Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bláhovi a rozpravu končím. Konstatuji, že zazněl návrh paní poslankyně Marvanové na zamítnutí. Ptám se nicméně, jestli navrhovatel ještě hodlá vystoupit? Je tomu tak, takže má k tomu příležitost.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, kolega Kudláček řekl, že tento návrh odporuje zdravému rozumu. Nejsem si jist, zda v době, která začíná být mírně řečeno hektická, se shodneme na tom, co to je zdravý rozum. Mám o tom pochybnosti. Ale to by nám přesto nemělo bránit ve věcné diskusi o této problematice, kterou můžeme vést v několika rovinách.
Rovina první je samozřejmě společenskopolitická. O tom podrobně hovořil teď kolega Bláha. Myslím, že je v zájmu věci, v zájmu klidného sociálně politického vývoje této země a českého národa, aby v této zemi byla zachována jistá politická stabilita, aby určité věci neuváděly společnost nebo určité její vrstvy do příliš velkých turbulencí, protože takový stav politické demokracii neprospívá. Myslím, že tento moment by neměl být tak opomíjen. Nejde tu o abstraktní modelovou diskusi, co je nebo není liberální řešení, jde o to, jaké řešení je nebo není vhodné pro nás a pro jaké řešení se tedy rozhodneme, najdeme-li k tomu odvahu. Tolik pokud jde o tu problematiku společenskopolitickou.
Pokud jde o problematiku ústavně právní, mám dojem, že jsme se s kolegyní Marvanovou neslyšeli. Každý mluvil o něčem jiném, resp. její tvrzení vůbec nereagovala na to, co jsem říkal já. Ale nemyslím si, že dnešní diskuse může nahradit absenci dlouhodobé diskuse o tom, co to znamená v našich podmínkách realizace ústavních principů, jak máme chápat realizace ústavního principu zákonné správy ve vztahu k legislativnímu dědictví, které tu zůstalo před touto novou ústavou, a myslím si, že manka jsou tu velká. Užívat argumentaci, že navržené řešení je v rozporu s ústavou, to samozřejmě neobstojí.
Jen bych vás rád upozornil na to, že zákonná úprava v té či oné podobě problematiky nájemného je opravdu běžným instrumentem zemí Evropské unie. Připomínám tu článek ze Zemských novin z 1. 3. 1997, který o tom podává přehled. Ale nechci se zabývat tím, jak to je za hranicemi, chci zůstat u ústavně právní problematiky podle naší ústavy a u toho, zda takovýto zákon je nebo není porušením ústavy, jejích principů dělby moci. Myslím si, že tomu opravdu tak není.
Podle článku 15 ústavy zákonodárná moc v České republice náleží parlamentu. Pokud ústava, Listina základních lidských práv a svobod a mezinárodní smlouvy podle článku 10 ústavy, které mají platnost před zákonem, nestanoví nic, co by omezovalo ostatní zákony v jejich obsahu, pak může být zákonem, když to trochu přeženu, upraveno normativním způsobem cokoli.
A nelze říci, že tím je porušena dělba moci zákonodárné a výkonné. Parlament si v tomto ohledu může vyhradit rozhodování o jakýchkoli otázkách, jde-li o úpravu normativní. Nic tedy např. z tohoto základního ústavněprávního hlediska, hlediska zákonnosti nebrání tomu, aby maximální cenu základního měsíčního nájemného za metr podlahové plochy, která je upravena ve vyhlášce, stanovil přímo zákon, protože teprve zákon stanoví, co si vyhrazuje zákonodárce a co svěřuje moci výkonné. To z hlediska zásadního postoje ústavního a zákonného.
Jiná otázka je otázka účelnosti; z hlediska účelnosti není účelné, aby zákony byly přetíženy podrobnostmi. Proto je tu možnost, aby zákony svěřily prováděcím předpisům podrobnější úpravu. Ale tato podrobnější úprava musí být na základě zákona a v jeho mezích.
Zde jsem právě poukázal na to - a není to jenom můj výmysl - pan ministr financí dostal do svého resortu podnět družstevní asociace, který problematizuje ústavnost těchto vyhlášek právě z těch hledisek, o kterých jsem nyní hovořil.
Je třeba mít na zřeteli tyto obecné otázky. Nejde zde o něco, co odporuje principům dělby moci. V tomto směru je návrh v souladu s ústavními a zákonnými předpisy týkajícími se fungování státní správy. Je třeba brát v úvahu obecnou společenskou problematiku a vhodnost takovéto úpravy, která by dávala možnost parlamentu ne konkrétně stanovit to či ono, ale dát k solidně předloženému návrhu svůj souhlas a tím určitému řešení dát potřebnou politickou váhu.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji navrhovateli Zdeňku Jičínskému. Paní poslankyně Marvanová chce rovněž využít svého práva zpravodaje. Má k tomu pochopitelně příležitost.
Poslankyně Hana Marvanová: Vážené dámy a pánové, v závěrečném slovu bych shrnula rozpravu. Musím podotknout, že v rozpravě se více méně diskutovalo velmi málo o tomto návrhu zákona a spíše se rozprava zaměřila na to, jak je zapotřebí řešit otázku bytové politiky, problémy s bydlením atd. Myslím si, že o tom není sporu a příležitostí k tomu by si sněmovna měla najít více. Ale neměla by - pokud považuje za nezbytné řešit otázku bydlení - to řešit přijetím takového zákona, který má řadu právních nedostatků.
Před hlasováním bych je ráda sněmovně připomněla. Nejen to, kdyby sněmovna vyslovovala souhlas s vyhláškou jakéhokoli ministerstva, že ústava s ní nepočítá. Může pan zástupce navrhovatelů vysvětlovat, že to není v rozporu s ústavou. Ale ústava s tím nepočítá, nepočítají s tím ani jiné zákony. Nejsou jasné ani další právní důsledky.
Pokud hovořil pan poslanec Bláha v rozpravě o tom, že v Evropě je běžné, že v zákonech je stanoveno, co je cena obvyklá a jak je regulována cena nájemného, resp. co se děje v případě, že vlastník a nájemník se dostanou do sporu, to je úprava, kterou zde skutečně potřebujeme. O té máme diskutovat v případě, že bude třeba předložena novela občanského zákoníku. Ale toto řešení, které je předloženo, není řešením, po kterém volal pan poslanec Bláha. Proto doporučuji sněmovně, aby návrh zamítla, protože není řešením toho, co bylo smyslem vystoupení předřečníků. Dopustili bychom se něčeho, co bychom potom obtížně právně vysvětlovali.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní zpravodajce. Přistoupíme k hlasování o jejím návrhu. V této chvíli vás všechny odhlásím a poprosím o novou prezentaci.
Takže zazněl návrh na následující usnesení.
Poslanecká sněmovna zamítá předložený návrh.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 73.
Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Hlasování skončilo.
Pro 100, proti 94. Takže tento návrh byl přijat.
Děkuji panu navrhovateli i paní zpravodajce. (Potlesk.)
Přistoupíme k projednání dalšího bodu, kterým je
27.
Návrh poslanců Zdeňka Jičínského a dalších na vydání zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, a zákon
č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů
sněmovní tisk 151 - prvé čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 155 a stanovisko vlády k němu jako tisk 155/1. Prosím poslance Zdeňka Jičínského, aby předložený návrh jménem skupiny navrhovatelů uvedl.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, předložený návrh novely trestního zákona a trestního řádu - tisk 155 - byl reakcí sociálnědemokratických poslanců na nárůst nebezpečných protispolečenských jevů, k němuž docházelo v procesu transformace ekonomiky, zvláště její privatizace. Podle našeho názoru by mohl tento návrh zákona - kdyby byl přijat - svým způsobem přispět k překonávání těchto negativních tendencí.
Jsem přesvědčen o tom, že zákony, které mají pro fungování společnosti obecný význam, musí vznikat spoluprací všech demokratických sil koalice i opozice, neboť jde o zákony, které patří k základům právního státu ve smyslu Ústavy ČR. Takové zákony nejsou prostředky k vládnutí určité koalice, ale musí platit obecně bez ohledu na to, jaká momentální vláda je současně u moci.
K takovým zákonům nepochybné patří zákon trestní. Předložená novela odpovídá svým způsobem na aktuální potřeby zdokonalení zákonné úpravy v těch oblastech, které se promítly i do příslušných ustanovení vládního tzv. "balíčku", tedy v oblastech hospodářské a finanční kriminality.
O úpravě některých skutkových podstat, které jsou nově obsaženy v našem návrhu, se diskutuje mezi příslušnými odborníky již delší čas. Poznamenávám, že odborníků na trestní právo není u nás mnoho a že samozřejmě o sobě vědí a své názory znají.
Proto poslanecký návrh, který nyní odůvodňuji, je velmi podobný návrhu, který by měla projednávat - nevím, zda ho už neprojednala - vláda, návrhu, který připravuje Ministerstvo spravedlnosti. Podněty k novele byly čerpány z týchž zdrojů a stejně tak i náměty byly zpracovávány experty, kteří - jak říkám - se navzájem znají a spolu komunikují.
Smyslem naší iniciativy bylo mimo jiné urychlit i legislativní práce v těch oblastech, kde shoda odborných kruhů je vcelku nesporná a kde praktická potřeba novelizace je aktuální. Iegislativní proces přípravy vládních návrhů je z povahy věci zdlouhavější, připomínkové řízení komplikovanější. Obávám se, že nebýt uvedeného "balíčku", že bychom na vládní návrh čekali ještě delší dobu.
I tak ovšem jsme v situaci, kdy zde vládní návrh zatím není, je tu tento návrh, který odůvodňuji. Zároveň chci říci, že sociální demokracie trvá na tom, aby postih nových a nebezpečných forem hospodářské kriminality byl přísně legální, aby nedocházelo k žádnému účelovému a svévolnému překrucování zákona.
V této souvislosti mám pochybnosti o účelnosti vytvoření takových komisí jako je komise vedená panem Hrbotickým, protože to připomíná některé neblahé praktiky ze starého režimu. Z hlediska právní jistoty a zákonnosti rovněž jsem nepovažoval za dobré výroky ministra Kočárníka, když mluvil o potřebě precedentních trestních rozhodnutí v této oblasti. V této oblasti bych se velmi obával nějakých precedentních rozhodnutí. Jsem přesvědčen, že všechna trestná činnost v této sféře a i v jiných sférách má být stíhána a pachatelé mají být vedeni k trestní odpovědnosti, ale nemyslím si, že by tu měly být nějaké precedentní rozsudky. čili zásada "nulum crimen sine tege, nulla poena sine lege" musí být dodržena i za tu cenu, že nemorální jednání před přijetím zákonné úpravy nebude trestně postiženo. Porušování principu legality nelze připustit. I proto jsme se snažili jednat rychle a předkládáme vám tento návrh, který obsahuje náměty, jež by měly být obecně přijatelné.
Musím říci, že z tohoto hlediska jsem překvapen odmítavým stanoviskem vlády k novele vůbec. Vláda nepřehlédla, že novela se týká totožných ustanoveni trestního zákona. Uvádí, že je žádoucí, aby trestní právo tvořily, pokud možno, stabilní právní normy a že stav, kdy by parlament v rozmezí několika týdnů přijímal dvě novelizace trestního zákona týkající se totožných ustanovení, není žádoucí. To je jisté obecně pravda. Ale přece jenom zaráží to, že o možnosti, že by předložený poslanecký návrh a připravovaný vládní návrh mohly být předmětem vzájemného porovnávání a diskuse o tom, která z navržených úprav je vhodnější, i o tom, že časový rozdíl mezi jejich podáním a projednáváním nemusí být několikatýdenní, vláda vůbec nevzala v úvahu. Přitom to jsou podle mého soudu vážné důvody, které nelze přehlédnout. Vláda zřejmě nepředpokládá, že by opozice v této oblasti mohla s něčím pozitivním přijít. Ale to je vážná chyba ve vztahu k právnímu řádu.
Poznamenávám rovněž, že po listopadu 1989 nebyly vůbec řídké případy, kdy novely trestního zákona po sobě následovaly v měsíčních intervalech. Jistě, byla to situace mimořádná, ale otázka je, zda není mimořádná situace i nyní, uvážím-li termíny, které např. vláda stanovila pro přípravu některých zákonů ve svém "balíčku". Myslím si tedy, že pro řešení situace, kdy tu v krátké době mohou vedle sebe existovat dva obdobné návrhy, jsou možná dvě řešení. Projednat a přijmout návrh, který je v pořadí prvý, to je návrh poslanecký, a pokud již obsahuje úpravu, která je v návrhu pozdějším, uvedená ustanovení pozdějším návrhem neměnit. Výhodou takovéhoto řešení je čas. Je třeba brát v úvahu i legisvakanci nezbytnou v trestním právu, a to, že dřívějším přijetím určité novelizace trestního zákona bude možno určité formy trestní činnosti postihovat dříve. Druhé řešení by mohlo spočívat v tom, aby oba návrhy byly projednány současně a bylo použito těch formulací, které vzejdou z diskuse nad oběma návrhy. Výhodou takovéhoto postupu by byla pravděpodobně vyšší kvalita novely. Myslíme si, že jsme se chovali a chováme se vždy jako konstruktivní opozice a z tohoto hlediska jsme připraveni jednat o obou alternativách. Nemohu však považovat za přijatelné stanovisko vlády, že naše novela je zbytečná. To by byla pravda, kdyby vláda nebyla v legislativní činnosti tak váhavá a zpožděná. Mnohé věci, o kterých se tu hovoří, jsou předmětem diskusí již delší dobu a nic vládě nebránilo, aby s příslušným návrhem zákona přišla. To, že nějakou dobu nebyl obsazen resort ministra spravedlnosti členem vlády, to samo o sobě by nemělo být důvodem, aby legislativní činnost z tohoto důvodu byla ochromena. Tolik, pokud jde o obecné zdůvodnění novely ve vztahu k stanovisku vlády. Nyní Ještě k jednotlivým bodům vládního stanoviska. Doplnění ustanovení § 73 trestního zákona o zabrání věci, považuje vláda za nadbytečné, neboť údajné nepůsobí v praxi obtíže. Jde tu však o to, aby doplněním byla zvýrazněna možnost zajistit výtěžek trestné činnosti, který má v držení právnická osoba, což se v praxi neděje. Tato navrhovaná úprava má stejný smysl jako svého času novela ustanovení § 13 trestního zákona o nutné obrané, která měla přimět soudy ke změně ustálené judikatury a zvýraznit potřebu nového nahlížení na aplikaci tohoto ustanovení.
K bodu 2. Navrhované doplnění § 90 je shodné i ve vládním návrhu. Třeba však říci, že nejde o žádnou objektivní odpovědnost. Pachatelem může být jen osoba. která zaviněně naplní všechny znaky trestného činu. V tomto směru mohu odkázat na důvodovou zprávu k vládnímu návrhu a zároveň k tomu připojit jistý povzdech, že mohu považovat za obvyklé, když pravice neví, co dělá levice, ale že přesto musím považovat za zvláštní, jestliže pravice neví, co dělá sama.
K bodu 3 a 4. Navrhovaná změna je legislativně jednodušší, avšak s připomínkou, že bez úmyslu přesahujícího objektivní stránku, tedy úmysl získat výhodu nebo prospěch, je znění, které je připraveno v připravovaném vládním návrhu, je přesnější, lze akceptovat vládní znění.
K bodu 5. I naše vlastní důvodová zpráva uvádí, že jsme si vědomi problematičnosti této úpravy. Chci však říci, že v návrhu, který je připraven pro vládu, se stejný problém řeší jen legislativně technicky jinak tím, že zavádí samostatné skutkové podstaty v § 126, 129,147,148 B, které v sobě nesou stejné nebo i větší problémy, než jsou namítány. Pokud jde o námitku větší diferenciace trestních sazeb, máme za to, že uvedená jednání jsou typově přibližně stejně společensky nebezpečná a zvyšování trestních sazeb za takováto jednání by znamenalo přepínání trestné represe.
Důvodem, proč jsou uvedená jednání shrnuta do téže skutkové podstaty, je jednak zařazení systematické, jednak důvody legislativní jednoduchosti.
K bodu 5. Vládní návrh obsahuje pouze ustanovení o úvěrovém podvodu a dále zvláštní ustanovení o podvodu pojistném. Nechrání však před podvodem subvenčním. Námitka, že trestní postih je vázán teprve na způsobení nikoliv malé škody, v této souvislosti není na místě. U poskytování úvěru nebo subvence je třeba vidět, že peněžní ústavy a státní instituce, především Ministerstvo zemědělství, které poskytuje subvence nebo dotace v poměrně značném rozsahu, by měly vynakládat větší péči na prověřování podmínek takovýchto dotací a že skutečně je žádoucí trestně chránit zájem společnosti teprve tehdy, když vznikne škoda nikoliv malá.
Vládní návrh, který v navrhovaném ustanovení § 250 B o úvěrovém podvodu postihuje jen zvláštní formu přípravy, tedy uvedení nesprávných údajů při žádosti o úvěr, přepíná trestní represi, neboť jednání, které spočívá v nesprávném uvedení údajů v žádosti o úvěr, aniž došlo k jeho poskytnutí, nebo užití úvěru na jiný účet, i když došlo k jeho splacení, má zcela jiný stupeň nebezpečnosti než zneužití dotace.
Z tohoto hlediska máme za to, že náš návrh lépe vystihuje účel ochrany těch zájmů, jejichž porušení má být touto skutkovou podstatou postihováno.
K bodu 8. Problémů, na které se poukazuje ve stanovisku vlády, jsme si byli při konstruování této skutkové podstaty vědomi. Možnost postihu směnečných dlužníků, kteří se nezaviněně dostali do situace platební neschopnosti v době platnosti směnky, která je namítána ve stanovisku vlády, je vyloučena. Jde tu o trestný čin úmyslný, úmysl se musí vztahovat i k tomu, zda pachatel může předpokládat, že k úhradě bude mít dostatek majetku. Nemůže tedy dopadat na ty případy, kdy dlužník ví, že v době splatnosti směnky bude splatná jiná jeho pohledávka, která však nedbalostí jeho dlužníka nebude zaplacena, nebo ví, že má např. nemovitost, kterou může prodat.
Uvedenou námitku lze překonat tím, že namísto "dostatek prostředků k jejich úhradě" bude uvedeno "dostatek majetku k uspokojení osoby oprávněné ze směnky nebo šeku". Samozřejmě nemůže být trestný ten, kdo o majetek přijde v důsledku živelné katastrofy nebo podobných důvodů. Toto nové ustanovení však pokládáme za potřebné, podnikatelská praxe je vyžaduje, vede k obnovení důvěry ve směnku a šek jako účelné platební nástroje.
K bodu 9. Uvedené zvýšení trestní sazby je reakcí na zavedení skutkové podstaty § 129, když ustanovení § 255 je zvláštním případem porušení tam uváděných povinností. Není třeba zvedat trestní sazby u všech skutkových podstat, jejichž následkem je škoda na majetku. Jde tu vždy o stanovení správné proporce typové nebezpečnosti konkrétního druhu jednání.
Na konec tohoto svého odůvodnění chci říci, že z toho, co jsem uvedl, je zřejmé, že k připomínkám vlády k jednotlivým ustanovením jsme ochotni přihlížet, neboť jde o naplnění účelu, o který musíme usilovat všichni bez ohledu na to, zda patříme k opozici nebo koalici, totiž o co nejlepší zajištění ochrany společenských vztahů.
Ve svém vystoupení jsem poukázal na shodu i na určité rozdíly mezi naším návrhem a tím návrhem, který zřejmě v dohledné době dostaneme jako návrh vládní. Kdyby se ovšem zkrátila doba k projednání tohoto návrhu ve výboru podle § 91 odst. 2 zákona o jednacím řádu, bylo by možné tento návrh projednat ještě na červencové schůzi Poslanecké sněmovny. Kdy bude projednáván návrh, který nám hodlá předložit vláda, je zatím nejasné. I tento fakt je třeba mít na zřeteli.
A na úplný konec mé zprávy prohlašuji, že návrh zákona nevyžaduje žádné výdaje ze státního rozpočtu a je v souladu s mezinárodním právem podle článku 10 ústavy i ústavním pořádkem České republiky.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení, pan poslanec Libor Novák.
Poslanec Libor Novák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem pozorně poslouchal vystoupení mého předřečníka, předkladatele tohoto návrhu zákona a musím říci, že mluvil velmi obsáhle, že se vyjadřoval nejen k samotnému textu zákona a nejen ke zdůvodnění, proč tento návrh podává, ale dokonce hodnotil i připomínky vlády.
Musím říci, že se v řadě momentů od pana předkladatele velmi výrazně odlišuji. Jestliže tady mluvil o tom, že přijímat několik týdnů po sobě dvě novely trestního zákona je běžná věc a že mu to nevadí, tak já musím říci, že mi to vadí, že stanovit něco takového, jako je skutková podstata trestného činu, což je jeden z nejzávažnějších zásahů do lidské svobody, který může stát svou činností učinit, je velmi vážná věc a mělo by se o ní vážně diskutovat. Myslím si, že v tomto směru dimenze několika týdnů, o kterou by se měly lišit dva návrhy zákonů, není tak rozhodující.
Pan předkladatel se vyjadřoval i k dalším věcem, které jsou obsaženy v připomínkách vlády. Já musím říci, že řada z nich jsou připomínky dílčí a zřejmě by se o nich asi mohlo diskutovat při dalším projednávání tohoto návrhu zákona. Některé připomínky jsou docela zásadní. Jestliže se v bodě 2 předkládané novely navrhuje jakási zvláštní objektivní odpovědnost, tedy nikoliv odpovědnost na základě prokázané viny, já myslím, že je to velmi průlomová kategorie, kterou v našem trestním zákoně zatím nemáme a jde o to, jestli takovou kategorii v našem trestním řádu mít chceme.
Jestliže bagatelizuje připomínky, které se týkají formulací a říká "ano, my jsme si byli vědomi problematičnosti těchto formulací a my uvažujeme o tom, že je změníme", tak to mi nepřipadá jako seriózní přístup k projednávání návrhu zákona. Já jsem už takový neseriózní přístup zažil při projednávání návrhu zákona o střetu zájmů a měli jsme s ním dosti velké problémy. Musím říci, že návrh zákona o střetu zájmů se týká velmi úzké skupiny občanů tohoto státu. Týká se nás, týká se těch, kteří se chtějí stát poslanci nebo senátory. Trestní zákon může dopadat prakticky na kteréhokoliv občana tohoto státu a jakákoliv nejednoznačnost, jakákoliv formulační nepřesnost, jakékoliv zaváhání, může mít daleko horší nedozírné následky. Docela mě děsí ona lehkomyslnost, s jakou předkladatelé přistupují k těmto námitkám a s jakou říkají "ono se to nějak spraví, ono se uvidí". Ono se neuvidí. On z toho bude dost velký problém. Já nechci žít ve státě, který nemá zcela jasno ve svém právním řádu.
Na závěr mi dovolte ještě jednu poznámku. Já jsem si prolistoval návrh zákona a musím říci, že v něm něco chybí. Chybí v něm náležitost, která je předepsána naším jednacím řádem, který říká ve svém § 86 odst. 5: "Jde-li o návrh novely zákona, návrh se předkládá se zněním platného zákona nebo části, jíž se novelizace týká, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění.
Musím říci, že tuto část v návrhu postrádám. Překvapuje mé, že organizační výbor takto nehotový návrh zákona postoupil do sněmovny. Já myslím, že to je klasický případ, kdy takový návrh zákona měl být už organizačním výborem vrácen předkladateli jako něco nehotového, jako něco nedodělaného, jako něco, na čem se má ještě pracovat. Mrzí mě, že jsem nebyl v organizačním výboru, kterého jsem členem, když se projednával tento bod, ale budiž. Já si myslím, že toto musí učinit sněmovna. Jestliže tady chceme mluvit vznešeně o právním řádu, měli bychom jej především sami dodržovat, tedy i ti, kteří předkládají návrhy zákonů, nechť se řídí právním řádem, protože jednací řád je také zákon a také by měl platit pro všechny.
Ze všech těchto důvodů, které jsem zmínil, navrhuji, abychom předložený návrh zákona zamítli.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Liboru Novákovi a otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Libor Kudláček.
Poslanec Libor Kudláček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, teď už mi nezbývá mnoho co dodat. Nechci působit Jako čten jakéhosi likvidačního komanda na návrhy, které podává pan kolega Jičínský. Je to shoda okolností, že je to po třetí za sebou, co se musím připojit k návrhu na zamítnutí jím předkládaného zákona, mohu-li říci, tentokrát nejméně. Myslím, že návrh zákona je nepochybné veden dobrými úmysly, přesto k němu je třeba vznést výhrady a většinu z nich tady vznesl náš kolega. Bylo by asi opravdu špatné, kdybychom se pokoušeli řešit závažná existující témata v souvislosti s úpravami trestního práva ne právě nejšťastnějším způsobem, a nebylo by dobře, abychom o tomto návrhu zákona jednali v době, kdy se blíží velmi rychle projednávání vládního návrhu zákona, který je rozsáhlejší, je komplexnější a mohu-li to posoudit, v řadě pasáží je přesnější a věcně správnější.
A nebylo by tedy šťastné přijímat řešení užší, a stejně tak by nebylo šťastné přijímat řešení dvě.
Nechci opakovat některé věcné argumenty, které tady zazněly a které se jistě opírají o stanovisko, které k nám doručila vláda.
Myslím - a to je poslední poznámka - že by nebylo správné u tohoto návrhu zákona klást do úplné kontrapozice čas, který skutečně je rozměrem důležitým v této věci, neboť naléhavě potřebujeme některé nové úpravy v této oblasti, s věcnou správností a s rozsahem tohoto návrhu. Kdybychom byli v situaci, že bychom očekávali novelu trestního zákona z vládní úrovně někdy za rok či za dva, asi bychom uvažovali jinak.
Také si myslím, že lze jednat současně, ale nemyslím si, že je třeba a že je možné jednat současně o dvou obdobných návrzích zákona, mířících na podobné téma, a že je správné jednat na bázi toho, který považujeme za komplexnější. Pokud jsem měl možnost seznámit se s oběma návrhy, myslím si, že tímto komplexnějším, věcně správnějším, obsáhlejším návrhem je návrh vládní, a proto se připojuji k návrhu, který tady podal pan kolega Libor Novák na zamítnutí tohoto projednávaného návrhu.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kudláčkovi. Další přihlášky nemám, takže rozpravu končím.
Ptám se, zdali hodlá využít svého práva pan poslanec Jičínský? Ano, je tomu tak.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážení kolegové, byly tady zpravodajská zpráva a potom jedno vystoupení v diskusi. Osobně jsem byl překvapen způsobem odmítnutí návrhu ve zpravodajské zprávě, a to proto, že jestliže jsem uvedl, že určité věci nejsou úplně nesporné, jestliže jsem si dovolil srovnat koncepci tohoto návrhu a návrhu vládního a upozornit, že v některých případech formulace vládního návrhu může být přesnější a v jiných, že přesnější je formulace návrhu našeho, potom to - myslím - odpovídá věcnému způsobu projednávání takovýchto záležitostí.
Byl bych samozřejmě rád, kdybych mohl s poslancem Liborem Novákem mít onu jistotu, že nové ustanovení musí být dokonalé. Ale dobře víme, a vy to víte také, kteří jste tu byli minulé volební období, že jste přijali mnoho zákonů, které k dokonalosti mají daleko. Takže v této věci se mi zdá, že jistý skromnější přístup k legislativě tu není od věci, máme-li na mysli to, co je nebo není možné reálně dosáhnout.
Také jsem řekl, že jsme čekali na vládní iniciativu, protože jsme věděli, že se o těchto otázkách diskutuje. A žádný vládní návrh podáván nebyl a absence těchto ustanovení je velmi citelná. Nikdo asi nebude tvrdit, že absenci těchto ustanovení negativně nepociťujeme. Osobně jsem přesvědčen, že kdyby tedy vláda - o důvodech, proč tak činila, hovořit nebudu, o tom zřejmě budeme hovořit zítra - nebyla tlakem událostí přinucena k tomu, aby provedla onu korekci hospodářské politiky v tzv. balíčku, do něhož se dostala i řada legislativních návrhů, že bychom na návrhy této nové úpravy ještě dlouho čekali. My jsme tento návrh podali v době, kdy o "balíčku" nebylo ještě ani tuchy.
Tento návrh - a troufám si to tvrdit, byť někteří kolegové na to budou opět reagovat, negativními emociálními projevy, že tento návrh byl zpracován trestně právními odborníky, kteří jsou ve styku s těmi, kdo dělají i vládní návrhy. Sám jsem o tom hovořil, že okruh lidí, kteří zpracovávají tyto otázky, je u nás velmi omezený. Kdyby vláda byla v této věci aktivnější, samozřejmě bychom tento návrh nepředkládali. Ale důvody, o kterých mluvil kolega Novák, podle mého soudu nejsou důvodem pro zamítnutí. Já jsem navrhl i druhou cestu.
Proč by tedy Poslanecká sněmovna nemohla projednávat tyto návrhy společně? Ale víme, kdy vláda svůj návrh předloží? Těch možností není tolik a jestliže vláda ve svém balíčku opatření klade takový důraz a stanoví takové šibeniční lhůty pro přípravu některých vládních návrhů, je nám jedno, jestli je budeme projednávat až na podzim, nebo jestli můžeme o těchto věcech vážně diskutovat už teď? Nezdá se mi, že by tyto otázky časového odsunu byly z tohoto hlediska zcela lhostejné. A jestliže jsem určité věci relativizoval, pak ne proto, že bych přistupoval k právnímu řádu lehkovážné, ale proto, že jsem si vědom toho, že tyto problémy jsou nutně předmětem diskuse a že tu žádná předem sdělená pravda není. Takže bych byl velmi nerad, kdyby upozornění na určité problémy a pochybnosti se bralo jako něco, co znevažuje právní řád. Myslím si, že to není odpovědný přístup k zamýšlení se nad tím, jakými cestami a kterými směry máme právní řád zdokonalovat.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Pan poslanec Libor Novák rovněž hodlá vystoupit.