Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Krampera využil svého času k položení interpelace. Příležitost odpovědět dostane pan ministr zdravotnictví Jan Stráský.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane poslanče. Zdá se, že po Praze kolují nějaké všelijaké seznamy, já se k tomu vyjádřím naprosto exaktně. Vláda zastavila, zrušila všechny privatizační seznamy nemocnic, a to ještě minulá vláda před volbami. Tato vláda jisté neschválila žádný seznam nemocnic, který by se mohl objevit někde jako nabídka - myslím někde, podle zákona o privatizaci - a pravda je jen ta, že se pohybujeme ve dvou problémech, které mohou souviset s tím, co říkáte - v žádném případě ne s Homolkou.
Jeden problém je, že připravujeme pro vládu nová privatizační pravidla a připravujeme i seznam, ve kterém zatím máme tři, ale to mluvíme o vnitřním ministerském neschváleném materiálu, který samozřejmě se občas dostane ven a samozřejmě se např. jedna z těch tří nemocnic, o kterých pracovníci velmi uvážlivě, velmi postupně uvažují, než je vůbec předložíme do vlády - jedna z těchto nemocnic - žádná z těch, které jste jmenoval, ale nemocnice ve Stodě na okrese Plzeň - jih, se stala předmětem sdělovacích prostředků. Všiml jsem si toho.
Konstatuji, že ministerstvo připravuje jakýsi další postup. Bude respektovat fakt, že s tím musí seznámit Poslaneckou sněmovnu a zdaleka to není věc, která by se uskutečnila v příštích týdnech nebo měsících. Je ale druhá věc, protože jsem řekl, že je ještě druhý okruh problémů a je dobré využít těchto interpelací, abychom si je vysvětlili. Ano, zdravotnictví má navíc celou řadu objektů. Chceme-li mluvit o restrukturalizaci, chceme-li mluvit o redukci, lokální redukci, musíme také mluvit, co s těmito zařízeními udělat.
To, co vláda včera schválila jako princip, není privatizace právě proto, že nebudeme privatizovat zdravotní zařízení jako zdravotní zařízení. Budeme s nimi nakládat tak, aby naopak nemohla vzniknout zdravotní zařízení v těchto bývalých objektech. Nemůže se tedy jednat - a vláda to důrazně dala do svého usnesení - o prodej celých komplexů, ani Homolky ani jiné velké nemocnice. Bude se jednat a připravujeme takový soubor daleko aktuálněji a rychleji než ten první, o kterém jsem hovořil. Bude se jednat o přebytečné budovy, z nichž - jak znovu opakuji a uváděl jsem to ve zprávě v tomto parlamentu - jsme jich už 35 našli, nabídli sociální sféře. Ta si včera vybrala a vláda včera potvrdila osm, a ty zbylé budou základem pro to, abychom je prodali mimo zdravotní sféru. Já myslím, že s tím nemůžeme spojovat slovo privatizace, nebo můžeme, ale znamená to, že neprivatizujeme zdravotnictví, protože musíme právě prodat někomu, kdo tam nebude dělat zdravotnictví. Pro zdravotnictví se uvolní tím, že provádíme určité dislokace, určité sestěhování v souvislosti s modrým pavilonem, o kterém jsme zde podrobně mluvili, i s jinými pražskými stavbami. Provádíme určité redukce a samozřejmě, že některé objekty zbudou.
Homolka - znovu opakuji - nikdy nebude v této druhé skupině, ale může to být mnoho desítek objektů. Jestli máte to na mysli - na to myslím, že se nevztahuje usnesení Parlamentu. Usnesení Parlamentu žádalo informace o privatizaci zdravotních zařízení. Já předpokládám, že vláda má ve své kompetenci rozhodnout o tom, že se prodají určité objekty, ba dokonce je to jediná cesta u velkých nemocnic, protože ony nesmějí samy nic prodat. Musí o tom rozhodnout vláda. Určité objekty, které jsou pro zdravotnictví při jeho racionálnější organizaci přebytečné.
Tedy opakuji ještě jednou - dokončují se privatizační kroky, o nichž bylo rozhodnuto dávno před vznikem tohoto Parlamentu.
Uvažujeme o tom, jak pokračovat v privatizaci dál, ale spíš u menších nemocnic. Připravujeme určitý postup, protože jsme si vědomi toho, že bez změny postupu nemůžeme navrhnout vládě žádné další seznamy a je to pro nás otázka č. 2.
Otázka č. 1 je zbavit se některých přebytečných kapacit jejich odprodejem, zaprvé převodem do sociální sféry - pokud tam taková potřeba bude - a zároveň odprodejem mimo zdravotnictví. Žádné jiné záměry nemáme a o těch záměrech, které se týkají usnesení Parlamentu, budeme samozřejmě Parlament informovat.
O žádné z těch velkých nemocnic, které jste uváděl, nejde. Uváděl jste velkou nemocnici v Olomouci - nevím, kterou, protože tam jsou dvě a žádnou nemyslíme. Uváděl jste Malvazinky, která je majetkové velmi složitá, protože zčásti patří Praze - Malvazinky, které jsme momentálně začlenili do Motolské nemocnice a samozřejmě, že nechceme privatizovat Motolskou nemocnici, nebo-li ani Malvazinky.
Já si myslím, že si můžeme v nějaké kuloárové rozpravě říci, kde jste tyto informace získal, abych je nemusel podrobně komentovat, ale vyvracím, že by to byly záměry ministerstva.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministru zdravotnictví a táži se pana poslance Krampery, chce-li vznést doplňující dotazy. Vidím, že tomu tak je. Prosím, pane poslanče, máte přidělenu minutu.
Poslanec Zdeněk Krampera: Já bych měl ještě k panu ministrovi doplňující otázku. Když zde přednesl, že k ničemu takovému nedojde - dobře. Bereme to za slovo. Jsme rádi, že k tomu nedojde. Potom bych se jenom chtěl zeptat, proč kupříkladu teď dochází v Praze - Roztylech k podivnému odprodeji kliniky jakémusi Senior-klubu, kde pochopitelně i pan Rubáš má své finanční zájmy a na dalších a dalších místech. O to nám jde. Těch lůžek skutečně zas není tolik, i když říkáte, že hodně. Já tvrdím, že jich tolik není, aby se takto hazardovalo s lůžky, kterých podle mne není zas tolik.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan ministr zdravotnictví Jan Stráský bude reagovat na doplňující dotaz.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Beru na vědomí že pan poslanec touto svou otázkou vybočil z původní otázky, ale rád mu na ni odpovím. Ona totiž má souvislost, má souvislost s tím, že dokud neumožníme velkým nemocnicím, aby se zbavovaly přebytečných kapacit, budou se pokoušet je pronajímat. Já řeknu rovnou závěr: Jsem naprosto nespokojen se smlouvou, která vznikla, a v těchto hodinách probíhají jednání, která hledají právní cestu, jak ji zrušit. Když se nenajdou ta jednání v rámci mimosoudní dohody, do týdne budu žalovat za uzavření této smlouvy.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministrovi zdravotnictví a zvu k řečništi pana poslance Jaroslava Nováka, který se chystá vznést interpelaci na ministra zahraničních věcí Zielence ve věci sudetoněmecké otázky.
Zároveň oznamuji, že pan poslanec Pavel Maixner se vzdal svého práva interpelovat, čili připraví se k interpelaci na ministra Jana Rumla pan poslanec Rudolf Šmucr. Prosím, pane poslanče!
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, při projednávání smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou, - to bylo asi někdy před rokem, - jsem se vás v zahraničním výboru zeptal, zda bylo někdy jednáno v této souvislosti o Zakarpatské Ukrajině, nebo chcete-li Podkarpatské Rusi, která dříve náležela k Československu a po druhé světové válce byla připojena více méně násilně k Sovětskému svazu. Po jeho rozpadu trvá jeho připojení k Ukrajině. Vy jste tenkrát odpověděl, že o této otázce se vůbec nejednalo a ani se v budoucnosti neuvažuje o jejím otevření a to proto, že Česká republika respektuje právní normy a ustanovení, které byly přijaty po skončení druhé světové války.
V této souvislosti by mě zajímalo, zdali odsun Němců z Československa lze zařadit také do právních norem a ustanovení přijatých po skončení druhé světové války. Pokud ano, tak prosím o vysvětlení toho, že představitelé České republiky jednali a jednají s představiteli Spolkové republiky Německo o tzv. sudetoněmecké otázce, možnosti návratu majetku atd., dokonce snad i o zrušení Benešových dekretů, a proč jsme minulý týden projednávali jakousi česko-německou deklaraci, která byla zřejmě zbytečná, protože i otázka s Němci měla být po válce uzavřena dle vašich slov. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Jaroslav Novák skončit své vystoupení. Ministr zahraničních věcí, místopředseda vlády Josef Zieleniec.
Místopředseda vlády ČR Josef Zieleniec: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, chtěl bych zde říci to, co už bylo mnohokrát řečeno představiteli vlády také v této sněmovně. Nucený odchod Němců z území Československa po druhé světové válce byl proveden na základě mezinárodních ujednání, zde myslím především Postupimskou dohodu z roku 1945 a následných právních norem, které byly vydány vnitrostátně v Československu, především dekretů prezidenta republiky. Toto je právní základ tohoto procesu, tento právní základ nikdo nikdy nezpochybnil v České republice a také česko-německá deklarace, kterou přednedávnem schválila Poslanecká sněmovna, ani v nejmenším tyto věci nezpochybňuje. Naopak je v ní vyjádřen jednoznačný respekt k našemu právnímu řádu také ze strany vlády Spolkové republiky Německo. A jak víte, součástí našeho právního řádu jsou už zmíněné právní normy, není tedy vůbec možné, aby Česká vláda kdy jednala o návratu tzv. sudetských Němců do České republiky, či o navrácení majetku. Nikdy tomu tak nebylo a nikdy tomu tak nebude. Já se domnívám, že ty otázky byly už tolikrát řečeny, že opětné jejich nastolování v této poloze je čistě politickým využíváním emocí, které nepochybně jsou spojené s událostmi války a s poválečnými událostmi.
Ale právě proto jsme se s německou vládou dohodli na sjednání této deklarace, protože bod 4 této deklarace jednoznačně říká, že obě vlády se rozhodly právními a politickými otázkami pocházejícími z minulosti nezatěžovat budoucí vztahy. Je to odpověď všem těm, kteří by chtěli tento problém znovu a znovu nastolovat a s ním nastolovat problémy minulosti, které překonaly události poválečné Evropy, kdy došlo k vybudování demokratického Německa, kdy vzniká sjednocená Evropa, jejímž hlavním cílem je právě zajištění stability a míru na našem kontinentu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministru zahraničních věcí Josefu Zielencovi a ptám se pana poslance Nováka. Pan poslanec Novák nechce dát doplňující dotaz.
Další interpelaci přednese pan poslanec Rudolf Šmucr na ministra Jana Rumla ve věci "koncentračního tábora ČR". Přiznám se, že tomu nerozumím, ale takto je věc specifikována. Připraví se pan poslanec Petr Zajíc, který přednese interpelaci na ministra zemědělství Josefa Luxe. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, obracím se na vás s otázkou, jak je možné, že vy, ministr vnitra, který je nejvíce odpovědný za bezpečnost občanů České republiky, nedokážete přijmout taková opatření, která by enormní nárůst kriminality snížila, a to markantním způsobem.
Slabost a neduživost Policie České republiky v boji se zločinem se stává tradicí. Vlastenecké projevy a aktivity SPR-RSČ a jejích příznivců jsou s udivující čilostí policie a městských strážníků tvrdě potlačovány. Tyto represivní akce složek Ministerstva vnitra jsou srovnatelné s akcemi příslušníků SS a policie z doby protektorátu. Tato podobnost není náhodná. Svědčí o tom to, že ministerstvo vnitra neváhá použít osvědčených praktik odkudkoliv a z kterékoliv doby, dobu nacismu nevyjímaje.
Ptám se vás, pane ministře, a doufám, že mi dáte fundovanou odpověď na to, proč je proti SPR-RSČ a jejím příznivcům postupováno s krajní bestialitou, na rozdíl od vrahů a recidivistů, na které policii nezbývají síly.
Znovu se vás ptám, pane ministře, proč není dána možnost zatčenému občanovi České republiky obléci se. Jistě mi dáte zapravdu, že nepůsobí dobrý dojem vidět na televizních záběrech nahého člověka se spoutanými pažemi za zády, jak je odváděn velkou skupinou ozbrojených policistů do policejního vozidla. Pane ministře, nazí lidé se pohybovali pouze v objektech koncentračních táborů. V každé knihově o tom najdete mnoho průkazných materiálů. Pane ministře, má se řadový občan domnívat, že se nachází nikoliv na území demokratického státu, ale ve velkém koncentračním táboře?
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Šmucr skončil svoje vystoupení. Odpovídat bude ministr vnitra pan Jan Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, název této interpelace - koncentrační tábor, Česká republika - je velmi zavádějící a já proti němu musím protestovat. Pojem koncentrační tábor souvisí s obdobím nacistického Německa, nebo je s ním nejčastěji spojován. Samozřejmě je věcí a vnitřního rozpoložení pana poslance Šmucra, zdali se zde cítí jako v koncentračním táboře. Je to jeho subjektivní názor. Já takový názor sdílet nemohu, nesdílím a myslím si, že takto nazvat současnou Českou republiku, kde jsou rozvinuty všechny ústavní instituce, je urážkou obětí koncentračních táborů nacistického Německa. To zcela říkám jednoznačně..
Co se týče vývoje kriminality v České republice, tak Ministerstvo vnitra za mého vedení, za celou tu dobu, podniklo celou řadu důležitých opatření kvůli tomu, aby se bezpečnostní situace v České republice stabilizovala. Víte, že po listopadu 1989 došlo k výraznému zvýšení trestné činnosti na území ČR. Je to dáno tím, že Česká republika se otevřela světu, otevřely se hranice. Je to dáno tím, že právní vědomí a úcta k zákonu dlouhými desetiletími komunistického režimu narušené způsobují, že lidé se neumějí v mnoha případech chovat odpovědně a s úctou k zákonům, je to způsobeno tím, že se na území republiky objevily nové typy trestné činnosti, které se policie teprve musela naučit zvládat. Těch příčin je velmi mnoho a nechci je tu všechny uvádět.
Policie se samozřejmě musela adaptovat na vzniklou situaci, bylo nutné také provést celou řadu legislativních opatření. Za dobu, co já jsem ministrem vnitra, tak byl několikrát novelizován zákon o policii a policie byla vybavena takovými pravomocemi, aby mohla zvládat všechny případy trestných činů. Víte, že vláda schválila v loňském roce také strategii postupu proti organizovanému zločinu.
Každoročně předkládáme Poslanecké sněmovně zprávu o bezpečnostní situaci, která není jenom statistikou, je analýzou vývoje bezpečnostní situace v České republice. Zároveň vláda stanoví ve zprávě o bezpečnostní situaci rizika na ten který rok a také celý soubor opatření, jak těmto rizikům čelit. Rád bych nad takovým materiálem, který zanedlouho předložím Poslanecké sněmovně, konkrétně diskutoval i s poslanci republikánské strany, nad věcnými problémy, nad konkrétními návrhy opatření, jak zajistit větší pocit bezpečí pro občany České republiky.
Jestliže kriminalita výrazně vzrostla po listopadu 1989, kulminovala v roce 1993, tak od té doby mírně poklesla a žádný strmý nárůst se již neočekává. Myslím si, že policie využívá všechny možnosti, které dávají zákony k tomu, aby chránila zdraví, život i majetky občanů, ale samozřejmě, že země bez kriminality, země, kde by nebyly páchány kriminální trestné činy, neexistuje na světě. Myslím si, že z hlediska hodnocení naší bezpečnostní situace patříme mezi nejklidnější země v Evropě. Samozřejmě subjektivní lidé cítí jistý pocit ohrožení a je třeba, aby policie fungovala tak, jak fungovat má a aby při svých konkrétních akcích samozřejmě také ctila a dodržovala zákony této země.
V současné době vláda projednala aktualizovanou koncepci Ministerstva vnitra a Policie ČR v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti do roku 2000. Je to materiál, který jsem zaslal již před dvěma měsíci výboru pro obranu a bezpečnost. Rád budu nad tím materiálem diskutovat všechny problémy, které jsou v něm uvedeny, a budu samozřejmě vnímat podněty poslanců, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR:
Věřte mi, že celé mé úsilí ve funkci ministra vnitra nesměřuje k ničemu jinému, než aby policie fungovala lépe, aby se občané cítili bezpečněji, aby poklesla obecná kriminalita, především majetková kriminalita, a abychom měli k dispozici všechny prostředky k tomu, abychom mohli důsledně čelit všem projevům organizovaného zločinu na území České republiky.
Co se týče zásahu policie proti některým členům SPR-RSČ, tak si musíme uvědomit, že policie je povinna chránit za jakýchkoli okolností majetek, zdraví, bezpečnost občanů a že musí zasahovat vždy tehdy, jestliže je porušen zákon, nebo je podezření, že je porušen zákon, a policie v tomto směru má pravomoci dané jí zákony této republiky.
Samozřejmě, dalším stupněm zkoumání, zdali se ten či onen občan dopustil trestného činu, jsou orgány činné v trestním řízení, které rozhodují o tom, zdali byl či nebyl spáchán trestný čin, v jakém rozsahu, v jaké kvalifikaci, a po vyšetření takového činu předávají tyto závěry státním zastupitelstvím a ty posléze justičním orgánům.
Velice důrazně odmítám jakékoli analogie práce, postupu České policie s postupem represivních sil nacistického Německa. Rozhodně nenechám jako ministr vnitra takto naši policii urážet a jestliže policisté při svých zákrocích poruší zákon nebo provedou zákrok, který neodpovídá svým charakterem situaci, tak samozřejmě nastupuje prošetření celé věci oddělením stížností a kontroly, inspekcí ministra vnitra a existuje ročně určitý počet policistů, kteří jsou za zneužívání pravomoci veřejného činitele či za jiné trestné činy stíháni a odsouzeni. Rozhodně z jednotlivých excesů, kterých se policisté někdy dopustí, nelze dělat žádné obecné závěry, že by policie porušovala zákony v této zemi. Možná, že by se nad svým chováním a jednáním měli zamyslet ti, kteří se dostávají do neustálého konfliktu s represivními orgány tohoto státu, a uvědomit si, že zákony v této zemi platí pro každého, ať je to člen republikánské strany, poslanec, nebo jiný občan.. Více těžko mohu na váš nepřístojný útok na Policii České republiky a na poměry v České republice reagovat.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministru Janu Rumlovi. Vidím, že pan poslanec Šmucr se chystá využít svého práva vznést doplňující dotaz. Prosím, pane poslanče..
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane ministře, chci se vás zeptat, proč jsem nedostal od vás odpověď na svou interpelaci, proč se u nás zatýkají nazí lidé. Děkuji.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Jaksi konkrétní odpověď na váš dotaz není tak jednoduchá, jak by se z počátku, nebo z charakteru toho dotazu mohlo zdát, samozřejmě, já si také myslím a obecně, ať se týká kteréhokoli občana, že není vhodné, aby policie zatýkala, byť je to v souladu se zákonem, někoho a nenechala ho obléci, z charakteru toho zákroku, který policie provedla v Poslanecké sněmovně při zatýkání člověka, na kterého byl vydán soudní zatykač, z charakteru té situace zřejmě policie při tom zákroku usoudila, že by mohlo dojít, jako i v minulosti došlo, k překažení tohoto zákroku a snažila se tu věc vyřešit velice rychle a mohlo se stát, aby předešla dalším zbytečným průtahům a k průchodu zákona, že postupovala tak, jak v tomto případě postupovala. Já nemohu říci, že bych s tímto nějak zvláště souhlasil, nicméně je třeba vědět, že pan Votava se skrýval před policií, že ten zákrok byl mimořádný, že byl prováděn za mimořádných okolností na místě, které není obvyklým místem pro zatýkání a že neexistuje žádná modelová situace, která by mohla policii sloužit jako návod, jak se v této věci jednoznačně zachovat.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministru Janu Rumlovi, zvu k řečništi pana poslance Petra Zajíce, který vznese interpelaci na ministra zemědělství Josefa Luxe ve věci soběstačnosti v produkci obilí. Připraví se pan poslanec Oldřich Vrcha, který bude interpelovat ministra obrany pana Miloslava Výborného.
Poslanec Petr Zajíc: Pane předsedající, dámy, pánové, obchodníci s obilím očekávají, že do nové sklizně nebude dostatek potravinářské pšenice ani krmného obití. Zatím nebyla vyrovnána ani loňská zápůjčka ze Státních hmotných rezerv a ze Státního fondu tržní regulace. Jak bude vyrovnána bilance výroby a užití obilovin ze sklizně 1996? Kolik obilí a za jakou cenu bude dováženo? Proč se nečerpají dovozní bezcelní kvóty? Pane ministře, jak bude stát, resp. Ministerstvo zemědělství postupovat, aby nebylo v letošním roce dosaženo soběstačnosti v obilí? Zatím bylo sdělení zemědělské veřejnosti - odmítáte veškeré návrhy agrární komory. Pozdní jednání může zapříčinit, že zemědělci nezasejí ani jařiny, což by vážně narušilo již problematickou bilanci obilí. Je vám známo, pane ministře, že většina zemědělců nemá dostatek finančních prostředků na nákup drahých krmných směsí a dochází k dalšímu již nežádoucímu snižování stavu hospodářských zvířat. Pane ministře, poučí se Ministerstvo zemědělství z chyb v loňském roce, když špatným postupem státu došlo k zhroucení trhu s obilím?
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosím pana místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe, aby odpověděl na přednesenou interpelaci.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tuto interpelaci už jsem dostal po několikáté a po několikáté musím zcela jednoznačně odpovědět, že do letošní sklizně je v České republice dostatek potravinářské pšenice, ani v loňském roce nedošlo ke zhroucení trhu s obilím, obilí bylo dostatek a stejně tak tomu bude i letošní rok. Určitá napjatá situace je v ceně obilí jako celku, a proto jsme také, abychom především zamezili nárůstu domácí ceny, proto jsme umožnili bezcelní dovoz pro firmy, které jsou v tísni. Množství, které se k nám dovezlo, je na úrovni kolem 300 tisíc tun, tzn. 150 tisíc až 200 tisíc tun kukuřice, kterou dovážíme každý rok plus možný dovoz především krmného obilí. Co se týká dovozu obilí, je obvyklé a zhruba stejně tolik se vyváželo v minulých letech. Bilance obilí je u nás vyrovnaná a v loňském roce se sklidilo 6 miliónů 600 tisíc tun obilí, což je dostatek obilí pro domácí spotřebu. Jenom, abychom rozuměli oné bilanci, zhruba 2 milióny tun slouží jako potraviny pro potřeby obyvatel, ostatek je krmné obilí.. Tzn., v této zemi je dostatek potravinářské pšenice pro letošní rok pro zásobení zemědělců. Jak bude postupovat Ministerstvo zemědělství? Pane poslanče, bohužel jste nezaregistroval skutečnost, že Ministerstvo zemědělství už před 14 dny vyhlásilo jasná pravidla pro regulaci trhu s obilím pro hospodářský rok 1997 a 1998. Zemědělci již v únoru t. r. dostali jasné mantinely pro příští hospodářský rok a ty mantinely jsou následující. Stát vyhlásil minimální garantovanou cenu pro zemědělce a zemědělci mají jistotu, že obilí dané kvality, tzn. potravinářská pšenice, že stát vykoupí za minimální garantovanou cenu, která je na úrovni evropské ceny. V Evropské unii tato cena činí 119 ECU, v České republice to bude 3900 korun v říjnu letošního roku a 30 korun za každý měsíc, tzn. až 4140 korun v červnu roku 1998. Vedle této minimální garantované ceny, která Je cenou Evropské unie jako jakási záchranná síť pro zemědělce, jako jistota, že tuto cenu obdrží, na druhé straně samozřejmě stát musí hlídat stropovou cenu, aby zamezil případnému růstu. Tuto stropovou cenu je schopen uhlídat skrze možný nulový dovoz či licenční politiku. Současně také stát vyhlásil program podpory termínovaných obchodů potravinářské pšenice. Mlýny, které nakoupí nebo uzavřou se zemědělci do konce dubna smlouvu o termínovaných obchodech na 1. pololetí příštího roku za podmínky, že zemědělcům poskytnou do konce dubna t. r. 3000 korun zálohy na tunu potravinářské pšenice a že dodrží státem vyhlášené minimální garantované ceny, dostanou jako podporu skladovacích nákladů a podporu úroků z úvěrů s touto operací spojených dotaci či podporu v úrovni 330 korun pro leden příštího roku a následně až 530 korun pro červen příštího roku. Každý měsíc plus 40 korun za jednu tunu. Tato podpora termínovaných obchodů se týká 500 000 tun potravinářské pšenice, což je dostatečné množství pro pololetí příštího roku. Tzn. celý tento systém, je systém, který vlastně je používán dnes v Evropské unii, tento systém na jedné straně zajišťuje významnou jistotu pro zemědělce a současně pro spotřebitele je to systém, který zamezí nějakým znatelným výkyvům ceny. Pan poslanec říká, že zemědělci nezaseli, chtěl bych ho upozornit, že je 27. února a že většina zemědělců seje v březnu, co se týká myslím jařin, co se týká ozimů, tak bych chtěl pana poslance informovat, že ozimy bylo v České republice oseto o 3 % více než v roce předchozím, tzn., že je zde dobrý předpoklad dobré sklizně. A co se týká finančního nedostatku, onen systém 500 000 tun potravinářské pšenice podporované termínovanými obchody, umožňuje, aby zemědělci získali od mlýnů 3000 korun zálohy za každou tunu do konce dubna letošního roku, tzn. 1,5 m!d. korun a dále garanční fond je připraven podpořit dotací úroku z úvěru u krmného obilí do 1 miliónu tun, tzn. za předpokladu, že do konce dubna bude poskytnuta záloha 3000 korun na tunu, jsou tu další 3 mld. korun, které vstoupí do českého zemědělství do konce dubna t. r. Doufám, že jsem panu poslanci poskytl dostatek informací. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Zajíc se chystá vznést doplňující dotaz, na což má právo.
Poslanec Petr Zajíc: Chtěl bych nejdříve pana ministra upozornit, že jsem ve své interpelaci četl "nezasejí", ne "nezaseli". Chtěl bych se zeptat, nezdá se vám cena 3 900 Kč za tunu potravinářské pšenice garantovaná Státním fondem tržní regulace velmi malá? Neměla by se spíše pohybovat okolo 4,5 tisíce korun za tunu? Jinak se může stát, že loňská zápůjčka nebude nikdy uhrazena.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Já se neobávám, že zemědělci nezasejí, protože zaseli na podzim, tak to jistě stihnou i na jaře. Co se týká oné ceny, chtěl bych upozornit, že jsem hovořil o minimální garantované ceně. Minimální garantovaná cena samozřejmě není cena tržní, je to jistota pro zemědělce v případě, když je nadúroda a cena klesá, že dostane svoji cenu. Tato cena je stejná, jako je minimální garantovaná cena vyhlášená Evropskou unií pro tento hospodářský rok. V Evropské unii je to 119 ECU, v naší republice je to přesně tatáž cena, přepočtená. Samozřejmě tržní cena se bude pohybovat mezi touto minimální garantovanou cenou a mezi stropovou cenou, kterou stát uplatní v případě nějakých výkyvů. Předpokládám, že tržní cena bude na stávající úrovni mezi 4,5 - 5 tisíci.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Vyzývám pana poslance Oldřicha Vrchu, aby se ujal slova na interpelaci ministra obrany pana ministra Výborného ve věci nároku na stravování ve VZK důchodců, vojáků z povolání. Připraví se pan poslanec Krejsa k interpelaci na ministra vnitra Jana Rumla.