5. den schůze (20. května 1997)
Přítomno: 198 poslanců
(Schůze zahájena v 14.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Zahajuji pátý den 11. schůze Poslanecké sněmovny a srdečně vás všechny vítám. Prosím, abyste se všichni přihlásili hlasovacími kartami, případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.
Konstatuji, že omluven je poslanec Miroslav Vacek z důvodů pokračující hospitalizace.
Dámy a pánové, ujišťuji vás, že náš program je naplněn vrchovatě. Dnes dopoledne jsme se na poradě předsedy Poslanecké sněmovny s místopředsedy sněmovny a s předsedy poslaneckých klubů zabývali průběhem naší schůze. Vzhledem k tomu, že nám k projednávání zůstává ještě 46 bodů schváleného pořadu, shodli jsme se, že vám navrhneme, abychom zítra a pozítří, tj. 21. a 22. května jednali až do 23.00 hodin.
Domnívám se, že by bylo užitečné, abychom tuto záležitost rozhodli už nyní a mohli k tomu přizpůsobit náš další program.
O slovo se přihlásil pan poslanec Josef Borák.
Poslanec Josef Borák: Vážený pane předsedající, já bych ještě rozšířil prostor pro jednání sněmovny, takže bychom ve čtvrtek a pátek mohli začínat již od 8.00 hodin.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, s dalším návrhem se hlásí pan poslanec Ivan Mašek. Než přijde k řečništi, konstatuji, že poslanec Václav Klaus má náhradní kartu 21, poslanec Jiří Novák náhradní kartu 25.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, chtěl bych podat jiný návrh, který je názorem našeho poslaneckého klubu. Náš poslanecký klub se domnívá, že není vhodné prodlužovat zbytečně jednací doby až do noci, nebo začínat brzy ráno, protože to dává jen další prostor některým lidem v této sněmovně, kteří nechtějí jednat konstruktivně, k věci.
Proto navrhujeme, aby se dnes jednalo do 19.00 hodin a aby ve středu a ve čtvrtek se jednalo maximálně do 21.00 hodin, jak normálně předpokládá jednací řád.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ivanu Maškovi. Pan poslanec Josef Lux má náhradní kartu 24. Dáte se přihlásil do diskuse pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, opět se dostáváme do stejné situace, která vedla k požadavkům na demisi vlády vzhledem k neuspokojivému stavu ekonomiky a samozřejmě k hluboké celospolečenské krizi, Opět se použilo slovníku z uplynulých desetiletí, kdy se "šturmuje". Samozřejmě, bylo by možné podat návrh na to, aby sněmovna jednala nepřetržitě. Bylo by možné podat návrh na to, aby byla doba pro jednání prodloužena z 2 týdnů na 3 týdny. Nemá však význam šturmovat, natahovat jednání do 23.00 hodin, protože se dá předpokládat jediná věc, že výstupy takto schválené budou obdobně nekvalitní, jako ty předchozí.
My tedy navrhujeme, aby jednání schůze bylo prodlouženo i na příští týden.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, odezněly všechny návrhy, které v tuto chvíli odeznít měly. Domnívám se, že bude užitečné, když budeme základní návrh politického grémia brát jako základní a ostatní jako pozměňující k němu, takže v tuto chvíli rozhodneme o návrhu klubu KDU-ČSL, který navrhuje, jednání ve čtvrtek a pátek od 8.00 hodin.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 69 a ptám se, kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Hlasování č. 69 skončilo.
Pro bylo 73, proti 62. Návrh nebyl přijat.
Pan poslanec Ivan Mašek navrhuje, abychom dnes jednali do 19.00 hodin a ve středu a ve čtvrtek do 21.00 hodin.
Rozhodneme o tom hlasováním v pořadovém čísle 70.
Ptám se, kdo je pro návrh pana poslance Maška? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování č. 70 skončilo.
Pro bylo 124, proti 28. Návrh byl přijat.
Pan poslanec Gross má náhradní kartu č. 23. Omlouvám se panu poslanci Václavu Klausovi, že jsem společně s ním se domníval, že může použít náhradní kartu z minulého týdne a zřejmě to nebyla pravda. Nicméně doufám, že tato skutečnost neovlivnila žádné hlasování.
Když tedy shrnu tuto část hlasování, rozhodli jsme, že budeme začínat v 9.00 hodin ráno, že dnes skončíme v 19.00 hodin, zítra a pozítří v 21.00 hodin. Nyní ještě rozhodneme o návrhu pana poslance Sládka, aby jednání Poslanecké sněmovny pokračovalo příští týden.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 71. Kdo souhlasí s návrhem pana poslance Sládka? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování č. 71 skončilo.
Pro bylo 27, proti 105. Návrh nebyl přijat.
Než se vrhneme do projednávání dalších bodů, chci se ubezpečit, že bylo rozuměno tomu, že návrh pana poslance Maška se týkal i hlasování do 21.00 hodin. Pane poslanče Mašku, rozuměl jsem vám správně, že se jednalo o hlasování do 21.00 hodiny? Jinak by návrh neměl smysl, kopíroval by jednací řád.
Poslanec Ivan Mašek: Rozuměl jste mi správně, že jednání do 21.00 hodin, o hlasování je třeba rozhodnout každý den podle toho, jaké body se v té chvíli budou projednávat.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Nevím, o co opíráte tento svůj názor. Přednesu sám svůj procedurální návrh, aby ve středu a ve čtvrtek tato sněmovna využila příslušných ustanovení jednacího řádu a hlasovala až do 21.00 hodiny.
Hlásí se poslanec Kužílek s faktickou poznámkou.
Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedající, mám technickou poznámku. Chci podotknout, že tento návrh musí vznést buď dva kluby nebo nejméně pětina poslanců.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Rozuměl jsem tomu tak, že nejen dva kluby, dokonce čtyři kluby s tímto vyslovily souhlas. Hlásí se pan poslanec Gross.
Poslanec Stanislav Gross: Dámy a pánové, za náš poslanecký klub tento návrh podporuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Je to pětina poslanců.
Poslanec Josef Borák: Podporuji také.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Rozhodne o tom hlasování, které má pořadové číslo 72, které jsem právě zahájil.
Kdo souhlasí s tím, aby ve středu a ve čtvrtek bylo možno hlasovat do 21.00 hodiny? Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování, které má pořadové číslo 72, skončilo výsledkem pro 123, proti 40. Tento návrh byl přijat.
Budeme pokračovat podle schváleného pořadu bodem číslo 23, kterým je
26.
Návrh poslance Zdeňka Jičínského a dalších na vydání
zákona o způsobu zvyšování maximálního nájemného bytů
Jedná se o první čtení. Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 151 a stanovisko vlády k němu jako tisk 151/1. Prosím, aby návrh jménem navrhovatelů uvedl poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, tento návrh zákona je nepochybně zvláštního druhu a stojí za to zamyslet se nad tím, proč je takovýto návrh podáván.
Vláda ve svém stanovisku říká, když toto odmítá, že cílovým řešením by mělo být přijetí zákona, který tyto problémy bude řešit. Osobně si myslím, že tento postup právě byl příčinou onoho stavu, který nás vedl k podání tohoto zvláštního zákona.
Myslím si, že právě v době, kdy naše společnost prochází takovými změnami, je důležité určité hodnoty chránit zákonem a považuji za chybu vlády, že ve své legislativní laxnosti zákonnou úpravu této problematiky nepřipravila. Přitom jde o problematiku velmi vážnou a připomínám, že v Mezinárodním paktu o sociálních, hospodářských a kulturních právech je zajištěno i právo na bydlení. Tento pakt je nepochybně součástí našeho právního řádu a z hlediska své platnosti má přednost před zákonem ve smyslu příslušných ustanovení Ústavy ČR.
Problematika, o kterou tu jde, je závažná a myslíme si, že tak vážné věci nemají procházet jenom cestou exekutivy, zejména když pravomoci exekutivy jsou na základě existujících zákonů ještě z doby starého režimu příliš široké. Je škoda, že minulá Poslanecká sněmovna v rámci realizace Ústavy se málo zabývala obsahem toho, co to znamená zákonná správa a co to znamená praktická realizace ustanovení Ústavy o tom, že prováděcí předpisy lze vydávat - mám na mysli exekutivní orgány - na základě zákona v jeho mezích a v rámci zákonného zmocnění.
Když se podíváme na předpisy, které regulují problematiku nájemného, jsou to vyhlášky, které se opírají o zákon, ale konkrétně zákon o cenách je v podstatě blanketní norma, která v této věci obsahově neupravuje nic a veškerou věcnou problematiku svěřuje prováděcímu předpisu. V této souvislosti právem vznikají otázky, zda to je v souladu s platnou Ústavou.
Na základě toho jsme dospěli k tomu, že jestliže vláda svůj úkol nesplnila, příslušný návrh nepředložila, že je vhodné po určitou dobu, aby problematika nájemného, respektive jeho úprav se neregulovala jen čistě exekutivní cestou, bez příslušného usnesení Parlamentu.
Pokud jde o námitky, že se tím překračuje ústavní rozdělení moci mezi moc zákonodárnou a výkonnou, myslím si, že tato námitka není důvodná. Ustanovení článku 15, odst. 1 Ústavy rozhodně nelze interpretovat pomocí ošidného argumentu, kterému se v právnické řeči říká a contrario, jako by parlament nemohl vykonávat jinou než zákonodárnou pravomoc. Všichni přece víme, že Ústava sama svěřuje Parlamentu ještě další pravomoci, například ingerence ohledně jmenování určitých funkcionářů výkonné moci jsou obsaženy prakticky ve všech ústavách zejména parlamentních demokracií a i některé naše předpisy s tím také počítají. Mám na mysli například souhlas při jmenování ředitele BIS.
Protože zákon není prováděcím předpisem ve vztahu k ústavnímu zákonu, je originálním normativním aktem, na rozdíl od právních předpisů vydávaných orgány výkonné moci, neplatí, že by směl být přijímán jen k provedení ústavního zákona a v jeho mezích, zákon může svěřit parlamentu, resp. jeho komoře další pravomoci, i kdyby šlo pojmově o přesahy do sféry výkonné moci. Tak je tomu i v případě některých zákonů přijatých Poslaneckou sněmovnou třeba v minulém volebním období, například schvalování plánů zdravotních pojišťoven. Takových případů, kdy sněmovna rozhoduje o věcech, které by pojmově patřily do exekutivy, je více.
Navrhovaný zákon vůbec neruší pravomoc ministerstva vydávat právní předpisy ve smyslu článku 79, odst. 3 Ústavy, jak by vyplývalo ze stanoviska vlády, nýbrž se pouze určitá úprava v prováděcím předpisu podmiňuje souhlasem Poslanecké sněmovny.
Z toho co jsem říkal vyplývá, že zde nejde o rozpor s Ústavou. Uznávám, že jde o řešení nestandardní, které je vyvoláno dosud platnou úpravou právní materie, která je rovněž nestandardní a její soulad s Ústavou je problematický.
Znovu opakuji, že ministerstva mohou vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněna, na základě a v mezích zákona. V daném případě však zákon ani v základních principech neupravuje danou materii - mám na mysli určování výše nájemného - nýbrž tzv. blanketovou normou zmocňuje ministerstvo k úpravě, takže věcně jde vlastně o přenesení zákonodárné pravomoci na orgán moci výkonné. Jde o zákon ve formálním, nikoli v materiálním smyslu.
Jak už jsem říkal, v této oblasti se bohužel pokračuje v moresech ze starého režimu, které dávaly exekutivě nepřiměřenou možnost působení. Tehdy to mělo svou logiku vzhledem k povaze onoho režimu. Tato logika však neplatí v systému demokratické ústavní moci.
Tolik obecně a ještě několik poznámek ke stanovisku vlády. Když se ve stanovisku vlády odkazuje na § 696 odst. 1 občanského zákona, kde se říká, že způsob výpočtu nájemného stanoví zvláštní předpis, tak tímto zvláštním předpisem může být samozřejmě i zákon. Nikdy není řečeno, že to musí být vyhláška Ministerstva financí.
Námitka, že projednání návrhu vyhlášky, jak se to dosud děje, je demokratičtější a účelnější než projednání v Poslanecké sněmovně, neobstojí, protože nic ministerstvu nebrání, aby tímto způsobem se snažilo o věcné projednání a dobrou přípravu tohoto předpisu. Tato příprava by samozřejmě měla být zachována, jde jen o to, že výsledek má být podroben souhlasu sněmovny.. To jsou hlavní stanoviska.
Pokud jde o podrobnější důvody návrhu, jsou uvedeny v důvodové zprávě. Jinak bych chtěl říci, že tato problematika je běžně v evropských zemích, které jsou součástí Evropské unie, určitým způsobem zákonem regulována. Nevnášíme sem žádné momenty, které by nebyly obsaženy v právních řádech zemí, s nimiž se chceme srovnávat.
Tolik tedy úvodem a prosím, abyste z tohoto hlediska posuzovali tento návrh zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému a prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro první čtení paní poslankyně Hana Marvanová.
Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jak ve svém úvodním vystoupení sdělil zástupce navrhovatelů pan poslanec Jičínský, důvodem předloženého návrhu zákona je mínění, že by otázka regulace ceny nájemného neměla být stanovována exekutivním aktem vyhlášky ministra, ale že by měla být stanovena zákonem.
Domnívám se, že pochopitelně je možné vést rozpravu o tom, jak v budoucnosti upravit zákon, občanský zákoník nebo zákon o cenách tak, aby jako konečné a dlouhodobé řešení bylo přijato to, že regulace ceny nájemného, a možná nejen nájemného, bude stanovena takovýmto zákonem. Ovšem chci podotknout, že řešení, které je předkládáno tímto návrhem zákona, není žádným řešením. Připouští to i důvodová zpráva, která uvádí, že jde vlastně jen o dočasné řešení, dříve než bude přijata nějaká zákonná úprava, a to dočasné řešení, které se předkládá, má velké právní nedostatky a na ty bych vás ráda upozornila. A upozornila bych vás rovněž na stanovisko vlády, které se zaměřuje především na tyto právní a věcné nedostatky.
Chci konstatovat a připomenout tady sněmovně, že v současné době rozhodování v oblasti cen je aktem státní moci výkonné a děje se to v souladu se zákonem, protože je k tomu zmocnění v zákoně o cenách, a dále je to i v souladu s občanským zákoníkem, jako tom koneckonců hovořil pan navrhovatel. Podle naší Ústavy mohou exekutivní orgány, ministerstva a jiné správní orgány vydávat vyhlášky a podzákonné akty, pokud jsou k tomu zákonem zmocněny a děje se to v souladu se zákonem a v mezích zákona. To je splněno. Proto pan ministr financí má právo vydávat takovouto vyhlášku.
Návrhem zákona, který je nyní předložen a který projednáváme, by se chtělo, aby maximální nájemné z bytů, u nichž je nájemné regulováno, bylo možné zvyšovat jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny. Ráda bych vám doporučila, abyste se podívali do naší Ústavy a tam zjistíte, že Ústava nepočítá s ničím takovým, že by sněmovna měla odsouhlasovat vyhlášky a jedině pokud by s vyhláškami sněmovna vyslovila souhlas, pak by teprve tyto vyhlášky nabyly platnosti. Pokud bychom přijali takový návrh zákona, který je předložen, vnášeli bychom do našeho právního řádu velký chaos. Není vůbec řešeno, co by se stalo, kdyby sněmovna nevyjádřila souhlas, zda by takováto vyhláška mohla nabýt platnosti nebo nikoliv, protože by tady byl rozpor s Ústavou. Z Ústavy k vydání vyhlášky není zapotřebí souhlasu Poslanecké sněmovny..
Dále není řešeno to, i kdyby sněmovna vyjádřila souhlas s předloženou vyhláškou ministra financí, jak by tento souhlas a kde by byl zveřejňován. Bylo by to snad ve Sbírce zákonů? Jak by nabyl platnosti tento souhlas, k jakému datu by byla taková vyhláška platná atd. Překvapuje mě takovéto nedostatečné právní řešení od skupiny navrhovatelů, v jejímž čele je renomovaný právník. Myslím, že bychom i přesto, že chápu motivy předloženého návrhu, neměli přijímat takto naprosto nedostatečně připravený návrh zákona, který by do našeho právního řádu vnášel zmatek.
Proto bych ráda sněmovně doporučila, aby s ohledem na tyto vážné výhrady zamítla tento návrh zákona a těm navrhovatelům, kteří ho předkládají, bych doporučila, aby diskutovali a přemýšleli nad tím, jak uvést tento záměr třeba do občanského zákoníku nebo podobně a jak se vyrovnat s tímto problémem, který je řešen v evropských zemích jiným způsobem než u nás tak, aby to bylo v souladu se současným právním řádem i s Ústavou.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Haně Marvanové a otvírám obecnou rozpravu. Mám zatím dvě přihlášky. Jako první vystoupí Jaroslav Štrait, jako druhý Libor Kudláček.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, klub poslanců KSČM návrh Zdeňka Jičínského a dalších na vydání zákona o způsobu zvyšování maximálního nájemného z bytu v dnešní době podpoří.
Domníváme se, že je více než zřejmé, že regulační vyhlášky se více než neosvědčují a v daném případě není důstojné, aby o tak vážných zásazích do života lidí, resp. domácností, zasahovalo jen ministerstvo.
Pokud návrh zákona schválen nebude, bude klub KSČM navrhovat zvláštní usnesení, které bude vycházet z koncepce, kterou jsem tady už připomínal, aby právo na bydlení bylo součástí Ústavy, aby byl přijat zákon o sociálním bydlení a vytvořen tak sektor sociálních bytů. Jsme také proto, aby byly vytvořeny státní garance na minimální bytový standard všech občanů České republiky, aby byl také přijat zákon o nájemném a konečně aby bylo zrušeno nařízení vlády o financování oprav v nájemních bytech nájemníky. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Štrajtovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Libor Kudláček.
Poslanec Libor Kudláček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, sám navrhovatel ve svém zdůvodnění označil tento návrh zákona za zvláštní. Musím říci, že mně to připadá jako nejvýstižnější označení a chci uvést několik důvodů, pro které považuji tento návrh zákona za něco, co vybočuje z pojetí právního řádu, který - troufám si říci - bychom měli budovat a v mnoha ohledech se o to pokoušíme.
Důvodová zpráva hovoří o tom, jak nájemné ovlivňuje makrostrukturální rovnováhu naší ekonomiky, jak ovlivňuje měnovou politiku, jak ovlivňuje - teď cituji: "vyvážené postavení sociálních skupin" atd. Prosím, cítíme z těchto výrazů možná záměr daný ...
Místopředseda PSP Jan Kasal: Prosím o klid, paní a pánové.
Poslanec Libor Kudláček: ... daný jakýmisi dobrými, obecně dobrými úmysly, nicméně jako snahu ovlivňovat jevy, které ovlivňovat Parlamentu, ale myslím, že ani nikomu jinému z hlediska veřejnoprávních institucí, nepřísluší. Jaké právo by si takový parlament osoboval, netroufám si říci a myslím, že nic z toho, co je zde navrhováno, nesouvisí s obecným posláním tvorby zákonů. Proto zakládám svoji kritiku ještě na jiných argumentech, než jsou obsaženy ve stanovisku vlády, tak jak jsme je obdrželi v tisku 151/1.
Položme si otázku, co vlastně mají chránit zákony a co mají předepisovat. Myslím, že z jedné roviny, z toho pohledu veřejnoprávního, mají zjednodušeně řečeno stanovit jakási praktická taxativní pravidla nebo vymezit taxativně předmět působnosti institucí veřejného práva, která jsou nutné pro fungování státu. Z toho pohledu soukromoprávního zase při troše zjednodušení, které mi odpusťte, má v zákonech jít o cosi jako řešení konfliktů ve vztazích jednotlivých subjektů vzhledem k jejich zájmům. Přičemž by zákony v každém případě měly ctít základní práva a svobodu těchto subjektů, uzavírat a vstupovat do těchto vztahů.
Pro mne je z tohoto pohledu cena zboží, jakkoliv jde o zboží odlišné, a můžeme o tom vést diskusi, v čem spočívá povaha té odlišnosti, tedy tato cena zboží nemůže svojí povahou patřit mezi to, co se stanoví zákonem. A toto je stanovení ceny zákonem, ať už ta vlastní dikce hovoří o jakémsi povolení vůči úpravě maximální výše nájemného. Je to absurdní představa, že by předmětem politických, vášnivých debat, neřku-li třeba volebních kampaní, mělo být, za kolik jeden subjekt soukromého práva nabízí své služby jinému. Je to prosím zásadně odlišná představa o světě a představa, že ten, kdo zrovna získá politickou převahu, bude tímto způsobem zasahovat do práv a života soukromých subjektů, vůbec mne dosti zaráží.
A ještě jeden pohled z roviny legislativní. Asi má pravdu nebo má pravdu vláda ve svém stanovisku, že rozhodování v oblasti cen patří do působnosti moci výkonné a že by bylo absurdní, aby z této ústavní působnosti bez opory v ústavě byla některá rozhodování vyjmuta. Je ale podle mne dokonce sporné a jenom z velmi zúženého pohledu srozumitelné stanovisko, že úprava nájemného bytů formou zákona je možná jako cosi jako konečné řešení tohoto problému.
Rád bych věřil, že vláda tím nemyslela, že někdy v době rozvinutého trhu s byty bude možné, aby parlament určoval cenu nájemného či uděloval jakési svolení pro zvýšení nájemného. Tím nechci říci, že bych považoval nájemné z bytů za něco, co by mělo být z pravomoci zákonů vyloučeno zcela. Je to typ vztahu, který je správné určovat nějakým způsobem zákonem, ale pouze a jenom z pohledu pravidel pro ochranu práv jednotlivých účastníků tohoto vztahu a pro případy řešení konfliktů, které by vyplývaly z nedohody mezi těmito dvěma subjekty. Myslím, že je to dostatečný výraz pro vyjádření zvláštní povahy tohoto statku, o který tady vedeme spory, totiž bydlení. A to, že tomu tak dnes úplné není, že vlastní výši ceny přímo reguluje stát, z ústavy dáno tedy moc výkonná, je myslím spíš výraz rozdílu mezi jakousi čistou a správnou teorií a v tomto případě jaksi stále ještě zvláštní barvou stromu života. Bohužel, a zdůrazňuji to slovo bohužel, u nás stále ještě jsou nedostatečné podmínky pro přirozené poměry. Cesta k nim skutečně vyžaduje určitý Ďas, aby se zabránilo extrémům, extrémům, které by mohly prospěšný cíl spíše oddálit.
Ale nic z toho myslím nemění cokoliv na nepřijatelnosti řešení, které se nám tady předkládá. Rozhodovat o ceně v parlamentu je v rozporu s ústavou. Myslím, že je v rozporu i se zdravým rozumem a je v rozporu se základní představou o právech a svobodách občanů. A je to navíc řešení, které k ničemu prospěšnému v oblasti bydlení nepřispěje, ani v racionální úvaze, pokud bychom ji mohli sledovat. Je to sice ošidný argument, ten, který jsem teď použil, možná je dokonce v jistém slova smyslu nebezpečný, ale bylo by snad lepší, kdyby aspoň na tento argument navrhovatelé slyšeli.
Takže z těchto důvodů, které jsem uvedl a z důvodů legislativních, o kterých hovořila paní kolegyně Marvanová, se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kudláčkovi a prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Hrůzová.
Poslankyně Vlasta Hrůzová: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, stát chrání své občany před veškerým nebezpečím, vyjma toho, kterým je pro ně on sám. Obávám se, že v podtextu tohoto názoru je náš občan v nebývalém nebezpečí. Daně a kriminalita jsou vysoké a ve vzájemných propojeních vytvářejí možnosti, jak se obohacovat na státním monopolu moci. Směsice levých a pravých krajností, kterými nás současná vláda častuje, dosahuje tak v deregulaci nájemného další absurdity, která by v současnosti byla snad možná pouze v zaostalých koloniálních zemích.
Výsledkem letitých snah současné vládní koalice je hluboká hospodářská deprese. I když se alespoň finance zdají být uspořádány, nejsou zdravé. Začínáme být velice chudým státem a z toho vyplývají veškeré nedostatky, např. ve zdravotnictví a školství. Má-li být vybudován prosperující a chcete-li, sociálně spravedlivý stát, je prvním a nejdůležitějším úkolem politika, aby se postaral o prosperitu hospodářství. Minulost lidských dějin v tomto směru zaznamenala výsledek, který je tak jednoznačný, že jej nelze ignorovat a tyto výsledky potvrzené historií by neměly ignorovat ani čeští ekonomičtí ministři. Nám všem ostatním by již mělo být jasné, že pod jejich vedením se Česká republika nikdy nestane vlivným a prosperujícím státem. (Kasat: Prosím o klid.)
Předkládané stanovisko vlády k návrhu zákona o zvyšování maximálního nájemného bytů pod tlakem bídy státního rozpočtu nemůže být nic jiného než bídou našeho hospodářství. Hospodářství provází krize. Pouze vláda je pevná a snad ještě pevnější, podložená balíčky opatření. V demokracii vláda neodstraňuje své chyby, vláda prostě odchází. Je katastrofou, že se ještě pokouší znepříjemňovat život lidem obavami o to základní, co člověk potřebuje, to je střechu nad hlavou. V situaci, kdy není dostatečně uplatňován zákon 72/1994, o privatizaci bytového fondu, v době, kdy mnohá města tento zákon prostě obcházejí a preferují prodeje celých domů, hodlá vláda vznést ještě více nejistoty do řad zdemoralizovaného národa. Společnost trpí nedostatkem bytů. Je třeba zajistit bydlení ať již legislativně, či prakticky, a teprve potom zrušit deregulaci nájemného. Je zapotřebí přinutit města, aby umožnila prodej svých bytů občanům, aby svojí bytovou politikou zajistila dostatek potřebných sociálních bytů a aby vůbec měla nějakou bytovou politiku. Mnohá naše města, obzvláště na severu země, vlastní značný bytový fond, nerespektují zákon o jeho privatizaci a postrádají jakoukoliv koncepci své politiky. Trh to nevyřeší. Obávám se, že to nevyřeší ani současná vláda. Pod jejich vedením probíhá hluboká hospodářská krize a následná bytová krize spojená s občanskou revoltou je na spadnutí.
Hlouposti se lze naučit a jak se zdá, u nás v Čechách hloupě konat a konat bez omezení se stává pro vládní koalici pravidlem. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byla paní poslankyně Hrůzová. Další se hlásí pan poslanec Bláha. Prosím.
Poslanec Jan Bláha: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Pan profesor Jičínský tu řekl řadu důvodů, proč právě v tuto chvíli předkládáme tento návrh zákona, který v podstatě hovoří o tom, co je meziročně sledováno, co právě v této chvíli a následně v nejbližší době je potřeba sledovat jako maximální možné, ceny nájemného, pro jakékoli podzákonné normy a vyhlášky, které upravují jeho využití, nabytí, rozpětí, ať už v samosprávě jinými podzákonnými normami nebo jinými úkony.
Proč to vůbec děláme? Vždyť přece všichni víme, že otázka nájemného se, ať chceme nebo nechceme, stala věcí naprosto veřejnou. Naprosto veřejnou se stala otázka deregulace nájmu pro následující čtyři roky. Přitom k těmto v této chvíli podzákonným normám a vyhláškám jednotlivých ministerstev, na druhé straně tato sněmovna je nucena na základě jiných zákonných úprav, čili zákonů, stavět vzhledem k výdajům ze státního rozpočtu zákony, které budou řešit, je to č. 150 - sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení nájemného, zákonnou úpravou. Zdůrazňuji. Když si tyto dvě věci srovnáme - podzákonnou vyhlášku, která samozřejmě se velice dobře schová za rok 1990, na zákon o cenách, kdy samozřejmě těžko někdo dneska dokáže, že by kterákoli předchozí vláda uvažovala s takovou skokovou deregulací, která dnes v rámci vyhlášek byla navrhována již v roce 1990, když toto bylo možné v rámci zákona o cenách tímto způsobem doposud řešit. řekli jsme sami, že v tuto chvíli skutečně je to přechodný stav a uvedly se tu důvody, že to není nic neobvyklého vzhledem k tomu, že v řadě evropských zemí samozřejmé v otevřené ekonomice a samozřejmě v otevřeném trhu s byty, který tu prostě dnes není a nefunguje, ale jsou zákonné úpravy, které hovoří o tom, co je cena obvyklá, jak taková cena vzniká a jak kterákoli soukromá právnická osoba i jiná může nebo nemůže například jít na zvýšení nájmu nad tuto cenu. Někde je to také např. jen 15 %, určeno přesné.
Když vezmeme vlastní stanovisko vlády, víte, co je pro mne kuriózní? Že vláda se odvolala na ústavu a tvrdí, že podle toho to nejde učinit, což není tak zcela jednoznačný právní výklad, ale přesto v dalším odstavci sama připouští, že samozřejmě úprava nájemného bytů formou zákona, jak se navrhuje v poslaneckém návrhu, přesná citace, je možná jako - a teď říká: konečné nebo další dlouhodobé řešení při dostatečně rozvinutém trhu s byty a jeho relativní stabilitě. My tvrdíme, že v takovém okamžiku samozřejmě je to v podstatě v situaci, která dnes na trhu s byty je, se vším, co kdy na toto téma bylo řečeno, je potřeba alespoň v tomto okamžiku řešit touto úpravou.
Poznámku poslední. Tady se mnohdy říká, že by rádi zákonodárci suplovali moc výkonnou, čili státní správy a jednotlivá ministerstva. Já na druhou stranu na to namítám: Nechci se nikdy dostat do pozice v budoucnu, ač se nám to dnes mnohdy stává, aby zákonodárce schvaloval zákon předložený vládou, který v každém druhém paragrafu se odvolá na to, že ho upraví vyhláškou, kterou zákonodárce v tu chvíli nezná, a přesto je ochoten a schopen schválit zákon, o kterém vůbec neví, jaké bude mít právní dopady a jak se mu to obrátí za rok nebo za dva stran veřejnosti. Proboha, zákonodárný sbor snad má právo, aby tyto věci znal při schvalování zákonů. A v tomto případě, který navrhujeme, se domníváme pro první období, právě proto to raději řešit touto navrhovanou zákonnou úpravou. Děkuji za pozornost.