Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, diskuse o vyslovení důvěry nebo nedůvěry vládě je vlastně diskusí velmi rozsáhlou. Nelze ji zúžit totiž jen např. na ekonomickou oblast a ekonomické výsledky, protože vláda řídí veškerý život země a ovlivňuje tak všechny oblasti. Nemůžeme tedy diskutovat např. jen o ekonomice a pominout kulturu, protože vláda řídí i kulturní oblast. Nemůžeme diskutovat jenom třeba o současném stavu naší měny, když tato vláda řídí samozřejmě také školství a tím pádem ovlivňuje, řekněme, dosti vzdálenou budoucnost. Bude to mé zamyšlení nebo ta má úvaha k vyslovení důvěry nebo nedůvěry vládě jaksi trochu obsáhlejší.
Začnu úvahou o podivných hlubinách nebo zákrutech lidské povahy a rád bych tyto podivné hlubiny dokumentoval na vztahu třeba předsedů parlamentních politických stran. Protože to je samozřejmě věc, která ovlivňuje jak proces schvalování zákonů, tak potom samozřejmě praktické výsledky vlády, případně vládní koalice. Rád bych tady na ty zákruty lidské povahy poukázal na příkladu dvou dvojic. Předseda republikánské strany versus předseda Občanské demokratické strany a předseda Občanské demokratické strany versus předseda strany lidové. Je pravda, že republikáni tvrdě kritizují, a vývoj v republice jim konec konců dává vždy za pravdu. Je pravda, že republikáni kritizují velmi radikálně. Vývoj nám dává za pravdu. Ovšem je také pravda, že republikáni si vždy stojí za svým názorem a že je nelze obvinit z jakéhokoli kličkování. Jsme zcela čestní, jasní, naše řeč je ano ano, ne ne.
Předseda republikánské strany se od předsedy vlády za tuto jasnou a principiální politiku nedočkal ničeho jiného než maximálně nějakého toho posměšku za zády. Naproti tomu stoji předseda Občanské demokratické strany a předseda strany lidové. Víme všichni, že předseda lidové strany každou hodinu hovoří jinak, že se od něho předseda vlády nedočkal ničeho jiného než tu a tam podrazu. Přesto se předseda Občanské demokratické strany velmi často snaží předsedovi strany lidové jaksi zavděčit. A je s ním velmi zadobře, čili z toho plyne poučení, ze srovnání těchto dvou dvojic, že nejlepší metoda na tuto vládu je metoda bezcharakterních prohlášení měněných hodinu od hodiny a metoda zcela bezcharakterního vydírání.
Jak je vidět, na tuto vládu nic jiného neplatí. V žádném případě pravda a zcela jasný a čestný postoj.
Dámy a pánové, už jsem zde hovořil o relativitě pojmů, která je snad největší právě v České republice. Rád bych tuto relativitu, ze které musíme samozřejmě při hodnocení každého poslance vycházet, dokumentoval na dvojici slovních spojení příliš pružný a pružný. Podle zcela provládního deníku tedy pro Občanskou demokratickou stranu - je předseda strany lidové, místopředseda vlády a ministr zemědělství příliš pružný, místo slova bezpáteřní. Pro Lidové noviny, tedy spíše nakloněné straně lidové, je už jenom pružný. Čili v souvislostech naší země a v našich politických a kulturních souvislostech je to pravděpodobně jev normální, ne snad v naší zemi, ale v kterékoli jiné zemi by takové postoje byly hodnoceny jako zcela normální. Všimněme si tedy té relativity - místo bezpáteřní, příliš pružný, a dokonce v novinách blízkých lidové straně jenom pružný. čili vlastně se to dá hodnotit i velmi kladně. Záleží tedy jenom na souvislostech posouzení.
Dámy a pánové, všechno je relativní. V této relativitě se samozřejmě také musím zmínit o sociálně demokratické straně. Ta se velmi - řekněme - chytře v rámci relativity pojmů zbavila odpovědnosti za vývoj v naší zemi tím, že několik poslanců vyexpedovala do stran vládní koalice. Takže může dnes s čistým svědomím tvrdit, že bojuje za zájmy svých voličů, aniž zároveň má faktickou možnost tyto zájmy hájit.
Sociální demokracie výrazně posílila vládní koalici a musíme si uvědomit, že právě díky poslancům sociální demokracie může současná vládní koalice prakticky nerušeně pokračovat v kolejích, které si vyjela v letech 1992 1996.
Zazněla zde mnou už částečně komentovaná upřímná slova předsedy sociální demokracie a předsedy Poslanecké sněmovny, velmi upřímná a kritická slova mířená na vládní koalici a speciálně tedy na vládu. Musíme si znovu zdůraznit a uvědomit, že tato vláda vládne jedině díky sociálně demokratické podpoře.
Přenesme se rok zpátky a zjistíme, že to byli právě sociálně demokratičtí poslanci, kteří svým podivným chováním - ani ryba, ani rak - svou podivnou účastí a neúčastí na jednání sněmovny umožnili, aby tato vláda prošla. V rámci státotvornosti, ze které se dokonce může dělat i špatně od žaludku. Nebyla to ovšem jediná akce sociálních demokratů, která pomohla vládě překlenout úskalí politiky. Vzpomeňme jenom na projednávání státního rozpočtu a na další a další významná hlasování, při kterých dva, pět, deset sociálně demokratických poslanců, někdy i třicet sociálně demokratických poslanců bylo tak státotvorných, že nakonec umožnili vládě znovupřežití. Hovořím o tom také z toho důvodu, že sociálně demokratičtí poslanci často doslova zdržují, provádějí obstrukce práce parlamentu, protože hovoří dlouze, skoro všichni, a výsledek se dá předpokládat. Po dlouhých kritických úvahách o tom, jak by se to dalo dělat lépe, v rámci státotvornosti sociálně demokratičtí poslanci vládu podpoří.
Dámy a pánové, je to vážná věc, protože zde si celkem můžeme od srdce vyjádřit své názory, ale je zde jeden velký problém. Pro veřejnost - pro 7,5 mil. voličů - je celá situace ve sněmovně už představována úplně jinak. Několik rozhovorů v televizi pro představitele sociální demokracie, jako pro představitele jediné autentické opoziční síly, oprávněné a ochotné převzít zodpovědnost v našem státě. Nikde se už nehovoří o tom, že tato vláda měla rok na zdevastování naší země právě díky podpoře sociálních demokratů. Kdysi zde jeden sociální demokrat hovořil o hanbě - že je hanba nefackuje.
Dámy a pánové, další překážkou v demokratickém vývoji naší země je už mnohokrát zmíněná strana lidová. Já si myslím, že to je překážka pro práci jak Občanské demokratické strany, tak samozřejmě i opozice. Proto opět svojí dvojí politikou vytváří situaci, kdy vlastně opozice není schopna prosadit své názory, ale vláda není také schopna efektivně pracovat a prosazovat na druhé straně zase své názory. Díky neustálým ústupkům Občanské demokratické strany a Občanské demokratické aliance nám narostla lidová strana do rozměrů, za kterými zůstávají volební výsledky daleko vzadu.
Podívejme se třeba na ministra zemědělství. Tento člověk soustředil ve svých rukou nebývalou moc, řídí Státní fond tržní regulace, Pozemkový fond, Podpůrný a garanční fond, jmenuje ředitele Lesů České republiky - metodicky a v pojetí lidovců si dovedeme představit, co takové slovo znamená (potlesk), ovládá katastrální a pozemkové úřady. Uvědomme si jednu věc: Jsou to instituce, které mají a rozdělují peníze, a instituce, které dávají razítka, či povolení. Mnoho cest mnohých občanů jde právě přes tyto instituce. Bez jejich svolení vlastně občané nejsou schopni mnohdy prosadit ani zlomek svých oprávněných zájmů. čili na stavu, který je, samozřejmě participuje nejen lidová strana, ale její dva společníci, kteří jí dovolili do takových rozměrů se rozrůst.
Zmíním se zde ještě o jedné věci z resortu zemědělství, která byla už prezentována v tisku, takže to není nic nového, jenom zdůrazňuji. Nedůsledná transformace zemědělských družstev vytvořila jeden velmi závažný problém. V roce 1999, což doufám bude už další volební období, vyprší sedmiletá ochranná lhůta, která družstvům umožnila po přechodnou dobu užívat majetek původních vlastníků, kteří sami nezačali hospodařit. Jejich majetkové podíly činí 40 miliard korun znovu je to citát z tisku - 25 miliard patří lidem, kteří stojí mimo družstva. Předpokládá se, že samozřejmě tito vlastníci, kteří ani v budoucnu nemají a nebudou mít zájem o hospodaření, se přihlásí okamžitě po vypršení dané lhůty.
Vláda by měla tedy ve svých opatřeních rozpočtových, jelikož se píše rok 1997, počítat ještě s další částkou, kterou by měla vyplatit těmto lidem, pokud by převzala odpovědnost, anebo vysvětlit těmto lidem, kam se jejich podíly poděly, abych to tak řekl. Řeknu to jinak, je lepší říci, kdo ty podíly rozkradl. Čili je to další balvan, který před sebou tato vláda valí a ze kterého se bude muset zodpovídat.
Další dědičné léno lidovců - Ministerstvo obrany. To je skutečně dědičné léno, na kterém se střídají ministři za lidovou stranu, ačkoliv evidentně - a už se o tom hovořilo mnohokrát - nejsou schopni řídit žádný resort. Obrana je jedním z nejhůře vedených resortů České republiky. Opět nezodpovědná politika, protože si musíme uvědomit, že vláda je kolektivní orgán, nezodpovědná politika ODS a ODA umožnila lidovcům tento stav celá léta pohodlně maskovat.
Had při každé ... - promiňte mi poznámky - místopředseda vlády při každé příležitosti tvrdě kritizuje resorty vedené ODS a ODA. Tyto strany se však v případě strany lidové chovají velmi zdrženlivě. I když je pravda, že kritika lidovců se moc nevyplácí. Ti totiž okamžitě křičí, že to není útok na ně, ale na republiku, na prezidenta a málem i na samé principy demokracie, případně na úspěchy našeho pracujícího lidu dosažené po listopadu 1989.
Dámy a pánové, ekvilibristika, kterou předvedl místopředseda vlády, pocházející ze zde již několikrát zmiňované politické strany, dosáhla netušených rozměrů právě před žádostí vlády o vyslovení důvěry. Víte, že místopředseda vlády - už se o tom zde také hovořilo - vystoupil s radikálním, velmi správným návrhem nejprve na 60 % - cituji sdělovací prostředky, přímý přenos v Českém rozhlase - poté snížil na 40 - 50 % snížení platu ústavních činitelů. Nejsem si jist, zda v neustálých změnách názorů a prohlášení trvá ještě lidová strana na tom, že vysloví vládě důvěru jedině v případě, že bude akceptován tento její velmi správný a ozdravný návrh, který si jistě nevzal příklad z republikánských návrhů, ale nejspíš ze situace za 1. Československé republiky.
Místopředseda vlády vystoupil s různými zmatenými požadavky na deregulaci, valorizaci a je pravda, že občan nesledující přímo politické dění, už pravděpodobné po několika dnech těchto vystoupení místopředsedy vlády, ministra zemědělství a předsedy strany lidové už vůbec neví, který požadavek vlastně platí, který neplatí a který požadavek podmiňuje, či nepodmiňuje stanovisko lidové strany, ale v rámci těchto skutečně státotvorných vystoupení, která nemátla veřejnost, nemátla mezibankovní trh, nemátla burzu, takže neměla vůbec vliv na postavení koruny atd., to byla vyložené státotvorná konstruktivní vystoupení, tak se jimi většinou jako červená niť táhly požadavky na úspory. Dobře. Máme mnoho ministerstev, pravděpodobné víc než naše země potřebuje, máme mnoho ministerských úředníků, profesionální to voliče vládní koalice, takže co kdyby místopředseda vlády, ministr zemědělství a předseda strany lidové vystoupil s návrhem, že radikálně sníží počet pracovníků na Ministerstvu zemědělství přímo zde v hlavním městě Praze a tím půjde příkladem ostatním. Víme všichni, jaké jsou průměrné platy na ministerstvech, víme všichni, že Ministerstvo zemědělství disponuje 912 zaměstnanci. Jestliže odečtu písaře a sekretářky, kteří jsou samozřejmě zapotřebí nutně pro fungování ministerstva, to myslím tentokrát zcela vážně, jestliže odečtu 26 manuálních pracovníků třídy I - III, kteří jsou samozřejmě také nezbytní pro fungování technického zázemí, tak nám zbývá ještě množství náměstků, vrchních ředitelů, ředitelů v ústředí a tam by bylo nutné začít s úsporami. Ano, aby ten, kdo hlásá úsporná opatření, začal také sám od sebe. Jenže tady máme, dámy a pánové, jeden velký problém.
Víme sami, jakou politiku uplatňuje lidová strana při obsazování tzv. svých ministerstev. Okamžité personální čistky a dosazování soustraníků nebo bratrů a sester. Těžko tedy může předseda vlády myslet svoje návrhy na úsporná opatření vážně a těžko by je také mohl provádět, protože si nedovedu představit, jak by předseda strany lidové vyhazoval z dobře placených míst členy strany lidové.
Dámy a pánové, jsou tři základní...
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, promiňte, předpokládám, že vystupujete se stanoviskem klubu.
Poslanec Miroslav Sládek: A nebo ještě jednou 10 minut?
Místopředseda PSP Jiří Vlach: To už je, myslím, podruhé.
Poslanec Miroslav Sládek: To už je dvacet? Ono to hrozně letí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Utíká nám to.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, vážený pane předsedající, stanovisko klubu. (Smích v sále.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Samozřejmě, máte dále slovo.
Poslanec Miroslav Sládek: Tři základní důvody, proč by měla odejít právě tato vláda.
1. Trestuhodné výsledky v jednotlivých resortech i ve vládě jako celku. Ze všech těchto trestuhodných výsledků pomineme ekonomiku, zemědělství, školství, ale vzpomeňme jenom, že chybné rozhodnutí ministra obrany a ministra zdravotnictví vedlo ke smrti dítěte. Letecká záchranná služba, která převzala v Západočeském kraji funkci armády, neodstartovala včas, nesplnila svoji povinnost a zemřelo dítě. Kolik ještě lidských životů - a teď už přece nejde jen o nějaké utahování opasků, o nějaké snižování životní úrovně. Ptám se, kolik ještě lidských životů bude zapotřebí, aby vláda odešla.
Druhý základní důvod pro odstoupení právě této vlády. Neschopnost řešit problémy radikální výměnou tzv. zodpovědných. Místo toho se totiž provádí velmi umírněná rošáda, která přesně v rámci fyzikálních zákonů na jednotlivá místa postupně dosazuje stále horší úředníky, slabě průměrné až vyložené podprůměrné jedince. Je samozřejmé, čím déle se tyto umírněné rošády budou provádět, tím je větší šance, že na zodpovědná místa se dostanou totálně neschopní jedinci.
Obsazuje se totiž místo podle odborné kvalifikace a ne podle toho, zda ten člověk někomu nevadí? Předpokládám, že porady ve vedení stran vládní koalice vypadají asi tímto způsobem: navrhneme ing. XY. Ozve se jeden - toho znám od nás ze vsi, má o dva hektary více než já. Ozve se další - toho známe odsud, vadí, nedosadí se. Načež přijde další kandidát. Tam se řekne - ten je takový, ten je onaký, ten zase nosí moc krátké sako nebo kalhoty a zase tento kandidát neprojde. Až nakonec při tom projednávání jmenného seznamu kandidátů na ministry se narazí na člověka, o kterém nikdo nic neví. Samozřejmě nejsou námitky a tento člověk je dosazen do vedoucí funkce a výsledky samozřejmě jsou potom až dokonce tragické.
Dámy a pánové, třetí důležitý důvod, proč by právě tato vláda měla odstoupit. Místo vládnutí si jednotliví koaliční partneři dělají za státní peníze volební kampaň. Typickým příkladem jsou zde již mnohokrát citované obraty lidovců. Tvrdá deregulace, žádná deregulace. Jednotlivé strany vládní koalice svalují odpovědnost a vinu na toho druhého a přitom zapomínají na to, o čem se tady už také hovořilo, že v naší Ústavě je princip kolektivní odpovědnosti vlády.
Dámy a pánové, lidé, občané se přece nevzdávají svých cílů, dosažení určité životní úrovně, uspokojení potřeb atd. Lidé se vzdávají jen části svých práv a svobod, některých a dočasně, ve prospěch vlády, a to za předpokladu - v tomto konkrétním příkladě z evidentně bláhového předpokladu - že menší skupina, kvalifikovaná skupina, bude rozhodovat efektivněji. Předpokládá se totiž, že menší skupina bude rozhodovat rychleji, že samozřejmě je schopna se snáze v 15 až 20 lidech domluvit, než kdyby permanentně zasedalo všelidové shromáždění.
Jak je vidět, po posledních rošádách se občané v tomto předpokladu evidentně mýlí. Občané očekávají, že rozhodování bude odbornější a samozřejmě, protože většina občanů doufá, že na vedoucích místech budou kvalifikovaní lidé, na slovo vzatí odborníci, kteří dokáží sladit jak odbornou stránku věci, tak víceméně umění řídit, nebo zčásti vědu, zčásti umění řídit. Jak je vidět, i v tomto předpokladu se většina občanů dramaticky mýlila. Občané se zbavují části svých práv a svobod také z toho důvodu, že doufají, že tato menší skupina bude snáze kontrolovatelná. Jak je vidět, opět se ve svém předpokladu mýlili.
Dámy a pánové, občané očekávají, že takto přenesené pravomoci budou odpovídat zájmům aspoň co největšího množství lidí a omezovat zájmy co nejmenšího počtu jedinců. Uvědomme si jednu věc, že současný neutěšený stav je dán i tím, že do vínku České republiky byly zabudovány principy, které příliš nesouhlasí s principy demokracie. Proč je možné, že tato vláda přes své katastrofálně špatné výsledky neustále přežívá? Je to vlastně víceméně možné díky přebíhání poslanců. Pokud by skutečně každý poslanec byl povinen zůstat u té politické strany, za kterou byl zvolen, tak jsme již nemuseli tyto problémy řešit a mohli jsme se spíš zaměřit na nápravu chyb napáchaných současnou vládnoucí garniturou, která je u moci již - jak tady řekl novopečený předseda poslaneckého klubu ODS - 7 let.
Uvědomme si, že nemáme žádné moc nové tváře ve vládě, protože předseda vlády ve velmi zodpovědných funkcích je vlastně ve vedení původně Československé, potom České republiky od samého počátku. Současný neutěšený stav by pomohla řešit - také jeden ze způsobů, jak tento stav řešit - kvalitní Ústava obsahující např. i vázaný poslanecký mandát. I když tento institut je dnes většinou odmítán, myslím většinou politiků apod., je bezprostředně spojen se samou podstatou demokracie. K demokracii jako vládě lidu organicky patří takové pojetí reprezentace, podle něhož lidé svojí volbou přenášejí na zvolené tak jak jsem o tom hovořil - některá a dočasně svá práva. Mezi přenesenými právy však rozhodně nemůže být zřeknutí se práva kontroly výkonu mandátu. Proč? Protože to by bylo zřeknutí se suverenity a svobody, tedy lidských práv, z nichž je moderní idea demokracie odvozena a která jí jsou nadřazena. Omezit kontrolu jen na den voleb, kdy mají lidé nespokojení s poslancem možnost jej nevolit, je popřením podstaty demokracie.
Dámy a pánové, to je jen jedna z možností, jak do budoucna předcházet těmto jevům, těmto nestabilním procesům, kdy poměr sil v Poslanecké sněmovně neodpovídá výsledku voleb, neodpovídá tedy přání občanů voličů a tím vyvolává právě ještě daleko více a prohlubuje ty problémy, které jsou pro demokracii zcela běžné, kdy se vlastně vláda díky jakési problematické většině získané díky přeběhlickým poslancům může chovat v parlamentu jinak, než by odpovídalo výsledkům parlamentních voleb. A to je podstata problému. Můžeme diskutovat o tom, jak zpevnit korunu, můžeme diskutovat o různých proexportních opatřeních apod., ale jde nám o podstatu problému. Jestliže by vláda skutečně byla u moci jediné tehdy, pokud by měla většinu zajištěnou výsledkem voleb, tak by se těžko mohla dostat do rozporu s většinou občanů. Takto má vláda sice většinu, ale získanou v rozporu s výsledky voleb, a proto se také dostává do rozporu s větší částí občanů.
Dámy a pánové, jediným východiskem skutečně čestným z této situace by bylo to, aby vláda sama podala demisi. Víme všichni, a bylo to zde už také zmíněno, jak vrtkavá je sláva, zvláště na politickém poli. Novináři dříve do nebe vynášený a geniální otec reformy, současný předseda vlády, je zatracován a všeobecně označován za vlastně takovou brzdu dobrého vývoje nebo nastartování dobrého vývoje v naší zemi.
Je pravda, že ODS si nemůže dovolit nahradit současného předsedu vlády Václava Klause, protože pravděpodobně nemá lidi. Vystavuje se tím ovšem ODS nebezpečí, že s tím, jak bude nadále klesat výkonnost naší ekonomiky, životní úroveň občanů atd., že tím vlastně pohřbí sama sebe, což mne, jako opozičního poslance, by mělo samozřejmě těšit, ale já jsem zde hovořil kdysi dávno o tom, že ve sněmovně mluvit je jako házet hrách na zeď, protože už každý má dopředu vytvořený svůj pevný názor a nemíní jiným názorům naslouchat. Takže dobře míněná rada půjde do vzduchoprázdna, ale již dnes s potěšením mohu kvitovat výrazně slabší výsledky ODS v příštích parlamentních volbách. Je samozřejmě řešením i to, že by vládě nebyla vyslovena důvěra, ale úplně nejlepším řešením v současné situaci by bylo vypsání předčasných parlamentních voleb.
Tato vláda má za sebou rok velmi neúspěšné činnosti, rok zhroucení téměř ve všech resortech. Proč ještě tuto agónii prodlužovat, proč tomu neudělat rázný konec a nezkusit to skutečně znovu podle názoru většiny občanů. Teď se totiž vystavujeme nebezpečí, že pokud dnes bude vyslovena důvěra vládě, že scénář bude vypadat asi takto: Dnes bude vyslovena důvěra vládě, v září nebo v říjnu se to zadrhne znovu a i kdyby poté vláda padla, využije prezident svého práva a bude tam tu svoji protěž nebo ty své styčné důstojníky snažit dosadit. Ta agónie se bude neustále prodlužovat, bude se tím prodlužovat i politická nejistota a tím pádem se budou prodlužovat i velmi špatné podmínky pro rozvoj naší země. Znovu opakuji, že nehovořím zdaleka jen o ekonomice, protože pokud bych přistoupil na stejnou terminologii, kterou zde uváděli ministři, předseda vlády, poslanci vládní koalice, tak bych se, bohužel, dostal na pozice marxismu-leninismu, protože to byli právě klasici marxismu-leninismu, kteří vždy operovali tím, že ekonomika je základna, že ekonomika je určující a že veškeré nadstavbové oblasti jsou z ní odvozeny.
Doufám, že žiji v České republice a že se píše rok 1997, že jsme se s komunistickou minulostí a ideologií vyrovnali, byť bohužel, velmi sametově, což je vidět v támhle tom koutku bývalých ministrů, ale pokud žijeme v roce 1997, tak bychom se už konečně měli oprostit od marxisticko-leninské ideologie a všímat si všech oblastí společnosti, všech resortů a rozhodně neupřednostňovat ekonomiku a nezatracovat veškeré další resorty nebo oblasti - uvidíme, jak se bude vyvíjet ekonomika a od toho se odvodí to ostatní.
Další věc, o které bych se rád zmínil, je promarněné nadšení občanů. Hovořil jsem o tom mnohokrát, ale považuji za svoji povinnost to znovu zopakovat a zdůraznit. Uvědomme si jednu věc a nezapomeňme, že po listopadu 1989 byli lidé doslova nadšeni, ochotni k obětem, ochotni k tzv. nechvalně známému utahování opasků. Vláda doslova a do písmene toto nadšení prohospodařila. Nadšení přišlo vniveč a já si nedovedu představit, že teď vystoupí živě, ne v nějakém upraveném záznamu, předseda vlády a bude jako Winston Churchill slibovat, krev, pot, slzy a jenom práci a možná, že se někdy občané budou mít lépe, protože takovéto výroky připomínají výroky Klementa Gottwalda. Klement Gottwald také nejprve a znovu sliboval - zdůrazňuji to pro ty, kteří mají příliš krátkou paměť - že se už jeho generace bude mít lépe, když to nevycházelo, tak to slíbil pro děti, když to znovu nevycházelo, tak to slíbil pro vnoučata, potom umřel, atd. Ale my jsme svědky úplně stejného postupu vlády. Když jim to nevyšlo pro tyto, tak to slibují těm dalším.
Myslím si, že je zcela oprávněné a přirozené, jestliže každý občan by chtěl za svého života již něco z toho mít. Myslím, že to je oprávněný požadavek, zcela přirozený a že proti takovému požadavku nemůžeme vznášet žádné námitky.
Jak dlouho bude ještě vláda odkládat to zlepšení, jak ještě dlouho bude vláda žádat dejte nám důvěru, my napravíme to, co jsme sami zkazili. Mně připadá nemorální, Jestliže o důvěru, jestliže o to, aby mohli napravit chyby žádá takřka totožná skupina lidí, která chyby napáchala. Mně to připomíná takovou velmi humání převýchovu zločinců. Jestliže někdo vykrade samoobsluhu v rámci jeho resocializace je pověřen vedením té samoobsluhy, aby velmi pilnou prací přesčasovou, ochotou k zákazníkům, úsměvem, reklamou napravil samozřejmě škody a to nakradené zboží do regálů vrátil. Jestliže někdo něco zkazil, má být podroben kritice, má odejít a měl by nápravu jeho chyb převzít někdo jiný. Štěstí nebo výhoda vlády je jediné. Nejsou to její schopnosti, není to nějaký její dlouhodobý program, ale vláda má jediné štěstí, že má v rukou veškeré sdělovací prostředky. Tím pádem může občanům představit vždy jenom ten aspekt celého programu, který jí vyhovuje, může občanům představit jenom ta řešení, která jí vyhovují a ještě může s veřejným míněním dělat neuvěřitelná kouzla.
Přiznejme si otevřeně, že podle televize se mnozí občané, voliči, řídí. Oni to řekli v televizi a panuje taková důvěra, že to nejspíš bude pravda. Za takovéto situace se dají dělat s veřejným míněním neuvěřitelná kouzla. Za situace, kdy jsou občané zvyklí brát informace z televize, dávat jim určitou hodnotu, nechat se jimi ovlivňovat při rozhodování, se velmi rychle vzdalujeme od jakéhokoliv náznaku demokracie. Nemůžeme si stěžovat na minulost, bylo to řečeno mnohokrát, nemůžeme vzpomínat na minulost, musíme být vděčni této vládě za to, co vůbec máme.
Já se ale ptám na jedno, Vděčíme snad této vládě, že můžeme cestovat? Vděčíme snad této vládě za větší sortiment v obchodě? Já bych řekl, že pokud někomu za to vděčíme, tak jedině sami sobě. Občané přeci nemusí být vděčni vládě, protože vláda pro ně nic nezískala. Jestliže občané něco získali, tak si to vybojovali jen a jen sami. Takže pokud vděčni, tak jen sami sobě, vláda byla pověřena správou věcí veřejných a neuspěla, přestože na to měla dlouhá léta a proto jediným čestným řešením je skutečně postavit se čelem k problémům a odstoupit. Bohužel tato vláda není schopna reagovat na jakékoliv podněty a výzvy takže pod vedením současné vlády a současné vládní koalice pod vedením Václava Klause do pekel. (Potlesk v části sálu.)