysl nedokáže zvýšit svou produkci znatelně, abychom mohli fungovat.
A to poslední, co chci říci, že je tomu tak proto, že ten rozpočet byl už tak napjatý, jak byl sestaven. Proto jsem odmítl návrhy ze své tehdejší vlastní strany zvyšovat příjmy, protože mně bylo jasné, že není odkud, a lidé tomu nechtěli uvěřit, že není odkud. Teď už je to snad jasné. Teď by mělo být jasné i to, že každé krácení některých resortů, např. spravedlnosti, vnitra i dalších, je velmi a velmi rizikové. Takže náš problém není v tom, jestli budeme či nebudeme krátit rozpočet, ale jak citlivě, my někde něco udělat musíme, protože je potřeba snížit za nízké výkonnosti ekonomiky poptávku. To je hlavní důvod. Hlavní důvod není případný deficit, ten by se dal přežít. A přesně z tohoto důvodu, ze stejného jako v září minulého roku, či v říjnu minulého roku, nebo v prosinci minulého roku, budu hlasovat stejně. Děkuji za pozornost. (Potlesk části sněmovny.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Šmucr, připraví se pan kolega Ivan Kočámík.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedající, dámy a pánové, není tomu ještě rok, co se v této sněmovně projednávala důvěra staronové vládě, která v prvním volebním období nenaplnila očekávání a naděje českého národa, který doufal, že se zlepší životní podmínky těch, kteří po více jak 40 let pod knutou komunistů a sovětských bolševiků nesmírně trpěli. Trpící národ dokázal za cenu velkých obětí vybudovat mnoho hodnot nejen materiálního, ale i duchovního charakteru. Po 8 letech působení ekonomické reformy, díla to pana Klause, se nachází ekonomika ČR v katastrofálním stavu srovnatelným se zemětřesením či záplavami v Bangladéši. Máme-li pojmenovat všeničící živel v ČR, je nutné se podívat na ty, kteří ještě nedávno ohlupovali české občany s komunistickou hvězdou na klopě, dnes s modrým ptákem na témž místě. Kritika na neutěšený stav ekonomiky naší země nevychází jenom z řad republikánů a rozhořčené a strádající většiny národa, ale i ze zahraničí, a to z úst uznávaných odborníků v oboru ekonomie. Tito odborníci ještě nedávno pěli slova chvály na probíhající transformaci a další zázraky, kterými vláda ČR ohromovala celý svět. Sliby, lži a matení veřejnosti je to jediné, co dokázali ti, co tvrdili, že to dokázali. Hitler a Stalin byli ubohými a neschopnými diletanty ve srovnání s vládou, které se podařilo za pouhých 5 let totálně zničit naši zem. Tato skutečnost je zdrcujícím poznáním pro všechny občany, kteří vzhlíželi s nadějí a důvěrou v novou vládu, ve vládu, která po všech stránkách zklamala všechny slušné občany naší země. Zůstal jen smutek a pláč zklamaných a podvedených občanů. Takovéto vládě, která žebrá o důvěru Poslanecké sněmovny a která už jednou důvěru dostala a zklamala celý národ, takové vládě svůj hlas odmítám dát. Děkuji za pozornost. (Potlesk republikánů.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má pan kolega Ivan Kočámík.
Poslanec Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, dovolte mi, abych řekl pár poznámek k tématu, které se dnes projednává. Je to poprvé, co nehovořím za vládní lavici, ale co hovořím za lavici čistě poslaneckou.
Chtěl bych se věnovat třem otázkám, jenom velmi stručně, první otázce, kde jsme z hlediska vývoje ekonomiky, za druhé druhé otázce, jaké jsou příčiny toho, kde jsme, a za třetí, zda jsou opatření vládou přijatá adekvátní a zda vláda si zaslouží moji nebo naši důvěru.
Především k té první otázce, kde jsme. Slyšeli jsme tady mnoho slov, v tisku probíhá mnoho slov typu pokles životní úrovně nás čeká v letošním roce, pokles ekonomického růstu nás čeká v letošním roce, pokles reálných mezd nás čeká v letošním roce atd. Chci říci, že toto nejsou pravdivá slova. Je to možná zbožné přání části opozice, ale nejsou to pravdivá slova. Je evidentní, a když jsem tady o tom hovořil na minulé schůzi, o rozpočtových číslech a předpovídal jsem, že dubnová čísla z reálné ekonomiky budou pěkná čísla, byl jsem obviněn z manipulace s čísly. Vidíte čísla, která byla včera zveřejněna Statistickým úřadem, samozřejmě dala mi za pravdu. Tvrdím, že nebude v letošním roce ekonomický pokles, bude ekonomický růst. Bohužel bude menši, než jsme předpokládali. Troufám si říci, že se bude pohybovat nad 2 %. Není to pravda mnoho, ale ta situace není tak katastrofická, jak je všemi dnes líčena. Rovněž pokud jde o pokles reálných mezd. Nevím, kdo o čem hovoří. Žádné kolektivní smlouvy se nebudou v podnicích předělávat, to snad víte všichni. Odbory také k tomu nemají žádnou chuť. A v těch kolektivních smlouvách je nasmlouván - teď říkám bohužel jako ekonom - větší růst, než bude letošní inflace. Jestli dojde někde k mírnému poklesu reálných mezd, tak to bude po ohlášených opatřeních pouze v rozpočtové sféře, ale nikoliv v ekonomice jako celku, nikoliv ve sféře produktivní, nikoliv u důchodců atd. Čili říkejme si pravdu.
K otázce kurzu koruny. My jsme si kurz koruny trochu sami zideologizovali. Kurz není nic jiného než cena. Kurz je cena zahraniční měny vyjádřená v domácí měně. Jako na každou cenu na ni působí nabídka a poptávka a podléhá, zejména v podmínkách otevřené ekonomiky, výkyvům. Když se německá marka z 1,40 za americký dolar dostala na 1,85 za americký dolar, což je o 30 % pokles, nikdo nehovořil o tom, že je měnová krize v Německu.
Byl to vývoj, za kterým byl nějaký ekonomický vývoj atd., ale nebyla to žádná měnová krize.
Tím nechci samozřejmě bagatelizovat problém měnového kurzu. V žádném případě. Samozřejmě čím koruna bude dlouhodobě stabilnější, tím toto bude lepší. Ale nedávejme do ekonomiky ideologii, neideologizujme tyto ekonomické kategorie, protože se nám to dříve či později vymstí.
Čili abych shrnul, kde jsme: Nechci bagatelizovat problémy, s kterými se naše ekonomika v současné době potýká, problémy jsou vážné, ale nemají ta adjektiva, respektive křivky vývoje, nemají tu směrnici nebo ty směrnice, jaké jsou jim přidávány některými z vás, jaké jsou jim přidávány sdělovacími prostředky apod. čili chtěl bych říci: Nestrašme se, zbytečně nezneklidňujme naše občany nepravdivými výroky. V tomto smyslu mám i trochu kritickou připomínku k vládě, která podle mého názoru si příliš brzo před brodem stáhla kalhoty a tím i k této nervozitě trochu přispěla.
Druhou poznámku bych chtěl říci k tomu, jaké jsou příčiny. Mnoho jich zaznělo v tisku, v odborném tisku, mnoho bylo diskutováno, mnohé řekla vláda. Já když tady poslouchám dnes tu debatu, tak mám pocit, že stále ještě jsme se nenaučili respektovat a chápat to, v čem žijeme. Jestliže připustíme, že žijeme ve svobodné společnosti, v tržní ekonomice, tak přece víme, že dominantní hybatelé jsou občané a tržní subjekty, že dominantním hybatelem není vláda. Tady každé druhé slovo "vláda může", "vláda měla udělat", "vláda má udělat", "vláda za to může", atd., to je všechno falešné. Tím neříkám, že vláda včetně mě neudělala chyby. Ano, udělala chyby, ale platí "kdo nic nedělá, nic nemůže zkazit". Ale mějme na paměti, že ve svobodné společnosti a v tržní ekonomice to není vláda, která určuje běh dějin. Není to vláda, která rozhoduje o prosperitě společnosti, není to vláda, která může za pohyby kurzu a pod. To jsou jenom laciné a falešné zkratky.
Dvě příčiny bych rád řekl navíc, které nezazněly v dosavadních diskusích, první příčinou je, že jsme podcenili skutečnost, že je příliš mnoho socialismu v České republice a příliš mnoho socialismu v nás všech. Chceme všichni podvědomě, někteří vědomě za málo práce hodně muziky, k tomu si něco drobně přikrádat a pod. To je velký problém, který jsme podcenili - to nezakrývám, - a s kterým jsme se nevyrovnali.
Druhý problém, který byl zde částečně změněn, ale podle mého názoru mu není dána dostatečná váha, - a to říkám rovněž sebekriticky i na svoji adresu, jako na bývalého člena vlády - nedokázali jsme vytvořit prostředí, které by všechny tyto minulé nešvary, nešvary socialismu eliminovalo, a aby působil samoočistný proces fungování tržní ekonomiky. Mám tím na mysli, že jsme nedokázali zprůchodnit ochranu vlastnictví, průchodnost soudů, vyšetřovatelů a celého tohoto mechanismu. Všechno to měkké prostředí, které máme a které vláda poprávu sebekriticky vzala na sebe, je z 80 % způsobeno právě tímto faktorem. Protože kdyby fungovaly tyto instituce, tak nemohou bankrotující firmy vyplácet nadměrné mzdy a pod. a celá řada problémů, které známe, by neexistovala.
Konečně třetí otázku, kterou jsem chtěl říci: Jestli řešení, která jsou přijata vládou, jsou adekvátní. Já říkám: Ano, jsou adekvátní. Chce to však větší rozhodnost, nebát se řešit problémy, i když to někdy někoho bude bolet a v žádném případě cesta není cestou kompromismu mezi liberálním a socialistickým prostředím. To jsem na svém posledním zasedání na vládě, vládě sdělil. Jediná cesta je pokračovat vpřed, pokračovat v privatizaci, ve vytváření tvrdého ekonomického prostředí, v hledání úspor na všech místech, kde se vydávají peníze daňových poplatníků. Jedině tak Česká republika půjde dále vpřed.
Na základě toho, co jsem řekl, já svůj hlas nové vládě dám. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Kočárníkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Kraus.
Poslanec Michal Kraus: Dámy a pánové, jenom stručnou poznámku. Myslím si, že s mnohým z toho, co zde říkal pan poslanec Kočárník, by bylo lze souhlasit, ale chtěl bych zdůraznit jednu věc. Jestliže si máme říkat pravdu a hovořit poctivě, pak je třeba zdůraznit jednu věc, aby naše argumenty byly seriózní.
Ti, kteří argumentují tím, že nastal ekonomický růst a meziročním srovnání proti loňskému roku, by si měli uvědomit, že květen letošního roku měl o jeden pracovní den víc, takže tyto argumenty jsou skutečně falešné. Prosil bych, abychom při hodnocení naši současné ekonomické situace skutečně stále nenasazovali růžové brýle. Nepotřebujeme to, ta východiska můžeme najít pouze tehdy, jestli si budeme říkat opravdu pravdu, ale tu správnou pravdu.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan kolega Ivan Mašek.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, to, co řekl pan poslanec Kočárník na konci svého projevu, řeknu já hned na začátku a to za celý poslanecký klub ODA.
Poslanecký klub ODA v tomto hlasování se vysloví všemi hlasy pro důvěru vládě. Na čem bude toto hlasování označeno? Jednak na vědomí toho, ze v této chvíli je skutečně třeba stabilizovat situaci jak politickou, tak ekonomickou, jak už o tom hovořili někteří předřečníci, a za druhé na tom, že v koalici v posledních týdnech skutečně došlo ke změnám. Došlo jednak k personálním změnám ve vládě a to na postech těch nejodpovědnějších ekonomických resortů, ale došlo také na základě koaličních jednání k přijetí stabilizačního a ozdravného programu vládní koalice ze dne 28. května t. r.
Věříme, že obnovená vláda bude vycházet ve svém dalším konání z tohoto dokumentu, a to nejen z té jeho části, která se týká konkrétních ozdravných krátkodobých opatření, ale také z té části, kde koalice konečně pravdivé pojmenovala celou situaci a pokusila se najít příčiny, které k tomuto stavu a k nepříznivým ukazatelům, které se nám projevují v posledních měsících, vedly.
Máme tedy za to, že před touto vládou stojí úkol jednak realizovat ta krátkodobá - a zdůrazňuji: krátkodobá - restriktivní a ozdravná opatření.
Kromě toho ale, a z té analýzy, která je provedena v té první části stabilizačního a ozdravného programu, vyplývá, že je třeba provádět ihned také kroky další. Jsou to právě kroky tím směrem, které nebyly prováděny dosud a jejichž neprovádění nás přivedlo do té situace, ve které se nalézáme.
Budu citovat z toho stabilizačního a ozdravného programu, kde se hovoří o nedokončeném vypořádání se s transformačním úkolem naší země a o předčasném očekávání ukončení této transformace.
Je tedy podle nás třeba současně s krátkodobými restriktivními opatřeními provádět taková opatření, která povedou k příštímu hospodářskému růstu. Je tedy třeba zejména urychlit dokončení privatizace, je třeba urychlit restrukturalizaci, a to především průmyslových podniků, a přestat podporovat neschopné. Je třeba urychlit, tedy nikoli odložit nebo zbrzdit, nápravu dosud regulovaných cen a je třeba také realizovat další opatření směřující k vytvoření podmínek pro nový hospodářský růst, růst, který by byl vyšší a trvalejší než ten, který jsme měli dosud, včetně výrazného snižování daňového zatížení.
Všechny tyto kroky je tato koalice povinna provést ať již s touto vládou, či vládou jinou. Je povinna je provést proto, aby mohla splnit sliby, které dala voličům ve volbách v roce 1992 a v roce 1996. Je povinna je provést i proto, že jde o kroky nutné, o kroky, které jsou ve prospěch všech občanů, i když to tak mnozí z nich v dané chvíli necítí. Vláda je povinna tyto kroky provést i tehdy, kdy by to mělo znamenat pokles voličské podpory a případnou prohru v příštích volbách. A čím později tyto kroky začne provádět, tím by byl takový výsledek pravděpodobnější. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Maškovi, o slovo se přihlásil předseda klubu ODS pan kolega Jiří Honajzer.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážený nepřítomný pane předsedo Poslanecké sněmovny, doufám, že mě posloucháte alespoň u monitoru televize, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové.
Přestože je tomu dnes přesně 7 let, 4 měsíce a 4 dny, co jsem poprvé vstoupil do této sněmovny, nechodil jsem moc často k tomuto řečnickému pultu, ani jsem nevystupoval moc dlouho, když už jsem se k tomuto pultu dostal. Ani dnes vás nebudu zdržovat.
Za těch zmíněných 7 let jsem zde zažil mnohé příjemné, slavnostní, ale i těžké chvíle, ale tak složitou a náročnou situaci, jako je ta dnešní, přiznávám upřímně, jsem zde ještě nezažil.
Jsem rozhodným zastáncem parlamentní demokracie a zde bych chtěl opravdu zdůraznit slovo parlamentní. Uznávám tedy neoddiskutovatelné právo opozice na kritiku vlády, na kritiku vládnoucí koalice. Tak tomu má být a konec konců, tento stav je kořením demokracie. Chystáte se, a teď mluvím především k vám, vážení opoziční přátelé ze sociální demokracie, vyslovit nedůvěru vládě. Dobrá, máte na to právo. Konečně každý z nás, jak zde sedíme, jsme ve své funkci nahraditelní. Je dost pravděpodobné, že se naše role jednou obrátí, že nás prostě vystřídáte. Jen doufám a zároveň jsem o tom pevně přesvědčen, že to nebude dnes.
Ano, zdaleka ne všechno, co jsme jako vládnoucí koalice udělali, bylo ideální. Zdaleka jsme nevládli bez chyb. Zároveň však musím říci, že je daleko více toho, co jsme udělali dobře. Mnohé z toho řekl před chvílí kolega Ivan Kočárník a já to tedy nebudu opakovat. Dovolím si vám proto oznámit, že poslanecký klub ODS i já osobně vyslovíme této vládě důvěru.
A úplně na závěr dovolte, a teď zase mluvím k vám, dámy a pánové z koalice, je na nás, abychom v příštích dnech, týdnech, měsících a možná i letech získal zpět co nejvíce z poněkud pošramocené důvěry u občanů této země. A já věřím, že se nám to podaří. Děkuji vám. (Potlesk)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Honajzrovi. O slovo se hlásí předseda klubu pan kolega Sládek.