Poslanec Petr Zajíc: Pane ministře, v některých odvětvích rostlinné výroby se stává situace kritickou, neboť se výrazně snižují plochy osevu či výsadby. Jedná se například o pěstování chmele, a to i v našich tradičních oblastech. V minulosti byl právě chmel tradiční vývozní komoditou, která výrazně ovlivňovala výsledky agrárního obchodu.
Ke značným úbytkům dochází u ploch vinic. Ve vinohradnické a vinařské unii bychom potřebovali alespoň 16,5 tisíc ha plodných vinic. Nyní jich existuje jen asi 12 tisíc. V letech 1990 až 1996 vznikl dluh v jejich výsadbě 2800 ha a průměrný věk vinice se zvýšil již na 16 let.
Pane ministře, proč těmto tradičním odvětvím, jakož i ovocnářství a zelinářství, není věnována větší pomoc a ochrana?
Protože už předem mohu znát odpověď pana ministra, položím mu i doplňující otázku.
Pane ministře, vaše odpověď mne, a jak věřím ani mnohé zemědělce, neuspokojila. Tak, jak to vypadá v těchto dvou odvětvích, vypadá to i v celém našem zemědělství. Nepomýšlíte právě vy, ministr zemědělství, na to, že odstoupíte? Není to právě zemědělství, které se dostalo vaším přičiněním do tak katastrofálního stavu? Za odpověď děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Jindřich Nehera s interpelací, s kterou se obrátí opět na ministra školství pana Ivana Pilipa ve věci zvýšení úvazku učitelů.
Poslanec Jindřich Nehera: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře. Podařilo se vám prosadit zvýšení úvazku učitelů, což bude mít každopádně dopad na kvalitu výuky našich dětí, protože učitelé budou nuceni učit i předměty, na které nemají specializaci.
Vaše ministerstvo sice tvrdí, že neodborná výuka se projeví jen v malé míře, já si však myslím, že neodborná výuka by se neměla projevovat vůbec. Jde nám přece o kvalitní vzdělání našich dětí.
Nechme však mluvit, na rozdíl od vás, pane ministře, odborníky. Ti se shodují, že negativní dopad to na výuku mít bude. Tento názor zastává i Bohumír Janák z Psychologického ústavu Akademie věd. Je nutné dodat, že učitelé nebudou mít šanci si vědomosti rozšiřovat, protože k získání další kvalifikace by museli studovat další tři až pět let. Na takto náročné a dlouhé studium jim však ředitelé škol mohou poskytnout pouhý jeden den osobního volna týdně. Učitel by tak musel učit po dobu studia na zkrácený úvazek, což je zase nemožné z finančního hlediska.
Ptám se vás, pane ministře, zda jste vůbec přemýšlel o dopadech tohoto opatření a zda budete ochoten se tímto nesmyslným nařízením znovu zabývat a tento nesmysl, který jste ve vládě prosadil, odvolat. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan ministr školství Ivan Pilip.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivan Pilip: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych především rád apeloval na poslance, aby při této diskusi, která by měla být věcná a která je i přenášena, se snažili omezit používání výrazů, které možná jsou vhodné pro mítinky na náměstí, ale které, myslím, zbytečně vnášejí takovou zvláštní atmosféru do této sněmovny. Myslím, že označování jednotlivých rozhodnutí vlády jako nesmyslů, je nevhodné a na tuto půdu nepatří.
Pokud jde o samotné rozhodnutí o zvýšení úvazků na jednotlivých typech škol - toto zvýšení bylo učiněno po dlouhé úvaze, která byla vedena několika směry. Nejzávažnějším podkladem, na základě kterého bylo toto rozhodnutí přijato, byl fakt, že Česká republika byla zahrnuta do velkých mezinárodních srovnání vykonávaných v organizacích OECD, která má velmi prestižní týmy pro srovnávání jednotlivých vzdělávacích systémů, a které potvrdily, že relativní míra délky úvazku v ČR je pod průměrem, který je běžný v průměrných evropských zemích, míněno západoevropských zemích.
Je ovšem třeba také říci, že díky tomuto faktu se potvrzuje i to, že i některé jiné ukazatele týkající se učitelů jsou o něco níže, byť došlo k určitým pozitivním posunům, že jsou o něco níže ve srovnání s Evropou; je to je např. otázka relace platů ve školství oproti průměrnému platu v republice.
Zároveň platí, že v minulosti, před rokem 1989, byla míra úvazků ve školách v ČR na mimořádně nízké úrovni, ale byla to jistá daň za celou sumu dalších povinností, které byly na učitele škol kladeny v oblasti čehosi, co bylo, v tehdejší terminologii, jakousi politicko výchovnou prací ve školách.
K dílčímu narovnání došlo v roce 1992, ale přesto i tyto analýzy, podpořené mimochodem např. i velkým srovnáním, které dělala Mezinárodní odborová centrála učitelů, ukázaly, že je zde ještě prostor k tomu, aby se úvazky pohnuly směrem nahoru.
Je třeba říci, že toto opatření není v žádném případě namířeno proti učitelům, protože jde o opatření, které znamená svým způsobem něco za něco. Znamená, že na jedné straně sice dojde k prodloužení úvazku z 22 na 24 hodin na jednom typu škol a z 21 na 23 hodin na dalších typech škol a obdobně v jiných typech učitelských profesí, ale zároveň toto opatření znamená uvolnění ekonomických prostředků na to, aby učitelé, kteří budou takto pracovat ve zvýšeném úvazku, měli možnost lepšího platového ohodnocení.
Zjednodušeně řečeno bude tím snížen i tlak na velkou potřebu učitelů, která zde mimochodem byla zmiňována i při interpelaci týkající se okresu Děčín, to znamená, že bude možné celkovou sumu výuky, která je nutná pro výuku dětí v jednotlivých typech škol, odučit s menším počtem učitelů. Do jisté míry se tedy zvýší konkurence v této oblasti, v tomto povolání a bude zde šance, aby učili zejména lidé kvalifikovaní, aby se zlepšila věková struktura §kol, samozřejmě postupně, ale aby také ti, kteří ve školách budou za těchto podmínek učit, měli prostor k tomu, aby byli lépe ohodnoceni. Znamená to, že celková suma peněz, která do školství na platy směřuje, se tímto opatřením nemění, ale při menším počtu učitelů, kteří práci zvládnou, bude možné je rozdělit mezi menší počet učitelů a tím pádem částka na jednoho v průměru vzroste.
MŠMT je zároveň připraveno tuto pozitivní změnu, která je jistým vyvážením té otázky změny v úvazcích, doprovodit i určitým systémovým opatřením v oblasti odměňovaní, tzn. určitými zásahy do dnešních principů odměňování. Ty se sice ve školství zachovají v tom celkovém rámci dnešních obecných pravidel pro rozpočtovou a příspěvkovou sféru, ale zároveň dají možnost, aby byl zrychlen postup v případě nějakého dalšího vzdělávání, aby byl možný rychlejší postup nejen na základě tzv. věkového automatu, ale i po splnění některých dalších kriterií. Předpokládáme, že bude možné tyto práce učinit tak, aby i změna systému byla možná od 1. ledna příštího roku.
Pokud jde o dopad na kvalitu škol, pak je nutné říci, že neznám vámi citovaného experta, čímž nikterak nezpochybňuji jeho kvality, ale samozřejmě si nedovedu představit žádné rozhodnutí, které činí lidské bytosti, kde by se nenašel nějaký expert, který to označí za nepřesné. To je cosi, s čím je nutné počítat. Rád bych však upozornil, že dopad na kvalitu práce škol je skutečně zcela nevýznamný.
Je totiž samozřejmé, že určité komplikace se sestavováním rozvrhu a celkovým obsazováním jednotlivých druhů předmětů učiteli, kteří mají příslušné vzdělání, bude o něco složitější, ale v malých školách, pouze v těch malých školách. Upozorňuji, že např. na základním školství 60 tisíc ze 69 tisíc učitelů působí na školách, které mají 250 a více žáků, čili na školách velkých tyto problémy nenastávají, protože ta kombinace jednotlivých předmětů je možná díky velikosti školy. Mohou nastat na těch menších školách, ale tam samozřejmě platí, že určité problémy existují i dnes. Samozřejmě jeli škola malotřídní např. kde působí 1, 2, 3, 4 učitelé, tak je pochopitelné, že poskládání těch předmětů je relativně nesnadné i v dnešním počtu úvazků. Tedy ještě před změnou. A je to dáno také tím, že ona je to i jistá daň za práci nebo za navštěvování malé školy, která samozřejmě dává jisté výhody na jednu stranu (menší kolektiv, snazší dostupnost atd.), ale na druhou stranu ta možnost zastupitelnosti učitelů, řekněme počtu volitelných předmětů atd. je na nižší úrovni než u těch škol velkých. Samozřejmě, že kdybychom takto uvažovali, tak pak teoreticky nejideálnější je úvazek 5 hodin týdně. Pak by se ten rozvrh dal sestavit úplně přesně, protože každý učitel by učil přesně jednu danou hodinu. To samozřejmě cítíme, že není možné, a proto je nutné zopakovat, že v rámci té celkové změny všechna mezinárodní srovnání potvrzují, že v rámci Evropy je určité rozpětí a my se pohybujeme jednoznačně v rámci tohoto rozpětí celkových úvazků, např. v Holandsku je to 28 hodin týdně a že se pohybujeme i po těchto změnách stále spíše v jeho středu. Čili závěrem je to změna, kterou chápu, že může být přijímána negativně částí učitelské veřejnosti, ale platí, že není tady její prokazatelný dopad na kvalitu výuky, protože z toho existují i pozitiva - větší tlak na konkurenci v učitelském povolání, možnost i lepšího ohodnocení učitelů, kteří budou dále působit. S vědomím těchto pozitivních přínosů této změny s veškerou rozvahou byla také tato změna, toto nařízení vládou přijata. Tím také odpovídám na ten váš závěrečný dotaz, jestli se vláda hodlá tímto znovu zabývat. Jak možná víte byl zde návrh i v Parlamentu, aby sněmovna doporučila vládě znovu toto přezkoumat, tento návrh neprošel a vláda sama od sebe nehodlá iniciovat změnu, protože tento bod byl důkladně diskutován, důkladně prošetřen a vláda ho považuje za konečný.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi, pan poslanec hodlá vystoupit s doplňující otázkou.
Poslanec Jindřich Nehera: Pane ministře, před chvílí jsem se dozvěděl, že výbor pro vědu a vzdělání požádal o analýzu, o které jste tady teď hovořil, ale bylo jim sděleno, že žádná analýza neexistuje. Z toho vyplývá, že to, co jste tady řekl, je samá lež, ale já jsem od vás ani jinou odpověď nečekal. Chci říci snad něco jiného. Věřím, že se blíží doba, kdy se ve školství neuživíte ani jako školník.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan ministr školství.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivan Pilip: Já samozřejmě při takovémto způsobu výraziva pana poslance váhám, jestli je vůbec vhodné odpovídat, a protože předpokládám, že i televizní divák, pro kterého konec konců je z větší části tato část schůze Parlamentu určena, si dovede toto nějakým způsobem probrat a že ty argumenty zde slyšel a pokud tyto argumenty nejsou čímsi jako analýzou, tak si myslím, že je velmi těžké tady seriózně dále diskutovat.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi, jako další vystoupí s interpelací na ministra životního prostředí pana Jiřího Skalického pan poslanec Petr Šimůnek ve věci přírodní památky Krňov, Praha 5 - Zbraslav. Pan poslanec není přítomen, budeme tedy pokračovat další interpelací pana poslance Karla Vymětala na ministra Vladimíra Dlouhého ve věci dodávek plynu z Norska a podpory exportu České republiky.
Poslanec Karel Vymětal: Pane ministře, nedávno rozhodla vláda na základě vašeho doporučení o diverzifikaci dodávek plynu do České republiky z výhradně ruských dodávek na dodávky z Norska. Několikrát bylo řečeno, že jde o rozhodnutí strategické a politické. Rád bych, kdybychom se podívali na tento problém z hlediska zahraničního obchodu, který je ve stavu všeobecně známém. S Ruskem máme pasivní obchodní bilanci, což znamená, že z Ruska více dovážíme než vyvážíme. I vám je jistě známo, že ve vazbě na dodávky ruského plynu zadává ruský dodavatel GAZPROM našim českým podnikům investiční stavby v rozsahu kolem 1 miliardy korun. Omezením odběru ruského plynu lze právem očekávat omezení těchto zakázek našim podnikům. Už dnes lze pociťovat v jednání našich podniků s ruskými partnery jisté ochlazení vztahů, a to i díky vyjadřování našich představitelů. Lze tedy očekávat, že tato naše diverzifikace dodávek plynu bude znamenat prohloubení naší pasivní bilance s Ruskem, tedy poškodí náš obchod s Ruskem. Na druhé straně s Norskem máme dosud aktivní obchodní bilanci, ale sám jste podle sdělovacích prostředků připustil, že dodávky norského zemního plynu budou znamenat obrácení této bilance na pasivní. Tedy zhorší se náš obchod s Norskem. Celkově to znamená, že se sníží náš export do Ruska a současně se zvýší dovoz z Norska, který prohloubí propad zahraničního obchodu. Proto se vás ptám, pane ministře, protože odpovídáte za zahraniční obchod:
1. jak chcete takové zhoršení obchodní bilance vyrovnat,
2. proč se Česká republika nepřipojila svou iniciativou k výstavbě severní trasy plynovodu přes Polsko do Spolkové republiky Německo, jako např. Francie, Rakousko a další země, což opět znamená neuplatnění českých výrobků v exportu,
3. v čem je možno spatřovat proexportní politiku vlády, když vaše rozhodnutí či nečinnost působí protiexportně. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, slovo má pan ministr Vladimír Dlouhý.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové, jsem rád, že zde tato interpelace zazněla, protože mi umožní vysvětlit některé širší souvislosti nedávného rozhodnutí vlády České republiky, týkající se diverzifikace dovozu zemního plynu k nám v poměrně dost dlouhém časovém horizontu, což je rozhodnutí, které se domnívám patří mezi ta nejdůležitější, která Česká vláda v nedávných, nebojím se říci letech, učinila. Připomeňme si výchozí stav dodávek zemního plynu do České republiky. Celková spotřeba zemního plynu mezi roky 1990 až 1994 v důsledku restrukturalizace průmyslu více méně stagnovala na úrovni zhruba 6,5 mld. m3 ročně. V roce 1995 se vlivem mimořádně dlouhého zimního období zvýšila na 7,7 mld. m3 a v loňském roce opět vzrostla na téměř 9,9 mld. m3.
V uvedeném nárůstu spotřeby se rovněž projevilo jak napojování nových, převážně otopových odběrů zemního plynu, tak loňské dokončení převodu odběratelů svítiplynu na odběr zemního plynu. Pouze nepatrná část roční spotřeby zemního plynu je kryta domácí tržbou. Ta je dlouhodobě, jak známo, stabilizována zhruba na úrovni 100 miliónů m3 ročně a nemůže hrát zásadnější roli. Až do letošního dubna se do ČR dodával plyn jedině na základě smlouvy s ruským dodavatelem s firmou Gasprome, která je uzavřena do konce roku 1998. Jednání o jejím prodloužení budou zahájena v krátké době. Chci již teď zdůraznit, pane poslanče, že pevně věřím, že tato jednání budou zahájena v krátké době, a to i přesto, že nakonec se Česká vláda rozhodla diverzifikovat dovozem z Norska. K tomuto optimismu mě nevedou předběžné rozhovory, které byly v Praze vedeny při příležitosti návštěvy premiéra vlády Ruské federace pana Černomyrdina.
Dodávky ruského zemního plynu do ČR klasickou cestou přes ruskou Ukrajinu a Slovensko jsou limitovány přepravní kapacitou plynovodních systémů, v níž se pro ČR počítá s dodávkou ve výši maximálně 8,9 miliardy m3 ročně. Veškeré další dodávky plynu nad uvedenou hodnotu je nutné uskutečnit přes českoněmeckou hranici.
Zájem o diverzifikaci zdrojů plynu deklaruje již energetická politika vlády ČR z r. 1992 a úsilí o diverzifikaci dovozu základních, mohu říci strategických, palivoenergetických zdrojů charakterizovalo činnost České vlády v této oblasti po celou minulou dobu. Připomínám rozhodnutí o výstavbě ingolstadského ropovodu, což byla realizace diverzifikace dovozu ropy. Připomínám podobná rozhodnutí v oblasti jaderného paliva a vlastně ukončíme tuto diverzifikaci nebo ukončili jsme rozhodnutím o dovozu plynu.
Na základě těchto rozhodnutí vedl státní podnik Český plynárenský podnik, odštěpný závod Transgas, samozřejmě s vedením Ministerstva průmyslu a obchodu, obchodní jednání o podmínkách dodávek zemního plynu s jeho potencionálními dodavateli. Zde je třeba zdůraznit, že zatímco ještě před několika lety bylo nezbytné dodavatele plynu aktivně vyhledávat, došlo v nedávné době v Evropě k pohybu směrem k trhu kupujícího a producenti sami nabízejí své dodávky. Jednání probíhala jak s Gaspromem, tak se společnostmi Wintershall, Ruhrgass, BEB z Německa, s nizozemskou Gasunii, s Norským státním výborem pro prodej zemního plynu GFU, se společností British Gass z Velké Británie a s nadnárodní společností Mobil Europe Gass se sídlem v Nizozemí. Byla prověřena reálnost dodávek plynu od všech uvedených dodavatelů a byly předloženy cenové nabídky.
Zdůrazňuji tyto skutečnosti, vážený pane poslanče, především proto, abych vás přesvědčil o velké pozornosti, kterou Ministerstvo průmyslu a obchodu i já osobně jsme této důležité otázce věnovali.
Prognóza vývoje spotřeby zemního plynu v České republice vychází z údajů o poptávce v regionálních distribučních společnostech, uplatněných u Transgasu ve smlouvách o dodávkách plynu a dále pak z vlastních marketingových průzkumů Transgasu. Představuje základ pro přípravu dlouhodobých kontraktů na dovoz zemního plynu. Předpokládá se, že spotřeba zemního plynu v roce 2000 bude činit zhruba 11 miliard m3, do roku 2005 vzroste na 12,5 miliardy a v roce 2010 očekáváme, že dosáhne zhruba 14 miliard m3. Ve všech scénářích budoucího zásobování ČR zemním plynem se počítá s tím, že základní dodávka ve výši 8,9 miliard m3 ročně bude tvořena ruským plynem a bude přepravována klasickou cestou přes Ukrajinu a Slovensko. I toto je důležitá skutečnost, protože platí, že i nadále základní část, velká část těchto dodávek půjde i nadále z Ruské federace od Gaspromu.
Na základě řady skutečností i faktů a na základě vyhodnocení cenových nabídek potenciálních dodavatelů rozhodla vláda ČR na svém zasedání 2. dubna usnesením č. 192 z r. 1997 o tom, že dlouhodobý kontrakt na dovoz doplňkových množství zemního plynu bude uzavřen s Norským exportním výborem GFU. Chci vás ujistit, vážený pane poslanče, že toto rozhodnutí, které bylo nelehké, kterému předcházela celá řada jednání a při kterém vláda zvažovala nejenom výhodnost cenovou, přepravní, ale i strategickou a řekl bych právě v podstatě tu výhodnost diverzifikační, tak toto rozhodnutí bylo učiněno na základě opravdu dostatečně důvěryhodných informací. Myslím si, že to je rozhodnutí dobré a jistě k tomu přispěla i vstřícnost při závěrečných jednáních z norské strany, ať se jednalo o otázky transportní či cenové. Podle uvedeného kontraktu bude do ČR již v letošním roce dodáno cca 700 miliónů m3 zemního plynu, dodávky budou postupně podle sjednané náběhové křivky stoupat, až v roce 2002 dosáhnou stálého ročního objemu 3 miliardy m3. Znamená to, že po dobu trvání kontraktu, tedy do r. 2017, bude do ČR dodáno celkem 53 miliard m3 norského plynu.
Nyní mi dovolte, abych v kontextu těchto skutečností odpověděl na vaše tři otázky. Strategické rozhodnutí o dovozu takové zásadní suroviny, takového zásadního palivoenergického zdroje, jakým je plyn, tak takové strategické rozhodnutí nelze přímo porovnávat s vývojem obchodní bilance s tím či oním konkrétním státem. Uvědomme si, že jestliže se nám zhorší obchodní bilance s Norskem, dojde k odlehčení obchodní bilance s jinými státy. čili není možné z tohoto hlediska posuzovat obchodní bilanci pouze s Norskem.
Ptáte se mne, proč se ČR nepřipojila svojí iniciativou k výstavbě severní trasy plynovodu z Ruska přes Polsko jako například jiné země. Já bych chtěl zdůraznit, že řada českých firem se účastní tendrů, které vyhlašuje Gasprome i v této oblasti a řada z nich je i docela úspěšná.
V čem je možné spatřovat proexportní politiku vlády, když mé rozhodnutí či nečinnost působí protiexportně? Předpokládám, že touto otázkou narážíte na skutečnost, že kdybychom i to dodatečné množství nad 8,9 miliard m3 dováželi z ruského zdroje, ale musely by to být přímé dodávky do Německa a přes přechod v Hoře sv. Kateřiny, by tyto dodávky musely jít přímo z Ruska k nám, tedy nikoliv přes tu slovenskou hranici, kde je to limitováno na 8,9 miliard m3 ročně. Tak pouze v tomto případě , který by však nebyl diverzifikací, ruská strana souhlasila, že v té části, která jde nad 8,9 miliardy m3, 40 % pouze dodávek plynu je možno splácet dodávkami českého zboží. Tedy byl by to poměrně omezený objem českého zboží - za prvé. Ale za druhé vláda v tomto kontextu především brala v úvahu, že tuto možnost ruská strana, respektive Gasprome, dala pouze pro situaci, kdy by skutečně nedošlo k diverzifikaci, kdy by ty dodávky i nadále byly 100 % z ruského plynárenského zdroje.
Po posouzení všech skutečností a především při respektování základního úkolu, který si vláda v tomto směru dala, totiž dosáhnout reálné diverzifikace palivoenergetických zdrojů, a znovu připomínám, že to neděláme zbytečně radikálně, že stále tu základní část dovážíme z Ruska, tak prostě jsme se rozhodli, že strategická diverzifikace musí být reálná, tzn. musí to být z jiného zdroje než ze zdroje ruského.
Chci však při této příležitosti zdůraznit, že existuje i závazek norské strany podporovat účast českých firem ve výběrových řízeních na dodávky našich strojů, zařízení a materiálu do Norska v kontextu právě uzavřené dohody o dodávkách norského plynu. Současně vás chci ujistit, že při uzavírání dlouhodobé dohody o dodávkách zemního plynu z Ruska, to jsou ty rozhovory, o kterých jsem se zmínil, že nyní začínají, včetně jednání o dlouhodobé tranzitní dohody, protože my nejen dovážíme z Ruska, ale i tranzitujeme nemalou část, dokonce větší objem, než který k nám dovážíme, tranzitujeme do jihozápadní a západní Evropy, tak i v rámci těchto rozhovorů budeme samozřejmě maximálně sledovat ten cíl, aby alespoň určitá část těchto buď přímých dodávek, nebo tranzitních služeb mohla být placena proto dodávkami českého zboží.
Věřím, vážený pane poslanče, že jsem poměrně vyčerpávajícím způsobem odpověděl na vaši otázku. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Chci se zeptat pana poslance Vymětala, zda si přeje vystoupit s doplňující otázkou? Je tomu tak, máte šanci.
Poslanec Karel Vymětal: Vážený pane ministře, pokud jde o Gasprom, chápu, že některé naše firmy se uplatní u této akce severní trasy plynovodu, nicméně není tam vládní podpora jako u ostatních zemí, jak se hovořilo o Rakousku, Francii, Japonsku a dalších státech, takže to tady chybí. Tím pádem se naše firmy dostávají proti těmto firmám těchto zemí do nevýhodného postaveni. Sám jste potvrdil, že jde, pokud jde o tu diversifikaci dodávek plynu z Ruska na Norsko, tak i podle mého názoru jde jednoznačně o přesun pasivní bilance zahraničního obchodu.
Závazek Norska přijímám ovšem s tím, že zatím nevidím jeho realizační fázi, takže si nemohu pomoci, ale svou odpovědí jste mě nepřesvědčil, že by vláda ČR neupřednostnila politiku a strategii před ekonomikou a obchodem. To podle mého názoru nemůže vést k žádné prosperitě a není se potom co divit, že výsledky zahraničního obchodu a platební bilance jsou takové jaké jsou. (Předsedající: Čas vypršel pane kolego.) Poslední věta. Na základě toho si dovolím tvrdit, že takové přístupy nejsou v zájmu ČR a jejího hospodářství. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Zareaguje pan ministr Vladimír Dlouhý.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové, myslím, že na toto jsem povinen zareagovat. Česká republika v uplynulých letech po zásadních změnách na počátku devadesátých let hledá své nejenom ekonomické a obchodní ale i strategické a bezpečnostní zakotvení ve střední Evropě. Hledá to samozřejmě cestou především integračních dohod do NATO do Evropské unie. Ale součástí této strategické dlouhodobé politiky je a musí být - a každá země tak činí - i rozhodnutí o dodávkách a diversifikaci těchto dodávek základních strategických palivoenergetických zdrojů.
Chci vás ujistit, vážený pane poslanče, že v Evropě není země, která by byla vnitrozemská, neměla přístavy a neměla diversifikaci těchto základních palivoenergetických zdrojů, jako je plyn, nebo ropa, tzn. že by je dovážela pouze z jednoho jediného teritoria zdrojů. To si žádná vláda nedovolí. My jsme zdědili z minulosti takovou situaci a domnívám se, že je naší povinností to změnit. Je tady i určitá odpovědnost za strategickou bezpečnost České republiky i odpovědnost vůči budoucím generacím.
Takovéto strategické rozhodnutí není, lidově řečeno, zadarmo, to je zcela zjevné. To říkám otevřeně, ale vůbec to nesouvisí s tím, zda chceme upřednostňovat nebo nechceme upřednostňovat politiku před ekonomikou. O tom to není, naopak dlouhodobě strategická diversifikace, především pro případy obtížnějších situací, které nikdy nemůžeme vyloučit, historické zkušenosti ČR jsou rovněž takové, čili nemůžeme to vyloučit - a potom i z hlediska ekonomického je naše rozhodnutí dobré a jednoznačně správné. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Jako další vystoupí pan poslanec Svatomír Recman s interpelací na předsedu vlády a ministra financí pana Ivana Kočárníka ve věci daňových nedoplatků - celkem, starý a nový systém. Prosím, pane kolego máte slovo.
Poslanec Svatomír Recman: Pane ministře, vážená sněmovno, milí diváci, situace ve státní pokladně je v rozhodující míře závislá na daňových příjmech. Státní rozpočet na rok 1997, tak jak jsme ho zde projednávali ve sněmovně, předpokládal, že daňové příjmy se na celkových příjmech státního rozpočtu budou podílet více než 95%. Naplňování rozpočtu je tak ve značné míře závislé právě na účinnosti výběru daní.
Poslanci KSČM v minulosti několikrát vystupovali a kritizovali účinnost výběru daní a požadovali přijmout opatření ke snížení daňových nedoplatků a daňových úniků. Suma,.daňových nedoplatků ve výši 40,9 mld. Kč uvedl nedávno váš náměstek pan ing. Klak, ale ta se týká jen těch dluhů, které vznikly po zavedení nové daňové soustavy v roce 1993. Celková výše všech existujících daňových nedoplatků byla v tisku uváděna o 20 mld. větší, tzn. blížila se k hranici 60 mld. Kč. Pokud tyto údaje srovnáme např. s opatřením v balíčku, kde se předpokládá restrikce státního rozpočtu ve výši 25,5 mld. Kč, víme, že i schodek státního rozpočtu za první čtyři měsíce letošního roku dosáhl již výše 12 mld. Kč. Součet těchto dvou čísel je nižší, než celková suma uváděných nedoplatků. Vybráním právě těchto daňových nedoplatků bychom pokryli značnou část tohoto deficitu.
Chtěl bych se vás proto zeptat, pane ministře, jaká je skutečná výše daňových nedoplatků celkem a kolik z toho činí nedoplatky starých daní a kolik nedoplatky vyplývající ze zavedení nové daňové soustavy od roku 1993.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. S odpovědí na tuto interpelaci vystoupí pan ministr financí Ivan Kočárník, kterého prosím, aby se ujal slova.