Předseda vlády ČR Václav Klaus: V této sněmovně velmi často reagujeme na dotazy ohledně proexportní politiky. Myslím, že bych musel opakovat všechna slova, která už tady mnohokrát zazněla. Export je z dominantního hlediska dlouhodobě předurčen jak vlastní konkurenceschopností našich jednotlivých vývozců, tak silou konjunktury v zemích, které naše zboží si případně kupují. Všechno další je okrajová věc ovlivňující zlomky našeho exportu. To říkáme opakovaně a já nemám, co bych k tomu dalšího a nového dodal.
Pan poslanec říká: tento vývoj, a cituje prezidenta Chiraca. Ano, hovořil jsem i s ním při dnešním oficiálním hodinovém jednání o této problematice. Chtěl bych říci, že tento vývoj nebo-li deficit obchodní bilance vůči zemím Evropské unie je typický v této chvíli pro všechny transformující se ekonomiky střední a východní Evropy. Je to prostě jev, kde není nic specifického pro Českou republiku, je to jev, který platí stoprocentně identicky pro Slovensko, Maďarsko, Polsko, pobaltské země, Rumunsko, Bulharsko, Ukrajinu, Rusko -všechny tyto země, jistě jsem ještě některou zapomněl. Neboli tím, že to není specifická věc české ekonomiky, je evidentní, že se jedná o obecnější jev, kterému my se nemůžeme vymknout určitými drobky naší proexportní politiky. Je to stálá věc kterou stále opakujeme. Buď nám není nasloucháno, nebo se tomu argumentu nevěří.
Vede to k obecnější otázce. Kdyby to byl pouze Izolovaný vývoj v České republice museli bychom si klást otázku, co jsme udělali pravě my specificky chybného, že máme takové pasivní saldo s většinou zemí Evropské unie. Tím, že to není izolovaným jevem, nabízí se spíše vysvětlení, že je to jev jiného typu ukazující, na otevření ekonomik. Všechny ty evropské tzv. asociační dohody, jakkoli byly vyvážené nominálně, jakkoli dokonce z nominálního hlediska znamenaly jisté třeba tarifní zvýhodnění těchto zemí oproti zemím Evropské unie, tak je pravděpodobné, že v reálném, ne nominálním vyjádření spíše vedly k tomuto jevu. To je pro mne zásadní otázka a je velmi problematické, jak se s ní vypořádat a co udělat jiného.
V České republice má tento jev větší váhu než v některých z těch dalších zemí, opět z důvodu nikoli dostatku či nedostatku úředníků na našich velvyslanectvích, ale z toho důvodu, že Česká republika je ekonomikou mimořádně otevřenou. Každý, kdo se někdy v minulosti učil v nějakém ekonomickém kurzu, tak se vždycky učil, že země na světě nejvíce ekonomicky otevřené, měřeno podílem dovozu zboží a služeb na hrubém domácím produktu, je Belgie, Lucembursko, Holandsko, Dánsko, Finsko, Švýcarsko, Rakousko, prostě malé evropské země a pak teprve postupují země další. Poslední čísla však ukazuji něco úplně jiného. Nejotevřenější ekonomikou na světě zůstává již několik desetiletí Belgie, ale na druhé místo, v míře otevřenosti ekonomiky se dostala Česká republika. Předstihla Holandsko, Dánsko, Švýcarsko, Rakousko a podobné malé evropské země. Díky tomu tento jev při míře otevřenosti ekonomiky, kterou máme, může mít u nás tíživější dopad, kvantitativně měřeno, než v některé jiné zemi.
Mohl bych pokračovat v této argumentaci, ale říkám to proto, že se v těchto případech jedná o daleko objektivněji působící dlouhodobější příčiny. Znovu a znovu opakuji, že počet úředníků na tom, či onom vyslanectví nebo další pokusy navrhované zejména z této strany nepřítomným panem poslancem Grégrem mají vliv na tyto dominantní tlaky, toky, poměrné velmi malý.
Takže abych to uzavřel, nemyslím si, že by se cokoli mohlo vyřešit, i kdyby byl náhodou uvolněn ze své funkce současný ministr průmyslu a obchodu. Opravdu, v tom to není.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády a táži se pana poslance, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku? Je tomu tak. Pan poslanec má slovo.
Poslanec Petr Vrzáň: Pane premiére, ptal jsem se vás, jaké postupové kroky hodlá činit vaše vláda k tomu, aby tento deficit obchodní bilance byl odvrácen. I přes vaše vysvětlení se skutečně domnívám, že personální změna v tohoto resortu by byla adekvátní a obsazení tohoto postu by sneslo aplikaci teorie maximalizace preference protekce, aby mohlo být to místo obsazeno někým, např. zkušeným podnikatelem a tady máte např. pole otevřené. Třeba takový pan Ranko Pecič by mohl být vhodným kandidátem.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a dávám slovo panu předsedovi vlády.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Myslel jsem, že jste chtěl nabídnout pana poslance Grégra jako zkušeného podnikatele, ale vy nabízíte někoho jiného. Já nevím, co bych k tomu speciálního ještě doplňkového měl říci, ale chtěl bych říci asi toto.
Nebylo by, pane poslanče, žádným uměním a úkol vlády při přípravě tzv. baličku opatření, jistě stabilizační politiky by byl velmi jednoduchý, kdyby si mohla za cíl položit vyrovnání nebo jistou stabilizaci obchodní bilance, nebo běžného účtu platební bilance. To by byl úkol strašlivě jednoduchý a prohlašuji - velmi snadno splnitelný.
Bohužel takový jednoduchý cíl vláda nemá. Vláda má před sebou minimálně tři vzájemné konkurenční cíle a musí se pokusit v rámci těchto tří cílů nalézt někde mezi nimi, v jakémsi pomyslném trojúhelníku optimální bod.
Vláda by si mohla vybrat kterýkoliv z těch vrcholů trojúhelníku s tím, že na jednom z nich je vyrovnanost obchodní bilance, na druhém z nich je vyrovnanost státního rozpočtu a na třetím vrcholu je maximalizace tempa ekonomického růstu. Velmi snadno by se vláda mohla pohnout na kterýkoliv z těchto tří vrcholů, ale bylo by to za cenu obrovské ztráty efektu v těch druhých dvou veličinách. Čili zastavit deficit obchodní bilance za cenu jakýchkoliv dopadů do ekonomického růstu a státního rozpočtu, umím si snadno představit. Vyrovnání nebo narovnání problému státního rozpočtu za cenu opomenutí těch dvou dalších věcí si také umím představit. Maximalizace ekonomického růstu, jak slyšíme velmi často z levé strany této Sněmovny, si také velmi dobře dovedu představit. Problém je v tom, že my se musíme pokoušet tyto tři cíle optimálním způsobem kombinovat, zkombinovat dohromady a pak právě docílení kteréhokoliv z nich je velmi obtížné.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády a dávám slovo panu poslanci Miroslavu Sládkovi, který byl vylosován na dalším místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády ve věci úlohy Koženého v privatizaci. Další interpelaci přednese pan poslanec Jan Vik.
Poslanec Miroslav Sládek: Paní předsedající, dámy a pánové, pane předsedo vlády, Já bych rád zopakoval váš výrok, který jste přednesl dokonce na mezinárodním fóru, a nerad bych slyšel, že to je úplně, ale úplně falešné. Prohlásil jste kdysi - více takových Kožených. Všichni víme, jakým způsobem se Viktor Kožený dostal k majetku v naší zemi, všichni víme, k jak tajemným přesunům v rámci jeho kupónového impéria dochází, a všichni víme, jak se svěřenými penězi, s penězi, které mu svěřili občané ČR, v současné době na Bahamách tento irský občan zachází. Všichni si také pamatujeme na výroky mnohých členů vládní koalice, kteří byli rádi, že na čele kupónové privatizace je Čech, takže je velká naděje, že tento majetek zůstane v ČR.
Pane předsedo vlády, troufám si tvrdit, kdyby byla naplněna vaše teze - více takových Kožených - tak by dneska z České republiky už nezůstaly ani hraniční kameny. A ptám se vás, jak se ve světle současných událostí díváte na svůj výrok "více takových Kožených" a zda byste bych ochoten nebo schopen znovu tento výrok na veřejnosti zopakovat.
Jenom zmínka - v Albánii stačilo k vypuknutí povstání to, že v podvodných hrách přišlo o svůj majetek sto tisíc občanů. Jen Viktor Kožený připravil o mnoho peněz minimálně dvě stě tisíc občanů. Děkuji. (Potlesk republikánů.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, slovo má předseda vlády Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Když poslouchám pana poslance Sládka vždycky při interpelacích, tak lituji, že máme takový jednací řád, jaký máme, a že nemáme takový jednací řád, jaký mají ve Francii, ve francouzském Parlamentu, protože teď mě před chvílí francouzský prezident Jacques Chirac říkal, ze u nich mají samozřejmě interpelace organizované takových způsobeni, že jednotlivé poslanecké kluby mají takové procento minut na interpelacích, kolik odpovídá procentům hlasů, které dostaly ve volbách do Poslanecké sněmovny. Protože i o délce interpelací má rozhodovat volič a ten dal republikánské straně, já nevím přesně kolik, 6 % nebo dokonce 8 % hlasů. Takže myslím, že už jsme dávno přetáhli 8 % z 55 minut interpelací. Škoda, že nemáme takový jednací řád.
K panu Koženému nebo k této otázce bych chtěl říci asi toto. Někdo z našich občanů mu svěřil své peníze. Mohu zodpovědně říci, že jsem k tomu nikoho v této zemi nevybízel. Já jsem byl velmi překvapen, a každého občana jsem vybízel, aby se zúčastnil privatizace, sám za sebe. Kdybyste zkusil citovat má vystoupení, pane poslanče, 2 této doby, nenašel byste jedinou výzvu komukoliv, aby komukoliv svěřoval své peníze. Očekával jsem, že se všichni občané zúčastní kupónové privatizace jako individuální dikové a opakuji znovu, že jsem k tomu nikoho nevybízel, navíc případně k panu Koženému.
Více takových Kožených je jiná úvahu. Nevím, a nechci nyní analyzovat, jak se vše v této věci otočilo, jakým způsobem byl on dotlačen k odcházení z této země a podobně, ale myslím si, že obrovskou vinu na této změně jeho chování má česká závist, závist lidí vůči komukoliv, kdo o něco usiluje a kdo v něčem získá nějaký úspěch. Takže trivializovat tuto věc já považuji za velmi, velmi nešťastné.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády a táži se pana poslance Sládka, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Vidím, že je tomu tak, dávám panu poslanci slovo,
Poslanec Miroslav Sládek: Vážený pane předsedo vlády, jako obvykle odpovědi se člověk nedočká. Viktor Kožený byl předvolán před soud, ani poté se do své rodné země nevrátil. Že by ho odsud vyhnala závist, o tom se dokonce nehovořilo ani v provládních sdělovacích prostředích. Je mně líto, že nemáme takový jednací řad, který by donutil předsedu vlády na otázky.
Co se týká Francie, o tom jsem sice nemluvil, ale pokud předseda vlády zde uváděl informace ze svého nedávného rozhovoru s prezidentem francouzské republiky, tak ano, chtěl bych mít takový jednací řád nebo takový postup, jako mají ve francouzském Parlamentu. Protože tam jsou ministři povinni odpovídat bez přípravy, neznají otázky dopředu, aby si to nemohli nechat svým aparátem zpracovat. Já si myslím, že tam to je tedy na ně podstatně náročnější. Ale jak je vidět, odpovědi se člověk stejně nedočká. Děkuji. (Potlesk republikánů.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a udílím slovo panu předsedovi vlády.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, z dlouhé chvíle, až nebudete mít co dělat, pusťte si dnes v 1 hodinu 45 nebo kolik minut dnešní interpelace. Myslím, že při vaší obdivuhodné samolibosti budete mít všechny televize ve svém bytě určité dnes v noci v 1.40 hodin puštěny a budete se na sebe dívat stereo nebo kvadro dokonce, abyste se viděl z nejrůznějších úhlů. Takže poslechněte si vaše vystoupení a zamyslete se nad tím, co jste se mě tázal. Já budu pokračovat, až pan poslanec bude poslouchat, protože jinak je to zbytečné.
Poslanec Miroslav Sládek: Já si to pustím ze záznamu.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pusťte si to ze záznamu. Vy jste se mě tázal na jednu jedinou věc, tázal jste se mě, zda jsem řekl, více takových Kožených. Já jsem řekl, že ano, že jsem to řekl.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a nyní dávám slovo panu poslanci Janu Vikovi, který byl vylosován na dalším místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády, a to ve věci Chemapol Group. Další interpelaci přednese pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Jan Vik: Dovolil bych si úvodem říci, že normálním lidem stačí doma jedna televize. Nevím, jestli předseda vlády má doma televizí víc, určitě s tím má už svoje vlastní zkušenosti. Ale vrátil bych se k mé interpelaci.
Pane premiére, dovolte mi, abych se na Vás znovu, vzhledem k nedostatečnosti vaší odpovědi obrátil s interpelaci ve věci společnosti Chemapol. Úvodem sděluji, že zdrojem mých informací jsou provládní Lidové noviny. Uvádím to proto, abych nebyl Vámi na veřejnosti opět označován za osobu, která všechno ví a všechno zná, což není pravda. Protože kdyby to pravda byla, Vás bychom již nepotřebovali.
Nyní mi dovolte citovat z Lidových novin: Už jsme si za ta léta zvykli, že firma Chemapol Group vyzobává špičkové zaměstnance státní správy jako rozinky. Na vysokých postech tu figurují bývalí ministři jako Petr Miller, náměstek ministra průmyslu a obchodu Milan Černý, manželka bývalého federálního premiéra paní Čalfová, mluvčí českého premiéra Vadim Petrov a několik bývalých ředitelů odborů různých ministerstev. Tyto kroky jsme dosud mohli hodnotit jako obchodní obratnost, které napomáhal benevolentní zákon o státní službě. Naprosto z jiného světa je ale příchod bývalé náměstkyně Bezpečnostní informační služby Sylvy Šauerové, která se v Chemapolu nedávno stala ředitelkou analytické sekce zaměřené na vnější a vnitřní komunikaci firmy. Byla to totiž právě Šauerová, která v rozbouřených listopadových dnech loňského roku rozhodujícím způsobem přispěla k pádu někdejšího ředitele české kontrarozvědky Stanislava Devátého. Vzpomínáte? Konec citátu Lidových novin.
Znepokojuje Vás, pane premiére, tak náhlý a bezprecedentní příchod z vysoké zpravodajské funkce právě do Chemapolu? Do Chemapolu, na kterém právě Bezpečnostní informační služba pracovala v souvislosti s privatizací Českých rafinérií a s privatizací největší české zbrojovky Aero Vodochody. Konec konců s Chemapolem má důvěrné vztahy i prezident Havel, který v souvislosti s Chemapolem neváhá zneužívat svého postavení a označit Dagmar Havlovou za duševně chorou. Co to je za spolek, ten Chemapol, pane premiére?
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Mně se zdá nemožné na takovou absurdní otázku odpovídat - co je to za spolek ten Chemapol? To je prosté otázka nesmyslná, absurdní, na kterou nemám sebemenší zájem něco odpovídat. Musím říci, že je to akciová společnost a že není státní. Stát ji nevlastní a mě tato akciová společnost nezajímá. Mě nezajímá, kdo je v ni zaměstnán. Zda si kupuje Lucernu, nebo nekupuje, zda vyjádří svůj zájem majetkové vstoupit do Aero Vodochody a v průběhu měsíce března od tohoto záměru odstoupí. Nemám sebemenší důvod diskutovat akciovou společnost Chemapol Group, pane poslanče. To je tečka, ani jedno další slovo já Vám neřeknu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády. Táži se pana poslance, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Vzhledem k tomu, že vidím, že je tomu tak, udílím panu poslanci slovo.
Poslanec Jan Vik: Nevím, pane premiére, co Vás zajímá, když Vás tyto záležitosti nezajímají. Jen bych si dovolil Vám připomenout, že jsem Vám nekladl jenom jednu otázku, kterou Vy jste si z toho vybral. Budu to tedy muset zopakovat.
Znepokojuje Vás, pane premiére, tak náhlý a bezprecedentní přechod z vysoké zpravodajské funkce právě do Chemapolu? Do Chemapolu, ve kterém právě BIS pracovala v souvislosti s privatizací českých rafinérií a s privatizací největší české zbrojovky Aero Vodochody. Atd, atd. Myslím si, že jsou to věci, které by předsedu vlády České republiky zajímat měly a měl by na ně dát odpověď. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a udílím slovo panu předsedovi vlády. Vzhledem k tomu, že vidím, že pan předseda vlády se nechystá hovořit, dávám slovo panu poslanci Exnerovi, který byl vylosován na dalším místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády ve věci výsledků práce antibyrokratické komise.
Další interpelaci přednese pan poslanec Karel Vymětal.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo vlády, před několika měsíci jste ustavil tzv. antibyrokratickou komisi. Chci Vám dát dnes příležitost k tomu, abyste nás a prostřednictvím televizních kamer i občany seznámil s výsledky její práce. Pokud jde o výsledky, domnívám se, že je to samozřejmé rozdíl mezi přínosy a náklady, které jsou na činnost antibyrokratické komise. V té souvislosti bych byl rád, kdybyste objasnil, poté, co nějakou dobu to bylo předmětem zájmu sdělovacích prostředků, jaká skutečně se vyvinula struktura, jaké je obsazení, jaké celkové náklady jsou na antibyrokratickou komisi a jaké konkrétní výsledky po tom, co dostává tisíce avizovaných dopisů od našich občanů za svou již poměrně dlouhou dobu, vykazuje.
Pane předsedo vlády, jako doplňující otázku poté, co v Poslanecké sněmovně nebyl schválen zákon o ochránci lidských práv, jehož takovým hlavním argumentem a zbraní je zveřejňování všech případů, které nejsou v souladu s tím, jak by se státní úředníci a jiní zaměstnanci měli chovat, jestli případně neuvažujete o tom, že výsledky činnosti antibyrokratické komise by také byly naprosto pravidelně zveřejňovány a řekněme zvláště křiklavé případy byly tak prezentovány, aby se lidé s nimi mohli seznámit, poučit se z nich i ti, kteří případně dělají různé nepravosti a dělat by je nemuseli.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Chtěl bych říci nejprve. že tato komise nepracuje tak strašně dlouhou dobu, ale zhruba čtyři měsíce. Její práci vykonávají tři lidé, z toho jeden odborný pracovník a dvě pracovnice sekretářského typu, kteří všichni tři byli přesunuti uvnitř Úřadu vlády České republiky. Jakékoliv dodatečné náklady jsou nulové.
Tato komise má jinak 28 členů a velkou skupinu spolupracovníků, korespondentů, kteří pracují pro komisi dobrovolné bez nároku na honorář. To jenom ohledně počtu lidí a finanční stránky této věci.
Rád bych vyjmenoval čtyři základní skupiny agend či typu prací, které tato komise zatím dělala nebo kterým se věnovala. Komise navázala velmi aktivní spolupráci s jednotlivými ministerstvy a dalšími centrálními úřady. Byli jmenováni styční spolupracovníci těchto ministerstev. Jde o rychlou operativní spolupráci v celé řadě podnětů a stížností, návrhů atd. Nejčastější témata jsou z oblasti sociální, stavební povolení, bytové, zemědělské restituce, start do podnikání a problematika daňová. To je jeden typ agendy této komise, kterou nepovažujeme za koncepčně tvůrčí nebo dlouhodobou, ale ať jsme si ji přáli nebo nepřáli, najednou se na tuto komisi pootočila i část těchto věcí.
Mohl bych citovat, kolik procent věcí bylo vyřešeno tak či onak pozitivním způsobem. Je to jedna skupina agend.
Druhá skupina agend, pro nás hlavní, je navrhovat obecná řešení a systémové návrhy, které by měly zjednodušit úřední postupy a snížit byrokratickou zátěž občanů a podnikatelů.
Čili pro první polovinu letošního roku si komise vytkla za úkol těchto pět základních problematik.
První je otázka zkrátit lhůty vydávaní výpisů z trestních rejstříků. Věc, která zatěžuje byrokraticky mnoho našich občanů. Myslím, že už se řešení připravuje.
Za druhé - zjednodušit formuláře pro výplatu státních sociálních dávek. Za třetí - zjednodušení evidence motorových vozidel, oblast rušení velkých technických průkazů atd.
Za čtvrté - otázka zpřístupnění finančních úřadů pro poplatníky změnou fungování těchto úřadů, vytvoření kontaktních a informačních míst apod.
Za páté - byl odstartován pilotní projekt Pardubicko - okres bez byrokratických bariér. Možná je to nadsázka, nicméně je to pokus o jeden pilotní projekt v jednom okrese, který by chtěl odstranit nejrůznější úzká hrdla vzájemného styku jednotlivých úřadů tohoto okresu, aby lidé nebyli přesouváni z jednoho úřadu do druhého. Po vyhodnocení onoho pilotního projektu v tomto jednom okrese je samozřejmé cílem udělat z toho něco obecnějšího. Řada konkrétních věcí byla provedena, nemá smyslu je rozebírat.
Třetí skupinou této aktivity - já bych si troufal říci - malé skupinky, je zase z jiného úhlu pohledu připomínkování různých vládních materiálů, návrhů apod. Sám mohu říci, že jsem dostal pro sebe spoustu návrhů k novele stavebního zákona, ke změnám daňového zákona apod.
Konečné čtvrtou otázkou, kterou komise navázala - opakuji, že slovo komise je nadsázka při tomto počtu lidí - je určitá spolupráce - se zahraničními institucemi podobného zaměření, což je The regulation unit při britském úřadu vlády a německá komise Der schlanke Staat, která je zase naopak při Bundestagu, čili při parlamentu, zatímco anglická je při úřadu předsedy vlády. Byl navázán kontakt s těmito dvěma institucemi a díky tomu např. v Praze proběhl v únoru dvoudenní seminář Zkušenosti s odstraňováním byrokratické zátěže ve Velké Británii.
Tímto bych výklad uzavřel. Tyto čtyři oblasti - troufám si říci - při relativně malém počtu nasazených lidí jsou slušný začátek. Zdá se mi, že to prokazuje správnost původní myšlenky na vytvoření dobrovolného organu, který dává jistou zpětnou vazbu a informaci o problému byrokratické zátěže, která nepochybně trápí naše občany. Věřím, že řadu návrhů této komise uvedeme do praxe.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády. Táži se pana poslance Exnera, zda jsem správně pochopila, že jeho doplňující otázka byla položena v rámci samotné ústní interpelace. Zřejmé tomu tak není, takže mu dávám slovo.
Poslanec Václav Exner Lituji, že jsem nedostal odpověď na otázku případného zveřejňování. Pane předsedo vlády, osobné se domnívám, že 26 členů komise plus 3 zaměstnanci plus mnoho spolupracovníků toho za čtyři měsíce moc neudělali, když vám dali několik připomínek k daňovým a jiným zákonům, kolik skoro každý poslanec dává na jednání výborů každou chvíli.
Ostatní věci zatím nemají pro občany význam než jako záležitost, která teprve bude řešena - dá-li bůh.
Dovolte mi ještě, abych vám ve zbytku minuty se pokusil ocitovat z Tváře číslo 2 z roku 1968 několik výňatků uveřejněných pod zkratkou "kl", ke které se případně můžete přihlásit. Článek zněl: "Pomohou nám komise?"
"V mnoha případech vystupují komise pouze jako obrana toho kterého centrálního orgánu, který nejenže neuposlechl jejich rady, ale který navíc vlastně zneužívá jejich existence. Komise v mnoha případech řeší stejné nebo velmi podobné úlohy. Výsledky však žárlivé střeží. Jejich funkce i pole působnosti se překrývají a výsledkem je jen velmi omezená schopnost přijít se skutečně pozitivními návrhy." Vyslovila se i obava, aby se kvůli komisím jejich členové nepřestali věnovat své práci.
A nakonec: "Celý systém komisí totiž zároveň vede k "zdravému" zapojení špičkových intelektuálů do mocenské politické hry, a tím i ke snížení jejich kritického přístupu k naší skutečnosti."
Rád bych věděl, jestli v souvislosti s touto komisi případně zastáváte podobné názory. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dávám slovo panu předsedovi vlády.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Musím se usmívat, že pan poslanec si našel časopis "Tvář" z roku 1968 a objevil noticku se zkratkou, která skutečně byla zkratkou mojí, a citoval mladíčka Václava Klause ve věcech z jiné politické situace, z jiné doby, kdy šlo o snílkovské pokusy některých z nás reformovat nereformovatelný komunisticky režim. Tam mé úvahy mířily skutečně poněkud jiným směrem.
Nevím, jak jste spočítal počet členů. Řekl jsem, že se tím zabývají tři lidé jako svým zaměstnáním a 28 členná skupina dobrovolných členů této komise se sešla - nemohu říci kolikrát, ale tipoval bych - třikrát, čtyřikrát, pětkrát apod. Moc bych si přál, kdyby každá komise, která je vytvořena tímto parlamentem, měla alespoň takovou účinnost jako tato komise.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády. Vzhledem k tomu, že je 16.50 hod., tato interpelace byla podle jednacího řádu poslední. Dávám slovo předsedovi klubu KSČM.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane premiére, já si dovolím připomenout, že jste ml ve čtvrtek minulý týden slíbil, že mi v pátek odpovíte na mou písemnou interpelaci. Je už další čtvrtek a já jsem zatím písemnou odpověď na svou interpelaci ve věci Polipenska nedostal. Očekávám, že tak učiníte alespoň zítra. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pane předsedo vlády, máte slovo.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, přiznám se, že jsem na to za ten týden zapomněl. Když jsem se vrátil z interpelací minulý čtvrtek, hledali jsme velmi intenzivně na našem úřadu, zda taková interpelace byla skutečné podána - nejdříve zda taková interpelace k nám došla, a pak jsme začali hledat, zda taková interpelace byla podána v kanceláři Poslanecké sněmovny. V obou případech vám musím odpovědět, že naše zjištění bylo - nikoli, Proto jsem vám žádnou odpověď nepodal, protože se nepodařilo tuto interpelaci najít ani na úřadu mém, ani na úřadu vašem a dále jsem se problematice nevěnoval.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Tím jsme vyčerpali tento bod. Protože uplynul čas k přednesení interpelací na předsedu vlády České republiky, budeme pokračovat v 17.00 hodin, a to interpelacemi na jednotlivé členy vlády.
(Schůze opět zahájena v 16.59 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat bodem Interpelace na jednotlivé členy vlády. Nyní vyzývám poslance pana Josefa Mandíka vylosovaného na 11. místě, aby přednesl interpelaci na ministra zemědělství pana Josefa Luxe ve věci připravovaného prodeje státní zemědělské půdy ve vztahu k zahrádkářům a nájemcům, a zahájil tak blok Odpovědí členů vlády ČR na interpelace poslanců. Připraví se pan poslanec Petr Zajíc. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Josef Mandík: Vážený pane ministře, dámy a pánové, vláda v uplynulých dnech schválila věcný záměr zákona o podmínkách prodeje státní zemědělské půdy. V minulosti v souladu s tehdy platnými právními předpisy si desítky občanů vybudovaly zahrádky na plochách, které nebylo možno jinak zemědělsky využít. Vynaložily velké úsilí a mnoho prostředků, aby získaný pozemek zúrodnily. Ptám se vás, pane ministře, za jakých podmínek chystáte prodej státní půdy, na které jsou zbudovány zahrádky. Budou mít současní nájemci přednostní právo k odkoupení a z čeho bude vycházet stanovená cena?
Při privatizaci státních zemědělských podniků došlo k privatizaci staveb, budov, zásob a j. mimo půdu. Zde hospodaří tzv. nájemci. Pro hospodaření mají jedny z nejhorších podmínek, do kterých se většina z nich nedostala svojí vinou. Ptám se, proč vláda odmítá nájemcům přednostní právo odkoupení pronajaté půdy, na které již hospodaří. Je to vůči nim přinejmenším nekorektní. Vždyť do svých - tedy podnikatelských - záměrů šli na základě příslibu pozdějšího nákupu pronajaté státní půdy. Nákup půdy se stane předmětem spekulace se všemi důsledky. Skupovat ji budou ti, kteří mají peníze, a to nejsou zemědělci. Mám za to, že tito vlastníci nebudou mít zájem hospodařit a bude to mít další nepříznivý dopad na krajinu, hlavně v podhorských příhraničních oblastech. Děkuji.