3. den schůze (15. května 1997)
Přítomno:192 poslanců
(Schůze zahájena v 9.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, zahajuji třetí jednací den 11. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečné vítám.
Prosím, abyste se přihlásili hlasovacími kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.
Dosud jsme projednali prvních devět bodů schváleného pořadu a projednávání 10. bodu jsme přerušili.
Nyní přistoupíme k projednávání 71. bodu pořadu, což jsou
11.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace poslanců
Po ukončení tohoto bodu budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu 10. vládního návrhu zákona o oceňování majetku.
Na pořadu jednání 11. schůze .Poslanecké sněmovny jsou předloženy 4 odpovědi na vznesené interpelace, s nimiž poslankyně a poslanci nejsou spokojeni a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Přistoupíme k projednávání těchto odpovědí.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Pavla Dostála ve věci státního hradu Bouzov. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 181. Otevírám k této interpelaci rozpravu.
Do rozpravy se hlásí poslanec Pavel Dostál. Uděluji mu slovo.
Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážený pane předsedo vlády, ve své odpovědi na mou interpelaci jste uvedl:
Mohu vás ujistit, že mám zájem na tom, aby do seznamu daného majetku nebyly zařazeny nemovitosti, jejichž vydání by nebylo správně doloženo.
Právě kvůli této větě a kvůli tomu, co se dělo kolem návrhu vydání některých nemovitostí Rádu německých rytířů bych chtěl dnes mluvit a vyslovit svou nespokojenost.
Pane premiére, vy i pan místopředseda vlády ministr zahraničí Zieleniec, když se v této sněmovně probírala česko-německá deklarace, jste oba zcela jasně řekli, že Benešovy dekrety jsou záležitostí, kterou nikdy nedovolíme zpochybnit. Myslím, že návrh na vydání Bouzova, Sovince, zámku v Bruntále, nebo lázní Karlova Studánka jsou zpochybněním Benešových dekretů. Jsou také vypuštěním džina z láhve, neboť si dovedu dobře představit, jak mnozí sudetští Němci po vydání těchto nemovitostí začnou žádat české soudy o vydání jejich bývalého konfiskovaného majetku.
Vím, že mi jisté odpovíte, že o této celé kauze rozhodne soud, konkrétně je to myslím Obvodní soud na Praze 1, kde němečtí rytíři požádali o vydání těchto nemovitostí. Při tomto soudním procesu se také bude rozhodovat o tom, zda vydání tohoto majetku je nebo není porušením Benešových dekretů, neboť se bude rozhodovat o tom, zda tento řád kolaboroval s nacisty nebo ne.
Jsem ochoten a navíc povinen respektovat rozhodnutí soudu, ale táži se vás, pane premiére, proč česká vláda předjímá toto rozhodnutí nezávislého soudu a proč do seznamu objektů, které mají být vydány německým rytířům, zařadila právě hrad Bouzov, hrad Sovinec, zámek Bruntál a také lázně Karlova Studánka. Proč Ministerstvo kultury, které má podle vaší odpovědi veškeré materiály, které dokladují nárok německých rytířů na tento majetek, se nezajímá o jiné dokumenty, o jiné listinné doklady, podle nichž právě tyto nemovitosti byly konfiskovány v souladu s dekrety prezidenta Beneše.
Dovolte, pane premiére, abych citoval z expertízy pana doktora Jiřího Juroka, CSc., který se právě ve své činnosti zabývá Řádem německých rytířů. Napsal: Poslední předválečný velmistr byl znám nekompromisním němectvím. V roce 1938 se vyslovil za sjednocení Henleinovy sudetoněmecké strany, za spolupráci s ní, schválil nacistický anschlus Rakouska, podporoval protistátní sudetoněmecké povstání v září 1938 - byl to boj o sklad zbraní na zámku Bruntál - a velkou slavnostní mší přivítal nacistická vojska po obsazení československého pohraničí. Představitelé řádu byli připraveni rozvíjet germanizační praxi v českém pohraničí, ve spolupráci s nacisty a s vidinou spojenectví se obraceli na Kondráda Henleina, Hermana Göringa a Adolfa Hitlera - memoranda a dopisy ze 6. 11. 1938, 18. 12. 1938 a 23. 1. 1939. Jestliže se samy řádové sestry nazvaly Henleinovy sestry - petice německých katolíků z 21. 4. 1940 o tom svědčí - jasně to dokladuje kolaboraci s nacistickým Německem.
Znovu ale opakuji, že o tom rozhodne soud. Mně vadí, že Ministerstvo kultury na tomto soudu nezastupuje český stát, ale bohužel zastupuje německé rytíře. Předjímá rozhodnutí soudu a vydává majetek, který je majetkem státním.Několik poznámek k vlastnímu plnění usnesení vlády č. 498 z 25. 9.1996, které se týká podmínek vydávání tohoto majetku.
článek 2, písm. a) říká, že musí jít o nemovitý majetek, který je ve vlastnictví státu. V souvislosti s napadením současného stavu ze strany řádu je vzhledem ke složitosti právního stavu konfiskace majetku sporná, zda se opravdu jedná o majetek, který se nachází ve vlastnictví státu.
Na straně druhé ale řád požaduje převod státního majetku, o kterém zároveň prohlašuje, že jej nepřestal nikdy vlastnit.
článek 2, písm. b) říká, že podmínkou je, aby církve měly tyto pozemky a budovy ve vlastnictví k 25. únoru 1948. Vlastnictví hradu Bouzova řádem k rozhodnému datu je sporné, vzhledem ke konfiskaci řádového majetku v roce 1939, respektive dle Benešových dekretů.
čl. II písm. c) vládního usnesení podmiňuje vydání tohoto majetku tím, že církve se mohou prokázat právní kontinuitou mezi 25. 2. 1948 a 31. 12. 1992. Tedy Řád německých rytířů musí prokázat svou právní kontinuitu. řád byl zrušen 22. 10. 1939. Jeho obnovení po roce 1945 nebylo nikdy doloženo. Po odsunu členů řádu v roce 1947, což dokladuje také spojení tohoto Řádu se Sudetskými Němci, nemá tento Řád na území žádného člena - řeholníka - viz seznam členů Řádu, vydaný v roce 1996 ve Vídni. Svou kontinuitu prokazuje Řád pouze evidenčním listem rejstříku právnických osob dle zákona č. 308/1991 Sb., ze dne 1.1.1994, kde je vložena poznámka Ministerstva kultury, že právní kontinuita nebyla přerušena. Doklady, které by to potvrzovaly, neexistují.
čl. 1 odst. 2 písm. a), do vlastnictví církví se převede: budovy a stavby, které sloužily k duchovním, pastoračním a správním účelům církví. Hrad Bouzov byl v letech 1895 až 1910 přestavěn ze zříceniny původního hradu jako letní sídlo jeho c.k. výsosti arcivévody Evžena, velmistra řádu - zdůrazňuji, že to byl voják, rytíř, nikoliv duchovní - byl rekonstruován za jeho soukromé finance, sloužil jako veřejnosti přístupný objekt, kde byly prezentovány sbírky arcivévody. Rytířská část Řádu byla zrušena k roku 1929. Nikdy nesloužil k duchovním a pastoračním účelům. V obci se totiž nachází fara a kostel, který pro tyto účely sloužil. Nesloužil ani ke správním účelům církve, protože v obci byla státní správa, dnes obecní úřad. Hrad Bouzov, hrad Sovinec a lázně Karlova Studánka nesloužil ani jako obydlí duchovních. K těmto účelům by asi těžce mohl sloužit. Nedovedu si představit, že lázně Karlova Studánka sloužily duchovním, pastoračním a správním účelům německých rytířů. To je nad oblast mého chápání.
Dále čl. 1 odst. 2 písm. c). Budovy, které sloužily k sociální, charitativní, výchovné a vzdělávací činnosti církví a církve jsou připraveny k těmto účelům nemovitosti využívat, to vše za předpokladu, že převodu nebrání závažný veřejný zájem.
To je další podmínka vlády k vydání tohoto majetku. Hrad Bouzov nesloužil k žádnému výše uvedenému cíli a jeho využití pro tyto cíle je prostě nemožné. řád ústy svého pracovníka, pověřeného správou provincie pana Stuchlíka - tedy toho jediného, kdo je jménem Řádu v této zemi oprávněn hovořit - prohlašuje, že Řád hrady a zámky ke své činnosti nepotřebuje, a že o ně požádal na nátlak velmistra z Vídně. Že když budou řádu vydány "nemíní rozhodně do jejich údržby dát ani korunu, protože peníze potřebuje řád na jiné věci, např. vybudování azylového domu pro slepé a hluché". Dále pan farář Stuchlík tvrdí, že "bude muset chodit s kloboukem po obcích a prosit o peníze na údržbu hradů", a "hrady jsou majetkem národa a národ by se měl o ně starat", dodal pan Stuchlík. řekl také jasně v České televizi, že za majetkovými požadavky jsou zahraniční členové řádu a lidé, kteří se kolem nich pohybují. O spojení se sudetoněmeckým landsmanschaftem v dnešní době nejsou pochyby.
Veřejným zájmem je zachování a provozování veřejně přístupné památky. Postoje řádu nedávají žádné záruky, spíše naopak, že k naplnění tohoto veřejného zájmu po převodu majetku dojde. Lze tedy dovodit, že převod majetku na Řád není v žádném případě v souladu s veřejným zájmem, kterým má být vydání majetku podmíněno. Následný prodej hradu Bouzova na neznámý subjekt či zastavení majetku nedávají záruku splnění veřejného zájmu.
Tolik poznámek k tomu, jak je naplňováno usnesení vaší vlády, pane premiére.
Poslední otázka, která souvisí s vydáním těchto nemovitostí, se týká kterak po právní stránce mají být tyto nemovitosti převedeny na církve. Vláda chce při vydání vybraných více než 200 nemovitostí církvím obejít platný zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. Chce totiž zmíněný majetek převést církvím a řádům na základě zákona o velké privatizaci. Týž předpis však jednoznačně stanoví, že ho nelze vztahovat na bývalý církevní majetek.
Zákon totiž doslovně praví, že předmětem tohoto zákona rovněž není majetek, který na stát přešel po únoru, 25. 2. 1948, z vlastnictví církví, řádů, kongregací a náboženských společností. To přece neznamená pouze to, že tento majetek je vyňat z privatizace, ale také to, že tento zákon vůbec nelze použít pro dispozici z bývalými církevními nemovitostmi.,
Podle právníků zákonodárce v roce 1991 zřejmě předpokládal, že osud církevního majetku bude upraven zvláštním zákonem. Privatizační zákon kromě toho výslovně počítá v ustanovení § 1 odst. 3 také s tím, že z předávání do soukromých rukou bude vyňat majetek, který má výlučně patřit státu. Ačkoli příslušný zákon o státním majetku předpokládá i Listina základních práv a svobod, do dnešní doby tento zákon nebyl připraven.
Z výše uvedených důvodů, vážený pane premiére, jsem vyslovil s vaší odpovědí na moji interpelaci nesouhlas a z výše uvedených důvodů žádám, aby tento nesouhlas potvrdila sněmovna svým hlasováním a tak dala jednoznačně najevo, že nesouhlasí s vydáním hradu Bouzova, Sovince a dalšího majetku, který má být německým rytířům vydán. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Dostálovi. Dříve než dojde k řečništi pan premiér Klaus, dovolte, abych oznámil, že páni poslanci Gross a Špidla mají náhradní karty, a to pan poslanec Gross č. 20 a pan poslanec Špidla č. 19, a ještě pro stenozáznam, že jsou také omluveni, jako předcházející dny páni poslanci Výborný, Vacek, Koucký a Štěpová.
Uděluji vám slovo, pane premiére.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane předsedající, budu velmi stručný. Chtěl bych ubezpečit pana poslance Dostála, že vláda nerozhodla o vydání hradu Bouzova a dalších nikomu, vláda to pouze zařadila do svého seznamu a řekla, že se nesmí dopustit žádné individuální chyby jakýmkoliv paušálním schvalováním a že bude každý tento případ posuzovat odděleně.
Dobře znám argumenty, které uvádíte vy, znám též argumenty, které jsou uváděny z druhé strany a já sám si v žádném případě neosobuji právo mezi těmito argumenty rozhodnout. To musí udělat nezávislý soud. Za sebe vám mohu říci, že já bych pro toto nezvedl ruku než bude existovat definitivní rozhodnutí nezávislého soudu. Myslím proto, že je zbytečné kvůli tomu interpelovat. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: O slovo se přihlásil pan poslanec Palas a poté pan poslanec Orel. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Palas: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych se i já vyjádřil k této interpelaci, neboť se mě tato causa bytostně dotýká vzhledem k tomu, že bydlím v okrese Bruntál. Převážná část majetku, který má být navrácen Řádu německých rytířů, se nachází v tomto okrese.
Chtěl bych říci, že sociální demokracie především odmítá toto exekutivní vydávání církevního majetku vzhledem k tomu, že tato sněmovna přijala nedávno usnesení, ve kterém vyzvala vládu, aby byl církevní majetek řešen příslušným zákonem.
Domnívám se, že to, co zde řekl pan premiér, není zcela objektivní, protože mám v ruce dokument Řádu bratři domu panny Marie v Jeruzalémě, který říká, že ve smyslu usnesení vlády České republiky ze dne 9. dubna 1997 č. 211 o převodu vymezeného nemovitého majetku státu do vlastnictví církevních právnických osob vyzývají k vydání tohoto majetku. Jinými slovy, v praxi začalo organizování vydávání tohoto majetku. Tedy že by to měl řešit perspektivně soud, budiž, ale Řád bratři domu panny Marie v Jeruzalémě, dříve německý řád, již organizuje vydávání tohoto majetku, má k dispozici příslušné seznamy.
Nyní mi dovolte říci něco k historii tohoto řádu, protože slova poslance Dostála bývají často zlehčována, že nejsou pravdivá, že nejsou podloženy historickými dokumenty. Já zde mám usnesení Okresní správní komise v Bruntále, která navrhuje ve smyslu § 3, odst. 1 b) a 2, dekretu č. 12 z roku 1945, aby za zrádce a nepřítele Československé republiky byl prohlášen řád německých rytířů vlastnící zemědělský majetek v obvodu zdejší okresní správní komise. Proč to navrhuji? Navrhuji to proto:
1. Protože bylo nesporně zjištěno, že správa zemědělského majetku patřícího Řádu německých rytířů sloužila záměrně a aktivně německému vedení války a nacistickým účelům.
2. Jest rovněž všeobecně známo, že správa tohoto majetku byla vždy a záměrně nepřátelsky namířena proti českému národu, jež snažil se všemi prostředky násilně zgermanizovati.
Konečně nespornou historickou pravdou jest, že Řád německých rytířů býval řádem vojenským, který bezohledným způsobem vyhubil úplně pobaltské Slovany. Všechno zaměstnanectvo řádu do roku 1938 bylo jen německé a velmi aktivně se zúčastnilo budování fašistické strany SDP. Řada vedoucích úředníků řádu byla také již za dob první republiky pro tuto činnost stíhána. Na germanizační činnost školskou vynakládal řád do roku 1938 roční částku větší než milión korun.
Já bych těch argumentů zde mohl přednést celou řadu. V odpovědi na interpelaci poslanci Dostálovi bylo uvedeno, že byl Řád německých rytířů za války perzekvován. Já mám dokumenty jiné. Dovolte mi, abych citoval z deníku Freudenthale Zeitung, ročník 1939, kdy 6. 2. 1939 na str. 4 (mám tu originál i překlad) je uvedeno z jednání mezi komisařem a německým řádem:
Toto jednání se chýlí ke konci. O řešení světské části řádu budeme informovat. To cituji. Pro duchovní a řádové sestry je existence zaručena. Úředníci, zaměstnanci a dělníci německého řádu nemusí mít obavy o své propuštění. Důchody zůstanou zachovány. Tolik citace.
Tím chci říci, že není pravdou, že tento řád byl u nás perzekvován a potlačován nacisty. Ten byl tolerován a v podstatě fungoval celou válku.
Já bych chtěl ubezpečit ctěné kolegy, že nemám nějaké osobní antipatie vůči církvi jako takové. To bych chtěl ubezpečit. Naopak jsem velmi tolerantní k lidem, kteří věří, kteří jsou věřící, ale myslím si, že vydávání majetku řádu německých rytířů opravdu není v pořádku. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy jsou přihlášeni poslanci v pořadí Orel, Šulák a Jičínský, ale o faktickou poznámku poprosil pan poslanec Dostál. Prosím, aby to byla skutečně faktická poznámka, pane kolego.
Poslanec Pavel Dostál: Pane premiére, já bych respektoval váš názor, že nezvednete ruku, až o tom rozhodne soud. Považoval bych to opravdu za korektní, ale, pane premiére, tady je - ukazuji sněmovně - usnesení vlády České republiky z 9. dubna tohoto roku, ve kterém se v bodu 2, 61. 1 ukládá neprodleně zahájit realizaci bezúplatného převodu nemovitostí uvedených v tabulce 3 seznamu, k němuž právo o hospodaření vykonává jimi řízený státní orgán nebo organizace v jejich působnosti na příslušnou církevní právnickou osobu. Pane premiére, pokud to nevíte, tak se to děje. Právní zástupce Řádu německých rytířů paní dr. Knapová objíždí tyto hrady a žádá o vydání s podporou Ministerstva kultury. To je pravda, pane premiére.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec Orel.
Poslanec Jaroslav Orel: Vážení kolegové, já souhlasím s tím, co tu řekl pan premiér, že v této věci musí rozhodnout soud. Jinak to být nemůže. (Poznámky v sále.)
Pane kolego, teď jsem dostal právo hovořit já, jestli dovolíte. Chtěl jsem říci ale jinou věc, která nesouvisí přímo s touto zmíněnou věcí. Já se zdráhám přijmout logiku argumentace pana kolegy Dostála, kterou nám zde svým způsobem vnucuje, že dotyčný řád podporoval nacisty, horoval pro ně a oni ho za to, nevím, snad za odměnu, v momentě, kdy vtrhli do Československa, zrušili. To nemohu přijmout.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec Šulák. Oznamuji vám, že pan poslanec Jiří Novák má náhradní kartu č. 18. Připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, připadá mi, poté, co jsem se dozvěděl o majetkových nárocích Řádu německých rytířů a o postojích naší vlády, že prožívám asi nějaký zlý sen.
Je přece z historie známo, že řád byl vždy nástrojem germanizace na tomto území. Jsou indicie o podílu na rozvracení republiky, jsou indicie o vstřícnosti řádu vůči nacistům. řád nemá prostředky na udržování majetku, který žádá. Domnívám se, že není v zájmu českého národa, aby zde řád v budoucnu působil, čímž by se vytvořila, navrácením toho majetku, taková situace, že by zde působit mohl. Proto se domnívám, že vydání majetku Řádu německých rytířů není z hlediska zájmu tohoto národa žádoucí. Bylo by to výsměchem, ne-li políčkem, do tváře tohoto národa.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosím pana poslance Jičínského, aby se ujal slova. Další písemnou přihlášku do rozpravy nemám, hlásí se pan poslanec Tollner.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, chci seznámit Poslaneckou sněmovnu s tím, že v obcích dotčených těmito záměry vlády probíhá petiční akce zahájená 6. 5. Původně jsem hodlal o této věci mluvit v souvislosti s bodem 41 této schůze, ale vzhledem k tomu, že se o této konkrétní věci jedná v souvislosti s interpelací poslance Dostála, chci vám tuto petici přečíst.
My, občané, se obracíme na Parlament České republiky s následující žádostí. Vláda České republiky se rozhodla vydávat majetek státu bez opory v zákoně. Vláda však není vlastníkem, ale pouze správcem státního majetku a může s ním disponovat pouze na základě zákona a v mezích zákona. Jedině zákonem může být stanoveno, jakým způsobem lze nakládat mimo jiné i s tzv. církevním majetkem.
Již podle rakouského zákona č. 50/1874, o vnějších poměrech katolické církve, byl tento majetek považován za veřejný, který církev spravuje. Církevní majetek nebyl tedy "ukraden" a jeho případné vydání musí být součástí celého řešení vztahu státu a církve.
Upozorňujeme, že se vláda České republiky vydala proti proudu času. Zatímco se v jiných evropských zemích v rámci odluky státu a církve majetek církví a řádů omezoval na kultovní budovy, tj. kostely a fary, hodlá vláda vydávat hrady, zámky, lázně, školy, lesy atd., tedy věci, které s duchovní činností církví a řádů nijak nesouvisejí. V našem okolí se jedná o zámek Bruntál, hrady Sovinec a Bouzov, lázně Karlova Studánka a mnohé jiné objekty.
Žádáme proto poslance a senátory Parlamentu České republiky, aby přiměli vládu České republiky ke splnění jejího slibu o urychleném předložení zákona o státním majetku. Dále aby upravili spravedlivé vztahy mezi státem a církvemi bez obnovy smutného dědictví nerovnosti mezi katolickou církví a církvemi ostatními. Do přijetí těchto zákonných úprav zabránili vládě rozdávat státní majetek. Tolik text petice.
K vystoupení pana předsedy vlády bych chtěl říci, že i pokud jde o soudní cestu, je myslím věcí vlády, aby tuto soudní cestu vedla až do všech důsledků, tj. až k Ústavnímu soudu České republiky. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosím pana poslance Tollnera, připraví se pan poslanec Klanica.
Poslanec Pavel Tollner: Pane předsedající, pane předsedo, pane premiére, kolegyně a kolegové, rád bych předeslal, že jsem familiárem řádu, o kterém se hovoří.
Původně jsem neměl vůbec v úmyslu k této kauze vystupovat, neboť si myslím, že nepřísluší Parlamentu, aby rozhodoval o majetku, že to přísluší soudu. Chtěl bych jen říci, že náš řád chce ve svobodných poměrech se ujmout správy svého majetku. Nic víc a nic méně. (Hluk a pískot v sále.) Děkuji.
Rád bych ocitoval, protože si myslím, že je zcela absurdní, nactiutrhačné a v podstatě sprosté napadat řád z kolaborace s fašismem. Rád bych ocitoval dokument: Je to dopis Leopolda Prečana, arcibiskupa olomouckého, z 12. března 1946. Pan arcibiskup píše: Je to řád duchovní, nikoliv světský, podle článku 18 Dohody mezi Československou republikou a Republikou rakouskou ze dne 7. prosince 1925. Nepodléhá Saint-Germainské smlouvě. Je to řád, který vykonával a vykonává funkce veřejné správy, v roce 1939 měl osm inkomporovaných far, 11 far a kostelů patronátních. Tento řád pečoval a svým nákladem udržoval čtyři nemocnice a dva chudobince. V lázních Karlova Studánka bylo chudým nemocným a rekonvalescentům poskytováno bezplatné ošetření. Řád vydržoval celou řadu škol s právem veřejnosti, které byly navštěvovány žáky bez rozdílu vyznání a národnosti.
V říjnu 1938 byla uvalena Němci na majetek tohoto řádu nucená správa, dne 27. února 1939 byl řád Němci neprávem zrušen a jeho majetek zabrán. Velmistru řádu - to je tedy Robert Schälzky, který byl poslancem Národního shromáždění Republiky Československé - byly činěny výtky ohledné příznivého poměru k Čechům, vytýkány mu styky s prezidentem Československé republiky, návštěva prezidenta republiky na hradě Bouzově, v archivech byl hledán materiál o stycích velmistrových s Čechy. Velmistr byl internován v Opavě, zatímco v řádovém zámku v Bruntále se usadilo okresní vedení NSDAP.
Jeden člen řádu a první rádce velmistrův zemřel v koncentračním táboře v Dachau. Rád bych dodal, že zemřel 18. ledna 1945 a že se jedná o pátera Heriberta Klugera, který byl generálním rádcem velmistra. Jiný člen řádu byl přes tři roky vězněn v Mírově a v Dachau. K tomu bych ještě dodal, že sestra Irmgard Schmucková zemřela v plynové komoře. Další familiáři řádu byli věznění v Plotzensee a jinde.
Prosil bych kolegy, kteří tak bojují o národní zájmy, aby ctili památku těch, kteří byli umučeni.
Řádovým kněžím bylo zakázáno vyučovat ve škole a mnohokrát byli vyšetřováni gestapem.
Dámy a pánové, v celé Evropě náš řád, který působí v Belgii, Německu, Rakousku, Slovinsku, Itálii a i jinde ve světě a má celkem 57 kněží, je v podstatě uznáván a vážen jako charitativní organizace a náboženský řád. Beru za velice absurdní situaci, že v roce 1997 o tom na půdě českého Parlamentu takovým způsobem diskutujeme. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec Klanica, potom se o slovo přihlásil pan poslanec Palas.
Poslanec Zdeněk Klanica: Vážený pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, mám tady k dispozici celou řadu dokumentů, které hovoří zcela jinou řečí než někteří kolegové předřečníci, zejména pan kolega Tollner.
Mám zde dopis arcibiskupa z Wroclawi panu říšskému ministrovi pro církevní záležitosti, kde velmi chválí pana velmistra německého řádu. Mohu vám ukázat kopii dopisu, který píše velmistr německého řádu panu říšskému prezidentovi a polnímu maršálovi Göringovi. Píše, že německý řád získal velké zásluhy o prosazení němectví v tomto prostoru.
Mám zde kopii dopisu velmistra německého řádu Adolfu Hitlerovi, kde mu píše: Můj vůdče, naši němečtí krajané činnost německého řádu vždy uznávali atd. atd.
Hlavně tu mám dopis - a zde bych se chtěl samozřejmé obrátit i na pana premiéra prostřednictvím pana předsedajícího - místopředsedy vlády pana Luxe, který posílá panu velmistru opatovi Vielandovi a píše, že řízení o konfiskaci majetku Řádu bratří a sester domu panny Marie Jeruzalémské v nynějších okresech Bruntál, Opava, Olomouc, zahájené v roce 1946, nebylo nikdy pravomocně ukončeno - atd. atd. Já se ptám, dámy a pánové, jestli je pan místopředseda vlády České republiky Josef Lux místopředsedou této vlády. Domnívám se, že ano a že je odpovědný za to, co zde napsal a co se zde prezentuje. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec Palas.
Poslanec Jaroslav Palas: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych fakticky reagovat na vystoupení pana poslance Tollnera. Máme zřejmě tedy každý jiné historické materiály. Např. Okresní národní výbor v Opavě navrhuje také ve smyslu § 3 odst. b) a 2 dekretu č. 12 z roku 1945, - a to podotýkám, že to je 1. 10. 1946, - rovněž prohlásit za zrádce a nepřítele Československé republiky řád německých rytířů vlastnící zemědělský majetek v obvodu zdejšího ONV, kde rovněž uvádí kolaboraci s nacisty, kdy jejich majetek sloužil záměrně a aktivně německé myšlence. Rovněž je to zde uvedeno. To jsou historické dokumenty, nejsou to žádné falzifikáty. Takže si myslím, že jsme povinni je tady přednést.
Je zde uvedeno, - dovolte, abych to citoval, - že "... představitel, zakladatel všeho nacistického hnutí na Opavsku byl pan Štefek. Jeho činnost dostoupila vrcholu za doby nesvobody, kdy byl udavačem českého národa a nejvyšším a nejagilnějším partajmanem na Opavsku, které chtěl celé pogermanizovat. On sám a všichni jeho podřízení němečtí zaměstnanci přičinili se o germánský teroristický způsob jednání s českým obyvatelstvem. Za doby nesvobody byli všichni čeští občané jimi utlačováni a šikanováni pod různými výhrůžkami gestapa a koncentráků". Takže zřejmě máme rozdílné informace.
Domnívám se, že tady toto vzájemné dokazování v podstatě nemá smysl. Byl bych rád, kdyby vláda posoudila celou kauzu, aby zvážila a řádně si přečetla tyto materiály, které pocházejí z opavského muzea. Jsou to materiály velmi čtivé. V řadě případů se čtou jako dobrá detektivka. Myslím si, že by vláda získala jiný pohled na věc, kdyby si prostudovala tyto materiály. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Palas byl posledním přihlášeným. Pan premiér se chce ujmout slova. Prosím.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Znovu bych chtěl zopakovat, co jsem řekl: Považuji za samozřejmě zcela legitimní o tom tady diskutovat, ale nemám pocit, že teď v tom něco nového můžeme udělat. Opakuji jednoznačné rozhodnutí a rozhodnost vlády v tom, že bude každý jednotlivý případ posuzován individuálně. To opakuji. Žádný řád nemá právo někoho vyzývat k převodu vymezeného nemovitého majetku, jak naznačuje tento dokument, který mně dal pan poslanec Dostál. Nemám v žádném případě toto právo. Každý řád má právo obrátit se se svými argumenty na Ministerstvo kultury a jeho argumenty mohou být potom použity při rozhodování vlády tím či oním způsobem. Žádný řád nemá právo dojít na hrad Bouzov a žádat to či ono. Jestli jim to není jasné, požádal jsem ministra kultury, aby to všem těmto lidem písemnou formou sdělil. Doporučuji, abychom to dále již nerozebírali.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy není nikdo přihlášen. Je. Pan poslanec Sládek se chystá promluvit v rozpravě. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, za normálních okolností, v normální zemi a za normální vlády by jistě takové ubezpečení předsedy vlády stačilo. Ale nejsme v normální zemi, za normální situace a rozhodně nemáme normální vládu, protože mohl bych tady vypočítávat takřka celý den případy, kdy vláda nedbá usnesení sněmovny, naprosto nerespektuje vůli Parlamentu, kdy vláda si dělá doslova a do písmene, co chce. Nemá význam uvádět konkrétní případy, protože myslím, že předseda vlády jich zná dost, pokud samozřejmě je schopen vůbec registrovat průběh své vlády nebo svého volebního období. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy se dále hlásí pan poslanec Kalus. Chtěl bych poprosit a apelovat v duchu posledních několika vystoupení, že projednávaný bod je "Odpovědi na interpelace". Nepodceňuji vážnost tohoto tématu, nicméně máme před sebou desítky a desítky bodů a očekává se od nás také projednávání zákonů. Prosím, pane poslanče.