Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, vážený pane premiére, vážení hosté, dámy a pánové, základní údaje pro rok 1997 pro naši ekonomiku jsou následující: ekonomický růst ve výši 5,4 hrubého domácího produktu, inflace ve výši 8,6%, deficit běžného účtu platební bilance ve výši 5,8% a především vyrovnaný státní rozpočet ve výši 549 mld. Kč.
Už dnes je jasné, že vláda nedodrží ani jednu z těchto limitních hodnot. Dnes přicházíte s balíčkem, který obsahuje škrty státního rozpočtu, a to ve výši 25,5 mld. Kč přibrzdění růstu objemu mezd v rozpočtových a příspěvkových organizacích o 4,2 mld. Kč na 7,3% mzdového nárůstu ve schváleném státním rozpočtu a zavedení dovozních depozit.
Vážený pane premiére, chci se vás zeptat na jedinou věc. Myslíte si, že vámi zavedené opatření skutečně narovná naši ekonomiku, která má sestupnou tendenci ve svém objemu a výkonu již řadu let? Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: S odpovědí vystoupí pan předseda vlády.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Opět skáčeme z bodu interpelace do projednávaného bodu 38. Nevím, co tím pan poslanec může myslet a co má za lubem. O tom, že státní rozpočet byl založen na optimističtějším předpokladu tempa ekonomického růstu, než k jakému z důvodů, které jsme dlouho pečlivě vysvětlovali, dochází, je známá pravda a vláda na to zareagovala svým tzv. svým balíčkem opatření.
Není důvod říkat něco nového, myslím si, že to ode mě ani nikdo neočekává. Vláda tento balíček opatření udělala z těch důvodů, aby některé ekonomické věci narovnala, aby se pokusila urychlit ekonomický růst, udržet vyrovnaný státní rozpočet a přispět k poklesu deficitu běžného účtu platební bilance.
Opakovat všechny známé argumenty v této věci je skutečně zbytečné. Nicméně chtěl bych zásadně popírat, že dochází v několika posledních letech k negativním ekonomickým vlivům a k ekonomickým propadům. To prostě není pravda a já předpokládám, že to pan poslanec ví. Kdyby to nevěděl, je to velmi, velmi smutné. V prvním období po pádu komunismu, v období prvních dvou až tří let, bylo obdobím přeskupování sil, obdobím eliminace, iracionálních, nikomu neprodejných ekonomických aktivit, a proto období ekonomického poklesu. Čísla tohoto poklesu v letech 1990 až 1992 jsou, myslím, dobře známa. Kdyby je pan poslanec neznal, rád mu je doplním.
Od tohoto bodu, tehdy jsme říkali, již jsme na dně jistého údolí a začínáme stoupat vzhůru, v různých odvětvích, v různé chvíli, roku 1992 a 1993 dochází k ekonomického vzestupu. Pan poslanec by toto měl vědět. Hrubý domácí produkt vzrostl od tohoto nejnižšího bodu o 13 až 14 %, průmyslová výroba o 17 až 18 % a reálné mzdy občanů této země téměř o třetinu, o 32,3 %, pokud si dobře pamatuji, i tato desetinná místa. Není pravda, že docházelo k tomuto poklesu a znovu opakuji, poslanec Parlamentu České republiky by to měl vědět.
Novým jevem je počátek roku 1997, kdy se růstové tendence v ekonomice zejména v českém průmyslu zastavily a opakuji, že hrubý domácí produkt -úhrnnou hlavní veličinu za první čtvrtletí ještě neznám, ale opravdu máme obavu, že z loňského velmi rychlého růstu posledního čtvrtletí o 4,7 % tento pokles bude samozřejmě - tento růst bude v prvním čtvrtletí samozřejmě výrazně, výrazně nižší. Používejme přesná slova, ano, diskutujme o ekonomickém poklesu v roce 1990 až 1992, ale nehovořme o ekonomickém poklesu následujících let, to prostě není pravda a není fér to tímto způsobem říkat a zneužívat tyto přímé kamery a mikrofony. To je snad jediná věc, kterou bych k tomu řekl, myslím, že rozebírat důvody tohoto krátkodobého ekonomického zpomalení teď, v tuto chvíli, není třeba. Pokoušeli jsme se o to mnohokrát, někdo neslyší, někdo slyšet nechce.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Dámy a pánové, není-li tendence vystoupit s doplňujícím dotazem, vyhlašuji přestávku do 17.00 hodin. Konstatuji, že jsme ukončili bod interpelace na předsedu vlády České republiky.
(Jednání přerušeno v 16.55 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 17.01 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, 17.00 hodina minula, budeme pokračovat v projednávání bodu, což jsou interpelace na čteny vlády České republiky.
Jako první vystoupí pan poslanec Pavel Maixner s interpelací na ministryni Parkanovou ve věci opatření proti SPR-RSČ.
Poslanec Pavel Maixner: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, SPR-RSČ je za celá léta své právoplatné a legitimní existence, kterou nám zajišťuje Ústava České republiky a od ní odvozené a řádně zaregistrované stanovy naší strany, zvyklá na ledaccos. Ale to, co se děje v posledních týdnech a městcích, nemá rozhodně nic společného s principy demokracie, morálky, zákona a ústavnosti.
Ministerstvo spravedlnosti vydalo podnět směřující na všechna státní zastupitelství ke sledování členů SPR-RSČ a jeho vedoucích představitelů zvlášť. Chci věřit tomu, paní ministryně, že tento podnět nevyšel z vaší hlavy, ale hlav jiných stratégů, kteří se snaží již celá léta zničit SPR-RSČ nebo alespoň jeho některé nejvyšší představitele, včetně předsedy SPR-RSČ dr. Miroslava Sládka.
V souvislosti s tímto přímo šokujícím a demonstrativním případem státní persekuce a potvrzení policejního státu mám několik otázek:
Za prvé: Kdo vydal tento příkaz o našem sledování a mapování a jestli zároveň vzešel stejný příkaz na mapování dalších parlamentních stran, jako je např. ODS či ODA. Chci vědět, vážená paní ministryně, jestli toto vše činíte na příkaz pana prezidenta, jak naznačil již při minulých interpelacích pan premiér Václav Klaus.
Za druhé: Proč vaše ministerstvo jako garant zákonnosti vydává protizákonné a protiústavní příkazy. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má paní ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová.
Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Vážená sněmovno, vážení páni poslanci, jsem ráda, že vám mohu oznámit dobrou zprávu. Strana SPR-RSČ, která je v tomto parlamentu zastoupena, není předmětem pronásledování ze strany resortu, který vedu.
Skutečností je, že v únoru letošního roku došlo k mnohým aktivitám některých představitelů této politické strany a byly to aktivity, ze kterých bylo zřejmé pro řadu ostatních občanů, že jsou spojeny s projevy násilí a s projevy rasismu. Pan prezident Havel to též vnímal velmi citlivě, a proto využil svého ústavního práva žádat členy vlády o podání informace. Z toho důvodu se na mne obrátil a žádal podání informace o tom, zda dochází v těchto případech k trestním oznámením a k trestním stíháním podobných aktivit. Toto právo má pan prezident z Ústavy České republiky. Pro ministra spravedlnosti vyplývá právo ze zákona o státním zastupitelství žádat Nejvyšší státní zastupitelství o vydání zvláštní zprávy.
Já jsem proto požádala Nejvyšší státní zastupitelství, aby takovouto zprávu zpracovalo. Ta zpráva obsahovala statistické, evidenční údaje o těchto jevech a samozřejmé že ta zpráva nebyla a nemohla být úplná. Nemohla být úplná, protože žádný z těchto orgánů nesleduje projevy trestné činnosti ve spojení a ve světle politické příslušnosti jednotlivých podezřelých osob.
Trvám na tom, že ani pan prezident, ani já, ani státní zastupitelství se nedopustili ničeho, co by překročilo právní rámec tohoto státu. A troufám si tvrdit, že kdyby to byli jiní představitelé jiných politických stran, kteří by ve svých veřejných vystoupeních projevovali tendence k otevřené propagaci násilí nebo rasismu, že i oni by byli předmětem zájmu pana prezidenta, zájmu mého resortu a zpracování obdobné zprávy ze strany Nejvyššího státního zastupitelství. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní ministryni. Pan poslanec si přeje vystoupit s doplňující otázkou? Ano.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, vážená paní ministryně, jsem velice rád, že jste potvrdila můj předpoklad, že ten podnět vzešel od pana prezidenta Václava Havla. Ale já jsem se vás ptal ještě, jestli vaše ministerstvo je garantem ústavnosti a zákonnosti a jestli podněty, které jsou protiústavní a protizákonné, i když je iniciuje pan prezident, jestli i přesto je vy plníte. Takže chtěl bych vědět ještě, jestli postupujete proti zákonu.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: S reakcí vystoupí paní ministryně Vlasta Parkanová.
Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Ačkoli se domnívám, že jsem vám na vaši otázku, pane poslanče, odpověděla už v první části, já to mileráda zopakuji. Pan prezident využil svého práva, které má z ústavy, já využila svého práva, které mám ze zákona o státním zastupitelství. Nevím o ničem, co by v tomto smyslu a v tomto rozměru a v těchto souvislostech bylo protizákonné a protiústavní.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Jako další vystoupí s interpelací pan poslanec Petr Vrzáň. Interpelovat bude pana ministra zdravotnictví Jana Stráského ve věci budoucnosti menších zdravotnických zařízení.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně a páni poslanci, vážení hosté, dámy a pánové.
Vážený pane ministře, jak je obecně známo, naše zdravotnictví se potýká s těžkostmi a je často předmětem diskusí zde, v Poslanecké sněmovně, ale i jednání vlády České republiky.
V poslední době se objevily úvahy o rušení menších zdravotnických zařízení s kapacitou pod 100 lůžek, a i když zde nehovořím o rušení jako takovém, víme, že lze určitými opatřeními činnost těchto zařízení prakticky zastavit.
Chtěl bych vás, pane ministře, upozornit na to, že existují menší nemocnice, které prosperují, vystačí s tržbami inkasovanými od zdravotních pojišťoven a nenárokují milionové či miliardové dotace ze státního rozpočtu, a to především proto, protože mají ve svém čele schopné manažery, kteří na rozdíl od velkých zdravotnických zařízení řídí tyto nemocnice odpovědně.
Ptám se tedy vás, pane ministře zdravotnictví, zda se na místo paušalizujících administrativních rozhodnutí - např. pod sto lůžek - stane hlavním kritériem ekonomika a prosperita individuálně posuzovaná. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: S odpovědí vystoupí pan ministr zdravotnictví Jan Stráský.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, pane poslanče, já se mám v této sněmovně v nějakém brzkém bodě zabývat sítí nemocnic. Nerad bych si počínal neproduktivně a příliš zeširoka odpovídal na vaši otázku, i když ona má souvislosti, které je nutno uvést.
V Čechách máme 208 nemocnic. Jsou různě velké, mají různou historii, mají různý stav technický i jiný a hlavně mají různé kapacitní zaměření. Mezi nimi jsou nemocnice malé. Vy jste je označil nemocnicemi do sta lůžek a použil jste jistý administrativní ukazatel.
Chtěl bych tuto odpověď zarámovat spíš tak, že nemohu přijmout - byť jako ekonom - základní kritérium pro restrukturalizaci lůžek - a vy vrte, že se jedná o určitou fázi už zbývající, protože už jsme zrušili za pět let 14 tisíc lůžek, teď nám už vadí jenom 6 tisíc, ale je pravda, že ještě z dalších 14 tisíc chceme udělat něco jiného, než je v nich dnes. Přesto musím říci, že je mi vytýkáno to, co vy jste nyní použil jako kritérium. Že to přece nelze udělat z čistě ekonomického hlediska, že přece nemocnice není především ekonomický subjekt, že nemocnice je především zdravotnický subjekt a že zdravotnická kritéria musejí být prvotní.
Já vám tedy odpovídám na otázku po sto lůžkách pokusem o zdravotní formulaci zdravotního kritéria. Ano, my jsme přesvědčeni, že nemocnice, které jsou monoprimariátní nebo dvouoborové - doufám, že! normální občan mi ještě rozumí, že v nich je jeden nebo dva obory - tedy nemocnice, které nevytváří jistý komplex moderního pojetí medicíny, jak obory se sebou souvisí, by nadále neměly poskytovat -a zase použiji laický výraz - náročnou akutní péči.
Rád bych využil této odpovědi k tomu, abych řekl, že zařízení, která tam zůstanou, samozřejmě pomohou topícímu se, samozřejmě pomohou v akutní zdravotní situaci, ale skutečně máme v úmyslu z těchto nemocnic udělat nemocnice především doléčovací, nemocnice ošetřovatelské. Bude se jednat z 78 tisíc lůžek, které dnes máme, asi o 14 tisíc lůžek. Je logické, že to budou především nemocnice menší a také je logické, že se na to ptáte. Některé menší nemocnice, které dnes představují určitou roli v určitém oboru, budou zvažovány, jako jsme zvážili nemocnici ve Vlašimi a jako zvažujeme jiné malé nemocnice, zda odpovídají modernímu komplementu lékařské péče, to znamená, když se nabouráte, aby vám uměli udělat nejen nohu, ale také zachránit před srdečním kolapsem a také udělat základní traumatologické výkony atd.
Ano, je pravda, že zaměření z dnešních 78 tisíc lůžek 6 tisíc zrušit a 14 tisíc předělat na něco jiného znamená především menší nemocnice. Nebereme to jak u zeleného stolu, nebude to žádné rozhodnutí, že kdo má pod stovku, tak nebude existovat. Probíhá proces, který by měl skončit v červnu letošního roku, proces, kdy jednáme jako Ministerstvo zdravotnictví v určitých regionech, které jsme si vytvořili. Jsou to nadokresní regiony, protože většinou zdravotnictví a jeho komplementní síť je nadokresní. Např. uvádím jednání, které nyní probíhá - Cheb, Tachov, Sokolov, Karlovy Vary - a vyjednáváme s nimi, především se zřizovateli. Je to komplikované proto, že někteří zřizovatelé jsou také soukromníci. Vyjednáváme s nimi jistou optimální sít, která bude představovat nabídku ve výběrovém řízení, které bude probíhat.
Nic není zatím rozhodnuto, byť občas se z novinových stránek i televizních kamer setkáváme s fámami, které z tohoto procesu vyplývají. My bychom rádi, aby do 30. června tato složitá tříkolová jednání - na každém regionu jsme nejméně třikrát -skončila ve většině míst dohodou. Dohoda je především, o tom posoudit právě v regionu tří čtyř okresů, která nemocnice má lepší ortopedii, lepší chirurgii, která má lepší internu. Samozřejmě pak z toho udělat celky, jak o tom mluvím od počátku této odpovědi. Takto připravit pro rozhodnutí, které vy jste nazval, že jsou opatření, jak se dokáže, že nebudou existovat. Jaké je to opatření? Že s nimi nebude uzavřena smlouva ze strany pojišťovny? Tedy vytvořit takové podmínky, aby to právě nebyla pojišťovna, aby to právě nebyly čistě ekonomické zájmy a čistě ekonomická kritéria, která rozhodnou o určité redukci lůžkových kapacit v České republice.
V závěru znovu opakuji, že to skutečně budou spíš dnešní menší nemocnice, ve kterých po této operaci, kterou provádíme, budou především ošetřovatelská lůžka, lůžka dlouhodobě nemocných. Ale poněvadž jakékoli zdravotnické zařízení je vedeno a obsazeno většinou několika lékaři, nebojte se, že i v těchto menších nemocnicích nebude akutní občanská pomoc, jak občan chápe nemocnici, když se mu něco stane. Ano, na vážnější operaci pojede do nemocnice vzdálenější. Vážnější operace v pojetí dnešní medicíny ve 208 nemocnicích České republiky dělat nemůžeme.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec Vrzáň vystoupí s doplňujícím dotazem.
Poslanec Petr Vrzáň: Dámy a pánové, pane ministře, děkuji za odpověď. Mně nezbývá, než konstatovat, že je zde skutečně malý prostor k tomu, abychom se seriózně zabývali celou problematikou. Jistě se shodneme na tom, že hlavním postulátem musí zůstat to, že léčebná péče ze strany státu musí být garantována.
Já bych vás požádal alespoň v této souvislosti, abyste se hluboce zabýval příčinami stavu, kdy velké nemocnice neprosperují a jaké jsou příčiny tohoto stavu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Jako další vystoupí s interpelací paní poslankyně Vlasta Hrůzová. Interpelován bude pan ministr školství Ivan Pilip ve věci nedostatku učitelů v okrese Děčín.
Poslankyně Vlasta Hrůzová: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, situace na školách v okrese Děčín je velice složitá. Přestože v jiných okresech je učitelů údajné dostatek, na některých školách i přebytek, nepodařilo se pro tento okres získat ani jednoho učitele. Většina absolventů pedagogických fakult vůbec na školy nepřijde, protože si hledají lépe placená místa mimo obor, který vystudovali.
Pane ministře, ptám se vás, jakým způsobem budete situaci v okrese Děčín řešit a do kdy zajistíte dostatek učitelů.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. S odpovědí vystoupí pan ministr školství Ivan Pilip, kterého prosím, aby se ujal slova.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, rád bych úvodem odpovědi na otázku paní poslankyně informoval o přesné situaci v okrese Děčín, která, jeli takto popsána, působí poněkud odlišně od toho, jak vyhroceně byla stavěna.
Ve školním roce 1996/1997 působilo na základních školách okresu Děčín celkem 848 učitelů a z toho bylo 20 důchodců, kteří pobírají důchod a zároveň učí a zhruba 20 % učitelů, kteří jsou v poproduktivním věku. Zároveň nekvalifikovaných asi 80, tzn. necelá desetina. Kvalifikovanost učitelů je tedy 83 % a v současné době je na Školském úřadě okresu Děčín 15 žádostí kvalifikovaných učitelů o práci na základních školách na 2. stupni.
Je pravdou, že tato čísla potvrzují určité problémy, ale je také nutné říci, že je to i v rámci okresu do jisté míry strukturováno, že větší problémy i pokud jde o zájmy mladých lidí, o kterých říkáte, že vůbec nepřicházejí, ale myslím, že tyto údaje jsou s tím v rozporu, ale i tito uchazeči mají zájem především o umístění v jižní části okresu a problémem zůstává severní Šluknovský výběžek.
Je nutné říci, že tady není jednoduché řešení, které by mohlo v této věci dát ministerstvo. Tady jde o situaci, která závisí na bezprostřední situaci v regionu. Není možné tvrdit, že je způsobena nějakým masivním odchodem do lépe placených zaměstnání, protože pokud jde o srovnání platů učitelů v okrese Děčín a průměrných platů v okrese Děčín, je tady rozdíl ve prospěch učitelské profese. Příčin je více a bezesporu souvisí i s hlubšími problémy pohraničních okresů, s jejich strukturou, obyvateli, celkového procenta kvalifikovaných lidí, zejména pokud jde o Šluknovský výběžek.
Ministerstvo školství se snaží k situaci celkové struktury vzdělanosti přispět i určitou restrukturalizací vzdělávacích příležitostí, zároveň ale myslím, že hlavní krátkodobou věcí je změna, která vyplývá z některých koncepčních změn, které ministerstvo učinilo, a to je zejména otázka úpravy úvazku na školách a programu tzv. optimalizace sítě škol, která kromě jiných efektů povede k tomu, že objem výuky, který je nutný, bude možno zabezpečit s menším počtem učitelů, kteří zároveň budou mít šanci být lépe placeni, tzn. dosáhnout určitého posunu ve svém platovém ohodnocení a zároveň počítáme s tím, že bude možné, aby byla určitá větší konkurence v této oblasti.
Zároveň musím potvrdit to, co jste tady také zmínila, že jsou skutečně okresy, že jsou školy, kde situace je odlišná, jsou okresy, kde existují problémy s místem na škole, zejména také v souvislosti s těmito změnami. Myslím, že je nutné, aby celkově i jednotlivé školy se pokoušely o to získat kvalifikované učitele příp. z jiných okresů. Pevně doufám ! v určitou spolupráci obcí, které také mohou pomoci vytvářet zázemí pro učitele, protože je pravdou, že v této zemi není příliš častým zvykem z důvodů zaměstnání měnit místo bydliště a jedním z důvodů je kromě jiného také otázka bytová a další. Je možné, aby i v této oblasti obce nějakým způsobem vyšly vstříc.
Nicméně závěrem bych chtěl říci, že situace má určité problematické rysy, nicméně si myslím, že to vyplývá i z čísel, která jsem v úvodu citoval. Nejde o situaci, která by ohrožovala průběh výuky, ale domnívám se, že změny, o kterých jsem hovořil, povedou už teď krátkodobě k vylepšení situace a další změny mohou vyplývat ze spolupráce mezi Ministerstvem školství resp. Školským úřadem a jednotlivými obcemi, pokud jde o podporu vytváření i dalších podmínek pro učitele, aby do tohoto okresu a zejména do jeho severní části měli důvod směřovat.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Chci se zeptat paní poslankyně, zda si přeje vystoupit? Není tomu tak. Děkuji.
Dámy a pánové, budeme se zabývat další interpelací, což je interpelace pana poslance Jaroslava Nováka na ministra obrany Miloslava Výborného ve věci zákazu vycházek vojáků v Boleticích při mítinku SPR-RSČ.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, dne 24. dubna t. r. byl v rámci poslaneckých dnů uspořádán mítink SPR-RSČ ve vojenském prostoru v Boleticích, okres Český Krumlov s voliči naší strany.
Pro neinformované uvádím, že se jedná o vojenský výcvikový prostor o poměrně značné velikosti s několika obcemi, z nichž většina není obydlena civilním obyvatelstvem, některé jsou přeměněny ve vojenské sklady a pouze v několika žijí zaměstnanci jednak vojenské správy včetně svých rodinných příslušníků, jednak zaměstnanci vojenského zemědělského závodu a pochopitelně i jednotka vojáků základní služby. Vzhledem k tomu, že v tomto volebním obvodu naše strana získala značný počet hlasů, byl již zmíněného 24. dubna uspořádán mítink v obci Květušín s předsedou SPR-RSČ dr. Miroslavem Sládkem. Mítinku se zúčastnily i civilní osoby i řada vojáků z povolání. K našemu překvapení však nepřišel však žádný voják z jednotky vojáků základní služby.
Celou věc jsem si ověřil a došel jsem ke zjištění, že na tento den 24. dubna 1997 vyhlásil velitel prostoru všeobecnou pohotovost včetně zákazu vycházek, zesílení stráží apod. Sám jsem si ověřil, že u závory oddělující civilní prostor od vojenského sloužili toho dne čtyři vojáci, ačkoliv jindy je tam pouze jeden.
Ptám se vás proto, vážený pane ministře, zda jde o pouhou náhodu nebo zda velitel prostoru dostal příkaz, že dal zesílit stráže a vyhlásil pohotovost či zda šlo pouze o znemožnění vojákům základní služby zúčastnit se republikánského mítinku.
Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: S odpovědí vystoupí ministr obrany pan Miloslav Výborný.
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, v odpovědi na interpelaci je zřejmě třeba, jak se domnívám, zaměřit se na dvě otázky, byť byla položena vlastně jen jediná.
Za prvé, zda bylo vůbec v pořádku, že se ve vojenském výcvikovém prostoru konala politická akce, mítink jedné politické strany a za druhé, bylo-li to v pořádku, zda byl správný onen postup, který zde pan poslanec Novák popsal, resp., zda bylo vůbec správné to, co popsal pan poslanec Novák nebo zda to bylo všechno úplně jinak.
K otázce první. Vojenský výcvikový prostor, který zmínil pan poslanec Novák a osada Květušín, je součástí vojenského újezdu Boletice. Osada Květušín však byla správcem újezdu v souladu s příslušným zákonem a nařízením ministra obrany zpřístupněna jako okrajová část vojenského prostoru Boletice veřejnosti, aniž by k přístupu do této osady bylo potřeba jinak nutné povolení správce újezdu. Dovolil bych si konstatovat, že organizování mítinku jakékoliv politické strany v obci Květušín je v souladu se zákonem a ničemu neodporuje.
Mítink vaší politické strany SPR-RSČ, pane poslanče, pravděpodobně žádný voják základní vojenské služby nenavštívil z toho prostého důvodu, že usoudil, že není třeba, aby na takový mítink šel. Ani já jako ministr obrany to totiž nesmím, nemohu a také nechci komukoli nařizovat, aby se zúčastnil nějakých politických mítinků, byť v době svého volna. Možná, že je vám to líto, že tam nebyl žádný voják základní vojenské služby, ale nebylo to proto, že by mu to někdo zakazoval.
Mohu vám také popsat - protože jsem si to nechal doložit - jaká situace byla právě 24. dubna letošního roku v příslušné posádce. Od 2. dubna do 15. května tam byl organizován základní výcvik vojáků, kteří nastoupili 2. dubna základní vojenskou službu. Těchto vojáků bylo 40 % z celkového počtu všech vojáků základní služby ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Část vojáků základní služby staršího nástupního termínu vykonávala, jak je to obvyklé a nutné, funkce velitelů družstev a instruktorů a zbývající část vojáků základní služby musela a musí obden, zejména při organizování základního výcviku, plnit úkoly v celodenní směně útvaru a úkoly končí v 17 hodin. Nemusím vám jistě podrobně líčit, že splněním úkolů ještě nekončí pro vojáka vždy práce, takže odchod na vycházku může být organizován až po 18. hodině. V uvedený den, tedy 24. dubna 1997, v souladu se zákonem a v souladu se základním řádem požádalo o odchod na vycházku 14 vojáků základní vojenské služby. Mohlo odejít na vycházku 38 přítomných vojáků základní služby. Z 38 přítomných vojáků základní služby požádalo 20 a ve skutečnosti jich odešlo 14.
Protože obec Květušín není součástí vojenské posádky Boletice, musel by každý voják základní služby, který by chtěl jít na vycházku do obce Květušín, požádat o udělení vycházky do této obce. To však žádný neučinil. Kdyby to učinil, jistě by mu povolení bylo dáno. Mohl by se pak účastnit vašeho mítinku. Protože nechtěl, tak se ho nezúčastnil a já k tomu nemám co dodat.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec Novák se hlásí s doplňující otázkou.
Poslanec Jaroslav Novák: Já bych se pokusil trochu upřesnit odpověď pana ministra, protože v obci Květušín, kde jsme to pořádali, nám vystavoval velitel prostoru propustky, takže není pravda, že by se do Květušína mohlo chodit běžně jak to koho napadne. Pokud by tomu tak bylo, proč nám byly vystavovány propustky?
Konaly se tam volby, což je určitě politická akce. Proč se konají volby ve vojenském prostoru, když pan ministr tvrdí, že politické akce se ve vojenském prostoru konat nemají nebo dokonce nesmějí.
Není pravdou, že by vojáci nechtěli jít na tento mítink, protože jsem s nimi mluvil u brány, u závory, a oni říkali "my bychom šli, ale nemůžeme, nebyli jsme propuštěni".
Místopředseda PSP Jiří Vlach: S reakcí se hlásí pan ministr obrany.
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: K vašemu poslednímu upřesnění, pane poslanče, ti co byli - jak jste říkal - u závory, byli zřejmě ve službě. Ti by tedy na vycházku jít nemohli, a to jsem vysvětlil v předchozí odpovědi.
K tomu prvnímu, co jste namítal. Nařízením ministra obrany ze 2. srpna 1990 byly okrajové části vojenského prostoru Boletice zpřístupněny a vzhledem k tomu, že Květušín je v této okrajové části, správce újezdu povolil také i podle zákona organizování mítinku v osadě Květušín, kde se to neorganizovalo ve vojenském objektu. Kdyby to bylo ve vojenském objektu, tak tam samozřejmě žádná politická demonstrace nebo politická akce být nesměla, protože by to bylo v přímém rozporu se zákonem.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Oldřich Vrcha s interpelací na ministra školství Ivana Pilipa ve věci likvidace škol. Pan poslanec Oldřich Vrcha není přítomen, vystoupí tedy pan poslanec Vojtěch Filip s interpelací na ministra financí a místopředsedu vlády pana Ivana Kočárníka ve věci výplat náhrad za vklady v Kreditní bance.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, pane ministře, dovolte mi, abych se blíže zeptal na podmínky výplaty náhrad vkladů klientů v Kreditní bance a. s. Plzeň v likvidaci.
Kreditní banka přijímala kromě běžných bankovních účtů i účty společností. Účet společnosti je jedním ze základních znaků vzniku společnosti s ručením omezeným nebo vzniku akciové společnosti. Tyto účty společností, které vznikly nebo v té době před odebráním licence Kreditní bance byly složeny na účet, zůstaly totiž na tzv. vnitřních účtech Kreditní banky a tyto společnosti s těmito prostředky, které dávaly na základní jmění společnosti, nemohou nakládat do dnešního dne s tím, že ani po reklamacích nejsou uvolňovány, nejsou ani předmětem výplaty z fondu pojištění vkladů a České pojišťovny a.s.
Ptám se vás, pane ministře, jakým způsobem zabezpečí stát v této věci nápravu, aby společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, které vznikly v souladu se zákonem, měly možnost získat zpět své prostředky, které tam složily na základní jmění.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: S odpovědí vystoupí místopředseda vlády a ministr financí pan Ivan Kočárník.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane poslanče, já vám na tuto otázku odpovím písemně, protože o těchto záležitostech nejsem informován, neboť nespadají do mé kompetence.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy a pánové, jako další vystoupí pan poslanec Petr Zajíc. Vzhledem k tomu, že se pan ministr Lux z části dnešního odpoledního jednání omluvil, chci se zeptat, zda kolega Zajíc chce přednést interpelaci s tím, že pan místopředseda vlády Josef Lux mě požádal, abych ho omluvil a sdělil, že vám odpoví písemně. Máte slovo, pane kolego.