Vyjadřuji z tohoto místa podporu Komoře odborových svazů i Odborovému sdružení Čech, Moravy a Slezska, které vyzývají vládu, "aby vynaložila veškeré své úsilí ve prospěch zvýšení ekonomiky a tím i životní úrovně občanů, a nespoléhala se na destriktivní recepty, které nemohou zajistit rozvoj společnosti a sociálního smíru".
Jsem si vědom, že zatím nejsou k dispozici podrobnější údaje o vývoji státního rozpočtu a ekonomiky, ale podle trendu je jasné, že česká ekonomika není tím evropským tygrem, za kterého je některými členy vládní koalice vydávána. A když, tak s bolavými tlapkami, který má daleko ke skoku.
Proto budu s napětím očekávat zprávu vlády o plnění státního rozpočtu za první čtvrtletí letošního roku. Zatím Ministerstvo financí ani vláda nenavrhly žádné reálné východisko, jak z této ekonomické pasti ven. A to je dost zarážející.
Dovolte mi ještě dvě poznámky k rozpočtu obecně. Zaprvé: Nemohu souhlasit s klesajícím podílem výdajů veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu (v roce 1995 to bylo 45,6 procenta, v letošním roce 43,9 procenta), protože nevychází z ekonomických rozborů, ale z teorie o minimální úloze státu. V České republice již dnes je tento podíl podstatně nižší než v řadě evropských států, např. v roce 1994 činil tento podíl ve Francii 54,9 procenta, v Nizozemsku 54,4, Itálii 53,9, Velké Británii 42,9, Německu 49 procent atd. Průměr 17 nejrozvinutějších zemí světa činil 47,5 procenta.
Za druhé: Měl jsem a mám výhrady i ke zmocnění vlády v té obecné poloze, jak je formulováno v rozpočtových pravidlech, které se týkají § 13, odst. 14.
Dává vládě příliš velký prostor, příliš velký polštář pro manipulaci nebo změny ve státním rozpočtu bez vědomí nebo možnosti zásahu Poslanecké sněmovny. Domnívám se, že je potřeba změnit zmocnění vlády na využití příjmů a výdajů státního rozpočtu při vyrovnaném rozpočtu tím, že bude omezeno nakládání s těmito prostředky bez vědomí sněmovny nad uvedený rámec.
Jsem si vědom toho, že o výši limitu, kdy vláda půjde žádat Poslaneckou sněmovnu o souhlas s využitím těchto prostředků nad rámec stanoveny zákonem, je možno diskutovat, jestli to bude 1,5 nebo 2 procenta, např. pro rok 1997 1,5 procenta by znamenalo osm a čtvrt miliardy korun.
Za socialismu se žertem říkalo, že má jen čtyři nepřátele: jaro, léto, podzim a zimu. Pan ministr Kočárník uvedl, pokud si dobře vybavuji, že neplnění v prvních dvou měsících je i důsledkem dlouhé a tuhé zimy, což např. u stavební výroby má svou logiku a zdravé jádro.
Současný ekonomický systém jako celek, teď podtrhuji slova "jako celek", v praxi začíná realizovat to, co v socialismu zaznívalo žertem. Začíná to zimou a bude pokračovat přes jaro, léto, do podzimu.
(Předsedající: Pan poslanče, chci upozornit na čas)
Ano, pane předsedající, rád bych předložil Poslanecké sněmovně návrh na usnesení.
V bodě 1 mám variantu A a B. Schválení jedné varianty by vyloučilo variantu druhou. Návrh tohoto usnesení zní:
Poslanecká sněmovna
1. A. vyslovuje nespokojenost s činností vlády v souvislosti se zabezpečováním zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1997 B. konstatuje znepokojení v souvislosti se zabezpečováním zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1997
2. žádá vládu České republiky, aby neprodleně přijala opatření podporující zvýšení výkonnosti české ekonomiky a k zastavení růstu deficitu obchodní bilance a běžného účtu a informovala o nich Poslaneckou sněmovnu.
Ještě bych chtěl požádat řídícího schůze, aby nechal hlasovat odděleně o těchto jednotlivých bodech.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji vám, pane poslance. Protože jste první poslanec, který vystoupil v rozpravě s návrhem na usnesení, prosil bych vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a případné další doplňující a pozměňující návrhy doplňoval a potom mi na závěr pomohl řídit hlasování o návrhu usnesení, které jste jako první přednesl.
Do rozpravy se dále přihlásil pan poslanec Vymětal, dalším přihlášeným je pan poslanec Jaroslav Gongol.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a panové, ministr financí ve své zprávě o stavu státního rozpočtu České republiky na letošní rok, jehož vývoj zatím není nikterak povzbudivý, mimo jiné uvedl, že předběžné analýzy daně z příjmu právnických osob jej vedou k tomu, aby nenavrhoval zkrácení odpisových lhůt v případné novele zákona o dani z příjmů. Tento záměr považuji za naprosto nepřijatelný.
V současné době je v projednáváni ve sněmovně koncepce proexportní politiky vlády České republiky. Tato koncepce přiznává ve svých východiscích, že ve výrobní sféře je nedostatek inovací, které by zvyšovaly konkurenceschopnost české produkce. S tím je možné jen souhlasit a souhlasit lze i s uvedenými opatřeními v hospodářské politice, kde se uvádí, že půjde zejména o zrychlení odepisování hmotného majetku, výrobních strojů a zařízení, zkrácení doby odepisování a dále o zvýšení odečitatelné položky od základu dané ze vstupní ceny nového majetku nad dosavadních 10 %.
Když jsme tento materiál projednávali v prvním čtení v hospodářském výboru sněmovny, shodl se celý výbor na tom, že v koncepci chybí konkretizace času a forem realizace všech uvedených opatření.
O významu zahraničního obchodu pro státní rozpočet myslím není třeba dlouze hovořit a vysvětlovat jej. Překvapuje mě ale, že ministr financí již dnes říká, že realizaci koncepce uvedených proexportních opatření odmítá, a to pro současný vývoj státního rozpočtu a předběžné analýzy. Domnívám se, pane ministře, že takovým postupem -
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: (řečeno mimo mikrofon) To jsem neřekl, zkreslujete to.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, prosím vás, abyste řekl panu ministru Kočárníkovi, aby mě nevyrušoval.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan ministr financí slyšel.
Poslanec Karel Vymětal: Domnívám se, pane ministře, že takovým postupem by byl konzervován současný stav výrobní sféry, která spíše nevyrábí než vyrábí. Přece si všichni musíme uvědomit, že úspěšně a v dostatečném objemu lze vybírat daně pouze z podniků, kde jede výroba na plnou výrobní kapacitu a kde se výroba úspěšně rozvijí co do produktivity, technické úrovně výroby i výrobků a při zajištění dostatečného odbytu včetně exportu.
Nemůže být tedy řešením, že ministerstvo financí vybere vyšší daně tak, že zmrazí technický rozvoj výroby. Takové řešení je krátkozraké a bude působit jako silná dávka morfia místo povzbuzující injekce. Chápu sice, že se momentálně vybere možná více daní, ale místo rozvoje nastane stagnace či umrtvování rozvoje výroby, a to ve svém důsledku bude znamenat následné snížení objemu vybraných daní, další prohloubení deficitu zahraničního obchodu, větší propad platební bilance, a tedy přesné opačný efekt pro státní rozpočet. Místo více peněz dostane státní rozpočet ještě méně peněz, a to by ministr financí chtít neměl.
Pane ministře, přál bych si, abyste své myšlení a svou finanční politiku orientoval na oživování a finanční provokování rozvoje výroby, která přinese následné další finance do státní pokladny. Jisté bude radostné pro vás i pro naši sněmovnu, když se zde budeme přít o to, kam umístíme přebytky státního rozpočtu a jak vylepšíme - k překvapení našich občanů - jejich životní podmínky. Zatím působíte přesně opačně, a to mé krajné znepokojuje. Přece každé přitahování šroubů, když se přežene, skončí jejich přetržením, a to vám nepřeji. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec Gongol. Připraví se pan poslanec Miroslav Grégr.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, v úvodu svého vystoupení musím přiznat, že lituji toho, že jsem hlasoval pro to, abychom vyslechli zprávu ministra financí a netrval na tom, aby byla předložena zpráva vlády ke státnímu rozpočtu, když vlastně ani zde není jistota, že by tato zpráva byla jiná. Důvodem mé nespokojenosti je to, že zpráva ministra je povrchní, nic neříkající a nic neřešící, prostě by se dalo říci, že se vlk nasytil a koza zůstala celá.
Samozřejmě souhlasím s uvedenými základními čísly v příjmech a výdajích státního rozpočtu, která nám pan ministr uvedl, ale tato čísla jsou nám známa ze statistických údajů, snad až na předběžné výsledky měsíce března, které nám pan ministr uvedl, ale které v podstatě nevybočují z rámce měsíce ledna a února.
V původním zadání tohoto bodu bylo seznámení s výsledky státního rozpočtu měsíce ledna a února, a tak budu brát v rámci korektnosti pouze schodek ve státním rozpočtu ve výši 6,7 mil. Kč, nikoliv ten signalizovaný včetně měsíce března přes 7,9 mil. Kč.
Těžko hledám vhodný výraz pro to, abych politoval pana Kočárníka za to, že musel na omluvu tohoto schodku vymýšlet taková zdůvodnění, jako např. vysoký kurs koruny, ale zato nižší DPH, spotřební daň a clo při nižším dovozu než bylo plánováno nebo dokonce že byly vyšší daňové odpisy než účetní odpisy. Nelze říci, že je to metodicky nesprávné. Jen chci říci, že každá mince má dvě strany, a tou druhou je např. to, že kdyby došlo k původně zamýšlené výši dovozu, pak by schodek zahraničního obchodu byl ještě hrozivější než je. Nebo např. že zrychlené odpisy umožňují větší modernizaci, a tím i větší konkurenceschopnost našeho průmyslu apod. Tím chci říci, že i panu ministrovi jako odborníkovi muselo být trapně, když těmito naivními argumenty musel zdůvodňovat nezdůvodnitelné.
Jde totiž ve skutečnosti o zcela prostý fakt, že výsledky hospodářského zázraku v České republice pokulhávají na obé nohy. Nechci hovořit o "českém tygrovi", jak to tu bylo vzpomínáno, neboť ten by pokulhával na čtyři nohy.
Podotýkám, že patřím k těm, kteří - i když jsou v opozici - vůbec nemají radost z toho, že naše ekonomika dosahuje takových hubených výsledků. Musím konstatovat, že mě to děsí, stejně jako bohorovné sebeuspokojení vlády, která stále nedoceňuje současný stav. Tato vláda je klidná. Naopak, pocit sebeuspokojení jí dává možnost nepřicházet s žádným radikálním návrhem na řešení, mimo snad tzv. deregulaci všeho, co ještě skýtá možnost přesunout důsledky své neschopnosti na občana.
Použil jsem tohoto kouzelného slůvka "deregulace", i když se samozřejmé jedná o zdražování. Dříve se tomu říkalo rovněž kouzelné, a sice "úprava cen". To říkám jen proto, abych některým připomněl známé heslo z doby nedávné, i když vlastně zase ne tak nedávné, totiž že nejsme jako oni.
Co mi však ve zprávě pana ministra financí vadí nejvíce je to, že není celá. Schází totiž návrh řešení tohoto nepříznivého stavu. Já si nemyslím, že ve vládě jsou jen lidé, kteří nevědí, jaký je stav. Mají však podle mého názoru pokyn chovat se jak na Titanicu, zatím tančit a nevšímat si podpalubí. Marně jsem doufal, že pan ministr řekne, co se udělá s hospodářskou kriminalitou, vytunelováním bank, únikem daní, k ochraně minoritních vlastníků, s nefunkčností soudů, nedostatkem v konkursním řízení firem, s neprůhledností finančních trhů, zpackanou privatizací, kde konkrétní vlastník , nenašel, neboť vstup fondu do privatizace vnesl spíše zmatek než hospodárný přístup.
Řeknu to jednoduše - nemrhejme časem na vyhledávání nicotných výmluv, věnujme čas raději konkrétním činům. To je ten zásadní důvod, pro který nemohu zprávu pana ministra přijmout. To by nanejvýš tak mohla být zpráva předsedy českého statistického úřadu, ale to jsme na programu neměli.
Na závěr bych chtěl, aby zde bylo přijato usnesení, pokud by neprošlo usnesení pana Recmana, v tomto znění: Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby na příští schůzi sněmovny předložila soubor opatření pro zastavení nepříznivého vývoje státního rozpočtu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Gongolovi. Zvu k řečništi pana poslance Grégra a připraví se pan poslanec Michal Kraus.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, pan ministr financí ve zprávě o plnění státního rozpočtu, ve kterém nouze ční z každé rozpočtové kapitoly, řekl, že pro zdůvodnění schodku zhruba 8 mld nemá dostatek údajů, takže se bude spíše pohybovat v oblasti hypotéz. Mezi hypotézy zdůvodňující, proč výdaje akcelerovaly zhruba 13 procenty, zatímco příjmy necelými 5 procenty patří, že došlo ke zpomalení ekonomického růstu proti předpokladům a tím se kromě věčně problémových daní z příjmu právnických osob stala problémovou i daň z přidané hodnoty. To pak pan ministr zdůvodnil standardními argumenty typu příliš tuhá zima pro stavebnictví. K tomu přidal vliv tempa poklesu dovozu a vliv zhodnocení koruny a ejhle, vše je jasné, vysvětlitelné a v podtextu vidíme podiv nad tím, proč se okolo deficitu rozpočtu za prvé dva měsíce dělá takový rozruch.
Ale on je vážný důvod, proč o těchto problémech hovořit, protože další výhled není lepší. To by se ovšem musel pan ministr financí pustit do skutečné analýzy dnešního neutěšeného ekonomického stavu. V plnění rozpočtu tvrdí, že ho překvapilo určité zpomalení ekonomického růstu, to však bylo avizováno odborníky už loni a od r. 1995, kdy byl 4,8 vrchol růstu HDP, probíhá neustále sestupný trend úrovně přírůstku. Takže jaképak překvapení? Sluší se dodat, že v roce 1996 dosahuje úroveň HDP pořád ještě necelých 0,9 úrovně roku 1990.
Je zajímavé, že pan ministr zkoumá všechny možné i nemožné příčiny, proč se neplní dostatečné příjmy státního rozpočtu, ale ani slovem se nezmíní, že se pronikavě zhoršil stav českého průmyslu, kdy se např. platební neschopnost zvýšila o 12 %, hospodářský výsledek před zdaněním se meziročně snížil o 23,5 % a vzrostl počet ztrátových organizací o 10,1 %. Třetina průmyslových podniků je ztrátová. Kolaps Poldi Kladno a Aera s jejich sítí subdodavatelů a řady dalších, které bych mohl jmenovat, udělal jisté také slušnou díru do státního rozpočtu. škoda, že to pan ministr nevykalkuloval.
Nejvíce se divím, že pan ministr pomlčel o neradostné bilanci našeho bankovnictví, která se do plnění státního rozpočtu nutně promítá. Zvážíme-li, jak v minulém roce padaly banky, uvážíme-li vliv megavýbuchu Agrobanky na celý bankovní sektor a značné starosti České národní banky, která vše zachraňuje finančními injekcemi a přitom je nepřímo napojena na státní rozpočet, nemůžeme se vůbec divit, že výsledky bankovního sektoru dnes silné zaostávají za očekáváním.
V odvětvové struktuře HDP je totiž největší meziroční změnou právě pokles podílu peněžnictví a pojišťovnictví na HDP, a sice o 2,1 bodu. Tvorba produktu v běžných cenách se v tomto sektoru snížila o 14,4 % a byla jednou z nepochybných příčin nižší dynamiky růstu HDP. Proč pana ministra zajímal více vliv zimy na stavebnictví než vliv průšvihů v bankách na státní rozpočet, to asi víjen on sám.
Závěrem proto žádám, aby zpráva Ministerstva financí o plnění rozpočtu za první čtvrtletí byla za prvé skutečnou analýzou největších problémů v příjmech státního rozpočtu, za další objektivním rozborem příčin těchto problémů a aby obsahovala propracované návrhy řešení hlavních příčin nedostatečných příjmů státního rozpočtu. Jinak bude zásadním způsobem ohroženo financování - ono resp. už je - klíčových sektorů, na nichž závisí bezpečnost občanů, obrana státu, péče o zdraví, věda, vzdělání i kultura v této zemi. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec Michal Kraus, připraví se pan poslanec Miloš Zeman.
Poslanec Michal Kraus: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane místopředsedo, vážená vládo, zpráva ministra financí o průběhu plnění státního rozpočtu v prvních dvou měsících letošního roku mé - a věřím, že i všechny, kterým skutečně leží na srdci stav české ekonomiky - hluboce znepokojila. Už se nedivím, proč se pan ministr bál Jít minulou neděli se mnou o stavu české ekonomiky veřejně diskutovat do televize před zraky miliónů diváků.
Z jeho narychlo psané zprávy totiž zcela jednoznačně vyplývá, že se mu po mnohamiliardových daňových únicích, po mnohamiliardových ztrátách při tunelování bank a investičních fondů, po prohospodaření mnoha miliard z fondu národního majetku získaných z privatizace začíná stále více a stále patrněji vymykat z ruky i plnění státního rozpočtu. Jeho argumentace byla velmi chabá a nehledala skutečné příčiny katastrofálního stavu české státní pokladny. Pan ministr se uchýlil spíš k náhodně vyřčeným výmluvám, jak to či ono nejde, přičemž jako už mnohokrát předtím si vůbec nelámal hlavu nad tím, zda to, co tvrdí, je skutečnost a pravda.
Mohl bych teď použít jeho oblíbených ironických metod práce z minulých let a sáhodlouze zde předčítat ze stenografických záznamů jeho a moje názory při projednávání všech minulých státních rozpočtů a konfrontovat je s tím, co tvrdí nyní, ale neučiním tak.
Dovolím si připomenout ještě jednu záležitost týkající se projednávání plnění státního rozpočtu za první až třetí čtvrtletí loňského roku v rozpočtovém výboru. Už tehdy jsem navrhoval usnesení rozpočtového výboru, ve kterém měl tento garanční výbor vyslovit znepokojení nad snižující se dynamikou růstu rozpočtových příjmů a měl uložit ministru financí provést rozbor příčin, na základě čehož měl realizovat opatření vedoucí k nápravě. Jako obvykle se zástupce Ministerstva financí tomuto usnesení tvrdé bránil a koaliční poslanci spolu s politicky poněkud hermafroditním předsedou rozpočtového výboru přijetí tohoto usnesení zabránili. Dnes se však 2 úst ministra financí dozvídáme, že hlavní příčinou schodku státního rozpočtu je snižující se dynamika příjmů.
Přitom právě již při posuzování příjmové stránky vládního návrhu zákona o státním rozpočtu na letošní rok naše analýzy poukazovaly při nezměněném přístupu Ministerstva financí k výběru daní na nepodložený optimismus na příjmové straně. Máme totiž za to, že tento optimismus byl podložen nejen hodnotami ekonomických ukazatelů odrážejících vývoj české ekonomiky v krátkém období mezi zářím 1995 a květnem 1996, kdy došlo k dílčímu uvolnění restriktivní měnové politiky a došlo k politické potřebě vládní koalice předložit návrh vyrovnaného státního rozpočtu.
Rád bych nyní upozornil na některé skutečnosti, které pan ministr přehlédl nebo je zkrátka snad ani nechce vidět. Vývoj výdajů jde v prvních dvou měsících tohoto roku nad meziroční míru inflace. Zcela určité však nikoli díky změně propočtové báze. Pan ministr si je jistě vědom toho, že srovnávaní základnu je zcela určité v silách Ministerstva financí zpětně přepočítat. Spíše se za argumenty ministerstva financí skrývá možnost - a byl bych velmi rád, kdyby ji v definitivní zprávě za první kvartál vyloučil nebo potvrdil - promítnutí vlivu odsunuti některých rozpočtových výdajů souvisejících s uplynulým rokem do roku letošního. Vzhledem k razantnímu krácení výdajů rozpočtu koncem roku 1996 je tato možnost vysoce reálná. Odhadoval bych ji asi na 3 miliardy, což představuje z oněch uváděných 76 miliard téměř 4 % a magických 13 % růstu máme s určitou nepřesností na 9 % inflačního vývoje.
Pan ministr argumentuje dále snížením dynamiky dovozu. Ale jaksi pozapomněl podotknout, že pokles nastává v oblasti dovozů investičních, které ovšem zároveň snižují hodnotu odpočtu dané z přidané hodnoty z dovozu. Tím paradoxně vyvracejí argumenty pana ministra o váze tohoto vlivu na nižší příjmy.
Navíc pokud v situaci zrychlující se dynamiky propadu schodku platební obchodní bilance, jenž hrozí tím, že přece jenom alespoň v jednom makroekonomickém ukazateli budeme první na světě, začne vláda lamentovat nad nízkým dovozem, začíná být tato vláda nebezpečím pro svou zemi. Pokud pan ministr argumentuje snižováním dané z přijmu právnických osob vyšším umořováním daňových ztrát, platí tento argument pouze beze zbytku pro ztrátu z roku 1994 a 1993, neboť tyto snižují daňovou povinnost roku 1995 viditelnou v příjmech roku 1996, a zálohy na daň roku 1996 viditelnou rovněž v příjmech roku 1996.
Chce-li však pan ministr využít této situace odstoupením od návrhu na zkrácení odpisových lhůt, prokazuje jen, že možná může být slušným finančníkem, ale rozhodně není dobrým ekonomem. Ostatně v tomto mu důstojné sekunduje předseda rozpočtového výboru, který navrhuje léčbu vzrůstajícího schodku státního rozpočtu plošným snižováním výdajů bez jejich restrukturalizace a napření na prorůstová opatření. Takovéto opatření totiž může být pro skomírající dynamiku růstu české ekonomiky smrtící. Zkrátka není nad odborníky na svých místech.
Je s podivem, že teprve minulý pátek podle vlastních slov pan ministr zjistil, že dochází ke snižování plnění daňové povinnosti. Na tento fakt a na stále méně efektivnější schopnost finančních úřadů vybírat řádně daně poukazujeme už celá léta.
Pane předsedající, pan ministr financí opět ztrácí nervy a ruší mé. Prosím, abyste ho upozornil.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pánové, prosím.
Poslanec Michal Kraus: Jako vůbec první a nejvýznamnější příčinu zpomalení dynamiky příjmů státního rozpočtu uvádí pan ministr zpomalení ekonomického růstu. V tomto nezbývá, než s panem ministrem souhlasit. Až na jedno - nejedná se o příčinu, ale o důsledek. O důsledek absence prorůstových opatření ve všech rozpočtech této a minulé vlády, o důsledek absence prorůstové ekonomické politiky vlády, o důsledek absence podpory mikroekonomické sféry, o důsledek absence opatření, po kterých celá dlouhá léta a stále marně voláme.
Je tedy na čase, pane ministře, zamyslet se nad tím, co dál. Dovoluji si proto jménem poslaneckého klubu sociální demokracie navrhnout následující usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky po vyslechnutí zprávy ministra financí o plnění zákona o státním rozpočtu na rok 1997 za období leden až únor 1997:
1. vyslovuje znepokojení nad dlouhodobě se snižující dynamikou příjmů státního rozpočtu České republiky;
2. žádá
a) ministra financí, aby v rámci zprávy o plnění státního rozpočtu za první čtvrtletí 1997 provedl komplexní analýzu příčin neplnění příjmů státního rozpočtu, a to podle jednotlivých příjmových položek v celé struktuře státního rozpočtu, a předložil ji v rámci této zprávy na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny České republiky
b) vládu, aby na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky předložila
1. komplexní zprávu o stavu české ekonomiky včetně analýzy příčin poklesu konkurenceschopnosti, efektivnosti a produktivity české ekonomiky v závislosti na realizaci transformačního procesu v uplynulých letech
2. analýzu předpokládaných rozměrů černé a šedé ekonomiky v České republice a jejího vlivu na legální ekonomiku České republiky včetně návrhu na řešení jejich minimalizace
3. výčet přijatých opatření ke zvýšení dynamiky růstu příjmů státního rozpočtu a zvýšení výkonnosti ekonomiky České republiky
4. na základě těchto rozborů a analýz zpřesněný odhad příjmů státního rozpočtu v roce 1997.
Závěrem mi dovolte, dámy a pánové, ještě jednu poznámku. Chtěl bych se zeptat pana ministra financí, jestli už se zamyslel nad možností, že jeho invence je za uplynulá léta vyčerpána a že další setrvání v židli ministra financi může mít pro českou ekonomiku stejně zničující účinek, jako měla pro české zdravotnictví zatvrzelá obrana křesla ministra Rubáše. Pokud ne, chtěl bych ho poprosit, aby se o to pokusil. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Po poslanci Michalu Krausovi se slova ujme pan poslanec a předseda sněmovny Miloš Zeman, připraví se pan poslanec Jozef Wagner.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, vážený pane předsedo poslaneckého klubu ODS, dnes již nejenom na sjezdech opozičních stran, ale i na sjezdech a konferencích některých stran vládních zaznívá konstatování, že v naší zemi existuje ekonomická krize. Domnívám se, že nastal čas pro věcný a klidný dialog nad příčinami této krize a nad hledáním cest pro její řešení.
Právě proto, že se tato krize promítá i do státního rozpočtu, ale že má širší makroekonomický kontext, chtěl bych úvodem - než přejdu k vlastní rozpočtové problematice upozornit alespoň na dvě skutečnosti.
Za prvé - pan ministr financí ve své zprávě argumentoval tím, že ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku činil růst hrubého domácího produktu 4,7 %. Ano, je to pravda. Ale zapomněl nám sdělit, že za totéž období přírůstek fixního kapitálu činil 2,8%.
A právě tato Investiční dynamika Je pro nás dlouhodobé nejdůležitější.
Za druhé. Je samozřejmé, že napětí v rozpočtu do jisté míry souvisí i s vývojem naší obchodní a platební bilance. Bylo by dobré vědět, že poměr mezi deficitem platební bilance a hrubým domácím produktem je dnes, a to i podle údajů České národní banky, 8 %, což je jedna z nejvyšších hodnot na světě a tzv. mexický syndrom, kdy došlo ke zhroucení mexické ekonomiky a já jenom zdvořile připomínám, že i Mexiko je členem OECD, že tento mexický syndrom nastal zhruba při 6 % tohoto ukazatele.
Tolik úvodem a nyní k vlastnímu problému rozpočtu.
Ministerský předseda v Hospodářských novinách 10. ledna sdělil, že na rozdíl od minulého rozpočtu, který byl napjatý, v tomto rozpočtu není důvod očekávat nějaké překvapení. Ale překvapení přesto už po 2 měsících nastalo. Já si myslím, že je pod důstojnost této sněmovny, která se v rozpočtových debatách vehementně přela o částky v řádu stovek nebo dokonce desítek miliónů, ignorovat fakt, že by neměla projednávat plánované rozpočtové škrty oznámené ministrem financí ve výši zhruba 12 miliard korun a že by se těmito problémy vůbec neměla zabývat, a to bez ohledu na politickou příslušnost svých členů. Můžeme se s ministrem financí jisté shodnout v tom, že na složité situaci státního rozpočtu se kromě klimatických podmínek, neboť je opravdu ohavné, že v zimě mrzne, podílejí minimálně dva faktory. Pokles ekonomického růstu a faktor, který zde byl málo zmiňován, malá schopnost státu vybírat daně.
Pan ministr financí ve své zprávě položil zvláštní důraz na první faktor a druhý označil jako okrajový. Já s ním nesouhlasím a chtěl bych uvést některé argumenty, proč s ním nesouhlasím, aniž bych samozřejmé přitom jakkoliv popíral, že zpomalení ekonomického růstu se samozřejmě na snížení rozpočtových příjmů určitým způsobem podílí. A zde, podobně jako to učinil poslanec Miroslav Grégr, se lze ptát, nakolik se i na tomto zpomalení podepsala vláda absencí průmyslové proexportní a dalších politik.
Chtěl bych konstatovat, že pokud je mi známo, měl ministr financí za úkol od vlády do 30. listopadu minulého roku předložit zprávu o tom, jak pracují finanční úřady. Chtěl bych konstatovat, že pokud je mi známo, ministr financí České republiky tento vládní termín nesplnil. Chtěl bych konstatovat, že je veřejným tajemstvím, že dnes finanční úřady dokážou postihnout drobné a maximálně střední neplatiče, ale že velice výrazné selhávají, ať už z jakýchkoliv důvodů u neplatičů velikých, kde jsou nejvýraznější daňové úniky.
Pan ministr financí se ve všech svých vystoupeních vyhýbal jakékoliv kvantifikaci daňových úniků s poukazem na to, že jeho úřady pracují v zásadě na standardní - dejme tomu - západoevropské úrovni, že daňové úniky sice existuji, ale že jejich odhadovaná míra nepřekračuje míru těchto západoevropských zemi. Chtěl bych tedy jako výzvu panu ministru financí nabídnout kvantifikaci objemu ročních daňových úniků, kterou před několika dny publikoval bývalý náměstek českého ministra financí ve výši 50 miliard korun, což představuje zhruba 10 % státního rozpočtu. Pokud pan ministr financí má odhady jiné, ať je řekne a ať si porovná objem maloobchodního obratu s objemem vybrané daně z přidané hodnoty, ať si porovná objem vyplacených nominálních mezd s výběrem pojištění, ať postupuje položku po položce. Jistě mu povolíme určitou nepřesnost, ale to, co bychom mu neměli povolit, je to, že sněmovna tyto odhady prakticky vůbec nedostane.
Kolegyně a kolegové, v závěru svého vystoupení bych vám chtěl nabídnout jednu pracovní hypotézu. Soudím, že schopnost státu čelit daňovým únikům, tj. jedné formě ekonomické kriminality, je pozitivně zkorelována se schopností nebo neschopností tohoto státu čelit jiným formám ekonomické kriminality. Platí-li tato hypotéza, pak mohu jednak připomenout své předchozí tvrzeni, že Ministerstvo financí, do něhož patří i celní správa, tím, že ponechalo 2 miliardy korun v Kreditní bance, připravilo stát o tyto 2 miliardy korun, zatímco např. primátorka Brna paní Lastovecká dokázala prostředky tohoto města uložené v téže bance včas vybrat. Zřejmé byla informována lépe než ministr financí.
Chtěl bych konstatovat, že dále Ministerstvo financí bezelstně přihlíželo tunelování privatizačního fondu Trend, kde, jak víte, byla do zahraničí, konkrétně na Kypr, převedena částka více než 1 miliardy korun. Chtěl bych konstatovat, že nezávisle na tom, přímo na Ministerstvu financí existuje analytický odbor, který má zkoumat podezřelé obchody a že právě tento odbor včas upozornil vedeni Ministerstva financí na tunelování dalšího privatizačního fondu, tj. CS Fondu, zmizela nečinností Ministerstva financí opět do zahraničí z tohoto státu další miliarda. A jak víte, není to poslední privatizační fond. Dnes se např. mluví o moravsko-českém investičním fondu a patrně přijdou na řadu i fondy další. Co sl myslet o zemi, kde stíháme, byť jako nedbalostní trestní čin ty, kdo svojí nečinností nebo svojí neschopností zaviní státu nebo komukoliv jinému ztráty ve výši desítek či stovek miliónů korun, když ústavní činitel tohoto státu neplní své funkce a stát těmito popsanými způsoby přichází o miliardové položky. Toto není otázka stranické příslušnosti. Kdyby v každé demokratické zemi se ministr financí dopustil tolika kiksů jako náš ministr financí, pak bez ohledu na svoji stranickou příslušnost, by musel odejít.
Ostatně soudím, že ministr financi České republiky pan Ivan Kočárník není z těchto konkrétních důvodů na svém místě. Ostatně soudím, že pan Ivan Kočárník by nejlépe prospěl České republice tím, kdyby rezignoval na svoji funkci. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu).