Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Konstatuji, že pan předseda sněmovny využil svého práva vystoupit v rozpravě v limitu 2 x 10 minut a zvu k řečništi pana poslance Wagnera. Písemně jako poslední do rozpravy je přihlášen pan poslanec Petr Vrzáň.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážená sněmovno.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosil bych o klid, Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jozef Wagner: Mám poměrně jednodušší úlohu než mnoho mých předřečníků, protože se mohu vyhnout opakování toho, co jsem z tohoto místa v půldruhahodinové obsáhlé kritice vládní politiky za uplynulá léta, za celá uplynulá léta, tedy období vládní politiky minulé vlády, ale i hospodářské politiky představované předsedou České vlády od roku 1990, zde řekl. Není tady potřeba, abych to opakoval, a domnívám se, že pánové, kteří zde vystoupili přede mnou, zůstali daleko za rozsahem a komplexností kritiky, kterou jsem vyslovil při prvním čtení návrhu zákona o statním rozpočtu na rok 1997.
Pouze se stal drobný rozdíl, učinili jsme každý ze stávající situace jiný názor, jiný závěr. Mým závěrem bylo, že za chyby vládní politiky nesmí platit jako rukojmí české občanstvo. A Jako rukojmí nesmí být vzato ani tehdy, když jde o věc tak pro některé nezbytnou, jako je boj o vládní moc. A to je základní rozdíl v tom, v čem se liším s kritiky, kteří mluvili přede mnou. Ani od jednoho z nich jsem neslyšel konkrétní nabídku, jak co řešit. Nikoli v dnešní rozpravě, ale nikdy. Rád bych konstatoval, že ve chvíli, kdy se pouze rozpočet roku 1997 připravoval, jsem vystoupil 23. srpna minulého roku na tiskové konferenci v Lidovém domě s názorem, že rozpočet by měl byt přebytkový, ale nejhůře vyrovnaný. Tehdy se jeden z předřečníků, jak sám pravil, držel za hlavu se svým nejvýznamnějším ekonomickým poradcem. Měsíc poté mise Mezinárodního měnového fondu, která navštívila Prahu a dala patřičné písemné vyjádření, vyjádřila stejné. A od té doby je situace pořád stejná. Hlavní problém, finanční, český, je přebytek agregátní poptávky. A proto bylo potřeba, aby vláda jako ten, kdo nejvíce utrácí, nejvíce šetřila. Proto tento názor byl a je správný.
Samozřejmé tyto problémy jsou daleko složitější a jsou jinde, opakuji jinde, než ve finanční sféře a použiji argumentace pana prof. Josefa Macka, sociálně demokratického poslance v letech 1929 - 1939, který řekl: "Pokusy o vyrovnám rozpočtu bez oživení národního hospodářství jsou vůbec marné a nesmyslné". A v tom je náš základní problém. Ale to není problém, který spí na Ministerstvu financí, to je problém, který spí jinde. Současná vláda věnovala hlavní pozornost makroekonomickým opatřením. Makroekonomická opatření však nevytvořila podmínky pro fungování podniků. Protože podniky fungují většinou Špatné, je ohrožena tvorba prostředků pro potřeby státu.
Hlavním problémem hospodářství je nízká aktivita podniků projevující se v nízké produktivitě, nízkých ziscích a v nízkých přírustcích výroby. Nízká aktivita je způsobena především těmito jevy: zadlužeností, nevýhodnou strukturou ekonomiky, ta je způsobena a prodlužována tím, že podniky nejsou schopny nalézt nové atraktivní programy a pro uplatnění nových programů nejsou k dispozici finanční prostředky. Stejný nesprávný přístup se volí ke všem velikostním kategoriím podniků, podniky nenacházejí trhy pro své výrobky, to jsou důsledky špatných kroků z prvního období zrušení RVHP, z opuštění trhů s tím vším, co se nejdříve použilo jako chlouba a potom to vypadá jako bída. Ale jako bídu jsem to kritizoval už ve federálním parlamentu. Podniky mají řídící pracovníky, kteří v mnoha případech zneužívají nestabilní situace podniků a chovají se nikoli jako managment odpovědný, ale jako management starající se o své vlastní zbohatnutí. A samozřejmě důležitým prvkem nestabilní situace je špatná legislativa, o níž se dá říci, že hospodářství je v zajetí právních a někdy justičních orgánů.
A nyní k východiskům. Abychom věděli, jaká mají být východiska, musíme vědět, jak formulovat problém. Problém nesmí být formulován nesprávně, protože nesprávně formulovaný problém dá také nesprávné odpovědi. Opřel bych se o autoritu, cituji z Roberta Reicha Dílo národů. "V životě národů je jen málo myšlenek nebezpečnějších, než jsou správná řešení nesprávně formulovaných problémů." A dnes jsem tady slyšel mnoho nesprávně formulovaných problémů, např. o daňových únicích. Co to je daňový únik, je třeba přesné formulovat. Je to to, když mám předepsanou daň a neplatím ji, nebo je to to, když jí ani nemůže nikdo předepsat, protože funguje mimo legální ekonomiku? Autoři těchto výroků by měli definovat přesné.
My jsme na statistickém úřadu debatovali s vedením statistického úřadu na téma, že daňová statistika je mimo právo statistického úřadu. To považujeme za chybu. Mnozí z nás, byl to většinový názor, a je potřeba daňové statistiky dostat na stůl, věřit jim, proto by je měl dělat někdo, kdo je neutrální, a proto je potřeba v této věci změnit příslušný zákon. To je první krok. Udělat věci, které jsou v moci vlády a v moci legislativních změn. A potom jsou další kroky. Vzít v úvahu, že Seská hospodářská situace je do jisté míry, a možná do rozhodující, v logice nejdůležitějších ekonomických charakteristik dána tím, že je nedůvěra vůči české ekonomice, vůči českému hospodářskému prostoru. To je i věcí této sněmovny. Kritizoval jsem to ve své zpravodajské zprávě jako celý úsek, který řídí na ministerstvu financí pan Rudlovčák. Až do dnešního dne se nic konkrétního nestalo, nepřišly žádné návrhy. V Paříži jak u francouzských, tak i orgánů OECD, jsme se dověděli, že pohled na nás je v tomto směru velmi špatný a že se očekávají patřičné kroky.
Domnívám se, že by bylo vhodné věcně ve výborech, ne jen v jednom, o těchto krocích debatovat a že by měly být předloženy patřičné návrhy. Ale nelze donekonečna obelhávat veřejnost s tím, jakoby někdo měl recept na řešení, jakoby to někdo dokázal zázračnou hůlkou, prosté to budeme muset zaplatit. Musíme zaplatit to, co je nezbytným doprovodným jevem všech transformačních změn a bohužel i to, co se prohospodařilo. Ale to, co se prohospodařilo, od toho jsou příslušné orgány, které by měly zvát ty, kdož jsou viníky, k odpovědnosti. Neslyšel jsem žádný konkrétní námět, ani zde v této rozpravě ani jinde, že by se k něčemu takovému schylovalo a to je nezbytné učinit pro obnovení důvěry české veřejnosti ve schopnost státu starat se o lepší vývoj českého hospodářství, A potom je potřeba udělat to hlavní, mít odvahu získat takovou většinu v této sněmovně, která zařídí, aby se podnikly všechny nezbytné kroky, velmi nepopulární, které je třeba učinit a které bude muset učinit každá vláda. Jestli jim dnes někdo překáží, tak poškozuje dlouhodobý zájem českého občana, sice v danou chvíli mu nadbíhá, ale nicméně dlouhodobě mu velmi škodí. Je potřeba říci lidem pravdu a ta pravda je taková, že to zaplatíme buď dobrovolně ze své vůle, nebo nás k tomu donutí okolnosti a nikdo nemá jiný recept, než je nutnost uhradit to, co se stalo transformačními náklady.
Pokud jsem hovořil o nedostatku koncepce ve svých předchozích vystoupeních, zejména ve zpravodajské zprávě k rozpočtu, pak to jen znovu opakuji a podtrhuji. Ale nicméně ten nedostatek koncepce není jen důsledkem ztráty aktivity vládní koalice, která pod tíhou chyb v celém transformačním procesu se dostala do stavu, že není ještě s to ty chyby zhodnotit a nalézt východiska a opozice není schopna posoudit rozsah věcí, protože nemá k nim dostupné, jasné a jednoznačné informace, které jsou samozřejmě soustředěny ve výkonné moci. Proto naše debata je mnohdy debatou lidí, kteří se vzájemné neslyší. Byl bych tedy rád, aby tato debata z dnešní sněmovny přešla do výborů a byla debatou informovaných v těch otázkách, které těm kterým výborům přísluší.
A rád bych také požádal, abychom si nekomplikovali život sami sobě a nefungovali kontraproduktivně. Z tohoto místa mnozí volají po odstranění například daňových úniků, ale už nedělají nic proti tomu, aby například bylo zabráněno vývozu zisku. Tomu nelze zabránit proto v tuto chvíli, že česká legislativa nemá zákon upravující ocenění. Ten by byl, kdybychom přijali oceňovací zákon. Mnoho pánů, kteří přede mnou vystupovali, se postaralo o to, že touto sněmovnou tento zákon neprošel. Jestliže měli věcné výhrady k čemukoliv v něm, měli předložit návrhy jiné, věcně správné. Ale musíme přijmout zákon, abychom mohli vůbec postihovat jev tak významný, kterého kvantifikaci je jen velmi obtížné říci za situace, že nejsme schopni žalovat, protože bychom případný spor v poslední instanci mohli prohrát právě pro nedostatek legislativní.
Takže bych poprosil ty, kteří tak bouřlivé z tohoto místa řeční a kritizují, aby si dali ruku na srdce a řekli, čím vším poškodili tuto zemi, podobně jako zdržováním potřebných legislativních kroků, jímž je například zákon oceňovací.
Shoduji se velmi s kolegou Gongolem, který z tohoto místa prohlásil, že by bylo bývalo lepší, kdyby se debatovalo o zprávě vlády. Ano, bylo, protože problémy nejsou na Ministerstvu financí, problémy jsou v mnoha resortech a u debaty by měl být přítomen i šéf národní banky. Je velmi těžké řešit situaci země a snažit se dosáhnout vhodných ekonomických opatření, když realita je prostě jiná. Přebytek agregátní poptávky je dán i tím, je úroková míra nekryje inflaci a žene ji důvod ke spoření a že banky mají velké marže. Rozsah problému je skutečně nad rámec jednoho ministerstva.
Je zde mnoho problémů, o nichž by se dalo ještě hovořit, nechci využít obou dvou svých limitů. Chci pouze závěrem říci, že žádné řešení není možné ani dnes ani zítra bez patřičné politické dohody, bez patřičného politického klimatu v této zemi. A to klima je dáno tím, že si uvědomíme, že bez ohledu na to, kdo co zavinil, důsledky stavu, který vznikl, budeme muset prostě řešit a tíhu ponese všech deset miliónů českých občanů.
Takže otázka prioritně nezní, kdo je vinen, otázka prioritně zní, jestli existuje ochota podílet se na situaci, o které se dá s G. B. Shawem říci, že je to situace potápějící se lodi, na které se nikdo neptá, kdo to zavinil, ale všichni jdou k čerpadlům, protože jim jde o příští život. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji, pane poslanče. Chtěl bych vás jenom upozornit, že i vy jste využil ve svém vystoupení práva na 2x deset minut. Zvu k řečništi pana poslance Petra Vrzáně, další do rozpravy se připravil písemně pan poslanec ... Já vám dám tu faktickou, já o tom vím, omlouvám se, pane poslanče, vás poprosím o chvíli strpení- Já jsem zapomněl na to, že pan poslanec Grégr mě požádal před chvílí o faktickou poznámku. Takže prosím, pane poslance.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je to myslím poprvé, co reaguji na předřečníka, činím tak velice nerad, ale k některým formulacím bych chtěl říci několik slov.
Domnívám se, že jak řekl poslanec Wagner, že hlasování o rozpočtu bylo takové, aby občané se nestali rukojmími, já se domnívám, že právě občané se díky nevyrovnanému, chudému rozpočtu a jeho nenaplňování právě stali rukojmími.
Za druhé nechci jaksi hovořit nebo podezírat poslance Wagnera z takového sebeuspokojování, ale domnívám se, že pouze neslyšel nebo nečetl mnoho dalších a kvalifikovanějších rozborů a návrhů na řešení úpadku národního hospodářství.
A pokud se týká jeho poznámky o situaci v průmyslových podnicích, pak jenom mém takovou poznámku, že pravděpodobné nebyl dlouho v průmyslovém podniku a nemám tedy zprávy, že by nějaký rozhodující a velký průmyslový podnik řídil. Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sněmovny.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Mám rozumět vaší přihlášce, pane poslanče Wagnere, jako faktické poznámce? Ano, prosím, takže dostáváte slovo.
Poslanec Jozef Wagner Dámy a pánové, nemá smysl reagovat na věci, které jsou řádu insinuacií, ale má smysl reagovat na věci, které se vztahují k něčemu tak vážnému, jako je státní rozpočet.
Ano, bylo možné odmítnout onen státní rozpočet, který byl předložen. Ale proč? Navrhli dva lidé za situace, že rozpočet měl nedostatek zdrojů, o které mluvil ministr financí zřetelně v minulém roce. Já jsem zřetelně, jasně a srozumitelně z tohoto místa řekl, že nemohu doporučit jako zpravodaj návrh na použití státních finančních rezerv v situaci, kdy hrozí schodek roku 1996 a kdy pravděpodobně budou schodkové i další, mohou být schodkové i další rozpočty. Ti pánové, co navrhovali jen použití státních finančních rezerv a žádnou jinou změnu, a jen proto nehlasovali pro rozpočet, mám pocit omlouvám se jim, ale musím říci, že si myslím, že nevědí o čem mluví.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: O slovo požádal předseda klubu KSČM pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, u tohoto bodu, kdy zaznívá mnoho slov, mě mrzí, že po těch slovech od některých kolegů poslanců nevidím také činy, které by byly v souladu s jejich slovy.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážení, dovolím si dříve, než promluví pan poslanec Vrzáň, vám jenom oznámit, že přihlášeni jsou mimo pana poslance Vrzáně do rozpravy poslanci Exner, Dlouhý, Budinský a Chobot. Očekávám také na závěr vystoupení pana ministra Kočárníka.
Ted prosím pana poslance Vrzáně, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Exner.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, se zájmem jsme vyslechli zprávu ministra financi o plnění zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1997, ze které bohužel nevyplývá to, co bychom si i my a naši občané této země přáli, a sice perspektiva prosperity ve smyslu zřetelného posunu ode dna směrem vzhůru. Ze zprávy vyplývá schodek státního rozpočtu ke konci března oscilující kolem osmi miliard korun a potvrzuje trend závěru roku 1996, který jako celek již deficitem skončil.
Hodnocení výdajové stránky rozpočtu této zprávy prakticky konstatuje vliv mandatorních nákladů s dynamikou v předpokládaných relacích. Požadavku vyrovnanosti státního rozpočtu však neodpovídá dynamika příjmů, která se zpomalila, přičemž za nejproblémovější z hlediska plánovaných finančních toků ministr financí označuje daň z přidané hodnoty, daň z příjmů právnických osob a clo. Problémy s plněním těchto daní pravděpodobně nikoho zde ve sněmovně nepřekvapí, neboť se neobjevují poprvé. Společným jmenovatelem je pak nízký výkon ekonomiky a zpomalení ekonomického růstu.
Neuspokojivý výběr daně z přidané hodnoty nabízí otázku, zda je dostatečně kontrolován obrat obchodníků, zejména cizinců zabývajících se stánkovým prodejem, zda nepřichází na pořad dne otázka snížení hranice pro povinnost přihlásit se jako plátce DPH. Lze konstatovat, že v této oblasti existuje určitý, dosud nevyužitý manévrovací prostor.
Druhou významnou neplněnou daní je daň z příjmů právnických osob. Tuto daň jistě významnou měrou ovlivní krachy komerčních bank v uplynulém roce, avšak velkým známým problémem jsou i transfery zisků, prováděné právnickými osobami. I když je mi známo, že Ministerstvu financí tento problém není neznámý, zajímalo by i mé, jakých konkrétních úspěchů v této oblasti bylo dosud dosaženo a jakými kroky se budou další opatření směrovat.
Nesporné silným protispolečenským a protirozpočtovým jevem je rovněž šedá ekonomika, která svými odhadovanými objemy představuje na krácení DPH, dané z příjmů i cla řády desítek miliard korun. Neuspokojivá efektivnost vybírání cla je dle mého názoru, vedle důvodu uváděného ministrem financí, navíc dána nemístné tolerantním až laxním přístupem celníků, kteří dle několika mých osobních zkušeností z poslední doby mírně řečeno nevědí, co je náplní jejich práce. Ministr financí nám předložil fakta tak, jak jsou sledována jeho resortem. Jak jsem se již zmínil, společným jmenovatelem dnešního alarmujícího stavu je ovšem zpomalení ekonomického růstu, které neposuzováno metodou per partes je výsledkem činnosti celé vlády, která za současné indikace existujících hospodářských problémů nese plnou odpovědnost. Je to právě tato vláda, která ač deficit státního rozpočtu vždy odmítala, svými kroky, vedoucími k retardaci ekonomického růstu, bohužel pravděpodobně deficitní financování způsobí. Alespoň v této chvíli je to již více než reálné.
Odezněly tedy výroky o úspěších ekonomiky a vyrovnaném rozpočtu. Sklízíme tedy plody velmi liberální politiky, formulované citátem "Trest vyřeší vše". A bohužel je nutné říci, že pakliže se nepodaří zvládnout nastalou situaci urychleným nastartováním příznivějšího trendu ekonomického růstu, pak tyto trpké plody budou sklízet i naše děti.
Zvláště katastrofální je propad obchodní a platební bilance, kdy z posledních publikovaných dat je zřejmé, že deficit obchodní bilance dosáhl za první dva měsíce letošního roku výše 27 miliard korun, což je meziročně výsledek opět horší.
Navrhuji proto po seznámení se s průběžnou zprávou ministra financi o plnění zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1997 vyčkat na předložení zprávy o plnění státního rozpočtu za celé prvé čtvrtletí, která po zohlednění finančních toků, vyplývajících z daňové povinnosti části daňových subjektů k 31. březnu 1997, podrobné vyhodnotí vývoj jednotlivých příjmů i výdajů včetně analýzy ekonomického vývoje a posoudí předložené korekce státního rozpočtu. Poté případně volat k odpovědnosti celou vládu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Vrzáňovi. Než poprosím o slovo pana poslance Exnera, dovolím si vám oznámit, jak předpokládám další vývoj situace kolem jednání. O tomto bodu, případně o odpoledním pokračování jednání schůze. Navrhnu vám, abychom vyposlechli rozpravu, ve které by měli vystoupit ještě kromě pana poslance Exnera ještě páni poslanci Dlouhý, Budinský a Chobot. Samozřejmě případné další přihlášky nevylučuji.
Poté bych poprosil, aby pan poslanec Recman s dalšími navrhovateli usnesení nebo dodatku k usnesení připravili takový návrh, který by mohl aparát sněmovny předložit na odpoledne písemně k hlasování, jelikož návrhů padlo více a s ministrem financí jsem se průběžně dohodl na tom, že jeho vystoupeni by zaznělo na začátku odpoledního bloku, právě ještě před hlasováním o předložených návrzích usnesení. Oznamuji vám, že jsem s tímto postupem ve shodě i s předsedou sněmovny. Je to i pro vás ostatní avízo k tomu, abyste se zařídili, co se týká oběda.
Teď poprosím pana poslance Exnera. Přestávku hodlám vyhlásit na 1,5 hodiny poté, co skončí tato část rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Exner Pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, především bych se chtěl obrátit na pana místopředsedu a upozornit ho, že jeho výklad 2krát desetiminutové lhůty je poněkud svérázný, neboť jednací řád vyslovené hovoří o tom, že poslanec může vystoupit 2krát po deseti minutách, ale nikoli že by mohl vystoupit jednou, kde by se mu sečetly minuty. Jsou velmi pravděpodobně potřebné dvě přihlášky nebo minimálně upozornění na to, že poslanec využije této možnosti. Domnívám se, že věc by se měla formálně vyjasnit a nepostupovat takovýmto svévolným způsobem.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane kolego, když dovolíte, než budete vystupovat věcné, předpokládám, že jste se přihlásil také k tomuto bodu, zareaguji v tom smyslu, že oběma, kteří vystupovali tak dlouho, jak vystupovali, jsem byl informován, že využívají tohoto svého práva dopředu. Možná máte pravdu v tom, že jsem měl na to sněmovnu upozornit dříve, než po jejich vystoupeni.
Poslanec Václav Exner: Navrhuji, abyste příště na takovou situaci dopředu upozorňoval, aby to věděli i ostatní poslanci.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Souhlasím.
Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce reagoval ve smyslu toho, jak svou nevelkou faktickou poznámkou vystoupil předseda poslaneckého klubu KSČM, na vystoupení dvou předřečníků, pana předsedy Poslanecké sněmovny Zemana a pana předsedy rozpočtového výboru Wagnera.
Jsem skutečně velice rád a rád zatleskám jejich vynikajícím projevům k této problematice. Plně souhlasím i s velkou částí obsahu. Není to tak úplné v projevu poslance a předsedy rozpočtového výboru Wagnera, který ve svých projevech často smísí tak mnoho problémů a tak mnoho argumentů pro i proti, z nichž není zřejmé, komu vlastně chce vůbec svým vystoupením prospět, ani jaký názor nakonec zaujmout, ze je to do určité míry sporné.
Chtěl bych však oba dva pány poslance upozornit na to, že měli příležitost zabránit tomu, co dneska s takovou vehemencí kritizují. Oba dva umožnili svým postupem to, aby vláda, kterou nyní kritizují jako celek nebo její jednotlivé členy, nebyla Poslaneckou sněmovnou schválena, avšak zaujali postoj, který právě schválení této vlády umožnil.
Kromě toho pan poslanec Wagner svým postojem k rozpočtu schválil nakonec - ať hovoří nahoru dolů o tom, jaké měl důvody - ten rozpočet, který dnes tak vehementně kritizuje, a počínání, které v tomto rozpočtu bylo zahrnuto.
Dovolte mi tyto kolegy upozornit na to, že jsme již dávno navrhovali vyvolat jednání Poslanecké sněmovny o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě. Páni poslanci, kteří tuto vládu takto kritizují, se však k tomuto návrhu nepřipojili. Pokud by tak chtěli udělat na základě nových skutečností - a souhlasím s tím, že jsou alarmující - příslušný návrh je stále otevřený. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec a ministr Vladimír Dlouhý. Připraví se pan poslanec Budinský.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Vážené torzo Poslanecké sněmovny, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych i já se vyjádřil k některým aspektům pravě probíhající diskuse. Ponechám samozřejmě ministru financí, aby odpověděl na otázky, které souvisí především s činností jeho ministerstva a na další otázky, které souvisí s projednávaným bodem.
Nic méně mi dovolte, abych zareagoval na některé názory, které zde v diskusi zazněly.
Pan předseda Poslanecké sněmovny Miloš Zeman hovořil o tom, že se ozývají argumenty ohledné krize v ekonomice či krize v české společnosti. Chtěl bych zde jednoznačně vyslovit svůj názor, že se nedomnívám, že česká ekonomika je v krizi. Jsme ekonomika, která roste více než 4procentním tempem. Ekonomika, která má stále solidní jméno ve světě a ve které proběhly velmi hluboké a solidní transformační změny.
Upozorňuji opozici, že není nutno hlučet, že přistoupím též ke kritickým momentům. Nikdy jsem nepoužíval terminologie o tom, že by naše růstová tempa měla v současné době nebo v budoucí době připomínat růstová tempa tzv. tygrů jihovýchodní Asie. Už proto, že se domnívám, že ve střední Evropě tygři nežijí, maximálně v zoologické zahradě.
Na druhé straně se však domnívám, že česká ekonomika vykazuje jistou robustnost, jistou výkonnost, výkonnost, která je dána, která je výsledkem transformační politiky od počátku devadesátých let, a proto také odmítám hovořit o krizi nebo dělat krátkodobé zbytečně poplašné závěry o tom či onom poklesu. A to už vůbec neznamená, že bych se nechtěl vyhýbat diskusi o problémech.
Domnívám se, že není možné srovnávat čtvrtletní údaje o růstu hrubého domácího produktu s růstem investic nebo tvorby fixního kapitálu. Připomínám, že v předcházejících čtvrtletích tato růstová tempa, vyjádřeno v běžných cenách, u tvorby fixního kapitálu, byla 14 procent v prvním čtvrtletí v roce 1996, 17,8 procent za prvních šest měsíců a 17,8 za prvních devět měsíců. Jestliže bylo zpomalení tvorby hrubého fixního kapitálu, je ještě předčasné z toho dělat ten závěr, který zde zazněl.
Rovněž se domnívám, že se mýlí pan předseda Zeman, když hovoří o 8procentním podílu obchodní bilance na hrubém domácím produktu. Je to - když už - 8procentní podíl běžného účtu na hrubém domácím produktu. A hovořit o vznášení se mexického syndromu od tohoto stolku v Poslanecké sněmovně je - domnívám se - zahrávání si s pozicí České republiky na mezinárodních finančních trzích. Protože jestli tato slova zazní od vysokého představitele, je to zahrávání si, neboť nad českou ekonomikou se nevznáší mexický syndrom. Prosté z toho důvodu, že je jiná struktura krátkodobého kapitálu na našem kapitálovém účtu i z řady jiných důvodů.
Samozřejmě musím hovořit o tom, proč zde existují zdroje zpomalení. Jsou exogenní především v tom, že Česká republika daleko více než jiné země, které patřily k centrálně plánovaným ekonomikám, je více závislá na ekonomickém cyklu především ve Spolkové republice Německo, Rakousku a v některých dalších zemích západní Evropy. To není výmluva. To je fakt a musíme to registrovat.
Jistě, že byly i endogenní, vnitřní důvody ke zpomalení. Hovoříme hodně o vlivu kroků České národní banky, které vedly k určitému omezení růstu nabídky peněz v naši ekonomice. Chci v této souvislosti zaprvé připomenout, že všichni jsme hovořili před rokem, kdy jsme měli dvouciferná tempa růstu průmyslové výroby, o inflačním nebezpečí jako o prioritním nebezpečí. Ale uvědomme si hlavně, že toto snížení nabídky peněz nemělo očekávané efekty. Vedlo spíše k omezení nabídky, nikoli k omezení na poptávkové straně a mohlo mít ve svém důsledku efekt neutrální nebo dokonce efekt se záporným znaménkem.
Myslím si, že k těmto zdrojům je nutno připočítat i další zdroje. Strukturální nerovnováhy v české ekonomice, nepružný trh s penězi na podnikové úrovni, při trvale se zhoršující platební disciplině podniků, právě monetární opatření České národní banky postrádají účinky jak na úrokovou úroveň, tak i na další cíle, které zamýšlí. Je nepružný trh s pracovní silou, když dva roky rostou - přiznejme si to - v české ekonomice mzdy rychleji než produktivita práce. Je de facto zablokovaný kapitálový trh pro podniky a kapitálový trh neplní funkci ani generátora dodatečných financí pro podniky. Jistěže je charakteristickou pro naši ekonomiku nepružná či neefektivní vlastnická struktura, kdy v české ekonomice se nadále posilují vazby banka - investiční fond - podniky, což je chyba.
Myslím si ale, že právě pojmenování těchto problémů má současně ukázat i směr řešení. V této souvislosti musím odmítnout to, co zde zaznělo z lavic opozice. Totiž že dnešní sociálnědemokratická opozice taková řešení nenabízí. Chci v této souvislosti jednoznačně říci, že řešení leží někde úplně jinde. V rychlejším - a ne pomalejším - pokračování transformačního procesu.
V těch tolikrát vámi zesměšňovaných deregulacích, protože jestliže všichni se mnou budete souhlasit, že máme nepružný trh s pracovní silou a řadu strukturálních nerovnováh na tomto trhu, potom také neexistující trh s bydlením nebo špatný trh s bydlením je jedním ze základních důvodů této nepružnosti a deregulace a prohloubení a vytvoření trhu s byty je základním nástrojem, aby se vytvořil trh s byty a aby se odstranil nepružný trh s pracovní silou.
Tedy nikoli hluboké, na dotacích či na jakýchkoli jiných přímých či nepřímých podporách založené průmyslové politiky nebo žádosti o daleko hlubší proexportní politiku, a jsem přesvědčen, že základní stavební kameny naší proexportní politiky existují, čili nikoli tyto politiky, které zaznívají z opozičních lavic, ale naopak pokračování reformy, řešení problémů na podnikové úrovni, kapitálového trhu, odpovídající legislativa, samozřejmě pokračování v rozumné politice makroekonomické stability, zlepšení obchodního soudnictví, tlak na to, aby existoval výstup z odvětví, tak jak se nyní moderně říká "exit", čili nic jiného, než prosté rozhodnutí se a vyžaduje to politickou odvahu, kterou by měla podpořit i opozice, rozhodnutí se pro to, že tyto problémy a i strukturální změny je už nutno jednou v české ekonomice řešit také cestou vyššího počtu konkursů. Že to bude mít sociální dopady, to je evidentní, ale už jednou tímto obtížným obdobím musíme projít.
Dámy a pánové, česká ekonomika není v krizi. česká ekonomika, její hospodářská politika je na křižovatce a závisí jenom na nás, jakou cestu zvolíme. Musím však říci, že argumenty, které zde zazněly od sociálně demokratické opozice, ukazují na této křižovatce jednoznačně špatným směrem. Děkuji.