Poslanec Oldřich Vrcha: Vážený pane ministře, vojáci z povolání, kteří byli za totality propuštěni z armády pro politické smýšlení, byli v roce 1991 dle zákona č. 87/91 Sb., rehabilitováni. Rehabilitací jsou tito od účinnosti zákona považováni jako kdyby léta sloužili v armádě. O vojenské důchodce je postaráno tím, že mají nárok na stravování v pracovní dny ve vojenských závodních kuchyních. Tak tomu bylo dosud. Nyní se mohou stravovat pouze ti, kteří nastoupili důchod přímo od resortu ministerstva obrany. Ti, kteří byli členy KSČ, dožili důchodu legálně a mají tedy nárok na stravování ve vojenských závodních kuchyních. Ti, kteří byli perzekuováni totalitním režimem a držitelé osvědčení č. 255/46, tj. odbojáři, nárok na stravování nemají.
V okrese Přerov bylo rehabilitováno asi 230 vojáků z povolání. Z toho výhod stravování chce využívat cca 10 důchodců, což pro úsporné důvody resortu Ministerstva obrany vůbec nic neznamená. Náčelník Okresní vojenské správy Přerov pan plk. Ing. Milan Prachař záležitost odůvodňuje tím, že vyhláškou Ministerstva financí č. 310/95 se mění systém proplácení příplatků na stravu vojenským důchodcům a dále píše, že rehabilitované osoby dle zákona 87/91 a držitelé osvědčení č. 255/46 nemají nárok na proplácení příplatků na stravu vojenským důchodcům.
Otázky: Je vůbec takový postup proti důchodcům z povolání, kteří byli postiženi totalitním režimem, správný? Za druhé: Nešetří váš resort na nepravém místě? A za třetí: Proč mohou výhod využívat právě bývalí komunističtí protagonisté? Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Vrcha skončil své vystoupení. Odpovídat bude ministr obrany pan Miloslav Výborný.
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Pane poslanče, paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, interpelace, která byla právě ústně přednesena, je pregnantní, obsahuje jasné otázky a zaslouží si, aby na tyto jasné otázky bylo jasně odpovězeno. Pokusím se o to, ale než tak učiním, myslím, že by bylo dobré vrátit se k vývoji situace, která ve vztahu ke stravování vojenských důchodců tu byla před rokem 1989 a poté v následujících letech a neopomenout také tu situaci, ve které se dříve ocitali, později ocitají a dnes jsou ti vojáci z povolání, kteří byli zpravidla právě z politických důvodů z armády vyhnáni a posléze byli rehabilitováni, tak jak jste to zmínil. Pravdou je, že do konce roku 1989 v celém resortu ministerstva obrany vůbec neexistoval žádný orgán, který by se problematikou péče o důchodce v rozpočtovém úseku ministerstva obrany a samozřejmě zvlášť pak ve vztahu k rehabilitovaným, tehdy samozřejmě nerehabilitovaným důchodcům zabýval. Vojenští důchodci tehdy v omezených počtech také využívali stravování ve vojenských zařízeních a v omezených počtech i využívali možnosti účastnit se rekreace ve vojenských zařízeních. Ani v průběhu let 1992 - 1993 nebylo nikterak organizačně zabezpečováno stravování ve vojenských zařízeních. Teprve v roce 1994 byl vydán ministrem obrany normativní výnos č. 51, kterým byly stanoveny zásady péče o vojenské důchodce, ale také o účastníky boje za národní osvobození. Tento normativní výnos zpracovaný vytvořeným oddělením péče o vojenské důchodce - veterány vycházel z předpokladu, že za vojenské důchodce lze považovat osoby, které pobírají starobní nebo invalidní důchod od vojenského úřadu sociálního zabezpečení. To tedy v praxi znamenalo, že těchto výhod mohli požívat také ti dřívější vojáci, kterým bylo přiznáno v důsledku rehabilitace podle zákona č. 87/1991 Sb., důchodové zabezpečení od tohoto úřadu. Šlo přibližně o celkem 30 000 osob. Pro zabezpečení jejich péče bylo využíváno asi 10 % prostředků, které jsou dnes používány z fondu kulturních a sociálních potřeb. Díky tomuto výnosu Ministerstva obrany bylo možné zabezpečit pro asi 2,5 tisíce těchto osob obědy ve vojenských závodních kuchyních v cenách pro vlastní strávníky a další osoby, další stovky osob využívaly na základě takto normativně stanovených možností zahraniční, případně tuzemské zájezdy. Také vznikaly kluby vojenských důchodců a rehabilitovaných.
Do konce roku 1995 byla tedy ze strany resortu bezproblémově právě realizací tohoto normativního výnosu zabezpečována zmíněná péče pro všechny vojenské důchodce, také pro účastníky boje za národní osvobození, pokud byli vojáky z povolání a pokud tedy pobírali důchod od vojenského úřadu sociálního zabezpečení.
Problém nastal po 1. lednu 1996, kdy vstoupila v platnost vyhláška Ministerstva financí č. 310/1995 Sb., která na jedné straně sice umožnila více využít fondu kulturních a sociálních potřeb v resortu Ministerstva obrany s tím, že jde o společný fond vojáků z povolání a občanských zaměstnanců, ale na druhé straně zkomplikovala situaci tím, že v jednom ze svých ustanovení velmi kogentně, velmi povinně stanovila, že oprávněnými osobami k poskytování rozličných výhod podle vyhlášky jsou pouze ti bývalí zaměstnanci organizace, důchodci, kteří přímo z organizace odešli do starobního nebo invalidního důchodu.
Ta vyhláška, která je právním předpisem, kterým se musí každý řídit, ačkoliv nedává žádný nárok na tyto výhody, opravdu vedla k tomu, že při striktním - a zřejmě jedině možném - výkladu této vyhlášky z fondu kulturních a sociálních potřeb není možné od účinnosti této vyhlášky poskytovat ony výhody, např. výhodu zlevněného stravování ve vojenských závodních kuchyních těm, kteří sice pobírají důchod od Vojenského úřadu sociálního zabezpečení, ale neodešli do důchodu z rozpočtového úseku Ministerstva obrany, a to jsou také ony rehabilitované osoby. To je striktní výklad práva.
Já jsem přesvědčen, že bylo nezbytné hledat řešení, které by takovýto striktní výklad práva respektovalo, ale na druhou stranu umožnilo těm osobám, které z politických důvodů byly z armády propuštěny a pak rehabilitovány, spolupodílet se na výhodách, které jiní vojenští důchodci používají. Hledal jsem cesty, jak toho dosáhnout. Ujišťuji vás, že jsem je hledal iniciativně dávno před tím, než jste tuto interpelaci podal, a že tyto cesty jsem také našel.
Já jsem dostal řadu dopisů od rehabilitovaných vojáků, kteří mě upozorňovali na tento problém. Na všechny tyto dopisy jsem odpověděl. Poté, co jsme nalezli řešení, jsem ještě jedenkrát každému, kdo se na mě obrátil osobním dopisem, vysvětlil, jaká je situace. A tu se pokusím vysvětlit i vám.
Situace je tedy taková, že podle vyhlášky číslo 310/1995 Sb., z fondu kulturních a sociálních potřeb tyto výhody poskytovat resortně nesmíme. Ale nalezli jsme cestu, jak z jiných prostředků Ministerstva obrany tyto výhody rehabilitovaným vojákům z povolání poskytnout a poskytovat. V té věci jsem už na začátku ledna letošního roku vydal příslušná nařízení a příslušné pokyny, a to všem vojenským správám. Jak jsem vám již uvedl, jednotlivým rehabilitovaným vojákům jsem dopisem situaci vysvětlil.
Pakliže se stalo, že v některém místě zůstal problém neřešen, je mi to líto. Já tu věc přešetřím. Vy jste se přímo zmínil o Přerově, kde 10 vámi uváděných rehabilitovaných důchodců údajně podle vaší interpelace by chtělo využívat těchto výhod a bylo jim to odmítnuto velitelem, náčelníkem okresní vojenské správy. Přešetřím tu věc, protože stalo-li se to, stalo se to v rozporu s tím nařízením, které jsem vydal a v rozporu s tím, co považuji za správné. A já považuji za správné, aby rehabilitovaní vojáci se podíleli na těch výhodách, na nichž se mohli podílet od roku 1992 - 1993 - 1994, v následujících letech i v letech budoucích.
Já se snažím v resortu postupovat hospodárně. Postupuji i v souladu s vyhláškou, ale nešetřím na nepravém místě, protože bych to považoval za velmi neuvážené. Toto řešení jsme se v resortu snažili najít a nalezli. Jsem rád, že na vaši interpelaci mohu odpovědět závěrem tím, že kdyby tato interpelace byla podána v prosinci nebo 2. ledna, odpovídalo by se mi hůře, protože tehdy ještě toto řešení nebylo úplně nalezeno, bylo hledáno. Dnes se mi odpovídá mnohem lépe, protože řešení nejen že bylo hledáno, ale bylo nalezeno.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji ministru obrany panu Miloslavu Výbornému a ptám se pana poslance, zda chce vznésti doplňující dotaz. Nechce. Děkuje panu ministrovi za odpověď. Slova se ujme pan poslance Josef Krejsa, bude interpelovat ministra vnitra Jana Rumla ve věci nařčení velitele zásahu v Propasti. Připraví se pan poslanec Pavel Maixner, který má interpelaci na ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane ministře, dovoluji si vás interpelovat ve věci zásahu policie ve feťáckém doupěti příhodně nazvaném Propast. Ve věci zásahu, s kterým plně souhlasím a považuji ho za zákonný, přiměřený a plně oprávněný, neboť problém drogové závislosti, narkomafie a následný nárůst kriminality, díky dealerům z bývalého Sovětského svazu, pokud nebude tvrdě a účinně postihován, bude brzy nejzávažnějším problémem mládeže v současné době vůbec.
Pane ministře, byl jsem šokován skutečností, že za tento zásah je vůbec někdo stíhán. Ale že je trestně stíhán jako velitel zásahu člověk, který tam vůbec nebyl, to formuluje mou otázku směrem k pochybnosti, zda vůbec žijeme v právním státě.
Ptám se vás, zda jste se svého podřízeného zastal a zda je naděje na zastavení ostudného trestního stíhání. Jsem toho názoru, že v tomto případě pro údajně policií týraného novináře, který policistu udal, jednoznačně platí - škoda každé rány, která padne vedle. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosím pana ministra Jana Rumla, aby odpověděl na přednesenou interpelaci.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Pane předsedající, dámy a pánové, nezřídka se stává, že některý z poslanců interpelujících ministra vnitra propadne pocitu, že ministr vnitra zahajuje proti někomu trestní stíhání, že ho zastavuje a že může vůbec nějakým způsobem tento proces ovlivňovat. Již poněkolikáté tady musím zcela jasně říci, že tomu tak není a ani být nemůže. Já nemohu posuzovat činnost nebo kroky, které policie učiní z hlediska jejich trestní odpovědnosti,, netrestní odpovědnosti, zákonnosti tohoto zákroku či nikoliv. K tomu jsou vždy příslušné pouze orgány činné v trestním řízení.
Co se týká trestního stíhání velitele zásahové jednotky, pohotovostní motorizované jednotky, třetí roty této pohotovostní motorizované jednotky, tak je třeba vědět, že tato jednotka může být buď nasazena jako zásahová jednotka - pak o jejím nasazení musí rozhodnout ředitel Správy hlavního města Prahy, a ten zákrok je důvodný pouze tehdy, jestliže je zaměřen proti teroristům, únoscům osob nebo dopravních prostředků, nebo nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti, a zvlášť závažných úmyslných trestných činů.
V současné době probíhá hlavní líčení ve věci zneužívání pravomoci veřejného činitele, kterého se měl dopustit velitel zásahové jednotky. Soud musí rozhodnout o tom, zdali byl dán příkaz k nasazení této jednotky jako zásahové jednotky či jako pořádkové jednotky. Protože ta pohotovostní motorizovaná jednotka v normálních situacích pracuje jako pořádková policie, a pouze je-li dán příkaz ředitele Správy hl.m. Prahy, tak může být nasazena jako tzv. zásahová jednotka za těch podmínek a z těch důvodů, o kterých jsem hovořil.
To znamená, že soud musí zkoumat, zda byl dán příkaz k nasazení této jednotky jako zásahové či pořádkové. Vyšetřovatel, když zahajoval trestní stíhání, tak dospěl k názoru, že byl dán příkaz k nasazení této jednotky jako jednotky zásahové, ale samozřejmě soud může toto mínění zvrátit svým rozhodnutím a rozhodnout, že velitel této jednotky dal příkaz k zásahu jako jednotky pořádkové, a pak žádná trestní odpovědnost tohoto člověka nepřichází v úvahu.
Co se týká samotného zákroku v rockovém klubu Propast, je třeba vědět, že jestliže velitel této jednotky dal příkaz k zásahu - ať už jako zásahové nebo pořádkové jednotky - tak on nemusel být, a také nebyl, na místě toho zásahu přítomen. Byl tam přítomen velitel té skupiny, který dal tehdy příkaz k tomu, aby ti policisté si nasadili ochranné masky, kukly, a to bylo shledáno jako porušení předpisů, protože oni nemohou používat tohoto krytí, pokud nepostupují proti zvláště nebezpečným pachatelům trestné činnosti. Toto bude řešeno mimotrestním způsobem, kázeňským potrestáním.
Samotný zákrok byl samozřejmě hodnocen rozporuplně a sporně sdělovacími prostředky. inspekce Ministerstva vnitra se zabývala tímto zákrokem, protože bylo podáno 16 trestních oznámení a neshledala ani v jednom případě trestní odpovědnost policistů. Ten zákrok byl ovlivněn především skutečností, že rockový klub Propast je vlastně třípokojový byt, byt 3+1, ve kterém bylo vměstnáno 300 osob, a jestliže policie se snaží tyto osoby vyvést nahoru z podzemí, byl to sklepní byt, může dojít ke zranění osob při takto rozsáhlém zákroku. To všechno bylo zkoumáno také příslušnými inspekčními orgány, orgány policie. Ať se mi to líbí nebo nelíbí, musíme vyčkat rozhodnutí soudu. Hlavní líčení právě v těchto dnech probíhá. Byli vyslechnutí svědci a soud musí s konečnou platností rozhodnout, zdali byla naplněna skutková podstata trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele či nikoliv.
Já sám osobně si přeji, aby velitel zásahové jednotky byl shledán nevinným, aby mohl dále pokračovat ve své práci. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministrovi vnitra a ptám se pana poslance Krejsy, zda chce vznésti doplňující dotaz? Ano.
Poslanec Josef Krejsa: Nepůjde o dotaz, pane ministře. Děkuji a věřím, že to dopadne tak, jak jste tady naznačil.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Krejsovi a zvu k řečništi pana poslance Maixnera, který přednese interpelaci na ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku ve věci sociálního pojištění. Na téhož ministra si připraví interpelaci pan poslanec Oldřich Vrcha.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, je vidět, že ani pod tlakem, který na vás byl poslední dobu vyvíjen, jste se nepoučil, žádnou sebereflexi jste neučinil a stále přicházíte s návrhy, s kterými nesouhlasí ani vaši straničtí kolegové ve vládě, natož pak veřejnost a daňoví poplatníci.
Z řady fantastických se dá považovat váš jeden z posledních návrhů, to je nevyplácení nemocenského pojištění, pokud se jedná o nemoc, jejíž léčení nepřesáhne 3 dny nemoci. Pravděpodobně jste si neuvědomil, že kdyby něco takového bylo přijato, dostal byste do vážných problémů především ty skupiny obyvatelstva, které jsou na tom v rámci svého příjmu nejhůře, to jsou mladé rodiny a ženy samoživitelky.
Proto se vás ptám, pane ministře, kdy konečně přijdete s takovou koncepcí, která bude radikálně řešit sociální systém v našem státě. Kdy vaše ministerstvo začne opět vyplácet dětské přídavky tak, aby to bylo v souladu s Listinou lidských práv a svobod. Za třetí: kdy bude mít občan našeho státu jistotu, že za svoje daně bude mít záruku v takový sociální systém, který bude úměrný jeho daňové platbě. Za čtvrté: kdy podáte demisi. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosím pana ministra, Jindřicha Vodičku, aby se ujal slova.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Pane poslanče, začnu odpovědí na vaši poslední otázku. Bude to odpověď, kterou už jsem použil několikrát, ale myslím si, že je stále platná. Já podám demisi, až vy nebo vaši kolegové z opozice vyhrají volby. Zatím k tomu nedošlo a zastávám funkci ministra práce a sociálních věcí, protože tak dopadly volby a tak se usnesla i tato sněmovna při vyjadřování důvěry vládě.
Jinak bych předpokládal, že poslanci sledují vývoj řešení různých problémů. Sledují to, protože jsou politici, měli by být politici a měli by být informováni. Určitě neuniklo v prvé řadě poslancům to, že otázka nemocenského pojištění, výplata nemocenských dávek je otázkou složitou a má určitý vývoj. Nebylo by určitě správné, nebylo by určitě poctivé, kdybych předkládal na porady - předesílám na porady - kde se schází někteří členové vlády, někteří další vysocí funkcionáři z oblasti bankovnictví, statistiky a radí se o tom, jak který problém řešit (bylo by určitě nefér), kdybych na tyto porady předkládal pouze jednu variantu řešení, pouze mé řešení. Kdybych nepředkládal varianty, jak je možné ten který problém řešit.
Tak tomu bylo i v otázce nemocenského pojištění, protože se jistě všichni shodneme na tom, že ta úprava, ta konstrukce dávek nemocenského pojištění, která dnes je v platnosti a je uplatňována v České republice, je dávno překonána, že dávky nemocenského pojištění, dávky nemocenské, které jsou vypláceny v době nemoci nemocným lidem, jsou velice nízké a po určité době nemoci se občané bez ohledu na to, jaký měli před tím příjem, jsou-li odkázáni pouze na tyto dávky, stávají lidmi sociálně potřebnými.
Jedna z variant, jak vyřešit tuto situaci, byla i nevyplácet v prvních třech dnech nemocenské dávky, aby se eliminovaly třeba ty víkendové nemoci, protože nemocenské dávky se vyplácejí za kalendářní dny, nikoliv pracovní, neumíme jinak zkonstruovat tuto dávku, protože pracovní doba v mnohých profesích je velice rozmanitá, klouzavá, neumíme přesně definovat dnes pracovní den pro celou řadu profesí, a proto poskytujeme nemocenské dávky za kalendářní dny. Pokud jde o to, jak eliminovat vyplácení těchto dávek za ty víkendové nemoci, byla jedna z cest, jedna z variant nevyplácet nemocenské po dobu prvních tří dnů, a čtvrtý den, pátý, šestý atd. by byly dávky vypláceny ve vyšší výměře, než je tomu dnes. Čili už ten druhý, třetí den pobírání nemocenských dávek by vlastně nemocný člověk obdržel stejnou částku, jako kdyby v tom původním systému pobíral nemocenské dávky od prvého dne nemoci.
Tato varianta byla velice důkladně diskutovaná tou poradou, čili žádným institucionalizovaným orgánem, nýbrž poradou ministrů, kde se připravují věci tak, jak se pak napíší do vládních návrhů, které projednává Poslanecká sněmovna. Takže tato varianta byla diskutována s celou řadou dalších variant, dokonce se sešly dvě porady ministrů, které tuto problematiku diskutovaly a nakonec k nějakému řešení došly. Já jsem přesvědčen, že to řešení, které předložím v konečné podobě do vlády, bude akceptovatelné veřejností, bude nakonec akceptovatelné i Sněmovnou, protože vždycky poslední slovo v tom, jak jsou dávky poskytovány, v jaké výši, za jakých pravidel, má Poslanecká sněmovna, protože se vždy jedná o zákon. Já jsem přesvědčen, že ta varianta, která po důkladné diskusi všech možných variant, tedy i té varianty s neplacením prvních tří dnů, tak ta varianta bude akceptovatelná i Poslaneckou sněmovnou. Bude sestávat z toho, že se zvýší dávky vyplácené v době nemoci, aby lidé, je-li nemoc dlouhodobější, se nedostávali do tíživějších sociálních situací, aby se nedostávali do té záchranné sociální sítě. Ani jedna z těch variant, které byly projednávány poradou ministrů, nebyla variantou šetřící, každá z těch variant znamenala vyšší nárok na státní rozpočet, z kterého jsou kryty dávky nemocenského pojištění. A byla vždy směřována tak, aby doba nemoci nebyla prekérní sociální událostí pro toho, kdo je nemocný.
Co se týče ucelené koncepce sociálního zabezpečení, pane poslanče, tak pokud sledujete vývoj v naší zemi za uplynulých 7 let, tak víte, že těchto 7 let v sociální oblasti je poznamenáno nebo provázeno také velice zásadními změnami v oblasti sociálního zabezpečení a všechny tyto změny jsou dělány proto, aby všichni ti, kterým sociálním zabezpečení je určeno, aby jim skutečně pomáhalo, a daňovým poplatníkům, o kterých jste se zmínil, aby nevytahovalo zbytečně peníze z kapes. Protože nakonec zvýšení daní se vždycky negativně promítne do rozpočtu těch, kteří jsou z části či převážně na sociálním zabezpečení závislí.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministru Vodičkovi. Vidím, že pan poslanec Maixner chce vznést doplňující dotaz, k čemuž má samozřejmě právo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, vážený pane ministře, na vaši demisi zatím marně čeká většina národa. Až vyhrají republikáni volby, potom už žádnou demisi podávat nemusíte, protože v nové vládě prostě nebudete. (Potlesk republikánů.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Rovněž pan ministr Vodička využije svého práva reagovat na poznámku pana poslance Maixnera.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Nicméně předtím tu demisi podám spolu s ostatními kolegy, protože tak praví Ústava ČR, na kterou se tak rád odvoláváte.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Další interpelaci vznese pan poslanec Vrcha na pana ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku ve věci vyřizování průkazů ZTP a ZTP-P.
Připraví se pan poslanec Jindřich Nehera, který hodlá interpelovat ministra vnitra Jana Rumla.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážený pane ministře, je mnoho občanů zdravotně postižených, kteří se v souvislosti s vyřizováním průkazů zdravotně postižených ZTP a ZTP-P obracejí na mne. Stěžují si na bezohledné chování posudkových lékařů. V jednom případě si řekl posudkový lékař o úplatek a ne malý. Protože jej nedostal, tak žadatelka nedostala přidělen průkaz ZTP-P. Nezávisle na sobě dva odborní lékaři, specialisté neurologie, potvrdili, že na průkaz má nárok.
1. Paní Jiřina Poláčková z Vyškova, viz lékařská zpráva a zamítnutí regionálního oddělení vašeho resortu, žádala o průkaz ZTP-P. Rozhodnutí vašeho regionálního odboru na přerušení řízení nebylo do dnešního dne zodpovězeno. Rozhodnutí je datováno 29.5.1996, tj. prakticky 7 - 8 měsíců. Váš regionální odbor tedy neodpovědné přistupuje k lidem, kteří jsou vážně zdravotně postiženi. Lékařskou zprávu psal přednosta neurologické kliniky Fakultní nemocnice s poliklinikou Brno Bohunice, docent Dr. Zdeněk Kadaňka, CSc., tedy vysoce kvalifikovaný odborník. Žádám vás, pane ministře, o přezkoumání a sjednání nápravy v tomto konkrétním případě.
2. Kladu otázku jaký mají vliv "výhody" důchodců, zejména v bezmocnosti na posuzování přidělení průkazů ZTP-P či nepřidělení. Většina posudkových lékařů, zdůrazňuji posudkových lékařů, se na tuto skutečnost většinou vymlouvá.
Děkuji vám předem za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Vrchovi a prosím pana ministra, aby se ujal slova k odpovědi.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane poslanče, já jsem dnes jako každý den, když sedím ve Sněmovně, dělal poštu a já jsem tuto vaši interpelaci nalezl v poště jako písemnou. Na ten konkrétní případ, který popisujete, vám samozřejmě ve stanovené lhůtě odpovím. Jinak na něj dnes odpovědět nedokážu, protože posudková služba vyřizuje zhruba 300 000 případů ročně, čili to je úctyhodné číslo. Samozřejmě jako v každém povolání, jako např. i v Poslanecké sněmovně, tak i mezi posudkáři se najde celá řada slušných lidí, ale najde se i několik jedinců, kteří rozhodně i se zamhouřenýma očima za slušné být nemohou označeni, ale je jich skutečně málo. Pokud se o takovém případu dozvím, tak jej řeším. Pokud máte nějaký konkrétní údaj o tom, že některá konkrétní osoba si řekla o úplatek, myslím, že je potřeba toto oznámit, protože je to dokonce snad i trestný čin, přestupek v každém případě. Je-li toto konkrétní poznání nebo tento konkrétní poznatek, pak nemůže zůstat jenom vyřčen takto vágně a mělo by být s touto informací naloženo tak, jak žádá svědomí nebo občanská čest nebo občanský postoj.
Ale k té otázce posudkové služby obecně. Ona se mnohdy ta posudková služba politizuje, já to nevidím jako šťastné, protože je to většinou souboj lékařů . Lékaři terapeutičtí, kteří léčí lidi, mají samozřejmě kvalifikaci na to a dělají to, že popíší zdravotní stav toho člověka.. Posudkový lékař má trošku komplikovanější situaci, protože on musí promítnout ten zdravotní stav do těch pracovních schopností toho člověka, zda může vykonávat ještě nějakou práci či nikoliv. Na základě toho posuzuje buď částečnou nebo plnou invaliditu, na základě zdravotního postižení a určitých kriterií se také přiznávají určité stupně zvýhodnění pro tyto lidi. Jsou to ty tři typy průkazů tělesně postižených - ZP, ZTP, ZTP-P. My se snažíme celou tu dobu v posudkové službě vnést do posuzování zdravotního stavu posuzovaných osob objektivní kriteria. V minulém volebním období byla vypracována velice sofistikovaná posudková schémata, aby vlastně ta subjektivita při posuzování byla maximálně eliminována. Nicméně nemůžeme nikdy vyloučit, že nějaké lidské vlastnosti při tom posuzování nesehrají také roli. Čili ta posudková služba by se neměla stávat zdrojem zásadních politických sporů, protože jsou tady nálezy lékařů, jenom lékaři dokáží ocenit a posoudit, zda jsou ty nálezy provedeny kvalifikovaně, či nikoliv. Já jsem přesvědčen, že ano a posudkáři, posudkoví lékaři pak posuzují ten zdravotní stav, jaký má vliv na pracovní schopnosti, a podle toho nalézají ten výrok.
V každém případě je dobře, že každá posuzovaná osoba má několik možností ochrany proti posudkové službě. Má možnost si zvolit třeba jiný okres, posudkovou službu jiného okresu, pokud má pocit, že ve vlastním okresu by mohla být určitá podjatost proti posuzované osobě. Má možnost se odvolávat proti výrokům posudkové služby, má možnost dokonce i soudního přezkumu. Mám možnost při soudním odvolání požádat soud, aby si soud vyžádal nezávislé posouzení zdravotního stavu a důsledků, které zdravotní stav vyvolává.
Čili je to velice lidsky, odborně i profesně složitá oblast, kde do vztahů vstupují konkrétní lidé a ve většině případů nedochází k těmto stížnostem na chování posudkářů. Vzhledem k tomu, jaké obrovské množství případů projde posudkáři rukama ročně, stížností na činnost posudkové služby je skutečně minimum. Ale nevylučuji, že někde může docházet k takovým excesům jako to, že si někdo řekne o úplatek, nebo že se někdo na někoho vytahuje, že se někdo k někomu chová hrubě. Pokud ale tyto konkrétní případy neetického chování nebo i protiprávního chování známe, pak je naší povinností na konkrétní případ upozornit. Neznamená to ale, že systém je špatný.