Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předložený návrh je zřejmé návrhem, který sněmovna již delší čas očekávala a který je potřebné projednat.
Potřebnost tohoto projednání je hlavně nezbytná v časti státních zástupců, kde neřešení problému by mohlo vyvolat zhoršení stavu, které si jistě nikdo zde ve sněmovně nepřeje.
Nicméně musím upozornit na některá fakta, která neukazují na to, že je nejsprávnější řešit platy státních zástupců jako součást novely zákona 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců atd.
Z čl. 80 ústavy neplyne a nelze odvodit, že je to právě zákon 236/1995 Sb., který by zněl tuto situaci řešit.
Dále se domnívám, že nicméně je to třeba řešit zákonem a že tedy je věcí sněmovny, jakým způsobem v dalším projednání návrhy ve druhém čtení věc vyřeší, aby bylo učiněno zadost věci řešit a aby bylo také učiněno zadost ustanovení 61. 80 ústavy a příslušným ustanovením zákona 283/1993 Sb.
Pokud jde o druhou část, o změny platů ústavních činitelů, domnívám se, že k tomu v předchozím bodě probíhala podrobná rozprava a že není potřebné se k té věci dále vyjadřovat.
Doporučuji proto podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, aby vládní návrh zákona o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně zákona 236/95 Sb., byl přikázán rozpočtovému výboru.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu zpravodajovi a otevírám rozpravu. O slovo požádal místopředseda vlády, pak jsou písemné přihlášeni kolegové Kasal, Rujbrová, Krampera, Mašek, Jičínský. Slovo má pan místopředseda vlády.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych vás chtěl všechny velmi požádat o to, abyste zákon o změně platu ústavních činitelů podpořili. Já jsem ve své předchozí řeči hovořil o tom, že vláda připravuje balíček opatření, která by měla přispět k tomu, aby se náš největší ekonomický problém, kterým je deficit běžného účtu platební bilance, zmírnil. Jedním z těchto opatření budou s největší pravděpodobností i určité škrty v rozpočtu tak jak je mám předběžné navrženy a jak předpokládám, že je vláda bude projednávat na své schůzi 9. dubna.
Bylo by dobrým signálem ze sněmovny, že poslanci této sněmovny žijí s problémy této ekonomiky, že tyto problémy vnímají a že jsou z tohoto hlediska k řešení tohoto problému (i když on není kvantitativné významný, nicméně má obrovským způsobem signální efekt) ochotni a schopni přispět pokud jde o jejich platy a náležitosti.
Chtěl bych vás o to opravdu požádat. Ten návrh není žádným populismem. Je to návrh, který skutečné vychází z požadavků ekonomiky, z toho, že chceme dát signál i podnikatelskému světu, aby zdrženlivost ve mzdách byla typicky vlastností tohoto roku, aby všichni naši občané více spořili, a tím přispěli k řešení našich ekonomických problémů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi Kočárníkovi. Uděluji slovo dalšímu přihlášenému do rozpravy, což je pan kolega Kasal.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane místopředsedo, dámy a pánové, svým způsobem navážu na to, co říkal místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník. Využívám této příležitosti k tomu, abych vás seznámil s názorem poslaneckého klubu KDU-ČSL na právě projednávaný návrh, a zvláště bych rád - i když připouštím, že je to poněkud méně obvyklé - avizoval některé náměty, které by se staly ovšem relevantními návrhy ve smyslu jednacího řádu až ve druhém čtení. Přesto je avizuji již nyní, protože se domnívám, že jde o náměty vážné a že je třeba je podrobit diskusi a analýze.
Obecně mohu říci, že KDU-ČSL téma mezd a platů vítá. Před několika málo dny jsme prezentovali část našich námětů směřujících k obratu některých nepříznivých trendů, které provázejí současnou etapu rozvoje naši ekonomiky. Nechci zabíhat do podrobností ani nebudu zkoumat všechny příčiny současného stavu, takže se omezím pouze na konstataci, že nepochybnou a nezpochybnitelnou příčinou, i když zdaleka ne jedinou, je skutečnost, že růst mezd v mnoha směrech předbíhá růst produktivity práce a co je ještě více znepokojující, že růst mezd v rozpočtové sféře předběhl o několik procent růst mezd ve sféře hospodářské.
Růst mezd, který není podložen odpovídajícím růstem produktivity, působí samozřejmé velmi negativně. Tlačí na zvyšování spotřeby a řetězec těchto souvislostí končí až u statistik, které hovoří o naší obchodní bilanci a platební bilanci a tyto bilance určité nikoho z nás nemohou naplnit pocitem uspokojení.
Snadná a bezbolestná řešení neexistují. Neexistuje takové řešení, které by všichni přijali s jásotem a nadšeným potleskem, a to je třeba otevřené říci. Aktuálně tedy můžeme předkládat takové náměty, jejichž přijetí nemůže vést k úplnému vyřešení problémů, ale může vést správným směrem.
Jedním z těchto námi předkládaných námětů je časově omezené zmrazení objemu mezd v rozpočtové sféře. Stát (a kdo jiný) musí umět ovlivňovat vývoj mezd především tam, kde má bezprostřední vliv. A pokud to za současné situace neučiní, zachová se možná správně podle nějakých učebnic, ale věci nepomůže. Podtrhuji, že nám nejde o zmrazení mezd, ale o zmrazení objemu mezd v rozpočtové sféře, a to o časově omezené zmrazení objemu mezd.
Velmi mě mrzí, že i renomovaní ekonomové si tato dvě označení pletou a vydávají všelijaké zprávy o tom, že chceme, aby se zmrazily mzdy. Rád vysvětlím, že zmrazení objemu mezd nemusí znamenat snížení mezd jednotlivců nebo stagnaci těchto mezd. Tento náš návrh má v sobě i silný motivační prvek, vyvolá totiž v případě přijetí tlak na zvýšení efektivity rozpočtové sféry, odejdou nadbyteční pracovníci, může dojít i k žádoucímu mzdovému rozvrstvení.
Domnívám se, že právě projednávaná norma dává dobrou příležitost postavit se k problému čelem, a proto náš klub hodlá ve druhém čtení tohoto normu zákona navrhnout časově omezené opatření, které by zabránilo zvyšovat platy tak, jak to umožňuje dosud § 3 platného zákona.
Nemyslíme si, že je to jediné řešení současných problémů. Budeme rádi naslouchat a diskutovat i návrhy jiné, které ovšem směřují k témuž. Věřím ovšem, že ani diskuse k našemu námětu nebude bagatelizována či předem odmítána.
Za klub KDU-ČSL mohu sdělit, že podpoříme, aby tento návrh postoupil do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Kasalovi. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Rujbrová. Připraví se pan poslanec Krampera.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, požadavek státních zástupců na platové ohodnocení, které by bylo srovnatelné s dnes dvojnásobnými platy soudců, znovu rozvířil diskusi o odměňování ústavních činitelů, které veřejnost oprávněně chápe jako neúměrně finanční situaci většiny obyvatel. Vláda nejprve reagovala populistickým příslibem snížení platů členů vlády, poslanců a soudců - mimochodem, od 1. ledna t. r. zvýšených - a mezi řádky tak naznačila, že je-li sama připravena si utáhnout opasky, nemůže od ní nikdo očekávat, že bude nakloněna uvažovat o zvýšení jeho platu, navíc na dvojnásobek.
Nakonec byl předložen tento, podle mého názoru, méně než kompromisní vládní návrh. Nechci zde porovnávat výši některých platů. Vidím zásadní chybu ve způsobu stanovení platu ústavních činitelů, který je koncipován jako násobek platů na ministerstvech, protože kdyby byl odvozen od minimální mzdy nebo životního minima, přála bych našim představitelům co nejčastější zvýšení jejich odměn, protože by to znamenalo zvýšení životní úrovně obyvatel. Nemohu ale akceptovat názor, že státní zástupce je koneckonců jeden z mnoha státních úředníků. Je třeba si zde uvědomit, že státní zastupitelství má specifické poslání zastupovat stát v trestním řízení, v němž nárůst závažných druhů kriminality klade vysoké nároky na profesionalitu, ale i na morálku a osobní statečnost státního zástupce. Rovněž kvalifikační požadavky plně odpovídají funkci soudce. Žijeme-li v prostředí, kde peníze vyjadřují míru společenského ohodnocení, přimlouvám se, aby státní zástupci byli hodnoceni úměrně vážnosti své profese a nárokům na ně kladeným. Nerada bych se dočkala tržního řešení, kdyby místo státu platily státní zástupce mafie, kterým zatím alespoň z části šlapou na paty.
Pokud jde o vládní návrh zákona, který projednáváme, je podle mého názoru z kategorie těch, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Přihlédneme-li ke skutečnosti, že skutečná výše pracovní odměny státních zástupců po započtení všech příplatků a náhrad zejména u mladších věkových ročníků bude po přijetí tohoto vládního návrhu u státních zástupců a zřejmě i u soudců stejná nebo nižší, než je v současné době, má podle mé návrh daleko závažnější nedostatek, který bude mít dopad na trestní řízení. Je to ustanovení stávajícího § 6 vládního návrhu, podle něhož státnímu zástupci je, resp. bude, pokud zákon přijmeme, plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas. Srovnatelné ustanovení se navrhuje i u zákona, který se týká odměňování soudců.
Chtěla bych vás v této souvislosti upozornit na skutečnost, že státní zástupci a soudci mají 24hodinovou lhůtu na rozhodnutí o vazbě, že k tomuto rozhodnutí dochází velice často o sobotách a nedělích a různých svátcích, a že pokud zákon budeme koncipovat tímto způsobem, nebude pravděpodobně možnost zajistit rozhodování o vazbě právě o víkendech, když státní zástupci v mnoha případech dojíždějící do místa výkonu své práce nebudou motivováni finančně.
Přes výše uvedené nedostatky se domnívám, že jakákoliv úprava je lepší než žádná. Proto podporuji propuštění vládního návrhu zákona do dalšího projednávání s tím, že jsem připravena pracovat na pozměňovacích návrzích. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Rujbrové. Nyní se přihlásil o slovo pan kolega Kopecký s poznámkou. Prosím, aby se ujal slova. Připraví se s řádnou přihláškou do rozpravy pan kolega Krampera.
Poslanec Robert Kopecký: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vám řekl, že v 82. hlasování jsem hlasoval proti a vytisklo se mi ano. Vzhledem k tomu, že podobná situace se stala i panu ministru Výbornému v opačném gardu, nežádám revokaci, ale žádám, aby to pouze bylo dáno do zápisu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Kopeckému za toto sdělení. Slovo má pan poslanec Krampera, připraví se pan kolega Ivan Mašek.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, dámy a pánové, není to tak dlouho, co jste v Poslanecké sněmovně zamítli zákonnou předlohu podanou SPR-RSČ o skutečném efektivním snížení platů představitelů státní moci a ústavních činitelů. Vládní návrh zákona sice Jakési snížení platů navrhuje, ale připomínám, že zároveň od 1. 1. 1997 byly automaticky platy představitelů státní moci a ústavních činitelů zvýšeny o 8 %. V případě navrhované předlohy na snížení platů o 10 %, se vlastně dostáváme na výchozí stav k 31. 12. 1996.
Proto musím konstatovat, že vládní předloha vládního návrhu vlastně žádné snížení nepředstavuje. Je to spíš optická záležitost, kdy pan premiér Václav Klaus už před mnoha měsíci se dušoval, že on sám podá důsledný návrh zákona na snížení platů představitelů státní moci a ústavních činitelů. Pak se ovšem pochopitelně dostal do palby kritiky koaličních poslanců a výsledek je takový, jak praví staré české přísloví, vlk se nažral a koza zůstala celá. A tak bude toto snížení platů opět mediálně zneužito jako obrovský kladný čin vládnoucí garnitury, která přece už pochopila, že lidé začínají reptat a tak přece okamžitě sama sáhla ke snížení.
Od 1. 1. 1998 budou platy ústavních činitelů opět zvýšeny o oficiální míru inflace. Jaká výše této inflace bude, můžeme v této chvíli těžko odhadnout.
A tak mohu zcela závažně poslance upozornit, že o své těžce odsezené peníze v kavárnách a restauracích Poslanecké sněmovny v žádném případě nepřijdou. Navíc zákon vstoupí v platnost až 3 měsíce ode dne jeho vydání, takže opět sečteno a podtrženo půjde do konce roku jen o několik měsíců.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nemohu tento vládní návrh zákona podpořit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Kramperovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ivan Mašek.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, také já bych se rád vyjádřil k tomuto návrhu zákona, o kterém se především domnívám, že snad omylem jde o zákon jeden, protože to jsou prostě zákony dva a je to zcela zřejmé i z důvodové zprávy, která má dvě části, z nichž každá má část obecnou a část podrobnou. Nevím, jaké důvody vedly vládu k tomu, že se jedná o jeden zákon. Správné z legislativně technického a politického hlediska by bylo dát do sněmovny dva zákony, z nichž první by upravoval plat a některé náležitosti státních zástupců a druhý by případně byl novelou zákona č. 236/1995 Sb. To se ovšem nestalo. Je tedy nutné vyjádřit se k tomuto zákonu také po částech, tak jak jsou ty části uvedeny.
Já se velmi kloním k úpravě, která je navržena v části první. Je to bohužel opožděně, ale přece jen zde vláda dává rozumnou úpravu platů státních zástupců. Totéž se ovšem nedá říci o druhé části tohoto zákona. Já zde budu muset trochu připomenout historii této věci, historii toho, jak vlastně zákon 236 o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci, některých státních orgánů a soudců vznikl.
Byli jsme v této sněmovně, která tehdy ještě byla Českou národní radou, opakovaně svědky toho, že vznikaly veřejné diskuse o úpravách platů poslanců a zatím za zády parlamentu a mimo vědomí sdělovacích prostředků - vláda - a byla to již Pithartova vláda, upozorňuji - neustále zvyšovala platy vlastní a platy státních úředníků. Postupné parlamentu docházela trpělivost v této věci a parlament požadoval opakovaně od vlády, a to už byla vláda této koalice, vláda v uplynulém volebním období, informace o tom, jaké jsou skutečné platy státních úředníků, informace, které měly říci, kolik na kterých ministerstvech, ve které třídě, jak vysoká jsou osobní ohodnocení lidí apod.
Nikdy jsme do Parlamentu tyto údaje nedostali. Zato byly známy a jsou známy údaje o tom, jak rychle rostly platy v rozpočtové sféře. Z požadavků, které vyplývají vždy z návrhu státního rozpočtu víme také, jak rychle a o co rychleji než v celé rozpočtové sféře celé rostou platy v centrálních úřadech, to je na ministerstvech. Toto bylo důvodem k tomu, že byl připraven zákon č. 236, který měl stanovit jakési relace mezi platy státních úředníků a platy ostatních vysokých představitelů státní moci a také platy soudců.
Základem tohoto systému, tohoto systémového opatření bylo, aby vláda nemohla zvyšovat platy státních úředníků trvale bez toho, že by zvedla také platy sobě, a tím i platy nám, poslancům. Je to systém, kdy se to my poslanci velmi snadno dozvíme, kdy vláda je vystavena veřejnému tlaku, protože zvedá platy také sama sobě. Tento systém podle tvrzení v minulé zprávě není narušen tímto návrhem zákona. Já tvrdím, že je narušen, a to dokonce dvakrát. Zaprvé pokud vláda chtěla, aby platy vysokých představitelů státní moci a také poslanců nerostly, pak neměla zvyšovat platy státních úředníků v tom nejvyšším tarifním pásmu. K tomuto zvýšení ovšem od přijetí zákona 236 došlo nejméně dvakrát a já se domnívám - nejsem si jist - že třikrát. Naposledy na konci minulého roku, předtím v obdobím okolo voleb. Došlo k tomu, že tyto platy -opět v rozpočtové sféře rostly podstatně rychleji než rostly platy v celé ekonomice, a to přes rétoriku, která hovořila o tom, že je třeba omezit růst mezd.
Tento zásah, který je zde navrhován, je právě přesně rozrušením systému v tom, že vláda na jedné straně dělá to, čemu jsme chtěli zamezit, to je zvyšuje platy státních úředníků a na druhé straně, aby potom nebyla obviněna z toho, že zvyšuje příliš platy také sobě a poslancům, tak jemné navrhne je snížit, navrhne tedy jiný koeficient. Tento koeficient je nižší o 10 %, tím se nevyrovnávají ani ta dvě zvýšení, ale já se domnívám, že zde byla tři, ale to ještě není všechno. Kromě toho se zde jedná o další narušení systému, protože zde není stanoven místo koeficientu 1 koeficient 0,9 u tarifu plus osobního ohodnocení. Všimněte si, že se jedná o koeficient 1,8násobek, a to jen nejvyššího platového tarifu. Jde tedy opět o to, že by nejen bylo možné dalšími změnami koeficientů zvyšovat platy státních úředníků při nezměněných platech ostatních činitelů, ale bylo by to možné jenom tím prostým způsobem, že by se zachoval základní tarif a zvyšovala by se výrazně možnost osobního ohodnocení. V takovém případě je ten systém znovu narušen.
Ze všech těchto důvodů se já domnívám, že část druhou - by bylo velmi správné, aby to byl samostatný zákon - je třeba vrátit vládě přinejmenším k dopracování pokud ne ji zamítnout. Vzhledem k tomu, že úprava v části první je úprava nutná, tak mi nezbývá než doporučil tento zákon do druhého čtení a ty úpravy, případné zrušení části druhé, navrhovat až tam. Ostatně domnívám se, že toto právě je důvod dostat to do druhého čtení, proč vláda takto nesystémově spojila tyto dva zákony. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Maškovi, přerušuji projednávání tohoto bodu. Vyhlásím pětiminutovou přestávku tak, abychom v souladu se zákonem mohli v 16.00 hod. zahájit interpelace na předsedu vlády. Upozorňuji, že v tomto bodě dále přerušené rozpravy zítra ráno od 9.00 hodin. vystoupí kolegové Palas, Jičínský, Vrzáň, Šmucr a Vrcha.
(Schůze přerušena v 15.55 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně, vážení kolegové, čas vyměřený pro přestávku uplynul, je 16.00 hodin, a to je okamžik, kdy ze zákona začíná bod
20.
Ústní interpelace poslanců na předsedu vlády a ostatní členy vlády
Od 17.00 hodin budou probíhat interpelace určené ostatním členům vlády. Zahajuji tedy tento bod, upozorňuji všechny přítomné na to, že pořadí vylosované už novým mechanismem schváleným sněmovnou jsme všichni dostali písemně. Připraví se pan kolega Matulka jako první, o slovo se nyní přihlásil s faktickou poznámkou předseda klubu KSČM pan poslanec Filip. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, vážená vládo, dovolte mi, abych do protokolu poznamenal, že dne 5. února jsem zaslal předsedovi vlády písemnou interpelaci ve věci územního plánu vyššího územního celku Lipna, a tuto jsem odeslal 6. února. Do 6. března, tedy do 30 dnů, jsem nedostal odpověď, a proto trvám na tom, že nebyla splněna povinnost předsedy vlády, vyplývající z § 112 odst. 3 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, o slovo se hlásí pan předseda vlády. Prosím kolegy a kolegyně, aby zaujali svá místa.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Rád bych řekl panu poslanci, jestli je to tak, jak on říká, že mě to mrzí, nevím kdy přišla jeho interpelace, ale problém znám a interpelace se připravovala standardním způsobem. Nazpaměť neumím vysvětlit, zda odešla nebo neodešla, zítra vám sdělím, jak to je, není v tom opravdu nic problematického.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi vlády, jako první vystoupí s interpelací ve věci Uplatňování cenového zákona pan poslanec Matulka, připraví se pan poslanec Oldřich Vrcha.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane premiére, možná si vzpomenete, že už v minulém volebním období jsem vás formou interpelace se otázal, jestli vláda uvažuje ve smyslu cenového zákona o vyhlášení cenového moratoria. Tehdy jste mi ve své odpovědi líbezně sdělil, že vláda o tom neuvažovala ani vteřinu, a vyprávěl jste mi pohádky o tržních mechanismech a fungování ekonomiky. Dnes vidíme, a konec konců jsme to před chvíli i projednávali, k jakým dopadům na slušnou, tedy nekradoucí většinu obyvatelstva, vaše tolik velebená tržní ekonomika vedla a stále vede. Většina základních životních potřeb se již dnes stává jen obtížně dostupnou a za této situace vláda místo koncepčních kroků hodlá deregulovat, tedy drasticky zdražit ceny bydlení a energie. Vládni koalice přitom nemá dostatek ani odvahy, ani slušnosti k tomu, aby na toto téma připustila vést parlamentní debatu a přijmout odpovídající usnesení v této sněmovně. Proto také odmítla vyhovět návrhu poslaneckého klubu KSČM v úvodu této schůze na zařazení tohoto tématu na pořad jednání.
Váženy pane premiére, tentokrát se vás formou interpelace nebudu na možnost cenového moratoria dotazovat, ale formou interpelace se na vás a vašim prostřednictvím i na vládu tentokrát obracím s důraznou žádostí o neprodlené vyhlášení cenového moratoria v oblasti cen bydlení a cen energií, a to na dobu 6 měsíců, tedy na tu dobu, se kterou cenový zákon pro cenové moratorium počítá. Očekávám, že na místo sociálních brutalit vznešené nazvaných deregulací, nápravou cen a podobnými vznešenými termíny, využije vláda půlroční doby platnosti moratoria a konečně vypracuje a předloží řádný sociální program obnovy bytové výstavby a také koncepci energetické politiky státu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má předseda vlády České republiky.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Musím říci, že vystoupeni pana poslance Matulky považuji za neuvěřitelné. Pan poslanec vysloveně lže. Divím se, že se nezačervenal za to, co se tady odváží vyslovit Ano, pane poslanče, za sedm let od listopadu 1989 se nám ještě nepodařilo napravit všechny ceny, které komunistická strana za 40 let tady zásadním a fatálním způsobem deformovala. Ano, to je pravda, a to říkám zcela zodpovědně Můžeme o tom diskutovat, zda jsme již všechny ceny napravili nebo ještě ne. Ale napravujeme ceny, jejichž deformaci způsobil někdo jiný než my, a způsobil jste je vy a vaše politická strana ve 40 letech od roku 1948 do roku 1989. Kde v sobě berete drzost toho typu, abyste na tuto minulost zapomněl, mé fascinuje, považuji to za téměř nepředstavitelné a přesahující dimenze mého chápání. Musím říci, že s cenovým moratoriem neuvažujeme, o žádných pohádkách zde nemůže býti ani řeči. Zde se zcela svévolně interpretuje ekonomická realita této země. Pane poslanče, ani já, ani vy, ani pan předseda Poslanecké sněmovny nemáme žádný soukromý tajuplný statistický úřad, předpokládám, že vycházíme ze stejných čísel. Pokud sledujete ekonomická data, musel byste vědět, že poslední známá míra inflace v České republice je 7,3 %. Opakuji, že s výjimkou velmi krátkého období kolem poloviny roku 1982 je to nejnižší míra inflace, které jsme docílili za celé toto sedmileté období. Myslím si, že to je velmi, velmi pozitivní výsledek. Porovnejte jej s jinými transformujícími zeměmi a naším jiným cílem je to, aby míra inflace nepřetržité klesala.
Mluvit o sociální brutalitě je naprosto, ale naprosto falešné a jde jen o to, v jaké míře postupnosti máme jíti dál v nápravě deformovaných cen, které zdeformovala vaše politická strana v minulém období. Prohlašuji, že je to velmi citlivá otázka, že jsme si toho všichni vědomi a že vážíme na lékárnických vahách, jak rychle v deregulaci zbývajících cen máme postupovat. Samozřejmě, a je logické, že v celé společnosti i v této sněmovně, ve vládní koalici, konec konců i uvnitř té či oné politické strany je na toto téma celá řada názorů, nicméně jsem přesvědčen i o tom, že míra deregulace v letošním roce je logickou věcí. Myslím si, že by bylo chybné, kdybychom míru deregulace zvětšili nad tuto míru, zrovna tak si myslím, že by nebylo žádoucí, abychom s deregulaci, neboli s nápravou deregulovaných cen, čekali do další a další budoucnosti.
Předpokládám, že znáte míru deregulace cen, nevím, o jaké sociální brutalitě mluvíte, a mluvíte-li o sociální brutalitě, pane poslanče, měl jste včera zdvihnout ruku pro návrh na sociální kompenzace deregulace nájemného a neměl jste hlasovat proti těmto sociálním kompenzacím, protože vaše osobní hlasování naznačovalo, že sociální brutalitu chcete do této společnosti zavádět právě vy a vaše hlasování toho bylo nehynoucím důkazem.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi vlády. Pan kolega Matulka s doplňující otázkou.
Poslanec Dalibor Matulka: Pane premiére, nechci komentovat váš slovník a nebudu vám oplácet stejným. Maminka mě asi vychovala jinak než vás, ale chci se vás zeptat, mluvíte-li o nápravě cen, mluvíte-li také o nápravě mezd, o poměru mezd a cen, srovnáváte-li minulost s přítomností, mluvíme-li oba o tom samém, o stejném rozsahu statistických údajů. Jestliže jsem vám v minulém funkčním období přirovnal vaše pohádkové vysvětlení k pohádce O Budulínkovi, musím říct, že ani letos vaše pohádky nejsou lepší, než ta o tom Budulínkovi.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan předseda vlády Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslance, jsem profesorem na Vysoké škole ekonomické a prohlašuji, že zkoušku ze statistiky bych vám nedal, touto zkouškou byste neprošel. Prosím, studujte statistické ročenky, podívejte se na vývoj cen, podívejte se na vývoj nominálních mezd, podívejte se na vývoj reálných mezd. Nechápu, jak jednou stranou nebo jednou půlkou vašich úst můžete vy a vaši kolegové žádat zásadní proexportní opatřeni, které velmi těsně souvisejí s tím, na kolik naše filmy ujedou dopředu s mzdovou a platovou hladinou, a současně můžete žádat, aby mzdy rostly rychleji. Asi víte, že v loňském roce průměrné mzdy v ČR se zvýšily o 18 % při míře inflace 8,6. To znamená, že jsme měli jedno z největších zrychlení nebo největší přírůstek růstu reálné mzdy. Neznám dnes bezprostředné číslo za Thajsko, Malajsko, Singapur, ale prohlašuji, že jestli reálná mzda v ČR rostla v průměru 18 méně, 18,6 - říkám cca čísla, tak to je jedno z nejrychlejších temp růstu reálné mzdy na celém světě. Při veškerém pesimismu, který se tady rozlévá, o naší ekonomice a naší společnosti v tento den z této levé strany naší Poslanecké sněmovny, bych prosil, abyste základní ekonomická čísla četli, abyste přijali, že došlo k reálnému zvýšení mezd a platů v této zemi způsobem, o němž můžeme říci jedinou věc, že je pravděpodobně nadměrnější, než bychom si měli dlouhodobé dovolit.
Nejsem pro dramatické zásahy, nejsem pro reglementaci mezd a platů, nejsem pro zmrazení mezd a platů, ale v každém případě si myslím, že o kousek pomalejší, mírnější tempo by bylo spíše užitečné v této zemi. Nevím, kde se ve vás berou úvahy, které jste před chvílí pronesl, a pohádky o Budulínkovi, prosím, aby nezněly v této sněmovně.