Poslanec Jindřich Nehera: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k návrhu dnes zde předloženému na vydaní zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Máme zde před sebou návrh paní poslankyně Rujbrové, který nepostrádá určitě snahu o zdokonalení trestního zákona, což si víceméně všichni přejeme. Všichni si uvědomujeme, že je to potřebné a nutné.
Všichni víme, že v této zemi se od roku 1990 neustále zvyšuje počet trestných činů, a to jak absolutně, tak i ve své negativní kvalitě, kdy především rostou na jedné straně majetkové trestné činy, které tvoří absolutní převahu, ale na druhé straně nám neustále rostou násilné trestné činy, které se vyznačují při páchání neuvěřitelnou mírou brutality a krutosti.
SPR-RSČ opakovaně navrhovala a navrhuje přijmout mezi jiným pro nejzávaznější trestné činy u pachatelů, kteří jsou nepřevychovatelní a nezměnitelní a kteří svojí agresivitou ohrožují samy základy společnosti, trest smrti. Je smutnou skutečností, že tento parlament není schopen pochopit jeho význam a není ochoten přijmout vůli zdrcující většiny obyvatelstva, která žádá, a to zcela oprávněně, aby tento trest byl přijat v rámci celkového zpřísnění trestnosti za spáchané trestné činy.
Na druhé straně je jasné, že pouze přijetí absolutního trestu nezabrání celkovému trendu zvyšování páchání trestních činů. Zde je potřebné přijmout celý soubor opatření, a to jak v oblasti přímo trestní, tedy změnou trestního zákona, zákona o trestním řízení soudním, tzv. trestního řádu, ale i dalších zákonů, jako zákona o přestupcích a zákona o výkonu trestu.
Není mým cílem, ani přijaté časové omezení to nepřipouští - ale teď se o to vlastně nejedná - v této diskusi se vyjádřit k celkové oblasti trestní politiky státu. K tomu bude ještě čas při vystoupení ohledně navržené změny zákona o přestupcích a zákona o trestním řádu. Zůstanu ve svém vystoupení pouze u trestního zákona. Tento zákon byl přijat v roce 1961 za zcela jiných politických a právních souvislostí a je dnes jako celek zastaralý a v podstatě nepřijatelný. Proto dílčí novely, které parlament přijal a dále hodlá přijmout, jsou pouze polovičatým řešením velmi závažné situace.
Domnívám se totiž, že by bylo vhodné urychleně připravit vydání zcela nového trestního zákona a neprovádět dílčí úpravy, které narušují i tak již nekomplexní trestní zákon. Co však je nutné přijmout, to je opravdu zvýšená ochrana dětí a mládeže před trestnými činy a útoky na jejich zdraví, integritu a morální vývoj.
Předložený návrh je určitým krokem vpřed, ale já zásadně nesouhlasím s tak nízkým zvýšením trestní sazby za zrůdnost a útoky proti mládeži a dětem. Domnívám se, že například za prokazatelné opakované týrání dětí, které mnohdy končí smrtí nebo zmrzačením, by byl na místě pouze trest smrti a pokud jej nechce tato sněmovna přijmout pro zcela absurdní zábranu jakýchsi mezinárodních smluv, které si stejně každý stát přijímá s vědomím, že budou porušeny v okamžiku, kdy nebude vnitřní situace umožňovat jejich dodržování, pak žádám za takovéto trestné činy přijetí mimořádného trestu doživotí nebo s možností odsouzení až na 25 let vězení. Tento návrh považuji za přijatelný u všech navrhovaných zvýšení ohledně trestných činů vůči dětem a mladistvým. Vždyť se podívejme kolem sebe,
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego. Dámy a pánové, buďte tak laskaví a ztište se trochu. Děkuji za pochopení. Promiňte, pane kolego, že jsem vás přerušil.
Poslanec Jindřich Nehera: Rok od roku klesá počet živě narozených dětí z důvodu asociální vládní politiky, která vede doslova vyhlazovací ekonomickou válku proti vlastnímu lidu. Pokud se rodí více dětí, pak jsou to děti cikánů a tím vymírá Český národ. Cíl je jasný. Zaplavit zemi cizinci a pokud možno z těch nejexotičtějších zemí, abychom se rozplynuli jako národ. Ale proti těm dětem a mladým lidem, kteří jsou zdraví, plni očekávání lepší budoucnosti, po změně vlády se benevolentně připouští, — někdy až připadá, že zcela promyšleně - aby nejrůznější psychopati, zvrácenci, pedofilové, zločinci prakticky beztrestně útočili. Copak nás dostatečně nevaruje případ pedofilní zrůdy z Belgie, která za podivného tichého souhlasu policie a některých zrůd z bohatých a s vládou spojených kruhů se dopouštěla těch nejstrašnějších zločinů vůči dětem? Takových zločinců je i u nás dost a dost. Proti nim musí směřovat nejtvrdší obrana, a řeknu to přímo - společenská odveta.
Totéž se týká strašného problému, který dnes před celou společností vyrůstá. Tím je šíření drog. Všechny státy, které poznaly, jaké strašné nebezpečí číhá v drogách, od Číny, Thajska, Singapuru až po USA, buď za šíření drog ukládají trest smrti, nebo doživotní trest a jen my jako hlupáci, zde dáváme za tento trestný čin podle stávající právní úpravy v § 187 odst. 1 trest do 3 let vězení nebo dokonce jen trest peněžitý. Ve druhém odstavci, kde se jedná o organizovanou skupinu, dáváme trest dvě léta až deset let, a ve třetím odstavci, kde se jedná již o způsobenou smrt nebo těžkou újmu na zdraví, 8 až 15 let vězení. Přitom všichni víme, jak fešácká vězení máme, kde dozorci mnohdy za peníze nechávají vězné telefonovat, kde jsou barevné televize, video atd. a kde největší zločinci jsou králové, tzv. kingové, kteří terorizují mladší a méně odsouzené. Přijatelné by bylo u všech trestných činů, které směřují proti mládeži a mladistvým zvýšení trestní sazby minimálně na dvojnásobek současné trestní sazby.
V našem trestním zákoně zcela chybí paragraf, který by ochraňoval mrtvé a to jak před pokusy, které nejsou přímo spojeny s nutností pitvou zjistit důvod úmrtí nebo zjišťování důvodu a rozsahu nemoci, tak před zohavením, nepovoleným odebíráním orgánů a především před nedůstojným zacházením.
Z uvedených důvodů navrhuji podle § 90 jednacího řádu, aby sněmovna vrátila tento návrh zpět navrhovateli k dopracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme pan kolega Kudláček, připraví se pan kolega Langer.
Poslanec Libor Kudláček: Dámy a pánové, nechci reagovat na zvrácená slova předřečníka. Chci spíš uvést několik důvodů, proč by podle mého názoru bylo správné připojit se k návrhu na zamítnutí tohoto zákona, a to přesto, že si vůbec nemyslím, že by nešlo o téma závažné, které by nezasluhovalo - a to v co nejbližší době - podstatně větší pozornosti a systémovějšího řešení. Když tento návrh novely kritizujeme právě pro jeho nesystémovost, měli bychom stejným dechem říci, že systémový zásah v této oblasti bude potřebný. To je ale ten první důvod. Bude potřebný právě jako součást připravované rekodifikace trestního zákona, která by měla být v průběhu a od letošního roku projednávána jako celek, jako systémový prvek.
Kolegyně Röschová se zde zmínila o některých systémových výhradách, které mimo jiné uvádí stanovisko vlády, takže já je nebudu nijak výslovně opakovat. Připomenu snad jen to, že skutečné výběr skutkových podstat, u kterých se zde zvýšení sazeb a další opatření předkládají a předpokládají, opravdu působí dojmem nepříliš pečlivého výběru, protože některé z možných - i při tomto zvoleném úhlu pohledu - neobsahuje, jiné naopak upravuje tak, že nejde zcela zřejmé pochopit použití některých pojmů apod.
Upozorním rovněž na problém, který se týká prvních bodů tohoto návrhu, kdy se hranicí 15 let odliší řekl bych podstaty těchto činů a jejich následků pro jejich pachatele poměrně velmi značným rozdílem uvažovaných trestních sazeb, kdy se vlastně vloží do skutkové podstaty, která je velmi nebezpečná a která zasluhuje přísnější úpravy, tato ostrá hranice, kdy u postižených osob těsně pod hranicí 15 let dochází k možnosti poměrné širokého rozpětí použití příslušné trestní sazby, u osob starších potom rozpětí výrazně klesá, i když rozdíl může byt velmi minimální a je zjevné, že je třeba tuto věc posoudit jinak.
Podobně je tomu v dalších oblastech. Např. nejasnost pojmů v případě novely § 207, kdy mám skutečně dojem, že tato novela nesouvisí se stávající úpravou, s obsahem tohoto paragrafu, se skutkovou podstatou trestného činu neposkytnutí pomoci, protože zde se jistým způsobem polokomplexně hovoří o týrání dítěte, které je upraveno Jinými paragrafy trestního zákona.
V tomto výčtu by bylo zřejmě možné pokračovat, především ale z těch systémových důvodů se přikláním k tomu, aby tento návrh byl zamítnut, jak zde bylo navrženo. Pouze v případě, že by sněmovna nesouhlasila se zamítnutím tohoto návrhu, dávám návrh na Jeho vrácení k přepracování z důvodů, o kterých jsem se v podrobnější části mého příspěvku zmínil. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Langer.
Poslanec Ivan Langer: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se připojil také do rozpravy týkající se předloženého návrhu zákona. Nebudu hovořit dlouho. Mohl bych zde přednést celý výčet jednotlivých připomínek k jednotlivým ustanovením a skutkovým podstatám, jejichž novelizace je navrhována.
Domnívám se - a byl bych rád, kdyby to zde zaznělo - že úmysl, se kterým tato novela byla předkládána, byl veskrze dobrý. Byl bych také rád, kdyby naše rozhodování o jeho dalším osudu probíhalo ve zcela věcném duchu, nikoli politickém. Jsem přesvědčen, že návrh byl motivován pozitivním úmyslem, ale že obsahuje celou řadu nedostatků, celou řadu formulací, které lze z pohledu trestního práva označit jako vágní, jejíž aplikace by v praxi činila velké problémy. Některé formulace jsou formulovány řekl bych mlhavě, některá ustanovení, která jsou navrhována ke změně, už jsou řešena v jiných skutkových podstatách trestního zákona. Některé úpravy, které obsahují tento návrh, také neřeší skutečný problém - už o tom hovořil můj předřečník. Je to především problematika týrání dětí, protože i tato navrhovaná úprava nereaguje vlastně na možný stav, tj. že v praxi je často týrána osoba, která vůbec není v péči pachatele ani v jeho výchově, ale je přímo v jeho moci.
Domnívám se - a byl bych rád, kdyby to nebylo vnímáno jako pustá fráze - že k tomuto problému by se opravdu mělo přistoupit v rámci uvažované rekodifikace trestního práva hmotného. Vůči předkladatelce bych rád připomenul, že v této chvíli, jak jsem si dělal předběžný průzkum na státním zastupitelství, vůbec nikde není registrován žádný enormní nárůst trestných činů, jejichž oběťmi by byly osoby mladší 15 let, a tudíž vlastně problematika, jak je s její naléhavostí předkládána, není natolik vážná.
Na její a snad i na vaše uklidnění bych rád připomněl, že celou řadu ustanoveni lze při posuzování orgány činnými v trestním řízení včetně také soudu shrnout pod posuzování nebezpečnosti trestného činu, to je v případě osob mladších 15 let, jak o tom hovoří trestní zákon v § 3 a 4. To znamená, že v okamžiku, kdy by předmětem trestného činu nebo postiženým byla osoba mladší 15 let, soud by měl přihlížet - a také přihlíží - ke stupni nebezpečnosti, který je automaticky v tomto případě vyšší. Tomu by potom odpovídala také výše trestní sazby případného postihu.
Z těchto důvodů se také já připojuji k návrhům celé řady mých předřečníků k zamítnuti předložené novely trestního zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nikdo jiný se do rozpravy nehlásí, rozpravu končím. Ptám se, zda si paní kolegyně Rujbrová přeje přednést závěrečné slovo navrhovatele. Přeje. Prosím, aby se ujala slova.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Dovolte, abych opět krátce reagovala na připomínky, které byly v rozpravě vzneseny a které jsou opět vesměs totožné se stanoviskem obsaženém ve vládním vyjádření.
Nejčastější a nejzásadnější námitkou - mám-li to tak označit - byla námitka, že vláda připravuje sama zásadní rekodiflkaci trestního zákona, která by provedla úpravu i v oblasti, kterou jsem se pokusila ve svém návrhu zabývat. Chtěla bych říci, že bych ráda věřila těmto slibům, tedy slibu velké rekodifikace trestního práva, ovšem mediální prezentace vládních návrhů posledních týdnů svědčí o tom, že vláda pouze připravuje novelu trestního zákona v oblasti hospodářské kriminality. Nezávisle zřejmě na tom - alespoň soudím podle dnešního Práva - předkládá Ministerstvo vnitra další návrh novely trestního zákona v části, která se dotýká postihu drog a tedy trestné činnosti s drogovou problematikou související.
Domnívám se, že pokud tedy za rekodifikaci máme pokládat tyto dva velice dílčí návrhy, je i můj návrh - připusťme dílčí, týká se pouze jedné oblasti -návrhem, který se pokouší řešit v oblasti tykající se dětí to, co podle mého názoru potřeba řešit je, jako je gamblerství, dětská prostituce, neposkytování pomoci apod.
Pokud mi je vytýkána nesystémovost, nevím, co je nesystémového na novele, která se důsledně drží změn právě v jedné konkrétní oblasti, která se týká zvýšené ochrany dětí. Na druhé straně je mi vytýkáno ve vládním vyjádření, že chci chránit děti, ale již ne jiné poškozené, jakými jsou např. přestárlé osoby a zdravotně postižení.
Domnívám se, že právě, pokud bych i tuto oblast do svého návrhu zahrnula, bylo by mi právem vyčítáno, že nepřistupuji k problematice systematicky, protože bych opustila své téma, o kterém jsem zde již opakovaně hovořila, to znamená ochrana dětí.
Pan poslanec Kudláček se zmiňoval o tom, že navrhovaná skutková podstata trestného činu neposkytnutí pomoci vlastně koliduje s trestným činem týrání svěřené osoby. Můj záměr nesměřoval k postihu pachatelů trestného činu týrání osoby svěřené, ale osoby, která o tom, že dítě je někde v okolí týráno, ví, ale nic s tím nedělá.
Nemuselo by zde jít o týrání nebo jiné fyzické násilí. Návrh obsahoval kro mě fyzického násilí i možnost postihu vědomí o psychickém násilí, zneužíváni a dalších forem jednání vůči dítěti.
Pokud zde padla i věc týkající se nelogického rozlišení ochrany dětí do 15 let a do 18 let, chtěla bych říci, že návrh řeší ochranu obou těchto věkových kategorií v souladu s úmluvou o právech dítěte. Přesto se domnívám, že čím jsou děti mladší, tím by měly být chráněny více a že v daném případě lze ztěží srovnávat např. podávání drog pětiletým a sedmnáctiletým dětem.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Röschová, aby přednesla závěrečné slovo zpravodaje.
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající, domnívám se, že veškeré pro i proti k předkládanému návrhu novely zákona zaznělo v rozpravě. Dovolte mi zopakovat pouze návrhy, které z rozpravy vzešly.
Předložila jsem návrh já na zamítnutí návrhu novely zákona, potom zde byl návrh pana poslance Nehery vrátit návrh novely zákona k přepracování a rovněž tento návrh předložil pan poslanec Kudláček.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, odhlásil jsem vás. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat o předložených návrzích na usnesení.
Nejprve budeme hlasovat o návrhu předloženým paní kolegyní Röschovou, který zní:
Poslanecká sněmovna zamítá předloženy návrh.
Dámy a pánové, zahájil jsem hlasování číslo 52.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?
Tento návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 91, proti 91.
Nyní budeme hlasovat o druhém návrhu, který předložil pan kolega Nehera. Dovolím si ho zopakovat.
Poslanecká sněmovna vrací předložený návrh navrhovateli k dopracování.
Dámy a pánové, zahájil jsem hlasování č. 53.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?
Tento návrh byl přijat. Pro hlasovalo 112 poslanců, proti 73.
Tím jsme se vyrovnali s bodem 11.
Přistoupíme ihned k projednávání bodu 12, kterým je
13.
Návrh poslankyně Zuzky Rujbrové a dalších na vydání zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon 6.94/1963 Sb., o rodině ve znění
zákona č. 132/1982 Sb" a zákona 6. 234/1992 Sb"
a některé další zákony v prvém čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 128 a stanovisko vlády k němu to sněmovní tisk 128/1. Žádám pověřenou navrhovatelku paní poslankyní Zuzku Rujbrovou, aby předložený návrh uvedla a vás, dámy a pánové, prosím opět o klid. Děkuji.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedající, jestli dovolíte, dala bych napřed příležitost pánům poslancům, kteří chtějí odejít ze sálu.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, děkuji za pochopení. Dejme společně příležitost k odchodu některým poslancům.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Zákon o rodině je v podstatě jedinou základní normou dotýkající se právního postavení fyzické osoby občana, která a od listopadu 1989 zásadnějším způsobem novelizována. Novelizaci a provedenou zákonem 234/1992 Sb., kterou byla zavedena forma církevního sňatku, nelze v tomto směru počítat, protože neřeší problémy současné rodiny případně právního postavení dětí, navíc šlo pouze o urychlené zrovnoprávnění církevního sňatku, navíc nedostatečně provedené. Ustanovení o morálce socialistické společnosti, existence Čs. svazu mládeže a další podobná ustanovení zůstaly zmíněnou zcela nedotčeny. Skutečnost, že doposud nedošlo k zásadnější novelizaci rodinného práva na rozdíl od občanského zákoníku svědčí o tom, že současná platná právní úprava díky své modernosti k řadě principů obsažených v českém rodinném právu z r. 1963 dospěly vyspělé západoevropské země teprve ve druhé polovině 70. let a dále vzhledem k obecnosti může bez větších problémů fungovat i nyní. Nelze tedy tvrdit, že ustavení zákona o rodině jsou zastaralá. Je ovšem nepopiratelným faktem, že současný zákon o rodině v důsledku ekonomických a společenských změn více než kdykoliv před tím postrádá účinnou ochranu nezletilých dětí, zejména v souvislosti s jejich majetkem.
K prvním pracím na novele zákona o rodině bylo přistoupeno již v roce 1992 pod garancí tehdejšího místopředsedy federální vlády Mikloška. Byly zpracovány zásady novely, které prošly připomínkovým řízením a byly předloženy federální vládě těsně před volbami. Po volbách však nastaly důležitější problémy a problém novely zákona o rodině upadl úředně v zapomnění. Iniciativy řady nevládních organizací a jejich zájem na novele vedl jenom k tomu, že Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo práce a sociálních věcí si tuto problematiku přehazovaly jako horký brambor, a to až do podzimu r. 1994, který byl Rokem rodiny. Tehdy bylo vládou uloženo Ministerstvu spravedlnosti předložit do konce roku návrh nové koncepce úpravy rodinné právních vztahů. Úkol byl splněn a koncepce, která byla vládě předložena, vycházela ze stanoviska, že je třeba připravit tzv. malou novelu zákona o rodině, která by obsahově vycházela jednak z již připravených zásad z r. 1992 a současně by přihlížela k Úmluvě o právech dítěte a dalším mezinárodním dokumentům.
S rekodifikaci rodinného práva se pak mělo vyčkat až na přípravu nového občanského zákoníku. Usnesením z ledna 1995 vláda rozhodla o vypracování tzv. rodinně právní novely občanského zákoníku a zákona o sociálně právní ochraně dětí. Zákon o rodině tak měl být zrušen, jeho tzv. soukromoprávní část zahrnuta do občanského zákoníku a veřejnoprávní část nově upravena v zákoně o sociálně právní ochraně dětí.
Rodinně právní novela občanského zákoníku byla předložena Parlamentu České republiky, prošla i druhým čtením, byla na programu poslední schůze Parlamentu před volbami, nakonec však na ni již nezbyl čas.
Zákon o sociálně právní ochraně byl zpracován pouze jako zásady návrhy zákona. Rodinně právní novela občanského zákoníku pak byla předložena poslankyněmi Röschovou a Kolářovou pouze se dvěma odchylkami od původního vládního návrhu.
Zde bych měla podotknout, že návrh novely občanského zákoníku tak, jak ji předložily poslankyně Röschová a Kolářová a návrh novely zákona o rodině, který předkládám já, se po stránce jednotlivých faktických úprav zásadním způsobem neliší a byla by otázka diskuse ve výborech a je mi osobně líto, že obě poslankyně svůj návrh vzaly zpět, kterému věcnému řešení konkrétní otázky by byla dána přednost.
Rozdíl obou návrhů spočívá pouze v koncepci, zda už nyní včlenit rodinně právní problematiku do občanského zákoníku - a jak uváděla vláda ve svém vyjádřeni k tisku 24 - zvýraznit jeho nesourodost a pominout řešení problematiky veřejnoprávních vztahů v oblasti rodinné právní, nebo přinejmenším do vypracování kvalitního kodexu přijmout novelu zákona o rodině, která v podobě, kterou vám předkládám, navíc obsahuje veřejnoprávní úpravu sociálně právní ochrany dětí.
Zásady nově připravovaného občanského zákoníku, tak jak byly publikovány, vycházejí ve své podstatě z navrhované rodinně právní novely občanského zákona v jisté fázi jejího vývoje. Rodinné vztahy jsou svou podstatou vztahy dlouhodobé a značně konzervativní. Vyžadují stabilní právní úpravu. Pokud by v dohledné době - a předpokládalo se, že současný občanský zákoník nepřežije rok 2000 - skutečně došlo k přijetí nového občanského kodexu, úprava rodinných vztahů by byla do značné míry svázána s původní rodinné právní novelou, nemohla by se zásadně lišit. Je fakt, že můžeme říct, že by pro novy občanský kodex bylo rodinné právo vlastně až na nepodstatné věci hotovo.
Navrhovaná novela zákona o rodině je kompromisem. Do značné míry vychází z připravované rodinně právní novely občanského zákona, zejména z toho důvodu, že tato novela nebyla napsána v krátké době, ale je výsledkem dlouhodobé práce řady odborníků. Kromě toho prošla řadou diskusí a připomínek, z nichž již řada byla akceptována. Z rodinné právní novely občanského zákoníku však přejímá pouze ty části, které nejsou kontroverzní a které lze začlenit do stávající úpravy. Rodinně právní novela občanského zákona má jinou systematiku.
Ač to tak na právní pohled nevypadá, novela zákona o rodině je tzv. malá novela, měnící, resp. doplňující současný stav. Navrhované změny jsou trojího druhu. Jednak jde o změny, resp. doplnění, která jsou pociťována teorií i praxí jako nezbytná - např. v oblasti rozvodu, výživného, správy majetku nezletilých dětí, jednak jde o změny, které sbližují právní řád s mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána, zejména Úmluvou o právech dítěte, nebo s jejichž ratifikací se počítá, jako je Úmluva o osvojení, a novela rovněž důsledně očišťuje současný zákon od různých nánosů, které ani v minulosti neměly valnou normativní hodnotu, a od některých překonaných ustanovení. Novela dále respektuje práva dítěte a zvyšuje jeho ochranu. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dávám slovo zpravodajce pro prvé čtení paní kolegyni Röschové.
Poslankyně Anna Röschová: Pane místopředsedo, dámy a pánové, není vůbec pochyb o tom, že stávající rodinně právní úprava, to je zákon o rodině č. 94/1963 Sb., je přes 30 let stará, naprosto nedostačující úprava. Ustanovení jsou zde deklaratorní, zcela odpovídají době, kdy byl zákon přijímán.
Rovněž je nepochybné, že stávající právní úprava přináší v praxi velké, ne-li zcela neřešitelné situace a problémy. Zde bych chtěla podotknout či říci pani předkladatelce, že mě také osobně velmi mrzí, že jsme s kolegyní Kolářovou byly nuceny vzít zpět námi předkládaný návrh novely občanského zákona.
Na druhé straně musím upřímně říci, že nejsem přesvědčena, že návrh předkládaný v tisku 128 vyřeší problémy, které v praxi vznikají, neboť zde jde o novelu, zaměřenou hlavně na změnu terminologie, jak již sama paní předkladatelka řekla, jakousi kompromisní novelu. A to, co se týče terminologie, řekla bych, že je velmi nepřesné a leckdy legislativně nesprávné. Zavádějí se určité pojmy, které v našem právním řádu nejsou známy, a zavádějí se nepřesně.
Ovšem toto není hlavní důvod mého nesouhlasu s předkládaným návrhem novely zákona o rodině, neboť víme všichni velmi dobře, že tyto terminologické vady či legislativní vady by šlo jisté upravit ve druhém čtení.
Základní důvod mého nesouhlasu souvisí s koncepcí. V tomto bodě souhlasím se stanoviskem vlády uvedeném v tisku 128/1. Souhlasím s koncepcí rozdělit rodinné právní vztahy na oblast soukromého práva a na veřejnoprávní část.
Rodinně právní vztahy, které jsou svou povahou soukromoprávní, by měly být součástí občanského zákona, a veřejnoprávní vztahy by měly být upraveny v zákoně o sociálně právní ochraně dítěte a v dalších veřejnoprávních normách.
Nemohu ovšem souhlasit s tím vyjádřením ve stanovisku vlády, které hovoří o tom, že uvedená úprava by měla vejit v život až s rekodifikací občanského zákona. Toto se mi jeví jako příliš dlouhá doba a neudržitelná situace. Přesto však z důvodů koncepčních, které jsem zde řekla - tj. nedomnívám se, že by zde měl existovat rodinné právní kodex, ale úprava by měla být rozdělena na soukromoprávní část a veřejnoprávní část - předkládám sněmovně návrh usnesení, který by zněl: zamítnout návrh novely zde předkládané. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. O slovo se přihlásily kolegyně Fischerová a Pešková. Prosím, aby v tomto pořadí se ujaly slova.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi stručný pohled z parlamentního dění v souvislosti s vývojem rodinného práva, tak jak jsem jej vnímala jako poslankyně a členka výboru pro sociální politiku a zdravotnictví v minulém volebním období. Nejen pod tlakem nevládních organizací, ale také pod tlakem soustavné iniciativy výboru pro sociální politiku a zdravotnictví tohoto Parlamentu, se vláda v minulém volebním období začala zabývat koncepcí rodinného práva.
Přijali jsme řadu usnesení, která nesporně nezůstala bez pozitivního vlivu. Předmětem koncepční diskuse v odborné veřejnosti a zřejmě i v exekutivě se staly dva možné přístupy k řešení problému. Ponechat stávající komplexní pojetí zákona o rodině a přistoupit k novelizaci, která by odpovídala společenským změnám, odpovídajícímu právnímu stavu a rozšíření mezinárodních právních vztahů v dané oblasti. či přistoupit v komplexu rodinného práva k oddělení soukromoprávní problematiky od prvků veřejnoprávních.
V exekutivě zvítězila alternativa druhá. V roce 1995 byla formou vládního návrhu předložena rodinné právní novela občanského zákoníku, jak již bylo řečeno, nebyla však projednána, neb bylo mnoho jiných problémů - blížily se totiž volby. Současné měl být předložen zákon o sociálně právní ochraně dětí a mládeže.
V tomto bodě nedošlo do dnešního dne se strany exekutivy k faktickému naplnění.
Dámy a pánové, předpokládám, že dnes už nikdo z nás nepochybuje o tom, že není vhodné s řešením rodinného práva čekat na nový občanský zákoník, který má nahradit příslušnou část zákona o rodině z roku 1964. Píše se přece rok 1997. Do té doby, kterou asi nikdo přesně neodhadne, se mně jeví nejpřijatelnějším řešením předložený návrh poslankyně Rujbrové a dalších Rodinné právo se zabývá rodinou, tedy tou nejmenší demokracií společnosti, a dotýká se prakticky každého občana.
Již proto je pochopitelná názorová různost na tuto oblast, a to i ve věci právních předpisů. Jsem přesvědčena, že projednávaný návrh zákona si naši pozornost zaslouží a že by měl být postoupen do druhého čtení, kde jistě může doznat užitečných změn. Na komplexní iniciativu vlády si budeme muset ještě nějaký čas počkat, jak vyplývá z harmonogramu legislativních prací. Děkuji vám za pozornost (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka; Slova se ujme paní kolegyně Pešková, připraví se kolega Mašek.