Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče. Opravdu upřímně prosím kolegy ze zadních lavic, aby se nesmáli jako Iva Janžurová. Je to sice půvabný smích, ale poněkud nás ruší v projednávání tohoto bodu. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Dalibor Matulka: Tedy asi by se mi podařilo najít vady na kráse a splatil bych stejnou mincí. Ale jak už ostatně naznačila kolegyně Jirousová, my nejsme jako oni a já proto chci vystoupit na podporu zákona předloženého ČSSD. Jsem totiž přesvědčen, že moudřejší je hlasovat o něčem než proti někomu.
Ono totiž v tak zásadní věci, jako je návrh ústavního zákona, a to obzvláště, když jeho smyslem je zřízení institutu referenda, by nemělo ani tak záležet na tom, co si přejí nebo nepřejí jednotliví poslanci a jaká mezi nimi panuje politická hašteřivost, měli bychom v tak závažné věci více naslouchat názorům občanům samotných a své hlasování odvozovat především od nich. Jistěže je možné, že v České republice žijí někteří občanů, kterým je srdečně jedno, jak a kdo rozhodne o jejich vstupu či nevstupu do NATO nebo do Evropské unie nebo o nějakém jiném podobně závažném problému. Je však také pravdou, že značná část obyvatelstva si přeje o takto závažných otázkách rozhodovat, a to v referendu. Tito občané nemají doposud jinou relevantní možnost, jak toto své přání podpořit, než prostřednictvím petice podle petičního zákona.
Chci při této příležitosti poukázat na to, že občané tohoto svého práva také využívají a v této věci nás také oslovují. Jen pro ukázku bych si dovolil požádat své kolegy soudruhy poslance z klubu KSČM, aby vám přinesli hromadu petičních archů. Je to pro ukázku, jak vypadá balík petičních archů, na nichž je v součtu 68 016 podpisů pod jednu jedinou petici, jejíž část vám přečtu:My, níže podepsaní občané České republiky, nesouhlasíme s postupem orgánů výkonné a zákonodárné moci, směřující ke vstupu naší země do NATO, a to bez legitimního souhlasu občanů k tomuto kroku. Rovněž nesouhlasíme s postupem vlády České republiky, Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a dalších orgánů, které bez vědomí občanů a bez jejich mandátu činí kroky k omezení suverenity České republiky, jejím začleněním do Evropské unie.
Požadujeme, aby uvedené orgány zastavily veškeré přípravy a kroky k začlenění naší země do NATO a do Evropské unie, a to do doby, než o případné vůli začlenit Českou republiku do těchto struktur, rozhodnou občané lidovým hlasováním.
Proto žádáme, aby byl neprodleně předložen a schválen návrh ústavního zákona o lidovém hlasování - referendu v provedení 61. II odst. 2 Ústavy České republiky.
Podobných petic, adresovaných různým kompetentním orgánům, existuje celá rada, jako např. petice proti vstupu do NATO, kterou sestavilo Vlastenecké sdružení antifašistů a která získala doposud 7 982 podpisů občanů. Obálka s tou peticí je také v této hromadě.
Dámy a pánové, historie naší země, a to i historie velice nedávná, potvrzuje skutečnost a zkušenost, že opovrhovat hlasem občanů sice po nějakou dobu jde, možná i po několik desítek let, ale nevyplácí se. Zůstávat raněni hluchotou a slepotou k názorům a přáním těch, jejichž názory a přání naopak máme reprezentovat, považuji a bez ohledu na režim jsem vždy považoval - to mi věřte - za nemravné, nezodpovědné a veskrze nepřijatelné. Jestliže jste zůstali slepí a hluší nedávno k našemu návrhu ústavního zákona o referendu a nyní se chystáte, jak vyplynulo ze slov pana zpravodaje, chovat stejně k návrhu předloženému poslanci ČSSD, zvažte, do jaké míry a jak dlouho ještě chcete být raněni slepotou a hluchotou k občanům a zda se vám to dříve či později vyplatí či nevyplatí.
Dámy a pánové, chci vás požádat, abyste se pokusili pohlédnout dál než na špičky vlastních nosů a tedy abyste podpořili projednávaný návrh ústavního zákona o referendu.
Závěrem jsem na rozpacích, pokouší se o mne ďábelský nápad, protože ta petice, z níž jsem citoval, je adresována jak Parlamentu, tak i vládě a prezidentu, že bych tu petici nechal ležet na vládních lavicích a ať si to vláda rozebere a odnese. Ale v této vážné době nemám vůbec žádnou Jistotu, zda takové těleso jako vláda ještě existuje. Tak bych zase poprosil své soudruhy kolegy z poslaneckého klubu, aby petici odnesli a předáme ji do kanceláře petičního výboru.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Daliboru Matulkovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Rudolf Šmucr, připraví se pan poslanec Josef Krejsa.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedo, dámy a pánové, neutekla dlouhá doba a už tu máme nový návrh zákona o lidovém hlasování neboli referendu a o lidové zákonodárné iniciativě. Tentokrát z rukou bývalého komunisty Zdeňka Jičínského a dalších. Komunisty předložený návrh zákona o referendu a o doplnění ústavního zákona České národní rady číslo 1 z roku 1996 Sb. byl smeten se stolu. Uvidíme, jak dopadne bývalý komunista Jičínský se svojí modifikací tohoto zákona.
V důvodové zprávě mě šokovala část druhého odstavce - cituji: "Záměrem předloženého návrhu je, aby přímý výkon státní moci byl lidem jen výjimečný. Referendum se nemá stát běžnou formou zákonodárství. Soustava vládnutí má být nadále zásadně založena na principu zastupitelské demokracie." Konec citátu.
Pro úplnost pochopení věci musím citovat další úryvek z druhého odstavce obecné části, který zní - cituji: "Lze totiž předpokládat, že při úvaze o potřebě iniciovat referendum budou hrát roli výsledky výzkumu veřejného mínění a že parlamentní menšina ani většina nebude riskovat neúspěch v referendu, takže se zákonodárná otázka zpravidla vyřeší v Parlamentu, aniž dojde k vyhlášení referenda." Konec citátu.
Rovněž mě zaujala dojemná starostlivost navrhovatele v případě finanční náročnosti s výdaji na referendum. Musí si položit otázku, jak je vůbec možné, že se soudruh Jičínský v případě Senátu nezachoval stejné hospodárně. Vždyť existence Senátu stojí daňové poplatníky ročně 1 mld. korun. Tyto peníze jsou doslova zbůhdarma vyhozeny.
Po důkladném prostudování tohoto návrhu zákona jsem dospěl k názoru, že se jedná o předlohu jakéhosi rádoby referenda, které nemá žádoucí jádro. Spíše má případná jakoby obživlá právní mrtvola. (?)
Na závěr musím říci, že mě udivuje, jak takový zkušený a vzdělaný člověk, jako je soudruh Jičínský, může předkládat takový materiál k projednání sněmovně. Vždyť jej tato práce diskredituje před přítomnými zákonodárci. Přesto si myslím, že institut referenda je zapotřebí, a proto budu hlasovat pro postoupení tohoto návrhu do druhého čtení, kde bude možné materiál soudruha Jičínského podstatně vylepšit. Lepší špatný návrh než žádný.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Šmucrovi. Uděluji slovo panu poslanci Krejsovi. Připraví se jako předposlední přihlášený pan poslanec Maixner.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, ani se nedivím, že se současná vláda tak křečovitě brání myšlence zavést lidové hlasování do ústavního pořádku České republiky. Ve svém stanovisku k tomuto návrhu ze dne 11. dubna 1997 dostatečně líčí svůj odpor k něčemu, jako je spoluvláda občanů a jejich vliv na nejen politický vývoj v České republice. Zakomponování referenda do Ústavy České republiky by prý přineslo nebezpečí vzniku přímé demokracie, ne nepodobné té ve Švýcarsku. Nevím sice, co je tak nebezpečného na švýcarské demokracii. Snad právě demokracie sama, vláda lidu nejvíc vadí.
V čem bych snad s vládou souhlasil, je její výtka k tzv. poradnímu, nebo, chcete-li, konzultativnímu referendu, které navrhuje pan kolega poslanec Jičínský ve svém návrhu. Podle mého názoru by bylo naprosto zbytečné hnát občany před volební umy s tím, že jde pouze o jakýsi průzkum, přičemž by jejich rozhodnutí nebylo právním aktem a ztratilo by tak na významu.
Dále se chci ještě pozastavit nad článkem I, odst. 2, kde se např. praví, že předmětem referenda nemohou být mj. veřejné příjmy a výdaje a dále úprava, která by byla v rozporu s mezinárodně právními závazky České republiky. I toto jsou přece témata, o nichž by měli rozhodovat sami občané. Ti přece mají určovat, odkud a kam poputují státní finance, a ovlivňovat působnost České republiky u mezinárodních organizací a ovlivňovat tak naši mezinárodní politiku vůbec. V zásadě však s tímto návrhem zákona souhlasím a podpořím jakoukoli snahu zavést v České republice přímou demokracii formou referenda.
I když v návrhu sociálně demokratických poslanců je vidět jistá opatrnost, aby si snad nepodráždili své budou koaliční kolegy z KDU-ČSL, proto raději do svého návrhu nezahrnuli možnost vyhlášení referenda na základě občanské petice.
Rád bych této sněmovně v závěru připomněl, že jsme jako poslanci placeni z daní našich voličů, a tudíž jsme de facto zaměstnanci našich občanů. A je naše povinnost dát zaměstnavateli možnost, aby měl v tomto ne příliš prosperujícím podniku zvaném Česká republika alespoň občas právo praštit pěstí do politického stolu. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Krejsovi, uděluji slovo panu poslanci Pavlu Maixnerovi a připraví se pan poslanec Nehera, který je poslední písemně přihlášený do této diskuse.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedo, dámy a pánové, jsou určité zvyklosti, které patří nezadatelně k základním principům všech vyspělých demokracií a k tomu patří ústavní zákon o lidovém hlasování - referendu - o lidové zákonné iniciativě.
Institut referenda má být významným doplňkem právní soustavy založené na zastupitelské demokracii. Občané i našeho státu se musí touto přímou účastí podílet na základních principech zákonnosti, a to jak zákonů, ústavy, tak základních otázkách strategie státu k zahraničí.
Osobně jsem velmi rád, že projednáváme tento ústavní návrh zákona, který podpoří naši ústavu a vymezí podmínky, které by uvedly v život uplatnění tohoto zákona v praxi. Za 7 let se nepodařilo ani vládní koalici ani jiné straně prosadit návrh ústavního zákona o lidovém hlasování - referendu. Přitom vývoj v naší zemi ukázal právě za oněch 7 let, že nám tento ústavní zákon chybí. Toto přímé uplatnění zákona by bylo potřeba, a to nejen v jedné otázce. Vzpomeňme např. na rozdělení ČSFR, snahu vládní koalice o vstup do Evropské unie a do NATO a na případné uplatnění i v zákonné iniciativě, což tento návrh rovněž dovoluje, jako je znovuzavedení trestu smrti nebo vypuštění Senátu z Ústavy ČR.
Referendum by mělo být chápáno jako poslední možnost, kdy občan může vyjádřit na danou problematiku své ano nebo ne. Protože rozložení sil, které máme dnes a budeme mít i v budoucnosti v parlamentech, nedává předem jasnou záruku toho, aby občan mohl prosadit svůj názor na mnoho otázek naší státnosti, naší identity v postkomunistické Evropě, ale i na mnoho zákonů, které by musely obě komory parlamentu za své volební období vůbec projednávat. Souhlasím s většinou, co je obsahem tohoto ústavního zákona o lidovém hlasování - referendu, protože si myslím, že nemít tento ústavní zákon v platnosti, tak by bylo pošlapáváno to nejzákladnější a to nejdemokratičtější, co právní pořádek může nabídnout, a to je využití přímé demokracie v nejdůležitějších otázkách týkajících se každého občana našeho státu. Osobně souhlasím s tímto zákonem a budu ho podporovat. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Maixnerovi, uděluji slovo panu poslanci Jindřichu Neherovi a jako patrně definitivně poslední se ještě přihlásil pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Jindřich Nehera: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dospěli jsme k bodu naší schůze - k referendu. Již na minulé schůzi jsme návrh zákona o referendu projednávali, ale bohužel neschválili. Pokud by naše vládnoucí garnitura byla tak demokratická, za jakou se vydává, pak by nemohl být problém návrh zákona o referendu přijmout. Je přece nezadatelným právem občanů, aby sami měli možnost rozhodnout o důležitých věcech, o osudu své vlasti. Tvrdit, že referendum jsou nebo byly volby do parlamentu, je zcestné, nesmysluplné a je hodno jen těch jedinců, kteří prahnou po absolutní moci a občany této země potřebují jen pár týdnů před volbami a smýšlejí o svých občanech, že jsou neschopní a hloupí. S tímto však nelze souhlasit a jen to dokazuje pokřivenost charakteru vlády a vládní koalice. Kdo jiný než lid této země by měl rozhodovat o tak důležitých bodech, jako bylo rozbití Československé republiky, o vstupu České republiky do NATO nebo do Evropské unie. Ve všech zemích tuto šanci občané dostali a sami rozhodli. V naší zemi však tzv. nejdemokratičtější demokraté toto právo občanům upírají. Z čeho mají tzv. demokraté strach, když pořád vykládají, jak jsou strašně oblíbeni, jak je občané této země milují.
Nemohu na závěr se nezmínit, když jsem před několika lety četl zprávu, že ve Finsku se mění pravidla silničního provozu a bylo k tomu vyhlášeno referendum. Nejsem stoupenec toho, aby bylo referendum vyhlašováno kvůli takovýmto věcem, ale o tak důležitých věcech, o kterých jsem se zde zmiňoval, být referendum musí. Musíme brát na zřetel, že vlády se budou měnit, ale občané budou zůstávat.
Doporučuji této Poslanecké sněmovně, aby tento návrh zákona o referendu přijala a propustila do druhého čtení. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Neherovi. Ještě než dám slovo panu poslanci Hofhanzlovi, byl jsem informován o tom, že se o slovo přihlásil pan poslanec Sládek, který má jako předseda klubu přednost. Nepřihlásil? Takže pan místopředseda Ledvinka mě informoval poněkud nepřesné. V tomto případě má skutečně slovo pan poslanec Čestmír Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedo, ctěné dámy a pánové, když poslouchám rozpravu v této sněmovně o tomto bodu a i jiné rozpravy, někdy se jednoduše bojím. Já se někdy bojím toho, co je možno ještě v této zemi rozpoutat. Švýcarská konfederace vznikla ze svobodných hospodářů, svobodných řemeslníků a svobodných obchodníků. Tito lidé si byli denně vědomi skutečností života a museli stát na pravdě a museli rozhodovat vždy, každý den, o sobě, aby přežili a aby i jejich hospodářství a jejich obchod rozumně prosperoval.
Já, když si vezmu to, čím prošla naše země v uplynulých 40 letech, celé vykořenění nás všech, a co jsem viděl odehrávat se v této sněmovně 7 roků, kdy ti, kteří měli být prvními muži a ženami této země, jak nestáli velice často na svých nohou a zodpovědnost za svou zemi ve velké většině nevzali, bojím se, když se dá toto rozhodování, jak různí všehoschopní začnou míchat náš Augiášův chlév, u kterého jsme odmítli otevřít dveře, aby voda vyplavila hnůj, jak to Herakles kdysi udělal. Obávám se, co se v takovémto případě v naší zemi může odehrát. Bohužel se takovéhoto referenda obávám. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Konstatuji, že byl poslední, kdo se přihlásil písemně do rozpravy. Než uzavřu rozpravu, vidím, že se ještě hlásí pan poslanec Ransdorf, kterému uděluji slovo.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, když už kolega Hofhanzl tahá do rozpravy o referendu řeckou mythologii, chtě) bych prostřednictvím pana předsedajícího mu vzkázat, že sice je v této zemi Augiášův chlév, ale Augiášův chlév, jak známo, se nedá čistit kartáčkem na zuby. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče Hofhanzle, podle jednacího řádu jsem povinen vám tlumočit názor, že nejlepší způsob k vyčištění Augiášova chléva spočívá v tom, že do tohoto chléva svedeme řeku. Rád vám to vyřizuji.
Předpokládám, že tím mohu uzavřít obecnou rozpravu. Konstatuji, že padl návrh pana poslance Krampery - procedurální návrh na přerušení tohoto bodu. Prosím tedy pana poslance Kramperu, který se hlásí, dříve než o jeho návrhu nechám hlasovat.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, po poradě klubu svůj návrh stahuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Beru na vědomí stažení tohoto návrhu. V tomto případě jsem uzavřel obecnou rozpravu, ale jsem povinen nabídnout, nikoli si vynutit, závěrečná slova navrhovatele a předkladatele. Táži se tedy navrhovatele, zda si přeje promluvit. Ano, přeje, uděluji tedy slovo poslanci Jičínskému.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, nemyslím si, že by úkolem rozpravy v prvním čtení měla být velmi detailní analýza jednotlivých ustanovení návrhu a snaha řešit všechny sporné problémy, které při takovémto návrhu se nutně objeví. Bylo by divné, kdyby mohl být podán v takovéto věci návrh, který by se setkal s obecnou podporou. Proto nebudu odpovídat na jednotlivé připomínky nebo jednotlivé pochybnosti, ale chci zaujmout jisté celkové obecné stanovisko, upozornit na některé nepřesnosti, které tu zazněly, ale které je přece jen třeba retrifikovat, aby nevznikaly špatné závěry.
Kolega Kudláček hovořil o tom, že v Portugalsku referendum není. Není to pravda, ústava zná referendum. Jeho předmětem mohou být otázky značného národního zájmu, vyloučeny jsou rozpočtové ...
Předseda PSP Miloš Zeman: Kolegové, prosím, abyste věnovali klid a pozornost profesoru Jičínskému. Až vy budete stát nad řečnickým pultem, budete chtít totéž od druhých.
Poslanec Zdeněk Jičínský: ... daňové a finanční otázky. Je nutná předběžná kontrola ústavnosti a zákonnosti návrhu na referendum. Návrhy, které jsou odmítnuty, nemohou se během jednoho volebního období opakovat. Stejně tak je referendum ústavním institutem i v ústavě lucemburské.
Jednomu z kolegů ze SPR-RSČ, který hovořil o tom, že jsme tu referendum neměli, bych chtěl opravit jeho znalosti. Na podzim 1992 jsme tu referendum měli. Jenomže tehdejší strany vládní koalice upřely občanům právo tohoto institutu využít. Referendum umožňovalo rozhodování o tom, zda si občané přejí nebo nepřejí další existenci společného státu. Proto jsem hovořil o tom, že byla tehdy znehodnocena občanská důstojnost lidí žijících v tomto státě.
Kolega Kudláček uvedl ve své zpravodajské zprávě příliš mnoho otázek, které se týkají celých jednotlivých konceptů platné Ústavy České republiky. Kdybychom je měli učinit předmětem této rozpravy, bylo by nezbytné, aby každý měl před sebou stenografický záznam jeho vystoupení, abychom si mohli i připravit dokumentaci a o jednotlivých návrzích hovořit. Nemyslím si, že to je předmětem prvého čtení. I většina jeho kritických poznámek nebyla podle mého soudu toho druhu, že by nemohly být předmětem návrhu ke změně předlohy, kterou se zabýváme.
Jestli má být okruh otázek referenda vymezen tak nebo onak, je samozřejmě předmětem legitimní diskuse. Stejně jako je předmětem legitimní diskuse. kdo a za jakých podmínek má právo referendum navrhnout. Proto jsem i hovořil o tom, že v této souvislosti je třeba domýšlet, jak se bude vyvíjet vztah obou komor, který v ústavě je jistým způsobem fixován. Jestliže máme a doufám, že časem i tato Poslanecká sněmovna nějaký zákon o referendu přijme, potom je třeba promyslet, jakou roli v něm mají mít obě komory, resp. jejich členové, protože daný ústavní rámec tuto roli vymezuje značně rozdílně.
Stejně tak lze samozřejmě hovořit o tom, jestli navrhovaný počet poslanců - dvě pětiny - je příliš velký nebo příliš malý. V diskusi na tuto otázku se ukázaly rozdílnosti v přístupu. Osobně si myslím, a pan kolega Kudláček nepochybně si je vědom toho, že jestliže by se oněch osmdesát poslanců rozhodlo vyvinout tuto iniciativu vypsáním referenda, že pak to není otázka, která skončí jenom tím, že referendum bude nebo nebude nebo že dopadne tak nebo onak. S tím jsou přece spojeny určité politické souvislosti, politické důsledky. Buď si jsou jisti, že pro to podporu získají, nebo ne. Pokud ji nezískají, zřejmě jejich politická váha se oslabí. čili si nemyslím, že tu hrozí nějaké nebezpečí zneužívání referenda.
Ale říkám, otázky, jaké počty poslanců mají navrhovat, nebo zda mají nebo nemají být do těchto iniciativ vtaženi i senátoři, to jsou otázky legitimní, ale o nich lze jednat v průběhu podrobné diskuse.
Nemyslím si, že to jsou pochybnosti tohoto druhu, aby Poslanecká sněmovna z těchto důvodů tento návrh odmítla. Chápu kritické poznámky kolegů z klubu KSČM, ale chtěl bych říci, že si osobné myslím, že moje kritika jejich návrhů byla korektní a že v tomto směru předmět referenda, který je vymezen v tomto návrhu, je vymezen přesněji než byl vymezen v návrhu jejich. Ale i to samozřejmě je předmětem oprávněné diskuse, protože jestliže až dosud byl k referendu, zejména v řadách vládní koalice, takový odpor, potom je těžké, aby tu mohl být předložen návrh, který se setká s obecnější podporou.
Kolega Kudláček také hovořil o pochybnostech, jestli je vhodné nebo možné z hlediska platné konstrukce ústavy rozlišit různé druhy ústavních zákonů. Nemyslím si, že to je něco, co je proti ústavním tradicím nebo proti ústavním koncepcím, které jsou v různých zemích Evropské unie, které jsem tu uváděl, stanoveny. Vzpomeňte si na diskusi, kde jsem polemizoval svého času s kolegou Maškem z klubu ODA, který kriticky hodnotil to, že naše ústava je nedostatečné rigidní. V tomto smyslu tento návrh umožňuje zvýšit rigiditu určitých ústavních zákonů. Žádné právní problémy nebo pochybnosti, o kterých kolega Kudláček s odvoláním na vládní stanovisko hovořil, tu nejsou. V tomto ohledu je zákon jednoznačný a žádné problémy nebo pochybnosti tohoto druhu s jeho přijetím spojeny být nemohou.
Samozřejmé, že tento zákon by potřeboval ke své konkretizaci prováděcí zákon, kde by řada pojmů byla podrobněji vysvětlena, ale to je pochopitelné a to nikdo nemůže považovat za vadu tohoto zákona.
Nakonec mi dovolte ještě jednu obecnější poznámku. Jestliže jsem připomínal současnou situaci a dával jsem k zamyšlení její vážnost, tak ne proto, že bych si myslel, že teď je doba pro to, abychom rychle uváděli do chodu jedno referendum za druhým. Ale hovořil jsem o tom proto, že si myslím, že je doba, aby i poslanci stran vládní koalice, zejména ODS, ale i ODA, která v této věci měla velmi odmítavý postoj k referendu, zvážili, a tady to říkám ne jako opoziční poslanec, protože jako opoziční poslanec bych se mohl radovat z toho, že vaše politické strany ztrácejí vliv, ale já se přiznám, že jako občana této země, který má zájem na tom, aby ústavní instituce neztrácely důvěryhodnost občanů, že mám z tohoto vašeho postoje obavy. Jestliže k vašemu ústavnímu dluhu, že jste nebyli s to za 4 roky realizovat chybějící instituty ústavy, ale nyní v diskusi vystoupí jenom poslanci opozice, vážení, nemyslím si, že tím dáváte občanům pozitivní znamení. Je mně líto, že kolega Uhde odešel, ale mám pocit, že někteří z vás stále mají představu, že žijete ve věži ze slonové kosti. Já si myslím, že tomu tak není, ale nebylo by dobře, aby nárazy byly příliš prudké. Naše demokracie zdaleka není dost zakotvena.
Lituji, že jste ve vztahu k tomuto zákonu tak projevili nevůli zajímat se tím, co je pro občany důležité.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Táži se poslance Kudláčka, zda si jako zpravodaj před hlasováním přeje vystoupit?
Poslanec Libor Kudláček: Opravdu velmi krátce, dámy a pánové. Ke třem z mnoha protiargumentů, které tu zazněly, protože jestli v něčem souhlasím s panem poslancem Jičínským, tak v tom, že může jít skutečně o diskusi nekonečnou, protože vychází - zdá se - opravdu z rozdílných pozic, z rozdílných zabarvení výkladů ústavních článků. Já bych si velmi přál, aby diskuse byla co nejvěcnější a co nejblíže tomu, co skutečně ústava obsahuje a jaká je a já se domnívám, že je dobrá.
Komparativní argument téměř statistické povahy, že jsem se zmýlil v mezinárodním srovnání a že totiž jsem omylem uvedl, že dva státy, Lucembursko a Portugalsko, referendum nemají, zatímco podle slov pana kolegy Jičínského mají, pokud jsem se zmýlil, tak jenom v tom, že jsem vycházel možná z podkladu, který - přiznávám - je zřejmě zhruba jeden rok starý. Pokud mezi tím došlo ke změně a v Portugalsku a v Lucembursku referendum nějakým způsobem zavedeno bylo, pak stahuji tento svůj argument, nicméně se nedomnívám, že by měl povahu právě té myšky, která způsobí, že řepa je vytažena, že se závaží zvrhne na druhou stranu.
Na argumentaci, kterou jsem v mezinárodním srovnání uvedl, to vůbec nic nemění, že totiž ve všech zemích, z jejichž právního řádu jsem měl možnost čerpat podklady pro svoji dokumentaci, je skutečně referendum nástrojem podstatně přesněji a vyváženěji upraveným, pokud již v nich existuje než je v návrhu, který zde byl podán.
Druhý argument, že v mé zpravodajské zprávě byl obsažen komplex argumentů a otázek položených vůči navrhovatelům, mám to za zcela přirozené a také si myslím a už jsem to i řekl, že by to byla velmi dlouhá diskuse. Samo o sobě mi to nepřipadá jako argument proti mému návrhu na zamítnutí, totiž to, že je možné diskutovat o každé věcné povaze jednotlivých ustanovení, to je pravda. Já jsem jenom uvedl přehled argumentů, které proti jednotlivým věcným ustanovením vznáším a domnívám se, že kdyby diskuse dospěla ke konci, a věřím, že by převážily argumenty moje, pak by zákon byl velmi vyprázdněný a to už podle mého názoru smysl nemá.
Poslední poznámka. Koalice nebo opozice a výzva, která tady zazněla. Souhlasím s tím, že by nebylo správné, kdyby jakákoliv koalice ignorovala hlas voličů. Jsem přesvědčen, že zákony a tím více tak silné zákony jako zákony ústavní mají sloužit i k takovým věcem jako je ochrana menšiny před zvůlí většiny. Mám za to, že tomu tak má být, ale i naopak, že takové zákony, které vycházejí z ustanovení, která jsou v ústavě obsažena, mají sloužit i k ochraně většiny před zlou zvůlí menšiny. To je ten věčný spor. Já se domnívám, že odpolitizovaná politická odbarvená pravidla v ústavě jsou právě od toho, aby takové záruky občanům této země poskytovala, ať je v této chvíli v koalici nebo u vlády a opozici kdokoliv a ať je jeho politický dres jakýkoliv.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kudláčkovi. Tím jsme uzavřeli všechna potřebná vystoupení. V diskusi padl jediný návrh, a to právě návrh pana poslance Kudláčka, a to na zamítnutí tohoto návrhu zákona. O tomto návrhu dám nyní hlasovat.
Je zde požadavek na odhlášení? Předpokládám, že ano. Proto vás, kolegové, odhlašuji. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali svými hlasovacími kartami. Budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí s návrhem pana poslance Kudláčka na zamítnutí návrhu zákona o referendu.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh na zamítnutí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 65 skončilo nepřijetím návrhu na zamítnutí, když pro návrh ze 180 poslanců se vyslovilo 86 a proti bylo 93.
Z toho vyplývá, že jsme povinni hlasovat o návrhu na přikázání výboru na projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Pan poslanec Svoboda.
Poslanec Václav Svoboda: Žádám o přikázání výboru zahraničnímu.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, o těchto dvou návrzích budeme samozřejmě hlasovat odděleně. Je zde ještě nějaký výbor, který projevuje zájem? Hlásí se paní poslankyně Orgoníková.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, navrhuji, aby se tento zákon projednával ještě ve výboru petičním.
Předseda PSP Miloš Zeman: Předpokládám, že další návrhy už nejsou. Ne. Nechám hlasovat o návrzích v tom pořadí, v jakém byly formulovány.
Nejdříve budeme hlasovat o návrhu organizačního výboru na přikázání tohoto návrhu zákona ústavně právnímu výboru. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 66 skončilo přijetím tohoto návrhu, když se pro něj vyslovilo 135 ze 180 přítomných a 7 bylo proti.
Dále budeme hlasovat o návrhu pana poslance Svobody na přikázání i zahraničnímu výboru. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 67 skončilo nepřijetím tohoto návrhu, když z 180 přítomných bylo 74 pro, 71 proti, 35 nehlasovalo.
Poslední hlasovatelný návrh je návrh paní poslankyně Orgoníkové na přikázání tohoto zákona i výboru petičnímu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 68 skončilo nepřijetím tohoto návrhu, když ze 180 přítomných bylo 81 pro a 68 proti.
Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání pouze ústavně právnímu výboru.
Kolegyně a kolegové, zavázal jsem se, že dnes skončíme nejpozději v 17,00 hodin. Sliby se mají dodržovat. Proto mi dovolte ukončit dnešní jednání, popřát vám hezký víkend a v úterý ve 14.00 hodin na shledanou.
(Schůze byla přerušena v 16.35 hodin.)