Místopředseda PSP Jan Kasal: To byla interpelace pana poslance Jana
Vika. Odpoví ministr vnitra Jan Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Pane poslanče, já vás i tentokrát zklamu a na vaši otázku odpovím pouze velice obecně, protože jsem vázán předpisy, zákonem, a nemohu svévolně ani na půdě Poslanecké sněmovny, zvláště při veřejném zasedání, toto porušovat.
Co se týče odposlechů poslance Nováka, na ten fakt, který byl zveřejněn i ve sdělovacích prostředcích jsem reagoval tím, že jsem nechal celou věc velice pečlivé přešetřit, velmi mnoho času a energie jsem věnoval i na odpověď pana poslance Dostála, který byl s touto odpovědí nespokojen a chtěl ji projednávat dnes ráno v bodu interpelace na neveřejném zasedání jako nesouhlas s touto odpovědí. Upozornil jsem jej na to, že věc je označena jako přísně tajná a že používání operativní techniky Policií je jedna z nejzávažnějších a nejutajovanějších věcí a že ani při uzavřeném zasedání před Poslaneckou sněmovnu nebudu a nejsem povinen o této věci vypovídat. Nabídl jsem mu řešení, že by komise pro kontrolu nasazování operativní techniky Policií České republiky mohla tento případ projednat na svém zasedání i za přítomnosti pana poslance Dostála. Pan poslanec Dostál s tímto postupem svolil. Myslím, že na příští týden je svolána schůze a causa se bude velice pečlivé projednávat. Výbor je zastoupen, myslím, všemi politickými stranami, pokud se nemýlím. Pokud ano, omlouvám se. Rozhodně ne jen koaličními politickými stranami, a rozhodně bude věc velice pečlivé prošetřovat.
Co se týče vašeho dotazu, zda je v současné době odposloucháván některý z ústavních činitelů mohu říci, že nikdo, ani ministr vnitra není oprávněn sdělovat, zda je či není někdo odposloucháván. Důvod, proč to není možné říci: V případě, že odposlech je povolen - může být povolen pouze krajským soudcem, není na libovůli Policie, zda může někoho odposlouchávat nebo ne, musí mít k tomu svolení soudce a musí být splněny velice náročné podmínky, které jsou popsány v zákoně o Policii České republiky. Důvod, proč není možné říci to, zda je někdo odposloucháván, je zřejmý.
Když bych vám řekl, že v konkrétním případě třeba někdo odposloucháván není s tím, že výsledek sdělit není možné, nebylo by nic jednoduššího než odvodit skutečný stav. Na tento dotaz nemohu odpovědět jinak, než že neodpovím.
Z vašeho podnětu mohu nechat prošetřit nějaký konkrétní případ a sněmovně sdělit, zda Policie postupovala v souladu s předpisy či nikoliv. Vy jste žádný takový konkrétní případ neuvedl.
Co se týče odposlechu bývalého poslance pana Nováka, po prošetření jsem sám vnitřně ubezpečen o tom, že Policie v souladu se zákony postupovala.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Rumlovi. Pan poslanec Vik využije svého práva a vystoupí s doplňující otázkou či komentářem.
Poslanec Jan Vik: Chtěl bych sdělit, pane ministře, že jste mě svou odpovědí rozhodně nezklamal. O konkrétních případech si povíme příště, až na to bude více času.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Nyní prosím pana poslance Milana Loukotu. Připomínám, že ministr obrany Miloslav Výborný je omluven, protože je na zahraniční služební cestě. Pan poslanec Loukota přesto hodlá vystoupit i s tím, že mu nebude v tuto chvíli odpovězeno. Je to jeho právo.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající, postačí mi, když ministr Výborný odpoví na mou ústní interpelaci písemně ve stanovené lhůtě.
Pane ministře, všechny armády světa mají pro případ válečného konfliktu jisté zásoby pohonných hmot a maziv. Předpokládám, že Armáda ČR není v tomto směru výjimkou.
Především mě zajímá, jaké zásoby PHM má naše armáda k dispozici, a to jak pozemní vojsko, tak i letectvo.
Je pravdivá zpráva, která proběhla tiskem, že PHM je tak málo, že nestačí ani k pokrytí potřeb spojených s výcvikem?
Chci se vás dále dotázat na kvalitu PHM. I zde čerpám z informace v tisku, kdy bylo zveřejněno, že např. letecké palivo obsahuje jakési mikroorganismy. Je i tato informace pravdivá? Pokud ano, byly tyto mikroorganismy, které tím, že ucpaly palivové filtry, příčinou jedné z loňských leteckých katastrof?
Pan ministr není bohužel přítomen, dovolím si ale předpokládat, že jeho chlácholivou odpověď znám již předem. Proto položím hned doplňující otázky: Pane ministře, proč bylo zhruba před 14 dny naváženo letecké palivo cisternovými automobily ze SRN? Kdo a proč tuto transakci nařídil a na kolik nás, tedy daňové poplatníky, vyšla?
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Loukotovi. Odpovědi se v tuto chvíli nedočká, protože pan ministr Výborný je mimo území České republiky.
Budeme pokračovat v interpelacích. Prosím pana poslance Šmucra, aby vystoupil se svou interpelací ve věci střelnice v Úkovicích, která směřuje na pana ministra Jana Rumla.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že se v této záležitosti objevily nové skutečnosti obsahující mnoho údajů, jsem nucen, vzhledem k nedostatku času, obrátit se na pana ministra písemnou formou.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Šmucrovi. Omlouvám se poslancům SPR-RSČ, že budu komentovat. Písemná forma interpelací je možná, je v souladu s naším jednacím řádem. Rozumím tomu tak, že pan poslanec Šmucr této záležitosti využije.
V tuto chvíli prosím pana poslance Sládka, aby vystoupil se svou ústní interpelací, která bude směřovat na ministra kultury Jaromíra Talíře.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že není nutné, aby předsedající schůze poučoval poslance republikánské strany o jednacím řádu.
Ministerstvo kultury zaregistrovalo v r. 1991 jako samostatný právní subjekt českou provincii Řádu bratří domu panny Marie v Jeruzalémě, který je znám spíše jako Rád německých rytířů, i přesto, že v České republice neměl žádného řádného člena.. Zákon o církvi přitom stanoví, že nový subjekt musí mít nejméně 3 členy. Řád požaduje po vládě vydání 138 položek různých nemovitostí na Olomoucku, Bruntálsku, Opavsku. Jde mimo jiné hrady Bouzov, Sovinec a o lázně Karlova Studánka. Navíc byl majetek Řádu německých rytířů po porážce nacistického Německa odňat na základě Benešových dekretů ze zcela jasných a prokazatelných důvodů kolaborace Řádu německých rytířů s nacistickým režimem a jeho pohlaváry.
Proto na vás vznáším pane ministře, zcela zásadní otázku a konkrétní otázku, zda v tomto případě nejde již přímo o prolomení dekretů prezidenta Beneše a tím narušení právního řádu v České republice.
Místopředseda PSP Jan Kasal: V tuto chvíli vystoupí ministr kultury Jaromír Talíř, který odpoví na tuto interpelaci
Ministr kultury ČR Jaromír Talíř: Pane předsedající, pane poslanče, vaše otázka měla dvě části. První se týkala registrace řádu, který je znám pod označením Německý řád nebo Řád německých rytířů a jehož oficiální název je Řád bratří domu pany Marie v Jeruzalémě.
Musím říci, že se jedná o řádně evidovanou organizační jednotku římsko-katolické církve, že se jedná o českou právnickou osobu na území České republiky, která zde existovala již před rokem 1938 a podle kanonického práva nebyla nikdy její kontinuita přerušena. Proto nebylo třeba žádné nové registrace. Z hlediska majetko-právních nároků je tedy irelevantní otázka počtu členů tohoto řádu.
K druhé části, zda při zvažování o vydání tohoto majetku - jak zde uvedl ve své odpovědi premiér české vlády - o jeho vydání rozhodnuto nebylo, pouze jsou shromažďovány podklady pro to, aby mohl být příslušný majetek řádně zmapován a předložen k rozhodnutí příslušné instituci, kterou je vláda. Dále k tomu musím říci, že jsme velice pečlivě zkoumali, zda je splněna podmínka usnesení vlády, která hovoří o tom, že tato církevní právnická osoba musí prokázat, že tento majetek vlastnila ještě po 25. únoru 1948, aby tak nemohlo dojít k prolomení této restituční hranice.
Máme zde k dispozici posudek z Ústavu státu a práva akademie věd, který se vyjádřil jasně v tomto smyslu, nicméně bylo zde hovořeno o tom, že probíhá soudní proces, jehož úkolem je rozhodnout určovací žalobou, zda se na tento řád vztahovaly dekrety prezidenta Beneše č. 12 či nikoliv.
Nebudu hovořit o rozsudku první instance, který není dosud právoplatný, bylo proti němu podáno odvolání a bude probíhat řízení v dalším stupni, nicméně je v konsekvenci se stanoviskem Ústavu státu a práva. To znamená, odpovídám na vaší interpelaci, že nedošlo k prolomení restituční hranice 25.února 1948.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Jaromíru Talířovi. Chce pan poslanec Stádek využít svého práva? Nechce.
Prosím tedy, aby vystoupil pan poslanec Gongol se svou interpelací na ministra Vladimíra Dlouhého ve věci legislativního programu vlády.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, o tom, že tvrzení vlády, že vše vyřeší trh, dostává své trhliny, svědčí i to, že v legislativním programu vlády si vláda sama stanovila, že v měsíci březnu předloží svůj, tzv. "energetický program české vlády".
S určitou lehkou ironií bych mohl říci, že se konečně vracíme na zem. Každá vyspělá země plánuje svůj makrostrukturální rozvoj, plánují i firmy, ale i nadnárodní společnosti. Myslím si, pane ministře, že se oba shodneme v názoru, že energetika je zrovna takovou oblastí, která plánování - a abych vás příliš nedráždil, tak řeknu - dlouhodobý program potřebuje.
Paliva a energetika dříve měly své ministerstvo a tak vím, že do roku 1989 byl přesně zpracován energetický program, který řešil nejen výstavbu nových elektráren, včetně používaných medií, tzn. atomových, spalovacích s odsířením, ale i vodních a přečerpávacích. V tomto programu našla své místo i kapacita teplárenských zdrojů pro hustě zastavěná centra, tedy velká města. To vše dnes neexistuje a přece víme, že právě v tomto oboru je nutný alespoň deseti až patnáctiletý předstih. Např. Temelín se začal stavět v roce 1986 a podle vámi několikrát posunutého termínu, značně vyrábět elektřinu až v roce 2000.
Stejně dlouhou perspektivu však potřebují i doly, pokud by měly tyto elektrárny zásobovat uhlím.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, prosím, abyste dokončil větu.
Poslanec Jaroslav Gongol: Ptám se tedy, pane ministře, kdy konečně předložíte ten vámi tak často signalizovaný energetický program a splníte úkol, který si tato vláda sama dala?
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Gongolovi, omlouvám se mu, že jsem ho musel upozornit na čas, bohužel jednací řád mne k tomu zavazuje. Nedodržel jste čas, přetáhl jste, ale protože jsem dnes samá tolerance, tak jsem vyhověl i vám. Slovo má pan ministr Dlouhý.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, paní a pánové, především bych chtěl dnes říci jednu technickou připomínku - otázka energetické politiky, jak je přesné v Programovém prohlášení specifikována, není součástí legislativních kroků vlády byt v této energetické politice, jak o ní budu hovořit, se navrhují též některé legislativní kroky, ale ne do plánu vlády na letošní rok, ale do plánu vlády na další léta - především novela energetického zákona č. 222 z roku 1994 a některé další. Ale bez ohledu na to, že je to něco trochu jiného, než bylo signalizováno v popisu interpelace, dovolte mi, abych odpověděl na vaši otázku.
Především bych chtěl zdůraznit, že současný vládní termín odevzdání energetické politiky je dne 15. 5. nikoliv 15. 3. Chci vás současně informovat o tom, že tato energetická politika je již ve skutečnosti hotová. V současné době probíhají ještě diskuse s poměrně širokými okruhy zainteresovaných účastníků. Jako příklad mohu uvést rozsáhlou několika hodinovou diskusi s generálními řediteli některých uhelných společností, s generálním ředitelem Českých energetických závodů, Transgazu, některých distribučních společností za přítomnosti generálního sekretáře Svazu průmyslu a dopravy, která proběhla u nás na ministerstvu minulý pátek. Budu hovořit i s představiteli ekologů, s ministrem životního prostředí, s občanskými iniciativami.
Z tohoto důvodu, že chci mít energetickou politiku takto prodiskutovanou, předpokládám, že ji odevzdám do vlády s mírným zdržením zhruba asi 10 dnů.
Nyní mi dovolte, abych - neobjednal jsem si ji, ale byla zde někde připravena zřejmě v zákulisí - vás informoval, že skutečně tato energetická politika obsahuje všechny základní věci, které by měla mít moderní tržní ekonomika k dispozici. Souhlasím s vámi, že to, co je rozhodující je respektování specifika, kterou energetika a energie mají, nemožnost skladování, velmi dlouhý investiční cyklus, nutnost rozhodování se o řadě otázek s mnohaletým předstihem, specifické otázky financování a další.
Víte jistě stejně dobře jako já, že řada uhelných společností v současné době stojí před přehodnocením svých investičních záměrů, které budou mít konkrétní dopady pro jejich těžbu až třeba po deseti až patnácti letech. Ale víte, pane poslanče, pokud se o to podrobněji zajímáte, stejně dobře jako já, že v tom je skryta jedna z nejcitlivějších politických otázek, alespoň v mém vidění vůbec. Je to otázka otevření diskuse o posunu některých ekologických limitů těžby v Severních Čechách. Já tento příklad uvádím proto, ne že bych chtěl, aby tyto ekologické limity těžby byly posunuty, naopak, ale uvádím to proto, že je to velmi závažná věc a uvádím to jako důkaz komplikovanosti.
Energetická politika vyjde jednak z dosavadního hodnocení v průběhu transformace energetického sektoru a musím připomenout, že energetickou politiku máme schválenou v r. 1992 s tím, že pojmenuje to, co bylo uděláno, a to, co uděláno nebylo, a problémy, které vidíme do budoucna. Za základní považuji ovšem dokončení transformace energetického sektoru před rozhodnutím vůbec o modelu konkurenčního uspořádání. Energetika je sektor hospodářství, který se vyznačuje alespoň v některých oblastech přirozeným monopolem, který je nutno regulovat určitým modelem. Rozhodli jsme se, že nabídneme ze dvou modelů, jeden z nich má zažitý anglický název Single Buyer, tedy jeden kupující. Druhý, který má už český ekvivalent, lepší sjednaný přístup třetích stran, tzn. v podstatě státem kontrolované základní distribuční sítě a dobře definovaných podmínek, za kterých může jeden každý i navzájem si konkurující výrobce elektřiny a do určité míry plynu, může potom dávat energii a stát v přenosové soustavě bude zajišťovat přenos za dobře definovaných podmínek. Je kolem toho celá řada dalších věcí, souvisejících s dispečinkem a dalšími skutečnostmi. Od toho se bude potom odvíjet představa, jakým způsobem bude při očekávaném vývoji poptávky zajišťována dodávka elektřiny a plynu. To potom bude determinovat poptávku po základních energetických zdrojích, a to je další věc, kterou řešíme v navrhované energetické politice, kde na základě očekávaného cenového vývoje děláme určité odhady toho, jaká asi bude poptávka po elektřině vyráběné zjednodušeně řečeno z uhlí, z jádra, tedy uranu a z dalších zdrojů. Myslíme si, že i zde se stát musí k této otázce nějak postavit. Chci rovnou říci, že v energetické politice je takový návrh, že vycházíme z toho, že uhlí je jedinou základní strategickou surovinou, kterou dlouhodobě Česká republika disponuje, a to znamená, že se můžeme této základní strategické suroviny jen tak vzdát. Ale implikuje to již otevřeně diskusi o ekologických limitech těžby v Severních Čechách, implikuje to otázku, zda jsme ochotni v naší obchodní politice přijmout ochranu domácího trhu, nebo ne, a implikuje to celou řadu dalších velmi citlivých složitých otázek.
V závěru v této oblasti jsou potom odvinuty představy, jak bude pokračovat útlum a jeho financování. Na rozdíl od toho, jak to bylo v minulosti do energetické politiky zahrnujeme ropu a ropné produkty, protože tak je to všude ve světě. Samozřejmě je tam i odpovídající kapitola věnovaná teplu a změněné legislativě. Chci vás ujistit, vážený pane poslanče, že této otázce věnuji prioritní pozornost a že již některé zodpovědné orgány a příslušné instituce a podniky mají předcházející verze energetické politiky k dispozici a ty diskuse probíhají. Dále vás chci ujistit, že to bude jiná energetická politika, než ta, kterou jsme znali do roku 1989. Stejná specifika budou uznávána dnes, jako tehdy, ale ten přístup, jak jsem již popsal, je opačný. Je od určení konkurenčního modelu, tržních podmínek při regulaci přirozeného monopolu, představě o vývoji cen a rozhodnutí státu, že chce ponechat určitou část závislou na uhlí jako jediné základní strategické surovině. Teprve z toho se potom bude opravdu odvíjet poptávka po základních palivoenergetických zdrojích a teprve z toho potom vzejde závěr, kolik elektřiny bude Česká republika vyrábět z uhlí, kolik bude vyrábět z jaderného paliva a z dalších zdrojů. Nicméně musím znovu zdůraznit, že energetická politika je již na světě a v nejkratší možné době bude předložena vládě k projednání a mám představu, že samozřejmě i Poslanecké sněmovně. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Vladimíru Dlouhému, ptám se pana poslance Gongola, zdali hodlá vystoupit. Je tomu tak, takže má minutu na to, aby doplnil otázku, či řekl komentář. Prosím.
Poslanec Jaroslav Gongol: Musím upozornit pana ministra, že jsem vycházel z legislativního plánu vlády, kdy v měsíci březnu je uveden program energetické politiky české vlády. To je jenom slovíčkaření, beru ujištění, že program nebo politika je na světě, byl bych rád, kdybych dostal co nejdříve písemné znění, a jsem rád, že reaguje i na otázku teplárenství, zejména zásobování teplem velkých měst. Pokud jsem mohl takto pochopit vyjádření, že se jedná o program, který teplárenství obsahuje. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Gongolovi, pan ministr Dlouhý nehodlá vystoupit, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Zdeněk Krampera, který hodlá interpelovat ministra Vladimíra Dlouhého ve věci ztrátových průmyslových podniků.
Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, z velkých průmyslových podniků bylo v loňském roce 37 % ztrátových. Hospodářský výsledek průmyslových organizací v České republice se v loňském roce snížil o 40 % ve srovnání s rokem 1995. Vyplývá to z údajů Ministerstva průmyslu a obchodu. Znepokojivé na loňském vývoji je i to, že tvorba zisku se snižovala v průběhu celého roku. Počet ziskových organizací se za celý loňský rok snížil o 7 %. Jejich kladný hospodářský výsledek meziročně klesl o 17,7 mld. Kč, tedy o 19 %. Na druhé straně vzrostl počet ztrátových organizací o 11 % a jejich ztráta vzrostla zhruba o třetinu. V českém průmyslu se zvyšují platební problémy. Závazky po lhůtě splatnosti dosáhly 82,2 mld. Kč s meziročním zvýšení o 5,5 %. Prvotní platební neschopnost vzrostla na 27 mld. Kč o téměř 17 %. Výše uvedené skutečnosti jsou velmi závažné a zcela jednoznačně potvrzují, že současný hluboký propad celého hospodářství v České republice nelze napravit souborem opatření, který nazýváte balíčkem opatření, ale hlavně změnou a výměnou celého zkorumpovaného a prohnilého vládního systému. Proto se vás, pane ministře, na závěr ptám, zdali se vůbec závažnosti celé prohlubující se společensko-politicko-ekonomické krize uvědomujete, cítíte osobní zodpovědnost za současný kritický stav průmyslové výroby a jaké vyvodíte vy sám důsledky? Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kramperovi, měl to načasováno přesně na 2 minuty, takže díky, že jsem nemusel upozorňovat, protože si rozvrhl svoji řeč tak, abych ho nemusel upozorňovat. Nyní prosím pana ministra Dlouhého, aby odpověděl na tuto interpelaci.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové, rád odpovím na tuto interpelaci. Začnu tím, že zaprvé jsem rád, pane poslanče, že studujete materiály, které naše ministerstvo publikuje, neboť všechna tato čísla, která jste uvedl, jsou v našich materiálech uvedena a je z nich čerpáno. Za druhé doufám, vážený pane poslanče, že když nic jiného, alespoň oceníte, že Ministerstvo průmyslu a obchodu tato data pravidelně sleduje, publikuje, nezakrývá, dává k dispozici a diskutuje. Materiál týkající se této otázky, který vychází ze zhodnocení finanční situace podniků a vůbec celkového vývoje českého průmyslu za celý rok 1996 a první zhodnocení, samozřejmě ne tak bohaté jako za celý rok 1996, neboť ta čísla zatím nejsou plně k dispozici, ale první zhodnocení I. čtvrtletí r. 1997, tak toto nyní předkládáme poradě ministrů k diskusi. Dovolte mi, abych při této příležitosti alespoň ve prospěch pracovníků Ministerstva průmyslu a obchodu, 666, toho 667. nepočítám, to jsem já, ale těch 666 lidí bych si dovolil označit ne za prohnilé a zkorumpované, ale za lidi, kteří se poctivě snaží popsat stav českého průmyslu a dokazují to v objektivních analýzách, které publikují.
Měl jsem připraveno pár čísel, ale vy jste je v podstatě citoval. Ano, ta čísla odpovídají tabulkám, které jsou u těch analýz k dispozici, jenom musím upozornit, že je velmi obtížná diskuse, kterou v materiálu neděláme, o konkrétním vývoji ztrátovosti v konkrétním jednom každém podniku, neboť to podléhá dnes zákonné ochraně individuálních dat a není to možno diskutovat.
Dovolte mi, než přejdu k závěru vaší otázky, abych se krátce zmínil o příčinách narůstání počtu ztráty průmyslových podniků. Za prvé musím říci, že to neznamená, že by celý resort českého průmyslu vykazovat ztrátu. Někdy, když teď začneme mluvit o ztrátovosti, tak to může implikovat zcela katastrofickou situaci a taková není. Ale je pravda, že v souladu s tím, co jste řekl, došlo ke snížení ziskovosti, ke snížení hospodářského výsledku a ke zvýšení počtu ztrátových podniků v českém průmyslu v loňském roce.
Chci připomenout ještě jeden fakt, který nechci říci, že by byl dobrý, ale i tento nepříznivý vývoj strukturálně nejde úplně zcela neočekávaným směrem. I to zpomalení třeba v prvním kvartále tohoto roku vidíme nyní v odvětví surovin, energetiky, těžby, zatímco vezmeme-li čistý zpracovatelský průmysl, tak je zhruba na nule za první kvartál a očistíme-li to od sezónních dat, tak dokonce slabě vzrůstá. Je to mnohem méně, než to bylo loni a mnohem méně, než jsme čekali a než bychom si přáli.
Chci zdůraznit následující hlavní příčiny:
a) Pokles tempa růstu ekonomiky obecné, zčásti je to dáno externími faktory, ale především je to dáno interními důvody.
b) Pokles dynamiky průmyslové produkce. Ten je jednak dán poklesem růstu ekonomiky jako celku, ale jistě můžeme najít i vnitřní příčiny uvnitř průmyslového sektoru. V důsledku snižování podílu přidané hodnoty na výrobě ani tato přidaná hodnota, což je ten základní ukazatel, který bychom chtěli sledovat, neroste ani tím sníženým tempem, jak roste výroba. Souvisí to jednak se změnou struktury produkce a také s růstem nakupovaných průmyslových služeb. Dochází k odčerpávání vytvořené přidané hodnoty z průmyslového sektoru do sektoru služeb, i obchodních, a může to bohužel souviset i s chováním reálných vlastníků, - to slovo "reálných" bych tady dal do uvozovek, - jejichž zájmem je realizovat zisk mimo výrobní podnik ve vlastní prospěch.
c) Třetím důvodem je narůstající podkapitalizace průmyslových podniků. Vedle stagnace nebo dokonce mírného poklesu provozního hospodářského výsledku v řadě podniků v roce 1996 rostou úroky, vlastně nákladové úroky, mohu-li to tak říci, takovým způsobem, že je stále více podniků nedokáže překompenzovat vytvořeným ziskem z výroby. Dochází tak k vyššímu odčerpávání vytvořené přidané hodnoty především do bankovního sektoru.
d) Vlastníci průmyslových podniků si nekladou za cíl akumulovat kapitál. Při analýzách lze vysledovat i tendence mezi vlastníky průmyslových podniků, že upřednostňují jiné podnikatelské cíle, než je akumulace kapitálu a vlastní investice do výrobní základny. Tím se pro ně vlastně ztrácí poslední důvod, proč by podnikali podle kritéria maximalizace zisku. Totiž transfer vytvořené hodnoty cestou zdaněného zisku je obecně vždy nevýhodnější, než transfer cestou nákladů, ale s tím důsledkem, že nedochází právě k tomu, co bychom si přáli - k akumulaci kapitálu, k investicím, k tomu, co vlastně potom je generátorem hospodářského růstu.
Chtěl bych zde uvést jenom některé náměty na systémová opatření ve prospěch zlepšení finanční situace podniků. Legislativní opatření z balíčku, který vy odsuzujete, já jej považuji za určitě důležitý a dobrý krok vlády především proto, že dostává do hospodářské politiky vlády skutečnosti, které jsem tam postrádal a řada z nás je tam postrádala, ať se to týká zlepšení činnosti obchodních soudů, kriminalizace účelového neplacení dodavatelům, zkreslování účetních dat a dalších věcí.
Novela zákona o dani z příjmů vedoucí ke snížení sazby daně, ke zvýšení odpisů starých pohledávek, možnost odpisu pohledávek podniků zahraničního obchodu se zeměmi postiženými válkou a embargem atd., to jsou opatření, která by mohla poněkud odlehčit finanční situaci v podniku. Zahrnujeme sem i některé restrukturalizační projekty, které naše ministerstvo připravuje, byť se domnívám, že je nutno k nim přistupovat velmi opatrně.
S tím souvisí i další opatření na podporu exportu. Ale hlavně zde vidím základní systémové změny, ke kterým musí dojít. Vidím zde především opatření, která povedou k dosažení efektivnější struktury vlastnictví, přilákání skutečného, ne prvního vlastníka vzešlého z privatizace, ale skutečného, dlouhodobě orientovaného vlastníka, vlastníka, který se neorientuje na okamžitý transfer finančních prostředků ve svůj prospěch, ale na třeba nulovou dividendu po několik let, ale na dlouhodobý výnos v dnešní restrukturalizaci a zvýšení efektivnosti podniku, který vlastní.
Na závěr se, vážený pane poslanče, nemohu samozřejmě vyhnout emotivní části vaši interpelace v závěru, byť si myslím, že i v této otázce jsem se v minulých dnech několikrát jednoznačně vyjádřil. Hospodářská politika nepřivedla českou ekonomiku do krize. Naše ekonomika není v krizi, ale hospodářská politika je na určitém a poměrně významném rozcestí. Je naší povinností na ni reagovat a reagujeme na ni změnou hospodářské politiky. Součástí této reakce je i reflexe a ohlédnutí se zpět, - v tom s vámi souhlasím, - a schopnost popsat chyby a umět se s nimi vyrovnat. Nemyslím si, a je to můj jednoznačný názor, že odpovědnost za celou širokou škálu příčin zpomalení hospodářského a průmyslového růstu a nárůstu deficitu obchodní bilance je spojena pouze s kompetencemi Ministerstva průmyslu a obchodu, ale je spojena s celou řadou dalších kompetencí řady dalších úřadů. Z tohoto důvodu se domnívám, že primérní odpovědnost nese vláda jako celek, byť svého dílu odpovědnosti se v žádném případě vzdávat nehodlám, naopak, myslím, že jsem o tom hovořil jednoznačně a jsem připraven o tom jednoznačně hovořit i nadále a podle toho i jednat. Děkuji.