Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, nechtěl jsem k tomuto návrhu vystupovat, neboť jsem vystoupil v prvním čtení, ale obávám se, že velkou pravdu má kolega Krása, když řekl, že se obává politické pasti. Je to velmi nebezpečná věc a obávám se, aby se důchodci nedostali do situace, jaká byla po roce 1948. Hovořilo se o sociálním státě, výsledek byla likvidace penzijních fondů. Likvidací bylo to, že důchodci, ti nehodní, ztratili právo na důchody, dokonce i jejich příbuzní.
Myslím, že kolega Brožík by měl pravdu v případě. kdyby zde existovalo fondové hospodaření. Potom by skutečně byla pravda, že byly zdefraudovány, ztraceny, zabrány peníze, které jsou určeny důchodcům. Bohužel v současném systému to, co jde z důchodového pojištění, je vlastně pouze příjmem zvláštního účtu, ale i ten vlastně podléhá režimu státního rozpočtu. Čili bavme se o tom, jak tuto situaci napravit.
Domnívám se, že pravdu měla i kolegyně Emmerová, když hovořila o zdravotním stavu našich důchodců. Je to pravda. Je pravda, že to je generace lidí, kteří po válce z radosti nad vítězstvím, nad osvobozením a v naději v lepší zítřky měli početné rodiny, šli plni elánu do života a čekalo je něco jiného. Je to pravda, ale opět se bojím té politické pasti. Bavme se tedy o tom, jak zmírnit možnosti pro odchod do důchodu, bavme se o tom, aby ti, kteří mají zdravotní obtíže, kteří jsou skutečně nemocni, kteří jsou zdravotně postiženi, měli skutečně zmírněné podmínky pro odchod do důchodu. To je to, co prosazujeme.
Tady se bavíme o problematice, proti které já jsem hlasoval v minulém období. Nechtěli jsme tento zákon, který takovýmto způsobem posouval věkovou hranici. Byla to opozice, která tento zákon prosadila. Dneska jakoby se tato hranice měla prosadit možná silou jednoho hlasu. Co se stane, až přejde jeden poslanec tam nebo zpátky? Budeme to opět vracet? Není toto ta nemravná hra s důchodci? Copak je možné, aby člověk v 60 nebo 62 letech nevěděl, zdali půjde do důchodu v 60, 62, 63 letech? To musí čekat, jestli někdo přeběhne na tu nebo onu stranu? Mně se to zdá velmi nedůstojné.
Domnívám se, že by takovéto věci měly být přijímány tak, jak je to zvykem ve vyspělých státech, to je podstatně větším kvórem a s mnohem delším věkovým odstupem. Bylo by samozřejmě správné - a my jsme to prosazovali v minulém volebním období - aby takovýto zákon byl přijat s účinnosti dejme tomu za pět, deset let, správně, za dvacet, aby ti, kteří zde sedí, přijímali zákon pro sebe, ale ne tak, že zákon vstoupí v účinnost za několik měsíců. Ale říkám - byla to sila opozičních hlasů, která to prosadila, a proto odmítám tu hru, že budeme tuto situaci vracet zpátky. Bavme se o tom, jak zmírnit podmínky pro předčasný odchod do důchodu. Víte, že se podařilo ve vládě prosadit vládní návrh, který tyto podmínky zmírňuje, a proto myslím, že je potřeba diskutovat na toto téma. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Wagner, poté pan poslanec Ransdorf. Všichni tři jste přihlášeni s faktickou poznámkou. Takže pan poslanec Grulich jako další.
Poslanec Jozef Wagner Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jeden z předřečníků, nevzpomínám si už, který, mě zde jmenoval. Ano, jsem podepsán pod návrhem tohoto zákona. Ano, byl jsem podepsán pod návrhem stejného zákona v minulém volebním období. Ale současně - a ti bývalí kolegové, o nichž zde onen předřečník mluvil, též vědí - už tehdy jsme říkali, že onen narychlo zpracovaný návrh musí být doplněn mnoha jinými aspekty. A přesně totéž se stalo po volbách. Podáme návrh, ale doplníme jej mnoha jinými aspekty. To se do dnešního dne nestalo. Takže bych prosil, aby se vzalo v úvahu, že bylo předloženo jen A a nikoliv B a C a to další.
A snad ještě jednu velmi důležitou poznámku. To, co rozpočtový výbor učinil, má přímou souvislost s tím, co mělo být autory dále předloženo, to je kalkulace. Ale to není kalkulace velmi jednoduchá, která může dopočíst do posledního haléře to, co účtovaná minulost dala či nedala. O tom též mluvil onen předřečník. Ale ta budoucnost se počítá obtížněji a daleko hůře. Proto rozpočtový výbor řekl - pozveme všechny odborníky, o nichž víme, že na dané téma mají co říci, uskutečníme seminář a projednávejme tento bod poté společně s jiným návrhem zákona, který má k dané problematice poněkud jiný názor a který řeší šířeji tu problematiku. Oboje jsme chtěli jako téma na tom semináři spojit.
Domnívám se, že bez ohledu na to, jak dnešní jednání dopadne, jestli tento zákon bude či nebude postoupen do dalšího čtení, že rozpočtový výbor onen seminář uspořádá, protože přijetím žádné novely důchodového zákona se nezmění trendy, které ve světě existují, nezmění se starosti, které společnosti na celém světě mají se zajištěním svého důchodového pojištění. Nikde na světě nezmizí problémy jen proto, že někdo hlasem navíc prosadí nějaký zákon.
Rozpočtový výbor nechtěl, aby se prosazovalo něco jediným hlasem nebo vůbec jen hlasem, který projevuje vůli politickou, ale chtěli jsme, aby se problém řešil hlasem rozumu. Proto jsme řekli - seminář. Je mi velmi líto, že nepřátelství, které nezná normální politické myšlení, nepřátelství, které neví o tom. že už dávno jedna velká dáma francouzské literatury řekla, že lidé v politice by se neměli zvát nepřáteli, ale protivníky...
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, já vás musím upozornit, že jste se hlásil s faktickou poznámkou. (Poslanec Wagner: Na faktickou pět minut.) Dvě minuty.
Poslanec Jozef Wagner. Omlouvám se. Tedy končím s tím, že toto nepřátelství bychom neměli přenášet do řešení problémů, které by mohly ohrozit život občanů této země. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ransdorf. Připraví se pan poslanec Grulich a pan poslanec Krejsa.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, chtěl bych se technickou poznámkou vyjádřit k některým předřečníkům. Kolega Hofhanzl zde říkal, že není jiné cesty. To je formulace, kterou jsme v minulosti slýchávali mnohokrát. Paní Tatcherová si vysloužila díky tomu přezdívku Tina, to je zkratka there is no alternative - není alternativy. Myslím, že alternativa je vždycky a musí být i v případě sociálních zákonů.
Pan kolega Janeček se vyjádřil, že se tu prý hraje nemravná hra s důchodci. Já si myslím, že nemravnou hru s důchodci hraje ten, kdo odsouvá indexaci důchodů s cílem politického profitu, což se nakonec projevilo ve volbách.
A konec konců, když zde byla zmíněna otázka, že demokratická situace a Spatný vývoj v této oblasti nás vede právě k nutnosti posunout odchody do důchodu, je třeba si položit otázku, kdo tento nepříznivý demograficky vývoj zavinil - to za prvé. A za druhé, co se stane s nezaměstnaností mladých, když budou odcházet lidé do důchodu později. Upozorňuji na příklad Španělska, kde to vyústilo ve velice prekérní důsledky.
Konečně poznámka na adresu pana kolegy Wagnera. Ten říkal, že budoucnost se počítá hůře. Ono s tím počítáním budoucnosti to v roce 1989 a 1990 zase tak Spatně nevypadalo. Byly velice optimistické představy. Ale jeho poznámka mi vybavila bonmot Paula Valeryho, který říkal - budoucnost už není, co bývala. Možná, že to platí i pro politiku naší dnešní koalice. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Prosím pana poslance Grulicha, připraví se pan poslanec Krejsa.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, dámy a pánové, přihlásil jsem se, abych reagoval na vystoupení pana poslance Janečka, a to možná proti jeho očekávání s tím, abych s některými částmi jeho vystoupení souhlasil. Pan kolega Janeček prohlásil, že vyjádření pana kolegy Brožíka by platilo, kdyby byly zavedeny důchodové fondy. Chtěl bych upozornit nejen členy vlády, ale všechny poslance této sněmovny, že znovuzavedení důchodových fondů bylo ve vládním programu této staronové vlády už v roce 1992, Ze o zřízení obnovení těchto fondů opozice v této sněmovně usiluje už pět let. Počítalo se s tím, že na obnovení těchto fondů bude použito i výsledků privatizace.
Zatímco se plánuje poslední privatizace skokem jak čínská kulturní revoluce, tak nám utekly výsledky na Bahamy, do Irské republiky a čert ví ještě kam a důchodové fondy obnoveny nejsou.
Pan kolega Janeček plédoval pro to, aby pro důchodce byla vytvořena určitá jistota. Já vřele s jeho slovy souhlasím, ale jistota nebude vytvořena tehdy, jestli důchodci budou závislí na tom, jak která vláda dovede řídit ekonomickou hospodářskou politiku v této zemi, a nebudou mít jistotu tehdy, jestli jejich důchody budou závislé na tom, jak která vláda tuto politiku případně dělá špatně.
Takže jsou to dvě části projevu kolegy Janečka, se kterými souhlasím, ale které bych rád uvedl do trochu jasnější polohy. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grulichovi. Pan poslanec Krejsa v tuto chvíli nehodlá vystoupit. Další přihlášky do obecné rozpravy nemám, ale v tuto chvíli se přihlásil místopředseda sněmovny Karel Ledvinka.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, promiňte, že zdržuji i já také reakcí na to, co zde bylo řečeno. Bude to reakce krátká.
Světovou cenu před třemi týdny na téma přechodu od státního systému důchodového průběžného financování k soukromému penzijnímu systému vyhrál jeden mladý český ekonom, který se jmenuje Ondřej Šnajdr. Opakuji - světovou cenu za řešení této problematiky.
Chci říci jenom jednu drobnou poznámku na toto téma. Velice pozorně jsem poslouchal paní kolegyni Emmerovou a s výjimkou poslední věty s ni naprosto souhlasím. Absolutně ve všem s ní souhlasím. Za nejhorší považuji to, co řekla v předposlední větě, to znamená psychická frustrace jako problém číslo jedna. Naprosto s ní souhlasím.
Jednu jedinou poznámku chci říci na závěr. Myslím si, že by bylo dobré - přihlásím se k panu kolegovi Wagnerovi - kdybychom se touto problematikou trochu technicky zabývali. Proto jsem navrhoval již v prvním čtení odložení tohoto projednávání alespoň o dva měsíce, abychom se seznámili s tímto materiálem a nedělali rychlá rozhodnutí. Myslím si, že je naší dobrou vůlí systém změnit. Na rovinu se hlásím k tomu, že jsem součástí vládní koalice, která nezvládla tuto situaci. Říkám to otevřeně, ale také otevřené prosím opozici o to, aby podpořila nás, tedy ty, kteří chtějí urychlit tento systém a jeho změnu. Děkuji za pochopení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Ledvinkovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Škromach a pan poslanec Exner. Pan ministr Vodička má náhradní kartu č. 23.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že v této souvislosti je třeba také zdůraznit jednu zásadní věc, a to je problematika zaměstnanosti důchodců ve věku kolem 60 let. Víme z praxe, že to je problém zásadní, protože když si dnes přečtete inzeráty, které inzerují, že zaměstnají zaměstnance pouze do 35 let, což je mnohdy v rozporu s Listinou základních lidských práv a svobod, bohužel se proti tomu nijakým způsobem nevystupuje. Pokud by si toto dovolili zaměstnavatelé v zahraničí, určitě by reakce byla daleko tvrdší než v našich podmínkách, kde to bereme jako samozřejmost.
V takovéto atmosféře chceme říkat, že je nutné prodlužovat důchodový věk. Vždyť si zde sami lžeme. Lžeme si v tom, že to bude mít zásadní dopady do státního rozpočtu. Copak tito lidé, kteří ztratí práci ve věku po 55. roku, nejsou financováni právě ze státního rozpočtu a ze státních prostředků?
Domnívám se, že tylo věci vůbec nejsou zahrnuty v kalkulacích, o kterých se v této souvislosti hovoří. Tento problém je daleko širší. Je to skutečně i souvislost se zaměstnáváním absolventů. Tím, že nejsou volná pracovní místa a tím, že se vyplácí podpory mladým lidem, kteří ještě nepracovali a nemají základní návyky na to chodit do práce apod., je to jeden ze závažných problémů. Samozřejmě mladý člověk si snadno zvykne na to, aby nemusel do práce chodit a aby pobíral sociální podporu.
Nedomnívám se, že to tento problém vyřeší, ale samozřejmě vím, že v minulých letech z peněz, které byly údajně vybrány na důchodové pojištěni, byl financován státní rozpočet - tzv. vyrovnaný. Já tvrdím, že nikdy vyrovnaný nebyl a že byl dotován z různých zdrojů včetně peněz, které byly vybrány na důchodové pojištění.
Jenom malé zamyšlení nad otázkou, že tento zákon v roce 1995 prošel za podpory opozičních stran, Byla to jedna strana a myslím si, že ta skončila na smetišti dějin. Možná, že i ten její přístup k tomuto zákonu byl jedním z důsledků, že skončila tak, jak skončila. Je to pohodlné dnes říkat. Myslím si, že čtyři z politických stran v dnešní sněmovně, které jsou, tento zákon právě z důvodů věkové hranice odmítly. Domnívám se, že za dva roky se v naší ekonomice a samozřejmě i v populačním vývoji mnoho nezměnilo. Samozřejmě z pohledu 20 - 30 let výhledu tato zásada zatím trvá a neměli bychom přehodnocovat svůj náhled na tak zásadní věci během dvou let. Myslím si, že KDU-ČSL svůj postoj v této věci při minulém hlasováni vyjádřila a měla by na svém trvat i dnes a neměnit účelově jenom proto, že to možná některé politické straně nevyhovuje. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Škromachovi a prosím, aby se ujal slova pan poslanec Exner a pak se hlásil pan poslanec Krása.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, dámy a pánové, chtěl bych se prostřednictvím řídícího dnešního jednání zeptat, kdo to byl, kdo udělil světovou cenu nadějnému mladému českému ekonomovi. Zvlášť bych ocenil, kdyby to byly nějaké světové organizace důchodců. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: V tuto chvíli bude hovořit pan poslanec Krása. Panu poslanci Špidlovi chci říci. V rámci obecné rozpravy můžete samozřejmě vystoupit. Beru to jako přihlášku, tak jak jste ji mínil před ukončením obecné rozpravy.
Poslanec Václav Krása: Dámy a pánové, dovolte mi jen velmi krátkou poznámku k tomu, co tady již bylo řečeno. Nemohu souhlasit s tím, že je možné vůbec teď diskutovat nad změnou důchodového systému, protože návrh, který teď projednáváme, není o důchodovém systému. Je to zcela mechanistické snížení věkové hranice a já jsem přesvědčen, že samozřejmě je potřeba velmi dobře diskutovat nad změnou důchodového systému, že je potřeba urychleně pracovat nad změnou důchodového systému, ale ne nad touto normou. Tuto normu lze skutečně jen odmítnout, protože je to pouze mechanistické snížení důchodového věku a není možné diskutovat o změně systému nad touto normou. Jenom tuto velmi krátkou připomínku.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Krásovi a před závěrem obecné rozpravy chce vystoupit navrhovatel pan poslanec Špidla.
Poslanec Vladimír Špidla: V obecné rozpravě padla celá řada názorů, nichž některé byly názory velmi obecné a směřovaly spíš např. k principům lidského chování. Např. pan poslanec Janeček naznačil, že kvůli určité jistotě je vhodné nenapravovat chyby. Nevím, jestli to je dobrá metoda. Snížení věkové hranice byla chyba. Chybu lze napravit a dá se předpokládat, že poté už by mohl systém být stabilní.
Ale k čemu se chci vrátit a co považuji za základní. Nelze zpochybnit nejjednodušší předpoklad. Hrubý domácí produkt poroste. Problém financování důchodů není úzce problém navázaný jenom na ekonomicky aktivní obyvatele. Lze určitým způsobem přerozdělit tento hrubý domácí produkt, a o to jde. Záleží na tom, kam a jaká část domácího produktu bude směřovat. O tom je problém. Není problém v tom, že by nebylo. Je pravda, že je velmi obtížné sledovat současně několik cílů. Je obtížné snížit věkovou hranici do důchodu a současné ponechat chaotické poměry v našem bankovnictví, které vedou vládu k tomu, že velmi nenápadně zagarantuje 22 miliard na banky, přičemž jenom velmi těžce může uvažovat o tom, že z těchto 22 miliard uvidí podstatnou část zpátky. Je to velmi těžké v situaci, kdy CS fondy vylijí miliardu během velmi krátké doby a vláda nic neučinila. Ano, je to těžké a je jasné, že chceme-li zvládnout náš problém, musíme uvažovat jak zorganizujeme politický systém a kam pošleme zdroje. To je klíčová otázka.
V diskusi dále probleskly určité představy o nutné reformě důchodového systému jako cetku a objevila se, byť nevyřčená, myšlenka přechodu k důchodovému spoření a vlastně ke komerčnímu důchodovému pojištění tak, jak se to v současné době stává módní. Je to opět typická argumentace, která se snaží vytvořit situaci, že není jiné cesty. Neexistuje důvod, proč by se mělo osudově přicházet k důchodovému soukromému systému a naopak zdá se, že účelné a dobré řešení je přechod k důchodovému systému fondovému se státní garancí, jak o tom uvažuje sociální demokracie.
Padla zde ještě jedna námitka, a to tak, že bylo řečeno "A" a nebylo řečeno "B". Chtěl bych ujistit, že jakkoliv chápu v zásadě myšlenku, že důchodový systém by se měl vyvíjet organicky a že by tento důchodový systém neměl podléhat změnám, které by byly dramatické a vyvolávaly by nejistotu a zmatek, tak přesto velmi rád a klidně prohlásím, že za "A" bude následovat "B" a "C" a předpokládám, že tak někde u "J" je odděleny důchodový fond, ať si to vláda přeje nebo ne. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Špidlovi. Viděl jsem teď dvě ruce. Pan poslanec Wagner se přihlásil a pan poslanec Janeček rovněž. Pan poslanec Wagner dává slovo panu poslanci Janečkovi. Já mu děkuji. Páni se dohodli na pořadí mezi sebou. Troufám si tvrdit, že zdvižení ruky bylo téměř současné.
Poslanec Josef Janeček: Jenom bych zareagoval na to, co bylo řečeno ve slově navrhovatele. Je otázka, zda-li ono prodloužení věku pro odchod do důchodu je chyba. Je chyba a byla chybou v systému, jak byl navržen v onom důchodovém zákoně, tj., že mělo docházet k zhoršování poměrů mezi důchodem a mzdou. Vy víte, a je to ve vládním prohlášení, že se podařilo do vládního prohlášení prosadit pasáž o tom, že bude zachován poměr důchodů k mzdám. Tyto věci stejné tak jako že by důchody měly záviset na hrubém domácím produktu, jsou otázky názoru. Zásadní věci, tj. zachování poměru a zmírnění pro odchod do důchodu, to jsou nepříjemné věci, které se daří odstraňovat. Jinak samotná hranice, pokud je kompenzována, jako je v zahraničí, možnosti připojištění, není nic zlého. Umožňuje, aby lidé odcházeli do důchodu třeba v 60 letech přesto, že věková hranice je, stejně tak jako v okolních státech, 65 let. Ale jde o možnost.
Jinak si nemyslím a nejsem stoupencem toho, že by se důchody měly odvíjet permanentně a ještě mnohá léta od hrubého domácího produktu. Skutečně jsem v mnohém více stoupencem fondového hospodaření, protože tento systém průběžného financování nás staví do neřešitelné role. Kolega Špidla to řekl. Kam převádět ony finanční prostředky. Máme je převádět spíše mladým rodinám, aby mohly bydlet, aby mohly mít děti nebo je máme převádět důchodcům nebo učitelům nebo do zdravotnictví. Domnívám se, že je správné to, co řekl pan poslanec Grulich. Je to tak, co si myslí zde mnoho lidí. I my jsme byli stoupenci fondového hospodaření. Jde o to, aby důchodce pokud možno nebyl závislý na tom, jak momentálně vypadá ekonomická situace, jak je momentálně výkonná ekonomika. Myslím si, že je to samozřejmé věc velice citlivá a že v koalici dospíváme k dohodě, jak zavést důchodové hospodaření. Je to správná cesta a tudy musíme jít. Já bych skutečně stál o to, aby diskuse o důchodech se posouvala směrem vývojovým nikoliv zpátky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Prosím pana poslance Jozefa Wagnera. Poté se přihlásil o slovo pan místopředseda Ledvinka.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nechci zdržovat, ale toto je téma, které vede k tomu, že z tohoto místa jsou vyslovovány "pravdy" ve znění, jako kdyby si chtěly činit nárok na konečnost. Mám skoro lítost nad tím, že jsem pana kolegu Janečka pustil mluvit před sebou, protože musím nutné říci, abych uvedl smysl jakékoliv hospodářské debaty, že jeho konstatování, že lze vůbec myslet na to, že něco může být odtažité od toho, co společnost vyprodukuje, je prostě hluboce vadné a nemohlo být myšleno vážné. Lze si uvědomit jen jedno. Standard celé společnosti bude dán jen tím, co ona společnost vyprodukuje, nechce-li samozřejmé žít jako naše dnešní společnost a jako celá léta minulá, za 42 let, na účet budoucnosti. A to doufám tady nikdo nechce.
Je třeba hledat dvojí řešení. Pravda o tom, že fondové je lepší než příspěvkové, rozhodné není pravdou. A už vůbec ne konečnou. Důchodové systémy jsou v krizi a ten dobrý a nejlepší pro danou chvíli se hledá. Tomuto hledění se nevyhneme. Kvůli tomuto hledání bylo rozumnější počkat, až budou dána na stůl čísla. Čísla odhadující vývoj ekonomiky, čísla odhadující potřeby důchodců, čísla odhadující demokratickou strukturu společnosti. Bez posouzení těchto čísel, bez reality, ale i bez odhadu k realitě se vážící nelze ničeho dosáhnout.
Rád bych se vrátil k minulosti ve dvou aspektech. Bylo tady zmíněno, že bylo možné použít prostředků z privatizace. Ano, bylo. Bylo tomu tak proto, že jsem prosadil - a lze si to najít v protokolech Federálního shromáždění - do zákona o velké privatizaci § 12, odst. 4 d), který praví, že prostředků z privatizace lze použít pro posílení fondů důchodového a nemocenského pojištění. Ale problém není v tom, že to zákon umožňuje. Problém je v tom, jakou formou to učinit. Kdyby se celý majetek, který je dnes k dispozici, okamžité prodal - privatizovaný - a vložil do těch fondů, získá se možná k nominálu hodnota 10 %. Když se tak neučiní a vloží se do rukou někoho, aby ho spravoval, hrozí riziko, že možná nebude ani oněch 10 %. Spor není o to, jestli to učinit, ale jaká k tomu vede cesta. A ti, kteří takováto řešení nabízejí a říkají "udělejme je ", by měli především hledat, jaká je technika těch řešení. (Předsedající žádá o klid.) Spor určitě není o to, jestli ano, ale jde o to, v jaké míře a jakou formou. Možná, že je v té formě spor o to, jestli k základnímu pojištění nebo k nějakému doprovodnému pojištění, třeba dobrovolnému v jakési formě připojištění by měl přispět stát, zejména pro ty občany, kteří byli komunistickým režimem poškozeni. To je ti, kteří za komunistického režimu odpracovali buď svůj celý produktivní věk, nebo jeho část. A k těmto řešením by mohly být předloženy návrhy použití prostředků z privatizace. Ale nikoli těchto prostředků jako takových, ale pouze výnosů z nich, z jistiny. Pokud někdo má představu, že lze tu jistinu prohospodařit na cokoliv, tak to v zásadě nemůže být představa rozumná.
Ještě jednu poznámku k řešení, která byla vlastně jen projevem jakési zvláštní politické vůle minulé sněmovny. Ano, někdo tady řekl, že s pomocí jedné opoziční strany - tehdy to byli Moravané - zde prošel zákon, který snížil věkovou hranici. Ano, bylo to naprosto legitimním způsobem parlamentního jednání. Ale naprosto nevhodným způsobem pro řešeni takovéto složité otázky. Je nutno říci jasně, většina jednoho nebo sta hlasů nemá nárok - a má o tom vědět - některé základní pilíře jistot občanské společnosti každé volební období měnit.
To je druhý složitý problém. Nejvýznamnější problém tématu, o němž mluvíme, pro mě, jako pro člověka, který se blíží k důchodovému věku a tedy ví, o čem mluví, není věk odchodu do důchodu, ale je výše onoho důchodu, a to ze dvou pohledů. Z pohledu naší současné životní úrovně, z našeho standardu českého, a z pohledu standardu evropského. Ty důchody a ty příjmy české společnosti budou v době, kdy česká společnost, český stát mají šanci stát se součástí Evropy, občany této země posuzovány tím, co si může dovolit on a co důchodce či pracující v té či oné zemi. Proto opakuji závěrem, že vše se odvozuje od jediného - od hrubého domácího produktu České republiky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Byl posledním, kdo chtěl v obecné rozpravě vystoupit. Omlouvám se, ještě vystoupí pan místopředseda Ledvinka s informaci, která byla po něm žádána.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Je to Cena Světového ekonomického fóra. Pan kolega Exner chtěl, abych to řekl na mikrofon. Což opakuji. o nás ekonomech se říká, že myslíme jenom na hospodářský efekt. Takže to není to fórum, které myslel pan kolega Exner. To samozřejmé dávám na vědomí a souhlasím s ním.
Já stále říkám, že mezi výkonností ekonomiky na straně jedné a sociální ohleduplností společenského systému na straně druhé vždycky vzniká nějaký konflikt. Já zkrátka patřím mezi zastánce toho - jako celá řada řečníků přede mnou - že tento konflikt je potřeba dát mimo důchodce. Mimo důchodce. A to je systém, který potřebujeme projednat. To je systém, který potřebujeme projednat komplexně. Proto jsem navrhl to, co jsem navrhl. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Paní a pánové, v tuto chvíli obecnou rozpravu končím. O slovo se hlásí předseda klubu ODS pan poslanec Milan Uhde.
Poslanec Milan Uhde: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, žádám o 20 minut na poradu klubu ODS. Tento klub - v případě, že bude pauza povolena - svolávám okamžitě do místnosti Státních aktů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Budeme pokračovat v 10.40 hodin.
(Schůze přerušena v 10.18 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 10.43 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, čas vyžádaný na přestávku skončil. Žádám vás, abyste přišli do sněmovny, budeme pokračovat v našem jednání.
Paní a pánové, na základě informací z jednání klubů vám předkládám procedurální návrh, abychom příští hodinu, tzn. do 11,45 hodin, vedli rozpravu k dalším bodům, abychom hlasovali o jednotlivých bodech nejdříve v 11.45 hodin.
Je zřetelné, o čem dávám hlasovat? Pro jistotu vás odhlásím v tuto chvíli a poprosím o novou registraci. Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 42.
Ptám se, kdo souhlasí s mým procedurálním návrhem? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo výsledkem pro 111, proti 53. Tento procedurální návrh byl přijat.
Po zasedání klubu jsem dostal ještě jednu přihlášku k vystoupení se stanoviskem klubu KSČM. Chci se zeptat pana poslance Štraita, jestli hodlá vystoupit teď? (Ano.)
Pan poslanec Štrait má slovo.
Poslanec Jaroslav Štrait: Pane předsedající, dámy a pánové, jak jste viděli nebo slyšeli, byli jsme při rozpravě zdrženliví, protože to, co jsme chtěli říci, zaznělo už v té první části před dvěma měsíci, ale přece jenom s ohledem na probíhající druhé čtení je třeba říci stanovisko klubu KSČM.
Již téměř rok - mohu požádat aspoň o přiměřený klid?
Místopředseda PSP Jan Kasal: Samozřejmě. Dámy a pánové, prosím, abyste se ztišili, abychom mohli vyslechnout stanovisko, které přednáší pan poslanec Štrait.