Já se omlouvám, soustředil jsem se na Občanskou demokratickou stranu, nerad bych zapomněl třeba na další strany vládní koalice. Vždyť lidovci vzali peníze od pašeráka drog. Dodneška se svým křesťanským přístupem, čestným přístupem se s touto problematikou nevyrovnali. Jde skutečně o princip.
Byl porušen zákon, hrubým způsobem porušen zákon a měla by z toho být vyvozena politická odpovědnost. K čemu to povede, když ministr vnitra nikdy za nic nemůže. Nemůže za Mošnov, nemůže za restauraci U Holubů, nemůže za Helbigovy, nemůže nikdy za nic. Ministr vnitra totiž je tam jenom od toho, aby tam seděl v čele ministerstva a vždycky, když někdo něco provede, tak se potrestá nějaký pěšák, ale ministr vnitra bude vždycky jaksi mimo. Já jsem jiného názoru. Nedělejme to tak, jako za socialismu na vojně, kdy to byl takový podivný systém, kdy ať se stalo, co se stalo, vždycky to zapláclo toho nejnižšího.
Udělejme to tak, že když v jakémkoli resortu dojde k chybám, k porušování zákonů, samozřejmě ať je vyvozena odpovědnost vůči konkrétním osobám, ale politickou odpovědnost má vždy ten, kdo je v čele resortu. Vždy. Měl by ji vyvozovat, abychom se nedostali do situace nějaké orientální země, kdy je tam ministr na věčné časy, ale tu a tam se pronásledují, případně vyhazují uklízečky a vrátní.
Pokud by si z nás brala příklad jakákoliv demokratická země, kde je demokracie delší dobu, kde platí zákony, tak by to nakonec dopadlo tak, že by nikdy žádná vláda nepadla. Nikdy by žádný ministr neodstoupil, protože se samozřejmě vždycky najde nějaký podpraporčík nebo praporčík, který za to může a který na sebe vezme vinu za ministra.
Jestliže dojde k dokonce opakovanému skandálnímu porušování zákonů, jak je to v naší zemi, měla by být vyvozena politická odpovědnost a ministr vnitra - pokud by měl jenom trochu cti v těle, pokud by to byl jenom trochu jiný člověk, než jaký nám zatím vyplývá ze zprávy, kterou zde přednášel a která byla, jak už jsem řekl, směsicí lží, polopravd a naprostého překrucování skutečnosti a výsměchem všem slušným lidem - by měl v tomto případě odstoupit. Nejen za to, co se stalo, ale i za to, jakým hanebným způsobem ministr vnitra zde ve sněmovně před poslanci vystupuje. A není to přece - znovu opakuji - můj konkrétní příklad. Není to případ nějakých problémů kolem zatčení, zadržení apod. Neříkejme, že já jsem tam šel dobrovolně. To by byl skutečně vrchol drzosti. Nejde jenom o to, ale jde o předchozí příklady, jde o stále ještě nedokončené aféry, miliardové aféry, úniky apod. Jde o princip.
Znovu opakuji, občané tu a tam zákony porušují. Konec konců jsou to lidé a to tak asi v lidské společnosti bude. Ale právě ti - a znovu to opakuji už po několikáté - kteří jsou pověřeni dohlížením nad dodržováním zákonů, musí úzkostlivě zákonů dbát. Musí se úzkostlivě vyvarovat nějakého sebemenšího stínu, který by mohl jejich postup nad dodržováním zákonů vrhnout. Jakmile se dopustí sebemenšího pochybení, musí odejít. Samozřejmě jestliže chyby v resortu se kupí, musí odejít hlava, protože ryba zapáchá zcela jednoznačně od hlavy. Jaký pán, takový krám.
Dámy a pánové, nebýt toho, že skutečně projevy jsou zaznamenávány, bylo by zbytečné alespoň pro polovinu poslanců zde hovořit, protože mají předem pevný, jasný názor a vůbec nevnímají, o čem se zde hovoří. Jsou prostě odhodláni jako prokurátor Urválek, jsou odhodláni jako autobusy pracujícího lidu, které byly přiváženy na politické procesy a které tolik vychvaloval jeden redaktor Rudého práva - možná, že sám ministr vnitra pan Ruml bude vědět, o kom je řeč - už dopředu mají daný názor, na kterém nemíní nic měnit, o kterém nemíní diskutovat. Samozřejmé i tento přístup je možný, ale mohli jsme se přesvědčit v tomto století, k čemu takový přístup vede.
Dámy a panové, nepochybuji o tom, že vládě toto opět projde tak jako všechno. Konec konců vláda má k dispozici takřka všechny sdělovací prostředky, takže vždy dokáže celou věc otočit tak, aby pochybení vlády, ministrů, represivního aparátu bylo nakonec přijatelné pro veřejnost a ještě se to nakonec všechno obrátilo třeba proti republikánům.
Možná, že někdo z vás sledoval vysílání francouzské televize nyní o víkendu. Někdo z vás také sledoval třeba záznamy, které dávala Česká televize a NOVA - hovořím o městě Štrasburk. V naší televizi zlí "lepenovci" - opakuji, já je nehájím - měli sjezd a správní hodní, čestní občané proti nim demonstrovali. Kdo z vás měl možnost sledovat francouzskou televizi, ví, že ti správní, čestní, hodní občané byli bezdomovci, byli to různí feťáci, různá spodina společnosti, vyzbrojená náušnicemi v uchu, že to bylo skutečně to nejhorší. Pokud by se tito lidé dostali k moci, tak by byl konec nejen Francie, ale samozřejmě by to byl konec celé lidské civilizace,
Dámy a pánové, jak jsem řekl, vládě to projde, sdělovací prostředky to podají tak, aby to bylo přijatelné pro veřejnost. Ale je to už několikerý příklad toho, ze se Česká republika správným směrem neubírá. Je to několikerý příklad toho, že je cosi shnilého v této zemi a že ta hniloba začíná od shora. Pokud by se někomu zdálo, že jsem některé pasáže nebo některou větu zopakoval, dámy a pánové, až bude publikována moje řeč, samozřejmě opakování vyškrtneme. To samozřejmě je moje obětavost pro to, aby to došlo i těm, kterým to pravděpodobně ale stejně nedojde.
Proto takový úsměšek z lavic vládní koalice, protože pro většinu poslanců vládní koalice je svět náramně jednoduchý. Černobílý. Oni to mají jasně dané, nemusí o ničem pochybovat. Nemusí se ničím zabývat. Mají svět zcela jednoznačně takový jednoduchý. Já jim závidím - přiznám se - jejich život, jejich svět. Je to skutečně takové jednoduché.
Já, když se stane kdykoli cokoli, nejprve hledám chybu u sebe. Nejprve se zamýšlím nad tím, zda já jsem nepochybil, zda jsem něco nezanedbal. Proč třeba trvalo tak dlouho, než se provalila kauza s tím, že policie ukradla počítač v budově sněmovny? Jako obyčejný člověk jsem nejprve začal hledat počítač. Začal jsem se ptát, jestli jsem ho někde nenechal. Myslím si, že jsem zvolil zcela přirozený, normální postup. Teprve poté se samozřejmě dívám na ty druhé. Nejsem si třeba jist tím, že dělám správnou politiku v čele republikánské strany. To se mohu zde vyzpovídat. Myslím si, že křesťanští kolegové to pochopí. Nejsem si tím jist, ale zase na druhé straně, když se podívám na to, co všechno vláda napáchala, když se podívám třeba na to, co ministr vnitra a jeho resort mají na svědomí jen třeba za uplynulých několik let, za uplynulé dva roky, tak samozřejmě mě to potom v kritice jenom posiluje.
Když se podívám třeba na to, jakých výsledků dosahuje republikánská strana, že je vlastně na tom stejně nebo lépe než dvě třetiny vládni koalice, tak mě to samozřejmě v politice jenom posiluje. Jestliže jsem na vlastní oči svědkem určité události, jestliže to vidím, slyším, a já upozorňuji na to, že jsem vlastně jediný politik, který dodnes má potvrzení o tom, že je normální, takže bych doporučoval zcela vážně, aby si mnozí poslanci případně členové vlády, než s nějakou zprávou vystoupí, takovéto osvědčení od psychiatra také opatřili. Protože jinak zcela evidentně mohu zpochybňovat způsobilost současné vlády České republiky vést tuto zemi a vůbec vystupovat na veřejnosti. Rád bych tedy viděl třeba od ministra vnitra obdobné osvědčení. Myslím, že nebude problém ho obstarat, protože mnozí činovníci z vedení lékařských fakult případně z Bohnic jsou velkými fanoušky ODS, takže to půjde obstarat v každém případě, ať už na reálném nebo nereálném základě.
Dámy a pánové, jestliže je člověk skutečně svědkem nějaké události a potom se dozví tady v parlamentu, že to bylo naprosto jinak, když potom člověk nevěří svým očím a uším, tak k čemu ho to vede. Jenom k tomu, aby ještě pevněji zastával svá stanoviska a vede ho to k tomu, aby dále pokračoval v nastoupené politice, protože v tom je pravděpodobně jediný způsob, jak tuto zemi zachránit, případně jak alespoň občanům dodat trochu odvahy k boji se statní mašinérií, která už nedodržuje ani zákony, které si sama schválila.
Dámy a panové, považuji tento okamžik za velmi důležitý. Vládě totiž právě teď prochází další porušení zákona. Znovu ministr vnitra nehodlá vyvodit politickou odpovědnost. Tady to jim projde a nakolik vládnoucí garnituře naroste hřebínek, natolik si dodají odvahy, že příště se nebudou ani snažit porušování zákona zamaskovat a příště budou masakrovat nepohodlné občany hned. Tu a tam nějaký člověk se najde, že se sám oběsil v cele, kde byl sám a neměl tam samozřejmě ani opasek ani nic, co by se k tomu dalo použít, další člověk se najde, že prý byl neznámou látkou intoxikován ačkoliv byl třeba na cele sám a kromě dozorců se k němu nikdo nedostal. Příště totiž, jakmile takové věci budou vládě procházet, skutečně se nebude zatěžovat maskováním ničeho. Prostě přistoupí zcela brutálně, nepokrytě k tomu, co chce udělat a nebude už za sebou stopy zahlazovat. Nebude předstírat, že to je v rámci volného výkladu zákona. Nebude už předstírat vůbec nic a bude si dělat, co bude chtít a jsme tam, kde jsme být nechtěli. Vracíme se zpátky do minulosti.
Ministr vnitra třeba tady nezmínil vůbec to, znovu opakuji, že jsem prohlásil, že nehodlám vypovídat a že hodlám odejít. Vůbec to tady nezmínil a tvrdí mně do očí, že prý jsem vůbec o tom nemluvil, že jsem se nepokusil odejít apod. Znovu opakuji. To jsem měl vyskočit ze 4. patra? To jsem měl vyskočit z okna, abych dokázal svojí smrtí, že jsem chtěl odejít? Pravděpodobně by to současná vláda uvítala, samozřejmě. Byli by velmi rádi, kdyby se něco takového stalo.
Dámy a pánové, ne pro přítomné poslance, zvláště z vládní koalice, ale pro budoucnost. Zde začíná konec demokracie v České republice. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: S faktickou poznámkou pan poslanec Hofhanzl. Připraví se pan poslanec Šmucr.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, vyřiďte pánovi, co mluvil přede mnou, že kdo nerespektuje nic, otevírá cestu ke zneužití. Ano, jde o princip a on to ten pán jisté dobře ví.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Šmucr, připraví se pan poslanec Vrcha. Do rozpravy jsou dále přihlášeni písemně páni poslanci Nehera, Krejsa, Kužílek, Loukota.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedající, dámy a pánové, musím vystoupit k tomuto bodu jednání, kterým je způsob předvedení a následné obvinění předsedy SPR-RSČ a republikánských poslanců Miroslava Sládka, ke kterému došlo 28. února před vchodem do budovy sněmovny. Ten byl naprosto neodborný a v zásadě protiprávní.
Diletantský postup Policie České republiky přiznal a svým výrokem potvrdil i ministr vnitra Jan Ruml. Dále protiprávnost tohoto kroku přiznal také předseda Parlamentu České republiky Miloš Zeman, neboť usnesení sněmovny leželo ještě v patek o 11. hodině u něho v pracovně. Předčasná policejní horlivost byla jasným důkazem porušování základních práv a svobod zakotvené v české ústavě a v dalších zákonech. Většina poslanců parlamentu tento policejní zásah s krajním rozhořčením odsoudila. Stejné zareagovala i místopředsedkyně Parlamentu České republiky Petra Buzková. V televizním pořadu Sedm čili 7 dní policejní zásah paní poslankyně nazvala za ryze idiotský, což jasně vysvětlila a vyjádřila ochotu jej zopakovat i za cenu ztráty imunity. Je velice zajímavé, jak ministr vnitra Jan Ruml s odstupem času mění svá rozhodnutí a výroky. Kritika se změnila v obhajobu. Tyto svévolné praktiky řízené ministrem Janem Rumlem jasné potvrzují, že jsme policejním státem, kde zákony musí dodržovat pouze řadoví občané. Neustálé policejní útoky proti parlamentní straně SPR-RSČ se stupňují, což vyvolává krajní rozhořčení u široké veřejnosti. Předseda SPR-RSČ rozhodné nikam dobrovolné nešel na jakési předvolání, kde byl zcela v rozporu se zákonem zadržen, odvezen a na jeho názory se nikdo neptal. Neuposlechnutí výzvy policie by znamenalo obvinění pana dr. Sládka z útoku na veřejného činitele tak, že mu nezbylo nic jiného, než policisty následovat do policejního auta. Ostraha zatčeného poslance byla posílena o služebního psa dobrmana. Takovouto podobu má demokracie v praxi. Celá tato akce se minula účinkem, neboť vyšetřovatel zareagoval oznámením, že obvinění ještě vypracované nemá a že jej teprve bude psát. Tímto se nabízí otázka, kdo vyvinul tuto unáhlenou horlivost, která byla v rozporu se zákonem. Velice by mně zajímalo, jestli v tomto případě budou vyvozeny velice přísné personální důsledky slibované ministrem vnitra Janem Rumlem. Myslím si, že tyto změny by se měly týkat i pana ministra, což by český národ přijal s povděkem.
Svévolné zatýkání člena zákonodárného sboru by v každé jiné zemi znamenalo odstoupení ministra vnitra z funkce. Nikoli však v českém absurdistanu. kdy vrazi a nejtěžší zločinci dostávají automaticky milost a řádní občané jsou pronásledováni.
Jestliže pan ministr Ruml nemá odvahu odstoupit z funkce, mohu mu zaručit, že kdyby napodobil Jana Kalvodu, získal by tím určité uznání u většiny národa. Klub SPR-RSČ požaduje důkladné prošetření celého případu a potrestání viníků. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Vrcha, připraví se pan poslanec Nehera.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, informace pana ministra vnitra Jana Rumla o zadržení předsedy SPR-RSČ, alias předsedy poslaneckého klubu pana dr. Miroslava Sládka je na poslech velmi líbivá, lichotivá, ba až pravdivě zarážející.
Lhář, když lže, si myslí, že mluví pravdu. Zloděj, když krade, si myslí, že dělá dobrou věc. Vrah, když vraždí, si myslí, že činí dobro pro společnost. Hádejte, co si myslí pan ministr vnitra, když předkládá Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky takovouto informaci. Já vám to nepovím, neboť vy to všichni dobře víte.
Zadržet opozičního poslance Parlamentu České republiky pana dr. Sládka, to se hodí jen současné vládní koalici. Kde jinde na světě by si takové protizákonné hanebné zadržení poslance parlamentu mohla policie dovolit.
Jistě si všichni živě dovedeme představit, kdyby republikáni v opačném případě zadrželi pana ministra vnitra, např. myslíme-li korupci nebo spojení Ministerstva vnitra s mafií, např. bratří Helbigů, mafie aféry U Holubů, rozbuška na Staroměstském náměstí a další vraždy páchané na občanech této země.
Jsem přesvědčen o tom, po takové informaci pana ministra vnitra, že nezákonnost právě vyvěrá z řízení Ministerstva vnitra, proto nesmi být schválen a znovu zaveden trest smrti jen a jen pro to, až budou zjištěni skuteční viníci, že jsou to právě oni, kteří by museli nastavit svoji hlavu.
Berme v úvahu zatýkání asistenta pana Lubomíra Votavy Policií České republiky. Jaká to hanebnost a ostuda pro Českou republiku, o které dnes mluví celý svět. Na bezbranného jedince útočit, a ještě k tomu opozičního, to jsou hrdinové Policie Ministerstva vnitra, ale zajistit zločince, násilníky, vrahy, to raději pryč, aby tzv. nenarazili na své lidi.
Dnes již můžeme konstatovat - policejní stát. Policisté nesmějí být prakticky politicky organizováni, zato jejich nejvyšší ano. Proč asi? Světu se ukázala samochvála demokracie, ale stejně - nebudež-li, policisto, dělat, jak káži, půjdeš. A to, že řídí Ministerstvo vnitra, městské či obecní policie, je více jak jasné, neboť tam, kde jsou, jsou starostové či primátoři stejně v ODS. Proto si mohou dělat co chtějí, jak tomu bylo 28. října 1994 u sochy sv. Václava v Praze. Napadený předseda SPR-RSČ pan dr. Miroslav Sládek, napadený poslanec Parlamentu České republiky Jan Vik Městskou policií, který byl zbit až do bezvědomí - bylo podáno trestní oznámení SPR-RSČ na neznámého pachatele, ale to se do dnešního dne nevyřešilo. Tedy se vůbec nic nestalo. Ještě se vyplácely odměny. Taková to je demokracie.
Nemusím připomínat útoky policistů na republikány nejen v Praze, ale i ve Znojmě a dalších městech naší republiky.
Závěrem chci podotknout, že informace ministra vnitra je hanebnost sama, ta jako je schopnost či spíše neschopnost řízení celého Ministerstva vnitra. Proto očekávám demisi pana ministra Jana Rumla. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Nehera, připraví se pan poslanec Krejsa.
Poslanec Jindřich Nehera: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, zadržení poslance dr. Sládka, předsedy SPR-RSČ, nelze posuzovat jinak, než jako akt nezákonný, a musejí být z toho vyvozeny patřičné důsledky.
Toto nezákonné zadržení poslance dr. Miroslava Sládka bezprostředně vyvolala nevoli většiny poslanců a nakonec i samotného ministra Jana Rumla. Později tisková mluvčí Ministerstva vnitra uvedla, že je vše v pořádku, že nešlo o žádné zatčení, ani zadržení, že dr. Sládek sám a dobrovolně šel podat vysvětlení.
Toto musíme jednoznačně odmítnout, protože pravda je úplně jiná. Nelze považovat za dobrovolné, když policisté někomu oznámí, že pojede s nimi, a pokud ne, tak mu nasadí pouta a posadí ho do svého auta, které kromě policistů střeží i cvičený dobrman. Navíc v té době policie neobdržela písemný doklad podepsaný předsedou Poslanecké sněmovny panem Zemanem o tom, že dr. Sládek byl zbaven poslanecké imunity. Pozdější vysvětlování, že všechno proběhlo v pořádku a v souladu se zákonem, je zcestné a potvrzují to slova pana Miloše Zemana o tom, že žijeme v policejním státě.
Neustálé aféry Ministerstva vnitra pod vedením Jana Rumla mě nutí, abych ministra vnitra Jana Rumla vyzval, pokud chce něco pozitivního udělat pro naši zemi, aby neprodleně podal demisi. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slova se ujme pan poslanec Krejsa, připraví se pan poslanec Loukota.
Poslanec Josef Krejsa: Pane předsedající, dámy a pánové, když nedávno docílila tato demokratická sněmovna ještě demokratičtější rozhodnutí jednat o všech návrzích na zbavení imunity jednotlivých poslanců SPR-RSČ najednou, musím v úvodu své rozpravy podat procedurální návrh, aby příště o vině republikánských poslanců bylo vždy i hlasováno an block, ba budu ještě demokratičtější a v rámci státotvornosti navrhuji, aby byli v rámci urychlených jednání zbaveni imunity všichni republikánští poslanci, a to na věčné časy. Pod heslem "Parlamentní demokraté všech zemí, spojte se", aby nám ta demokracie nepřerostla přes hlavu.
Znovu opakuji, jde o procedurální návrh, který této sněmovně ušetří spoustu času a problémů, svět bude vědět, na čem u nás bruslí, a Leonid Iljič Brežněv bude mít radost z jeho bývalých přátel tam nahoře, nebo dole, dle politické víry.
Souhlasím s názorem, že je třeba přitvrdit v tomto parlamentu, neboť až vyhrajeme volby, nebude to alespoň na nás a i nám se bude dobře v takto paralyzovaném parlamentě vládnout.
Možná by nám vládní koalice a část sociální demokracie mohla pomoci i tím, že dnes zbavíme jednou provždy imunity všechny neposlušné poslance opozice a v úvahu předkládám jako další procedurální návrh usnesení, že každý opoziční poslanec, který zvedne ruku proti vládnímu návrhu, bude bez milosti a v zájmu státotvornosti zbaven mandátu. Věřím, že jsem se tímto návrhem dostal do transformačního integrovaného obvodu vládni koalice a i když ona sama vyjadřuje výše uvedené ve sdělovacích prostředcích poněkud decentněji, nevylučuje zákaz parlamentní politické strany, jejíž stanovy - a věřím, že dokonalé - prověřil sám pan ministr vnitra.
Dámy a panové, shodou okolností (někteří z vás budou jiného názoru) jsou všechny tzv. trestné činy republikánských poslanců jednoznačně činy politickými. Na co jiného by měla platit poslanecká imunita? Proč platí, proč se vztahuje na dopravní přestupky, při kterých jde o život? Proč neplatí pro plnění volebního programu, kterým je poslanec - alespoň ledy poslanec SPR-RSČ - svým voličům povinován?
Vraťme se ale k případu a okolnostem zadržení poslance Sládka. Pokud zákon této země dovoluje ještě před podepsáním vydání zadržet poslance parlamentu, jak se nám snaží namluvit jistí pokoutní vykladači zákona, a nebojme se to říci, porodní báby transformačního procesu, které po zkušenostech v prognostickém teletníku hledají u demokracie další dvě nohy, a to povinnou státotvornost a cílenou loajalitu, pokud, jak doufám, v případě kolegy poslance Sládka se shodneme nejen s panem ministrem Rumlem, ale i s kolegy, kteří mě vydali spravedlnosti, pan poslanec Sládek jako osoba s prověřeným akademickým titulem, na rozdíl např. od kolegy Ullmanna, byl eskortován, jak tento únos kvalifikoval jistý vyšetřovatel, pane předsedající, prosím, abyste tlumočil panu ministru Rumlovi mou omluvu za to, že jsem ho vláčel Republikou (myslím tím politické noviny Republika), kolega Kudláček není přítomen, jak jsem lál panu ministrovi, že sáhl na platy vyšetřovatelů.
Kolega Sládek byl unesen tím, že na předním sedadle trůnil statný, byť policejní stravou poněkud pohublý dobrman, a tady jsme, přátelé, u jádra pudla, jak říkáme my kynologové či konzumenti. Pes se nejen nelegitimoval, ale neměl služební odznak, poslanci nezasalutoval, jak bývá dobrým zvykem, ba výhrůžně cenil nevábný chrup. Po dobu únosu nebyl, a to zdůrazňuji, připoután bezpečnostním pásem, což je na tomto tzv. sedadle smrti nepřípustné. Silně pochybuji, že splňoval věkovou hranici, protože tak dlouhou dobu by ani dobře cvičený dobrman z policejní stravy nepřežil, nemluvě o počtu pravděpodobnosti, za kterých by při současných bídných platech policistů skončil na jídelním lístku etnických přátel kolegy Dostála a Kudláčka.
Vyhláška o pravidlech silničního provozu tuto věkovou hranici stanoví zcela jasně a nekompromisně u všech spolujezdců na předním sedadle. Závěrem tedy mohu s plným právem s odvoláním na vyhlášku konstatovat, že v případě provedení zatčení dr. Sládka a následné přepravy byl zákon porušen v každém případě, a to nejen vyšetřovatelem, u kterého pan ministr podcenil duševní svěžest. Pes na předním sedadle automobilu nemá co dělat, a to pan ministr jistě popřít nemůže.
Dovolte mi závěrem zabruslit do paragrafových kliček zákona. Na předním sedadle služebního vozu seděl dobrman nezjištěné hodnosti a díky tomuto taktu se musel dr. Miroslav Sládek tísnit na zadním sedadle s policisty nezjištěné sexuální orientace. Zajímalo by mě, jak je možné, že se tento pes přepravoval na předním sedadle, když podle mého má být umístěn v prostoru za zadními sedadly, kde by měl být od osob oddělen minimálně sítí. Vyhláška 99, § 39 odst. 2: Počet osob starších 12 let nesmí převyšovat počet povolených míst. Zde se naskýtá otázka, zda výše uvedený dobrman dosáhl již tohoto věku. Dále budu opět citovat zákon: Osoba mladší 12 let a osoba s tělesnou výškou menší než 150 cm se nesmí přepravovat na sedadle vedle řidiče. Dále se ptám, zda uvedený pes dosáhl výšky 150 cm. Byl tento pes připoután bezpečnostním pásem nebo se na něj vztahuje výjimka dle zákona č. 99 § 6 odst. 2? Dále by mě zajímalo, zda tento pes prošel všechna povinná očkování, která mu byla předepsána a podstupuje-li pravidelně ošetřeni proti blechám. Měl tento přepravovaný pes nasazený koš na čumáku? Má zaplacenou tzv. psí známku?
Pane ministře, omlouvám se, že závěrem de facto interpeluji, ale nachytal jsem vás - přesněji vaše policisty - při zjevném porušení zákona, které tentokrát na rozdíl od všech sdělení předešlých nelze ani zpochybnit ani popřít.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Loukota.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající, dámy a pánové, dost dobře nevím, jak hodnotit zprávu přednesenou ministrem vnitra České republiky, když nám nebyla poskytnuta písemně, čímž jsme byli zbaveni možnosti ji důkladně prozkoumat. Proto si dovolím jen několik poznámek. Podle mého názoru v případě zadržení poslance Miroslava Sládka došlo k vyvrcholení útoků policie vůči naší parlamentní politické straně. Nebojím se tuto činnost označit za přímý útok moci výkonné proti moci zákonodárné. Vždyť si shrňme, co se tehdy všechno vlastně odehrálo.
Počátek vidím v násilném vniknutí policistů do prostor našeho klubu s následným zmlácením poslance Zajíce. Dále policie doslova zcizila přenosný počítač z kanceláře předsedy našeho poslaneckého klubu a celé dva dny s ním prováděla kdeco. A konečně zatkla či zadržela poslance Miroslava Sládka přímo před sněmovnou. O způsobu, jakým to celé probíhalo, nás před chvílí poslanec Sládek informoval.
Z tohoto důvodu dávám návrh na usnesení: Poslanecká sněmovna odmítá informaci ministra vnitra České republiky o okolnostech zadržení poslance Miroslava Sládka a žádá o předložení nové informace na příští schůzi Poslanecké sněmovny.
Současně dávám procedurální návrh, aby projednávání tohoto bodu bylo přerušeno a začalo zítra jako druhý bod pořadu.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, zazněl zde návrh usnesení od pana poslance Loukoty. Pokud jsem si to dobře poznamenal, pan poslanec navrhuje, abychom se usnesli, že Poslanecká sněmovna odmítá informaci ministra vnitra a žádá o předložení nové informace na příští schůzi Poslanecké sněmovny. Je to tak správné, pane poslanče? Ano, Děkuji. Pak zazněl procedurální návrh přerušit tento bod a pokračovat v projednávání zítra, kdy by to byl druhý bod.
Dámy a pánové, zazněl procedurální návrh. Pan kolega Loukota byl poslední přihlášen do rozpravy, zeptám se, jestli se ještě někdo hlásí? Jestliže tomu tak není, rozpravu končím a budeme rozhodovat, pan kolega Loukota požaduje, abych vás odhlásil, prosím. Chci se zeptat pana ministra Rumla, jestli se v tomto okamžiku chystá vystoupit, nejprve ale rozhodneme o procedurálním návrhu na přerušení tohoto bodu.
Dámy a pánové, kdo je pro procedurální návrh pana poslance Loukoty, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 136. Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 45 pro, 64 proti.
Rozprava byla uzavřena, chci se zeptat pana ministra Rumla, zda se hodlá vyjádřit k obsahu rozpravy. Není tomu tak.
Dámy a pánové, dovolte, abych vám předložil návrhy na usnesení. Návrh usneseni zní:
"Poslanecká sněmovna bere na vědomí informaci ministra vnitra o okolnostech zadržení poslance Miroslava Sládka."
Pan kolega Loukota navrhl alternativní usnesení:
"Poslanecká sněmovna odmítá informaci ministra vnitra a žádá o předloženi nové informace na příští schůzi."
Domnívám se, že bude korektní nejprve rozhodnout o alternativním návrhu pana poslance Loukoty, v případě nepřijetí budeme hlasovat o základním návrhu.
Kdo je tedy pro přijatí návrhu pana poslance Loukoty, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 137. Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 63 pro, 65 proti.
Nyní rozhodneme o návrhu: Poslanecká sněmovna bere na vědomí informaci ministra vnitra.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu na usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 138. Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 76 pro, 51 proti.
Dámy a pánové, konstatuji, že jsme projednali tento bod. Budeme pokračovat dalším bodem, což je zpráva ... Pan kolega Špidla se hlásí o slovo.