Základní instituce těchto mocí představují zpravidla stupňovitý systém tvorby rozhodnutí, kterážto podléhá zpravidla mechanismu kontroly, jak v rámci určité vnitřní hierarchie uspořádání poměrů jednotlivých mocí, tak v rámci vnější vzájemné kontroly těchto mocí. Smyslem tohoto uspořádání, které není žádným našim vynálezem, není žádným naším specifikem, myslím, že je přinejmenším od dob anglického parlamentarismu nebo otců americké ústavy, celkem známou věcí, že smyslem je zabránit tomu, aby kterýkoliv jedinec, kterákoliv nějak orientovaná, politicky orientovaná skupina mohla vykonávat svoji vlastní vůli nad státem bez mandátu, bez kontroly, bez pravidel a bez sankcí za jejich nedodržování.
Celý tento systém je pak v souladu s také nikoliv novou zkušeností, že totiž nejúčinnějším způsobem, jak podobné cíle a nároky zajistit, je výkon jednotlivých mocí zprostředkovaným způsobem, totiž prostřednictvím zvláštních institucí jako je parlament, jako je vláda, jako je soustava nezávislých soudů, tedy institucí, které vykonávají vůli lidu odvozeně prostřednictvím principů soustavy mandátů, které jsou jim k tomu udělovány. To je jeden ze základních principů celé naší ústavnosti. Doufám, že mi prominete tento obšírnější vstup.
Mám ale za to, že jde skutečně o principiální teze, jimiž je třeba poměřovat každý další vklad do mechanismů naší ústavy a zde předkládaný návrh zákona představuje vklad do mechanismů naší ústavy.
Z těch totiž vyplývá, že princip referenda od těch vůdčích principů naší ústavnosti principu odlišného není sice vyloučen - myslím, že je dokonce v jistém smyslu předjímán - ale že by jeho konkrétní využití nemělo vybočovat ze základního rámce Ústavy a že by měl sloužit k řešení (pokud vůbec) velmi úzkého okruhu otázek, a že by se tak nemělo dít v nějaké snadné kontrapozici vůči mechanismu demokratického rozhodování ústavních institucí, a že tyto nároky jsou splnitelné jen velmi přesnou a velmi přísnou formulací podmínek pro uspořádání takové akce, podmínek svojí podstatou spíše výjimečných a mimořádných. A to už nemluvím vůbec o samotné náročnosti takové akce, její nákladnosti atd., což je argument nepochybně vedlejší, ale nezanedbatelný.
Já se domnívám, že předložený návrh zákona tyto nároky v plném rozsahu nesplňuje, a to z následujících důvodů. Především je tady ponechán příliš široký prostor pro otázky a témata, při nichž lze za podmínek poměrně volně formulovaných spustit mechanismus přímého všelidového hlasování. Já teď ani tak nemám na mysli principiálně to, zdali očekáváme či nikoliv příliš časté faktické opakování referenda, ani neříkám, že navrhovatelé něco takového chtějí vyvolat (to říkám proto, že navrhovatelé v důvodové zprávě argumentují, že nepředpokládají častou frekvenci referenda), ale jde jisté spíše o to, že ustanovení zákona toto časté konání fakticky umožňují, a to právě svým širokým prostorem, daným především volností tématu. Návrh totiž předjímá například možnost vyhlásit referendum o návrhu zákona, aniž by se jakkoli přesněji specifikovalo, o jaký okruh otázek má jít. Myslím, že za takovou specifikaci nelze považovat, že nemůže jít o změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu, už proto, že tento pojem sám o sobě není nijak specifikován ani v Ústavě, ani v návrhu zákona, jak ostatně uvádí i vláda ve svém stanovisku.
Dovolte mi na tomto místě připomenout jeden z možných paradoxů, který bych si dovolil položit navrhovatelům v podobě otázky. Máme chápat toto ustanovení tak, že je možné např. vyhlásit referendum o zákonu o referendu, či o některé z částí zákona o referendu? Pak bychom si mohli dobře představit situaci, kdy bude vyhlášeno referendum, které se týká právě pasáže, v níž se omezuje působnost nebo rozsah témat, která lze v referendu vystavit. Docela by mě zajímala odpověď na takto formulovanou otázku.
Druhým rozměrem toho, co jsem nazval příliš širokým prostorem, jsou potom podmínky pro vyhlášení referenda. Tento návrh sice na rozdíl od předchozího návrhu komunistických poslanců (ten ale zase úžeji vymezoval možný předmět referenda) nepočítá s lidovou iniciativou pro vyhlášení referenda, stanoví však poměrně nízkou hladinu kvóra pro vyhlášení referenda 80 či v některých případech 67 hlasů ve sněmovně je počet, který nezávisle na tom, co si kdo myslí o současné povaze vlády a opozice, umožňuje poměrně snadné spuštění procesu, vedoucího k uspořádání referenda. Námitkou tady může být, že to není obecně vzato nijak extrémně nízký počet např. v mezinárodním srovnání, o kterém pan kolega Jičínský hovořil.
Skutečností ale je, že právě kombinace příliš širokého okruhu otázek a příslušného kvóra potřebných hlasů ve sněmovně vytváří z předloženého návrhu zákona onen příliš široký prostor pro uplatnění tak mimořádného institutu.
A tady už mohu přejít ke druhé otázce, kterou je třeba si klást, totiž - jaká je úprava referenda v zemích, jejichž právní řád lze s naším právním řádem nějak srovnávat, a tedy především zemí evropských. Pan poslanec Jičínský už něco podobného učinil.
Nehledě na to, že některé evropské státy nemají referendum upraveno vůbec (podle mých informací či lépe řečeno podle informací Parlamentního institutu jsou to státy jako je Belgie, Portugalsko či Lucembursko), nehledě na to, že jiné státy, jako je Německo, mají pouze obligatorní referendum dané pevným vymezením předmětu (tam se může hlasovat pouze o zákonu o členění území), v řadě dalších zemí sice existuje institut tzv. fakultativního referenda, tj. takového, které lze vyhlásit po určité iniciaci parlamentem či jinými orgány státu nebo dokonce na základě lidové iniciativy, většinou je však tato možnost ohraničena buď přísnějšími podmínkami pro platnost takové iniciativy, jako je to např. ve Finsku, Maďarsku, Polsku, Británii, kde je potřeba souhlasu přinejmenším většiny parlamentu nebo je iniciace spuštěna buď výlučně mocí výkonnou (v Řecku) nebo je iniciace kombinovaná, jako je to ve Španělsku či Francii, se souhlasem parlamentu. I v těch několika zemích, kde je iniciace referenda umožněna kvóry nižšími než je parlamentní většina nebo jiným způsobem, je zase často přísněji upraven okruh otázek a právních účinků referenda. Tak např. v Itálii lze vedle ratifikace mezinárodních smluv hlasovat o prominutí trestu a dále už jen o zrušení, nikoli schválení
Předseda PSP Miloš Zeman: Pardon, pane poslanče, nelekněte se (předseda zvoní). Vycházím z analogie s panem poslancem Dostálem, který se leknul. Prosím o klid! Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Libor Kudláček: Pane předsedo, v tomto parlamentě není analogií. Nelekl jsem se, možná proto, že jste mne upozornil.
Je určitě možné vést další mezinárodní komparace a dokonce vybírat dílčí argumenty pro i proti, nelze však celkový komplex pravidel pro uspořádání referenda ve většině zemí přehlédnout. Opakuji, že nejčastěji jsou totiž bud prostřednictvím přísnějších hranic pro spuštění referenda nebo užším vymezením předmětu než navrhují sociálně demokratičtí poslanci, vymezena pravidla, která poskytují cetkově užší prostor pro vyhlášení referenda. Při pojetí zvoleném navrhovateli není příliš obtížné si představit takřka permanentní konflikt mezi vládou a opozicí, která sice nemůže prosadit nějaký návrh zákona, může však k němu vcelku snadno prosadit konání referenda. Mohlo by se tak paradoxně dít právě i v otázkách méně významných než jsou ty, které autoři návrhu dost vágně nazvali "změnami podstatných náležitostí".
Třetí okruh otázek navazuje také na základní téma slučitelnosti předloženého návrhu zákona s našimi ústavními principy, a já tady do něj zahrnuji některé další prvky, ve kterých návrh skupiny poslanců podle mého názoru vybočuje z rámce i ducha Ústavy. Zmíním tady tři z problematických ustanovení.
Především v čl. 6 návrhu zákona se uvádí, že v případě rozporu mezi ústavním zákonem, schváleným nebo potvrzeným v referendu a jinými ústavními zákony se postupuje podle zákona schváleného nebo potvrzeného v referendu. Tato hierarchizace ústavních zákonů je velmi sporná. Tento princip není v Ústavě naznačen. Nakonec, jak uvádí i stanovisko vlády, nejsou tady nijak nejasnosti, které by důsledky uplatnění tohoto prvku přinesly, vyřešeny. Nic na tomto názoru nemění protiargumentace, kterou přednesl pan kolega Jičínský.
Dále se v tomtéž článku zavádí postup pro případ změny či zrušení ústavního zákona schváleného nebo potvrzeného v referendu s tím, že se tak může stát až přijetím nového ústavního zákona v následujícím volebním období, což je jisté možné, k tomuto přijetí se však vyžaduje souhlas dvoutřetinové většiny všech poslanců a dvoutřetinové většiny přítomných senátorů. Tím se zavádí nový typ kvóra, který Ústava nezná, navíc typ ještě přísnější než ty, které Ústava vymezuje, např. pro vyhlášení válečného stavu, souhlas s pobytem cizích vojsk či pro ústavní zákony.
A konečné třetí námitkou tohoto druhu je skutečnost, že z celého procesu spuštění referenda je zcela vyloučena druhá komora Parlamentu. S tímto názorem již pan kolega Jičínský polemizoval. Já to mám za vážný nedostatek, navíc nedostatek i vůči logice samotného návrhu, jak jsem se ho alespoň snažil pochopit.
I tato skutečnost posiluje dojem, že návrh zákona má, nebo alespoň může skutečně sloužit k vytvoření příliš širokého prostoru, který se vkládá pro možnost iniciace referenda. Takřka libovolné otázce pro relativně malou skupinu pouze jedné z komor Parlamentu, a to ještě té, která je z povahy svého vzniku politicky méně stabilní, totiž Poslanecké sněmovně. K věcné kritice návrhu zákona připojím ještě jednu jeho část, a to tu, kterou se navrhuje zavést nový institut tzv. poradního referenda. Tento institut je zde skutečně formulován velmi neurčitě. Návrh zákona totiž v článku 8 říká, že je možné jej použít ke zjištění stanoviska občanů, cituji: "v určité otázce vnitřní nebo zahraniční politiky státu." Tak významný akt by jistě neměl být spojen s tak nejasným okruhem otázek pro své použití. Poslední princip, který považuji za důležité změnit se týká lidové zákonné iniciativy. Chci tedy jenom připomenout, že tímto způsobem (zvonění) - děkuji, doufám, že se lekli ostatní. Tímto způsobem se navrhuje zavést zcela nový institut, právo předkládat zákony peticí nejméně 350 000 občanů, který v ústavě není předjímán vůbec, ačkoliv ústava řeší otázku zákonodárné iniciativy poměrné rozsáhle a tuto pravomoc poskytuje nejenom členům zákonodárného sboru a vládě, ale i zastupitelství vyšších územních samosprávných celků. Tento okruh navrhovatelů podle mého názoru poskytuje sám o sobě dostatečně široké pole pro uplatnění takového práva.
Dámy a pánové, všechny výše uvedené problémy, které by byly podle mého názoru spojeny s přijetím a uplatňováním předloženého návrhu zákona, stejně jako další, o kterých se tady nezmiňuji, a které jsou obsaženy ve stanovisku vlády v tisku č. 149/1, považuji za velmi podstatné. Nemohu zároveň ignorovat ani politický kontext doby, ve které je návrh předkládán, kdy se lze důvodně obávat, že onen příliš široký prostor, který jsem tady popisovat, spolu s neurčitými pravidly a ústavními novotvary může sloužit jako příliš snadná cesta k neúměrným komplikacím důležitých rozhodnutí, která z povahy věci přísluší institucím zastupitelské demokracie, vysokým politickým i ekonomickým nákladům, které by toto stálo, a které mohou ve svém důsledku poškozovat a znevažovat zastupitelské instituce a výkon jejich moci, která je v souladu s naším ústavním pořádkem. Potvrdil to i pan kolega zástupce navrhovatele pan poslanec Jičínský, když se při zdůvodnění svého návrhu zmínil o tom, že právě v dnešní době jakoby politicky nejisté by mělo něco podobného platit aktuálněji než jindy, kdy je více načase uchýlit se k rozhodování způsobů bližším institutu lidového hlasování. Domnívám se, že to je falešný úhel pohledu, že jde o to, jaká pravidla budou platit, jak může být vymezen předmět konání referenda, pokud vůbec, a jak mají být vymezeny pravidla pro taková konání a omezeny možnosti jeho zneužití. To je podstatné. Není podstatné chovat se tak, že jestliže se nám doba zdá nejistá, budeme se na více věcí ptát více lidí. To není možné a od zastupitelského sboru by to bylo velmi neodpovědné touto logikou se vést při hlasování o návrhu zákona o referendu. Ale především z těch důvodů, o kterých jsem se zmiňoval s souvislosti s ústavním souladem návrhu zákona, doporučuji Sněmovně, aby návrh ústavního zákona o lidovém hlasování, neboli referendu, o lidové zákonodárné iniciativě, který v tisku č. 149 projednáváme, byl sněmovnou zamítnut. Tento návrh tedy podávám. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kudláčkovi a otevírám obecnou část rozpravy. Chci potěšit ty, kteří očekávají živou a zajímavou diskusi, sdělením že, do rozpravy je v této době asi 10 přihlášek. Jako první uděluji slovo panu poslanci Loukotovi, připraví se pan poslanec Zajíc.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedo, dámy a pánové, chci se vyslovit k právě projednávanému bodu, tedy poslaneckému návrhu ústavního zákona o tzv. referendu. Sám za sebe mohu prohlásit, že tento návrh zákona v postatě vítám. Nejenom proto, že s ním počítá Ústava ČR ve své článku 2 odst. 2, ale především proto, že si prostě myslím, že tento zákon o referendu zde již dávno měl být. Předpokládám, že pokud by bylo uplatněno referendum např. při rozpadu Československa, dopadlo by všechno jinak. A tak bych mohl postupovat od jedné důležité skutečnosti ke druhé až do dnešního dne, kdy se stává přijetí tohoto zákona doslova nutností. Ano, mám na mysli vstup naší vlasti do Severoatlantické aliance a přidružení ČR do Evropské unie. Ale např. i vyšší územní správní celky, které příslovečně klepou na dveře a kde si myslím, že by občané rovněž mohli přímo rozhodnout např. o tom, na kolik celků a případně s jakými kompetencemi se bude dělit jejich vlast. Nyní však k samotnému návrhu ústavního zákona vedenému pod sněmovním tiskem č. 149. V článku 1 odst. 1) postrádám třeba některé, podle mého názoru důležité předměty referenda a stejnou výtku mám i k odst. 2) stejného článku. V článku 2 mě poněkud udivuje, jakým způsobem předkladatel předpokládá vyhlášení referenda. Totéž se týká článku 3, 4, a 8. Oproti tomu plně souhlasím s částí druhou nazvanou Lidová zákonodárná iniciativa. V úvodu svého vystoupení...
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím skupinku poslanců, kterou se neodvažuji nazvat frakcí, aby svoji živou a hlasitou diskusi přenesla na chodby kuloáru. Pokračujte pane poslanče.
Poslanec Milan Loukota: V úvodu svého vystoupení jsem prohlásil, že tento návrh ústavního zákona v postatě vítám. Proto jej podpořím k postoupení do druhého čtení a případně v podrobné rozpravě přednesu konkrétní pozměňující návrhy. Pane předsedo, současně si dovoluji přednést procedurální návrh, aby právě teď v této chvíli, byla přerušena schůze sněmovny s tím, že budeme pokračovat v úterý 20. května ve 14.00 hodin. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji a vzhledem k tomu, že o procedurálním návrhu dám hlasovat neprodleně, ale současně vyjdu z toho, že je zapotřebí dát šanci Těm poslancům, kteří si přejí hlasovat, prosím, aby služba dala znamení, takovým tím bimbáním a svolala poslance do sněmovny. Aniž bych vás chtěl, drahé kolegyně a drazí kolegové, jakkoliv ovlivňovat při vašem hlasování o procedurálním návrhu, sděluji vám, že náš program má 75 bodů a že tohoto času jsme z nich projednali přibližně 20. Opakuji, naprosto vás neovlivňuji. Byl zde podán procedurální návrh, je zde požadavek, abych vás odhlásil, tomuto požadavku rád vyhovím. Jeden z poslanců republikánské strany, myslím, že to byl pan poslanec Milan Loukota, navrhl, aby naše jednání bylo přerušeno do úterý 14.00 hodin. Táži se pana poslance Loukoty, zda jsem ho interpretoval správné. Pan poslanec souhlasně kývá.
Zahajuji tedy hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem pana poslance Loukoty, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti?
Konstatuji, že hlasování poř. č. 64 skončilo nepřijetím tohoto návrhu, když ze 157 přítomných pro něj hlasovalo 57 a proti bylo 83.
To mi umožňuje, abych demokraticky nechal pokračovat v další diskusi pana poslance Zajíce, prosím, aby se připravil pan poslanec Václav Svoboda. (Zvoní.)
Poslanec Petr Zajíc: Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k návrhu zákona o referendu. Mohl bych poprosit o klid.
Předseda PSP Miloš Zeman: (Zvoní.) Ano, já velice rád ještě jednou zazvoním a znovu prosím živě diskutující poslance, aby, nemohou-li potlačit nutkání k této diskusi, opustili zasedací síň. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Petr Zajíc: Děkuji. Přiznávám se vám, ještě před necelými osmi lety, tedy krátce po listopadových událostech, by mé nikdy nenapadlo, že nastane doba, kdy se budeme doprošovat vlády o právo občanů, o jejich právo podílet se na vývoji a budoucnosti své vlastní země.. Inu vláda věcí tvých se bohužel nedostavila, místo ní se ve vedení země usadil kabinet oportunisticko-bolševických úředníků, kteří v prvé řadě hájí své vlastní zájmy před zájmy národa a svých voličů. Zrovna v dnešních dnech se setkáváme s různými výsledky působení Pitharto-Klausova vládnoucího spolku v čele státu, s výsledky, které vypovídají o všeobecném katastrofálním stavu země. To, co do nedávna polistopadová nastupující moc s Československou republikou nestihla ani její mateřská předchůdkyně za období celých čtyřiceti let. Považte sami. Rozbití Masarykovy Československé republiky, téměř úplné rozkradení státního majetku, otevřená cesta k příchodu sudetských Němců na území zbytku republiky atd. atd. A ani se snad nemusím zmiňovat, co tato vláda a tento prezident zamýšlejí se stávající Českou republikou provést v nastávajícím období, to znamená dotáhnout své dílo do hořkého totálního konce. Dámy a pánové, před námi leží návrh ústavního zákona o lidovém hlasování, tedy zakotvení referenda v Ústavě České republiky. Dá se to také říci jinak. Budeme hlasovat o právu našich voličů rozhodovat o svém osudu, o své budoucnosti, a životě svých potomků a své země. Násilné rozbití Československé republiky je ukázkovým příkladem toho, jak tato vláda přistupuje k otázkám práva, demokracie a vůle lidu. Směšné jsou její výmluvy o tom, že občané již o osudu republiky rozhodli v parlamentních volbách tím, že volili vládnoucí strany. Volba ODS ani HZDS, volba Klause ani Mečiara, těchto dvou pánů, kteří zastupovali vládnoucí menšinu, nebyla volbou o rozpadu Československé republiky. Nutno zdůraznit předvolební sliby tehdy ještě ministra Klause, z jehož úst vedle populistických lží nevyšlo nic, co by naznačovalo konec republiky. On moc dobře věděl proč. S takovýmito názory by u občanů jistě neuspěl, však ti by s ním rázně zametli, a možná, že by se jeho ODS nedostala ani přes pětiprocentní hranici. To samé se opakuje i dnes, když se tatáž vláda omluvila bývalým sudetským Němcům a snaží se o urychlení opětovného rozdělení Evropy na dva bloky. To znamená zahnat Českou republiku pod vliv mocensky rostoucího Německa, ať již prostřednictvím NATO či EU.
Dámy a pánové, než budete hlasovat o zákonu o referendu, uvědomte si prosím, kdo vás do těchto lavic posadil a udělil vám poslanecký mandát. Uvědomte si, koho zde zastupujeme, a co od nás očekává. Kdo jiný by měl o osudu země rozhodovat, když ne samotní občané. Nezapomínejte, že referendum je podstatou a základem skutečné demokracie. Už dost takových výmluv, že referendum je drahé a tak podobně. Ne referendum, ale vláda a Senát stojí hodně. Poslanecký klub SPR-RSČ podpoří a zároveň se pokusí pozměnit návrh poslanců české demokracie a to zejména v článku I, odst. 2. Nemyslíme si, že by mělo být odňato právo občanům rozhodovat o veřejných příjmech a výdajích a o působení České republiky v mezinárodních organizacích a podobně. Právě toto patří také do referenda. Přesto jsme však odhodláni podpořit referendum jako takové a přenést ho tak do ústavního pořádku České republiky. Referendum totiž není institucí zbytečnou, ale nutnou, zvláště v této tragické době. Na otázku referendum ano či ne, odpovídám ano. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Zajícovi, uděluji slovo panu poslanci Václavu Svobodovi, připraví se paní poslankyně Taťána Jirousová.
Poslanec Václav Svoboda: Pane předsedo, dámy a pánové, tak jako zpravodaj pokládal některé otázky předkladateli i já a začnu jednou otázkou pro zpravodaje a i otázkou pro vládu, která vyslovila rešerši k předloženému zákonu:
Proč jste si proboha neprostudovali dva dokumenty. Jeden z nich citoval pan profesor Jičínský, je to rezoluce Rady Evropy č. 1121 z 23. dubna, a druhý, tzv. dílčí monitorovací zpráva Rady Evropy o České republice, ve které se mimo jiné upozorňuje na nedostatek referenda v naší ústavě, jako vážný nedostatek České republiky pro její zařazení mezi evropské nebo západoevropské státy.
Proto považuji za dosti užitečné vrátit se k rezoluci č. 1121 Rady Evropy, na které jsem měl to štěstí se podílet a kde jsme, spolu s dalšími poslanci několika pozměňujícími návrhy věci upravili tak, jak byly Radou Evropy přijaty. Přečtu jenom několik bodů, k čemu Parlamentní shromáždění Rady Evropy vyzývá členské státy.
Parlamentní shromáždění rady Evropy vyzývá členské státy:
1. Ke zlepšení jejich systému zastupitelské demokracie, udržením rovnováhy mezi odpovědným výkonem politické moci a rolí občanů v procesu rozhodování. Bez takové rovnováhy mizí důvěra v zastupitelský systém.
Nepřipomíná vám to něco v této republice, dámy a pánové?
2. Vyzývá členské státy, aby měly na zřeteli všechna témata vhodná k předložení v referendu, s výjimkou těch, která zpochybňují universální a nedotknutelné hodnoty jako jsou lidská práva, definovaná ve Všeobecné deklaraci lidských práv nebo v Evropské konvenci o ochraně lidských práv a základních svobod a základní hodnoty demokracie obecné a parlamentní demokracie především.
3. Aby vzali v úvahu rozdíly, které je třeba činit mezi tématy vhodnými pro referendum, jehož výsledek je závazný a tématy vhodnými pro referendum, jehož výsledek opravňuje politické vůdce k vylepšení svých programů a rozhodnutí.
4. Aby učinili opatření, umožňující referendum o zrušení existujících zákonů a stejně tak referendum nabízející volbu mezi různými možnosti.
5. Aby uvažovali o pravidlech, která by zabezpečovala občanům řádnou informovanost o všech záležitostech, týkajících se referenda, a také zabezpečili, aby otázky a návrhy byly formulovány zcela jednoznačně.
6. Aby limitovali počet témat v jednom referendu, které se má uskutečnit tentýž den, aby tak ujasnili debatu o dokumentech předložených ke hlasování a pomohli tak občanům dospět k rozhodnutí, vytvořit mechanizmy odpovědné za realizaci těchto pravidel a zaručili nezávislost takovýchto orgánů.
7. Aby vytvořili pravidla prevence proti zneužití referenda.
To je přesně to, co návrh zákona, který pan profesor Jičínský předkládá, činí. Proto vás jako Parlament, který je řádným členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy žádám, abyste podpořili tento ústavní zákon a splnili tak morální povinnost České republiky, kterou nám tato rezoluce ukládá.
Text rezoluce je ostatně k dispozici již i v češtině, aby k ní měli přístup všichni poslanci a ústavní činitelé. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Svobodovi. Uděluji slovo paní poslankyni Jirousové, připraví se pan poslanec Krampera.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, můj diskusní příspěvek nebo rozprava by byla stejná, jako tady řekl pan kolega Svoboda, takže se s tím jedině mohu ztotožnit. Jen bych dodala, že při jednání právní komise Parlamentního shromáždění Rady Evropy byla projednávána také informace o monitorování Rady Evropy, která navštívila Českou republiku. Zpráva této komise uvádí jako jeden z nedostatků chybějící zákon o referendu. Protože moje strana se hlásí k demokratickým principům v rozhodování a je poučena svými minulými zkušenostmi, klub KSČM se jednoznačně staví za přijetí zákona o referendu, což dokumentoval i předložením návrhu zákona o referendu předsedou klubu Vojtěchem Filipem na minulé schůzi. Tento návrh nebyl přijat absencí podpory sociálně demokratických poslanců. Přesto ale klub KSČM podpoří iniciativu sociální demokracie a bude hlasovat pro postoupení návrhu zákona do druhého čtení. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Jirousové. Uděluji slovo panu poslanci Kramperovi, připraví se pan poslanec Matulka.
Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dnes před Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR stojí velmi zásadní a důležitý předklad návrhu ústavního zákona o lidovém hlasování, referendu a lidové zákonodárné iniciativě.
Referendum ke všem zásadním a důležitým otázkám, jako např. vstup ČR do NATO či Evropské unie, které se přímo dotýkají života každého občana České republiky, považuje SPR-RSČ za zásadní způsob přímé demokracie a práva každého občana. Jestli můžeme současný stav v České republice vůbec slovy demokracie pojmenovat. Referendum dává každému občanu právo o svém osudu a osudu svých blízkých přímo spolurozhodovat. Lidové hlasování patří v mnoha zemích Evropy k zásadním pojmům a právům občanů Lidová zákonodárná iniciativa neboli petice pochopitelně také.
Tvrzení současné vládní garnitury vzešlé z polistopadového podvodu, která tvrdí, že občané České republiky nejsou kvalifikováni zodpovědně v zásadních otázkách existence a orientace České republiky tímto způsobem spolurozhodovat, je zcela zcestné a nepřijatelné. Na druhé straně ze strany současné vlády je zcela pochopitelné.
Vládnoucí úzká mocenská elita v žádném případě nechce připustit možnost své spoluodpovědnosti za současnou devastaci a postupnou likvidaci České republiky. Proto taková panická hrůza z možného uzákonění všelidového hlasování, čímž by konečně došlo ke skutečnému a pravdivému vyjádření občanů České republiky k současné skutečnosti, kterou už nelze zadržovat ve zmanipulovaných a cenzurovaných sdělovacích prostředcích, které by ukončilo zhoubné plány vládnoucích dobrodruhů na postupnou likvidaci České republiky jako samostatného státu. Naši spoluobčané nejsou žádné nesvéprávné uskupení a jsou plně schopni zodpovědně rozhodovat.
Stálo by i za posouzení v současné situaci zavést lidové hlasování v záležitostech místní problematiky, jako je tak závažná a zásadní otázka chystané privatizace pražského vodovodu či výstavby dálnice přes pražská sídliště Petrovice-Měcholupy a dalších obdobných, pro občany velmi nebezpečných plánů.
Referendum má mnoho pozitivních dopadů, které mohou přímo ovlivnit a zastavit všechny nezodpovědné a špatné kroky jakékoli vlády. Referendum může být i tím nejlepším nástrojem proti případné korupci úzké vládnoucí skupiny. Může zvrátit silou vůle národa i ty nejvyšší úplatky a zachovat národu historický, kulturní i ekonomický odkaz našich předků. Může zabránit vydrancování naší již tak vykradené země.
SPR-RSČ z těchto závažných důvodů zcela jednoznačně návrh zákona o lidovém hlasování bude podporovat, ale z hlediska velké opatrnosti předkladatele pana prof. Jičínského, kterému nelze upřít dobrou vůli, je ovšem jeho návrh velice úzce zaměřený a zdaleka nezahrnuje všechny oblasti, které by mohlo, lépe řečeno mělo, lidové hlasování obsahovat. Proto bude nutné ve druhém čtení podat pozměňovací návrhy, zvláště k čl. 1 odst. 2. Musím zároveň připomenout, že v tak uznávané demokratické zemi, jakou jistě Švýcarsko je, funguje princip lidového hlasování po celá dlouhá léta ke spokojenosti všech občanů Švýcarské konfederace. Děkuji za pozornost.
Na závěr vznáším návrh na přerušení tohoto bodu a na jeho pokračování v úterý od 14.00 hodin. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, mohl bych sice formalisticky namítat, že váš návrh je nehlasovatelný, protože o témže návrhu jsme hlasovali před několika minutami, ale uznávám, že se změnily výchozí podmínky, zhruba zvící 15 minut.
Poslanec Zdeněk Krampera: Já jsem se spletl. Přerušení bodu.
Předseda PSP Miloš Zeman: Dobře, takže nám dovolíte, abychom pokračovali v rozpravě a nenutíte mě z procedurálních důvodů, abych již nyní nechal hlasovat o vašem návrhu. Velice vám děkuji za pochopení a budeme tedy pokračovat v diskusi, k níž se ostatně přihlásil pan poslanec Matulka. Za ním se připraví pan poslanec Šmucr.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové - kdybyste mi laskavě věnovali pozornost. (Značný hluk v sále.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím všechny kolegy, aby věnovali pozornost panu poslanci. Jednou tady budou stát také a budou mít týž zájem. Prosím o klid.
Poslanec Dalibor Matulka: Když se před nedávnem projednával náš návrh, tedy návrh klubu KSČM, ústavního zákona o referendu, dostalo se nám od ČSSD, konkrétně od kolegy prof. Jičínského, mnoha kritických slov. Kdybych si chtěl hrát na nejmoudřejšího z moudrých a dal si tu práci a chtěl nyní najít na návrhu kolegy Jičínského a jeho kolegů nějaké vady na kráse, asi by se mi to podařilo. (Opět hluk v sále.)