Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, smyslem předkládaného návrhu zákona je zakotvení podmínek, za nichž by stát poskytl peněžitou pomoc osobám, kterým v důsledku trestného činu byla způsobena újma na zdraví a které objektivně zpravidla nemají možnost v přijatelné lhůtě dosáhnout náhrady škody na pachateli.
Obsahově návrh vychází z požadavků obsažených v Evropské úmluvě o odškodňování obětí násilných trestných činů ...
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, paní ministryně (zvuk zvonce).
Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: ... z 24. listopadu 1983. Zmíněná úmluva se stala vzorem pro přijetí řady vnitrostátních úprav v jednotlivých evropských zemích a z tohoto pohledu navrhovaný zákon představuje standardní srovnatelné řečení. Návrh zákona vychází z těchto principů:
1. Stát bude poskytovat pomoc pouze v případech, kdy oběti vznikla závažnější újma na zdraví, neboť ta zpravidla představuje závažnou překážku toho, aby poškozený vlastními silami dosáhl stejných životních podmínek, jaké měl před vznikem újmy.
2. Stát poskytne pomoc v rozsahu, který se rovná části vzniklé škody, neboť na oběti lze důvodně požadovat, aby sama aktivně přispěla k odhalení, usvědčení a usvědčení pachatele.
3. Zákon musí obsahovat důvody, za nichž nárok na peněžitou pomoc nevznikne, aby se předešlo jeho zneužití.
4. Peněžitá pomoc má smysl, pokud bude poskytnuta co nejrychleji, proto i řízení o nároku musí být co možná rychlé, neformální a jednoduché.
A konečně 5. stát má právo na vrácení vyplacené pomoci s tím, že tohoto práva se může s ohledem na sociální situaci oběti vzdát.
Jak vyplývá z těchto principů, poskytnutím pomoci podle navrhovaného zákona nevzniká žádný nový právní vztah mezi státem a pachatelem trestného činu. Již zmíněná Evropská úmluva o odškodňování obětí násilných trestných činů připouští, aby finanční částka vyplacená oběti představovala její částečné odškodnění a v rozsahu poskytnutého plnění stát vstoupil do práv poškozeného, tedy uplatňoval na pachateli do této výše odškodnění. Z tohoto důvodu se volí cesta jednodušší, spočívající v tom, že stát vstupuje do právního vztahu pouze s obětí, které poskytuje peněžitou pomoc, jejíž výše se odvíjí od utrpěné újmy a vztah oběť - pachatel zůstává nedotčen.
Na poskytnutí peněžité pomoci za zákonem stanovených podmínek vzniká oběti nárok. Vztah státu a oběti je koncipován jako vztah občanskoprávní. Na jedné straně je oběť, které vzniklo právo na peněžitou pomoc, na druhé straně je stát, kterému ze zákona vznikla povinnost na výzvu oběti za stanovených podmínek pomoc poskytnout. Proto se navrhuje, aby před podáním žaloby na plnění u soudů oběť byla povinna se nejprve obrátit na stát se žádostí, kterou stát akceptuje a plnění poskytne, nebo žádosti byt jen zčásti nevyhoví a oběť má možnost domáhat se svého práva v občanském soudním řízení. Tento postup, známý např. z odškodňování podle zákona o soudní rehabilitaci, odpovídá požadavku jednoduchého a rychlého projednání žádosti.
Podle návrhu se pomoc poskytne ve výši, která koresponduje obětí prokázanou výši ztráty na výdělku a náklady spojené s léčením. Tyto dvě položky jsou výslovně uvedeny v evropské úmluvě, samy o sobě ovšem necharakterizují závažnost újmy, která oběti vznikla. Tu nejlépe vyjadřuje bolestné, které je navíc jednoduchou cestou rychle zjistitelné.
Náklady spojené s prováděním zákona jsou podrobně vyčísleny v obecné části důvodové zprávy. Z hlediska státního rozpočtu představují zanedbatelnou částku, ovšem z hlediska jednotlivých obětí závažné násilné trestné činnosti bude pomoc poskytovaná podle navrhovaného zákona významným prostředkem ke zmírnění alespoň ekonomických důsledků spojených s újmou na zdraví.
Přijetí navrhovaného zákona je proto plné odůvodněné jako projev odpovědnosti státu za zajišťování bezpečnosti svých občanů.
Za předkladatele vám proto, vážené poslankyně a vážení poslanci, navrhuji, aby Poslanecká sněmovna po obecné rozpravě vládní návrh zákona přikázala k projednání věcné příslušným výborům. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní ministryni, zpravodajem pro první čtení byl určen poslanec Libor Novák, kterému rovněž uděluji slovo.
Poslanec Libor Novák: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, vládní návrh zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů - sněmovní tisk č. 143 - myslím dostatečně podrobně zdůvodnila paní ministryně za předkladatele. Její zdůvodnění jen doplním.
Myslím si, že to, že všechny evropské státy - a Česká republika by se tímto tiskem k těmto zemím připojila - začaly přebírat odpovědnost nebo spoluodpovědnost za to, co se děje na jejich občanech trestnou činností, je jistě krok správný. Myslím, že je důležité říci, že je to pouze spoluodpovědnost a že jde o spoluodpovědnost, která do jisté míry zůstává pouze spoluodpovědností subsidiární. Samozřejmě, že hlavní odpovědnou osobou za škody, které vzniknou způsobením trestného činu, je pachatel.
V některých případech ovšem dochází k tomu, že mezi spácháním trestného činu a možností nápravy po dopadení pachatele uplyne velmi dlouhá doba a oběť nebo poškozený trestným činem se pak dostává do situace, kdy z důvodů své sociální situace nebo z důvodů okolností, které souvisí se spácháním trestného činu, nemá dostatečné finanční prostředky, aby tuto situaci překonal. Myslím si, že v této chvíli přichází role jiných subjektů, než je pouze pachatel a než je pouze občanskoprávní vztah mezi pachatelem trestného činu a obětí, resp. poškozeným.
Nemyslím si, že by jediným subjektem, který v této roli vystupuje, měl být pouze stát. Myslím si, že stát by měl být tím, kdo je prvním, kdo poskytuje částečnou pomoc, kdo ji poskytuje efektivně a rychle. Ale současné si myslím, že po přijetí tohoto zákona - a já pevně věřím, že bude přijat velkou většinou hlasů v této sněmovně - se vytvoří celý systém orgánů a organizací a myslím si, že většina z nich bude organizacemi nevládními, dobrovolnými, soukromými, nadacemi a podobnými podpůrnými fondy, které budou kromě finančních prostředků, které poskytne stát, poskytovat pomoc nezaviněným obětem trestné činností a že celý tento systém umožní obětem a poškozeným trestné činnosti překonat jejich svízelnou finanční a životní situaci.
K principům, které tento zákon obsahuje, myslím paní ministryně mluvila velmi obsáhle. Myslím si, že bude minimálně na určité diskusi ve výborech, zda princip toho, že stát nevstupuje do právních vztahů mezi poškozeným, resp. obětí a pachatelem trestného činu, je správný. Nevím, jestli stát svou silou, svou vahou by neměl být tím, kdo bude důsledněji a lépe vyžadovat po pachateli trestného činu splnění jeho povinností a vyžadovat po něm peníze. Ale znovu říkám, že to je jenom dílčí věc, dílčí princip tohoto zákona, který by mohl být podroben diskusi a event. možná snad změněn.
Jinak samozřejmě tento návrh zákona plné podporuji a doporučuji Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby jej schválila v prvním čtení a doporučila k projednání věcně příslušnému výboru.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nepřihlásil, a proto ji uzavírám.
Vzhledem k tomu, že nepadl návrh na zamítnutí předloženého návrhu ani na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, dávám hlasovat o návrhu na přikázání tohoto návrhu zákona v prvním čtení ústavně právnímu výboru. Má někdo nějaký jiný návrh? Vzhledem k tomu, že tomu tak není, dám v tuto chvíli hlasovat o návrhu na přikázání.
Zahájila jsem hlasování pořadové č. 92.
Ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové č. 92 z přítomných 188 se pro vyslovilo 142, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.
Konstatuji, že jsme předložený návrh přikázali k projednání výboru ústavně právnímu.
Dámy a pánové, ještě dříve, než se budeme zabývat projednáváním dalšího bodu, chtěla bych vás seznámit s tím, jakým způsobem se předpokládá, že budeme v průběhu dnešního dne jednat.
Počítám s tím, že budeme jednat zhruba do 15.00 hodin a také s tím, že zhruba ve 12.30 hodin vyhlásím přestávku na oběd. Vzhledem k tomu, že budeme končit velice brzy, tzn. kolem 15.00 hodin, bude tato přestávka na oběd pouze zhruba 30timinutová.
Dámy a pánové, dalším bodem je
24.
Vládni návrh zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
a kterým se mění zákon České národní rady č. 436/1991 Sb.,
o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících,
jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů
České republiky, ve znění pozdějších předpisů - prvé čtení
Vládní návrh zákona, který jsme obdrželi jako sněmovní tisk č.132, uvede z pověření vlády ministryně spravedlnosti paní Vlasta Parkanová, kterou žádám, aby se ujala slova. Současně žádám sněmovnu, aby umožnila paní ministryni přednést úvodní slovo.
Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Vážená paní místopředsedkyně, vážená sněmovno, vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a kterým se mění zákon ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřením v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je svým rozsahem drobnou dílčí novelou dotčených zákonů, jeho přijetí je však naléhavé. Ústavní soud svým nálezem z 24. září loňského roku, vyhlášeným pod č. 269 loňského roku ve Sbírce, zrušil dnem 1. května 1997 ustanovení § 250f) občanského soudního řádu, které za zákonem stanovených podmínek umožňuje soudům při přezkoumávání rozhodnutí orgánů veřejné správy ve správním soudnictví rozhodovat bez nařízení jednání.
Bez přijeti nové právní úpravy by zrušení § 250 f) ve svých důsledcích vyvolalo povinnost soudů ve všech případech nařídit jednání a věc veřejně projednat, tedy i v případech, kdy soudní rozhodování bez nařízení jednání je v plném souladu s požadavky ústavnosti, je v zájmu účastníků řízení samotných a ve svých důsledcích by vedlo jen ke zbytečnému prodlužování soudního řízení i ke zbytečnému zvýšení zatíženosti soudů i nákladů na výkon soudnictví.
Navrhovaný zákon proto v intencích nálezu Ústavního soudu a v souladu s ústavním pořádkem i závazky vyplývajícími z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod upravuje možnosti soudu rozhodovat ve správním soudnictví bez nařízení jednání.
Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v následujícím bodě vašeho programu schůze vám bude předložen návrh na vyslovení souhlasu s přístupem České republiky k Úmluvě o občansko-právních aspektech mezinárodních únosů dětí. V této souvislosti je nutné provést úpravu občanského soudního řádu v ustanoveních týkajících se péče soudu o nezletilé a výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Navrhuje se tyto úpravy realizovat současně s novelizací § 250 f) občanského soudního řádu.
Konečně s úpravou procesního postupu soudů souvisí i poslední z legislativních změn obsažených ve vládním návrhu.
Z důvodů, které jsou v důvodové zprávě podrobně rozvedeny, byla u Obvodního soudu pro Prahu 7 zachována koncentrace sporů z městské hromadné dopravy na území hl. m. Prahy i poté, když z občanského soudního řádu byla tato úprava vypuštěna. Navrhuje se tento princip koncentrace sporů z městské hromadné dopravy opustit a stanovit v souladu se zásadou rovných práv účastníků před soudem příslušnost k vyřizování těchto sporů podle obecných zásad místní příslušnosti občanského soudního řádu. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní ministryni, Zpravodajkou pro první čtení byla určena paní poslankyně Anna Röschová, které uděluji slovo.
Poslankyně Anna Röschová: Paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, moje zpravodajská zpráva bude velmi stručná, neboť se domnívám, že paní překladatelka zde vysvětlila všechny důvody a aspekty předkládané novely. Nejedná se o novelu rozsahem velkou, ale řekla bych, že poměrně důležitou, zvláště pak proto, že reflektuje a reaguje na nález Ústavního soudu.
Z důvodů, které zde paní předkladatelka uvedla, doporučuji Poslanecké sněmovně propustit tuto novelu do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní zpravodajce a Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nepřihlásil, a proto ji uzavírám.
Vzhledem k tomu, že napadl ani návrh na zamítnutí předloženého návrhu ani návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracovaní, budeme hlasovat o předloženém návrhu, kterým se navrhuje přikázat k projednání ústavně právnímu výboru tento návrh v prvním čtení.
V tuto chvíli zahajuji hlasování pořadové číslo 93 a ptám se, kdo Je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 93 z přítomných 185 poslanců se pro vyslovilo 128, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.
Konstatuji, že jsme předložený návrh přikázali k projednání výboru ústavně právnímu.
Dámy a pánové, dalším bodem je
25.
Vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu
České republiky návrh na ratifikaci Úmluvy o občanskoprávních
aspektech mezinárodních únosů dětí sjednané
v Haagu 25. října 1980 - první čtení
Předložený vládní návrh Úmluvy jsme obdrželi jako sněmovní tisk 144. Odůvodní nám jej ministryně spravedlnosti paní Vlasta Parkanová, kterou prosím, aby se ujala slova.
Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych předložila Poslanecké sněmovně k vyslovení souhlasu Úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, sjednanou v Haagu 25. října 1980 s výhradou podle článku 42 Úmluvy, podle které Česká republika prohlašuje, že nebude hradit výdaje uvedené v článku 26 odst. 3 Úmluvy, vzniklé účastí právního zástupce nebo poradce nebo jako náklady řízení kromě nákladů, které je možné hradit podle její vlastní úpravy poskytování právní pomoci a poradenství.
Otázky sporu rodičů o výchovu nezletilých dětí v případech, kdy rodiče žijí každý v jiném státě, se často projevují formou únosů nebo zadržování dětí jedním z rodičů na úkor rodiče druhého. Únosy probíhají často za dramatických okolnosti, kdy jeden 2 rodičů se skupinou pomocníků dítě unese, případné si skupinu únosců najme, a to zpravidla za značného zájmu sdělovacích prostředků. Pak často dochází k situacím, kdy každý z rodičů má k dispozici rozsudek soudu státu, kde žije, svěřující dítě do výchovy jemu, ale jen jeden má fakticky dítě u sebe. Druhý z rodičů se domáhá vydání dítěte, čemuž se rodič s dítětem brání. Nehodlá umožnit druhému z rodičů ani styk s dítětem v obavě, že ten dítě odveze do své země, kde na jeho straně stojí tamní rozsudek.
Nástrojem mezinárodní smluvní povahy, který by umožňoval řešení takovýchto případů, je Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, která - jak již jsem řekla - byla sjednána v Haagu. Hlavním cílem této úmluvy je zabezpečit bezodkladný návrat dětí protiprávně přemístěných do některého smluvního státu nebo v něm zadržovaných, dále zajistit, aby práva týkající se péče o dítě a styku s ním podle právního řádu jednoho smluvního státu byla účinné respektována v ostatních smluvních státech.
Znění Úmluvy nepoužívá termín "únos", který je uveden pouze v názvu, ale přesnějšího pojmu "protiprávní přemístění nebo zadržení".
Realizaci cílů Úmluvy mají zprostředkovávat v první řadě tzv. ústřední orgány, jejichž hlavními úkoly jsou:
- zjištění místa pobytu protiprávně přemístěného nebo zadrženého dítěte,
- zabezpečení předběžných opatření k tomu, aby toto dítě neutrpělo další újmy,
- zajištění dobrovolného navrácení dítěte nebo usnadnění smírného řešení,
- vzájemné sdělování si informací o sociální situaci dítěte, všeobecných informací o zákonech svých států k provádění Úmluvy,
- zahájení nebo zprostředkování soudního nebo správního řízení za účelem návratu dítěte nebo umožnění faktického výkonu práva styku s dítětem,
- poskytnutí nebo zajištění právní pomoci a porady včetně účasti právního zástupce k zabezpečení správních opatření k bezpečnému návratu dítěte.
V České republice bude tímto orgánem Ústředí pro mezinárodně právní ochranu mládeže v Brně, samostatná justiční složka, řízená ministerstvem spravedlnosti České republiky.
Hlavní úkol vyplývající z Úmluvy bude příslušet soudům, které budou nařizovat neprodlený návrat dítěte do státu, z něhož bylo nezákonně přemístěno, nebo v něm nezákonně zadrženo. Proto je nezbytným opatřením k zajištění plnění závazků České republiky, plynoucích z této Úmluvy, úprava vnitrostátního zákonodárství. Konkrétně jde o občanský soudní řád, a to ustanovení § 176, § 272 a § 273 Hlavy V. občanského soudního řádu, která se týkají péče soudů o nezletilé.
Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, vám již byl předložen.
Pro účely svého provádění upravuje Úmluva v 5. kapitole otázky úhrady nákladů, které vzniknou s řízením a navrácením dítěte a zastupováním při jednání. Významná jsou zejména ustanovení o upuštění od placení nákladů a výloh v soudním či správním řízení v rámci působnosti této Úmluvy.
Občané smluvních států a osoby, které mají obvyklé bydliště v těchto státech, budou mít při provádění této úmluvy nárok na právní pomoc a radu v kterémkoliv smluvním státě za stejných podmínek jakoby sami byli občany tohoto státu a měli v něm obvyklé bydliště.
V souladu s ustanovením článku 42 Úmluvy uplatní Česká republika výhradu, že nebude hradit výdaje uvedené v čl. 26 ve 3 odst, tedy úhrady, jež vzniknou účastí právního zástupce nebo poradce, nebo jako náklady řízení, kromě nákladů, které je možno uhradit podle její vlastní úpravy o poskytování právní pomoci. To tedy konkrétně znamená, že v případech odpovídajících, tedy osobních, majetkových, výdělkových poměrů účastníka pro osvobození od placení soudních poplatků podle ustanovení § 138 občanského soudního řádu, může soud takovému účastníkovi řízení ustanovit advokáta dle ustanovení § 30 občanského soudního řádu.
Žadatel o osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce v právní věci postupuje v řízení před českým soudem tak, že vyplní pro tyto účely dotazník nazvaný Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce v právní věci. Tento formulář, toto potvrzení odevzdá soudu, u něhož je právní věc projednávána, a soud v případě, že to poměry účastníka odůvodňují, nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, může přiznat osvobození od soudních poplatků a ustanovit pro dané řízení advokáta.
Ratifikací této Úmluvy získá Česká republika nástroj pro řešení komplikovaných rodinných otázek, neboť únosy dětí jsou v mezinárodním kontextu aktuálním a častým problémem. Ratifikace Úmluvy rovněž přispěje ke zvýšení prestiže České republiky a rozšíří možnosti mezinárodní spolupráce.
Já si vás proto dovoluji v této souvislosti požádat o vyslovení souhlasu s Úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí a děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní ministryni. Zpravodajem pro první čtení byl určen pan poslanec Václav Nájemník, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, myslím, že o prospěšnosti této Úmluvy je zbytečné dále hovořit a dovoluji si navrhnout sněmovně, aby propustila tuto Úmluvu do dalšího čtení. Dále navrhuji přikázat ji zahraničnímu výboru k dalšímu projednávání.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu zahraničnímu zpravodajovi a otevírám obecnou rozpravu. Vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. A protože nepadl ani návrh na zamítnutí předloženého návrhu, ani na vrácení předloženého návrhu navrhovateli, dá.m hlasovat o tom, za tento návrh bude přikázán zahraničnímu výboru. V této chvíli vás všechny odhlašuji. Prosím, abyste se zaregistrovali svými hlasovacími kartami.
Zahajuji hlasování poř. č. 94.
Kdo je pro tento návrh na přikázání zahraničnímu výboru? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování poř. č. 94 z přítomných 136 se pro vyslovilo 134, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.
Konstatuji, že Poslanecká sněmovna přijala usnesení, že přikazuje předložený vládní návrh Úmluvy k projednání zahraničnímu výboru.
Dalším bodem je
26.
Vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu
České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva o všeobecném
zákazu jaderných zkoušek
Předložený vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 120. Odůvodní nám jej ministr zahraničních věcí pan Josef Zieleniec, kterého prosím, aby se ujal slova.
Místopředseda vlády ČR Josef Zieleniec: Paní předsedající, dámy a pánové, Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek je významný mezinárodní, právně závazný dokument v oblasti odzbrojení, který přinese po vstupu v platnost velký pokrok v nešíření jaderných zbraní a v jaderném odzbrojení. Protože existující Smlouva o zákazu jaderných zkoušek v atmosféře, kosmickém prostoru a pod vodou z roku 1963, a Smlouva o nešíření jaderných zbraní z roku 1968 neřeší žádným způsobem provádění jaderných výbuchů v podzemí, až univerzální akceptace této smlouvy znemožní provádění jakýchkoliv zkušebních jaderných výbuchů.
Smlouva zavazuje smluvní státy neprovádět jakékoli zkušební či jiné jaderné výbuchy na kterémkoli místě pod jejich jurisdikcí a kontrolou. Každý účastník smlouvy se dále zavazuje, že nevyvolá, nenapomůže, ani se žádným způsobem nezúčastní provedení jakéhokoli zkušebního jaderného výbuchu.
Propracovaný verifikační systém bude zahrnovat mezinárodní monitorovací systém, národní technické prostředky a inspekce na místě, doplněné procesem konzultací a opatřeními k budování důvěry.
Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek byla od roku 1994 připravována na Konferenci o odzbrojení v Ženevě. Vzhledem k tomu, že se v rámci Konference o odzbrojení nepodařilo dosáhnout konsensu, byla smlouva předložena ke schválení Valnému shromáždění OSN, kde byla 10. září 1996 schválena drtivou většinou hlasů.
Smlouva byla následně otevřena k podpisu na 51. Valném shromáždění OSN, kde ji podepsalo všech 5 deklarovaných jaderných velmocí, stálých členů Rady bezpečnosti a řada dalších států.
Česká republika se připojila s výhradou ratifikace 12. listopadu 1996. K dnešnímu dni podepsalo smlouvu již 142 států. Přičemž v signatářských státech nyní probíhá ratifikační proces.
Na vypracování textu smlouvy se aktivně podílela i Česká republika. Odrazem naší diplomatické aktivity, jakož i uznáním kvality české geofyziky je skutečnost, že v síti seizmických stanic, které budou monitorovat dodržování zákazu jaderných zkoušek, je i stanice ve Vranově nad Dyjí.
Po vstupu smlouvy v platnost vznikne Organizace pro všeobecný zákaz zkoušek. Tato organizace, jejímiž orgány budou konference členských států, výkonná rada a technický sekretariát, včetně mezinárodního datového centra, shromaždujícího údaje monitorovacích sítí, bude zajišťovat naplňování závazků a dodržování přijaté smlouvy.
Činnost organizace budou hradit členské země podle příspěvkové stupnice OSN korigované na počet účastníků smlouvy. Podíl České republiky nyní představuje zhruba jednu čtvrtinu procenta nákladů. Letošní rozpočet přípravné komise Organizace pro všeobecný zákaz jaderných zkoušek, činící necelých 28 miliónů amerických dolarů, bude využit z největší časti na budování verifikačního monitorovacího systému a jeho provoz.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, připojení České republiky ke Smlouvě o všeobecném zákazu jaderných zkoušek je plné v souladu s bezpečnostními zájmy České republiky a se zahraniční politikou v oblasti odzbrojení. Žádám vás proto o vyslovení souladu s její ratifikací. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi. Zpravodajem pro prvé čtení byl určen pan poslanec Jan Koucký, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Jan Koucký: Děkuji, paní předsedkyně. Moje úloha je jednoduchá, neboť pan ministr velmi obsáhle zdůvodnil význam přistoupení k této smlouvě, a proto mi nezbývá, než vám navrhnout, abychom vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, pustili do druhého čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Josef Krejsa. Připraví se pan poslanec Karel Vymětal. Zvu k řečništi pana poslance Josefa Krejsu.
Poslanec Josef Krejsa: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi svou rozpravu zahájit slovy klasika: Leccos bychom si tak náruživě nepřáli, kdybychom věděli, co si vlastně přejeme. Konec citátu.
Česká republika podepsala loni v New Yorku dokument honosně nazvaný Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Ve své víře v nefunkčnost tohoto ctihodného zákonodárného sboru ho dokonce předkládá jako oficiální dokument OSN ve jménu humanity a blaha všech občanů na zeměkouli. Předkladatel jde dokonce tak daleko, že přiznává i pravý důvod přijetí této pochybné smlouvy - zabránit nejaderným státům, které by se rozhodly vyrobit vlastní jaderné zbraně Jako pojistku proti vydírání ze strany supervelmocí, aby tyto zbraně nemohly vyzkoušet.
Nejsem, a to prosím zdůrazňuji, přítelem jaderného vyzbrojování kohokoliv, jde mi výhradně o morální princip. Pokud bude mít jaderné zbraně, přesněji vyzkoušené jaderné zbraně, můj nepřítel, nemá nikdo právo upírat totéž mně. Pokud ovšem neusiluje o to, abych se stal pouze poslušným satelitem velmocí.
Další důvod, proč tuto smlouvu poslanecký klub SPR-RSČ nepodpoří je skutečnost, že jediným kompetentním orgánem, který o podobných smlouvách rozhoduje, je Konference o odzbrojení v Ženevě. Tato konference k žádné podobné smlouvě nedospěla ani za bezmála tři roky usilovného jednání. Konference o odzbrojení se neshodla dokonce ani na preambuli, natož na prostředcích verifikace inspekce v jednotlivých zemích, složení své výkonné rady, dokonce neschválila ani rozdělení států do regionálních skupin. 50. Valné shromáždění OSN pak svou rezolucí č. 50 ze dne 12. 12. 1995 vyzvalo proti všem zvyklostem mezinárodního práva Konferenci o odzbrojení v Ženevě, aby smlouvu o všeobecném zákazu urychlené přijala, aby mohla být podepsána co nejdříve. Toto vyděračské ultimátum měly odvahu odmítnout jen Indie a Írán, které argumentovaly zcela logicky tím, že smlouva sice zakazuje jaderné zkoušky, ovšem pouze explozivní, nikoli zkoušky ostatní, jako například tzv. podkritické laboratorní texty a počítačové simulace umožňující jaderným supervelmocím zcela dostatečným způsobem nahradit explozivní zkoušky a udržet si tak jaderný monopol jako nástroj poslušnosti ostatních států. Když Indie navrhla naprosto jednoznačný absolutní zákaz všech jaderných zkoušek jako první krok k úplnému jadernému odzbrojení, najednou nikdo o nějaký konsensus na Konferenci o odzbrojení - světe, div se - nejevil zájem.
Co neprosadily velmoci v Ženevě, prosadily potom svým usnesením v New Yorku. Shoda s tímto parlamentem negujícím svými usneseními vlastní jednací řád, je jasným důkazem toho, že svět o demokracii pouze mluví a nemá a nikdy neměl zájem uvést ji do života. Ať už politikové či filosofové hlásali a hlásají angažovanost ve věcech humanity a demokracie, jde vždy jen o jejich vlastní gusto a vlastní prospěch a je zbytečné diskutovat o tom více než o kravatách pana premiéra.
Dovolte mi proto v závěru své řeči zmínit se pouze o konkrétních případech týkajících se povinnosti signatářů této pochybné smlouvy. V prvé řadě je třeba, jak se o tom konečné zmiňuje i předkládající zpráva předsedy vlády, hradit ze státního rozpočtu veškeré výdaje spojené s přenosem údajů, zvýšením technického standardu na patřičnou úroveň atd. Finanční zátěž se dnes neodvažuje odhadnout ani sám pan premiér, který jinak ví naprosto všechno.
Nebudu se raději zmiňovat o systému monitoringu, jen si dovolím podotknout, že tak naivně kamuflovanou špionáž by nedokázal zplodit ani bezpečnostní výbor našeho obveselovacího spolku politických mrtvol, tedy Senátu.
Posledním důvodem, proč nebudu pro smlouvu hlasovat, je věta ze skvělé manipulátorské kompozice pana premiéra, kterou si dovolím ocitovat. Cituji: Jelikož návrh textu smlouvy byl již schválen, není v něm možné nyní dělat jakékoli úpravy. Konec citátu. Dovolte mi na konci jeden citát vlastní: Nemohu-li dělat v textu úpravy, pak mi s takovou smlouvou vlezte někam.
Za klub SPR-RSČ podávám návrh usnesení tohoto znění: "Poslanecká sněmovna nesouhlasí se smlouvou o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, podepsanou dne 12. listopadu 1996 v New Yorku."
Závěrem si dovolím malou glosu. Je dojemné, že se tento parlament obává, aby se jaderné zbraně nedostaly do rukou Jásira Arafata, Saddáma Husajna či Moamara Kaddáffího a přitom mu vůbec nevadí, že sám de facto na takové jaderné bombě sedí. Mám na mysli školní jaderný reaktor v Praze Tróji. Až to tam, pánové, jednou bouchne, i bez povolení ke zkouškám, nebudeme mít už vůbec žádný problém a žádné starosti. Děkuji za pozornost.