Poslanec Zdeněk Škromach: Dovolte, abych přednesl pozměňovací návrhy k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a zákon ČNR č. 582/1992 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů.
V čl. I v odst. 29 se provádějí tyto změny.
V § 30 odst. 2 písm. b) se slova "nebo odstavec 2" doplňují "anebo dosáhl nejvyšší přípustné expozice a nevznikl mu nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb. o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům."
Dále v § 30 odst. 2 písm. c) za slova "mu chybí" se doplňuje: V případě částečné invalidity nebo proto, že se mu částečný invalidní důchod nevyplácí z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. c) nebo odst. 2 anebo v případě dovršení nejvyšší přípustné expozice.
Dovolte, abych zdůvodnil tento svůj návrh.
Výkon zaměstnání pod zemí hlubinných dolů klade mimořádné nároky na organismus a zvláštní schopnosti horníků, takže dochází ke změnám v jejich organismu a schopností dříve než u pracovníků v jiných zaměstnáních. V pokročilejším věku dochází u většiny horníků ke ztrátě popř. značnému úbytku fyzických sil a tím i zaostávání v pracovním výkonu za mladšími pracovníky s dopadem na výši dosahovaného výdělku. Tento negativní jev ve většině zemí, které provozují hornickou důlní činnost, je řešen tak, že horníci jsou preferováni ve stanovení věkové hranice a pro starobní důchod v porovnání s ostatními občany o 5 až 10 let.
Obdobné řešení obsahovala i naše právní úprava důchodového zabezpečení. Od 1. ledna 1996, kdy nabyl účinnosti zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, byla preference horníků spočívající v možnosti jejich dřívějšího odchodu do starobního důchodu bez snížení výše této dávky zachovávaná. Avšak pouze pro horníky, kteří odpracovali v podzemí hlubinných dolů stanovený počet let do 31. prosince 1992. V důsledku tohoto opatření vzniká okruh horníků, kteří jsou povinni opustit dosavadní práci pro naplnění nejvyšší přípustné expoziční doby ještě před dovršením věku potřebného pro nárok na starobní důchod. Jejich další pracovní uplatnění vzhledem k vyššímu věku, celkovému fyzickému opotřebení a omezeným možnostem rekvalifikace je v převážné míře problematické a doba schopností podávat obecně požadovaný pracovní výkon je kratší. Z tohoto důvodu požadujeme úpravu navrhovaného textu v § 30 tak, jak byl citován, které umožní obecně odchod do starobního důchodu před dovršením důchodového věku. Uvedený problém hornického povolání totiž neřeší, neboť horníkům je jednak trvale krácena výše důchodu a jednak ztrácejí nárok na zvláštní příspěvek horníkům. Kromě toho při zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu na 62 let, dojde k situacím, že horníkovi nebude v období 2 let do dosažení nároku na starobní důchod vyplácen zvláštní příspěvek, neboť jeho poskytování je zákonem omezeno věkovou hranicí 60 let.
Další návrh v témže odstavci 59. V § 30 odst. 3 se doplňuje odst. o písm. d) tohoto znění.
Pobíral plný invalidní důchod nepřetržitě kratší dobu než 5 let, ale déle než jeden rok. Nárok na plný invalidní důchod pobíraný po tuto dobu mu zanikl a ke dni odnětí tohoto důchodu do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše dva roky.
V § 30 odst. 4 se vypouští znění do 31. prosince 2006. Dovolte, abych zdůvodnil i tento návrh. Souhlasím, aby bylo umožněno dříve odejít do starobního důchodu těm občanům-pojištěncům, kteří v tzv. předdůchodovém věku mají vážné zdravotní problémy způsobené jejich dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Avšak považovat za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pouze ty případy, kdy občan pobíral 5 let nepřetržitě plný invalidní důchod, je neúměrně přísné. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se vždy v důchodovém zabezpečení pokládal nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy potrvá déle než 1 rok. Požadujeme proto, aby i těm pojištěncům, kteří pobírali plný invalidní důchod po kratší dobu než 5 let, ale déle než 1 rok, bylo umožněno přiznat předčasný starobní důchod, avšak nejdříve 2 roky před dosažením důchodového věku.
Dále navrhuji v odst. 32 provést tyto úpravy. Navrhovaný nový odst. 1 § 36 se vypouští a v původním odst. 1 § 36 zákona č. 155 z roku 1995 Sb., se nahrazuje číslovka 06 číslovkou 03. V případě, že tento návrh nebude schválen, pak v navrhovaném vládním návrhu zákona odst. 1, písm. a) § 36 se nahrazuje číslovka 06 číslovkou 03,
Dále v navrhovaném odst. 1, písm. b) § 36 se nahrazuje číslovka 03 číslovkou 01.
Za odst. 33 se doplňuje další odstavec ve znění: V § 37 se vypouští odst. 1 a odst. 3. V odst. 2 se vypouští znění: Ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odst. 1, písm. a) a b). Dosavadní odst. 2 se označí jako odst. 1.
Dále v odst. 36 se vypouští navrhovaný odst. 4 § 37 a odst. 5 se přečísluje na odst. 4. K tomuto bych si dovolil zdůvodnění: Požaduji nezařazovat nově navržený odst. 4 k § 37. Jsem pro zachování současného stavu. Jestliže totiž se v důvodové zprávě uvádí, že zaměstnavatelé se v důsledku současné legislativní úpravy dostávají do obtížně řešitelných situací při rozhodování o dalším zaměstnávání poživatelů starobních důchodů, máme zato, že zákoník práce jim dává dostatečný prostor pro ukončení pracovního poměru s nimi, stejně jako u ostatních zaměstnanců. Navrhovanou úpravu považuji za diskriminaci důchodců. Narušuje smluvní volnost mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a předpokládám, že toto by nemělo v našich zákonech být a zaměstnavatelé mají dostatek prostředků na to, aby pracovní poměr ukončili, případně sjednali na dobu určitou a určitě k tomu nepotřebují žádnou berličku v podobě zákona a navíc důchodového zákona.
Dále navrhuji - za odst. 56 návrhu zákona se doplňuje odstavec ve znění:
§ 49 odst. 1 za písm. b) se doplňuje písm. c) tohoto znění: V případě rozvodu, kdy manžel i po rozvodu neuzavřel nové manželství, jestliže zemřel a vdova pečovala samotná o jejich nezaopatřené dítě.
Toto bych si dovolil odůvodnit: jde o jednotlivé případy, kde rozvedená žena-matka pečuje o 1 či více dětí sama. Bývalý manžel se po rozvodu až do své smrti neoženil, nárok na vdovský důchod však nemá. Péče a výchova dětí rozvedené ženy-matky je však obtížnější, než v případě standardní rodiny a není sporu o tom, že tyto ženy-matky věnují část svého života úsilí ve prospěch dětí. Bylo by tedy spravedlivé, kdyby zákon těmto matkám přiznal nárok na vdovský důchod. Jedná se o poměrně málo případů, ale byla by tím zajištěna spravedlnost pro tyto ženy, které nejsou vůbec v jednoduché životní situaci.
Dále navrhuji za odst. 58 doplnit odstavec ve znění: § 61 se doplňuje o odst. 5, který zní: Je-li výše důchodu (úhrn důchodu) vypláceného (vyplácený) podle mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení (pojištění) osobě s trvalým pobytem v ČR nižší než důchod, který by náležel podle českých právních předpisů, náleží této osobě vyrovnávací přídavek. Vyrovnávací přídavek je rozdíl mezi důchodem (úhrnem důchodů) poukazovaným podle smlouvy a důchodem, který by náležel podle českých právních předpisů.
Odůvodnění: Mezistátní sociální smlouvy mohou přinést občanům smluvních stran prospěch, nikoliv zhoršit sociální situaci ve srovnání se situací, jaká byla bez existence smlouvy. Ustanovení o vyrovnání přídavku by se prakticky týkalo jen smlouvy se Slovenskem. Proto v něm nemusí být zmínka o Slovensku. Bez uzavření smlouvy se Slovenskem by se občanům s trvalým pobytem v ČR započítávala československá doba zaměstnání jako doba česká. Takový důchod by byl vyšší než důchod vyměřený podle slovenských předpisů a vyplácený do ČR v přepočtu na koruny české. Nárok na vyrovnávací přídavek by měly pouze ty osoby, které by splnily podmínky stanovené českými předpisy pro vznik nároku na důchod. Podrobnosti není třeba stanovovat, jde pouze o rozdíl mezi dvěma plněními; částkou důchodu poukazovanou smluvním státem a částkou důchodu, který by náležel podle českých předpisů. Jedná se skutečně o případy, které vznikly vlastně v době Československa, kdy koruna byla jedna a dneska, kdy vlastně bohužel tito důchodci dostávají své důchody ve slovenských korunách, díky kursu, který je pro ně nevýhodný, tak de facto vlastně na tuto situaci doplácejí. Považuji tento stav za špatný a pro tyto lidi, kteří vlastně do této situace se dostali ne vlastním zaviněním, jako tvrdost zákona.
Dále navrhuji doplnit za odst. 64 další odstavec ve znění: V § 69 se doplňují odst. 4 a 5 ve znění:
Odst. 4: Nárok na vdovecký důchod vznikne také vdovci, jehož manželka zemřela před 1.1.1991, a jemuž nevznikl nárok na tento důchod podle předpisů platných před 1.1. 1996, jestliže splňoval v době úmrtí manželky věk stanovený v § 50 odst. 7 tohoto zákona, anebo jej začal splňovat do 2 let od úmrtí manželky. Výše vdoveckého důchodu se stanoví podle předpisů platných ke dni 31.12. 1995.
Odstavec 5 ve znění "vdovám, které získaly nárok na vdovský důchod do 31. 12. 1995, ale tento jim nebyl přiznán, nebo byl přiznán v nižší částce z důvodu souběhu nároku na výplatu dalšího důchodu a k 31.12.1997 nedosahuje výše vdovského důchodu (včetně všech zvýšení) částky 550 Kč, se upraví na uvedenou výši."
Jedná se o nespravedlnost, která vznikla po zavedení nového zákona č. 155 Tyto ženy se v desítkách případů obracejí na naše poslance s tímto problémem, protože v podstatě srovnatelné podmínky, za kterých pracovaly a ze kterých jim vznikl nárok na důchod, je dostaly do situace, že jen proto, že je tam určité rozhodné datum, jsou znevýhodněny, a toto znevýhodnění je nikoliv v několika desítkách korun, ale jde o poměrně velké částky několika set korun.
Dále navrhuji za odstavec 71 doplnit odstavec ve znění: "§ 93 odst. 2 se doplňuje o znění: Byly-li před 1.1.1996 současně splněny podmínky nároku na výplatu důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let a na výplatu vdovského nebo sirotčího důchodu a tyto důchody (nebo důchody, za které se po 31.12.1995 považuje důchod za výsluhu let), jsou nadále vypláceny v souběhu těchto důchodů, náleží tyto důchody ve výši stanovené paragrafem 58 zákona č. 155/1955 Sb. (Předseda vyzývá přítomné ke klidu.) Odůvodnění - podle dřívějších předpisů odstavec 3 § 56 zákona č. 100/88 Sb., byla výplata vdovského a sirotčího důchodu v souběhu se starobním nebo invalidním důchodem omezena pevným maximem. Souběh nároku na výplatu těchto důchodů, k němuž došlo před 1.1.1996, se podle zákona posuzuje podle předpisů platných před 1.1.1996. V tomto směru je třeba upravit i další odstavce. Celá věc je dosti složitá, ale je nutné ji řešit.
Dále navrhuji v článku III. odst. 1 v první větě vypustit znění "dnem účinnosti tohoto zákona". Je to nesmyslná citace, protože by musela být v každém odstavci, protože samozřejmě účinnost zákona jako celku je dána v jeho závěru.
Dále navrhuji v článku VIII. návrhu zákona vypustit tečku na konci věty a nahradit ji čárkou, za kterou se doplňuje text:
a) S výjimkou článku I. odst. 58 a), což je navrhovaná změna § 61 odst. 5, který nabývá účinnosti dnem vyhlášení zákona.
b) S výjimkou článku III. odst. 1, který nabývá účinnosti dnem vyhlášení zákona.
To byly všechny pozměňující návrhy.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Kolegyně a kolegové, abych vás alespoň trochu potěšil, konstatuji, že už zde mám pouze tři přihlášky do diskuse a že po jejich vyčerpání - pokud se nikdo další nepřihlásí do podrobné rozpravy - uzavřu dnešní jednání. Přihlášen je nyní pan poslanec Pavel Dostál a připraví se pan poslanec Vladimír Špidla.
Poslanec Pavel Dostál: Vážené kolegyně a kolegové, na základě svého zdůvodnění, které jsem učinil v obecné rozpravě, si dovoluji přednést tyto pozměňovací návrhy.
Za dosavadní článek II. se doplňuje nový článek III., který zní:
Článek III. - změna zákona č. 87/91 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 87/91 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 264/92 Sb., zákona č. 267/92 Sb., zákona č. 133/93 Sb., zákona č. 115/94 Sb., zákona č. 116/94 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 164/94 Sb., zákona č. 107/95 Sb., a nálezu Ústavního soudu č. 2/97 Sb., se doplňuje takto:
1. V § 24 odst. 6 se na konci doplňuje tato věta: Je-li to pro občana výhodnější, zjišťuje se průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodů z výdělkově nejlepšího kalendářního roku, vybraného z rozhodného období, které činí 5 let po sobě následujících kalendářních roků před rokem, v němž skončilo zaměstnání; zvýšení takto zjištěného průměrného měsíčního výdělku se provede obdobným způsobem jako ve větě první. Při výběru tohoto výdělkově nejlepšího kalendářního roku se postupuje obdobně jako při zjišťování průměrného měsíčního výdělku podle předpisů platných ke dni 31.12.1995.
2. V § 28 se za slovo "vdovských" vkládá slovo "vdoveckých". Dosavadní články III. - VIII. se označí jako články IV. - IX. V dosavadním článku V. přechodná ustanovení se doplňuje nový odstavec V., který zní: (5) Výše důchodu podle článku III., bod 1 se upraví na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona; výše důchodu se přitom stanoví podle předpisů platných ke dni přiznání důchodu a upraví se podle předpisů o zvyšování důchodů platných po tomto dni.
V dosavadním článku VIII. účinnost se doplňují slova "s výjimkou článku III. bodu 1 a 2 a dosavadního článku V. odst. 5, které nabývají účinnosti dnem vyhlášení".
V důsledku těchto změn bude třeba ještě doplnit do nadpisu zákona slova "a zákon č.87/91 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů".
Pozměňovací návrhy jsem odevzdal písemně zpravodaji. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Dostálovi. Jak jsem řekl, zbývají pouze dva poslanci. Uděluji nyní slovo paní poslankyni Emmerové a jako poslední se připraví pan poslanec Špidla.
Poslankyně Milada Emmerová: Pane předsedo, vážení přítomní, dovolte mi předložit následující pozměňovací návrhy.
§ 15 - navrhuji nové znění: "Výpočtovým základem je osobní vyměřovací základ, pokud nepřevyšuje 65 % průměrné měsíční mzdy za rok, který o rok předchází roku přiznání důchodu. Převyšuje-li osobní vyměřovací základ tuto částku, stanoví se výpočtový základ tak, že částka 65 % průměrné mzdy za rok, který o rok předchází roku přiznání důchodu, se počítá v plné výši, z částky vyměřovacího základu nad 65% do 130 % průměrné mzdy za rok, který o rok předchází roku přiznání důchodu, se počítá 30 %.
Z částky osobně vyměřovacího základu nad 30 % průměrné mzdy za rok, který o rok předchází roku přiznání důchodu, se počítá 10 %. Pokud bude pozměňovací návrh přijat, upozorňuji, že je pak třeba změnit také formulaci § 107 odst. 2.
Zdůvodnění: tímto se navrhuje zvýšit relace redukcí výdělku na 65 a 130 % průměrné mzdy předcházejícího roku. Tento podíl fixovat a tím zajistit jeho automatické přizpůsobování růstu mezd. Pokud bude pozměňovací návrh přijat, je třeba - jak už jsem upozornila - změnit § 107 odst. 2.
Další návrh se týká § 18 odst. 1. Na konci odstavce doplnit větu: "Pokud v rozhodném období jsou kalendářní roky, v nichž pojištěnec neměl vyměřovací základ (viz § 16 odst. 3) a nejde ani o vyloučenou dobu, prodlužuje se rozhodné období postupně o tyto kalendářní roky."
Dále v § 18 odst. 4 upravit druhou větu odstavce 4 takto: "Jestliže se rozhodné období prodlužuje o kalendářní roky, v nichž pojištěnec neměl vyměřovací základ a nešlo ani o vyloučenou dobu, prodlužuje se rozhodné období postupně i před rok 1986, ne však před kalendářní rok bezprostředně následující po roce, v němž pojištěnec dosáhl věku 18 let."
Stručné zdůvodnění: dosavadní způsob zjišťování výdělku pro výpočet důchodu za rozhodné období bezprostředně před rokem přiznání důchodu je porušením zásady rovných práv. Tato úprava obsažená v § 18 odst. 1 zákona č. 155/95 Sb., totiž umožňuje přiznat dvěma pojištěncům se stejným vyměřovacím základem a stejnou dobou pojištění důchody ve zcela odlišné výši v závislosti na tom, ve kterém období svého života dobu pojištění získali. Přijetím navrhovaných změn pak není třeba v odst. 4 § 18 zákona č. 155/95 Sb., řešit specificky situaci, kdy v rozhodném období není aspoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem.
Další změna se týká § 39 odst. 4. Doporučuji nahradit novým zněním:
"Způsob posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, procentní míry poklesu soustavné výdělečné činnosti a okruhu zdravotních postižení, umožňujících soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, je stanoven v přílohách zákona." Zdůvodnění jsem podala v obecné rozpravě.
§ 44 odst. 1, v poslední větě vypustit slova "a procentní míru" a dále nahradit poslední větu "způsob posouzení a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je stanovena v příloze zákona".
§ 44 odst. 2, nahradit slova "stanoví prováděcí předpis" slovy "je uveden v příloze zákona".
Stručné zdůvodnění: souvisí se schválením § 44 odst. 1 a zdůvodnění bylo opět podáno v obecné rozpravě. Tak významné skutečnosti, jakými jsou procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, okruh zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a okruh zdravotních postižení značně ztěžujících obecné životní podmínky, by měly být součástí zákona ve formě jeho příloh, nikoliv jen přílohami prováděcí vyhlášky. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Emmerové a jako poslednímu písemně přihlášenému uděluji slovo panu poslanci Špidlovi.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych přednesl pozměňovací návrhy k podrobné rozpravě k zákonu 155/95 Sb.
První pozměňovací návrh je k § 33 odst. 1, k § 41 odst. 1, k § 45 odst. 1, k § 51 odst. 1 a k § 53 odst. 1. Čili nové znění § 33 odst. 1: "Výše základní výměry starobního důchodu činí měsíčně 11 % průměrné mzdy za rok, který o rok předchází roku přiznání důchodu."
Zdůvodnění: začátkem roku 1996, kdy vstoupil v platnost zákon 155/95 Sb., činila základní výměra starobního a rovněž plného invalidního, částečného invalidního, vdovského, vdoveckého a sirotčího důchodu 680 Kč měsíčně. V poměru k průměrnému starobnímu důchodu to bylo 18 % a k průměrné mzdě v roce 1995 8,3 %. Od té doby byla základní výměra důchodů již dvakrát výrazně zvýšena. V současné době činí 1060 Kč a předpokládá se, že při příští valorizaci v červenci nebo srpnu bude zvýšena na 1215 Kč měsíčně. Bude tedy činit více než 24 % starobního důchodu a 12,6 % průměrné mzdy v roce 1996. Tento způsob zvyšování základní výměry urychluje nivelizaci vyplácených i nově přiznávaných důchodů. Zatímco v roce 1996 hradil nový starobní důchod po 39 letech zaměstnání, pokud budoucí důchodce pobíral v rozhodném období průměrnou mzdu v národním hospodářství, 62 % jeho dřívější čisté mzdy, pak v roce 1997 byl tento podíl méně než 59 %. Ve stejném období podíl důchodu na dřívější mzdě v případě, že nový důchodce pracoval stejnou dobu a pobíral pouze polovinu průměrné mzdy v národním hospodářství, zůstal na stejné, relativně velmi vysoké úrovni, tj. jeho dřívější mzdy.
Navrhujeme proto, aby podíl základní výměry důchodů byl stanoven relací k průměrné mzdě za minulý kalendářní rok. To by znemožnilo další narůstání podílu základní výměry na celkové částce důchodu a zastavilo proces nivelizace důchodů. Tím by se současně zajistilo každoroční automatické zvyšování částky základní výměry podle pohybu mezd. Podíl 11 % na průměrné mzdě za rok 1997 by v roce 1998 zajistil 1215 Kč měsíčně, tj. zachování stejné nominální hodnoty základní výměry jako po valorizaci ve druhém pololetí roku 1997. Právě postupná nivelizace důchodů je cestou, která podle našeho názoru je cestou k anglosaskému modelu nivelizovaných důchodů, tzv. Beveridgova systému, a je odstupem od středoevropského modelu Wismarkova systému, kdy se uvažuje, že v důchodech se do jisté míry aspoň odrážejí příjmové poměry člověka před tím, než do důchodu vstoupil.
Tato nivelizace důchodů má pravděpodobně vytvořit situaci pro udržení důchodů ze základního systému na velmi nízké úrovni a otevřít prostor pro "nucené připojišťování" u důchodových fondů.
Další pozměňovací návrh je opět k § 33 odst. 2 a současně tím k § 41 odst. 1. Návrh zní nahradit slova "nejméně 770 Kč" slovy "9 % průměrné mzdy za rok, který o rok předchází roku přiznání důchodu".
Zdůvodnění: minimální částka procentní výměry starobního důchodu je stanovena zákonem ve výši 770 Kč měsíčně.
To platí i pro plný invalidní důchod, což je § 41 odst. 1. Tato částka nebyla dosud valorizována. V roce 1996 hradila 9,4 % průměrné mzdy, v roce 1995 a 1997 již jen 8 % mzdy předcházejícího roku. Pokud bude v této výši zachována i nadále její kupní síla za dva roky, poklesne již o 20 %. Jelikož spolu se základní výměrou starobního a invalidního důchodu tvoří minimální procentní výměry určitou formu minimální úrovně důchodu, považujeme za potřebné přizpůsobovat tuto částku pohybu průměrné mzdy.
Dle uvedeného návrhu by v roce 1997 při průměrné mzdě 11 050 korun byla minimální výše procentní výměry starobního a plného invalidního důchodu 995 korun měsíčně. Spolu se základní výměrou by to bylo dohromady 2 210 korun měsíčně, to je 20 % průměrné mzdy v předcházejícím roce. Je to výrazně méně než životní minimum pro jednotlivce. Jeho garanci, pokud je starobní, invalidní, vdovský, vdovecký, sirotčí důchod jediným zdrojem příjmu, je tedy třeba řešit doplněním zákona o nový paragraf, který by obnovil tuto instituci zrušenou k 31. 12. 1995.
Další pozměňovací návrh je k § 34 odst. 1 a tím pádem k § 41 odst. 2. Pozměňovací návrh zní: nahradit číslo 1,5 % číslem 1,6 %. Tato zdánlivě nenápadná změna je jednou z klíčových změn, protože by umožnila vyrovnat postupně důchody na úroveň 50 % hrubé mzdy.
V podrobnějším zdůvodnění bych chtěl uvést zhruba toto. V letech 1994 -1996 průměrný starobní důchod se podílel na průměrné mzdě v daných letech 43 - 44 %. Znamená to, že podíl k čisté mzdě je letos pouze 56 %. V roce 1989 činil podíl průměrného starobního důchodu na průměrné hrubé mzdě 50,4 % a na čisté mzdě 61 %. Přitom váha nejzákladnějších životních potřeb, tj. výživy, bydlení na celkových vydáních důchodců byla nižší než v současné době.
Z uvedeného důvodu je nutné, aby průměrný starobní důchod ze základního veřejnoprávního průběžného důchodového pojištění hradil nejméně 50 % průměrné hrubé mzdy při současné míře povinných odvodů - daně z příjmu a sociálního a zdravotního pojistného, to znamená 65 % čisté mzdy občana před odchodem do důchodu.
Aby bylo dosaženo u nově přiznávaných důchodů při celoživotním zaměstnání s průměrnou mzdou 50 % podíl důchodu na hrubé mzdě, je nezbytné zvýšit procentní výměru za každý rok pojištění na 1,6 % výpočtového základu. To spolu s relativním zvýšením a automatickým přizpůsobováním redukce osobního vyměřovacího základu, jak to předpokládá pozměňovací návrh v § 15, zajistí 50 % nového přiznaného důchodu na průměrné hrubé mzdě. Postupné splnění požadavku 50 % podílu již vyplácených důchodů na průměrné mzdě v národním hospodářství je reálně uskutečnitelné do roku 2001.
Dále přednáším pozměňovací návrh k § 36 odst. 1, a to číslo 0,6 nahradit číslem 0,3. Odůvodnění: Při snižování výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31 za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, k dosažení důchodového věku o 0,3 % výpočtového základu na místo snižování o 0,6 % výpočtového základu, by se zákonná míra zkrácení snížila o 3,9 % a při odchodu o čtyři roky dříve po roce 2000 o 5,1 %. Výše procentní výměry důchodů by byla nižší místo o 12,3 %, případně o 16,2 % výpočtového základu, jak je tomu dnes, jen o 8,4, případně 11,1 výpočtového základu. To by již bylo možné považovat za citelné zmírnění nepříznivého finančního dopadu předčasného odchodu do starobního důchodu.
Další pozměňovací návrh chci předložit k § 45 odst. 2. Pozměňovací návrh zní: Odstavec 2 rozdělit na dvě části. První věta současného odstavce 2 bude tvořit nový odstavec 2 a v této větě číslo 0,75 nahradit číslem 0,8. Druhá a třetí věta stávajícího odstavce 2 bude tvořit nový odstavec 3. V tomto odstavci nahradit slova "nejméně 385 korun měsíčně" slovy "4,5 % průměrné mzdy za rok, který o rok předchází roku přiznání důchodu", Stávající odstavce 3 a 4 přečíslovat na odstavce 4 a 5.
Další pozměňovací návrh zní: Vložit nový § 67 s tímto textem: "Vyplácené důchody se zvýší vždy k 1. 1. a 1. 7. každého kalendářního roku."
Odstavec 2: Zvýšení se stanoví tak, aby v souhrnu za všechny vyplácené důchody odpovídalo k 1. 1. nejméně růstu indexu životních nákladů důchodců za duben až říjen předchozího roku a k 1. 7. růstu životních nákladů důchodců za říjen předchozího roku až duben kalendářního roku. K 1. 7. budou navíc důchody zvýšeny o rozdíl mezi zvýšením indexu růstu průměrné nominální mzdy za minulý rok a souhrnným zvýšením důchodů provedeným k 1. 7. minulého roku a k 1. 1. kalendářního roku na základě růstu indexu životních nákladů důchodců. Pokud v minulém roce průměrná nominální mzda nerostla rychleji, než se za uvedené období zvýšil nominální index životních nákladů důchodců, zvyšuje se souhrn za všechny vyplácené důchody pouze o růst životních nákladů důchodců za období od dubna předchozího roku do dubna kalendářního roku.
Odstavec 3: V letech 1998 - 2001 se rozdíl mezi zvýšením indexu růstu průměrné nominální mzdy za minulý rok a růstem důchodů provedeným k 1. 7. minulého roku a k 1. 1. kalendářního roku na základě růstu životních nákladů důchodců zvyšuje o 2 body.
Odstavec 4: Zvýšení důchodů stanoví vláda k 1. 1. a k 1. 7. nařízením podle zásad uvedených v odstavci 1, 2 a 3.
Odstavec 5: Index růstu životních nákladů důchodců za uvedené období a index růstu průměrné nominální mzdy za minulý rok se zjišťuje podle údajů Českého statistického úřadu.
Ještě k předchozímu návrhu k § 67: v pátém odstavci čl. 3 nahradit slova "dnem účinnosti tohoto zákona" slovy "dnem účinnosti článku 3".
Další pozměňovací návrh je k § 93 odst. 2. Text se doplňuje takto: "Pokud byly před 1.1.1996 současně splněny podmínky nároku na výplatu důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let a na výplatu vdovského nebo sirotčího důchodu a tyto důchody nebo důchody, za které po 31. 12. se považuje důchod za výsluhu let, jsou nadále vypláceny v souběhu, náleží tyto důchody ve výši stanovené § 58 zákona 155/95 Sb."
Odůvodnění. Podle dřívějších předpisů byla výplata vdovského a sirotčího důchodu v souběhu se starobním a invalidním důchodem omezena pevným maximem. Souběh nároků na výplatu těchto důchodů, k němuž došlo před 1.1. 1996 se podle zákona č. 155/95 Sb., posuzuje podle předpisů platných před 1.1. 1996. V tomto směru je zapotřebí upravit i odstavec 2, § 93: "Ze strany vdov, kterým byl přiznán ve smyslu výše uvedeného návrhu." Ze strany vdov, kterým byl přiznán vdovský důchod v souběhu s jiným důchodem před 1.1. 1996 a úhrn těchto důchodů byl proto omezen příslušným maximem je kritizováno, že nová právní úprava platná od 1. 1. 1996, ve které již není výplata vdovského důchodu v souběhu s jiným důchodem omezena pevným maximem, se nevztahuje i na ně. I když zpětná účinnost se při právních úpravách využívá zcela výjimečně, lze ji použít.
Uvedená změna se vzhledem k opakující se kritice současné právní úpravy navrhuje, i když druhou stranou je argumentováno, že tato případná změna by při dodržování zásady zachování již nabytých nároků znamenala zvýhodnění dříve vyplácených vdovských důchodů proti nově přiznávaným, neboť nový důchodový zákon snížil výměru vdovského důchodu. Navíc je zpětné zrušení maxima při těchto soubězích důchodů odmítáno i proto, že by to bylo údajně technicky obtížně proveditelné.
Myslím, že v žádném případě nelze přijmout myšlenku, že se oprávněné nároky neprovedou jen vzhledem k tomu, že vznikají technické potíže,
K § 107, odst. 2. Odst. 2 nový text: Vláda zvýší nařízením částky uvedené v § 15 nebo částky uvedené v § 15 naposledy zvýšené nařízením vlády podle postupu uvedeném v § 15 na příští rok vždy do 30. září kalendářního roku. Zvýšení těchto částek se provádí k 1. 1. příštího roku. Údaj o průměrné měsíční mzdě za rok, který o rok předchází roku přiznání důchodu, bude stanoven vynásobením výše všeobecného vyměřovacího základu podle § 17, odst. 1 a 2, upraveného vládním nařízením č. 227/1995 Sb., a číslo 225/1996 Sb" za rok dva roky předcházející roku přiznání důchodu přepočítacím koeficientem podle § 17, odst. 4. Na základě tohoto údaje o průměrné mzdě za rok, který o rok předchází roku přiznání důchodu, se vládním nařízením stanoví příslušné měsíční částky v § 33, odst. 1, v § 33, odst. 2, v § 41, odst. 1, v § 45 odst. 1, v § 45 a nový odstavec v § 51, odst. 1 a v § 53, odst. 1.
Paragraf 107, odst. 3. zrušit; paragraf 107, odst. 4 přečíslovat na odst. 3.
K § 108, odst. 1, pozměňovací návrh: V písmenu c) odst. 1, § 108 vypustit text "A procentní míru." Dále vypustit "a okruh zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a zdravotních postižení značně stěžujících obecné životní podmínky".
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu kolegovi Špidlovi. Předpokládám, že se už nikdo do podrobné rozpravy nepřihlásil. Proto uzavírám podrobnou rozpravu. Táži se zpravodaje nebo navrhovatele, zda se chtějí již nyní vyjádřit, nebo zda s tím počkají na třetí čtení. Zdá se, že ani pan ministr, ani zpravodaj se nyní nechtějí vyjádřit.
Protože v podrobné rozpravě nepadl návrh na vrácení nebo zamítnutí, uzavírám podrobnou rozpravu a konstatuji, že tím končíme druhé čtení. Přeji příslušnému výboru mnoho úspěchů při zpracování několika drobných pozměňujících návrhů, které zde padly.
Kolegyně a kolegové, uzavírám dnešní jednání a přeji vám hezký zbytek večera. Zítra v 9.00 hodin ráno nashledanou.
(Schůze přerušena v 19.15 hodin.)